Úlety a únosy

25.05.2022

Rakousko-Uhersko

Nikdo neuletěl?

Republika Československá, zeměpisný název státu zněl Česko-Slovensko (v letech 1918–1920)

6.10.1919 čet. Klazárek obelhal pilota letícího s letounem L.V.G. C.VI od Escadrilla kpt. DeRoy (?) z Prahy-Kbel, nebo Olomouce, nebo Vajnor nebo Nitry do Opavy a vloudil se na palubu a přistáli někde v Polsku.  

Československá republika, zeměpisný název státu zněl Československo (v letech 1920-38)

1.9.1923 rtm. v záloze Max Auders s letounem Aero Ae 10.34 od Učiliště pro letectvo v Chebu dezertoval do Saska. Přistál u Lobenstein. Při demontáži tamními úřady bylo létadlo značně poškozeno.

15.1.1928 des. Marek František a voj. Mika Eduard přepadli strážného voj. Dufka Antonína, odzbrojili ho, svázali, ukradli Letov Š 18.21 od Leteckého učiliště v Prostějově. Uletěli asi 260 km a bez paliva nouzově přistáli u Pinczów. Poprosili správce statku o benzin, pokračovali v letu dalších cca 230 km a bez paliva nouzově přistáli u Hrubieszóv u Lublinu. Odsouzeni v Polsku, pak vyhoštěni do SSSRMAPA.

27.6.1930 por. p.p.l. Karel Sehoř s letounem Letov Š 20.18 od Letky 34 dezertoval z Olomouce na letiště Gandau u Breslau ve Slezsku. Po dlouhém jednání vrácen. Dluhy a podvody. MAPA.

2.3.1933 voj.p.l. Rudolf Klíma s letounem Aero Ab 111.92 "M5" od Cvičné letky leteckého pluku 1 ve Praze-Kbelích místo cvičných okruhů svévolný odlet do Německa. Přistál u Altötting v Bavorsku. Návrat 7.5.1933. Dne 18.8.1933 odsouzen na 5 let těžkého žaláře. MAPA.

18.4.1933 se mechanici voj. Václav Hausknecht a svob. Karel Hovora s letounem Aero AP 32.73 "K8" od Letky 63 z letiště Nový Dvůr u Malacek pokusili o úlet do SSSR. Při vzletu se letoun v plné rychlosti převrátil na záda. Mechanici zahynuli.

31.10.1935 pilotní žák Emanuel Jurkulák ukradl letoun Praga E 114.103 OK-LAF od Praha-Ústředí MLL na letišti Letňany a ulétl do Německa. Po vyčerpání paliva přistál s menším poškozením podvozku u Zschopau. Stroj vrácen. Pilot vydán čs. úřadům po odpykání trestu. MAPA.

 

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

Česko-Slovenská republika, zeměpisný název státu zněl Česko-Slovensko (v letech 1938–1939)

10.11.1938 z Prahy-Kbel des. Ondřej Janata dezertoval s letounem B.534 "D10" od Letky 42. Nouzově přistál u obce Paluzza (Provincie Udine, region Furlansko-Julské Benátsko, Itálie). Letoun zničen. MAPA.


Slovenská republika

Protektorat Böhmen und Mähren  

26.4.1939 Bohuslav Zikmund (ex pilot Letky 76) při přelétávání ukořistěných B.71 z Hradce Králové do Merseburgu uletěl se svým letounem do města Žitomír Житомир v SSSR. MAPA. Zdroj.

26.4.1939 Josef Návesník (ex pilot Letky 76) při přelétávání ukořistěných čs. B.71 z Hradce Králové do Merseburgu uletěl se svým letounem do města Žitomír Житомир v SSSR.

Mezi příslušníky Slovenských vzdušných zbraní se již brzy po vzniku samostatného státu začali tvořit skupinky letců, které zásadně nesouhlasili s politickým vývojem ve státě. Jednalo se především o letce, kteří předtím sloužili na území Čech a Moravy. Cítili se být Čechoslováky a nezamlouvala se jim představa, že z Německa je největší spojenec. Další podnětem pro nespokojenost s novým režimem bylo chování německých jednotek, které obsazovali vojenské objekty na pravém břehu Váhu. Němci se chovali na obsazeném území spíše jako okupanti než spojenci a brali vše co mělo hodnotu. Na zbytku Slovenska tak vznikaly obavy z dalších kroků Němců. Obsazení letiště v Žilině výrazně zapůsobilo na zde působící příslušníky Letky 15. Jelikož několik bývalých členů, již v rámci Letky 64, vytvořilo jednu ze dvou ilegálních skupin v Piešťanech. Po vzájemném oťukávání obou skupin došlo později k vytvoření jedné skupiny, která se skládala z osmi členů. Pro dezerci sestavili čtyři posádky a celou akci naplánovali na 7.6.1939 ve 12 hodin. Hlavním iniciátorem úletu byl čat. Ľudovít Ivanič, který byl hlavní mechanik letky a měl tak přístup k letounům. Po skončení cvičných letů měl Ivanič dohlédnout na uschování letadel a vyčerpání pohonných hmot. Místo vyprázdnění nádrží ovšem za pomoci ostatních ze skupiny doplnili palivo do dvou letounů, které podnikali cvičné lety a dalších dvou, které vytáhli z hangáru. Potom v hangáru Letky 64 se zmocnili padáků, letecké výstroje, dvou kulometných dvojčat vz. 30 a dvou kulometů Levis vz. 29 a munice do kulometů.

První dvojici tvořili pilot des. Ján Lazar a pozorovatel střelec čat. František Knotek, kteří nahodili motor Letovu Š.328.344, který předtím létal cvičné lety a okamžitě vzlétli.

Druhou dvojici na Letovu Š.328.155 tvořili pilot des. Jozef Káňa a střelec slob. Karol Valach, kteří během chvíle následovali první letoun.

Potom strážný vystřelil na poplach, což vyvolalo mezi utíkajícími paniku.

Třetí v pořadí pilot des. Imrich Gablech a radiotelegrafista des. Jozef Řehák na Letovu Š.328.342 narolovali na místo startu a čekali na čtvrtý letoun, kdyby se náhodou nepovedl start.

Posledním letounem byl Aero Ab.101.15 pilotovaný des. Jozefem Hralou a pozorovatele dělal hlavní mechanik letky čat. Ľudovít Ivanič. Pilot byl velmi nervózní a stočil letoun dříve ke startu a navíc neudržel přímý směr při vzletu a tak najednou mířili proti hangáru Letky 64. Pilot se snažil Aero odtrhnout od země. Pár metrů před hangárem se mu podařilo letoun odlepit od země a se štěstím udělali skok akorát tak velký jako hangár a potom na chvíli zmizeli všem z očí, aby se po pár vteřinách objevili již ve vzduchu.

Celá skupina dezertoval do Polska. Letovy nakonec po třech hodinách letu přistáli v Deblině. Aero, které se ostatním ztratilo při přeletu hranice nakonec přistálo po hodině a půl v Krakově. Všech osm letců o týden později vstoupilo do polského letectva a při napadení Polska působili v Deblině jako instruktoři.

27.6.1939 se v Nitře od Letky 10 pokusili o dezerci dva mechanikové na letounu Letov Š.328.250. Byli to Pavol Rajták a Jozef Krošlák, kteří využili situace, kdy měli přístup k letounu, na kterém měli vymontovat čtyři svíčky, což mělo být opatření proti úletům do Polska. Ze strachu před možnou okupací letiště, kterou si vyvodili z návštěvy německého důstojníka 26.6.1939 na letišti v Nitře, raději volili úlet do Polska, i přestože neměli z létáním zkušenosti. Nahodili motor ještě v hangáru a okamžitě narolovali na start a poté úspěšně vzlétli. Letěli podél Váhu a Oravy, a když doletěli k hranici začali kroužit asi pod dojmem, že jsou již v Polsku. Rajták opustil letoun na padáku nad slovenským územím. Letoun pokračoval chvíli v přímém letu, než přešel do prudkého klesání. Na zem u obce Nižná (okres Tvrdošín) dopadl letoun i s mrtvým Krošlákem, který sice vyskočil, ale otevřel brzy padák a ten se zamotal do letounu. Rajták odešel po nehodě rovnou na četnickou stanici a nakonec celou válku až do ledna 1945 strávil po různých věznicích, ze kterých několikrát utekl.

23.8.1939 byl podepsán Pakt Ribbentrop-Molotov. Nacisti a bolševici si rozdělili oblasti vlivu v Evropě. Ihned poté bolševici zahájili dvouletou skrytou mobilizaci k útoku na dobytí Evropy. Útok měl být zahájen v červenci 1941.

=


12.6.1940 ulétli z Bratislavy do Jugoslávie slovenští letci J. Procházka a B. Sklář. K úletu jim posloužil sportovní letoun Be.555 Superbibi OK-OLO náležející organizaci SLeS. Po startu z letiště Vajnory nasadili jižní kurs a po několikahodinovém letu přistáli u Noviho Sadu v Jugoslávii dnes Нови Сад v Srbsku. MAPA.

27.8.1940 zalétávací pilot Jaroslav Hlaďo (ex-velitel Letky 42) s B.534.124 ulétl z Kunovic do Stanislawówa (dnes Івано-Франківськ) v SSSR. MAPA.


20.6.1941 ráno ze Spišské Nové Vsi slob. Peter Horváth dezertoval s B.534 od Letky 13. Pro poruchu motoru musel nouzově přistát u obce Velký Brezov (Dnes ukrajinský Великий Березний) na Podkarpatské Rusi. Maďaři ho vrátili na Slovensko. MAPA.

18.9.1941 F/Sgt. Augustin Přeučil s letounem Hawker Hurricane Mk.I S/N. W9147 s trupovým označením "PA-A" dezertoval z Velké Británie do Belgie.


3.12.1942 Walter Bláha dezertoval s He 111 do Turecka.


18.4.1943 z Trenčína čet. Vanko dezertoval s jediným slovenským letounem Avia B.71.19 "V3" do Turecka. Spolu s ním byli na palubě slobodníci J. Koman, J. Bžoch, F. Slezák a L. Pollák. Nakonec přistáli u obce Kestanelik v Turecku, odkud se dostali do Velké Británie. MAPA. he091.jpg (111044 bytes)

9.9.1943 z Anapy Анапа v SSSR dezertoval rtk. Matúšek od slovenské Letky 13 s letounem Bf 109 od 13. (slow.)/JG 52.

9.9.1943 z Anapy Анапа v SSSR dezertoval čat. Dobrovodský od slovenské Letky 13 s letounem Bf 109 od 13. (slow.)/JG 52.

11.9.1943 z Anapy Анапа v SSSR dezertoval čtk. Alexandr Gerič a rádiový mechanik slob. Vincent Tkáčik od slovenské Letky 13 s Bf 109 G-4 od 13. (slow.)/JG 52.

---------- 12.12.1943 prezident Beneš zahájil předání moci komunistům ----------


2.8.1944 z letiště Tri Duby (stíhací) pilot stotník Koza, pilot čtk. Jozef Mikuš, pozorovatelé por. let. v zálohe Teodor Baláž a por. let. Belo Roháľ spolu s des. Robertom Vesperínym (žiak ŠLD), slob. Václavom Fejkom, nadporučík pechoty neznámeho mena a neznámy civilista) dezertovali s letounem  He 111 "S-82". Ve zmatku, zapříčeněným zapadnutím letadla, K. Šmidke zůstal na letišti. Přistáli na poli asi 20 km od letiště Kunča, oblast Kamenec Podolský. Tam ho po obědě náhodně objevil pilot Po-2. N. G. Kovtych od 23. OAP. GVF.

4.8.1944 z letiska Mokraď pilot major M. Lisický, npor. V. Gabriš a rtk. A. Počiatok dezertovali v lietadle Fw 58 L Reiseweihe WNr. 454. Odvezli K. Šmidkeho, pplk. Dr. M. Ferjenčíka do SSSR s takzvaným ″Čatlošovým memorandom″. Organizátorom celej akcie bol stotník Ján Juraj Stanek. Po prelete fronty lietadlo v poriadku pristálo za Lvom v Čortkove. Dôstojníci s pplk. Dr. M. Ferjenčíkom mali odovzdať dôležité plány Červenej armáde, ktorú zastupoval veliteľ 4. ukrajinského frontu gen. Ivan Jefimovič Petrov. Po uvitani delegacie na letisku boli jej predstavitelia odvezení na ďalšie rokovania do Moskvy.

29.8.1944 z Trenčína príslušníci tamojšieho detašmánu dezertovali na fotogrametrickom Fw 189 "309" . Jeho posádka, rtm. Havran a Košíál, pristála 28.7.1944 v Trenčianskych Biskupiciach pre poruchu pravého motora. Opravu a výmenu sviečok vykonal mechanik J. Sedlický, ktorý bol zasvätený do príprav na úlet des. Soliarom. Stroj na odlet pripravovali spolu s J. Setvákom a G. Kurpeľom. Na druhý deň odštartovali presne o 12.00 hod. Na poslednú chvíľu vliezli do lietadla aj žiaci VVI Lesnický a Bartoš. Pri prelete frontového pásma lietadlo prenasledovala protilietadlová palba z oboch strán. Pilot sa pokúsil pristáť pri mestečku Mielec. Vtedy začali na lietadlo páliť aj štyria ruskí stíhači, no nikto nebol zranený. Až následná strelba ruských pešiakov zranila J. Sedlického a Š. Lesnického.

31.8.1944 o 2. hod. z Prešova major Július Trnka s plk. gšt. Viliamem Talským, zástupcem veliteľa na Armádnom veliteľstve v Prešove dezertovali v letadle Fi 156 Storch. Pristáli v priestore Zoločev.

31.8.1944 o 5. hod. z Prešova mělo dezertovat směrem na Lvov celkem 27 slovenských letadel s 81 letci na palubě. Zdroj

Fw 189 A-2 "310" letec stot. R. Galbavý, npor. J. Samaš, rtk. T. Bardiovský, slob. A. Meško

Fw 189 A-2 "315" rtk. J. Holka, por. K. Harvan, rtk. M. Jankovič, slob. P. Majstrík

Fw 189 A-2 "316" rtk. J. Slivka, stot. P. Gašparovič, slob. F. Štulák, des. M. Bališ, slob. Š. Sloznek, (poté SNP)

Fw 189 A-2 "327" rtk. J. Videršpan, čtk. F. Miškovič, slob. E. Rizman, slob. L. Libo.

Fw 189 A-2 "328" rtk. O. Hauliš, por. Š. Džunko, rtk. J. Galba, slob. L. Bergar, slob. C. Hlaveň, des. K. Zeleník

Fw 189 A-2 "340" rtk. L. Pivarček, npor. Š. Galbavý, slob. J. Mejo, slob. P. Šukala, slob. Š. Jurkovič, (poté SNP a zpět)

Bf 109 G-6 WNr. 161742 "bílá 7" František Hanovec ?

Bf 109 G-6 WNr. 161725 Ján Horváth ?

Letov Š.328

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328.17 s letcem Michalem Jackom měl nehodu při vzletu. 

Avia B.534 Martin Žiaran ?

Avia B.534 Jozef Páleníček

Avia B.534 Anton Droppa

Avia Bk.534

Kl 35 D

Kl 35 D

Fw 58 C-2

Fw 44 Stieglitz WNr. 637 s letci Bf 109 Palatickým a Geletkom

Praga E.39G s letci Božíkem a čatníkom Čavojským

Junkers W.34hi

Fi 156 C-3

 

Další letci, kteří uletěli: Štefan Kozáček, ...

Celkem dezertovalo 26 letadel a 79 letců.

helo5964.jpg (44825 bytes), helo5965.jpg (36364 bytes), helo5966.jpg (27000 bytes).

31.8.1944 z Spišské Nové Vsi Mikuláš Guljanič a J. Šimek dezertovali s Kl 35 D do SSSR.

31.8.1944 z Spišské Nové Vsi František Wagner a Jozef Gurský dezertovali s Š.328 do SSSR.

1.10.1944 u Rajnochovic v Hostýnských vrších (okr. Kroměříž) havaroval dvoumístný cvičný letoun Arado Ar 96 B WNr. 450673. Během vyhlášení poplachu si jej na továrním letišti v Čakovicích kolem 16.00 h „osedlali" dva čeští pracovníci letecké továrny Avia. Po startu s ním zamířili na povstalecké Slovensko. Aby unikli pozornosti, volili let v malé výšce, což se jim však stalo osudné. V důsledku špatné viditelnosti vrazili do terénní vyvýšeniny. Předválečný pilot, Josef Kužela, který seděl za řízením, při havárii zahynul. Jeho "spolucestující", Jiří Matička utrpěl vážná zranění. Na gestapu měl co vysvětlovat, ale hájil se tvrzením, že jej Kužela unesl.

25.10.1944 s koncem SNP během hromadného odletu k Rudé armádě letoun Fw 56 C-2 s posádkou rtk. Jakab, čat. Bunda, rtm. Dubeň a Gajdoš přeletěl z letiště Tri Duby do Przemyšlu. Při přeletu fronty byli ostřelování sovětskou protileteckou obranou a zachyceni dvojicí La-5FN. Poté bylo letounu přemalovány znaky a letoun byl zařazen k 1. čs. sld, kde byl využíván ke kurýrním letům. Po válce sloužil u čs. letectva do roku 1953. L+K 8/2019.


26.3.1945 dva rumunské Bf 109 G-2 "žltá 10" a "žltá 12" od Escadrilla 63, Grupul 1 vânătoare doprevádzali osem bombardovacích lietadiel Savoia S 79 a tri Ju 88 k ich cieľu, ktorým bola Kremnica. Obaja stíhači, Sublocotenent aviator Aurelian Barbici a Adjutant aviator Virgil Angelescu preleteli nízkym letom ponad stromy a pristáli na vtedy ešte základni Luftwaffe v Trenčíne. Dezertovali. Po vojne sa Barbici vrátil do Rumunska a prehlásil, že ho zostrelili. Osud Angelescu ostáva nevyjasnený.

Koncem války úlety německého leteckého a technického personálu od svých jednotek směrem k domovu.

27.4.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Vyškov, Kunovice.

28.4.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Ostrava-Hrabůvka.

29.4.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Mariánské Lázně.

1.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Petřvald, Prostějov.

2.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Suchdol nad Odrou, Stichovice.

4.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Jakartovice u Opavy, Přerov.

5.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Stříbro, Erpužice, Plzeň-Skvrňany, Plzeň-Bory, Klatovy, Čakovice, Letňany, Olomouc-Neředín, Olomouc-Holice.

6.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Karlovy Vary, Ruzyně, Kbely, Klecany.

7.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Senožaty?.

helo6122.jpg (175091 bytes)

8.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Žatec, Kumr, Hvězdov, Liberec, Benešov, Kralupy nad Vltavou, Milovice, Sendražice, Zbraslavice, Semonice, Skalice, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Skuteč, Vysoké Mýto, Choceň, Moravská Třebová, Přibyslav, Havlíčkův Brod,

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

9.5.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti České Budějovice.

MAPA míst týkající se úletů k západním Spojencům.

 

Československá republika

 Nikdo neuletěl. (?)


.


.


---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

Do zahraničí odešlo bezprostředně po únoru 1948 na 450 letců, včetně již předtím demobilizovaných. Více než sto z nich se po válce znovu uplatnilo v RAF. Plány či pokusy o opuštění republiky představovaly nejčastější důvody soudního postihu letců. V pojetí tehdejší justice nešlo o pouhé opuštění republiky ale o velezradu. Soudy odůvodňovaly přísné rozsudky tzv. notorietou. Bylo jim totiž „notoricky známo“, že se uprchlíci v zahraničí automaticky zapojí do činnosti proti režimu. vhu.cz

8.3.1948 úlet zaměstnance Pan American World Airways Waltra Bláhy, který se svojí snoubenkou odstartoval přímo z Ruzyně se Zlínem 281 OK-ARJ z aeroklubu Klecany.

9.3.1948 Ministerstvo vnitra vyhlásilo zákaz létání. Zákaz byl distribuován prostřednictvím telekomunikační sítě „Letecké zabezpečovací služby“ a vztahoval se na všechna československá civilní letadla, vyjma letadel ČSA a vládní letky, pro které byly vydány zvláštní pokyny. 

21.3.1948 z Vajnor Ján Ambruš a náčelník hasičského sboru v Praze Ing. Miroslav Pilz uletěli s lehkým letadlem na letiště Schwechat v Rakousku.

2.4.1948 kpt. let. Jaroslav Slepica, učitel létání ve VLA s letounem S-89 "A 722" uletěl z Pardubic do Westerly Lüneburg v britské okupační zóně v Německu.

2.4.1948 kpt. let. Josef Jílek, učitel létání ve VLA s letounem S-89 "A 732" uletěl z Pardubic do Westerly Lüneburg v britské okupační zóně v Německu.

6.4.1948 došlo k prvnímu únosu letadla z Československa. Byl to první politicky motivovaný únos z oblasti za "železnou oponou". Letoun C-47 Dakota OK-WDO od ČSA na trase Praha - Bratislava s posádkou kapitána Stanislava Huňáčka, druhého pilota komunisty Pavlíka a radiotelegrafisty Františka Malého s 26 cestujícími unesla skupina čtrnácti cestujících včetně Vladimíra Nedvěda, jeho manželky a 15 měsíčního syna. Únos zorganizoval Vladimír Nedvěd a Stanislav Huňáček. Kolem 17.30 hod. Huňáček přistál s letounem na letišti München-Neubiberg. Nedvěd amerického důstojníka seznámil se situací na palubě letounu. Tři členové osádky a sedmnáct cestujících požádali o politický azyl. Devět cestujících a Pavlík se vrátili zpět do Československa.

19.4.1948 mjr. Josef Čermák uletěl s letounem Mráz M 1 C Sokol OK-BKO z letiště Klatovy. Letadlo bylo ve vlastnictví Františka Dvořáka, bývalého obchodníka, který byl také na palubě.

22.4.1948 Alois Šedivý, pilot C-47 Dakota od československého Ministerstva dopravy, po přistání na letišti Genéve vystoupil z letadla a odmítl letět zpět do Československa. Jeho britská manželka a jejich čtyři děti jenž zůstaly v Praze, musely požádat o pomoc britské velvyslanectví v Praze. Po obstrukcích ze strany komunistických orgánů, i když jim bylo známo, že Alois Šedivý v současné době žije v exilu v Anglii, dostaly nakonec povolení opustit Československo a odejít do Anglie.

4.5.1948 Vojmír Matus a Ludmila Hofmanová unesli letoun C-3 OK-ZDL od ČSA na trase Brno - České Budějovice. Na palubě letounu bylo celkem 7 lidí, včetně dvou členů posádky, pilot Oldřich Doležal a radiotelegrafista Jiří Kügler. Přistáli na letišti Erding u München. Všech pět cestujících požádalo o politický azyl. Posádka byla repatriována.

5.5.1948 Václav Šlouf, pilot C-47 Dakota OK-WDI od ČSA, po přistání na letišti v Paris vystoupil z letadla a odmítl letět zpět do Československa.

18.5.1948 z Českých Budějovic na palubě letounu C-103 OK-ZDL od ČSA uletěli štábní kapitáni Jaroslav Šodek a Jiří Mikulecký, kapitán Vladimír Kopeček, nadporučíci Josef Ruprecht a Vladimír Soukup, rotmistři Stanislav Nosek a Rudolf Fifka, desátník v záloze Václav Kühnel. Přistáli v München a později do Manstonu.

24.5.1948 z Českých Budějovic ulétl frekventant II. turnusu SVS rtn. František Novák mladší s letounem S-199.54 "KS-10" do Mnichova helo5771.jpg (232993 bytes).

Když o tři měsíce později, 8.6. 1948, došlo na odvolání zákazu, doprovázelo jej zavedení přísných restrikcí pro létání v aeroklubech. Na jejich činnost měl příště dohlížet bezpečnostní aparát. Omezení měla zamezit zneužití letadel k útěkům do ciziny a protistátním činům. Směrnice číslo 4310/1-4/6-1948-III/4 „uvolňovala“ létání pouze v těch aeroklubech, „u nichž není vzhledem ke složení vedení členstva i k místním poměrům zvláštní nebezpečí, že by leteckého provozu mohlo být zneužito ke konkrétním činům protistátní povahy.“

Jednotlivá ustanovení, jejichž cílem bylo „uvolnění poměrů v létání“, však samotné létání významně znesnadňovala.

  1. Aeroklub oznámí příslušnému národnímu výboru, a kromě toho i příslušné hlídce bezpečnostního letectva počet a imatrikulační značky všech letadel, která jím budou používána včetně doby pravidelného létání. O přípravě letadel k létání bude vždy vyrozuměna místní stanice SNB.
  2. Ve stejné době budou v provozu maximálně tři letadla, výcvikové lety budou probíhat v okolí mateřského letiště, lety na delších tratích budou napřed ohlášeny okresnímu národnímu výboru, který je může zakázat. Každý takový let musí být ohlášen příslušné hlídce bezpečnostního letectva s uvedením jména pilota a imatrikulace stroje. Zároveň je třeba příslušné hlídce bezpečnostního letectva ohlásit každý přespolní let s uvedením jména pilota a imatrikulace stroje.
  3. Pokud je letoun schopen letu při výměně posádky, před startem, po přistání, budiž střežen odpovědným instruktorem. Po ukončení létání bude vždy vypuštěn benzin a na letadle pokaždé demontována některá podstatná část, bez které nejde let uskutečnit, tato pak uložena na bezpečném a střeženém místě.
  4. Aeroklub určí okresnímu národnímu výboru osobu, která bude za předchozí ustanovení odpovědná a na letišti přítomná od otevření hangáru až po uložení letadel a demontování součástek. Tato osoba bude také dohlížet na to, aby do letadel nebylo čerpáno více benzinu, než je třeba pro účel letu.
  5. Aeroklub je povinen upozornit nejbližší hlídku SNB v případě, že se letadlo ztratí z dohledu, nebo se ve stanovenou dobu nevrátilo.
  6. Jiní cestující než členové aeroklubu, mohou být bráni na palubu letadel pouze se souhlasem okresní úřadovny SNB, těchto osob nesmí být víc než členů posádky a nemají dovoleno mít s sebou zbraň a fotoaparát. Jsou-li v letadle cestující, musí být z letadla vymontováno druhé řízení.
  7. Okresní národní výbory ve spolupráci s oblastními úřadovnami StB přezkouší spolehlivost osob odpovědných za udržování pořádku na letištích a podle potřeby i důvěryhodnost instruktorů a ostatních osob, které mají létat.

V neděli 13.6.1948 v odpoledních hodinách v Praze-Kbelích při údržbě dopravního letadla D-47 Dakota od Leteckého dopravního pluku pracoval na letadle mechanik Vlastimil Prášek. Po ukončení údržby ponechal plné nádrže paliva a letadlo zaparkoval mimo hangár, což vyvolávalo dojem, že v údržbě se bude pokračovat příští den ráno. Pozdě večer se Klement Gottwald vrátil ze služební cesty v Bratislavě s letounem D-47 (Douglas C-47 S/N: 43-48406 Skytrain). Pod rouškou tmy se přiblížila k plotu u letiště skupina občanů v devíti taxicích. U plotu letiště se setkali s dvojicí hlídky ostrahy letiště Kvapilem a Koudelou, kteří střežili letiště. Toto setkání bylo předem domluveno s tím, že hlídka bude pomáhat při úletu. V plotě vyřezali otvory, kterými skupina vstoupila na letiště. Když skupina přišla na místo zjistila, že jejich zaparkovaný a připravený letoun k úletu D-47  je blokovaný dalším letounem D-47 stojícím před ním. Přítomní letci se rychle poradili a došli k závěru, že by bylo příliš pozdě, aby zrušili pokus o úlet a kdyby se pokusili přesouvat stojící letoun před jejich letounem připraveným úletu, mohli by na sebe upozornit letištní orgány a proto se rozhodli k úletu použít letoun stojící před jejich letounem. Skupina nastoupila do letadla a piloti v kabině začali spouštět motory. U jednoho motoru museli spouštění opakovat. Vzlet provedli 14.6.1948 asi v 1.00 hod. směrem k Horním Počernicím. Piloty letounu byli Josef Bernát, Hugo Hrbáček a Karel Šťastný. Dalšími osobami na palubě letounu byli Zdeněk Sichrovský, Vlastimil Prášek, Karel Kanda a dva další bývalí příslušníci RAF, dále generál Alois Liška a další cestující, mezi nimi bratr Karla Šťastného se svou ženou a dvěma chlapci. 14.6.1948 v 03.30 hod. přistál na letišti Manston, Kent v Anglii letoun D-47 s označením československého letectva. Na palubě bylo 17 mužů ve vojenském věku , dvě ženy a dva chlapci ve věku 14 a 18 let. Československá vláda požadovala vrácení letadla. Po třech měsících jednání se letadlo spolu s vyúčtováním za parkování v Manstonu vrátilo do Československa.

26.6.1948 major Josef Muroň zařídil, že kapitán Arnošt Zábrš a štábní kapitán Slavomil Janáček byli  určeni do rutinní noční hlídky na letišti Chrudim. Muroň pak dopravil tři ženy a dítě, s některými zavazadly, na nedaleké opuštěné válečné letiště (u Sobětuch?). Tam se ukryli ve vysoké trávě na konci přistávací dráhy. Po přistání C-3 všech pět rychle nastoupilo do letadla a pilot ihned odstartoval. Odletěli Muroň, Zábrš, Janáček se svými ženami Angličankami a Janáčkova mladého syna. Cestou do Manstonu už nad mořem po čtyřhodinovém letu zvážili situaci a pro nedostatek paliva změnili kurs letu do Francie. Přeletěli francouzské pobřeží a u St Valery sur Somme, v blízkosti Abbevile, jen deset kilometrů ve vnitrozemí, jim došly pohonné hmoty a provedli nouzové přistání na břicho.

Na konci července 1948 podplukovník Karel Trojáček uletěl s letounem C-2 od  Leteckého pluku 41 z letiště Boží Dar do Německa.

František Hanovec od Bezpečnostního letectva donutil k přistání letadlo Douglas DC-3 v Bratislavě, toto letadlo startovalo z Trenčína a cestující chtěli donutit posádku k úletu do amerického pásma v Rakousku. Kdy?

18.7.1948 letoun Ju-52 OK-ZDO od ČSA uletel z Popradu do Rakúska. Pilotoval mechanik ČSA Timko a mechanik SNA Tatrasvit Gulkáš.

19.7.1948 z Českých Budějovic uletěl S-89 "SL631" "MP-7" do americké zóny. Por. Milan Hořava při přistání havaroval.

4.10.1948 únos letounu C-3 OK-WCN od ČSA na trase Košice - Bratislava - Brno - Praha. Na palubě byla posádka ve složení: pilot Jaroslav Hájek o němž bylo známo, že byl komunistou, druhý pilot Ján Bělopotocký, který ve druhé světové válce byl příslušníkem slovenského vojenského letectva, radiotelegrafista Milan Jakubec. Ten zorganizoval únos s Milanem Jurasem. Letadlo z letiště Brno vzlétlo v 10.28 hod.  Krátce po vzletu letadla vešel do pilotní kabiny Milan Juras, vytáhl pistoli kterou zamířil na pilota a řekl: "Leťte se podívat do americké zóny v Německu". Letadlo přistálo na letišti americké armády Frankfurt (Rhein-Main-Flughafen) v 12.22 hod. Všichni cestující byli dotazováni orgány USA. Dvanáct cestujících požádalo o politický azyl v Německu a tři požádali o návrat do Československa. Mezi cestujícími byli manželka Viliama Širokého a její pětiletý syn. Její manžel Viliam Široký byl komunistický politik, zastávající tvrdou linii, který ve druhé světové válce byl v Moskvě. V letech 1945 až 1954 byl vůdcem komunistické strany Slovenska. Současně byl místopředsedou komunistické vlády Československa a od roku 1953 až do roku 1963 byl předsedou komunistické vlády Československa. Pilot, Jaroslav Hájek se vrátil do Československa. Krátce po jeho návratu byl od ČSA propuštěn a odsouzen na 10 let odnětí svobody. Paní Široké, protože měla politické styky, se podařilo dosáhnout jeho propuštění z vězení po dvou letech.

Šéfpilot firmy Aero Jan Anderle zůstal s letadlem na západě, na naléhání manželky se vrátil. V roce 1950 byl odsouzen k 15 letům vězení a ztrátě  majetku. V roce 1957 předčasně propuštěn z výkonu trestu. V roce 1967 emigroval do NSR, kde v roce 1982 zemřel.


3.3.1949 letoun Fairchild UC-61K/Argus Mk.III  (ve vojenském letectvu označen K-74) přistál na letecké základně Rheim-Main Frankfurt se čtyřmi cestujícími.

Na jaře 1949 byl Karel Rada jedním z letců, kteří v této době přelétávali nově vyrobená letadla M 1 C Sokol k zákazníkům do vzdáleného Egypta. Nad Jugoslávií zastihla skupinu bouře a nevhodné počasí a piloti nouzově přistávali na různých místech Evropy. Karlu Radovi se podařil návrat a v pořádku přistál ve Valašském Meziříčí. Uvědomil si, že se naskytla výjimečná příležitost k úniku z novými politickými poměry zasažené republiky s ostře střeženými hranicemi. Ale nechtěl ji využít sám. Věděl, že v Olomouci žije jeho kamarád, bývalý příslušník RAF mjr. František Peřina a že mu zde není po roce 1948 dobře, je pronásledován a hrozí mu nebezpečí. 11.4.1949 ho proto vyhledal a domluvili podrobnosti společného útěku. Dne 12.4.1949 dovezl známý Františka Peřinu a jeho manželku se zavazadly na autobusovou zastávku na silnici z Kelče do Skaličky při odbočce do Dolních Těšic. Předstírali, že čekají na autobus a posléze se přemístili na louku, kde měl v 16 hodin přistát přítel Rada. Ten skutečně dle dohody ve smluvený čas za deštivého odpoledne u Těšínské kaple přistál. Po krátkém nakládání zavazadel nasedli tři pasažéři do letadla Sokol – paní Peřinová na nouzové sedadlo za oba piloty a odletěli směrem na západ. Drželi se nízko, v hustém mrholení minuli dobře známý Prostějov, “prodrali se” Českomoravskou vysočinou a vyhnuli se Českým Budějovicím s leteckou posádkou. Velké dobrodružství pokračovalo, letěli na jihozápad a přelétali Šumavu, kde vrcholky hor byly v racích. S obtížemi se jim v dešti podařilo přečíst nápis na železniční stanici Černý Kříž. Z mapky železničních tratí, kterou měli k dispozici, se orientovali, že je to poslední zastávka na území ČSR. Průsmykem v horách přeletěli státní hranici a s určitými obtížemi přistáli nouzově u obce Aicha v Bavorsku v tehdejší americké vojenské zóně.

21.4.1949 u letiště Vysokov (okres Náchod) se pplk. let. Jaroslav Muzika, škpt. let. Oldřich Filip, škpt. let. Miroslav Laštovka s dětmi a batohy na zádech ukryli v blízkém lese tak, aby nevzbudily nežádoucí pozornost. Druhý den přistál na Vysokově letoun C-3 pilotovaný kpt. let. Jaroslavem Nýčem z Pardubic. Zbylí tři letci vyšli z lesa a vydali se za tehdejším placeným hlídačem letiště. Odzbrojili ho a odstřihli dráty telefonu. Poté všichni nastoupili do letounu. Potom, když letadlo zarolovalo za hangár, z lesa vyběhly rodiny, všichni nastoupili do letadla a když už se rozjížděli, tak tu zbraň vyhodili tomu hlídači na startovací plochu, aby neměl potíže. Přetížený letoun šťastně odstartoval a doletěl v pořádku na letiště Manston v Anglii. Stroj byl pak vrácen zpět do Československa. 

Skupina pěti mladíků a jedna dívka se o půlnoci z 12. na 13.5.1949 vypravila k letišti v Chocni. Chtěli se pokusit o ilegální útěk z Československa. Měli v plánu ukrást dvě letadla a přeletět do západního Německa. S sebou si vzali pouze cennosti, do batohů nějaké náhradní oblečení a jednu pistoli, kterou u sebe měl Jaroslav Valášek. Při přepadení byl jeden místní esenbák lehce raněn, postřelen do prstu na ruce, svázán. Bránil se totiž a vystřelil po Klenovském a Valáškovi, ti ho však přemohli. Sténající a nejspíše i dosti zmatený esenbák Josef Bernard pak prosil o smilování a ochotně se Klenovskému a Valáškovi vzdal. Druhý policista jménem Pochobratský zatím podřimoval ve strážnici nedaleko letištních budov. Mikš měl za úkol vzít klíče od letadel a hangárů, takže přímo u přepadení nebyl. Zajatého a lehce zraněného esenbáka Bernarda ostatní pevně svázali a nechali ležet na letištní ploše, hlídala ho Heda. Valášek a Klenovský pak vběhli s pistolí do strážnice. Podřimující policista se okamžitě vzdal, nekladl žádný odpor a nechal se spoutat na židli. Na rozjezdové rampě stojí dvě vytlačená letadla značky Mráz M 1C Sokol, sportovní trojmístné vrtulové dolnoplošníky s plnými nádržemi a s posádkami. V prvním se nachází Horníček, Nový a Valášek, Nový na místě pilota. Ve druhém letounu jsou Mikš, Klenovský a Prokopová, na místě pilota Klenovský, Zdeněk Mikš sedí zprava vedle něj jako navigátor, dívka sleduje záda pilota a navigátora, sedí za nimi. Policista Pochobratský je svázán na židli v místnosti strážnice, druhý s ustřeleným prstem leží svázaný venku asi  tak třicet metrů za letadlem, v němž sedí Mikš. Nevidí ho. Výhled na svázaného esenbáka je z tohoto úhlu prakticky nemožný a posádka letounu má navíc v tu chvíli jiné starosti, a to zejména s nahozením motoru a luštěním mapy. Zásadní chyba se stala ve chvíli, kdy nastupovali do kabiny, nechali totiž  esenbákovi na jeho prosbu pušku položenou vedle něj. Rozvázal se a napadl posádku prvního letounu, kde seděl i Zdeněk Mikš. V. Klenovského a Prokopovou zastřelil, Mikše těžce ranil. Ten pak sedí předkloněný v kabině, simuluje zastřeleného, vedle něj jsou bezvládná těla jeho přátel. Koutkem oka sleduje, co bude esenbák dělat. Čeká, že vyrazí k druhému letadlu, které stojí jen o pár metrů dál. Motory už běží u obou letadel. Posádka druhého letounu se kurtuje a jsou připraveni k rolování. Mikš vidí, že esenbák se otáčí a utíká do strážnice za svým svázaným kolegou, chce nejspíše přivolat pomoc, netuší, že telefonní dráty přerušil Valášek. Mikš se dostal z letounu a dobelhal se k druhému nastartovanému letadlu, kde na místě pilota sedí Miroslav Nový. Mikš jim říká, že ostatní jsou zastřelení a on těžce raněn, a prosí je, aby ho vzali s sebou. Nový ale přidává plyn, říká, že jsou plni, a ulétá. Letadlu však údajně nefungoval zatáčkoměr. Miroslav Nový havaruje nedaleko Sušice. Posádka však havárii přežila, Nový si zlomil nohu a byl v bezvědomí. Nyní se verze rozcházejí. Jedna teorie o osudu posádky z havarovaného letounu zní takto: Valášek a Horníček, když viděli Nového bezvládně viset v popruhách, zaklíněného v troskách, usoudili, že nemají čas kamaráda vyprošťovat a vláčet se s ním šumavskými hvozdy. Jeden by na to nestačil a Valášek měl zlomenou ruku, takže pokračovali na nedaleké hranice pěšky. Daleko se však nedostali. Zadržel je prý hajný, který v rukou třímal samopal. Ten je pak předal StB. Tuto verzi příběhu nám vyprávěl Zdeněk Mikš. Druhá teorie je popsána v pamětech leteckého akrobata a bývalého politického vězně Milo Komínka, který příběh slyšel vyprávět od svého spoluvězně na cele Jaroslava Valáška, který v letadle seděl na místě za navigátorem. Citujeme z knihy Milo Komínka I pod oblohou je peklo: „Posádka měla štěstí, že všichni havárii přežili. Pilot Miroslav Nový utrpěl zlomeninu nohy, Jaroslav Valášek zlomeninu levé ruky v zápěstí a Jan Horníček jen odřeniny. Vyprostili se z vraku a Miroslava Nového, který byl neschopen chůze, odnesli do blízké hájovny, na kterou cestou náhodou narazili. Všichni se dohodli, že je nemožné Nového se zlomenou nohou odvléci za hranice, i když to bylo jen několik málo kilometrů. V dobré víře v čest a vlastenectví hajného nechali svého kamaráda Miroslava Nového v hájence. Sotva se vydali na další cestu k hranicím, zaskočil je hajný s brokovnicí v ruce. Tak skončil jeden útěk letadlem. Ve vyšetřovací vazbě a pak u soudu se Valášek dozvěděl o tragédii na letišti, ke které po výpovědi příslušníka SNB došlo asi takto: Když už Vlastimil Klenovský a Zdeněk Mikš startovali motor letadla, přemluvil spoutaný esenbák Hedu Prokopovou, aby mu povolila pouta, že jsou moc utažena a že mu způsobují bolesti. Když mu je ze soucitu povolila a utíkala k nastartovanému letadlu, příslušník SNB uvolněná pouta rychle sundal, zmocnil se ležící pušky a zezadu ji zastřelil, zastřelil také Klenovského, těžce zranil Mikše a ještě stačil střílet po prvním startujícím letadle, kterému prostřelil palubní desku a poškodil zatáčkoměr.“ Tolik z knihy Milo Komínka I pod oblohou je peklo. Zdroj.

21.7.1949 uletěla Božena Krajčová s Z 181.6 OK-ZZF od Leteckého oddílu společnosti Baťa, ČSA, aeroklub Valašské Meziříčí. hel942.jpg (56121 bytes) Odkud odletěla?

V červenci 1949 adresoval úřad leteckého přidělence USA v Praze Ministerstvu národní obrany dopis, ve kterém jej informoval, že v americké okupační zóně v Německu, se na letištích v Mnichově, Erdingu, Norimberku a Waldenu nacházejí tyto odcizené československé letouny imatrikulací:

Praga E 114.173 od 27.7.1948 OK-CGH,

Piper L-4 OK-XIS,

Fieseler K-65 OK-AJB,

Zlín Z 281 OK-PMF,

Zlín Z 181.6, od 24.9.1945 OK-ZZF (Božena Krajčová),

Zlín Z 381.250, od roku 1948 OK-BSB,

Mráz M 1.243 Sokol, od roku 1951 (?) OK-CEW (Rada a Peřinovi ?)

a Zlín 281/381.117, od roku 1947 OK-ASJ které by si měli jejich vlastníci co nejdříve vyzvednout.

Soudruzi od Bezpečnostního letectva přelétávali letouny domů.


24.3.1950 synchronizovaný úlet tří letadel C-47 Dakota od ČSA s posádkami bývalých příslušníků RAF na vnitrostátních linkách. Byli to Oldřich Doležal, Bořivoj Šmíd, Stanislav Šácha, Vít Angetter, Kamil Mráz, Ladislav Světlík a Viktor Popelka. Letadla startovala v přibližně stejnou dobu z Bratislavy, Brna a Ostravy a směřovala do Prahy. Během letu posádky zamířily přes státní hranice do Spolkové republiky Německa, a to většinou aniž by si toho cestující vůbec všimli. Letadla postupně přistávala na americkém vojenském letišti v Erdingu u Mnichova. Z celkem 83 cestujících ve třech letadlech jich zůstalo v zahraničí po přeletu do Německa dvacet pět. Z konspiračních důvodů většina cestujících nemohla být informována o plánovaném útěku. A také proto se mnozí vrátili, protože nechtěli emigrovat bez přípravy a svých rodin. Na Západ se tak dostala například matka krasobruslařky Áji Vrzáňové Anna nebo budoucí žena redaktora BBC Zdeňka Mastníka Helena Polívková. Po návratu cestujících a letadel do Československa zahájil režim velkou propagandistickou protiamerickou kampaň, která se stala první z řady dalších otřesných událostí toho roku v Československu. V březnu a dubnu 1950 to byl proces s představiteli katolických řeholí, v dubnu 1950 následovala likvidace klášterů (akce K), v červnu 1950 proces a poprava Milady Horákové a na něj navazující následné procesy s údajnými i skutečnými odpůrci režimu. Ještě roku 1950 vyšla propagandistická kniha Jindřicha Suchého „Únos do Erdingu“. O dva roky později natočili režiséři Ján Kadár a Elmar Klos propagandistický film Únos. Úlet je ve filmu konstruován zcela nepravdivě jako americké spiknutí. Rovněž další průběh pobytu cestujících v Německu je popsán zcela tendenčně: Američané jsou po přistání zklamáni, že se většina cestujících chce vrátit domů a že unesený odborník (herec Ladislav Pešek) odmítá prozradit tajné plány výstavby velkého průmyslového závodu. Další cestující poslanec Horváth dokonce z americké internace uprchne a s pomocí německých antifašistů a československého konzula dosáhne osvobození unesených. Film posloužil jako ukázka americké brutality a triumf statečnosti československých vlastenců. Současně byly negativně vykresleny i profily bývalých letců RAF. Režiséři Kadár a Klos později natočili i film „Obchod na korze“ oceněný roku 1966 dokonce cenou a Americké filmové akademie za nejlepší cizojazyčný film. Sám Kadár paradoxně roku 1968 emigroval do USA. Úlet do Erdingu měl významné následky i pro další bývalé letce RAF. Ke 27.3.1950 zaměstnávaly Československé aerolinie 101 členů létajícího personálu. Z toho bylo 53 bývalých příslušníků RAF. Po březnovém úletu byli v průběhu roku postupně všichni tito letci z ČSA propuštěni. Úlet tří civilních letadel se liší od únosů v pozdějších desetiletích především tou skutečností, že s letadly uletěli příslušníci jejich posádek. Tedy k ohrožení cestujících nedošlo a nemohlo dojít. Protiletecká ochrana Československa navíc v té době nepředstavovala rovněž žádné ohrožení pro takový úlet. Případ se odehrál navíc v době politicky vysoce vypjaté, kdy letcům RAF hrozily politicky motivované sankce a perzekuce, včetně věznění. Podrobnosti.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------


V roce 1951 Miroslav Riessner během letu s práškovacím letadlem C-3 byl mezi Olomoucí a Prostějovem při nepodařeném pokusu o únos vojínem Eduardem Kučerou několikrát postřelen. Zdroj.


.


13.3.1953 z Piešťan do Grazu uletěli Vladimír Krman, Jozef Fleischhacker a Gustav Molnar s C-2 od 6. lšp.

23.3.1953 v 18.26 hodin z ruzyňského letiště odstartoval letoun C-47 Dakota OK-WDZ na cestu do Brna. Kapitánem letu byl Miro Slovák, kdy po změně kurzu letoun přistál už za tmy ve Frankfurtu nad Mohanem.

22.11.1953 z Prahy (Letňany?) uletěl Zdeněk Volf a Jiří Wertheimer s letounem Piper L-4 OK-ANE do Bavorska. Gonzo.


16.8.1954 člen aeroklubu v Turnově Milan Novák využil letoun Piper L-4, dopustil se však osudové chyby, když na vratech hangáru na letišti Hodkovice nad Mohelkou nechal dopis na rozloučenou. Poté, co členové aeroklubu zjistili, co se stalo, zalarmovali vedení PVO. Z letiště Dobřany vzlétli nadporučík František Lier a poručík Jiří Hejduk pilotující dvojici MiGů 15 od 5. slp. Na prchající letoun jako první narazil poručík Hejduk, který se jej pokusil přimět k přistání na nejbližším letišti. Mladík za řízením piperu nereagoval a snažil se uniknout. Oba stíhači ale v obavě z ohrožení lidí pracujících na poli letoun nesestřelili. Až nadporučík Milan Hlavica od 8. slp poslal jižně od Vlašimi malé letadlo k zemi palbou svých kanónů. Údajně úmyslně střílel do konce křídel, takže Milan Novák nakonec vyvázl z havárie jen s několika modřinami.


13.4.1955 se dva čeští studenti Zdeněk Machilner a Karel Kučera zmocnili na kolínském letišti sportovního letadla, s kterým se jim pak časně ráno podařilo přistát jižně od Regensburgu (u obce Rohrberg, v okrese Rottenburg) s již téměř prázdnou nádrží. Po přistání potkali selku, která šla na pole do práce, a zeptali se jí na nejbližší policejní stanici, kde pak požádali o azyl. Zdroj.


23.9.1956 z Vyškova uletěl por. Vladimír Vrzal a Ludvík Ševela s letounem Z-126 Trener do Pasova (okres Vilshofen). Zdroj.


26.8.1957 v 13.20 hod. úlet z letiska Holíč na C-5 OK-FRX zo stavu KA Bratislava. Lietadlo bolo pilotované Pavlom Turkom a Jaromírom Veselým. Pristanie u Wien. Zdroj.


10.7.1958 Pavel Škréta vzlétl s letadlem v Hradci Králové a během mezipřistání v Sadové přibral na palubu Miroslava Pešáka. Při přistání na obilném poli nedaleko Straubingu se letadlo sice převrátilo, ale oba vyvázli pouze s drobnými zraněními. Na pomoc jim přispěchala žena s dvěma mladíky, kteří se náhodou pohybovali v blízkosti, když letadlo přistávalo. Zdroj.


24.5.1959 Jiří Kinský s VT-125 Šohaj OK-0657 uletěl z letiště Vajnory do Rakouska. Zdroj.

3.8.1959 v 3.45 hod. Emil Švec s práškovacím letounem K-65A OK-DFF od Agroletu uletěl z letiště Senica do Rakouska. Zdroj.


Československá socialistická republika


.


.


Asi v roce 1963-64 Karol Szekely s Z-126 OK-JGC uletěl z letiště Vajnory do Rakouska. Zdroj.


.


Asi v roce 1965 uletěl pan Nerad s pasažérem s letounem Orličan L-40 Meta Sokol z letiště Tábor do Rakouska. Ve 4 hodiny ráno si otevřel nezamknuté vrata hangáru a odstartoval mezi kupkami sena v mlze.

21.10.1965 Jan Němec s vrtulníkem Mi-1 OK-OVG ze Závodu Čs. aerolinií - Agrolet uletěl z Břeclavy do Lince. Podrobnosti


.


.


21.8.1968 okupace.


.


8.6.1970 únos Il-14 OK-LCF od ČSA na lince Karlovy Vary - Praha. Skupina Jiřího Galáska čítala celkem čtyři muže, čtyři ženy a dvouleté dítě. Pistolí donutili kapitána letounu Břetislava Horáčka, aby změnil směr a zamířil do Západního Německa. Na palubě bylo tehdy šestnáct cestujících a tři členové posádky. Letadlo přistálo v Norimberku. Zdroj.


13.9.1971 přes Slovensko uletěl Polák Eugeniusz Pieniazek. MAPA. Zdroj.

19.12.1971 ing. Ladislav Bezák s manželkou a čtyřmi kluky v letounu Zlín Z-226 T OK-MUA uletěl z Kladna směrem na Cheb a po dramatických peripetiích přistál v Norimberku.


18.4.1972 únos L-410 OK-ADP společnosti SLOV-AIR, podnik pre leteckú činnosť na trati Praha - Karlovy Vary (původně Mariánské Lázně). První pilot V. Kárník najednou uslyšel ránu a ucítil spálený střelný prach. Potom se druhý pilot R. Pfleger chytil za rameno a křičel, že je postřelený. Únosce Karel Doležal vystřelil celkem dvakrát. Druhý únosce Antonín Lerch stál v zadní části letounu s druhou pistolí a v ruce měl balíček s výbušninou. Letounem cestovala i zdravotní sestra R. Kohlíčková, která poskytla postřelenému druhému pilotovi první pomoc. Letoun přistál v Norimberku. Zdroj.

8.6.1972 únos L-410 OK-ADN společnosti SLOV-AIR, podnik pre leteckú činnosť na trati Praha - Mariánské Lázně. Desetičlenná skupina únosců zaútočili na ostatní čtyři cestující a v nastalém zmatku psychicky labilní únosce Lubomír Adamica, když se ho pokusil cestující  JUDr. I. Klementis – vedoucí obchodního provozu společnosti Slovair pokusil zneškodnit, zastřelil prvního pilota Jána Mičicu. Druhý pilot Dominik Chrobák přistál na malém letišti u Weiden. Zdroj

Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 41 „Zřízení oddělení letištní kontroly Státní bezpečnosti“ z 24.8.1972


Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 2 „Oddělení letištní a pasové kontroly Státní bezpečnosti Poprad – zřízení“ z 8.1.1973


Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 30 „Směrnice pro činnost oddělení letištní kontroly Státní bezpečnosti“ z 21.8.1974


Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 13 „Doplnění směrnic pro činnost oddělení letištní kontroly Státní bezpečnosti“ z 28.2.1975

16.7.1975 v 15.57 hod. kapitán Navrátil na L-29 Delfín od 8. slp z Mošnova sestřelil polský An-2 SP-WKV u obce Kúty (okres Senica). Pilot Dionizy Bielański zahynul. Zdroj.


Rozkaz ministra vnitra ČSSR č. 21 „Oddělení letištní kontroly Státní bezpečnosti – změna“ z 30.6.1976


gyro17.JPG (45988 bytes)27.10.1977 byl ing. V. Valou, bývalým tajemníkem vírníkového odboru, proveden nezdařený přelet hranice s Rakouskem. Se zapomenutým vírníkem KD-67, který opatřil předválečným motorem Walter Mikron II a vlastnoručně zhotovenou vrtulí, odstartoval za úsvitu na rozestavěné dálnici do Bratislavy. V mlze však ztratil orientaci a přistál zpět na našem území, kde byl zadržen hlídkou PS. Ve vykonstruovaném soudním procesu bylo spolu s V. Valou, odsouzeno mnoho nevinných lidí. Pohnutky, které vedly V. Valu k útěku do zahraničí byly ovšem zcela jiné, než jak se dnes píše u jeho vírníku, nešťastně vystaveném v Praze jako "pomník" antikomunistického odboje. Dnes V. Vala žije v USA, kam odcestoval po propuštění z výkonu trestu ještě před (!) listopadovou revolucí.


10.5.1978 únos Il-18 od ČSA na lince Praha - Brno. Josef Katrinčák oznámil palubnímu průvodčímu, že má u sebe až 15 kilogramů plastické trhaviny a ať letadlo změní kurz na NSR. V 19.33 hodin přistálo letadlo s 35 cestujícímmi a šestičlennou posádkou ve Frankfurtu nad Mohanem. Zde se únosci vzdali německé policii a požádali o politický azyl. Zdroj.


.


.


V roce 1981 byl unesen do Rakouska Z-37A Čmelák OK-ZKB společnosti SLOV-AIR, podnik pre leteckú činnosť. Zdroj.


28.8.1982 pokus o úlet An-2 společnosti SLOV-AIR, podnik pre leteckú činnosť z letiště Strachotice (okres Znojmo). Zdroj.


7.9.1983 večer od obce Božice (okres Znojmo) Róbert Hutyra, jeho manželka, jejich čtrnáctiletá dcera a jedenáctiletý syn odletěli s balónem vlastní výroby na svobodu. Po necelé hodině letu přistáli v rakouském Falkensteinu ve vinohradu. Zdroj.


10.3.1984 Stanislav Žák uletěl s An-2 OK-GHN z Vajnor do Rakouska. Zdroj.

V noci z 27. na 28.8.1984 pokus o úlet s motorovým rogalem od obce Klentnice (okres Břeclav). Pád po vzletu. Josef Kutra zahynul, Jiří Jedlička přežil. Zdroj.


29.3.1985 plzeňský podnikový právník Zdeněk Bakule s balónem vlastní výroby chtěl odletět na svobodu. Balón mu pomohl k hranici dopravit jeho švagr. Ještě než jej stačili vyložit a připravit ke zkušebnímu vzletu, zatkla oba, zřejmě na udání, hlídka Veřejné bezpečnosti. Soud vyměřil Zdeňkovi Bakulemu dva roky nepodmíněně, odseděl si šestnáct měsíců.

Příslušníci StB na letišti v Plzni na severní straně na betonové dráze zkoumají balón , .


.


4.3.1987 dezerce Mi-2RCh "9429" od 1. letky velení a průzkumu z letiště Dobřany do Regensburgu. Podrobnosti


22.5.1988 z Košic na Z-43 uletěl Igor Hornák. Zdroj.

7.7.1988 ve 3 hod. odstartoval z opuštěného místa u slovenské dálnice směrem na Malacky motorové rogalo. Seděl v něm čtyřiadvacetiletý Josef Hlavatý. Na zádech měl přivázaného tříletého syna. Přeletěli do Rakouska. Zdroj.

28.8.1988 pilot Jozef Čech s ďalšími 3 osobami na palube Z-226 MS OK-MPE vykonal vzlet z letiska Holíč, preletel štátne hranice, pristál v poli pri obci Grossrussbach v Rakúsku. Po vysadení osôb vykonal vzlet a vrátil sa späť do ČSSR a pristál na letisku Holíč. Zdroj.


.


---------- 1 721 000 čs. komunistů vyměnilo politickou moc za moc ekonomickou ----------

Československá federativní republika v češtině a Česko-slovenská federatívna republika ve slovenštině

Česká a Slovenská Federativní Republika v češtině a Česká a Slovenská Federatívna Republika ve slovenštině, který se používal až do zániku státu 31.12.1992.

Zeměpisný název státu zněl Česko-Slovensko (v letech 1918–1920 a 1938–1939), Československo (v letech 1920–1938 a 1945–1990) a nakonec v letech 1990–1992 Československo v češtině a Česko-Slovensko ve slovenštině.

ČSFR měla v letech 1990–1992 dvě zeměpisná jména i při překladech do cizích jazyků: bez spojovníku v překladech z češtiny (např. anglicky Czechoslovakia, francouzsky Tchécoslovaquie, Tschechoslowakei, atd.) a se spojovníkem v překladech ze slovenštiny (např. anglicky Czecho-Slovakia, francouzsky Tchéco-Slovaquie, německy Tschecho-Slowakei, atd.)

Podle současných Pravidel slovenského pravopisu má být krátký název psán se spojovníkem jako Česko-Slovensko (adjektivum česko-slovenský), byť je to s dobovými dokumenty v rozporu. Slovník současného slovenského jazyka z roku 2006 udává oba tvary právě v historickém kontextu, pojem Československo připouští i internetová jazyková poradna Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra.