22.07.2025
8.4.1912 na loukách u stodol Na Štěpnici přistál Evžen Čihák. Stodoly jsou již dávno zbourány a na místě přistání je nákupní středisko, kolem kterého je postaveno sídliště.
1919-27.12.1921.
.
Od 1.12.1921 z České Třebové se přestěhovala Letecká povětrnostní stanice 1 Ústí nad Orlicí. Tato stanice byla potřebná pro lety údolími mezi Čechami a Moravou.
od 27.12.1921 do prosince
1926.
.
.
.
.
, 
,
od prosince 1926 do 1939.
.
V březnu 1928 se Letecká povětrnostní stanice 1 Ústí nad Orlicí přestěhovala do Poličky.
V roce 1928 Masarykova letecká liga Olomouc na loukách u stodol Na Štěpnici předvedla letovou ukázku své techniky. Létaly se již tehdy vyhlídkové lety - okruh Černovír, Libchavy a přes město přistání. Let stál 50,- Kčs a dle dobových záznamů šlo tehdy o dost velké peníze. Přesto byl zájem obrovský.
.
.
.
.
.
.
V roce 1935 začal pan Bína stavět Nebeskou blechu.
.
Přelomový je rok 1937, kdy i v Ústí nad Orlicí je založena Místní skupina MLL Ústí nad Orlicí a její aktivní složka - plachtařský odbor. Předsedou se stal Václav Sochor, jednatelem JUDr. Petr a pokladníkem Karel Čáp. Vedoucím plachtařského odboru a zároveň náčelníkem a instruktorem se stal vojenský pilot v záloze Josef Mikuláštík, který absolvoval kurz na Rané u Loun. S partou nadšenců pak začal stavět v budově gymnázia podle výkresové dokumentace kluzák. Na podzim 1937 tato skupina chtěla začít létat, ale výstavba vlastního kluzáku nepostupovala tak rychle. Proto výbor provedl sbírku a ta umožnila zakoupit od fy Sodomka z Vysokého Mýta kluzák typu Skaut Standard. A tak se tato skupina sešla 5.9.1937 v dnešní Jilemnického ulici, kde v domě, ve kterém dnes sídlí Elektro Franc, měli uložený v garáži kluzák. Ten ručně vynesli v dílech (2 x křídlo + trup na podvozku) na kopec Kočičí hlava, který je nad tratí Ústí nad Orlicí - Letohrad. Létalo se v místě, kde trať začíná zatáčet k Libchavám. Les zde tehdy ještě nebyl a jedinou překážku tvořila trať. Létalo se jen o nedělích. Nejprve balancovali v silnějším větru a učili se ovládat kormidla na zemi, pak pojížděli po zemi pomocí gumového lana. Teprve sedmá letová neděle byla skutečně letová a bylo dosaženo letů v trvání 14 - 18 sekund. Tak se většině podařilo splnit zkoušku typu A, která vyžadovala přímočarý let v trvání nejméně 30 sekund.
Letová sezóna byla ukončena 19.12.1937. Na konci roku 1937 došlo pak v dnes již zbouraném hotelu Friml k předání výkonnostních odznaků a legitimací za zkoušku A.
Zajímavé je, že v tomto roce se aktivizovala i německá skupina plachařů z Hylvát, která měla svůj vlastní kluzák a občas létávala s českými plachtaři na Kočičí hlavě.
V roce 1937 začala také s prvními skoky Nebeská blecha pana Bíny. Nebyl však členem ústecké MLL a svoji činnost prováděl na letišti ve Vysokém Mýtě.
V roce 1938 začala sezóna nebývale brzy a to již 27.2.1938. Plachtaři létali s nově postaveným kluzákem Zögling, Skaut měl ještě poškozené křídlo z konce roku 1937. Všichni se snažili splnit zkoušku B, který vyžadoval nejméně 5 letů v trvání 45 sekund. Všichni tuto podmínku splnili 24.4.1938, kdy se létalo již z nejvyššího bodu kopce. Odznaky jim byly předány 15.5.1938 na ústeckém náměstí, kde se křtily oba kluzáky, jak nový kluzák, tak opravený Skaut.
Tím lety v roce 1938 skončily. Příčiny byly dvě - zostřená mezinárodní situace a travní porost na soukromé louce na Kočičí hlavě.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
Při záboru pohraničí došlo k tomu, že kopec Kočíčí hlava se stal součástí Sudet.
16.3.1939 byl veškerý materiál - letadla, písemnosti a finance klubu zabaveny.
.
.
.
.
.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
Po osvobození se sešli plachtaři 9.7.1945 v hostinci U Malinů na ustavující schůzi Českého národního aeroklubu, který se po válce stal garantem sportovního létání. Sešlo se 30 členů a byl zvolen nový výbor.
Členové se vypravili do Lanškrouna, kde nalezli kluzák SG 38 a vybavili se truhlářskými stroji a nářadím. Gumové lano pro starty našli až v Králíkách, kde museli vysvětlit a přesvědčit místní úředníky, že to není kabel.
Kočičí hlava se stala opět místem pro létání, ale terén přestával vyhovovat. Také se ukázalo, že kluzák SG 38 má zlomený zadní nosník křídla a bylo ho nutné opravit.
Kluzák SG 38 s gondolou na Kočičí hlavě.
Vzhledem k tomu, že díky drátům u železniční trati se stávalo létání na Kočičí hlavě nebezpečné, byly lety zde ke konci roku 1945 ukončeny.
V roce 1946 tak létali společně s třebovskými plachtaři na Třebovských stěnách mezi obcemi Skuhrov a Horní Houžovec. Třebovští plachtaři tehdy měli kluzáky SG 38, větroně Grunau Baby B I a přidělený větroň Grunau Baby II.
Motorový odbor představoval pan Bína, který začal znovu zdokonalovat svou Nebeskou Blechu. Protože létal i ve Vysokém Mýtě, zjistil, že je zde na prodej motorák Piper L-4 za 80 000,- Kčs. Proto před vánocemi aeroklubáci upravili louku pod hřbitovem vedle silnice na Libchavy a 22.12.1946 zde přistál J. Mikuláštík s Piper L-4H OK-YHH.
Na jaře 1947 byl přelétnut zpět na letiště ve Vysokém Mýtě. V roce 1947 zraje myšlenka na vybudování nového letiště. Nejvýhodnější se zdál pozemek u Pánova kříže. Pozemky byly obecní a byly propůjčeny zdarma k vybudování letiště. Majetek aeroklubu byl přestěhován do dřevěného baráku, kde dnes stojí ZŠ bratří Čapků. Aeroklub zakoupil nákladní automobil KDF.
Na letišti ve Vysokém Mýtě se vyškolili 3 noví motoroví piloti – Bína, Klouček, Šponar.
12.9.1947 se konal letecký den. Přišlo kolem 5 000 diváků. Aeroklub se tak prezentoval na veřejnosti a stal se součástí dění v Ústí nad Orlicí. Opětně vzrostl počet zájemců o létání a uzrála myšlenka postavit na novém letišti u Pánova kříže hangár a to právě v blízkosti onoho Pánova kříže.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Rok 1948 je rokem stavby hangáru. Nejprve bylo nutné vykopat studnu a amatérsky vyrobit betonové kvádry na stavbu. Jako hlavní projektant a stavbyvedoucí se osvědčil Josef Hác. Dne 28.10. 1948 byl vybetonován práh pro vrata a na konci listopadu byla veškerá technika včetně Piperu Cub OK-YHH pod střechou. Protože piloti chtěli dohnat létání, které celý rok zanedbávali, létali i na vánoční svátky, i když v roce 1948 velmi mrzlo a bylo málo sněhu.
Od roku 1949 se klimatologická měření v Ústí nad Orlicí prováděla na pozorovatelně Andrlův chlum 559 m n. m.
Rok 1949 byl velmi slabý. Vzhledem k politické situaci byl Piper L-4H OK-YHH přelétnut do Žamberka, kde byla soustředěna motorová technika a hlídána. Naviják ústečtí plachtaři neměli a tak si chodili zalétat do plachtařských škol.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
25.6.1950 byl Piper L-4H OK-YHH přelétnut K. Kloučkem ze Žamberka do Ústí. Zde se udělalo jen pár kondičních letů a opět byl přelétnut do Žamberka. Tím činnost motorového odboru prakticky na ústeckém letišti na dlouhou dobu skončila. Piper byl přelétnut do Chocně a pak Karel Klouček jako náčelník a je vystřídán Jaroslavem Kubišem.
17.10.1951 poslední lety třebovských plachtařů na letišti Třebovské stěny u Skuhrova. Veškerý materiál převeden do Ústí nad Orlicí. Samoty byly zbourány a materiál odvezli funkcionáři Svazarmu.
.
---------- 1.6.1953 státní bankrot. ---------
V roce 1954 zahájila na stejném místě svoji činnost profesionální meteorologická stanice s celodenním nepřetržitým provozem.
Od roku 1955 náčelník Miroslav Samek. V roce 1955 přicházejí do aeroklubu první školní větroně VT-109 Pionýr. Školilo se však i na větroni LG-130 Kmotr.
.
.
1960
V roce 1961 je dokumentována první činnost parašutistů na ústeckém letišti a přichází první celokovový kluzák L-13 Blaník. V roce 1961 si mohli ústečtí piloti vyzkoušet i akrobacii na VT-7 Luňáku.
.
.
.
V roce 1967 pan Bína dostal konečně po dlouhých a úmorných letech zkoušení a experimentování do vzduchu Nebeskou Blechu, kterou začal stavět v roce 1935.
Ta byla následně převezena do Národního technického muzea, kde zaujala 15.5.1968 místo zavěšena pod stropem.
---------- Okupace 21.8.1968 ----------
V roce 1968 díky výstavbě nového sídliště je omezena činnost letiště. Proto jsou vybrány pozemky nad obcí Černovír a v roce 1968 a 1969 probíhají terénní úpravy a výstavba provozní budovy a hangáru.
Od roku 1969 se létalo na nové ploše, i když kluzáky byly přetahovány na novou plochu ze starého hangáru.
1970
Od 1.1.1971 začala meteorologická měření a pozorování v budově aeroklubu na letišti v Ústí nad Orlicí v nadmořské výšce 402 m. n. m.
Celá výstavba byla ukončena v roce 1971 a byly vybudovány – administrativní budova, hangár, vodárna, čerpací stanice. Aeroklub Ústí nad Orlicí patřil v té době mezi jeden z větších aeroklubů v tehdejším Východočeském krajském aeroklubu. Za finanční pomoci Perla n.p. byla zgenerálkována C-105 OK-IFD, kterou aeroklub využíval.
Na počátku 70. let však přichází pád. Ten je způsoben úletem pilota Macka na větroni L-13 do Rakouska. V té době již Macek měl v Ústí nad Orlicí zakázáno létat, ale využil neznalosti této situace a v AK Moravská Třebová si vypůjčil Blaníka a ulétl. Úlety a únosy.
Pro ústecký aeroklub to mělo nedozírné následky. Prověrky, zákazy létání. Při obnovení létání zbylo na letišti z původních členů jen malá hrstka. V podstatě náčelník, předseda, 2 bezmotoroví instruktoři a jeden sportovec.
Aeroklub se však nevzdal, byl proveden velký nábor mezi modeláři a řada se jich přihlásila do výcviku.
.
.
V roce 1976 na podzim dochází vinou pilota L-6O z Nového Města n. Metují při výsadcích k poškození vrtule. Závěr komise? Špatný povrch provozní plochy.
Takže celý rok 1977 hostují členové AK Ústí n.Orlicí na letišti v Žamberku, zatímco letiště je rozoráno, vyrovnáno a znovu oseto.
.
.
1980
.
.
.
.
.
.
.
.
---------- Převrat 17.11.1989 ----------
1990
.
.
.
.
.
.
.
2000
.
.
.
.
.
.
.
.
2010
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
2025