Spišská Nová Ves Zipser Neudorf (maďarsky Igló) Спишска-Нова-Вес

MAPA.

30.03.2024

od února 1914

V roce 1914 Adrej Kvasz predviedol na leteckom dni ukážky svojho lietadla Kvas V.

od října 1914

.

od listopadu 1916

.

od konce července 1918

od října 1914

.

od listopadu 1916

.

od konce července 1918

od 1.11.1918 do 27.11.1918.

od 27.11.1918 do 1919.

1919-27.12.1921.

Válka s Maďarskem o Slovensko a Podkarpatskou Rus.

12.6.1919 byla na mírové konferenci v Paříži stanovena konečná československo–maďarská hranice, jejíž vymezení pak bylo zahrnuto i do článku 27 Trianonské smlouvy.

Pravděpodobně někdy na přelomu 23. a 24 týdne (14. - 17. červen?) došlo k sestavení a následnému vypravení detašmánu bojeschopných letadel Polní letecká setnina 2, jenž po přeletu z Mařatic do Spišské Nové Vsi, měl být k přímé dispozici generálu Hennocqueovi, respektive velitelství Východní skupiny čs. vojsk, momentálně zde sídlícímu. Zdroj.

Nedlouho po svém záletu, dne 18.6.1919, vzlétl z mařatického letiště Hansa-Brandenburg C.I (U) 369.178 (šikovatel Karel Janhuber, nadporučík Vojtěch Pašek) načež nabral jihovýchodní kurz. Nad slovenskými Lužany pak točil na Spiškou Novou Ves, kde také za nějaký čas přistál. Kromě pošty a snad i 20 milionů korun, se na palubu letounu ještě vměstnal fr. major Adolf Morstad, důstojník štábu velitele Východní skupiny. Po té letoun opět vzlétl a zamířil východním směrem na Užhorod. Vzhledem k tomu, že v té době byly Košice v maďarských rukách, probíhala část letu nad bolševiky obsazeném území. Do toho přišla bouře s kroupami, „a co čert nechtěl“, i porucha motoru. Po přistání na „horké půdě“ a bleskurychlé opravě byl však velký branďák opět ve vzduchu, přičemž zbývající část letu proběhla již bez větších komplikací. V Užhorodu mj. došlo k informování velitele 3. čs. divize, fr. generála Felixe Alexise Destremeaua, prostřednictvím majora Morstada, o záměru velitele Východní skupiny dobýt na Maďarech zpět Košice a zároveň k výzvě koordinovaného útoku z východu. Při zpátečním letu, opět se dvěma pasažéry, stihl nadporučík Pašek ještě provést průzkum, jehož výsledky byly po přistání ve Spišské Nové Vsi neprodleně telegrafovány do Užhorodu. Na závěr této záležitosti lze snad jen dodat, že pro nastalé příměří k dobytí Košic již nedošlo a že za výše uvedený let byla celá posádka Velkého Bránďáku (U) 369.178 dekorována Československým válečným křížem. Zdroj.

20.6.1919 se však nad Spišskou Novou Vsí prohnala silná bouře, jejímuž řádění podlehl polní stanový hangár a v něm i zaparkovaná letadla. Přestože poškození avionů nebyla fatálního charakteru, válka s Maďary pro setninu tímto prakticky skončila.

Do doby, než nečekaně zasáhl přírodní živel, stihl detašmán uskutečnit pět průzkumných letů.

24.6.1919 nastalo definitivní příměří.

.

od 27.12.1921 do prosince 1926.

.

.

.

.

, , od prosince 1926 do 1938.

V roce 1927 založení Místní skupiny MLL ve Spišské Nové Vsi. Zdroj.

.

.

.

.

.

.

20.8.1934 se začalo budovat  vojenské letisko s leteckými kasárnami.

1.9.1935 vznikla Letecká radiotelegrafní stanice 11.

.

1.10.1937 z Košic se přesunula Letka 12.

Asi v roce 1937 zřícení letounu Praga asi dva metry od stěny dnešního Štátneho reálneho gymnázia Dr. Vavra Šrobára v Levoči. Poručík Macháček přežil. Zdroj.

V měsíci září až prosinec 1937 bylo v Moskvě převzato 61 letounů B 71. Přelet Kyjev, Spišská Nová ves, Praha-Kbely.

1.10.1937 vzniklo velitelství Druhé peruti leteckého pluku 3.

1.10.1937 vznikla Letecká radiogoniometrická stanice 4.

15.11.1937 vznikla Letka 49.

Stálé vojenské letiště. Rozměry 600 x 950 m. Pět hangárů a skladové prostory.

V lednu 1938 z Košic se přesunula Letka 13.

4.2.1938 se zabil pilot des. J. Žák, poz. por. Fr. Wágner zraněn, letoun Letov Š.328.245 od Letky ? zničen nárazem do plochy letiště.

1.4.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 17.

Jaro 1938. Nehoda letounu B.71 během přeletu. Kde to bylo? , , .

Pilotní škola II.

7.5.1938 nehoda Š.328 "F10" od Letky 15.

V roku 1938 uviedli Čs. štátne aerolínie linku Praha - Bratislava - Spišská Nová Ves  -  Slatinské Doly. Letové řády ČSA.

19.9.1938 se Letka 12 přesunula do Velelib (okres Nymburk).

Mobilizační těleso 603 vzniklo z Leteckého pluku 3. Vytvořeno celkem 39 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Bratislava, Košice, Malacky, Nitra, Piešťany, Spišská Nová Ves, Užhorod, Zvolen a Žilina.

Příprava letiště na příjem sovětských letounů.

24.9.1938 bylo velitelství Druhé peruti leteckého pluku 3 (zatímní velitel mjr. let. Robert Goldberger) začleněno do stavu Mobilisačního tělesa 603.

24.9.1938 byla Letka 13 zařazena do Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-4. Vznikla Letka 13. Krycí jméno Samson. Velitel mjr. let. Robert Goldberger. Podléhala veliteli Velitelství zemského letectva v Bratislavě.

24.9.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 17 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

24.9.1938 byla Letecká radiotelegrafní stanice 11 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

24.9.1938 byla Letecká radiogoniometrická stanice 4 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

26.-27.9.1938 část Cvičné letky leteckého pluku 3. (?)

26.9.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 17 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-8.

26.9.1938 vznikla Letecká radiotelegrafická stanice 11 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-17.

26.9.1938 vznikla Letecká radiogoniometrická stanice 4 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-20.

27.9.1938 z Piešťan se přesunulo velitelství Polní povětrnostní ústředny 73.

28.9.1938 byla část Cvičné letka leteckého pluku 3 přejmenována na První letku cvičné peruti III. Podléhala veliteli Cvičné peruti III. Velitel kpt. let. František Pavlišta.

28.9.1938 vzniklo velitelství Cvičné peruti III. Velitel kpt. let Josef Duda. Ve věcech odborných podléhalo přednostovi Třetího odboru (leteckého) ministerstva, ve věcech ostatních veliteli Náhradní peruti leteckého pluku 3.

Sovětští letci v ČSR na podzim 1938.

---------- Prezident Beneš kapituloval před nacisty 30.9.1938 ----------

4.10.1938 z Košic se přesunulo Středisko hlásné služby Košice.

5.10.1938 roj letounů Š.328 zaútočil na Maďary u železniční stanice Boržava.

11.10.1938 shazování letáků v prostoru Košice - Užhorod - Mukačevo.

12.10.1938 z Pardubic se přesunula II. peruť leteckého pluku 6, velitelství. Velitel pplk. let. Jaroslav Neubauer.

12.10.1938 z Pardubic se přesunula Letka 73.

12.10.1938 z Pardubic se přesunula Letka 74.

Po přesunu Hlavního velitelství z Račic (okres Vyškov) do Prahy se Rota VKPL 5 a Rota VKPL 16 měly 8.10.1938 vrátit do Kroměříže. Zda k tomu skutečně došlo, nevíme, protože krátce nato byly obě roty odeslány na Slovensko, kde 13.10.1938 byly zařazeny do protiletecké obrany III. armády. Rota VKPL 5 bránila prostor Spišská Nová Ves, Rota VKPL 16 bránila prostor Kysak – Obyšovce.

13.10.1938 roj Š.328 zaútočil na Maďary v lese u Aszas.

13.10.1938 bylo velitelství Cvičné peruti III demobilizováno.

13.10.1938 byla První letka cvičné peruti III demobilizována.

14.10.1938 po průletu nad obklíčenými Maďary u Šalanky se tito vzdali.

17.10.1938 pri prelete na polní letiště Ňaršany sa vinou navigátorov Letky 74, odtrhla trojica Avia B.71. Po spotrebovaní paliva nepoškodené pristáli u obce Šarišská Dravce. Záložní piloti - poddôstojníci boli pochválení, navigátori z povolania potrestaní! Historie

20.101938 z Košic se přesunula Letecká povětrnostní stanice 10.

20.10.1938 z Brna se přesunuly Polní letecké dílny 11.

29.10.1938 demonstrační let tří B.71 od Letky 73 přes Prešov - Mukačevo - Sevljuš (dnes Vynohradiv) - Kapušany - Košice s přistáním v Užhorodu.

Po vídeňské arbitráži.

3.11.1938 roj letounů Avia B.71 odletěl z Užhorodu zpět do Spišské Nové Vsi.

5.11.1938 z Trhoviště (okres Michalovce) se přesunula V. peruť leteckého pluku 3.

5.11.1938 z Trhoviště se přesunula Letka 45.

5.11.1938 z Trhoviště se přesunula Letka 49.

5.11.1938 z Trhoviště se přesunula Letka 53.

8.11.1938 z Košic se přesunulo Velitelství letectva východní skupiny.

15.11.1938 bylo Velitelství letectva východní skupiny demobilizováno.

15.11.1938 byla Letka 53 demobilizována.

16.11.1938 se velitelství Páté polní peruti leteckého pluku 3 přesunulo do Nitry.

16.11.1938 se Letka 45 přesunula do Piešťan.

16.11.1938 se Polní letecké dílny 11 přesunuly do Olomouce.

16.11.1938 se velitelství Polní povětrnostní ústředny 73 přesunulo do Piešťan.

20.11.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 10 demobilizována.

20.11.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 17 demobilizována.

20.11.1938 byla Letecká radiotelegrafická stanice 11.

20.11.1938 byla Letecká radiogoniometrická stanice 4 demobilizována.

20.10.1938 bylo Středisko hlásné služby Košice demobilizováno.

22.11.1938 v Malé studené dolině se zabil kpt. Karel (Alfréd) Löffler, zranění byli rt. Kopecký, čet. Vávra, čet. Zábrž a des. Doubek na letounu Avia/Fokker F.IX.3 od Leteckého pluku 6 (Letka 71). Havarovali ve sněhové bouři na cestě ze Spišské Nové Vsi do Prahy. Pamětní deska na symbolickém hřbitově u Popradského plesa. Zdroj.

24.11.1938 při přistání samovolné zavření podvozku letounu Avia B.71.19 "V3" od Letky 74. Letoun na letišti zůstal a byl za bombardování 24.3.1939 poškozen.

25.11.1938 z Kamenice nad Cirochou se přesunula Letka 12.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště hotová, která zůstanou v používání jako nezbytně nutná. Stálá vojenská letiště obsazena trvale vojenskou leteckou posádkou. První dvě používají současně letecké továrny. Jsou to Praha-Kbely, Praha-Letňany, Milovice, Prostějov I, Prostějov II, Německý Brod, Olomouc-Neředín, Vyškov, Přerov, Spišská Nová Ves, Trenčín, Plzeň-Skvrňany, Malacky.

1.12.1938 byla Letka 12 demobilizována.

1.12.1938 byla Letka 13 demobilizována.

1.12.1938 byla Letka 49 demobilizována.

5.12.1938 se Letka 73 přesunula do Brna.

7.12.1938 se II. peruť leteckého pluku 6, velitelství přesunulo do Hradce Králové.

8.12.1938 se Letka 74 se přesunula do Brna.

Patrně někdy během měsíce prosince 1938 se Rota VKPL 5 vrátila zpátky do Kroměříže.

17.1.1939 v 17.59 hod. nehoda por. let. Stanislava Fejfara od Letky 45 na letounu B.534.260 (ze stavu Letky 49). Při nočních okruzích se objevila mlha. Tvrdé přistání do 10 cm sněhu. Letoun se postavil na hlavu.

23.1.1939 v 11.55 hod. nehoda letounu Š.328.84 od Letky 12. Posádka pozorovatel por. pěch. Rudolf Stránský a pilot slob. Ján Pastucha. Špatný odhad výšky nad zasněženým letištěm. Pád z velké výšky.

3.2.1939 v 14.10 hod. nehoda letounu Š.328.184 od Letky 12. Posádka pozorovatel por. let. František Novák od Letky 45 a pilot slob. Ladislav Krejčík přistáli do oraniště na hlavu u obce Veľký Šariš. Na fotoletu vysadil motor.

Soubor fotografií, věnování a básniček z deníku pilota Václava Legáta 20.11.1937 ? 20.3.1939.

---------- Vznik slovenského štátu 14.3.1939

Letouny nadále označeny , , .

Peruť II./3 se stala součástí slovenského letectva jako Peruť II s podřízenou Letkou 12, Letkou 13, Letkou 49.

Letka 12 se stala součástí slovenského letectva jako Letka 12. Vyzbrojena Š.328.

Letka 13 se stala součástí slovenského letectva jako Letka 13. Vyzbrojena Š.328.

Letka 49 se stala součástí slovenského letectva jako Letka 49. Vyzbrojena B.534.

14.3.1939 maďarský útok na Podkarpatskou Rus.

Chust byl posledními obránci před Maďarskou armádou opuštěn až odpoledne 16.3.1939, bezmála po dvou dnech obranných a ústupových bojů. Zadní voj ústupové kolony kryli veteráni od Nižných Verecek, tankisté 2. předzvědného oddílu, jejichž kulometná palba držela dotírající Maďary v dostatečné vzdálenosti od konvoje, kde byly i ženy a děti. Ze vzduchu kryl naše vojáky poslední čs. vojenský letoun v oblasti, Š.328, s pilotem desátníkem aspirantem Jiřím Mikuleckým a pozorovatelem npor. Václavem Pálkou. Druhý stroj této letky byl totiž už první den bojů odeslán s hlášením na Slovensko a už se nevrátil. Odtržení Slovenska a špatné počasí také zabránily příletu leteckých posil z letiště Spišská Nová Ves.

Pozdě večer 16.3.1939 přešli poslední českoslovenští vojáci pod vedením npor. Štětky (padl v listopadu 1944 u města Dunkerque) hraniční most přes Tisu v Ťačevo a druhý den, 17.3.1939, předal jejich velitel zástupcům rumunské armády 14 obrněných vozidel i se zbraněmi. Ten den také naposledy odstartoval z letiště Š.328, přelétl nad posledními ustupujícími vojáky na hraničním mostě přes Tisu u Sighetu Marmatiei a přistál na prvním poli, kde bylo letadlo zabaveno a posádka internována. 

Š.328 "D33" od Letky 12.

Personál Letky 13 přešel do Letky 12. Kdy?

Letka 45 v Piešťanech přeletěla do Spišské Nové Vsi. Kdy? Podřízena Peruti II.

Po odchode vojakov českej národnosti zostali útvary na letisku Spišská Nová Ves v žalostnom personálnom stave. Na veliteľstve zostali iba traja dôstojníci a obe stíhacie letky mali spolu iba deväť pilotov. Treba si uvedomiť aj fakt, že situácia na východnom Slovensku sa v tom čase zo dňa na deň vyostrovala a maďarských provokácií pribúdalo. Letecké oddelenie Ministerstva národnej obrany sa usilovalo nepriaznivú personálnu situáciu urýchlene riešiť, doplniť stavy pilotov a teda aj obnoviť bojaschopnosť leteckých útvarov.

23. až 31.3.1939 Malá válka.

Malá válka, což byl Slovensko-maďarský konflikt, který se odehrál 23. až 31.3.1939. Maďaři tehdy posilněni svým úspěchem zaútočili proti novému sousedovi z již okupované Podkarpatské Rusi, ze které musela ustoupit původně Československá armáda.V tomto konfliktu se bojovalo i ve vzduchu a pro nové slovenské letectvo tento konflikt moc dobře nedopadl. Tíhu těchto bojů nesla Letka 45 a Letka 49 vyzbrojena 20 letouny B.534 a Letkou 12 s 20 pozorovacími a bombardovacími Š.328. Je třeba říct, že tyto letky musely být doplněny piloty z ostatních letek na Slovensku, jelikož když se rozpadla republika a čeští piloti odešli, zůstalo u těchto letek zhruba 6 pilotů na každou letku. Letka 45 a Letka 49 byly posíleny piloty z Letky 37, Letky 38 a Letky 39 z Piešťan a Letka 12 byla posílena piloty a pozorovateli z Letky 15 ze Žiliny. Tyto letky byly dislokovány na letišti ve Spišské Nové Vsi.

22.3.1939

22.3.1939 v 7 hodin por. Wágner a por. Slodička vykonal prieskumný let s Š.328. Prieskum bol zameraný na južnú hranicu (priestor Rimavská Sobota – Kostoľany nad Hornádom) odkiaľ sa očakával útok. Nepriateľská aktivita však zistená nebola.

23.3.1939

23.3.1939 ráno v 9 hodin bol vykonaný letecký prieskum. Tentoraz v oblasti južne od Košíc tromi lietadlami B.534 z Letky 49. Opäť s negatívnym výsledkom. Tieto dva vykonané prieskumy ešte neboli koordinované s veliteľstvom VI. zboru.

Maďarské jednotky zatiaľ rýchlo postupovali do vnútrozemia. 23.3.1939 o 9.50 hod. ráno už boli iba 7 km od Sobraniec. Odpor slovenských síl bol zatiaľ nesústredený a slabý. Veliteľstvo VI. zboru nariadilo cielený vzdušný prieskum priestoru, kde bol hlavný nápor nepriateľských síl. V tento deň už bola aktivita slovenského letectva oveľa väčšia.

O 9.00 hod. odštartoval do priestoru Ulič – Kolbasov – Starina trojčlenný roj B.534 Letky 45. Prieskum zistil intenzívnu nepriateľskú činnosť.

O 13.00 hod. vzlietol trojčlenný roj Š.328 Letky 12, ktorý mal za úlohu prieskum a napadnutie nepriateľských vojsk v priestore Ulič – Ubľa – Veľký Bereznyj. Stanovenú úlohu sa nepodarilo splniť, pretože v okolí Ubľe, kde zistili pohyb vojsk, bola hustá hmla a posádke veliteľského lietadla (pilot: por. let. F. Wágner, pozorovateľ: por. let. J. Šimko) sa nepodarilo jednoznačne identifikovať nepriateľské jednotky. O 15.28 hod. celý roj pristál aj s nákladom bômb na letisku Spišská Nová Ves. Neskôr sa zistilo, že jednotky, ktoré nebolo možné jednoznačne identifikovať, boli útvary maďarskej 9. samostatnej pešej brigády postupujúcej z Ubľe na Kolonicu.

O 13.14 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 Letky 49 s podobnou úlohou ako predošlý do priestoru Kolbasov – Ulič. Na železničnej stanici v Uliči zastihli jednotky 9. samostatnej a 1. jazdeckej brigády vykladať delá a materiál. Následný okamžitý letecký útok bol veľmi úspešný. 

O 15.00 hod. bol do tohto istého priestoru vyslaný ďalší trojčlenný roj B.534, ktorý po prílete na miesto zistil nepriateľské vozidlá aj kanóny pristavené pri stenách budov miestneho majera pri Uliči. Už počas prvého hĺbkového útoku sa podarilo napadnutým maďarským jednotkám veľkorážovým guľometom zostreliť lietadlo por. let. Jána Svetlíka (velitel Letky 45). Zasiahnutý stroj začal po zásahu horieť a zrútil sa severne od obce Ulič. Vyšetrovaním maďarských úradov sa zistilo, že pilot utrpel priestrel hlavy a zraneniu okamžite podľahol ešte v čase, keď bolo lietadlo vo vzduchu.

Zvyšné dva stroje takmer pol hodinu bombardovali a ostreľovali nepriateľské jednotky, čím zničili niekoľko automobilov a poškodili kanóny. Po spotrebovaní streliva obe pomerne poškodené lietadlá pristáli na letisku o 17.05 hod.

O 16.30 vzlietol trojčlenný roj B.534, ktorý s úlohou podporiť slovenské jednotky smeroval do priestoru Ulič – Ubľa – Stakčín. V priestore Ulič sa roj dostal do paľby veľkokalibrových guľometov a jeden zo strojov bol zostrelený. Pilot des. Štefan Devan (Letka 49) s poškodeným lietadlom vykonal núdzové pristátie pri stakčínskej železničnej stanici. Bol však ťažko ranený a svojim zraneniam krátko po pristátí podľahol. Lietadlo bolo zničené slovenskými jednotkami, aby nepadlo do rúk nepriateľa.

Ostatné dva stroje bombardovali a ostreľovali železničnú stanicu v Uliči a postupujúcu maďarskú pechotu na ceste Ulič – Kolbasov. Po spotrebovaní streliva sa značne poškodené vrátili na letisko Spišská Nová Ves.

Spolu s týmto rojom vzlietol na posledný operačný let dňa, aj jeden Š.328 s posádkou Ondris a Slodička s úlohou bombardovať skupinu tankov pri obci Gajdoš. Celý let však prebiehal v hmle, ktorá sťažovala orientáciu aj vyhľadávanie cieľov. Napokon sa podarilo objaviť skupinu nepriateľských tankov a nákladných vozidiel na dvore majera v Nižnej Rybnici (pri Sobranciach). Útok bol úspešný a bližšie neurčený počet tankov i vozidiel bol zničený. Dopomohol tomu i následný požiar. Počas útoku bol pilot protilietadlovou paľbou zranený na nohe. Posádka s lietadlom letela smerom na Michalovce, kde bola na dvor kasární zhodená cenná správa o zistenej situácii. Do Spišskej Novej Vsi už nedoleteli, lebo zranenie pilota a hustá hmla nad Slanskými Vrchmi to nedovolili. Núdzovo pristáli neďaleko Sečoviec pri majeri Kinčeš.

V těchto bojích ztratilo Slovenské letectvo 2 Avie B.534 a Letov Š.328. Dva piloti byli v boji zabiti.

Letectvo však výrazne prispelo k spomaleniu maďarského postupu. Na niektorých miestach slovenské jednotky prešli aj do protiútoku. K stretom s maďarským letectvom nedošlo. Nasledujúci deň sa situácia dramaticky zmenila.

24.3.1939

24.3.1939 letecké oddelenie MNO vydalo rozkaz k okamžitému presunu dvoch trojčlenných rojov B.534 z Piešťan do Spišskej Novej Vsi. Roje boli zložené zo skúsených pilotov Letky 37, Letky 38 a Letky 39. Lietadlá odštartovali skoro ráno pod Ďumbalovým velením.

Stakčínska aj Michalovská skupina prešla okamžite po prisunutí síl do protiútoku. Útok sa začal skoro ráno o 4.30 hod. a vyzeralo to, že bude úspešný, lebo nepriateľské vojská boli postupne vytláčané zo svojich pozícií. Leteckú podporu mal zabezpečiť štvorčlenný roj Š.328, ale odštartovalo iba jedno lietadlo. Na celom východe územia bola hmla. Napokon bola bombardovaná kolóna nákladných automobilov na ceste Tibava – Sobrance. Výsledok akcie nebolo možné kvôli hmle vyhodnotiť.

O 6.30 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 s úlohou podporiť slovenské jednotky v oblasti Vyšné Remety. Po prílete do priestoru sa roj dostal do súboja s trojčlenným rojom maďarských stíhačiek Fiat CR.32 od 1/1. Ijász, ktorý tam hliadkoval od 7.40 hod. Súboj skončil zostrelením dvoch slovenských lietadiel a smrťou jedného pilota.

Ako prvý bol zasiahnutý stroj por. let. Jána Prháčka (Letka 49). Pilot utrpel zranenia, ale pokúsil sa o núdzové pristátie. Počas pristátia došlo k výbuchu podvesenej munície pod krídlami a pilot zahynul. Poručíka letectva Prháčka zostrelil főhadnagy Aladár „Ali“ Negró.

Aj ďalší stroj pilotovaný des. C. Martišom (Letka 49) (nešlo o Štefana Martiša) bol po zásahoch do motora a chladiča zostrelený. Desiatnika Martiša zostrelil őrmester Sándor Szoják.

Sestřelená B.534 desátníka C.  Martiše.

Iba jedinému lietadlu pilotovanému slob. Karasom sa podarilo vrátiť do Spišskej Novej Vsi.

Krátko po siedmej hodine rannej priletelo päť lietadiel z Piešťan.

O 9.30 hod. štartovali na prieskum komunikácií v priestore Sobrance – Michalovce. O niečo neskôr priletelo aj posledné – šieste lietadlo z Piešťan, ktoré pri pristávaní zapadlo do rozmočenej letiskovej plochy. Stroj tam bol ponechaný vlastnému osudu. Táto nedbanlivosť sa o niekoľko dní kruto vypomstila, pretože zapríčinila haváriu Š.328, pri ktorej zahynuli traja ľudia.

O 10.00 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 s cieľom bombardovať tanky podporujúce pechotu v okolí Tibavy a Sobraniec. Počas ostreľovania maďarských jednotiek boli dva stroje zasiahnuté paľbou zo zeme.

Slobodník pilot letec Jozef Zachar (Letka 45) na B.534.361 núdzovo pristál na území obsadenom nepriateľom u obce Невицьке (severně Užhorodu), kde bol zajatý. VHÚ Bratislava.

Poručík letectva Jozef Páleníček (Letka 45) núdzovo pristál za vlastnými líniami.

Do Spišskej Novej Vsi sa vrátil iba jeden stroj vedúci roja rtm. J. Hergott.

O 13.45 hod. odštartoval trojčlenný roj Š.328 na prieskum a bombardovanie jednotiek presúvajúcich sa z Užhorodu do Michaloviec.

O 14.00 hod. odštartoval trojčlenný roj B.534 ako stíhacia ochrana, ktorý sa pripojil k roju Š.328 nad Michalovcami. Na tento deň bolo naplánované aj bombardovanie letiska Spišská Nová Ves a o 12.25 hod. mali štartovať z Užhorodu (Ungvár) stíhači na Fiatoch CR.32, ktorí mali o. i. zabezpečovať bombardéry smerujúce k letisku. Krátko pred štartom však dostali správu pozemnej hlásnej služby o skupine slovenských lietadiel. Veliteľ letky 1/1. Ijász, főhadnagy Béla Csekme sa rozhodol zaútočiť na skupinu šiestich lietadiel. V priestore medzi Michalovcami a Užhorodom sa slovenská skupina stretla s maďarskými stíhačmi. Pilotom Fiatov sa dokonale a naplno podarilo využiť momentu prekvapenia a výsledok stretnutia dopadol pre slovenské letectvo veľmi zle, pričom maďarské letectvo neutrpelo nijaké straty.

Ako prvý bol zostrelený Š.328 s pilotom slob. Pažickým a pozorovateľom por. Šventom. Zostrel si pripísal főhadnagy László Palkó. Horiace lietadlo s mŕtvym alebo smrteľne raneným pilotom sa zrútilo do lesa pri obci Nižné Remety, por. Švento vyskočil. Okolnosti jeho smrti nie sú vyjasnené. Podľa slovenskej verzie bol po otvorení padáku zabitý paľbou zo zeme alebo maďarských lietadiel. Podľa maďarskej verzie dopadol na zem živý, neďaleko skupiny husárov 2. jazdeckej brigády. Po dopade sa snažil vytiahnuť z leteckej kombinézy svoje doklady, čo si maďarskí vojaci vysvetlili ako pokus vytiahnuť zbraň a okamžite ho zastrelili. Po prehľadaní zistili, že vo vnútornom náprsnom vrecku mal skutočne doklady. Pravdivosť ani jednej verzie v súčasnosti nie je možné spoľahlivo overiť ani vyvrátiť. Poručík Ferdinand Švento bol na druhý deň 25.3.1939 pochovaný s vojenskými poctami v Sobranciach.

Druhý Letov Š.328 pro vynechávající motor provedl nouzové přistání nedaleko Strazske. Tento Letov pilotoval slobodník Jozef Drlicka a spolu s pozorovatelem podporučíkem L. Šronkem.

?

V Spišskej Novej Vsi o 16.25 hod. pristál iba jediný stroj a to pilot slobodník Ján Maco a pozorovatel npor. Mikuláš Guljanič.

Stíhačom sa vodilo ešte horšie. V boji s Fiatmi boli všetky tri lietadlá zostrelené.

Negró sestřelil jednu Avii kterou pilotoval rotmajster Ján Hergott (Letka 45) jihovýchodně od Bánovce nad Ondavou.

Druhou Avii, pilotovanou Františkem Hanovcem (Letka 45), sestřelil Szojak nedaleko Senné, který se strojem nouzově přistál.

Békássy sestřelil třetí B.534. Tento stroj pilotoval desiatnik Martin Danihel (Letka 45) který se zachránil nouzovým přistáním nedaleko Brezovice nad Torysa.

Nik z pilotov však nezahynul, všetky tri núdzové pristátia boli úspešné. 

Letecká radiogoniometrická stanice dala zaměření maďarskému civilnímu dopravnímu letounu na jeho trati do Polska. V kolik hodin?

24.3.1939 bylo taky poprvé bombardováno letiště ve Spišské Nové Vsi. Útok provedlo 10 maďarských bombardérů Ju 86 od 3./4. KB Sárkány a 3./5. KB Huvelyk Matyi, které startovali z letiště v Debrecenu. A jak to vše tedy bylo? Maďarské královské letectvo během svých průzkumných letů prováděných z letišť Mérfoldes Csizma a Gólya zjistilo, že hlavní základna slovenských vzdušných sil na východním Slovensku je ve Spišské Nové Vsi. Výsledek tohoto průzkumu potvrdil i výslech zajatého slovenského stíhacího pilota svobodníka Jozefa Zachara, který se po válce už nikdy nenašel. Seznam maďarských letišť.

Ihned poté byl vydán rozkaz na vyřazení tohoto mateřského letiště z činnosti. Vlastní útok na letiště měl být proveden mezi 17 až 17.30 hod, kdy se předpokládalo, že na letišti budou soustředěné i posily z Piešťan. Pokud by byl tedy útok na Spišskou Novou ves úspěšný, mohlo by se pak maďarské letectvo stát pánem vzdušného prostoru. Plán vlastního útoku pak byl rozdělen na dvě útočné vlny. První údernou vlnu mělo tvořit 18 bombardovacích Ju 86 K pod vedením őrnagy Eleméra Kovácsa ze základny v Debrecenu. Druhá vlna měla mít stejný počet Ju 86 K a velet jí měl őrnagy Podhradszky. Na ochranu všech bombardérů bylo vyčleněno 27 stíhacích dvouplošníků Fiat CR-32 ze základen v Užhorodě, Čope a Miškovci. Všechny tři skupiny se měly setkat nad městem Miškovec kolem 16. hodiny a poté společně nabrat směr na Spišskou Novou Ves. Na středoevropské poměry roku 1939 tak směřovala na Spišskou Novou Ves velké množství 36 bombardérů a 27 stíhacích letounů. Seznam maďarských letišť.

Z vyslaného množství sice jen 12 bombardérů (někdy se uvádí jen 10 strojů) a 9 stíhaček našlo svůj cíl, ale těm se podařilo na zemi zničit 11 slovenských letounů a hangár. Maďarské letectvo při této misi neztratilo žádný ze svých strojů, ale jeden bombardér díky nezkušené posádce cestou ztratil pumový náklad, a další bombardéry, co se ztratily, omylem bombardovaly své jednotky. Za úspěch maďarských bombardérů, které prováděly bombardování z malé výšky 600 – 1 000 metrů, mohla i slovenská protiletadlová obrana, která tou dobou neměla u děl žádnou munici a obsluhu (ta byla v muničních skladech v Nemšovej, kterými navíc disponovala německá braná moc). Pokud bychom měly tento nálet hodnotit z maďarského pohledu, tak nálet byl velkým fiaskem, protože z velkého svazu o 36 bombardérech a 27 stíhačkách nad cíl dorazilo pouze 12 bombardérů a 9 stíhaček, tedy jen třetina vyslaných vzdušných sil. Řada pum navíc zapadla do rozmočené půdy a nevybuchla a slovenské letiště tak mělo štěstí v neštěstí, přestože na ně bylo svrženo na 900 pum (2/3 z nich byly zápalné) o celkové hmotnosti 7 200 kg.  Z letecké techniky byly poškozeny dvě Avie B.534, jeden Š.328, tři Aero Ap.32 a jedna B.71.19 "V3". Letiště ale nebylo zdaleka vyřazeno z provozu, jak bylo zamýšleno.

Ešte v ten den bolo o 20.50 hod. vyhlásené prímerie.

Jak je psáno v kronice města: „24.3.1939 v 17.15 hod. provedli Maďaři bombardování Spišské Nové Vsi velkými letadly. Útok byl uskutečněn v proudu trojčlenných rojů za sebou směrem z jihu na sever. První roj shodil v prostoru před letištěm velké množství zápalných bomb. Zbylé dva roje provedly útok velkými bombami a to dvakrát. Poslední nálet, třetí, byl vykonán kulomety na letadlech, která byla rozestavěna na letišti. Při bombardování zahynulo 5 vojáků a 6 civilních osob. Zraněných bylo 14 vojáků a 14 civilních osob. Z raněných většina v nemocnici zemřela. Větší požár nevznikl, pouze na letišti shořelo skladiště se dřevem a jedním vojákem, který byl právě pro dřevo. Tento první bombardovací útok způsobil mezi obyvatelstvem Spišské Nové Vsi úžasný zmatek a strach z blížící se války“.

Zpráva maďarského generálního štábu. Gonzo.

V těchto bojích ztratilo Slovenské letectvo 7 Avií B.534 a 2 Letovy Š.328. Tři piloti byli v boji zabiti a jeden zajat.

25.3.1939

26.3.1939

27.3.1939

28.3.1939

29.3.1939

30.3.1939

31.3.1939

31.3.1939 po startu Š.328.222 od Letky 12 k přeletu na letiště Mečedelovce po výbuchu vlastních pum po nárazu do zapadlé B.534 zahynuli ppor. Ladislav Sulík, por. Anton Slodička a voják vybíjející zbraně stíhačky.

Tato válka byla na nátlak Německa ukončena a 31.3.39 byla podepsána dohoda o nové Slovensko-maďarské hranici. Pozemní i vzdušné boje skončili. Paradoxem je, že obě tyto země se již za dva roky zúčastnili útoku na Sovětský svaz. 

V těchto bojích ztratilo Slovenské letectvo celkem 9 Avií B.534 a 4 Letovy Š.328. Sedm pilotů bylo v boji zabito a jeden zajat. 

K 15.5.1939 Letka 13 zanikla.

Poškozený letoun B.71.19 "V3" byl přepraven do Trenčína.

22.6.1939 čat. ď.sl. Cyril Martiš měl nehodu s B.534.259 od Letky 49. VHÚ Bratislava.

První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23.6.1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.

29.6.1939 východně letiště po vysazení motoru nouzové přistání s převrácením letounu Š.328.185 od Letky 12. Posádka por. let. Rudolf Galbavý a por. let. Ján Pažický nezraněni. VHÚ Bratislava. 

V polovině srpna zahájila Luftwaffe přesun protileteckých jednotek na důležitá místa Slovenska a zároveň Luftzeuggruppe 17 připravovalo letiště pro Luftwaffe. Na letiště ve Spišské Nové Vsi, Žilině a Vinné začali proudit zásoby benzínu, bomb a střeliva. Přestože letiště byla připravená, tak první dny tažení se na území Slovenska žádné letecké útvary nenacházeli. 

Jozef Páleníček bol v roku 1939 veliteľom stíhacej Letky 45, od 22.8.1939 velel Letkám 45 a 49. 

31.8.1939 se průzkumná Letka 12 přejmenovala na průzkumnou Letka 2. Reorganizace byla vzhledem k válečným událostem odložena.

31.8.1939 ze stíhací Letky 45 a 49 byla vytvořena stíhací Letka 12. Ve svém stavu měla mít 12 letuschopných stíhacích Avia B.534. Velitel Jozef Páleníček. Reorganizace byla vzhledem k válečným událostem odložena.

Slovenské letectvo pro polské tažení bylo od 1.9. do 7.9. rozdělené na dvě části. První část (krycí jméno Šarfia a Čakanka) tvořili Letka 9, Letka 10, Letka 12, Letka 16 a Letka 64, které byly podřízené velitelství Bernolák (velitelství pozemní armády) a jejich hlavním úkolem byl průzkum před slovenskými jednotkami. Druhou část (krycí jméno Rozmarýn) tvořili čtyři stíhací letky. Letka 37 a Letka 39 v Piešťanech a Letka 45 s Letkou 49 ve Spišské Nové Vsi. Hlavním cílem byla ochrana území Slovenska a především zbrojního průmyslu. Byly podřízené Luftgaukommando XVII.

Letka 45 a Letka 49 ze Spišské Nové Vsi měli nadále zajišťovat krytí vlastních pozorovacích Letovů Š.328 od Letky 12 (Spišská Nová Ves) a Letky 16 (Zvolen). Všechny letky měli po 10 letounech.

1.9.1939 bola zriadená vojenská kuriérska služba na trase Vajnory - Spišská Nová Ves - Prešov pilotom rtk. let. Čechom na Š.328.

Až do 7.9.1939 nepodnikali slovenské ani německé letouny žádné útočné akce, kvůli velmi špatnému počasí. Naopak polské letectvo i přes nepříznivé počasí pronikalo nad Slovensko již od 1.9.1939. Polské letectvo disponovalo v oblasti velmi slabými silami. Pod Armia Karpaty spadala 31 eskadra rozpoznawcza s 9 PZL P-23B Karaś na letišti Werynia, 56 Eskadra Obserwacyjna se 7 Lublin RWD-XIII D na letišti Mrowla a Pluton Łącznikowy Nr 5 se 3 RWD-8 na letišti Łódź-Lublinek. MAPA.

31 eskadra provedla 1.9.1939 dva průzkumné lety. První PZL P-23 por. Tadeusze Kołodziejskiho (pozorovatel) fotografoval i přes hustou protileteckou palbu letiště ve Spišské Nové Vsi. Druhý PZL P-23 ppor. Mariana Wójtowicze (pozorovatel) fotografoval nepřátelské kolony pohybující se ve směru Spišská Belá - Spišské Hanušovce - Spišská Stará Ves. Po vyvolání snímků, žádal velitel Armie Karpaty o útok na tyto kolony. Polské vrchní velitelství ovšem jakékoliv útoky na slovenské území zakázalo a to platilo po celé polské tažení. PZL P-23 i v dalších dnech pronikali na slovenské území na průzkum do oblastí kolem Prešova, Humenného a doliny Ondavy. 3.9.1939 v 11.20 hod. napadl PZL P-23 v blízkosti vesnice Habura nákladní automobil kulomety. Útok se obešel bez zraněných. To ale neplatí o druhém incidentu, který se stal jen o chvíli později v 11.45 hod., kdy PZL P-23 napadl dělostřelecký oddíl na přesunu v údolí Laborce a při útoku byl jeden dělostřelec zraněn. 5.9.1939 pronikl opět jeden PZL P-23 od 31 eskardy nad Prešov a v 10.30 hod. zaútočil pozorovatel střelbou z kulometu na pochodující vojáky po námestí Pittsburgskej dohody. Palba si vyžádala celkem pět zraněných.

56 eskadra s Lubliny RWD-XIII podnikala taktéž průzkumné lety nad Slovenskem. 5.9.1939 byl jeden Lublin RWD-XIII při průzkumu v okolí Bardějova vážně poškozen protileteckou palbou. Pilot sierż. pil. Jan Czarnecki utrpěl zranění ruky a sotva Lublin RWD-XIII dovlekl zpět na letiště. 

5.9.1939 kvůli posílení Heeresgruppe Süd se přemístily na slovenská letiště letecké jednotky. Z Breslau-Schöngarten přiletěly německé bombardéry Do 17 Z od KG 76 - Stab./KG 76 (3 Do 17 Z-1), I./KG 76 (36 Do 17 Z-1, 3 Ju 52/3m), III./KG 76 (30 Do 17 Z-1, 3 Ju 52/3m).

6.9.1939 proto boli na poľné letisko Ňaršany dislokované tri B.534 s posádkami: rtk. F. Hanovec, des. M. Žarian a des. V. Javoliar od Letky 45.

6.9.1939 byl Letce 45 přidělen prostor stíhání - Telgart - Poprad - Limanowa - Gorlice - Dukla - Laborectal (Medzilaborce ?) - Hankovce - Obišovce - Telgárt. Úkolem byla ochrana postupujících slovenských jednotek a letiště ve Spišské Nové Vsi. Velením byl vydán zákaz přeletů nad vlastními jednotkami pod hladinou 1 000 metrů z důvodu omezení možnosti ztrát způsobených vlastní protiletadlovou palbou.

8.9.1939 , s německými Do 17 Z od KG 76. Podrobnosti.

Do 17 Z, Ju 52/3m "??+IF". Kdy a kde?

8.9.1939 v 17.00 hodin startovalo z Gross Stein dnes polské Kamień Śląski dvanáct stíhacích strojů 2./ZG 2 k přeletu na letiště ve Spišské Nové Vsi Zipser Neudorf. Pravděpodobně při tomto přeletu dosedla na břicho Bf 109 D WNr. 2920 i když je možné, že k 60 % poškození stroje došlo v průběhu doprovodných misí, protože jeho příslušnost ke 2. Staffel není doložena a s náhradním WNr. 2572 létali letci 3. Staffel (havárie Lt. Rosenkranze na letišti v Dębicy dne 15. 9. 1939). Jeden z pramenů uvádí „postavení na nos“ ve Spišské Nové Vsi jednoho přistávajícího Messerschmitta při přejezdu z pevné do rozmáčené půdy, ovšem uvedené datum 5.9.1939 je zcela určitě mylné. Ke zdárnému a rychlému přesunu personálu i materiálu přispěla rovněž KG 76, která přistavila své dopravní Ju 52. Za ztracené Dory byly z Erdingu přelétnuty náhradní Bf 109 D-1 WNr. 2572 a 2579.

10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh . Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz  trámový kříž).

Kdy?

17.9.1939 odlétly stíhací Bf 109 D-1 od 2./ZG 2.

18.9.1939 se vrátily zpět na svá letiště slovenské jednotky účastnící se tažení do Polska a mohlo dojít k odkládané reorganizaci letectva.

21.9.1939 odlétly bombardovací Do 17 Z od KG 76.

Průzkumná Letka 12 se přejmenovala na Letku 2.

Ze stíhací Letky 45 a Letky 49 byla vytvořena stíhací Letka 12.

K 1.10.1939 byla Peruť II přejmenována na Samostatnou peruť II s podřízenou stíhací Letkou 12 a průzkumnou Letkou 2.

Od 1.5.1940 byla Letka 12 podřízena Peruti II v Piešťanech.

Od 1.5.1940 byla Letka 2 podřízena Peruti I ve Zvolenu.

9.6.1940 nehoda slob. Gejzy Kurpeĺa a Františka Hanovce na letounu Zlin Z.XIII OK-KOC. Hanovec si zlomil páteř.

20.6.1940 nehoda slob. Michala Karase na B.534.254.

Od 15.10.1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3.2.1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.

Od 1.5.1941 byla Letka 12 podřízena Stíhací peruti II v Piešťanech.

Od 1.5.1941 byla Letka 2 podřízena Pozorovací peruti I ve Zvolenu.

19.6.1941 z Piešťan přelétla Letka 13 s dvanácti letouny B.534.

20.6.1941 ráno slob. Peter Horváth dezertoval s B.534 od Letky 13. Pro poruchu motoru musel nouzově přistát u obce Velký Brezov na Podkarpatské Rusi. Maďaři ho vrátili na Slovensko. MAPA.

25.6.1941 Letka 13 přelétla do Kamenice nad Cirochou.

24.6.1941 Letka 2 přeletěla na letiště Nižný Hrabovec.

7.7.1941 Letka 12 odletěla do Samboru.

Velkým problémem bojeschopnosti slovenských letek na východní frontě byl technický stav letadel. Nasazení na nevyhovujících polních letištích a neustálé vystavení povětrnostním vlivům způsobovalo velké opotřebení techniky. Značnou potíží bylo zvětšování vzdálenosti bojových útvarů od slovenského zásobování. Přísun náhradních dílů a pohonných hmot byl problematický, a proto bylo 24.7.1941 rozhodnuto o zřízení armádního leteckého parku na letišti Rzesno, který měl plynule zásobovat letky. K dodávkám náhradních dílů ze Slovenska byly určeny dva Letovy Š.328 a Avia B.71, která do poruchy při startu z letiště Vajnory 22.8.1941 vykonala jen pár letů.

25.7.1941 se vrátila domů Letka 2.

17.10.1941 ze Sofijevky se vrátila domů Letka 12.

Kdy?

8.9.1942 nehoda při pojíždění letounu Praga E.241. Pilot čtk. Alojz Mutňanský od Letky 12 , , . Gonzo.

Stinson SR-10C Reliant  OK-ATZ na lince Bratislava - Piešťany - Zvolen - Spišská Nová Ves. Podrobnosti.

V roce 1943 se velitelem letiště stal major Mikuláš Guljanič.

Situačná správa vojskových jednotiek Vzdušných zbraní / máj 1944.

14.6.1944 nehoda rtk. Karola Geletka na Bf 109 G-6 WNr. 161735 "bílá 8". , .

24.7.1944 leteli tri Ju 87 z Piešťan do Spišskej Novej Vsi, kde mali dostať chýbajúcu výzbroj a výstroj. Pre poruchu jedného stroja počas preletu, ktorý uskutočňovali piloti Fencl, Bornemisza a Kubica, pristáli všetky tri Stuky najprv v Poprade a až po oprave pokračovali na miesto určenia k tzv. depozitárnemu uskladneniu. Ale ani do začiatku SNP nebola chýbajúca výzbroj a výstroj zo skladov RLM dodaná.

24.7.1944 přeletěla Letka 2 na polní letiště Nižný Hrabovec.

2.8.1944 Letka 12 odletěla na polní letiště Nižný Hrabovec.

V srpnu 1944 bylo ve Spišské Nové Vsi umístěna Pozorovací peruť I a Technická letka 4 se 140 příslušníky.

Slovenské národní povstání. vhu.sk

Na obranu letiska boli z levočskej posádky pridelené 2 tanky. Veliteľ letcov bol rotmajster letectva Hudák.

Po ztrátě spojení s povstalci uletěl mjr. Mikuláš Guljanič (velitel letiště) a stot. Ondrej Jakab (velitel Technické letky 4) s Kl 35 D k Rudé armádě. Čeští a slovenští piloti u Sovětů.

31.8.1944 uletěl stot. František Wagner (velitel Letky 41 v Popradu) a npor. Jozef Gurský (velitel letiště Poprad) s Š.328 k Rudé armádě.

Na letišti zůstaly letouny Š.328 a Ju 87 D-5.

4.9.1944 v poludňajších hodinách prenikla k Spišskej Novej Vsi od Spišského Štvrtku skupina nemeckých vojakov. Povstalci s ňou bojovali a po krátkej prestrelke prinútili Nemcov ustúpiť.

5.9.1944 nepriateľ za podpory delostrelectva, obrnených vozov a letectva zaútočil znova.

SS-Kampfgruppe Schäfer obsadilo letiště.

Na letištích v Prešově, Spišské Nové Vsi, Popradě, Mokradi ukořistili 24 letadel.

Na letiště přiletěli německé noční bitevní letouny od 2./NSGr. 4.

15.9.1944 při vzletu nehoda Be.555. (Letoun od SLeS?) Pilot Obgefr. Werner Leitz od 1./NSGr. 4 zahynul.

18.10.1944 Vladimír Kriško na Bf 109 G-6 "WNr. 161742 od Kombinované letky ze Zvolena zničil na zemi dva Me 210. (Maďarské letouny?)

26.10.1944 bylo letiště Tri Duby a polní letiště Zolná dobyta Němci. Konec SNP.

22.11.1944 z letiště Csákvár - Vértesboglár se přesunula průzkumná 1./NAGr. 14. MAPA.

Pilot Ofhr. Klaus Pieper vzlietol z pôvodného letiska v Maďarsku o 11.30 hod. a na novom letisku pristál o 13.00 hod. Letel na Bf 109 G "9". Zdroj.

21.12.1944 asi z Krakau Krakow přiletěla stíhací 1./JG 52. MAPA.

Na voľný lov sa vydala 1./JG 52. Uffz. Heino V. Davier bol dvanásť dní po svojich 23 narodeninách zostrelený v súboji s sovětskými stíhačmi. Pre pilota smrteľný súboj sa odohral severovýchodne od Košíc. Pilot letel na Bf 109 G-14 WNr.511 889 “biela 10“. Zdroj.

23.12.1944 sa 1./NAGr. 14 presunula na letisko Zvolen. MAPA.

Pilot Ofhr. Klaus Pieper vzlietol z pôvodného letiska Spišská Nová Ves o 14.00 hod. a na novom letisku pristál o 15.20 hod. Letel na Bf 109 G "2". Počas presunu mal vykonať prieskum v oblasti Eger v Maďarsku. Vo vzduchu sa stretol s rumunským Bf 109 v oblasti Patnok (Putnok?). Zdroj.

25.12.1944 štartovala prvá 1./JG 52 k voľnému lovu. V dôsledku kontaktu so zemou asi 8 kilometrov južne od Košíc sa zrútil pilot Fw. Anton Gaßner na Bf 109 G-14 WNr.512 123 “biela 14“. Zdroj.

Od 12.1. do 18.2.1945 Západokarpatská operace.

15.1.1945 1./JG 52 odletěla. Kam? MAPA.

,  Fotky zničených hangárů.

27.1.1945 Sověti obsadili Spišskou Novou Ves.

Sověti u nás.

Приказ Верховного Главнокомандующего
27 января 1945 года
№ 260 Об овладении в полосе Карпат городами Вадовице, Спишска-Нова-Вес, Спишска-Стара-Вес и Левоча

летчики генерал-лейтенанта авиации Жданова 8 ВА,

генерал-майора авиации Изотова 8 ВА,

полковника Обухова 227 шад, 8 шак, 8 ВА,

генерал-майора авиации Лакеева 15 гиад, 10 иак, 8 ВА.

V únoru 1945 přijel mjr. Lisický, zástupce velitele 1. čs. sld posoudit stav letiště.

Letecké výcvikové středisko se Školní letkou a Cvičnou letkou.

Na jaře 1945 z přebytku personálu 2. čs stíhacího leteckého pluku (toho času v Polsku) se vytvořila Náhradní peruť, jež měla soustřeďovat nové lidi. Velitelem byl určen mjr. let. Dargov a za posádku byla určena Spišská Nová Ves.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

1.6.1945 byli ustanoveni velitelé letišť na Slovensku. Letiště Kamenica nad Cirochou, Košice, Malacky, Mokraď, Nitra, Piešťany, Poprad, Prešov, Spišská Nová Ves, Trenč. Biskupice, Tri Duby, Vajnory, Žilina.

Zřízena Letištní správa Spišská Nová Ves.

Letecká spojovací škola 2 (LSŠ 2) VÚ 4640. Výcvik byl prováděn pro odbornosti palubní radiotelegrafista, pozemní radiotelegrafista, radiotelegrafista k obsluze gonioaparátu, radiomechanik letounový, radiomechanik pro pozemní siť a zařízení, radiomechanik radiolokační, obsluha radiolokační stanice. Dále výcvik spojovacích důstojníků, rotmistrů a délesloužících letectva, přeškolovací kursy pro důstojníky - výkonné letce, a zvlášť nařízené kursy při zavedení nového spojovacího materiálu.

Vznikla Spojovací peruť 4 v podřízenosti VL 4. O.

Od 26.1.1946 měla LSŠ 2 nové krycí číslo VÚ 4649.

Na jaře 1946 ze Spojovací perutě 4 vznikla Spojovací letka 4.

15.8.1946 byla LSŠ 2 zrušena. Dále byla jen LSŠ v Chrudimi.

K 13.11.1947 v Bratislavě zřízena Povětrnostní ústředna III (PÚ III/PÚS III) VÚ 8903 pro Slovensko. V podřízenosti měla povětrnostní stanice: Vajnory, Malacky, Piešťany, Trenčín, Žilina, Poprad, Prešov, Košice, Tri Duby, Spišská Nová Ves, Telgárt, Nitra, Malé Bielice, Kamenica nad Cirochou, Hlboké, Lešť.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

V květnu 1948 se SL 4 přesunula do Zvolena.

Od 28.2.1949 měla Letištní správa Spišská Nová Ves krycí číslo VÚ 5466.

Od 1.10.1949 měla Letištní správa Spišská Nová Ves nové krycí číslo VÚ 5745. Její letouny byly označovány písmeny SS.

K 1.3.1950 byla Letištní správa Spišská Nová Ves zrušena.

Od 1.4.1950 po provedené reorganizaci působí PÚS III ve složení: Povětrnostní družstva: Trenčín, Zvolen, Mokraď, Košice. Povětrnostní stanice letectva: Nitra, Dvorník (Vajnory), Švermovo, Poprad, Križná. Povětrnostní stanice dělostřelectva: Lešť, Kamenica nad Cirochou, Elbská (?). Povětrnostní hlídky letectva: Žilina, Malé Bielice, Spišská Nová Ves, Prešov. Vyhlášková kancelář: Malacky, Piešťany.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

Ortofotomapa z roku 1950.

1950

Petrík, Ján - SPIŠSKÁ TRAGÉDIA, Spišská Nová Ves 2007