Piešťany Pistyan (maďarsky Pöstyén) Пьештяни

Veřejné hlavní letiště a Stálé vojenské letiště

Einsatzhafen Pistyan

14.03.2024

MAPA.

17.8.1912 před hotelem Thermia Palace přistál německý balon Magdeburg s Dr. Henochem z Essenu.

.

od února 1914

26.7.1914 letecký den v Piešťanech na golfovém hřišti. Zorganizoval ho Štefan Petróczy. Zúčastnil se ho Viktor Wittman a Antal Lényi na letounu Lohner, Andrej Kvas na stroji vlastní konstrukce , Július Minár na stroji z továrny bratrů Létayovců a Jozef Tóth z Lučenca. Štefan Doboš létal ale závodů se nezúčastnil.

, .

26.7.1914 Andrej Kvas priletel do Hlohovce.

Se zahájením války vznik protiletecké obrany k obraně upoutaných balónů.

od října 1914

.

od listopadu 1916

.

od konce července 1918

od 1.11.1918 do 27.11.1918.

od 27.11.1918 do 1919.

od 1919 do 27.12.1921.

.

od 27.12.1921 do prosince 1926.

.

Vznik piešťanského letiště podmínilo vícero okolností, spojených s rozvojem jak vojenského, tak civilního letectví. Počátkem 20. let minulého století byly na Slovensku dislokovány jednotky Leteckého pluku 3 , které se nacházely na letištích Vajnory, Nitra a Košice. Od 2. poloviny roku 1923 armáda hledala vhodné plochy pro zřízení dalších letišť. Mimo to se v říjnu 1923 začala připravovat civilní letecká doprava na trase Praha – Bratislava a bylo zapotřebí záložní letiště v případě, že by povětrnostní podmínky nedovolovaly přistání ve Vajnorech. Dále zde hrála určitou roli i žádost ředitelství místních lázní o zřízení tzv. veřejné letecké stanice. Pro vybudování nového letiště armáda vytipovala prostor Leopoldov – Hlohovec – Piešťany.

V lednu 1924 armáda vybrala Piešťany.

V létě 1925 proběhl výkup pozemků, určených pro plochu budoucího letiště, a jejich převod do vlastnictví vojenské správy. Výstavba letiště a Kasáren Milana Rastislava Štefánika.

30.9.1925 Letecká povětrnostní stanice 11.

V lednu 1926 v Piešťanech vznikl tzv. technický detašmán Leteckého pluku 3, který měl na starost přípravu výstavby letištních zařízení. 

Vytýčení vzletové a přistávací dráhy o rozměrech 1 200 x 800 m.

14. a 15.8.1926 Letecké cvičenie ve prospěch MLL. Návštěva T. G. Masaryka. Gonzo.

Z Vajnor mohly přiletět letouny od Letky 31 a od Druhé náhradní letky leteckého pluku 3. Z Nitry mohly přiletět letouny od Letky 5, Letky 6 a Letky 8.

Od podzimu 1926 na letišti operovaly letouny Druhé náhradní letky leteckého pluku 3 z Vajnor.

1.12.1926 se Druhá náhradní letka leteckého pluku 3 přejmenovala na Cvičnou letku leteckého pluku 3. 

, , od prosince 1926 do 1939.

V lednu 1927 na letišti krátkodobě působila Letka 40 z Vajnor.

V roce 1927 byla dokončena stavba čtyř hangárů s kovovou konstrukcí. Za železniční tratí byla dokončena výstavba moderního kasárenského objektu pro letištní peruť.

Od 1.3.1927 Technická letka leteckého pluku 3.

V říjnu 1927 z Nitry se přesunula Letka 5.

V říjnu 1927 z Nitry se přesunula Letka 8.

V říjnu 1927 z Nitry se přesunulo velitelství Náhradní peruti leteckého pluku 3 s podřízenou Náhradní letkou leteckého pluku 3.

V říjnu 1927 z Nitry se přesunul Park leteckého pluku 3.

V lednu 1928 z Nitry se přesunulo velitelství Leteckého pluku 3 nesoucí čestné jméno Letecký pluk generála letce Milana Rastislava Štefánika.

Vlevo nahoře se nachází letiště.

Kdy? , stíhací Avia B 21, cvičné Letov Š 10 , Letov Š 10.44 , asi Aero A 12 . Gonzo.

Celkem na letišti vzniklo pět velkých a pět malých hangárů. Kdy?

1.10.1929 se Letka 5 přejmenovala na Letku 10 a přesunula se do Nitry.

1.10.1929 se Letka 8 přejmenovala na Letku 9.

1.10.1929 byl zaveden jednopísmenný kód letek na boku letounu vedle plukovního znaku na základě výnosu Ministerstva národní obrany, čj. 11.980-III./1.odděl.1929.

Letecký pluk 3 .

Od roku 1930 zde rovněž působila Propagační letka MLL s britským dvouplošníkem De Havilland DH-50.  Flotily provozovatelů.

Velitel Leteckého pluku 3 v Piešťanech. (podpis nečitelný) 19.7.1931. Ludvík Svoboda „během zkušené (15.6.-15.7.1931) byl seznámen se zařízeními letky, chodem služby u letky, hlavně pak s taktickou činností letectva. Vykonal celkem 10 letů s krátkými úlohami pěch. a děl. pozorovatele s velmi dobrým výsledkem a během těchto letů natolik seznal let. pozorovatele, takže u své zbraně (části) bude dobrým informátorem, jaké úlohy se mohou od letce požadovati. Výkonnou službu leteckou – pozorovatele – vykonával rád iniciativně – v letounu pracoval klidně, rozvážně, takže docílil velmi dobrých výsledků. Ve službě i mimo službu, jeho chování bylo bezvadné.

Na letištích Hradec Králové, Karlovy Vary a Košice měly být v roce 1931 nově postaveny či dokončeny nové nádražní budovy, v Piešťanech, Karlových Varech a Liberci vybudovány či dokončeny nové hangáry. Podrobnosti. Letové řády ČSA.

V listopadu 1931 z Vajnor se přesunula Letka 64.

Fotky Josefa Štefla.

Od 30.11.1931 byl pplk. let. Bedřich Starý přemístěn k Leteckému pluku 3 do Piešťan, jemuž velel plk. let. Rudolf Holeka. Zde byl ustanoven opět do pozice zástupce velitele pluku a stal se znovu předsedou hospodářské správy a předsedou technické vojenské správy budov 63. velitele Štefánikových kasáren, což vykonával do 19.9.1932.

1.3.1932  z Nitry se přesunulo velitelství První peruti leteckého pluku 3 .

V  srpnu 1932 Ludvík Kratochvíl se odhodlal k delším přeletům. Vzlétl v Olomouci a po mezipřistání ve Zlíně dolétl až do Piešťan. Zpáteční cesta byla rovněž s mezipřistáním ve Zlíně.

K 31.12.1932 zanikl Park leteckého pluku 3.

.

Od 1.1.1934 bylo velitelství Leteckého pluku 3 podřízeno Velitelství zemského letectva v Bratislavě.

Na Štefánikovu počesť sa tu taktiež v rokoch 1934-1936 konali aj letecké dni.

9.8.1934 Baťův letoun Aero A 35 nouzově přistál u Piešťan. Kde?

1.6.1935 zavedena pravidelná linka ČSA Piešťany - Bratislava - Wien.

Povážský aeroklub Piešťany. Flotily provozovatelů.

Aeroklub M. L. L. v Piešťanech. Od kdy?

V roce 1935 pridruženými aeroklubmi A RČS sa stávajú Slovenský Aeroklub M. R. Štefánika v Bratislavě, Stredoslovenský Aeroklub ve Zvoleni, Povážský aeroklub Piešťany a Zemský aeroklub v Užhorode.

Akrobatická Avia BH 22.5 OK-LAN od MLL v roce 1936 .

Ve dnech 8.-9.8.1935 Ludvík Kratochvíl uskutečnil dokonce okružní cestu po ČSR. Startoval ze Zábřehu na Prahu a Plzeň. V Plzni započal svůj okruh návratem do Zábřehu a dále pokračoval do Piešťan, Nitry, Popradu a Košic. Zpátky se vracel přes Piešťany, Trenčín, Žilinu a přistál ve Zlíně, kde přenocoval. Druhý den pak cesta pokračovala na Kroměříž, Olomouc, Zábřeh, Pardubice, Prahu a okružní cesta končila opět v Plzni. Za jeden a půl dne uletěl přes 1 500 kilometrů, přičemž největší výšky 4 800 m dosáhl nad Piešťanami. Okružní let byl opět oslavně popisován novináři, kteří nazývali Kratochvíla „novodobým Ikarem“, ale Ludvíkovi šlo hlavně o to, splnit si svůj sen a dokázat sám sobě, že takový výkon je možný.

1.9.1935 vznikla Letecká radiotelegrafní stanice 6.

Stav motorových letounů MLL. ke dni 20.11.1935 .

Do konce roku 1936 bylo dobudováno deset pozemních radiogoniometrických stanic na všech letištích nalétávaných dopravními společnostmi, s výjimkou letišť Košice a Ostrava. Piešťany (?)

20.8.1937 se těžce zranil četař polní pilot Jaroslav Šimek (reprezentant ČSR na leteckých soutěžích v Curychu), Vlastimil Mrázek přežil. Porucha motoru letounu Be 50 po startu, havárie a požár. Jaroslav Šimek zemřel v nemocnici v Bratislavě 22.8.1937. Podrobnosti.

Soubor fotografií, věnování a básniček z deníku pilota Václava Legáta 20.11.1937 ? 20.3.1939.

Veřejné hlavní letiště a stálé vojenské letiště. Rozměry 800 x 1 200 m. Pět velkých, pět menších hangárů a skladové prostory.

V lednu 1938 se velitelství První peruti leteckého pluku 3 přestěhovala do Vajnor.

V lednu 1938 se Letka 9 přesunula do Vajnor.

V lednu 1938 se Letka 64 přesunula do Vajnor.

V lednu 1938 z Vajnor se přesunulo velitelství Třetí peruti leteckého pluku 3 .

V lednu 1938 z Vajnor se přesunula Letka 37.

V lednu 1938 z Vajnor se přesunula Letka 38.

V lednu 1938 z Vajnor se přesunula Letka 39.

V lednu 1938 z Vajnor se přesunula Letka 45.

V lednu 1938 z Vajnor se přesunula Cvičná letka leteckého pluku 3.

V roce 1938 bylo v Piešťanech velitelství Třetí peruti leteckého pluku 3 . Velitel pplk. let. Alois Kubita. Podléhalo veliteli Leteckého pluku 3 .

Letky 37.

Letky 38.

Letky 39.

Letka 45.

Velitelství Náhradní peruti leteckého pluku 3 . Velitel pplk. let. Kamil Šustera.

Náhradní letka leteckého pluku 3.

Cvičná letka leteckého pluku 3.

Technická letka leteckého pluku 3. Velitel škpt. let. Josef Šplouchal.

Letouny Avia B.534 Letky 37. Kdy?

14.9.1938 se přesunulo velitelství Třetí peruti leteckého pluku 3 na polní letiště Chtelnica (okres Piešťany).

14.9.1938 se Letka 37 přesunula na polní letiště Chtelnica.

14.9.1938 se Letka 38 přesunula na polní letiště Chtelnica.

14.9.1938 se Letka 39 přesunula na polní letiště Chtelnica.

14.9.1938 se Letka 45 přesunula do Nitry.

Mobilizační těleso 603 vzniklo z Leteckého pluku 3. Vytvořeno celkem 39 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Bratislava, Košice, Malacky, Nitra, Piešťany, Spišská Nová Ves, Užhorod, Zvolen a Žilina.

24.9.1938 bylo velitelství Leteckého pluku 3 začleněno do Mobilisačního tělesa 603.

24.9.1938 byl velitelství Náhradní peruť leteckého pluku 3 začleněno do sestavy Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-1. Vzniklo velitelství Náhradní perutě leteckého pluku 3. Velitel pplk. let. Kamil Šustera.

24.9.1938 byla Cvičná letka leteckého pluku 3 začleněna do sestavy Mobilisačního tělesa 603 jako součást mobilizovaného útvaru 603-C-1. Vznikla Cvičná letka leteckého pluku 3. Krycí jméno ? Velitel mjr. let. Otto Baier. Podléhala veliteli Náhradní peruti leteckého pluku 3.

24.9.1938 byla Náhradní letka leteckého pluku 3 začleněna do sestavy Mobilisačního tělesa 603 jako součást mobilizovaného útvaru 603-C-1. Vznikla První náhradní letka leteckého pluku 3 a Druhá náhradní letka leteckého pluku 3. Podléhaly veliteli Náhradní peruti leteckého pluku 3.

24.9.1938 byla Technická letka leteckého pluku 3 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

24.9.1938 vznikla Náhradní technická letka leteckého pluku 3 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako součást mobilizovaného útvaru 603-C-1. Velitel mjr. let. Karel Holub a od 28.9.1938 škpt. let. Josef Šplouchal.

24.9.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 11 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

24.9.1938 byla Letecká radiotelegrafní stanice 6 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

26.9.1938 vznikla Kurýrní letka 104.

26.9.1938 vznikla Letecká fotografická četa 73 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-19. Krycí jméno Skříň. Velitel npor. let. František Cigoš. Podléhala veliteli Velitelství zemského letectva v Bratislavě a od 27.9.1938 veliteli Velitelství letectva III. armády.

26.9.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 11 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-6.

26.9.1938 vznikla Polní povětrnostní ústředna 73 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-27. Krycí jméno Rýč. Velitel por. let. Ludovít Kukorelli.

26.9.1938 vznikla Polní povětrnostní stanice 2 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-21.  Krycí jméno Rukáv. Podléhala veliteli Polní povětrnostní ústředny 73.

26.9.1938 vznikla Polní povětrnostní stanice 3 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-22. Krycí jméno Podnos. Podléhala veliteli Polní povětrnostní ústředny 73.

26.9.1938 vznikla Polní povětrnostní stanice 4 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-23. Krycí jméno Příbor. Podléhala veliteli Polní povětrnostní ústředny 73.

26.9.1938 vznikla Polní povětrnostní stanice 11 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-24. Krycí jméno Piano. Podléhala veliteli Polní povětrnostní ústředny 73.

26.9.1938 vznikla Polní povětrnostní stanice 16 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-25. Krycí jméno Pánev. Podléhala veliteli Polní povětrnostní ústředny 73.

26.9.1938 vznikla Letecká radiotelegrafická stanice 6 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-13.

27.9.1938 se Cvičná letka leteckého pluku 3 přesunula do Brunovců.

27.9.1938 se Letecká fotografická četa 73 přesunula do Kremnice.

27.9.1938 se velitelství Polní povětrnostní ústředny 73 přesunulo do Spišské Nové Vsi.

27.9.1938 se Polní povětrnostní stanice 2 přesunula do Kremnice.

27.9.1938 se Polní povětrnostní stanice 3 přesunula do Nových Zámků.

27.9.1938 se Polní povětrnostní stanice 4 přesunula do Levic.

27.9.1938 se Polní povětrnostní stanice 11 přesunula do Lučence.

27.9.1938 se Polní povětrnostní stanice 16 přesunula do Rožňavy.

28.9.1938 se Kurýrní letka 104 přesunula do Veľké Lúky (okres Zvolen).

Teritoriální obrana proti letadlům (TOPL). Podrobnosti. Protiletecká obrana.

Pro Skupinu OPL (obrana proti letadlům) VI/153 byly původně předurčeny baterie 18 a 19/153 vytvořené v průběhu mobilizace. Ovšem 28.9. byla baterie 19/153 předána ke Skupině OPL VI/152 Přerov a velitelství Skupiny OPL VI/153 s baterií 18/153 ke Skupině VII/152 Vyškov.

---------- Prezident Beneš kapituloval před nacisty 30.9.1938 ----------

2.10.1938 z Olomouce se přesunulo velitelství Polní povětrnostní ústředny 72.

5.10.1938 z Víglaše (okres Detva) se přesunula III. peruť leteckého pluku 3, velitelství.

5.10.1938 z Víglaše se přesunula Letka 37.

5.10.1938 z Víglaše se přesunula Letka 38.

5.10.1938 z Víglaše se přesunula Letka 39.

8.10.1938 se velitelství Polní povětrnostní ústředny 72 přesunulo do Olomouce.

Letoun Aero A.35.3 OK-AUC shazoval letáky v prostoru Senec - Galanta - Sereď - Nitra - Vráble - Levice - Zlaté Moravce - Piešťany.

11.10.1938 v Brunovcích bylo velitelství Bojového střediska pozorovatelů demobilizováno. Vznikla Cvičná letka leteckého pluku 3. Kdy se přemístil do Piešťan.

12.10.1938 z Vyškova se přesunula IV. peruť leteckého pluku 2, velitelství. Velitel pplk. let. Josef Heřmanský.

12.10.1938 z Vyškova se přesunula Letka 36.

12.10.1938 z Vyškova se přesunula Letka 51.

16.10.1938 se Letecká skupina štábu VIII. sboru přesunula do Trenčína.

16.10.1938 ze Zvolena se přesunula Letka 64.

  Po vídeňské arbitráži.

2.11.1938 ze Smolenice (okres Trnava) se přesunula Letka 9.

4.11.1938 z Hlohovce se přesunula Letecká skupina štábu VIII. sboru.

16.11.1938 se Letecká skupina štábu VIII. sboru  přesunula do Trenčína.

16.11.1938 se IV. peruť leteckého pluku 2, velitelství přesunula do Olomouce.

16.11.1938 se Letka 36 přesunula do Olomouce.

16.11.1938 se Letka 51 přesunula do Olomouce.

16.11.1938 ze Spišské Nové vsi se přesunula Letka 45.

16.11.1938 ze Zvolena se přesunula Letka 64.

16.11.1938 z Kremnice se přesunula Letecká fotografická četa 73.

16.11.1938 z Veľké Lúky se přesunula Kurýrní letka 104.

16.11.1938 ze Spišské Nové Vsi se přesunulo velitelství Polní povětrnostní ústředny 73.

16.11.1938 z Kremnice se přesunula Polní povětrnostní stanice 2.

16.11.1938 ze Zlatých Moravců se přesunula Polní povětrnostní stanice 3.

16.11.1938 z Krupiny se přesunula Polní povětrnostní stanice 4.

16.11.1938 z Brezna nad Hronom se přesunula Polní povětrnostní stanice 11.

16.11.1938 z Obyšovců  se přesunula Polní povětrnostní stanice 16.

20.11.1938 byla Letka 9 demobilizována.

20.11.1938 byla Letka 64 demobilizována.

20.11.1938 byla Letecká fotografická četa 73 demobilizována.

20.11.1938 byla Kurýrní letka 104 demobilizována.

20.11.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 8 demobilizována.

20.11.1938 bylo velitelství Polní povětrnostní ústředny 73 demobilizováno.

20.11.1938 byla Polní povětrnostní stanice 2 demobilizována.

20.11.1938 byla Polní povětrnostní stanice 3 demobilizována.

20.11.1938 byla Polní povětrnostní stanice 4 demobilizována.

20.11.1938 byla Polní povětrnostní stanice 11 demobilizována.

20.11.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 16 demobilizována.

20.11.1938 byla Letecká radiotelegrafická stanice 6 demobilizována.

25.11.1938 se Letka 37 přesunula do Žiliny.

25.11.1938 se Letka 38 přesunula do Žiliny.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště hotová, která zůstanou v používání jako nezbytně nutná. Stálá vojenská letiště obsazena trvale vojenskou leteckou posádkou a kromě toho slouží též účelům letectva civilního. Jsou to Hradec Králové, Pardubice, Brno, Piešťany, Nitra, Zvolen, Žilina, Bratislava.

1.12.1938 byla III. peruť leteckého pluku 3, velitelství demobilizována.

1.12.1938 z Žiliny se přesunula Letka 37 a byla ihned demobilizována.

1.12.1938 z Žiliny se přesunula Letka 38 a byla ihned demobilizována.

1.12.1938 byla Letka 39 demobilizována.

1.12.1938 byla Letka 45 demobilizována.

1.12.1938 bylo velitelství Náhradní peruti leteckého pluku 3 demobilizováno.

1.12.1938 byla První náhradní letka leteckého pluku 3 demobilizována.

1.12.1938 byla Druhá náhradní letka leteckého pluku 3 demobilizována.

1.12.1938 byla Náhradní technická letka leteckého pluku 3 demobilizována.

1.12.1938 vznikl Letecký pluk 3 s čestným názvem letecký pluk Generála letce Milana Rastislava Štefánika.

Velitelství Třetí peruti leteckého pluku 3 mělo v podřízenosti Letku 37, Letku 38 a Letku 45.

Komu byla podřízena Letka 39?

31.1.1939 vysazení motoru po vzletu v 15 m. Čet. Ladislav Světlík s letounem B.534.210 od Letky 38 přistál do pole ale letoun se postavil na hlavu.

6.2.1939 se při pojíždění srazili pplk. let. Jaroslav Topič na letounu Bš.122.28 od Cvičné letky leteckého pluku 3 s letounem Š.328.304 učitele létání čat. Viliama Grúna se žákem kurzu létání bez vidu des. Oldřichem Hlobilem.

9.2.1939 v 14.47 hod. nehoda letounu Ba.122.34 od Cvičné letky leteckého pluku 3 pilota des. Antonína Pilného od Letky 39. Po vzletu v 30 m vysazení motoru. Tvrdý dopad.

3.3.1939 por. František Fajtl od Letky 63 v Přerově měl poslední cvičný let na olomoucké stíhačce B.534 - přelet z Olomouce do Piešťan.

---------- Vznik slovenského štátu 14.3.1939 ----------

Letouny nadále označeny , , .

14.3.1939 se Letecký pluk 3 stal součástí slovenského letectva jako Letecký pluk.

Stíhací Třetí peruť leteckého pluku 3 se stala součástí slovenského letectva jako Peruť III s podřízenou Letkou 37, Letkou 38, Letkou 39, Letkou 45.

Letka 37 se stala součástí slovenského letectva jako Letka 37. Vyzbrojena stíhačkami B.534.

Letka 38 se stala součástí slovenského letectva jako Letka 38. Vyzbrojena B.534.

Letka 39 se stala součástí slovenského letectva jako Letka 39. Vyzbrojena B.534.

Letka 45 se stala součástí slovenského letectva jako Letka 45. Vyzbrojena B.534.

Velitelství Náhradní peruti s podřízenou Náhradní letkou s letouny Avia Ba.33, Avia Ba.34 a Aero Ap.32 a Cvičnou letkou.

Technická letka.

Po vzniku Slovenska nastal v armádě závažný problém s personálem. V letectvu drasticky klesl počet příslušníku létajícího i pozemního personálu v důsledku odchodu osob české národnosti po demobilizaci do protektorátu. Do plného stavu, který byl kolem 1400 příslušníků, chybělo po odchodu Čechů a příchodu všech Slováků z protektorátu téměř 600 osob. Za některé specialisty neměli ještě dlouho náhradu a z létajícího personálu zbylo pouhých 80 kvalifikovaných pilotů a pozorovatelů. Navíc v celém letectvu zůstalo pouze šest vyšších důstojníků (major, dva štábní kapitáni a tři kapitáni). Slovenské letectvo tak nabízelo letcům velmi rychlý kariérní postup.

20.3.1939, po príchode na Slovensko, poručíka Júliusa Trnku pridelili k Cvičnej letke a zároveň zaradili na funkciu jej veliteľa.

Z leteckých jednotek určených pro výcvik létajícího personálu bylo koncem března 1939 na Slovensku jen Cvičná letka (velitel por. let. J. Trnka) bývalého Leteckého pluku 3 "Generála letce M. R. Štefánika", který měl velitelství v Piešťanech. V této době asi 30 frekventantů vykonávalo výcvik pilotů jednomístných letounů.

Letka 45 odletěla do Spišské Nové Vsi. Kdy?

Malá válka, což byl Slovensko-maďarský konflikt, který se odehrál 23 až 31.3.1939. Maďaři tehdy posilněni svým úspěchem zaútočili proti novému sousedovi z již okupované Podkarpatské Rusi, ze které musela ustoupit původně Československá armáda.V tomto konfliktu se bojovalo i ve vzduchu a pro nové slovenské letectvo tento konflikt moc dobře nedopadl. Tíhu těchto bojů nesla Letka 45 a Letka 49 vyzbrojena 20 B.534 a Letka 12 s 20 pozorovacími a bombardovacími Š.328. Je třeba říct, že tyto letky musely být doplněny piloty z ostatních letek na Slovensku, jelikož když se rozpadla republika a čeští piloti odešli, zůstalo u těchto letek zhruba 6 pilotů na každou letku. Letka 45 a Letka 49 byly posíleny piloty z Letky 37, Letky 38 a Letky 39 z Piešťan a Letka 12 byla posílena piloty a pozorovateli z Letky 15 ze Žiliny. Tyto letky byly dislokovány na letišti ve Spišské Nové Vsi.

24.3.1939 letecké oddelenie MNO vydalo rozkaz k okamžitému presunu dvoch trojčlenných rojov B.534 z Piešťan do Spišskej Novej Vsi. Roje boli zložené zo skúsených pilotov Letka 37, Letka 38 a Letka 39. Lietadlá odštartovali skoro ráno pod Ďumbalovým velením.

Už koncem dubna 1939 byla v rámci Náhradní perutě s Náhradní letkou a Cvičnou letkou piešťanského Leteckého pluku soustředěná převážná část škol a kurzů vojenského letectva (Pilotní škola elementární, Pilotní škola pokračovací, Pilotní škola stíhací, Škola pro noční létání, Pozorovatelská škola, a Škola pro letecké mechaniky). 

1.5.1939 npor. let. Július Trnka podal Povolenie sňatku - žiadost. VHÚ Bratislava. 

15.5.1939 se z Vajnor Letka 64 přesunula do Piešťan. Vyzbrojena Š.328, Aero A.100. Podřízena byla Peruti I v Nitře.

Mezi příslušníky Slovenských vzdušných zbraní se již brzy po vzniku samostatného státu začali tvořit skupinky letců, které zásadně nesouhlasili s politickým vývojem ve státě. Jednalo se především o letce, kteří předtím sloužili na území Čech a Moravy. Cítili se být Čechoslováky a nezamlouvala se jim představa, že z Německa je největší spojenec. Další podnětem pro nespokojenost s novým režimem bylo chování německých jednotek, které obsazovali vojenské objekty na pravém břehu Váhu. Němci se chovali na obsazeném území spíše jako okupanti než spojenci a brali vše co mělo hodnotu. Na zbytku Slovenska tak vznikaly obavy z dalších kroků Němců. Obsazení letiště v Žilině výrazně zapůsobilo na zde působící příslušníky Letky 15. Jelikož několik bývalých členů, již v rámci Letky 64, vytvořilo jednu ze dvou ilegálních skupin v Piešťanech. Po vzájemném oťukávání obou skupin došlo později k vytvoření jedné skupiny, která se skládala z osmi členů. Pro útěk sestavili čtyři posádky a celou akci naplánovali na 7.6.1939 ve 12 hodin. Hlavním iniciátorem úletu byl čat. Ľudovít Ivanič, který byl hlavní mechanik letky a měl tak přístup k letounům. Po skončení cvičných letů měl Ivanič dohlédnout na uschování letadel a vyčerpání pohonných hmot. Místo vyprázdnění nádrží ovšem za pomoci ostatních ze skupiny doplnili palivo do dvou letounů, které podnikali cvičné lety a dalších dvou, které vytáhli z hangáru. Potom v hangáru Letky 64 se zmocnili padáků, letecké výstroje, dvou kulometných dvojčat vz. 30 a dvou kulometů Levis vz.29 a munice do kulometů. První dvojici tvořili pilot des. Ján Lazar a pozorovatel střelec čat. František Knotek, kteří nahodili motor Letovu Š.328.344, který předtím létal cvičné lety a okamžitě vzlétli. Druhou dvojici na Letovu Š.328.155 tvořili pilot des. Jozef Káňa a střelec slob. Karol Valach, kteří během chvíle následovali první letoun. Potom strážný vystřelil na poplach, což vyvolalo mezi utíkajícími paniku. Třetí v pořadí pilot des. Imrich Gablech a radiotelegrafista des. Jozef Řehák na Letovu Š.328.342 narolovali na místo startu a čekali na čtvrtý letoun, kdyby se náhodou nepovedl start. Posledním letounem byl Aero Ab.101.15 pilotovaný des. Jozefem Hralou a pozorovatele dělal hlavní mechanik letky čat. Ľudovít Ivanič. Pilot byl velmi nervózní a stočil letoun dříve ke startu a navíc neudržel přímý směr při vzletu a tak najednou mířili proti hangáru Letky 64. Pilot se snažil Aero odtrhnout od země. Pár metrů před hangárem se mu podařilo letoun odlepit od země a se štěstím udělali skok akorát tak velký jako hangár a potom na chvíli zmizeli všem z očí, aby se po pár vteřinách objevili již ve vzduchu. Celá skupina zamířila do Polska. Letovy nakonec po třech hodinách letu přistáli v Deblině. Aero, které se ostatním ztratilo při přeletu hranice nakonec přistálo po hodině a půl v Krakově. Všech osm letců o týden později vstoupilo do polského letectva a při napadení Polska působili v Deblině jako instruktoři. Úlety slovenských pilotů.

Po útěku čtyř letounů došlo k zpřísnění ostrahy letounů ovšem bez vážných represivních následků. Za to možná mohl velitel Slovenského letectva Ján Ambruš, který byl proti jakýmkoliv trestům. Dne 9.6.1939 při přehlídce pluku v Piešťanech musel každý příslušník pluku slíbit podáním ruky, že nedezertuje. Nemělo to ovšem dlouhého trvání.

9.6.1939 Povážský aeroklub Piešťany žádá Velitelství letectva o povolení pro vojenský personál létat na sportovních strojích. VHÚ Bratislava.

20.6.1939 žiak voj. Gustav Horečný s Š.328.61 od Cvičné letky byl dlouhý na přistání, přejel letiště a poté se letoun převrátil. VHÚ Bratislava. 

24.6.1939 jižně letiště nouzové přistání po vysazení motoru letadla E.241.9 "9" od Cvičné letky. Posádka pilotní žák slob. Ivan Kocka, učiteľ prakt. lietania čat. Viliam Grún nezraněni.. VHÚ Bratislava. 

První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23.6.1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.

Deset aspirantů letectva v záloze, frekventantů Školy na důstojníky letectva v záloze, absolvovalo v době od 1.8.1939 do 23.10.1939 při Letce 64 v Piešťanech pozorovatelský kurz.

7.8.1939 preletel jediný MB.200.12 z Nitry na letisko Piešťany a pridelili ho k Cvičnej letke .

8.8.1939 srážka na zemi letadla Šs.328.305 od Cvičné letky a MB.200.12 před hangárem. Slob. pil. žák Ladislav Vereš během rolování zapomněl na MB.200.12. VHÚ Bratislava.

31.8.1939 byla vytvořena z Letky 38 a Letky 39 nová Letka 11. Ve svém stavu měla 12 letuschopných stíhacích Avia B.534. Velitel Vladimír Kočka. Reorganizace byla vzhledem k válečným událostem odložena.

31.8.1939 byla vytvořena z Letky 37 nová Letka 13. Ve svém stavu měla 12 letuschopných stíhacích Avia B.534. Velitel Omdrej Ďumbala. Reorganizace byla vzhledem k válečným událostem odložena.

Slovenské letectvo pro polské tažení bylo od 1.9. do 7.9.1939 rozdělené na dvě části. První část (krycí jméno Šarfia a Čakanka) tvořili pozorovací Letka 9, Letka 10, Letka 12, Letka 16 a zvědná Letka 69, které byly podřízené velitelství Bernolák (velitelství pozemní armády) a jejich hlavním úkolem byl průzkum před slovenskými jednotkami. Druhou část (krycí jméno Rozmarýn) tvořili čtyři stíhací Letka 37 a Letka 39 v Piešťanech a Letka 45 a Letka 49 ve Spišské Nové Vsi. Hlavním cílem byla ochrana území Slovenska a především zbrojního průmyslu. Byly podřízené Luftgaukommando XVII.

2.9.1939 provedla Letka 38 provedla všemi dvanácti stroji přelet z Piešťan na letiště Žilina. Ihned po odletu vzdušného sledu se na cestu do Žiliny vydal pozemní sled letky. Letce byl přidělen stíhací prostor „D“ : Žilina – Čadca – Trstena – Liptovský Svätý Mikuláš – Ružomberok – Turčianský Svätý Martin. Úkolem letky byla ochrana vlastních vojsk a dopravních cest v prostoru „D“ a rovněž letiště v Žilině. Mimo prostor „D“ bylo povoleno létat pouze při bezprostřední bojové činnosti. Dalším úkolem byla ochrana vlastního leteckého průzkumu v blízkosti polské hranice dle požadavků Koluft 14. Stav letuschopných letadel měl být doplňován stroji stíhací Letky 39. Letka byla upozorněna na nutnost spolupráce s německými průzkumnými letkami umístěnými na letišti Žilina.

7.9.1939 provedla Letka 37 přelet z Piešťan na letiště Ňaršany. Letce byl přidělen prostor stíhání – Telgárt – Poprad – Limanowa – Gorlice – Dukla – Laborectal (Medzilaborce?) – Hankovce – Obišovce – Telgárt. Úkolem byla ochrana postupujících slovenských jednotek a letiště Ňaršany. Velením byl vydán zákaz přeletů nad vlastními jednotkami pod hladinou 1 000 metrů z důvodu omezení možnosti ztrát způsobených vlastní protiletadlovou palbou.

Po zahájení polské kampaně byl 10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz  trámový kříž).

18.9.1939 z Kamenice nad Cirochou přiletěla Letka 37 a Letka 38.

Stíhací B.534 od Letky 37 . Kdy?

Kdy?

Na Námestí SNP reční prezident Jozef Tiso. Kdy?

Byla vytvořena z Letky 38 a Letky 39 nová Letka 11. Ve svém stavu měla 12 letuschopných stíhacích Avia B.534. Velitel Vladimír Kočka.

Byla vytvořena z Letky 37 nová Letka 13. Ve svém stavu měla 12 letuschopných stíhacích Avia B.534. Velitel Omdrej Ďumbala.

V září 1939 se Letka 64 přejmenovala na Letku 6.

13.9.1939 srážka letounu Š.328.329 od Cvičné letky při přistání s vozem na polní cestě severně letiště. Pilotný žiak voj. Ladislav Chebeň. Zahynula matka se synem. VHÚ Bratislava.

18.9.1939 se 2 km východně letiště zřítil letoun B.534.216 od Cvičné letky. Pilotný žiak stotn. Ján Krpelec nevybral vývrtku a zahynul. VHÚ Bratislava.

V říjnu 1939 zrušen Letecký pluk.

1.10.1939 byla Peruť III přejmenována na Samostatnou peruť III s podřízenou Letkou 6, Letkou 11 a Letkou 13.

Náhradní peruť.

Cvičná letka.

Školní letka.

Výcviková letka.

Zpravodajská letka.

Oddíl vzdušného zpravodajství.

Škola leteckého dorostu.

Škola na dôstojníky letectva v záloze.

Od 1.10.1939 začal u Cvičné letky pro 10 důstojníků pěchoty pozorovatelský kurz.

21.10.1939 letoun MB.200.12 previedol 30-minútový prelet z Vajnor do Piešťan pilot Bornemisa.

8.11.1939 v 18.10 hod. nehoda A.100.2. Viliam Kovár a Ĺudevít Kukorelli od Letky 6. REVI 78/2010, Gonzo.

11.11.1939 Smernice na preškolovanie pilotov a rekonštrukcia plyn. pák.

Rozkazem MNO z 24.11.1939 byl zrušen Oddiel pozemnej obrany proti lietadlám a jeho personál a materiál byl začleněn do stavu Delostreleckého pluku 153. Ten byl rozšířen ze tří na pět oddielů (plus náhradný) - jeden z nich byl svetlometný, umístěný v Piešťanech. Protiletecká obrana. Světelná zařízení.

Od 10.1.1940 do 16.8.1941 výcvik Rudolfa Božíka.

22.1.1940 nehoda B.534.158. , .

31.1.1940 se Technická letka přejmenovala na Náhradní letku.

20.4.1940 vznikla Letecká škola Slovenských vzdušných zbraní.

1.5.1940 vznikl Letecký pluk.

1.5.1940 Letka 6 zrušena.

1.5.1940 se Samostatná peruť III přejmenovala na Peruť II s podřízenou Letkou 11, Letkou 12 ve Spišské Nové Vsi a Letkou 13.

23.5.1940 Vladimír Kačka na Avii B.534 podletel Krajinský most klenúci sa nevysoko nad riekou Váh. . Foto z pozdější doby. Podrobnosti.

Od května 1940 do 31.1.1941 u LŠ-SVZ (u Školní letky a později u Cvičné letky) létal Pavel Zeleňák , .

8.8.1940 v nočných hodinách  sa uskutočnil posledný let MB.200.12. Stroj pilotoval J. Gerthofer, ktorý spolu s J. Trnkom a štvorčlennou posádkou na palube simulovali nočný nálet na Bratislavu. Pri sťahovaní Leteckého parku do Trenčianských Biskupic tam MB 200.12 priletel.

K 1.10.1940 se Letecká škola Slovenských vzdušných zbraní přesunula do Trenčína.

Od 15.10.1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3.2.1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.

, . Kdy?

Pohreb obetí leteckej nehody mjr. Kočmerževského a por. let. Jána Chupeka v Piešťanoch. Kdy?

1.5.1941 byla Peruť II přejmenována na Stíhací peruť II s podřízenou Letkou 11, Letkou 12 ve Spišské Nové Vsi a Letkou 13.

Útoku na SSSR 22.6.1941 se měli zúčastnit stíhací Letka 11, Letka 12 a Letka 13 vyzbrojené B.534. Tyto letky se přesunuli na letiště na východním Slovensku a čekali na rozkaz. Nakonec velení rozhodlo Letku 11 nechat na Slovensku kvůli ochraně vzdušného prostoru a tak se tato letka z východního Slovenska stěhovala zpět na piešťanské letiště.

Velkým problémem bojeschopnosti slovenských letek na východní frontě byl technický stav letadel. Nasazení na nevyhovujících polních letištích a neustálé vystavení povětrnostním vlivům způsobovalo velké opotřebení techniky. Značnou potíží bylo zvětšování vzdálenosti bojových útvarů od slovenského zásobování. Přísun náhradních dílů a pohonných hmot byl problematický, a proto bylo 24.7.1941 rozhodnuto o zřízení armádního leteckého parku na letišti Rzesno, který měl plynule zásobovat letky. K dodávkám náhradních dílů ze Slovenska byly určeny dva Letovy Š.328 a Avia B.71, která do poruchy při startu z letiště Vajnory 22.8.1941 vykonala jen pár letů.

V září 1941 návrat Letky 13.

Pilotná škola motorového lietania SLeS v predvojenskej výchove. Slovenské krídla č. 2 Október 1941, Ročník VI.

V únoru 1942 skupina 18 slovenských letců vyslána do Jagdgruppe Drontheim na dánsku základňu Grove na přeškolení a výcvik v létání na strojích Bf 109 E. 5. (slow.)/JGr. Drontheim s velitelem mjr. Vladimírem Kačkou byla zformována 25.2.1942 v Grove, jako nezávislá staffel pro výcvik slovenských pilotů.

Po ukončení kurzu malo na Slovensko preletieť 12 strojov Bf 109 E, avšak pripravených bolo len 10. Prelet z Grove do Piešťan sa začal 2.7.1942. Skupinu deviatich slovenských pilotov viedol nemecký inštruktor Oblt. Reinwald. Do Piešťan piloti dorazili 3.7.1942.

V priebehu nasledovných dvoch dní dorazili ešte Martiš a Ďumbala, ktorí mali počas preletu technickú poruchu.

Po návrate domov dňa 6.7.1942 bola väčšina členov tohto preškolenia zaradená k Letke 13 o ktorej bolo rozhodnuté, že bude prezbrojená z lietadiel Avia B.534 na nemecké Bf 109 a nasadená s nimi na front.

Bf 109 E WNr. 2945 "bílá 2+2". Kdy?

25.7.1942 nehoda letounu Avia B.534.259 "L2" čtk. Jozefa Štaudera od Letky 13.

Ešte pred dodávkou požadovaných Ar 96 A-1 se na Slovensko dostalo jedno Arado Ar 96 A-1 WNr. 2882 pravdepodobne ako ukážkový stroj. Lietadlo malo pevnú drevenú vrtuľu a bolo značne poruchové.

25.8.1942 dorazily zbylé tři stroje Bf 109 E.

28.8.1942 prišli na letisko v Trenčianských Biskupiciach tri objednané stroje Ar 96. Po zalietaní boli pridelené do Piešťan, kde slúžili na kondičné lety stíhacích pilotov po výcviku v dánskom Grove. Spolu so starším Aradom sa najčastejšie nacvičovala bojová zlietanosť štvorčlennej stíhacej skupiny.

Velitel letiště Vladimír Kačka . Podrobnosti.

  Bf 109 E a v pozadí Ar 96 B.

  Transportný Caudron C.445 "S-21" v roku 1942.

16.9.1942 vysazení motoru letounu Bf 109 E-2 WNr. 972. Přistání na břicho.

Pod velením stotníka O. Ďumbalu v Piešťanoch letka absolvovala zocvičenie a ostrú streľbu v Malackách. Odtiaľ sa na letisko Piešťany vrátili 16.9.1942. Vtedy im už bolo jasné, že čoskoro pôjdu na front. (Pokračovalo sa v zdokonalovacom výcviku pilotov Letky 13, ktorej personál tvorilo 13 pilotov pod vedením stotníka Ondreja Ďumbalu. Príprava vyrcholila absolvovaním ostrých strelieb, ktoré sa konali od 21. do 25.9.1942 v priestore vojenskej strelnice Malacky-Nový Dvor (táto strelnica v tej dobe ležala v Schutzzone).)

Na začiatku októbra 1942 bolo starší Ar 96 kvôli častým poruchám vrátené nemeckej strane.

Od 12.10.1942 noční stíhací kurz , B.534 "S-18". Podrobnosti.

V listopadu 1942 se Letka 13 opět objevila na německo-sovětské frontě.

S plánom vyzbrojenia bol spojený aj plán zdokonalenia pilotov, s ktorými sa počítalo pre bojové nasadenie. Preto krátko po odchode Letky 13 do Ruska, sa začalo s výcvikom ďalších pilotov. Podla rozkazu č.59 z 29.11.1942 bol v Piešťanoch zriadený nočný stíhací kurz, ktorým prešli vybraní piloti Letky 11 a Letky 12. Výcvik prebiehal na ôsmych lietadlách E.241, upravených pre nočný výcvik.

Okrem vlastnej objednávky Ju 87 D-5 bola naviac uzavrená dohoda s Deutsche Luftwaffemision in der Slowakei o výcviku slovenských posádok a poskytnutí služieb nemeckých inštruktorov, ktoré mala platiť slovenská strana. MNO rozhodlo, že sa na Ju 87 preškolí celá stíhacia Letka 11, včítane pozemného personálu. Teoretický výcvik začal už na jar 1943.

26.2.1943 prileteli ďalšie dva stroje Ar 96.

Následne bol v Piešťanoch 29.3.1943 zriadený tiež kurz výcviku na lietadlách Bf 109. Jeho velitelom sa stal velitel Letky 12 stot. Jozef Páleníček. Od 10.4.1943 však bol menovaný za velitela Letky 13, kde mal vystriedať jej doterajšieho velitela mjr. Ondreja Ďumbalu. Ten následne po Páleníčkovi prebral funkciu velitela výcviku a zaoberal sa tiež prípravami na stiahnutie prvej garnitúry z frontu. Ďumbala cestou na Slovensko prevzal v Nikolajeve jeden Bf 109 E, ktorý bol práve opravený, a preletel s ním na Slovensko.

V květnu 1943 rtk. František Melicháč přistál na břicho u Čachtic s Bf 109 E-3 WNr. 2945 "bílá 2+".

Začiatky vzniku II. garnitúry Letky 13 neboli vôbec jednoduché. Hlavnú zásluhu na tom má O. Ďumbala, ktorý začal po čase bombardovať urgenciami MNO, kedy budú vystriedaní. A tu sa zistilo, že ich nemá kto vystriedať. A tak bolo rozhodnuté, že v Piešťanoch sa prevedie preškolenie určitej skupiny pilotov. Keďže sa nikto do tohto kurzu na Bf 109 dobrovoľne nehlásil, vybralo do neho potrebných adeptov MNO. Hlavnú osu tvorili piloti, ktorí ukončili kurz nočného lietania, a poddôstojníci, ktorí pripravovali nováčikov v prijímači. Do ich radov zaradili aj niekoľko starých harcovníkov, ktorí absolvovali letecký výcvik ešte za bývalej ČSR. Nadšení z nich nebol nikto, lebo tu bola pre nich vidina nasadenia na front. Pre niektorých z nich to znamenalo v priebehu 3 rokov už tretie nasadenie. Výcvik na Bf 109 začali v Piešťanoch absolvovať 1.4.1943. Najskôr lietali na Ar 96. Ich výcvik ale stagnoval, čo sa na fronte nepozdávalo O. Ďumbalovi. Preto v polovici mája priletel z frontu na Slovensko a jeho zásluhou sa preškolenie značne urýchlilo. Zavŕšenie bolo ostrou streľbou na strelnici pri Malackách. Nato dostali všetci absolventi tohto preškolenia riadnu dovolenku v trvaní od 12.6. do 19.6. 1943. Nálada medzi pilotmi, ako sa blížil deň ich odchodu na front, nebola najlepšia. Veľmi sa im bojovať proti Rusom nechcelo. A v tomto ich podporoval aj ich veliteľ stotník I. Haluzický. 26.6.1943 pred odchodom na front sa s nimi prišiel rozlúčiť do Piešťan v doprovode VVZ pplk. A. Ballaya aj MNO gen. F. Čatloš. A až tam sa piloti dozvedeli, že miesto Haluzického ich na front odvedie zástupca veliteľa letky npor. J. Puškar (lebo ich nový veliteľ stk. J. Páleníček sa v tej dobe už na fronte nachádzal od polky apríla 1943).

Stinson SR-10C Reliant  OK-ATZ na lince Bratislava - Piešťany - Zvolen - Spišská Nová Ves.

25.5.1943 havarovala posádka npor. Klusáček a čtk. Palatický na stroji Ar 96 WNr. 2897. Ten sa rozlomil v trupe, ale aj takto ťažko poškodený bol prevezený do Trenčína. Lietadlo sa však nepodarilo opraviť.

Stíhacia peruť III.

1.8.1943 vznikla Cvičná letka. Všetky Arada boli zaradené v Cvičnej letke v Piešťanoch.

Hotovostný roj bol vytvorený na letisku vo Vajnoroch 20.8.1943 pod velením zvk. rtm. Františka Cypricha, na základe rozkazu VVZ. Jednotka mala zabezpečovať vzdušnú ochranu hlavného mesta a priľahlého územia republiky. Výzbroj tvorili 4 stíhacie Bf 109 E rôznych verzií (Bf 109 E-2, E-4, E-7) a personál (piloti zástavníci I. Kovárik, J. Režňák, F. Brezina, P. Zeleňák, J. Štauder) už boli v rokoch 1942- 1943 ako prvá garnitura operačne nasadení v rámci Letky 13 na východnom fronte.

25.8.1943 havaroval druhý stroj Ar 96 WNr. 2884 počas zalietavania. Posádka mjr. Kačka a rtk. Galbavý s ním núdzovo pristáli, ale ani toto lietadlo nebolo opravené.

Zvyšné stroje Ar 96 sa používali na výcvik ďalších skupín stíhacích pilotov na Bf 109 v Piešťanoch, ako aj na kondičné letky pilotov, ktorí sa vrátili z frontu.

He 111 "S-81". Kdy? , , , . Gonzo.

Technická letka 1.

V říjnu 1943 se vrátila Letka 13 s Bf 109 E domů do Piešťan a brzy nato byla z ní vytvořena Pohotovostní letka.

Kdy a kde?

25.10.1943 se vrátila Letka 11 do Piešťan.

Fw 189 "315" a "328" boli pridelené Cvičnej letke, kde zostali aj lietadlá "297", "304" a "340". Slúžili na preškolenie pilotov.

Pilotný výcvik na moderných dvojmotorových lietadlách Fw 189 v období od 11.10.1943 do 1.2.1944. Spoločne kurz absolvovalo 18 príslušníkov slovenského letectva. Z tohto počtu išlo o 16 pilotov a 2 letci boli vycvičení za pozorovateľov.

Lietadlá boli takto vystavené počas vojenskej prísahy. Kdy?

31.1.1944 boli k Hotovostnému roji vo Vajnoroch pridelení piloti a personál Technickej letky 1 a Technickej letky 4 (npor. J. Puškár, rtk. rtm. F. Hanovec, rtk. J. Setvák, rtk. J. Martiš, rtk. Š. Ocvirk, rtk. R. Palatický, rtk. Š. Jambor, rtk. G. Kubovič, rtk. G. Lang, čat. R. Božík, čat. K. Geletko), pričom jednotka bola následne reorganizovaná a pretvorená na Pohotovostnú letku.

14.3.1944 nad Bratislavou piloti Letky 1 ze Žiliny v deväťčlennej formácii (8 letounů z Piešťan) predviedli letouny Fw 189 na verejnosti . 

6.4.1944 Ján Režňák postavil na nos letoun Fi 156 C-3 WNr. 371 z důvodu zablokování pedálu nožního řízení. , .

19.5.1944 Pohotovostní letka přelétla do Piešťan.

Letisko Piešťany malo spevnenú pristávaciu a vzletovú plochu rozmerov 1050 x 750 metrov (niekde sa v nemeckých dokumentoch uvádza 1300 x 400 m).

Situačná správa vojskových jednotiek Vzdušných zbraní / máj 1944.

Hoci do mája nedošlo k bojovému startu s bombardérmi, piloti Pohotovostní letky mali neoficiálny zákaz púšťať sa do boja so spojeneckým letectvom.

, OK-XAC dodaný z Německa. Lietadla nemali čísla ani žiadne iné trupové označenie, okrem už spomínaného civilného, ktoré použili v zmysle platných predpisov na prelet z Nemecka. Civilná imatrikulácia tiež slúžila k rozlíšeniu počas skúšok v Trenčianských Biskupiciach a Piešťanoch.

Výcvik slovenského pozemného personálu na Ju 87 prebiehal pod dozorom technických odborníkov firmy Weser v Trenčianských Biskupiciach, pilotov a navigátorov v Piešťanoch, kde boli k dispozícii nemeckí inštruktori. Letke 11 velil stotn. R. Kollár.

Pasivita stíhačov počas amerického náletu zo 16.6.1944 na továreň Apolo, však vyvolala vlnu nevôle a urážok, adresovaných najmä od nemeckých činiteľov.

26.6.1944 útok na americké bombardéry u Bratislavy.

Rtk. Štefan Ocvirk na stroji Bf 109 WNr. 161741 "bílá 5" po prostřelení hydrauliky od dvojice amerických P-51 Mustang přistál na břicho na letišti v Piešťanech v 9.36 hod. Pilot nezraněn. Letoun opraven.

Zvk. Pavol Zeleňák na stroji Bf 109 G-6 WNr. 161717 "bílá 6" utrpel ťažké poranenia na hlave a rukách a tiež pri núdzovom pristátí za letištěm u obce Brunovce. Letoun už nebyl opraven. Fotky.

Rtk. Rudolf Božík si odskočil až na Moravu když viděl jak nad letištěm P-38 Lightingy honí Zeleňáka. Přistál se svým Bf 109 WNr. 161742 "bílá 7" v 9.50 hod.

Jedine čat. Karol Geletko na stroji WNr. 161722 "bílá 8" pristál s nepoškodeným strojom.

Letka 13 nadále pouze výcvik. 

3. a 8.7.1944 prelietnuté do Žiliny náhradné stroje Fw 189 "315" a "410".

V červenci 1944 slovenské letectvo dostalo z našej výroby iba 6 kusov s výrobnými číslami 666 011, 666 012, 666 013, 666 015, 666 016 a 666 017.

Z Trenčína do Piešťan lietadlá Ju 87 prelietavali piloti Letky 11 a okrem jedného stroja všetky ostatné bezpečne pristáli na letisku. Podľa výpovede pplk. Jankecha, Stuku 666014 zničil on sám pri núdzovom pristáni. Priznal sa, že pri leteckej neposlušnosti omylom odpojil pevný podvozok a v Piešťanoch pristál „na brucho“. Tímto manévrom sa lietadlo natoľko poškodilo, že Stuka musela byť vyradená.

24.7.1944 leteli tri Ju 87 (666012, 666013 a ?) z Piešťan do Spišskej Novej Vsi, kde mali dostať chýbajúcu výzbroj a výstroj. Pre poruchu jedného stroja počas preletu, ktorý uskutočňovali piloti Fencl, Bornemisza a Kubica, pristáli všetky tri Stuky najprv v Poprade a až po oprave pokračovali na miesto určenia k tzv. depozitárnemu uskladneniu. Ale ani do začiatku SNP nebola chýbajúca výzbroj a výstroj zo skladov RLM dodaná.

1.8.1944 byly čtyři stroje Bf 109 G-6/R-3 i s piloty přiděleny k Letce 12 v Prešově. Božík, Hanovec, Geletko a Palatický.

5.8.1944 přiletěl z Itálie letoun SM.84bis.

17.8.1944 npor. let Ján Hergott s letounem SM.84bis při vzletu zachytil elektrické vedení. Letoun shořel, posádka přežila.

17.8.1944 nehoda Bf 109 G-6 WNr. 161741 "Bílá 5" pilota rtk. Karola Geletky. Při přistání se zavřela levá podvozková noha.

V srpnu 1944 bylo v Piešťanech umístěn: Letecký pluk, Stíhací peruť II, Stíhací peruť III, Technická peruť, Technická letka 1, Cvičná letka, Letka 11, Letka 13.

Větroň DFS Kranich II asi OK-400 a  v srpnu 1944 letoun MiMi 2 SŠ zalétaný rtm. Jozefom Holkom. Ten bol postavený u firmy Ing. Jaroslav Mráz Nitra, dokončený bol v roku 1944 vo Vajnoroch. Gonzo.

, , , , , .

Slovenské národní povstání. vhu.sk

Už večer 29.8.1944 vydal veliteľ stotník Ivan Haluzický spolu s npor. Júliusom Drozdom rozkaz k presunu asi 300 mužov na povstalecké územie.

29.8.1944 večer rezident sovětské tajné služby Alexandr Gerič a opět příslušník SVZ a poručík Šingliar odletěli z Piešťan v letadle Praga E.39 na letiště Tri Duby. Letadlo ve špatném počasí však nedaleko obce Ladce (okres Ilava) havarovalo. Oba členové posádky pravděpodobně zahynuli.

Obrovskou chybou však bolo to, že letci na letisku zanechali všetku techniku, ktorú potom zadarmo získali Nemci. Niektorí piloti, napríklad eso Ján Režňák, tvrdili, že s lietadlami ani nemohli odletieť, keďže na letisku neboli dostatočné zásoby benzínu. Zanecháno deset (?) Ju 87 D-5, několik B.534, Bf 109 G-6 WN 161779, 161721 a 161731 od Cvičné letky, Fw 189 č. 297, 304, 306 a 410 a dva kusy Caudron C.445M Goéland.

Letisko Piešťany malo spevnenú pristávaciu a vzletovú plochu rozmerov 1 050 x 750 metrov (niekde sa v nemeckých dokumentoch uvádza 1 300 x 400 m).

Na konci srpna 1944 Gefechtsverband Henne z Nových Dvorů obsadil letiště a zajistil letecký materiál. Od 1.9.1944 přelétávání do Malacek.

3.9.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

6.9.1944 v 18.10 hodin dva stíhací letouny: Bf 109 G-6 WNr. 161742 s pilotem rtk. Rudolfem Božíkem  a Bf 109 G-6 WNr. 161725 s pilotem Františkom Cyprichom od Kombinované letky z letiště Tri Duby ve spolupráci sestřelili v prostoru Kremnica, Radná Poljanka (kde to je?) průzkumný Fw 189 A-2 WNr. 2349 od Gefechtsverband Henne, který startoval z Piešťan.

Od 8.9.1944 nasazení protipartyzánské Einsatzgruppe I./Fliegergeschwader z.b.V. 7. Nepodléhala Luftwaffe, ale Waffen SS. Velitel Hptm. Paill. Aufklärungsstaffel velel Oblt. Glieses, které připadl úkol provádět taktický průzkum v předpolí vlastních pozemních jednotek, lokalizovat ležení povstaleckých armádních a partyzánských jednotek a monitorovat jejich pohyby. Vlastní bitevní a bombardovací útoky na ně pak prováděla Schlachtstaffel v čele s Oblt. Müllerem. Ve výzbroji Fw 189, Fi 156, Ju 87, Fw 58. Zdroj. Přesné počty strojů obou letek v době Povstání dosud známy nejsou, ale nebyly nijak vysoké. S ohledem na to, že za SNP nedokázala Einsatzgruppe I./Fl.Geschw. z.b.V. 7 nasadit více než deset strojů najednou, je více než pravděpodobné, že tehdejší počty strojů byly dosti podobné těm, které figurují ve výkazu jejího materiálu k 12.12.1944, tedy po skončení Povstání: Aufklärungsstaffel ne letišti Piešťany tehdy vykazovala tři Fw 189A (čtvrtý se nacházel v Německém Brodě) a jeden kus Fw 58C (kromě toho jeden její Fi 156C se tehdy nalézal až v Lublani). Schlachtstaffel v téže době disponovala v Piešťanech deseti bitevními Ju 87 D (jedenáctý stroj se nacházel v Německém Brodě).

10.9.1944 Gefechtsverband Henne z Malacek a Fliegergeschwader z.b.V. 7 z Piešťan letouny Ju 87, Ju 88, Bf 109 G-14 bombardoval letiště Tri Duby a pomocnou plochu Veľká Lúka.

18.9.1944 dopoledne František Cyprich s Bf 109 G-6 WNr. 161742 z letiště Tri Duby provedl průzkumný let na letiště Piešťany, kde zpozoroval asi 30 letadel.

18.9.1944 zaútočilo osm stíhačů La-5FN ze Zolné u Zvolena na letiště v Piešťanech. Na letisku sa vtedy nachádzalo 30 nemeckých a slovenských lietadiel Ju 87, Bf 109, Fw 189. Zničeno 10 nepriateľských lietadiel, ďalších 10 zničila pravdepodobne tiež (alebo ťažko poškodila) a zvyšných 10 poškodila ľahko. Stanislav Hlučka Oficiálně zničeno šest Bf 109, dva Ju 87 D-5, jeden Ju 88, jeden Fw 189, poškozeno šest Bf 109, dva Fw 189, Ju 87 D-5 a Ju 88. (Na letiště se v té době nacházely slovenské Bf 109 E, Bf 109 G-6 a Ju 87 D-5.) Asi o 18.30 hod. neočakávane priletely zo smeru Topolčany lietadlá, počtom 7 kusov so značkou červenej hviezdy, stíhačky a úplne nízkym preletom nad obcou (80 – 100 m výške) urobily útok na letište strelbou z guľometov a shadzovaním zápalných púm na lietadlá ktoré boly na zemi, pripravené ku štartu. Niektoré lietadlá (asi 5 kusov) boly požiarom zničené a niektoré gulometmi poškodené. Útok vyžiadal i obeť na ľudskom živote. Smrtelne bol zasiahnutý guľkou z guľometu Anzel Julíny, robotník ktorý prichádzal z práce domov. Býval v Kláštorskej ulici, ženatý. Zostaly po ňom 2 deti. Bol 43 ročný. Toto bola prvá ľudská obeť, ktorú si vyžiadal prvý nálet na Piešťany. zpiestan.sk

19.9.1944 ppor. Skopal sestřelil Fi 156 Storch v priestore severná stanica Prievidza. Letoun byl asi od Fl. Geschw. z. b. V. 7 nebo z Malacek.

26.9.1944 v 10 hod. u obce Lúka (okres Nové Mesto nad Váhom) havaroval ex-slovenský Bf 109 G-6. Pilot se zachránil pomocí padáku. Pilota přivezl zpět do Piešťan letoun Fi 156. Zdroj.

4.10.1944 v 10.45 hodin Rudolf Božík na Bf 109 G-6 WNr. 161742 od Kombinované letky z letiště Tri Duby sestřelil v prostoru jižně Turčianského Sv. Martina průzkumný Fw 189 A-2 od Gefechtsverband Henne z Malacek nebo od Fliegergeschwader z.b.V. 7.

Od 8.10.1944 nasazení jednoho stíhacího Schwarm od I./JG 52 se čtyřmi Bf 109 asi do 12.10.1944 a jednu průzkumnou Kette od 2./NAGr. 2 se třemi průzkumnými Bf 109.

12.10.1944 naviedla hlásna služba dvojicu ppor. Šrom a ppor. Kocfelda od 1. čs. samostatného stíhacího leteckého pluku, 2 ВА z polního letiště Zolná na dvojicu Bf 109 G do priestoru Svety Kríž (dnes Žiar nad Hronom). V súboji boli oba nemecké stroje zostrelené a zrutili sa neďaleko Topolčianok. MAPA.

12.10.1944 Němci přiznali sestřelení jednoho stíhacího Bf 109 a jednoho průzkumného Bf 109.

17.10.1944 v 7.50 hod. zaútočily na letiště dvě kanadská Mosquita FB. MK VI od No. 418 Squadron (City of Edmonton) RCAF. Letoun "PZ220" "TH-C" byl sestřelen u Brunovců. Pilot F/Lt Stuart Newton May a navigátor F/O John Denver "Jack" Ritch se zachránili a dostali se k partyzánům. Druhý stroj "HR351" "TH-D" se druhý den zřítil v Chorvatsku na cestě z Itálie do Velké Británie. F/Lt. Stanley Herbert Ross Cotterill s navigátorom F/O Colin Gowans Finlaysonom zahynuli. Zdroj.

26.10.1944 bylo letiště Tri Duby a polní letiště Zolná dobyta Němci. Konec SNP.

K 12.12.1944 I./Fl. Geschw. z. b. V. 7 měla ve výzbroji: Aufklärungsstaffel provozovala tři průzkumné Fw 189 A, další kus byl v Německém Brodě. Schlachtstaffel provozovala deset bitevních  Ju 87, další byl v Německém Brodu. Zdroj.

V únoru 1945 z Tótvázsony na letiště Einsatzhafen Pistyan přiletěla bitevní I./SG 10 s letouny Fw 190 F/G. Kdy? Velitel Gruppenkommandeur I./SG 10 Maj. Egon Thiem - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (21.7.1940). Na fotce ještě jako Hauptmann. Nejisté. MAPA.

Příslušníci Gruppenstab:

Velitel Staffelkapitän 1./SG 10 Oblt. Pohl. Piloti: Ofw. Josef Enzensberger.

Velitel Staffelkapitän 2./SG 10 Lt. Hans-Gottfried Schulz. Sestřelen a zajat 10.2.1945 na Fw 190 F-8 WNr. 583606 "černá 2" od 1./SG 10. Zdroj.

Velitel Staffelkapitän 3./SG 10 Oblt. Norbert Schmitt. Sestřelen 26.3.1945.

----------

Od února 1945 americký průzkum. 15.2.1945 zaznamenáno na letišti 15 jednomotorových strojů.

----------

----------

17.2.1945 Uffz. Helmut Kannenberg s Fw 190 F-8 WNr. 588426 zahynul počas pristávania na letisku v Piešťanoch. Zdroj.

----------

18.2.1945 sa na letisku rozbil Fw 190 F-8 WNr. 58869 patriaci I./SG 10. Pilot bol nezranený, avšak stroj sa poškodil na 70 %. Zdroj.

----------

----------

20.2.1945 americký průzkum zaznamenal na letišti též 15 strojů.

20.2.1945 v okolí Štúrova bol pohrešovaný Oblt. Johann Klöckner na lietadle Fw 190 F-8 WNr. 588460 "žltá 6" patriaci 3./SG 10.

20.2.1945 v podvečer z Veszprému přiletěla stíhací I./JG 53 s Bf 109 G. Velitel Gruppenkommandeur I./JG 53 Hptm. Helmut Lipfert - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (5.4.1944, jeden z celkem 7 313). V Piešťanech se mu moc líbilo. MAPA.

Příslušníci Gruppenstab:

Velitel Staffelkapitän 1./JG 53 ?. Piloti:

Velitel Staffelkapitän 2./JG 53?.

Velitel Staffelkapitän 3./JG 53 ?.

Nezdařené přistání letounu Bf 109 G-14 WNr. 510957.

----------

21.2.1945 přelet dokončila. Nezdařené přistání letounu Bf 109 G-10 WNr. 610537, WNr. 610479 a WNr. 610510. Při vzletu z Györu Raab byl ještě poškozen Bf 109 G-14 WNr. 510900. Stíhací krytí pro I./SG 10 při akcích u Esztergomu.

----------

22.2.1945 nezdařené přistání letounu Bf 109 G-14 WNr. 510876 (Pápa).

Velitel Luftflotte 4 Generaloberst Otto Dessloch z Modry (okres Pezinok) při inspekci stíhačů v únoru 1945.

Velitel Luftflotte 4 Generaloberst Otto Dessloch - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (10.5.1944 jako 470. z celkem 863).

22.2.1945 bol 1./JG 53 vyslaný na voľný lov do oblasti Veszprému. Z letového denníka Lt. Arno Fischera sa dozvedáme, že z Piešťan vzlietli o 13.05 hod. a po voľnom stíhaní v oblasti Veszprému pristáli všetky štyri lietadlá núdzovo v Seredi o 14 hod. Pri pristávaní na neznámom letisku boli zaznamenané štyri poškodenia lietadiel. Spomínaný Arno Fischer posadil na brucho Bf 109 G-10 WNr.610796 "biela 12" a poškodil ju na 25 %. Ďalšie dva stroje verzie G-14 (WNr. 510892 "biela 3" a WNr.510643) boli poškodené na 15 % taktiež pri pristátiach na brucho v blízkosti letiska Sereď. Najväčšie poškodenie zaznamenal na svojom lietadle Uffz. Artur Tübel, ktorý poškodil na 70 % svoj Bf 109 G-10 WNr.610486. V tento deň dosiahol Hptm. Helmut Lipfert dva zostrely, Jak-3 a La-5. Spolu s ním pravdepodobne letel aj Oblt. Kornatz, ktorý zaznamenal dva vzlety s prívlastkom voľný lov. Oba na lietadle "biela 5". Prvý medzi 12.05 hod. až 13.20 hod. počas ktorého sa dostali do súboja s dvoma La-5. Druhý let proti nepriateľovi bol bez stretu s nepriateľom a uskutočnil sa medzi 15.45 hod. až 16.35 hod. Zdroj.

----------

23.2.1945 americký průzkum zaznamenal na letišti pouze dva jednomotorové stroje.

----------

----------

25.2.1945 Luftwaffe sa v dopoludňajších hodinách nezúčastňovala bojov u Zvolena. Len dvojica prieskumných Bf 109 bola spozorovaná v oblasti. Poobede o 13.00 hod. však dorazili stíhači I./JG 53 z Piešťan. O 14.00 hod. odštartovala z letiska Lučenec dvojica rumunských Bf 109 G-6 od Grupul 9 vânătoare v zložení veliteľ Capitan aviatore de rezerva Constantin Cantacuzino (v stroji WNr.166169 "červená 2“) a Adjutant aviator Traian Darjan (WNr.166248 "žltá 9"). Nad Zvolenom objavili dvojicu bitevných Fw 190, ktoré napádali pozemné vojská a zaútočili. Skúsený Cantacuzino zostrelil nad Vígľašom jeden Fw 190, ktorý dopadol pri obci Zvolenská Slatina. Pilot zahynul. Počas preletu nad miestom tragédie nemeckého pilota sa rumunskí piloti dostali do stretu so stíhacou ochranou bitevníkov. Prekvapení a zaskočení Rumuni sa nezmohli na protiakciu a boli zostrelení. Ako prvý zahynul Darjan, ktorého ako wingmana napadli nemeckí stíhači skôr. Premožiteľom sa podla D. Bernáda stal Hptm. Lipfert, avšak zostrel mu nebol priznaný kvôli nedostatku svedkov. Oblt. Kornatz zaútočil na unikajúceho Cantacuzina a zostrelil ho. Oba stroje dopadli blízko seba severozápadne od Detvi. Darjan zahynul, avšak Cantacuzino úspešne opustil stroj na padáku. Touto tragédiou sa smolný deň pre rumunských stáhačov zďaleka neskončil. V čase zostrelu spomínanej dvojice odštartovali z letiska Lučenec ďale štyri rumunské Bf 109. Nad Zvolenskou Slatinou boli aj títo napadnutí nemeckými stíhačmi, pravdepodobne taktiež od I./JG 53 a dva boli poškodení. Locotenent aviator Horia Pop spomína, že videl klin na trupe ako označenie jedného z nepriateľov, čo by znamenalo, že sa mohlo jednať o Staffelkapitäna. Druhým pilotom, ktorého stroj "žltá 2" bol poškodený v tomto strete bol Adjutant aviator Laurentiu Manu. Rumunskí pilot však nárokovali aj víťazstvo. Adjutant aviator Constantin Nicoara hlásil zostrel Bf 109 K v tomto súboji. Nemecká obeť nie je známa.

----------

Váh se rozlil a zaplavil letiště.

----------

27.2.1945 odletěla stíhací I./JG 53 do Pápa. MAPA.

Bitevní I./SG 10 odletěla asi zpět do Tótvázsony. MAPA.

----------

----------

1.3.1945

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

15.3.1945

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

25.3.1945 z Vát přiletěla stíhací I./JG 53. Velitel Gruppenkommandeur I./JG 53 Hptm. Helmut Lipfert - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (5.4.1944, jeden z celkem 7 313). MAPA.

Příslušníci Gruppenstab:

Velitel Staffelkapitän 1./JG 53 Oblt. Hans Kornatz. Piloti:

Velitel Staffelkapitän 2./JG 53?.

Velitel Staffelkapitän 3./JG 53 ?.

Napríklad Lt. Arno Fischer vzlietol vo svojom Bf 109 G-10 "biela 7" z letiska Vát o 10.15 hod. a o necelú pol hodinu, konkrétne 10.40 hod., pristál na letisku Piešťany. Jeden z pilotov nezvládol pristátie na novom letisku a poškodil svoj stroj Bf 109 G-6 WNr. 510957 na 40 %. Zdroj.

25.3.1945 o 15.00 hod. na poplach vzlietol Lt. Fischer opäť, tentokrát v Bf 109 G-10 "biela 9". Spolu s ním vzlietol aj Fw. Richard Göbel, obaja od 2./JG 53. Vzlietli proti nízko letiacemu B-24J Liberatoru 1st Lt. Edmondsona od 747th BS, 456th BG, 15th USAAF z Itálie. Nemeckí piloti prinútili B-24J Liberator S/N: 44-41108 "Duchess" "žluté M" pristáť. „Zostrel”  B-24 o 15.05 hod. bol nakoniec priznaný Fw. Göbelovi. Lt. Arno Fischer na udalosť spomínal:   "V skorých popoludňajších hodinách sme na naše veľké prekvapenie uvideli z letiska Liberator letiaci veľmi nízko, nie viac ako 200 metrov. Okamžite som sa rozbehol k svojmu „mlynčeku“, môj prvý mechanik nahodil motor a krížom cez plochu som odštartoval. Štart mojej dvojky som nesledoval. Štvormotorák už za ten čas preletel popri letisku. Dostal som sa bez problémov do palebnej pozície za bombardérom a vtedy som zbadal, že zbrane smerujú hore k oblohe. Jeden z motorov stál, a ďalšie mleli z posledných síl. Predletel som preto bombardér a urobil širokú pravú zatáčku smerom na Piešťany. Pilot ma pochopil, nasledoval a o niekoľko okamihov pristál na letisku v Piešťanoch. Neskôr v kantíne sme sa rozprávali a čudovali nad tým, koľko tento bombardér vydržal. V trupe sme našli asi 100 priestrelov”.  Lt. Fischer pristál na letisku Piešťany o 15.15 hod. Zdroj. Bombardér byl poškozen během náletu na Prahu.

25.3.1945 z Kemenesszentpéter Kamenez přiletěla bitevní I./SG 2 s letouny Fw 190 F. Velitel Gruppenkommandeur I./SG 2 Major Herbert Bauer - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (30.9.1944 jako 618. z celkem 863) . MAPA.

Příslušníci Gruppenstab:

Velitel Staffelkapitän 1./SG 2 Lt./Oblt. Dr. Eginhard Weissmann. Piloti:

Velitel Staffelkapitän 2./SG 2 ?.

Velitel Staffelkapitän 3./SG 2 ?.

----------

Po prvom veľkom nálete na Nitru 26.3.1945 Sověti vykonali už nasledujúci deň ďalší útok, ale už v inej zostave. Krátko po 14.00 hod. skupina 18 Šturmovikov v doprovode stíhacích bombardérov Jak-9B a špeciálnych hĺbkových Jak-9T napadla ustupujúce nemecké kolóny a letisko v Nitre. Proti nim zasiahl flak na obrnených transportéroch, aj nemeckí stíhači Lipfertovej skupiny.

V prvej vlne Sověti stratili 3 stroje .

Lipfert o 15.15 hod. u Jelence zostrelil Jak-9T "37" od 122 иап, 331 иад, 5 шак, 5 ВА z polního letiště Héred pilotovaný mládšim lejtěnantom Petrom Andrejevičom Filatovom. Přehled bojové činnosti pluku. Letoun se zřítil u Nitrianskych Hrnčiarovciach, jeho vrak vykopali až v roku 1986.

Druhý Jak zostrelila pozemná PVO nitrianskeho letiska, ten padol v Janíkovciach pri Nitre.

O tri minúty po prvom zostrele Lipfert zostrelil Il-2 od 91 гшап.

Svoj neúspech chceli Rusi napraviť a nálet proti pozemným cieľom zopakovali, ale aj pri tomto druhom útoku Nemci útočiaciu skupinu rozbili a Lipfert o 16.55 hod. zostrelil ďalší Jak-9. Zdroj.

----------

27.3.1945 o 14.20 hod. vzlietol v Bf 109 "9" medzi inými aj Staffelführer 3./JG 53 Lt. Arno Fischer k doprovodu skupiny Fw 190, útočiacich na pozemné ciele. Po splnení úlohy pristál na letisku o 35 minút neskôr. Po krátkom oddychu a dotankovaní vzlietol opäť o 16.45 hod. Po stretu s Jak-9 a súboji s Il-2 v oblasti Nitry musel  Lt. Fischer na letisku Piešťany núdzovo pristáť. Stalo sa tak o 17.20 hod. Jeho Bf 109 G-10 "žltá 5" dostal zásah do chladiča. Pilot bol nezranen. Zdroj.

27.3.1945 byl německými letouny Fw 190 od I./SG 2 sestřelen Il-2 od 90 гшап, 4 гшад, 5 шак, 5 ВА. Gard. major Alexander Grigorjevič Kuzin se zachránil pomocí padáku, strelec gard. staršina Alexej Vasiljevič Molčanov zahynul. Letadlo dopadlo jihovýchodně od Nitry. Kde? Zdroj.

27.3.1945 5 km jižně obce Vráble (okres Nitra) čtyři stíhačky Bf 109 od I./JG 53 zaútočili na letoun pro řízení palby dělostřelectva Il-2 doprovázený dvěma Jak-9 od 207 окрап, 5 ВА z polního letiště Alagivilla?. Jeden Jak-9 byl sestřelen a mládšij lejtěnant Dmitrij Vasiljevič Radyčuk мл. лейтенант Дмитрий Васильевич Радычук zahynul. Letoun dopadl u obce Dolná Gedra (okres Nové Zámky). Přehled bojové činnosti za 3/1945. Lipfert o 16.55 hod. zostrelil Jak-9. Byl to on?

----------

Od 28.3.1945 provoz sovětských letounů Jak a Il-2 z letiště Kalná nad Hronom.

28.3.1945 Sověti zopakovali útok avšak znova bez väčšieho úspechu. V ten deň Šturmoviky vystriedali dvojmotorové Pe-2, ale v priestore Nitry Sověti aj z nich stratili jeden Pe-2 a stíhací Jak-3.

----------

29.3.1945 v 7.50 hod. u obce Kovarce (okres Topolčany) německý letoun sestřelil sovětský letoun Il-2.

29.3.1945 však padli Nové Zámky a nemecké jednotky začali od Nitry ustupovať. Front sa rýchlo posunul.

----------

----------

31.3.1945 sovietské jednotky vstúpili do Nitry.

31.3.1945 mezi 7.14-8.15 hod celkem 17 letounů Il-2 ve třech skupinách od 5 шак, 5 ВА pod přikrytím stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА zaútočily na letiště. Zničeno a poškozeno pět letounů. Deník bitevního korpusu. Zasiahnuté boly vonkajšie čiasti obce, Kanada, Dubová ul. a čiasť obce pri letišti. Poškodené boly tri domy. Bolo niekoľko prípadov ľahšieho zranenia osôb. Podrobnosti.

31.3.1945 odletěla stíhací I/JG 53 do Malacek. MAPA.

31.3.1945 odletěla bitevní I./SG 2 do Malacek. MAPA.

----------

1.4.1945

----------

----------

3.4.1945 zničily sa na poštovom úrade automatnú telefonnú centrálu, zničili budovy kasárenské, hangary, letište zorali traktormi. Podrobnosti.

----------

4.4.1944 Sověti obsadili Piešťany.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

Rumuni u nás.

Od 10.4.1945 ze Zvolena operoval Corpul 1 Aerian Român. Která jednotka?

----------

----------

----------

13.4.1945 ze Zvolena se přesunula Grupul 9 Vanatoare.

Bf 109 G-6 "Rosu 3" před zničenými hangáry.

Bf 109 G-6 "žlutá 7" od ex. Grupul 7.

Bf 109 G-6 Wn: 166183 "žlutá 1" od ex. Grupul 7.

----------

----------

15.4.1945

----------

Ze Zvolena se přesunula Grupul 2 vânătoare. Kdy?

----------

----------

----------

----------

----------

21.4.1945 se zlepšením počasí 31 vzletů k útokům na pěchotu, pozice dělostřelectva a motorizované kolony. Zničeno bylo 11 aut a 2 povozy.

21.4.1945 u obce Vlčnov (okres Uherské Hradiště) zřícení letounu IAR-81C "426" od Grupul 2 vânătoare. Pilot Lt. av. Gheorghe Mociornita zahynul. Letecká badatelna.

----------

----------

----------

----------

----------

26.4.1945 se uskutečnilo 24 vzletů se 68 nálety. Zničeno bylo 5 aut, 16 povozů, dvě děla a čtyři kulometné postavení. Spotřebováno bylo 23 100 kulometných nábojů a 4 140 kanónových nábojů. 

26.4.1945 u obce Suchá Loz (okres Uherské Hradiště) zřícení letounu IAR-81C "308" od Grupul 2 vânătoare. Pilot adj. av. Constantin Prisacaru zahynul. Letecká badatelna.

----------

27.4.1945 väčšina jednotiek rumunského letectva pôsobiaceho na Slovensku sa presunula do Piešťan.

----------

----------

----------

----------

1.5.1945

----------

----------

----------

4.5.1945 v 12.15-13.25 nad Hošticemi (okres Kroměříž) gardový padpalkovnik Kudelja od 31 гиап, 6 гиад, 3 гиак, 5 ВА z polního letiště Dojč (okres Senica) sestřelil rumunského pilota Dimitru Baciu na stíhačce Bf 109 G-6 "9" od Grupul 1 Vanatoare, který se zřítil (nouzově přistál) 8 km jižně Kojetína. Kde? Přehled bojové činnosti pluku. , , , .

 Sestřely německých a sovětských stíhaček nad jižní Moravou.

----------

----------

----------

7.5.1945 podnikla bitevní Grupul 8 Asalt / Picaj dvě bojové akce. Čtyři Hs 129 a tři Ju 87 této jednotky doprovázelo osm Bf 109 od stíhací Grupul 9 Vanatoare. Během útoku Štuk na nádraží v Prostějově byl německým flakem těžce zasažen letoun Bf 109 G-6, který pilotoval Adj. av. Gheorghe /Ghitu/  Scordila. Ohlásil ve výšce 2 000 m  rádiem, že byl zasažen, vynechává mu motor a musí nouzově přistát. Pilot si v kopcovitém terénu vybral k nouzovému přistání relativně rovný pruh pastvin severně od obce Divoky (okres Kroměříž). Letoun rozbit, pilot nezraněn. Druhý den vrátil ke své jednotce. Letecká badatelna.

----------

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

----------

----------

----------

----------

----------

----------

15.5.1945

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

1.6.1945 byli ustanoveni velitelé letišť na Slovensku. Letiště Kamenica nad Cirochou, Košice, Malacky, Mokraď, Nitra, Piešťany, Poprad, Prešov, Spišská Nová Ves, Trenč. Biskupice, Tri Duby, Vajnory, Žilina.

----------

----------

Odlet do Miskolc. Podrobnosti. Kdy?

18.6.1945 bylo nařízeno zřízení velitelství letecké oblasti 4 (V LO 4). Veliteli LO 4 bylo nařízeno zřídit tři letištní perutě, z nichž jedna byla i Letištní peruť Piešťany.

Letištní peruť 2.

1.8.1945 vznikl Dělostřelecký pluk 154 (protiletadlový).

9.8.1945 se přesunul do Hlohovce.

17.8.1945 z Prahy-Letňan se přesunul 1. letecký pluk. Odstartovalo 16 letounů. Piloti se do Letňan vrátili vlakem.

18.8.1945 přesun zbytku 1. lp. Odstartovalo dalších 15 letounů.

22.8.1945 se přesunul 2. letecký pluk. Odstartovalo 15 letounů.

23.8.1945 přesun zbytku 2. lp. Odstartovalo dalších 15 letounů.

23.8.1945 přesun zbytku 1. lp. Odstartoval poslední letoun.

23.8.1945 nehoda škpt. let. Teodora Obucha na La-5FN od 2. lp u obce Veľké Orviště.

La-7. Kdy?

K 28.10.1945 přejmenování na LP 12.

Vznikla Letištní správa Piešťany.

8.1.1946  šrtm. František Hanovec a kpt. Vilo Gábriš od LP 12, po namontovaní knipla z La-5FN do Po-2.8612 bol stroj neovládateľný. Havária. Štart k vyhľadaniu iného havarovaného Po-2.

K 22.1.1946 přejmenování na LP 2.

Od 25.2.1946 u LP 2 proběhl první přeškolovací kurz pro domácí výkonné letce (piloty a pozorovatele) Pilotní přeškolovací kurs (PPK) Piešťany s letouny C-2 a C-1 u 4. ld.

26.2.1946 nehoda La-5FN "23" od LP 2při přistání. Pilot rtm. Michal Jánoš bez zranení .

Pohled na letouny LP 2. Kdy?

,

,

Marta Pavlíková ve vraku letounu La-5FN škpt. let. Teodora Obucha či rtm. Michala Jánoše  ,

. Gonzo.

Po 14.3.1946 byla Letištní peruť Piešťany přejmenována na Leteckou základnu 12 (LZ 12) VÚ 8947. Do ní byla včleněna Letištní správa Piešťany.

15.4.1946 nehoda Ar 96B.107 (C-2), kpt. letectva Viliam Gábriš, František Cyprich od LP 2, pri pristátí aeroplán ušiel zo smeru, prasknutý čap podvozku, poškodený podvozok, pravé krídlo, vrtuľa, opravený v Trenčíne.

24.4.1946 nehoda La-7.45212611 "11", rtm. Štefan Ocvirk od LP 2, pri pristátí ušiel zo smeru, poškodené ľavé krídlo, podvozok, vrtuľa, aeroplán zrušený.

10.5.1946 nehoda Ar 96 B.201 / C-2, posádka šrtm. Ľudovít Pivarček, rtm. Ján Horváth od LP 2, po štarte vysadil motor, pristátie na brucho, poškodená vrtuľa.

15.5.1946 nehoda Ar 96 B.69, posádka rtm. J. Biró, rtm. J. Gajdoš od LP 2, pretočenie vrtule na max. uhol nábehu, poškodená vrtuľa, nosné plochy, podvozok.

16.5.1946 nehoda La-5FN v. č. 39213541 "91", rtm. Jozef Horúčka od LP 2, pri pristávaní praskla duša, ušiel z dráhy, poškodená podvozková noha, vrtuľa, chladič, klapky  . Zdroj.

17.5.1946 nehoda Ar 96 B.202, posádka rtm. J. Biró od LP 2, vysadil motor. Poškozeny klapky.

18.5.1946 nehoda Ar 96 B.125, posádka rtm. J. Biró, rtm. Jančár od LP 2, vysazení motoru na okruhu. Poškozena vrtule, kryty, klapky.

21.5.1946 nehoda La-7 v. č. 45210797, šrtm. Štefan Zúber od LP 2, pri pristávaní porucha tlumiče, poškodená pravá podvozková noha, vrtuľa, krídlo.

28.6.1946 nehoda La-7 v. č. 45210964, rtm. Jozef Horúčka od LP 2, lietadlo úplne rozbitý, zrušený.

17.7.1946 nehoda Ar 96 B.32, rtm. Jozef Rosina, škpt. Ladislav Jaroš od LP 2, defekt pravého kolesa pri pristátí, poškodená vrtuľa a komiec pravého krídla, opravený.

Do 19.7.1946 bylo u PPK Piešťany vykazováno osm leteckých nehod.

19.7.1946 nehoda Ar 96 B.07, 300 metrov od letiska Piešťany, posádka rtm. Anton Gendiar od LP 2, pri akrobacii vysadil motor, dlhý pri pristátí, poškodená vrtuľa a kryty.

25.7.1946 nehoda La-7.45213136, 500 m od prahu dráhy letiska Piešťany, posádka Jozef Kubica od V LZ 4. O, vynechal motor, pristál na brucho, aeroplán zrušený.

27.7.1946 nehoda Si 204 / Aero C-3A.323, príslušnosť - dopravná letka pridel. k V LZ 4. O, nehoda prázdneho lietadla na zemi, sklopenie ľavého podvozku pri motorovej skúške, poškodená vrtuľa, okraj krídla a fletner. 

, , . Kdy? Zdroj.

ULa-5.3652 "EW-5" a ULa-5.3215 "?". Zdroj.

Nehoda ULa-5.3652 "EW-5". Kdy? , , . Zdroj.

26.8.1946 nehoda La-7.45210889, por. letectva František Cyprich od LZ 4, LP 2, (V LZ 4. O), (?) pri pristátí sa sklopila pravá podvozková noha, silne poškodený stroj, zrušený v Trenčíne.

V ČSR byla po roce 1956 v provozu civilní gonia na letištích Praha-Ruzyně (OKL), Olomouc-Holice (OKO), Brno-Černovice (OKB), Holešov (OKA), Ostrava-Hrabůvka (OKM), Bratislava-Vajnory (OKR), Piešťany (OKP), Tatry (OKT), Sliač (OKS), Košice (OKD).