Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Zvolen Altsohl (maďarsky Zólyom) Зволен

Veľká Lúka

Tri Duby Три Дуба

Stálé vojenské letiště

Hájníky

Sliač

MAPA.

09.08.2019

, , od prosince 1926 do 1938.

V roku 1928 Masarykova letecká liga ( MLL) má 310 miestnych skupín a 8 župných organizácii. Na Slovensku vznikajú prvé Místní skupiny MLL v Prešove, Košiciach, Zvoleni a Žiline.

Na letisku v blízkosti obce Veľká Lúka sa konali letecké cvičenia, vyhliadkové lety, ba dokonca aj letecké dni. Práve v tomto období sa začalo na strednom Slovensku uvažovať o vybudovaní letiska s čo najvýhodnejšou polohou. Ideálnou sa stala plocha severne od Zvolena, pri majeri Tri Duby.

Výstavba letiště Tri Duby.


15.7.1935 přistály vojenské letouny na ploše Tri Duby.

Středoslovenský Aeroklub ve Zvoleni.

V roce 1935 pridruženými aeroklubmi A RČS sa stávajú Slovenský Aaeroklub M. R. Štefánika v Bratislavě, Stredoslovenský Aeroklub ve Zvoleni, Povážský aeroklub Piešťany a Zemský aeroklub v Užhorode.


V apríli 1936 dostal z národnej leteckej zbierky 3 školské lietadlá, čo bolo podnetom na vybudovanie prvého vlastného hangáru. Flotily provozovatelů.

1.5.1936 sa na letisku Tri Duby vytvorila letecká škola.


27.5.1937 Stredoslovenský Aeroklub vo Zvolene usporiadal propagačný letecký deň za účinnosti viacerých lietadiel z celej republiky, na ktorom predviedol veľkolepé ukážky leteckej akrobacie mjr. Ambruš, za prítomnosti tisíce návštevníkov zo širokého okolia.

Učitelia a frekventanti pilotnej školy Stredoslovenskeho aeroklubu vo Zvolene : mjr. let. Ján Ambruš (v strede s kyticou), slob. pilot Gustáv Pažický (tretí zľava), pilot Štefan Jambor (prvý sprava).

Od října 1937 vojenská posádka v Hájníkách.

1.10.1937 vznikla Letka 16.

1.10.1937 vznikla Letecká radiotelegrafní stanice 9.

Stredoslovenský Aeroklub vo Zvolene ukončil tento rok výcvik 16 pilotných žiakov, ktorí složili pilotné skúšky 20.-22.11.1937 s dobrým prospechom. Vyslal svojich odchovancov z tohto výcviku ndp. Adamičku a Zaťku na zúčastnenie sa III. národného letu ČSR. 1937, ktorí sa umiestnili v II. kategórii na dobrom mieste.

Stále mu dochádzajú žiadosti o prijatie nových pilotných žiakov pre výcvik v roku 1938, takže pilotný kurz musí byť rozšírený. Cez zimné mesiace usporiada ako minulý rok modelársku školu školopovinných žiakov, aby propagoval letectvo a záujem oň medzi našimi najmladšími. Túto ukončí výstavkou modelov s udeľovaním cien. Mladí, minuloroční návštevníci modelárskeho kurzu zo školskými priateľmi denne prichádzajú s dotazom, že kedy sa už započne ich "letecká škola". Záujem o letectvo je všeobecne veľký a klub sa stará o to, aby ho stále a stále rozširoval.


Stálé vojenské letiště. Rozměry 300 x 900 m. Dva hangáry a skladové prostory.

V roku 1938 sa na nábreží rieky Hron začala výstavba kasární pre letcov. 

1.7.1938 založena Četnická letecká hlídka Zvolen.

K 1.7.1938 sloužil u ČLH Zvolen velitel a pilot por. let. František Sýkora, 2. pilot ?.

15.7.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 19.

Letecké výcvikové středisko Zvolen.

12.9.1938 vzniklo Středisko hlásné služby Zvolen mimo mobilizační plány. Krycí jméno S. Velitel ?. Podléhalo veliteli Ústředny hlásné služby Trenčín.

19.9.1938 se Letka 16 přesunula na polní letiště Veľká Lúka. Velitel kpt. let. Otto Čížek.

Mobilizační těleso 603 vzniklo z Leteckého pluku 3. Vytvořeno celkem 39 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Bratislava, Košice, Malacky, Nitra, Piešťany, Spišská Nová Ves, Užhorod, Zvolen a Žilina.

Příprava letiště na příjem sovětských letounů.

23.9.1938 byl personál ČLH Vajnory byl přidělen k Náhradní peruti Leteckého pluku 3 v Piešťanech.

24.9.1938 byla Letka 16 zařazena do Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-6. Vznikla Polní letka 16. Krycí název Jestřáb. Velitel kpt. let. Otto Čížek. Podléhala veliteli Velitelství zemského letectva v Bratislavě. Průzkum maďarského pohraničí.

24.9.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 19 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

24.9.1938 byla Letecká radiotelegrafní stanice 9 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

26.9.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 19 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-10.

26.9.1938 vznikla Letecká radiotelegrafická stanice 9 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-16.

28.9.1938 z Piešťan se přesunula Kurýrní letka 104 na polní letiště Veľká Lúka.

28.9.1938 z Trenčína se přesunula Polní letka 64.

28.9.1938 přejmenováním Leteckého výcvikového střediska Zvolen mimo mobilizační plány vznikla Druhá letka cvičné peruti III. Velitel npor. let. Jaroslav Tůma.

Sovětští letci v ČSR na podzim 1938.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš kapituloval před nacisty  ----------

Armádní obrana proti letadlům (AOPL). Podrobnosti. Protiletecká obrana.

K 1.10.1938 je Rota 13 VKPL s 2 cm VKPL vz. 36 uváděna ve Zvolenu.

13.10.1938 byla Druhá letka cvičné peruti III demobilizována.

aa.png (466402 bytes) Po vídeňské arbitráži.

4.11.1938 fotografování postupu maďarských vojsk.

13.10.1938 byla Druhá letka cvičné peruti III demobilizována.

15.11.1938 z polního letiště Veľká Lúka se Polní letka 16 přesunula do Zvolena.

16.11.1938 se Polní letka 64 přesunula do Piešťan.

16.11.1938 z polního letiště Veľká Lúka se Kurýrní letka 104 přesunula do Piešťan.

20.11.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 19 demobilizována.

20.11.1938 byla Letecká radiotelegrafická stanice 9 demobilizována.

20.11.1938 bylo Středisko hlásné služby Zvolen demobilizováno.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště hotová, která zůstanou v používání jako nezbytně nutná. Stálá vojenská letiště obsazena trvale vojenskou leteckou posádkou a kromě toho slouží též účelům letectva civilního. Jsou to Hradec Králové, Pardubice, Brno, Piešťany, Nitra, Zvolen, Žilina, Bratislava.

1.12.1938 byla Polní letka 16 demobilizována.

1.12.1938 byla Letecká radiotelegrafní stanice 9 demobilizována.


---------- Vznik slovenského štátu 14.3.1939 ----------

Letouny nadále označeny , , .

14.3.1939 zrušena ČLH.

14.3.1939 se Letka 16 stala součástí slovenského letectva jako Letka 16. Vyzbrojena letouny Š.328.

bb.png (266396 bytes)

Od května 1939 civilní znaky.

Pilotní škola Hlinkovy letecké gardy.

Od 23.6.1939 první výsostné označení slovenských letadel, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.

1.-2.7.1939 se na Sliači uskutečnil první Slovenský letecký kongres, kde se vojenští i gardističtí letci (z Leteckého oddělení Hlinkovi gardy) domluvili na programu výcviku slovenského letectva. Slávnostné ustavujúce valné zhromaždenie Slovenského Aeroklubu. VHÚ Bratislava. Letectvo - Slovenské krídla č. 8-9 1940, Ročník IV.

17.7.1939 nehoda letounu Letov Š.218.31 od Letky 16. Pilotní žák Gustav Hošák bez zranění. VHÚ Bratislava.

12.8.1939 po vzletu ze Zvolena nouzové přistání u obce Veľké Pole (okres Žarnovica) letounu Zlín Z.12.139 od LOHG. Pilot Karol Jančár a pozorovatel Ondrej Mitický lehce zraněni. Zlomený klikový hřídel. Gonzo.

Slovenské letectvo pro polské tažení bylo od 1.9. do 7.9.1939 rozdělené na dvě části. První část (krycí jméno Šarfia a Čakanka) tvořili pozorovací Letka 9, Letka 10, Letka 12, Letka 16 a zvědná Letka 69, které byly podřízené velitelství Bernolák (velitelství pozemní armády) a jejich hlavním úkolem byl průzkum před slovenskými jednotkami. Druhou část (krycí jméno Rozmarýn) tvořili čtyři stíhací Letka 37 a Letka 39 v Piešťanech a Letka 45 a Letka 49 ve Spišské Nové Vsi. Hlavním cílem byla ochrana území Slovenska a především zbrojního průmyslu. Byly podřízené Luftgaukommando XVII.

Polské letectvo disponovalo v oblasti velmi slabými silami. Pod Armia Karpaty spadala 31 eskadra rozpoznawcza s 9 PZL P-23B Karaś na letišti Werynia, 56 Eskadra Obserwacyjna se 7 Lublin RWD-XIII D na letišti Mrowla a Pluton Łącznikowy Nr 5 se 3 RWD-8 na letišti Łódź-Lublinek. MAPA.

Letka 16 se přesunula kam?

helo6105.jpg (91887 bytes)

10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz  trámový kříž).

1.10.1939 byla zřízena Samostatná peruť I. Podřízená pod Velitelství Divizní oblasti Banská Bystrica (VDO 2) od října 1939 do května 1940 pro Peruť I, Letka 1 a Letka 2 ve Spišské Nové Vsi..


1.1.1940 byla Letka 16 přejmenována na Letka 1. Vyzbrojena byla Š.328. 

1.5.1940 byla Samostatná peruť I zrušena.

11.5.1940 nehoda letounu Praga E.114.18 Air Baby OK-ZOA od SLeS u plochy Veĺké Lúka helo8193.jpg (327788 bytes).

Od 15.10.1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3.2.1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.


22.6.1941 přeletěla Letka 1 do Kamenice nad Cirochou.

Velkým problémem bojeschopnosti slovenských letek na východní frontě byl technický stav letadel. Nasazení na nevyhovujících polních letištích a neustálé vystavení povětrnostním vlivům způsobovalo velké opotřebení techniky. Značnou potíží bylo zvětšování vzdálenosti bojových útvarů od slovenského zásobování. Přísun náhradních dílů a pohonných hmot byl problematický, a proto bylo 24.7.1941 rozhodnuto o zřízení armádního leteckého parku na letišti Rzesno, který měl plynule zásobovat letky. K dodávkám náhradních dílů ze Slovenska byly určeny dva Letovy Š.328 a Avia B.71, která do poruchy při startu z letiště Vajnory 22.8.1941 vykonala jen pár letů.

Od srpna 1941 výcvik na kluzácích Zögling od SLeS Banská Bystrica na polním letišti Veľká Lúka vedl instruktor Královič. Úspěšně ho dokončilo 20 účastníků.

16.10.1941 se Letka 1 vrátila zpět do Zvolena.


22.6.1942 přeletěla Letka 1 do Žitomiru, jako podpora Zajišťovací divise.

V roce 1942 výcvik na kluzácích Schulgleuter SG 38 od SLeS Banská Bystrica na polním letišti Veľká Lúka vedl instruktor J. Valachovič.

 

21.10.1942 přeletěla Letka 1 zpět do Zvolenu.


1.4.1943 vznikla Letka 51.

16.5.1943 začala pravidelná linka Bratislava - Zvolen - Tatry - Prešov letouny Focke-Wulf Fw 58 Reiseweihe. Podrobnosti. Podrobnosti.

Stinson SR-10C Reliant  OK-ATZ na lince Bratislava - Piešťany - Zvolen - Spišská Nová Ves. Podrobnosti.

V srpnu 1943 přeletěla Letka 1 do Žiliny.

V srpnu 1943 byl uspořádaný plachtařský kurz na polním letišti Veľká Lúka, kde se zkoušel větroň Grunau Baby GB II od SLeS Banská Bystrica.

K 16.8.1943 z Trenčína se přesunula Letecká škola Slovenských vzdušných zbraní (LŠ-SVZ).

Letecký park se přesunul z Trenčína na Tri Duby.

Letecké dielne se přesunuly z Trenčína na Tri Duby.

 

Klemm Kl 35, v pozadí B.534 .

Gotha Go 145 "S-85" .

Gotha Go 145 "S-86" , .

Bf 109 E .

Nástup pred cvičným zoskokem z He 111 .

Š.328.296 "S-34" s dvojím řízením helo6138.jpg (83360 bytes). V kabině instruktora čet. J. Kúkel helo6139.jpg (97713 bytes).


 

11.7.1944 se zabil zvk. let. Izidor Kovarík a žák Ladislav Ciprian na letounu Go 145 helo5940.jpg (653286 bytes).

V srpnu 1944 byla v Banské Bystrici umístěna Letecká škola, Škola leteckého dorostu, Letecký studijní ústav.

V srpnu 1944 bylo na letišti Tri Duby umístěna Letka 51, Cvičná letka Letecké školy, Školní letka Letecké školy, Technická letka Letecké školy, Letištní rota, Letecké dílny.

Kdy? Zdroj.

2.8.1944 uletěl He 111 "S-82". Velitel (stíhací) pilot stotník Koza, pilot čtk. Jozef Mikuš, pozorovatelé por. let. v zálohe Teodor Baláž a por. let. Belo Roháľ spolu s des. Robertom Vesperínym (žiak ŠLD), slob. Václavom Fejkom, nadporučík pechoty neznámeho mena a neznámy civilista). Ve zmatku zapříčeněným zapadnutím letadla K. Šmidke zůstal na letišti. Přistáli na poli asi 20 km od letiště Kunča, oblast Kamenec Podolský. Tam ho po obědě náhodně objevil pilot Po-2. N. G. Kovtych od 23. OAP. GVF. Čeští a slovenští piloti u Sovětů.


Slovenské národní povstání

"Skoro ráno 30.8.1944 sa po prvý raz na povstaleckom území rozozvučala siréna. Niekde nad Hronskou Dúbravou sa zjavilo lietadlo Ju 52. Bolo to osobné lietadlo J. Tisu, ktorým kpt. Jozef Nižňanský uletel z Vajnor a pristál s "ukradnutým" strojom na Troch Duboch. Po rozhovore s posádkou lietadla som zistil, že na letisku vo Vajnoroch zostalo ešte niekoľko lietadiel, medzi nimi aj He 111 "S-81". Po telefonickom dohovore s desiatnikom na poveternostnej stanici vo Vajnoroch sa ponúkala šanca získať, resp. "ukradnúť" niektoré lietadlá." V krátkom čase nechal npor. Šinglovič pripraviť dopravný Junkers W.34. Ako pilota určil dôst. zást. rtm. E. Čecha a vyčlenil ďalších pilotov - A. Soldána, J. Ondriša, J. Luptáka, J. Jakaba, J. Holku - na akciu. lch úlohou bolo vrátiť sa na letisko Vajnory a dopraviť všetky lietadlá schopné letu na Tri Duby. Celá akcia sa však neuskutočnila. Po prílete nad letisko Vajnory posadka spozorovala nemecké vojská obsadzujúce letisko a tak sa vrátila s prázdnymi rukami späť. Tak sa druhý slovenský Heinkel dostal do rúk Nemcom. Nemci preleteli stroj na letisko Nový Dvor v Malackách, kde bol zničený počas náletu 15th USAAF.

Rtk. Jakab přeletěl Fw 58 L Reiseweihe (ex. OK-HLM) z Vajnor na Tri Duby.

Pro potřeby SNP vznikla z Cvičné letky Letecké školy Kombinovaná letka s asi 60 většinou školními letouny. Pouze pět pozorovacích letounů Š.328, čtyři stíhačky B.534 (z toho jedna Bk.534), dva Bf 109 E WNr. 2787 a 5244.

helo5990.png (609862 bytes)

30.8.1944 první a zároveň i poslední let Bf 109 E-4 WNr. 5244 "bílá 10". Zástavník František Cyprich měl provádět letecký průzkum v oblasti Vrútky - Žilina - Povážská Bystrica a průzkum cest ve Vlárskom průsmyku. Po mezipřistání v Žilině obdržel Cyprich od povstaleckých vojáků informaci,že v žilinské synagoze sídlí německý spojovací štáb a že se poblíž nachází nepřátelská osobní a nákladní vozidla. Po vzletu napadl tyto cíle. Potom pokračoval v leteckém průzkumu, při kterém stihl napadnout ještě německé jednotky, které patřily k bojové skupině plukovníka von Ohlena, které se nacházely na železniční stanici v Hornom Hričově.

Bf 109 E-4 WNr. 2787 se používal sporadicky na letecký průzkum a shazování letáků, protože nebylo do jeho palubních zbraní střelivo. Omezené množství munice, které sovětské dopravní letadla přivážela byla především určena pro modernější Bf 109 G-6. Na tomto éčku létal Rudolf Božik nebo Štefan Ocvirk.

31.8.1944 v 10 hodin přiletěli posádky Kombinované letky na letiště Mokraď s úmyslem přeletět letouny S.M.84bis. Por. let Viliam Grúň přeletěl jen jeden letoun.

Ke Kombinované letce se připojili jugoslávští letci Arsenij Bojlevič a Sava Poljancev. Z Popradu na Tri Duby přeletěli dva letouny Fw 56 C-2 a po zemi přišel čat. Jozef Kúkel.

31.8.1944 Gefechtsverband Henne vytvořená z instruktorů III./KBS 2 z Malacek bombardoval letiště. Ztráty: letoun Bf 109 E-4 WNr. 5244 helo7095.jpg (115841 bytes), hel258.jpg (73807 bytes), Š.328, Fw 58 L Reiseweihe (ex. OK-HLM od SLS) a těžce poškozena B.534.

Část personálu se zapojila do bojů v rámci Zmiešanej skupiny DPLP (ZS DPLP) s jednotkami: Batéria 10 s 8,35 cm PLK, Batéria 18 s 88 mm Flak 37, Batéria 22 s 2 cm Oerlikon, zahmlievacia batéria (jako pěšáci) a čata (4 kusy) 60 cm svetlometev (jako pěšáci), chránili Banskú Bystricu a letiště Tri Duby v počtu 620 mužů. Protiletecká obrana.

Š.328.266 "B-10" a Slováci převlékají kabát , helo6144.jpg (128134 bytes), helo6145.jpg (86630 bytes), helo6143.jpg (390112 bytes).

Bf 109 E-4 WNr. 2787 .

 

Š.328.296 "S-34" přestavěn na bojovou verzi helo6133.jpg (424422 bytes).

 Čat. J. Kúkel u Š.328 "61", v kombinéze hlavní mechanik Kombinované letky šrtm. A. Huňavýhelo6134.jpg (103270 bytes).

Š.328 "S-76" hel246.jpg (56299 bytes)..

Avia B.534 "12" .

Avia B.534.217 "S-13" , hel240.jpg (30049 bytes).

2.9.1944 zástavník František Cyprich zalétával opravenou Avii B.534.217 "S-13". Po několika akrobatických prvcích si pilot všimne shonu dole na letišti a dochází mu, že je vyhlášen poplach. Marně však točí hlavou do všech stran, nepřítele nevidí. Z obav, aby mu neuletěl, se rozhoduje přistát blízko okopů sloužících jako úkryty letištního personálu při náletech. Kamarádi mu ukazují směrem k letícímu Junkersu. Cyprich neváhá a hned startuje. U Banské Bystrice Cyprich na Junkerse nalétává, nejprve střílí do trupu a po druhé zteči zapaluje motor na pravém křídle. Pilot György Gách nouzově přistál u Radvaně. Posádka přežila. Byl to první sestřel dosažený slovenským povstaleckým letectvem, snad jen tu radost Cyprichovi tenkrát trochu pokazil velitel letky Mikuláš Šinglovič s poznámkou, že mohl Junkerse Ju 52/3m g7e "S.2+07" z 102/1. futárszállitó század MKHL raději donutit přistát a povstalci by tak získali nové provozuschopné dopravní letadlo. Foto.

Sava Poljancev před Avií B.534 , v kabině .

Letouny Š.328 útočili na Von Ohlenovu skupinu útočící u Strečna (okres Žilina).

Vrchní sovětský velitel, maršál J. V. Stalin, nařídil 2.9.1944 GŠ, aby okamžitě zorganizoval zásobování povstání na Slovensku vzdušným mostem. Podrobnosti o leteckém mostu.

Po zničení vysílače Banská Bystrica byl goniometrický zaměřovač (gonio) Zvolen upraveno pro fónii. Byl namontován na auto a vysílač pracoval z různých míst. Frekvence 392 kHz (vlnové délky 765 m) se používalo jen v noci, ve dne přelaďovali na 535 kHz (560 m). Od Prievidze přilétal německý Fw 189 se zaměřovačem ke zjištění polohy vysílače. To se nepodařilo a tak byl vysílač rušen. Vysílalo se až do 27.10.1944. Podrobnosti str. 171.

4.9.1944 štábny kapitán Poljanec bol pri Strečne zasiahnutý do nohy, napriek bolestiam a strate krvi však bojový let neukončil a zaútočil na nepriateľa. Pozorovatelem byl čet. asp. Štefan Krč.

4.9.1944 šrtm. let. Ján Lupták na B.534 od Kombinované letky na průzkumném letu poškodil na letišti v Popradě tři letouny Ju 87.

4.9.1944 v 16 hodin odletěl por. let. Viliam Grúň s S.M.84bis s povstaleckou delegací do Kyjeva. 

Sovětští stíhači ho donutili přistát ve Lvově.


V noci z 4. na 5.9.1944 se počasí vyjasnilo. Vyletělo 30 Mitchellů, jedna polovina byla ze 13 гап дд, druhá z 22 гап дд. 19 posádek bylo úspěšných a ve 121 PDM (plátěných vacích) a 4 bedničkách byl na padácích shozen náklad o váze 17,76 tuny. V zásilce bylo množství střeliva, 22 kulometů, 120 samopalů a zejména 40 protitankových pušek, které byly ihned dopraveny k obráncům Strečnianské tiesňavy pro boj s německou 178. divizí Tatra. Zpravodajský důstojník škpt. Jaroslav Krátký v radiogramu MNO do Londýna hlásil: „Naši útočí směrem na Vrútky. Boj o Vrútky za použití prvních protitankových ruských zbraní. Morálka o 50 procent lepší následkem ruské pomoci. MAPA.

C-47 hrdiny SSSR  kpt. G. A. Taranova přistála v noci ze 4. na 5.9.1944 na letišti Tri Duby a přivezla K. Šmidkeho, jeho syna Dragana s radiostanicí, plk. Ferjenčíka, kpt. Jemeljanova a kpt. Andrejeva s jeho sestrou Zinou. Původně měli seskočit na padácích, posádka viděla na letišti signály, spojila se s UŠPH v Kyjevě a ten po kontrole povolil přistání. Letěli s mezipřistáním z Moskvy. Ferjenčík byl členem slovenské delegace do Moskvy, kam přivezl vojenské informace SNR.

Němci zareagovali nasazením nočních stíhačů. Nad Popradem prý číhaly na své oběti noční stíhači Ju 88 G-6 s radary od odloučené 2./NJG 100 z letiště Udetfeld (Zendek, severně Katowic). MAPA letišť nočních stíhačů. Měli tady své rádiové a radiotechnické zařízení? Byla tady hlásná služba? Palubní operátoři si stěžovali na odrazy od země v tomto hornatém terénu.

5.9.1944 ráno z letiště Mokraď přiletěla S.M.84bis.

5.9.1944 čet. abs. Rostislav Kazanský bol ťažko zranený počas operačného letu smerom na Zlaté Moravce kedy útočiacie lietadlo pilotované šrtm. let. Imrichom Štosselom zasiahla odvetná paľba nemeckej kolóny. Streľba zasiahla R. Kazanského na pravej strane hlavy, zasiahla mozog a vyletela von. Vážne zranenie Rostislav Kazanský prežil po niekoľkých operáciách, vzhľadom na vážnosť zranenia nemohol byť odtransportovaný do ZSSR. Bol zajatý v sanitnom vlaku- poľnej nemocnici po porážke povstania. Zranenie mu zanechalo trvalé následky v podobre ochrnutia polovice tela. "Odmenou" bola trafika a arogantnosť komunistického režimu ktorý mu v r. 1952 odmietol včasnú lekársku pomoc pri obnove vojnového zranenia. Rostislav Kazanský zomrel 2.9.1952 ako kapitán čs.letectva in mem.

V noci z 5. na 6.9.1944 odstartovalo 32 B-25 opět ze 13 гап дд a 27 letounů shodilo na padácích 170 vaků o celkové váze 22 tun.

6.9.1944 přiletěly z SSSR ke Kombinované letce dva stíhací letouny: Bf 109 G-6 WNr. 161742 s pilotem rtk. Rudolfem Božíkem a Bf 109 G-6 WNr. 161725 s pilotem rtk. Františkem Hanovcem  a letoun Fw 189 "328", do kterého byla namontovaná rádiostanica z Bf 109. Lietadlo dostalo na trup provizórne československé výsostné znaky. (Letadla byla z letiště Torki na letiště Sanok doprovázena dvěma stíhači od 256 иад, 5 иак, 2 ВА. Deník stíhacího korpusu.) Poté v 18.10 hodin Božík s Cyprichom ve spolupráci sestřelili v prostoru Kremnica, Radná Poljanka (kde to je?) průzkumný Fw 189 A-2 WNr. 2349 od Gefechtsverband Henne, který startoval z Piešťan. Hanovec šel zatím s dokumenty na štáb. Zdroj.

Velitel 1. UF také potřeboval navázat přímé spojení s velením povstalecké armády a vyslal na Slovensko skupinu v čele se svým zkušeným styčným důstojníkem mjr. И.И. Скрипка- Студёнского I. I. Skripkem-Studenským. Byl to základ sovětské vojenské mise, která přiletěla v několika vlnách. Pobočníkem byl S. I. Ryndin, radistkou a šifrantkou M. R. Šusčevová, specialistou pro spojení a velitelem radistů byl G. J. Stalnyj. Dne 6.9.1944 letounem Fw 189 "316" s pilotem J. Slivkem a slob. Meškom, přiletěl na letiště Tri Duby náčelník mise mjr. Skripko s pobočníkem. ( První pokus o odlet z letiště u Prömsel Przemyśl skončil nouzovým přistáním. Stroj zničen. Mohl to být stroj "310", "315", "327", "328".) Stroj mal vstavanú rádiostanicu FuG 17, pomocou ktorej potom riadili činnosť povstaleckej Kombinovanej letky. Povstaleckého velitele 1. čs armády na Slovensku, pplk. gšt. Jána Goliana, seznámili se svým posláním a ten je umístil na velitelství 1. čs. armády.

V noci ze 6. na 7.9.1944 letělo z letiště Umaň 28 posádek 15 гап дд a na Tri Duby shodily 168 vaků.

7.9.1944 Bf 109 G-6 WNr. 161725 helo7094.jpg (143940 bytes), hel233.jpg (323708 bytes) Na křídle stojí šéf zbrojířů Kombinované letky rtm. Karol Dubeň.  

7.9.1944 historicky pravdepodobne posledné vzdušné víťazstvo dvojplošníka. Letov Š.328 Kombinovanej letky s pilotom rtk. Jozefem Žálikom a pozorovateľom dôst. zástupcom Matejom Beznákom zostrelil v priestore Velké Bielice (Partizánske) nemecký Fw 189 od od Gefechtsverband Henne z Malacek. Je zajímavé, že munice po dopadu neexplodovala a byla použita pro povstalecké Bf 109. Matej Beznák byl při příštím letu raněn na hlavě a tím pádem dolétal. Stal se účetním ve Fajtlově 1. čs. sslp (měl maturitu na obchodní akademii), válku přežil a zemřel 1.10.1997.

V noci ze 7. na 8.9.1944 vzlétly dvě skupiny Mitchellů ze 13 гап дд a 335 ап дд, ale pro silnou bouřku se mnohé letouny vrátily zpět a bojovou úlohu nesplnily, obdobně dopadly lety další noci, bylo špatné počasí nad Karpaty a jen ojedinělé B-25 provedly shoz.

8.9.1944 u Piargy ? (Kremnické Baně) za špatného počasí se během průzkumu zřítil por. let. Michal Iľovský s letounem Avia B.534 od Kombinované letky.

8.10.1944 jugoslávští letci Arsenij Bojlevič a Sava Poljancev boli na základe rozkazu sovietskych styčných orgánov presunutí k juhoslovanskej vojenskej misii do Moskvy.

9.9.1944 letounu Bf 109 G-6 WNr. 161725 selhaly zbraně při útoku na Ju 88 od Gefechtsverband Henne z Malacek a ten následně inkasoval 28 zásahů do hydrauliky podvozku a směrovky. Pilot rtk. R. Božík v pořádku přistál, avšak stroj již pro nedostatek náhradních dílů nebyl opraven a následujícího dne byl zničen při německém náletu na Ti Duby.

10.9.1944 přivezl npor. let. Š. Gašparovič s Š.328 radiostanici a dva radiotelegrafisty pro navázání spojení štábu maršála Koněva a generála J. Goliana.

2 cm VKPL vz. 36

10.9.1944 Gefechtsverband Henne z Malacek a Fliegergeschwader z.b.V. 7 z Piešťan letouny Ju 87, Ju 88, Bf 109 bombardovaly letiště a pomocnou plochu Veľká Lúka.

Rotník Rudolf Božík opět odstartoval na Bf 109 G-6 WNr. 161742, jelikož druhý "Gustav" byl bez střeliva a údajně neletuschopný. Už krátce po startu měl Božik poruchu na radiostanici a při útoku na německé Ju 87 mu opět selhali zbraně. Přesto se podařilo pilotovi rozvrátit formaci Štuk a bomby minuli svůj cíl. Aby se vyhnul německým stíhačům, tak musel Božik opustit bojiště a přízemním letem směřoval k Telgártu. Na Tri Duby se vrátil až po hodinovém letu. Mezitím se do bombardování letiště vložila i formace Ju 88 a doprovodné stíhačky Bf 109 G-14. Ničili na letišti co se dalo.

Tento nálet byl pro Kombinovanou letku hotová katastrofa. Bylo zabito 20 osob, 17 letadel bylo zničeno. Ztráty: Bf 109 G-6 WNr. 161725, Bf 109 E-4 WNr. 2787, B.534, Kl 35 D, dva Bš.122, Ba.122, dva Ju 52/3m, dva SM.84 Bis a poškozeny Š.328, Fw 58 C-2 a B.534. Poškozeny dva hangáry, sklad pomocného leteckého materiálu, vzletovou a přistávací plochu a kasárna v Hájnikách. Zhodou okolností nebolo lietadlo Fw 189 vôbec poškodené. Video.

Protiletecká obrana sestřelila Bf 109 G-6 "žlutá 12" od 3./JG 52. Pilot Lt. Anton Resch seskočil 20 km západně Zvolena.

V podvečer ještě poškodila průzkumný Fw 189 A-2 WNr. 125147, který nouzově přistál u Malacek.

Letoun Fw 58 C-2 před kovovým hangárem typu Pícha.

11.9.1944 byla skupina mjr. Skripka doplněna příletem trojice specialistů-radistů RA letounem Fw 189 "340" s pilotem  stotníkem letectva P. Gašparovičom a slob. J. Mejom.

12.9.1944 v 8.30 hodin František Cyprich s Bf 109 G-6 WNr. 161742 od Kombinované letky sestřelil průzkumný Ju 88 A-5 od Gefechtsverband Henne z Malacek v prostoru severně Brezna (okres Brezno). Posádka byla zajata.

13.9.1944 npor. let. Š. Gašparovič s Kl 35 se vrátil k Rudé armádě.

Až od noci ze 13. na 14.9.1944 se meteorologické podmínky zlepšily a z 29 Mitchellů 13 гап дд dopadlo na Tri Duby 21 tun zbraní a střeliva. Ještě další dvě noci létaly B-25 na Tri Duby, avšak počasí jejich lety značně znesnadňovalo.


15.9.1944 odstartovala z letiště Stubno v Polsku čtveřice La-5FN od 1. čs. samostatného stíhacího leteckého pluku, 2 ВА na rekognoskaci povstaleckých letišť a jejich zázemí. Velitel pluku František Fajtl s La-5FN "bílá 58", jeho zástupce Jan Klán  s La-5FN "bílá 39" a velitelé obou perutí pluku Josef Stehlík s La-5FN "bílá 88" a František Chábera s La-5FN "bílá 02" přistáli k večeru na letecké základně Tri Duby.

  S La-5FN "58" přiletěl škpt. František Fajtl

  S La-5FN "02" nejčastěji létal František Chábera.

František Fajtl.

Ihned provedli zhodnocení situace, včetně prohlídky nedalekého polního letiště Zolná, nedávno připraveného úpravou vhodné louky. Za působiště pluku zvolili právě Zolnou, která byla nenápadná a bezpečnější než německými bombardéry často navštěvované Tri Duby. 

Z 15. na 16.9.1944 vyletěl 15 гап дд a všech 15 strojů shodilo na Tri Duby 11 tun nákladu.

16.9.1944 se tři piloti nabití informacemi vrátili zpět do Stubna. Stehlík zůstal již na Slovensku, neboť si předchozího dne samou radostí při výskoku z letounu na domácí půdě vymkl kotník.

16.9.1944 příprava La-5FN "39" škpt. Jana Klána k odletu zpět. , , , , .

16.9.1944 František Chábera, velitel 2. perutě pluku, provedl při dvoudenní rekognoskaci povstaleckých letišť hlídkový let. Byl to vlastně první operační let pluku během SNP, i když se později toho dne protagonista vrátil na noc na sovětské letiště a celý pluk přilétl na Slovensko až druhý den.

16.9.1944 v 15.50 hodin Rudolf Božík s Bf 109 G-6 WNr. 161742 od Kombinované letky severozápadně Nová Baňa (okres Žarnovica) sestřelil Ju 88 A-5 WNr. 885153 od od Gefechtsverband Henne z Malacek. Junkers shodil bomby na vzletovou a přistávací dráhu a letěl pryč. Božikovi se opět porouchal radiopřijímač, takže nemohl být ze země naveden na nepřítele. Situaci ovšem zachránila protiletadlová baterie na okraji obce Hájníky, která nepřátelský junkers "zarámovala". Božik se zorientoval a zaútočil na nepřítele. Posádka bombardéru zprvu považovala povstalecký Bf 109 G-6 za vlastní a nesnažila se uniknout. Ale za chvíli němečtí letci zjistili svůj omyl a bombardér se snažili tlačit úplně k zemi. Toto se jim povedlo a Junkers s dokonalou kamufláží splynul z pozadím hor. Božikovi se německé letadlo ztratilo z očí a povstalecký pilot znechucen hledáním se už chtěl vrátit na Tri Duby. Ale štěstí stálo při Božikovi, jelikož německé letadlo se náhle zjevilo před ním a Božik se s ním málem srazil. Povstalecký pilot na nic nečekal a po třech útocích poslal Němce k zemi. Posádka zahynula.


Plk. B. F. Čirskov sestavil operační skupinu pro plnění přepravy na letišti Tri Duby. Na Slovensko vezli zejména radiostanici pro spojení s letadly ve vzduchu a druhou pro spojení se štábem sboru ve Lvově, světelný maják k signalizování letounům, agregát k výrobě proudu a další potřebný materiál. Ze Lvova měli odletět letounem C-47, pilotovaným pplk. B. G. Jezerským, jedním z nejlepších letců, a velitelem 7 ап дд. Posádka pplk. Jezerského přiletěla 15.9.1944 do Lvova k 1 гап дд. Tam spolu s místní posádkou Li-2 por. J. M. Jablokova převzaly bojový rozkaz velitele 53 ад дд: "V noci z 15. na 16. 9. letět přes Karpaty, najít letiště Tri Duby, přistát a vyložit operační skupinu plk. Čirskova s radiostanicemi a obsluhou."  Letci vzlétli kolem 21. hod. a po dvouhodinovém letu velmi dlouho kroužili v prostoru nad letištěm Tri Duby. Tam nebyly zapáleny ohně a letci rovněž neviděli předem domluvený signál. Úkol nesplnili a vrátili se do Lvova.


Následující noc ze 16. na 17.9.1944 se oběma letounům podařilo přistát na letišti Tri Duby. Po vyložení skupiny a materiálu pplk. Jezerskij s C-47 odstartoval do Lvova. Souhrn hlášení velitele 54 ад дд veliteli 5 гак ДД po dnech dopravní operace: … 17. 9. 1944 54 ад дд přepravila letadlem C-47, na palubě pplk. Jezerskij a mjr. Teresčenko, 2 tuny materiálu a 7 osob na letiště Tri Duby."

16.9.1944 výsadek skupiny V před.

17.9.1944 přiletěly dvě americké B-17 od 483rd FG, 5th BW, 15th USAAF z Itálie v doprovodu 41 stíhacích P-51 od 52nd FG, 306th FW. Vysadili šestičlennou americkou zpravodajskou misi OSS a evakuovali 12 sestřelených amerických letců. Přivezly protitankové zbraně - reaktivní jednoranové 60 mm raketomety Bazooka M1. Prvých 12 kusů s 192 raketami, mimo dalších zbraní a materiálu. Vojenské misie štátov protihitlerovskej koalície na Slovensku roku 1944.

Dva P-51B Mustangy zůstaly poškozené na letišti. Podrobnosti. Stíhačka P-51C S/N: 43-25101 "WF-E" "Swamp Angel" od 5th FS, pilot 2/Lt Alexander F. Watkins.

Druhá stíhačka P-51B S/N: 43-6583 "WD-L " "Pat's Pet - Meg X " od 4th FS52nd FG, 306th FW. Pilot 2/Lt Ethan A. Smith Jr. Prý při nízkém průletu zavadili o zem. Pilot si nasledne polezal vo zvolenskej nemocnicii a zobrala ho naspat do Talinaska dalsia misia B-17.

17.9.1944 přiletěl 1. čs. samostatný stíhací letecý pluk, 2 ВА na polní letiště Zolná.

Velitelství a štáb povstaleckého letectva (dobově též Vzdušné zbraně) mělo krycí název „Kollár“. Po příletu pluku působil v následujícím personálním obsazení: velitel mjr. gšt. Jozef Tóth, zástupce velitele mjr. let. Ondrej Ďumbala, náčelník štábu npor. let. Ladislav Hron. Byly mu podřízeny 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk (krycí jméno „Šafárik“), prapor hlásné služby, spojovací prapor vzdušného zpravodajství ve Zvolenu, velitelství letiště Tri Duby, Kombinovaná letka, technická letka, letištní letecké dílny, technická služba, pomocná letištní skupina, protiletadlová a pozemní obrana letiště, protiletadlová dělostřelecká skupina, polní letiště Rohozná u Brezna nad Hronom a horské letiště Muráň. Dále velitelství letectva 1. čs. armády na Slovensku podléhaly jednotky letců a pozemních specialistů, kteří byli nasazeni do pozemních bojů. 

helo9381.jpg (339402 bytes) Posádka kurýrního letounu Pe-2 hovoří se škpt. Františkem Fajtlem. Kdy?

Během dne plk. Čirskov zařídil potřebné a navečer 17.9.1944 v 17 hod. odeslal do Lvova radiogram, že letiště Tri Duby je schopné přijmout v noci letadla.

Ze 17. na 18.9.1944 se uskutečnil  první hromadný let na Tri Duby s přistáním 40 letounů Li-2 od pluků 5 гак ДД. Pro 1. čs. stíhací letecký pluk bylo dovezeno 123 příslušníků pozemního personálu a materiál o váze 56 668 kg. Přílet příslušníků 436. bataljon aerodromnogo obsluživanija. Historie. Rudolf Borovec byl přepraven na Slovensko v noci leteckým mostem. Podrobnosti o leteckém mostu.

helo5612.jpg (165962 bytes), helo5613.jpg (150956 bytes), helo5614.jpg (116755 bytes). Li-2 hel237.jpg (147993 bytes). Zdroj. Li-2 "20" letce Něstěrova od 23 гап дд hel238.jpg (257209 bytes). Zdroj.

17.9.1944 výsadek skupiny Petöfi.

18.9.1944 dopoledne František Cyprich s Bf 109 G-6 WNr. 161742 od Kombinované letky provedl průzkumný let na letiště Piešťany, kde zpozoroval asi 30 letadel.

18.9.1944 odštartovalo z talianskej leteckej základne pri Brindisi lietadlo Halifax BB 338 zo No. 148 Squadron RAF, ktoré malo na povstaleckom území vysadiť skupinu styčných a spravodajských dôstojníkov nazvanú Windproof. V noci z 18. na 19.9.1944 Manganese označila a osvetlila doskokovú plochu na Oremovom laze, pilot však miesto nenašiel, a tak vysadil riadiacu a veliteľskú časť skupiny – veliteľa mjr. H. M. Seymoura (alias Sehmera), jeho zástupcu por. A. Danielsa, spravodajského pomocníka serž. V. S. Zanopiana a radistu des. O. T. Dawiesa – až v priestore letiska Tri Duby. Pri druhom okruhu zhodila osádka lietadla na padákoch 12 kontajnerov obsahujúcich spojovací materiál a 5 000 dávok protitetanového séra, pri treťom 8 balíkov (20 000 obväzov) zdravotníckeho materiálu. Vojenské misie štátov protihitlerovskej koalície na Slovensku roku 1944

Letištné pojazdné dielne z Troch Dubov boli presunute na plochu Zolná.

19.9.1944 výsadek skupiny Smrt fašismu II.

20.9.1944 když por. Rudolf Borovec po vzletu z polního letiště Zolná útočil na minometnou baterii nepřítele, inkasovala jeho „lavočka“ "bílá 23" dva zásahy z kulometu do olejového chladiče, po čemž s vypětím sil nouzově přistál na letišti Tri Duby. Dočasně bez vlastního stroje mezitím působil u radiostanice se sovětským návodčím por. Jemeljanovem. Kde?

20.9.1944 nálet americké 15th USAAF z Itálie na letiště Malacky, odkud vzlétali Němci proti Trom Dubom a polnímu letišti Zolná.

V noci na 21.9.1944 začala druhá etapu shozů materiálu z B-25 Mitchell, nyní na pomocné letiště Rohozná (okres Brezno), letiště Tri Duby bylo nutno uvolnit pro přistávání dopravních letadel.

V noci na 21.9.1944  pro stíhací pluk přepravilo 8 Li-2 dalších 5 lidí a 13 000 kg materiálu.

V noci na 22.9.1944 přepravilo 9 Li-2 ještě 16 800 kg nákladu.

Špatné počasí.


26.9.1944 z Krosna odletělo prvních 33 letounů od 23 гап дд a 336 ап дд s příslušníky 2. čs paradesantní brigády. Na letišti přistálo jen 13 letounů. Jeden letoun Li-2 s částí štábu 2. pdb s jejím velitelem plk. Vladimírem Přikrylem přistál na ploše v Rohozná ve 2.30 hod. 27.9.1944. Celkem prvních 122 mužů parabrigády se 13 tunami materiálu. MAPA.

26.9.1944 těžce zraněný ppor. František Loucký byl letecky evakuovaný a následně převezený do nemocnice v Moskvě.

28.9.1944 kpt. G. A. Taranov s C-47 přivezl z kyjevského UŠPH plk. A. N. Asmolova s  pracovníky operační skupiny partyzánského hnutí a z moskevského vedení KSČ Jana Švermu, Rudolfa Slánského a Marka Čulena.

Začátkem října 1944 školní letouny přeletěly z letiště Tri Duby a plochy Veľká Lúka na improvizované horské letiště Muráň (okres Revúca).

2.10.1944 sa Fw 189 podieľalo na prevoze pilotov z Muráňa, ktorí na toto priestranstvo prelietli školné lietadlá z Troch Dubov. Pilotom Fw 189 bol E. Čech a medzi cestujúcimi bol aj V. Kriško, ktorý prelietaval Aviu Bš.122.

4.10.1944 v 10.45 hodin Rudolf Božík na Bf 109 G-6 WNr. 161742 od Kombinované letky sestřelil v prostoru jižně Turčianského Sv. Martina (dnes Martin) průzkumný Fw 189 A-2 od Gefechtsverband Henne z Malacek. Pilotovi opět nefungovala radiostanice a Božík si nepřítele musel najít sám. To se mu podařilo. Německý letoun se zřítil v plamenech. Byl to už Božíkův třetí sestřel a za tento úspěch se mu dostalo pochvalné uznání od velitele povstalecké armády generála Jána Goliana.

6.10.1944 odpoledne Rudolf Božík na Bf 109 G-6 WNr. 161742 poškodil v prostoru Kremničky průzkumný Fw 189 od Gefechtsverband Henne z Malacek.

7.10.1944 přistálo šest B-17 od 483rd FG, 5th BW, 15th USAAF z Itálie v doprovodu 32 stíhacích P-51 od 52nd FG, 306th FW, které se poblíž Balatonu oddělily od svazu, který bombardoval Nové Zámky. Vysadili dvacetičlennou americkou zpravodajskou misi OSS a SOE. Evakuovali 20 sestřelených amerických letců a odvezli tříčlennou slovenskou vojenskou a politickou delegaci směřující do Londýna. V nákladu bolo okrem iného, ďalších 150 bazúk s 2 800 raketami. Video. Vojenské misie štátov protihitlerovskej koalície na Slovensku roku 1944.

, Generál Ján Golian spolu s Ursínym, Veselom a Krátkym. .

, .

V noci ze 7. na 8.10.1944 Sověti přišli o tři letouny Li-2 a jeden C-47. Do SSSR s letounem Li-2 odletěli Božík a Cyprich. Zdroj.

7.10.1944 výsadek skupiny Zarevo.

7.10.1944 Rudolf Božík se na palubě Li-2 přesunul k Rudé armádě.

10.10.1944 Jozef Kúkel, Pavol Slatinský se na palubě Li-2 přesunuli k Rudé armádě.

Palivová zmes Biboli sa nachadzala na povstaleckom územý v dostatočnom množstve. Vyskušalo sa aditivum na zvýšenie okt. čísla a po tejto skuške bolo schválené jeho použitie pre La-5FN. Odpadlo tak letecké zásobovanie pluku PHM.


12.10.1944 1. peruť, 1. čs. samostatného stíhacího leteckého pluku, 2 ВА sa presunula z polního letiště Zolná na letisko Tri Duby. Startovací plocha či spíše louka v Zolné byla díky vydatným dešťům ve velmi špatném stavu a již nemohla vydržet bezpečně unést operační zatížení celého pluku. Z toho důvodu bylo rozhodnuto dislokovat 1. peruť na letiště Tri Duby. Na novém působišti byly postupně umístěny nepotřebné letouny jako klamné cíle pro nepřátelské letouny, což se o šest dní později ukázalo jako chytrý tah. Letuschopné stroje se nacházely ve velkém hangáru. Ten měl před sebou pevnou betonovou plochu, která umožňovala Lavočkinům startovat přímo z hangáru a za každého počasí.

Piloti 1. perutě:

12.10.1944 Jozef Kolembus se na palubě Li-2 přesunul k Rudé armádě.


13.10.1944

Akce ze Zolné nebo Troch Duboch?

Kdy?

Dva La-5FN s trupovým číslem "bílá 12". Zdroj. Kdy?

La-5FN "bílá 12". Kdy a kde?

  La-5FN "bílá 17". Zdroj. Kdy a kde?

La-5FN "bílá 02". Kdy a kde? Zdroj.

Boli bombardované a ostrelované delostrelecké batérie v priestore Ružomberok a východne od Kremnice, ďalej vlakové stanice v priestore Kremnica a Turček ako aj transporty za nepriatelským frontom.

Piloti pluku vykonali aj 2 vzlety na poplach. Pri jednom z nich sa stretol dvojčlenny roj ppor. Štička a rtm. Dobrovodský s jedným Bf 109, ktoreho ppor. Štička poškodil. Napriek tomu Messerschmitt unikol strmhlavym letom smerom k Nitre.

Ppor. Hlučka s ppor. Vendlem se vydal bombardovat baterii severovýchodně od Kremnice, kde bylo zjištěno hnízdo kanonů obrany proti letadlům. Na to ppor. Hlučka následně shodil pumy a celý prostor s ppor. Vendlem ostřeloval. 

V noci z 13. na 14.10.1944 přistálo na letišti dosud největší počet - 79 dopravních letounů. Tie tam prepravili 473 príslušníkov 2. čs. paradesantnej brigády v ZSSR a 55,88 ton vojenského materiálu. Zo Slovenska odviezli 104 osôb, väčšinou ranených povstaleckých vojakov a rodinných príslušníkov vedenia SNP. Konkrétne to bolo 42 slovenských letcov, 21 rodinných príslušníkov povstaleckej vlády, 6 dôstojníkov a 35 ranených povstaleckých vojakov, a 2 000 kg nákladu. Téže noci, v nadšení po příletu na Tri Duby, vešli do cesty startující Li-2 dva příslušníci 1. baterie dělostřeleckého oddílu, velitel děla svob. J. Horečný a jeho mířič svob. O. Čeman a vrtule je usmrtila. Zdroj.

Počas noci boli vo vzduchu aktívni aj nemeckí noční stíhači Ju 88 G-6 s radary od odloučené 2./NJG 100 z letiště Udetfeld (Zendek, severně Katowic), ktorí preukázateľne napadli najmenej päť lietadiel. Na ich vrub spadajú dve z troch havárii, ktoré sa počas tejto noci na Slovensku udiali. Zo 17 sovietskych letcov, ktorí počas tejto noci zahynuli, sa nepriateľ hlavnou mierou podpísal na osude deviatich z nich a na ich vrub spadá aj všetkých 13 padlých členov 2. čs. samostatné paradesantní brigády z celkového počtu 14 vojakov. Zdroj. MAPA letišť nočních stíhačů.


14.10.1944 neboli vykonane žiadne operačné lety z dôvodu nepriaznivého počasia.

14.10.1944 dvěma letouny od 340 ап ДД, 54 ад дд, 5 гак ДД, byl odvezen zlatý poklad Slovenské republiky. Ráno v 5 hod 15.10.1944 přistály ve Lvově. Druhý den odlet do Moskvy.


15.10.1944

Lietadlá pluku bombardovali a ostrelovali zhromaždisko tankov v priestore Štubnianske Teplice, minometné batérie  v priestore Močiare a pristupové komunikácie v priestore Svetý kríž - Jalná.

Až večer ppor. Hlučka s  s ppor. Štičkou bombardoval nepřátelské kolony na cestě Spišská Nová Ves – Rožňava. Pro nepříznivé povětrnostní podmínky úkol nebyl proveden. Proto shodili pumy na železniční stanici Piargy (Kremnické Bane), kde poškodili asi dvanáct železničních vagónů.

15.10.1944 u Hájníků havárie lietadla od 7 гап дд. Sedm príslušníkov 2. čs. samostatné paradesantní brigády zahynulo, 9 prežili,  6 členov posádky zahynulo a 1 prežil. Letecká přeprava během SNP.


16.10.1944

V tento deň boli bombardované a ostrelované pozemné ciele v priestore Diviaky, Močiare a Horná Štubňa. Bolo vykonaných aj 6 poplachových vzletov na stíhanie nepriatelských lietadiel ale tie vždy zmizli v oblakoch a opustili povstalecké územie.

Odpoledne Hlučka startoval ve trojici s ppor. Štičkou a ppor. Vendlem nad nádraží Diviaky. Ppor. Štička během této akce bombardoval prostor stanice, avšak žádné výbuchy nepozoroval; dále ostřeloval lokomotivu a vlak. Ppor. Vendl shodil pumy, které padly na pravou stranu nádraží a na skladišti zpozoroval oheň a kouř. Potom ostřeloval celý vlak. Ppor. Hlučka své spolubojovníky následoval, shodil pumy na levou stranu vlaku a ostřeloval vagóny s lokomotivou. To ale nebyla jeho poslední činnost během dne. Na výslovnou žádost armády byla pro morální podporu partyzánů bombardována Horná Štubňa, kde mělo být ukryté německé vojsko. Mezi vyslanými nad tento prostor byl i ppor. Hlučka s ppor. Štičkou, kteří v 16.05 hodin společnými silami bombardovali místní nádraží a kolejnici, čímž nepříteli způsobili nemalé škody.

16.10.1944 u obce Veĺká Ĺúka nehoda letounu od 340 ап дд. Převáželi jen materiál. Šest členů posádky zahynulo. Letecká přeprava během SNP.


17.10.1944 pre nepriaznivé počasie neboli vykonané žiadne operačné lety.

17.10.1944 přistaveno 25 letounů z 53 ад дд a 55 letounů Li-2 z 54 ад дд.


18.10.1944

18.10.1944 začala závěrečná generální ofenzíva německých sil proti povstaleckému trojúhelníku Brezno – Zvolen – Banská Bystrica a celý útok doprovázelo, na zdejší poměry, i relativně rozsáhlé nasazení letectva. 

Toho dne zaútočila bojová skupina SS Schill z jihozápadu, 178. divize Tatra ze západu a trestanecká brigáda SS Dirlewanger ze severu. Zatímco povstalecká obrana s vypětím všech sil čelila útočníkům a přesunovala síly k vyztužení obrany napadených úseků, druhého dne následovalo ono překvapení z jihu, kdy se z maďarského území k ofenzívě přidala 18. divize SS Horst Wessel. Současně zaútočil od východu Útočný pluk 1. tankové armády a ze severovýchodu bojová skupina Wittenmeyer. Právě zahájenou generální ofenzívu podporovalo na různých úsecích celkem čtyřicet letounů různých typů, operujících ze slovenských či polských letišť. Kromě jedenácti bitevních Fw 190, které zaútočily na Tri Duby, toho dne Luftwaffe nad Slovenskem nasadila devět Bf 109, které provedly průzkum, ochranný doprovod a volné stíhání (jeden byl sestřelen ppor. Šromem), osm bitevních Ju 87 podporovalo útok SS Sturmbrigade Dirlewanger u Bieleho Potoka, jižně od Ružomberoku, pět bombardovacích Ju 88 útočilo na rozhlasový vysílač v Banské Bystrici, čtyři protitankové Hs 129 podporovaly Kampfgruppe Schill u Krupiny, dva Fw 189 prováděly taktický průzkum a jeden třímotorový Ju 52/3 shazoval letáky nad západním Slovenskem."

Byl to přesně měsíc, kdy pluk přepadl letiště Piešťany a nyní si Luftwaffe nachystala odvetnou akci – přímo proti povstaleckému letišti Tri Duby. Pro tuto příležitost byly vybrány bitevní varianty Fw 190 F - 8 od I./SG 77, které startovaly z polského Krakova. Obdobným způsobem, jakým osm Lavočkinů 18.9.1944 večer překvapilo nepřítele v Piešťanech, se podařilo skupině jedenácti německých Fw 190 a Bf 109 kolem jedenácté hodiny nečekaně proniknout nad povstaleckou základnu a ve dvou vlnách na ni zaútočit. Hlásný systém nezareagoval včas a letce nevaroval, proto útočníci prostor zcela ovládli. Němečtí piloti se naštěstí zaměřili na vyřazené a poškozené letouny, které stály na okraji letiště jako klamné cíle. I přesto se nálet bohužel neobešel bez obětí z řad pozemního personálu. Na pomoc napadenému letišti přispěchala hlídkující dvojice podporučíků Hlučka – Štička, která odstartovala chvíli před německým útokem a podařilo se jí včas zasáhnout. Společně se najednou ocitli proti doslova hrozivé přesile. Na ppor. Hlučku a ppor. Štičku před jedenáctou hodinou vyšlo držení hotovosti. Na výstrahu dvojice letěla hlídkovat do prostoru mezi Breznem a Banskou Bystricí, když piloty velitel pluku informoval o přepadu letiště. Další hotovostní dvojice již nestihla odstartovat, a tak podporučíci Hlučka se Štičkou zůstali ve vzduchu zcela osamoceni. Velitel pluku Hlučkovi na řídil zrušit patrolu a ihned letět na pomoc Trem Dubům: „Hlídkovali jsme v prostoru Brezna, když náhle se ozval ve sluchátku hlas velitele pluku, že letiště Tri Duby je napadeno. Ovšem nevěděli jsme počty letounů, nic. Franta na to nereagoval, zřejmě mu nešlo radio, tak jsem mu jenom zamával křídly, otočil a na plnej plyn jsem to hnal směr Tri Duby. Už na úrovni Banské Bystrice jsem rozpoznal, že tam jsou hlavně mezi nimi Focke Wulfy a pikují na Tri Duby.“ Hlučka následován svou dvojkou letěl vstříc přesile: „Na nějakou taktiku nebylo přemýšlení, jenom mi blesklo hlavou Focke Wulf – Lavočka, přibližně stejný hvězdicový motor, zamotat se mezi ně a hned některýho dostat a udělat nějak zmatek, což se mi také podařilo.

Němečtí piloti byli útoky dvojice natolik překvapeni, že záhy od útoku na letiště upustili a stáhli se z bojiště. Hlučkův Lavočkin "bílá 24" měla po vítězném souboji s přesilou bitevních Fw 190 poškozené ocasní plochy. Tím se Stanislav Hlučka zároveň nevědomky zasloužil o jedno prvenství. Zkušení piloti 1. čs. samostatného stíhacího leteckého pluku, kteří měli většinou za sebou akce v řadách RAF na západní frontě, nebyli v leteckých bojích nad Slovenskem ani jednou poraženi. Pouze v jediném případě se podařilo německým letcům jeden stroj poškodit, a to právě Hlučkův La-5FN během útoku na Tri Duby. I přes ustřelenou polovinu výškového kormidla se ppor. Hlučkovi podařilo s letounem šťastně dosednout na rozmoklé letiště Zolná, na kterém už musela být zastavena veškerá činnost. 

Hlučkovo hlášení: Dne 18.10.1944 startoval jsem s vedoucím ppor. Štičkou na poplach proti nepřátelským letounům. Dostali jsme rozkaz hlídkovat v okolí letiště ve výšce 3 000 m, který byl poté změněn v rozkaz letěti do prostoru Březno. Vedoucí ppor. Štička pro poruchu svého radiopřijímače tento rozkaz neslyšel, a proto jsem se rozhodl letěti do udaného prostoru. Ppor. Štička se ke mně přidal. Po příletu nad Březno jsme obdrželi nový rozkaz letěti do prostoru Banská Bystrica. Když jsme byli nad Banskou Bystricí, uviděl jsem, jak nějaké letouny pikují na letiště Tri Duby. Zároveň nám bylo sděleno po radiu, že nepřátelská letadla bombardují letiště Tri Duby. My jsme byli ve výšce 3 000 m. Přešli jsme v piké a rychle jsme se oba k nepřátelským letounům přiblížili. Bylo to 11 Fw 190. Dostal jsem se za jednoho z nepřátelských letounů na vzdálenost asi 100 m a dal jsem krátkou dávku. Stále jsem se k letounu přibližoval. Dal jsem proto druhou delší dávku a viděl jsem, jak z letounu se začalo kouřit. Hned nato vyšlehly plameny. Maje velkou rychlost, musel jsem se hořícímu letounu vyhnout a hned poté jsem začal útočit na dalšího Fw 190, který pikoval na letiště. Než jsem mohl vystřelit, zaregistroval jsem, jak na mě útočí jeden z nepřátelských letounů. Prudce jsem stočil svůj letoun doleva a přešel jsem do strmého piké. V tom jsem ucítil, že jsem byl od Fw zasažen do výškovky. Nemohl jsem proto v boji dále pokračovat. Létal jsem okolo letiště Tri Duby v pouhých několika metrech nad zemí. Viděl jsem, jak Fw, na který jsem střílel, spadl na jižní stranu letiště, kde hořel. Po 40 minutách přistál jsem na polním letišti Zolná.

Šlo o Fw 190 W Nr. 582208 "bílá 9" od I. /SG 77, který dopadl u obce Sielnica, 1,5 kilometru jihozápadně od Trech Dubů. Pilot letounu, Unteroffizier Heinrich Wieseotte, vyskočil padákem nad obcí Kováčová (tři kilometry jihozápadně od Trech Dubů) a na útěku byl zajat povstaleckými vojáky. O všem o tom se Hlučka dozvěděl až o tři dny později, kdy tato zpráva dorazila na Tri Duby. Dopadený pilot měl vypovídat, že startoval z krakovského letiště a bylo mu nařízeno napadnout letiště Tri Duby. O situaci na Slovensku věděl jen to, že civilní obyvatelstvo je přátelské, a že je třeba dostat se rychle z okruhu Zvolena. Nicméně po krátkém zajetí se mu podařilo dostat zpátky ke své jednotce.

Posudek velitele: Pilot svým rázným zasažením do boje překvapil nepřátelského letce, který zřejmě boj neočekával. Pilot se správně rozhodl pro střelbu z krátké vzdálenosti 100 m a méně velmi dobře uvažoval nebezpečí ostatních nepřátelských letců, kteří naň zaútočili. Únik v piké byl též proveden správně, protože pilot se za 1.) nacházel se v střemhlavém letu a za 2.) letoun La -5 vychází (vybírá se) z piké snadněji než Fw 190. To byla asi též příčina, že jmenovaný Fw 190 ppor. Hlučku nemohl sledovat a jej sestřelit, výhodou byl nucen dříve vybírati a tím ponechati ppor. Hlučku na pokoji. Ppor. Hlučka přistál normálně na letišti Zolná, ač toto letiště bylo měkké a on sám nemohl přistát ve 3 body (1/2 výškového kormidla byla ustřelena). Oceňuji jeho přistání.

Ppor. Štička po boji hlásil: „Dne 18.10.1944 startoval jsem z letiště Tri Duby na poplach proti nepřátelským letounům letícím směrem východním od Banské Bystrice. Asi po 10 minutách letu dal mi moje číslo ppor. Hlučka znamení letět nad Banskou Bystrici. Ppor. Hlučka dostal tento rozkaz rádiem, mně rádio nefungovalo. Když jsem se přiblížil k městu, viděl jsem nad letištěm Tri Duby skupinu nepřátelských letounů, jak se chystají bombardovati letiště. S převýšením výšky vletěl jsem mezi skupinu čtyř nepřátelských letounů typu Fw 190. Snažil jsem se dostati za jeden z nepřátelských letounů, v němž mě předběhlo moje číslo, které bylo ve výhodnější pozici, a které Fw 190 sestřelilo. Posadil jsem se za druhý letoun a asi ze vzdálenosti 300 metrů dal jsem mu dlouhou dávku z kanonů, načež jeden z mých kanonů přestal střílet. Viděl jsem, jak z Fw odletěly kousky. Moji střelbu mi znemožnil druhý Fw, který se snažil dostat za mě. Po několika vteřinách posadil jsem se za druhého Fw, do kterého jsem vystřílel zbytek z mého jednoho kanonu a viděl jsem z Fw také odlétat kousky. V tomto okamžiku se k místu souboje přiblížilo z převýšení dalších sedm nepřátelských letounů typu Bf 109, s kterými jsem nemohl navázati boj pro nedostatek střeliva. Výsledek bombardování a ostřelování našeho letiště nepřátelskými letouny nebyl žádný, neb nepřátelští letci stříleli na staré vyřazené letouny na okraji letiště. Přistál jsem na letišti Zolná v 11.45 hod.“

Rtm. Dobrovodský letiaci na La-5FN "bílá 12" v roji ppor. Valouška zostrelil isto Fw 189 v priestore Liptovskej Osady. Dobrovodský ďalej poškodil Ju 88 nad Jalnou a Fw 189 severne od Banskej Bystrice.

18.10.1944 dvojica v zložení ppor. Šrom a ppor. Vendl sa stretol s Bf 109 v priestore Handlová (okres Prievidza), kde ppor. Šrom zostrelil jeden z nich. Ďalši pravdepodobny zostrel Ju 87 zaznamenal ppor. Šrom severne od Banskej Bystrice.

18.10.1944 u Krupiny npor. Chábera letiaci v dvojici s ppor. Valouškom zostrelil Henschel Hs 129.

Posledný úspech tohoto dňa zaznamenal npor. Chábera letiaci v dvojici s ppor. Valouškom keď pravdepodobne zostrelil jeden z troch Ju 88 juhovýchodne od Banskej Štiavnice. Podla výpovedí svedkov nemecký stroj neustále strácal výšku a musel núdzovo pristáť. Velitel pluku nechal overenie na neskoršiu dobu.

Celkovo pluk dosiahol v tento deň 3 zostrely isté, 2 pravdepodobné a 4 stroje boli poškodené.

18.10.1944 Vladimír Kriško na Bf 109 G-6 WNr. 161742 zničil na zemi dva Me 210 na letišti ve Spišské Nové Vsi. (?)

Podľa večerného hlásenia nemeckých orgánov o situácii na Slovensku 18.10.1944 bolo uvedené, že jedno lietadlo Fw 189 bolo zostrelené, jedno poškodené, stratený bol jeden Hs 129 a jeden Bf 109.


19.10.1944

Pluk vykonal 2 vzlety na stíhanie nepriatela ale bezvýsledne.

Neskôr boli pre zhoršené počasie všetky lety zastavené. 


20.10.1944

Bol vykonaný prieskum priestoru Lučenec - Muráň - Revúca - Tisovec a ďalej bombardované a ostrelované kolóny a tanky na cestách v okolý Revúcej a Rimavskej Soboty. Okrem toho bolo vykonaných 10 vzletov na stíhanie nepriatelských lietadiel tie však unikajú.

Na letisko Tri Duby bola presunutá aj 2. peruť. Letisko Zolná bolo opustené pre silne rozmáčanú plochu, rovnako velitelské stanovisko pluku bolo presunuté do obce Hájniky, neďaleko letiska Tri Duby.

Od východu došlo k náporu Němců na silnicích od Rimavské Soboty a Revúcy. Postup si vyžádal účinnou pomoc letectva, které skoro neustále zasahovalo bombardováním i střelbou pronikajícího nepřítele. Ppor. Hlučka nad prostor startoval s ppor. Kocfeldou. Před obcí Muráň stříleli do dvou nákladních aut, které poškodili. V Lubeníku pak stříleli do shluku asi sedmi nákladních automobilů a během odletu si povšimli, že se z jednoho z nich kouří. Na cestě z Muráně dostihli čtyři malá osobní auta, která ostřelovali a jedno z nich se jim podařilo zapálit. Svržené pumy navíc poškodily železnici vedle silnice. Hlučka ještě stihl zničit KOPL, který střílel na ppor. Kocfeldu.

Sestava pluku byla následující:

Piloti 1. perutě:

Piloti 2. perutě:


21.10.1944

Pokračovalo bombardovanie a ostrelovanie nemeckých jednotiek  v priestore Muráň - Revúca - Lubeník a ďalších 6 vzletov na stíhanie nepriatelských lietadiel, znova bezvýsledne.

Velitel pluku obdržal  správu o zadržani pilota ktorého 18.10.1944 zostrelil nad letiskom Tri Duby ppor. Hlučka. Jeho meno bolo Heinz Viesotte a štartoval z letiska Krakow.

Všechny akce letectva se soustředily na pozemní cíle v prostoru Muráň – Revúca – Lubeník. Stanislav Hlučka sem vzlétl ve 14.50 s npor. Stehlíkem a na silnici Revúca – Muráň ostřelovali přibližně deset velkých a pět malých aut. Tři velké automobily se jim podařilo zničit a dvě poškodit a jedno malé auto zničit a čtyři poškodit. Ppor. Hlučka pak ještě shodil bomby na auta v obci Dolní Luka.


22.10.1944

Bombardované a ostrelované autokolóny a tanky v priestore Lučenec - Lovinobaňa.
V dôsledku zhoršujúcej sa vojenskej situácie velitel pluku dospel k názoru, že treba odoslať velitelovi gen. Krasovskému telegram, pretože podla jeho mienky nebolo vhodné prijmať na povstaleckom území ďalšie La-5 ani Il-2, ktoré boli pripravené aj s posádkami k odletu na Slovensko.Velitelstvo armády návrh zmenilo s tým, že namiesto celých plukov je vhodné vyslať jednu letku La-5 a jednu letku Il-2, pretože je možné že sa podarý udržať front ešte niekolko dní a tieto stroje by mohli byť užitočné.

Nepřátelský nápor pokračoval v prostoru Lučence. Dvojice ppor. Kocfelda – ppor. Hlučka se dostala nad autokolonu, která byla sražena před obcí Lovinobaňa, kde se pozastavila asi v délce pěti kilometrů. Ppor. Kocfelda ostřeloval čtyři auta. Při odletu se z jednoho z nich kouřilo a ostatní byla poškozena. Stanislav Hlučka nezůstal nijak pozadu, na automobily palubními kanóny zaútočil také a jeden z nich zničil. Při zpátečním letu jižně od Mýtné zjistili pohyb kolony tanků severně od obce, nicméně neměli čím zaútočit, jejich zásobníky byly po předešlém útoku prázdné.

Toho dne startoval ještě ve dvojici s rtm. Dobrovodským. Jmenovaní shodili pumy vedle můstku u Lovinobaně, zapálili dvě nákladní auta a poté ostřelovali přibližně deset aut na silnici Mýtna – Píla.


23.10.1944

Vykonané zvyčajné ostrelovanie a bombardovanie nepriatelskych jednotiek, autokolón a delostreleckých batérii v okolí obcí Píla, Necpaly, Mýtna a Liptovský Ján. Ďalej bol napadnutý obrnený vlak v priestore Kralovej Lehoty.

Bolo evakuované polné letisko Zolná a pojazdné dielne presunuté na Tri Duby. Súčasne boli vykonané prípravy k odsunu pluku, šifrovaná žiadosť o vyslanie 2 dopraných lietadiel k odsunu radiostanice a píslušníkov pluku.

Hlučka se Šromem zaútočili proti nepříteli u Lučence. Bomby svrhli na místo severně od Píly, kde měla být slámou maskovaná nepřátelská baterie. Mezi Mýtnou a Pílou ostřelovali navíc osm nákladních aut a po jejich odletu z jednoho z nich vycházel kouř. 

Ppor. Hlučka se toho dne vydal ještě bombardovat nepřátelské palebné postavení na kótě 335 severně od Píle. Tentokrát však s npor. Stehlíkem. Stříleli na automobil, který při odletu silně kouřil. Během útoku dostala spodní část letounu npor. Stehlíka zásah, avšak pilot se štěstím zůstal bez škrábnutí. Ppor. Hlučka poté ostřeloval ještě čtyři tanky na silnici Píla – Podkriváň. S ohledem na další události můžeme říci, že to byl zcela poslední přímý útok Stanislava Hlučky na nepřátelský pozemní cíl během Slovenského národního povstání.

Podporučíci Valoušek a Chábera, štábní rotmistr A. Matušek. Zbytek zdecimované 2. perutě. Zdroj.

Zamaskovaná Valouškova Lavočka "bílá 69" v okopu.

V noci z 23. na 24.10.1944 se během přistání poškodil letoun Li-2 "5" od 336 ап дд. O dvě noci později byl zapálen.

23.10.1944 u obce Olejníkov, Časť Majdan (okres Sabinov) byl sestřelen nočním stíhačem Ju 88 G-6 s radarem od odloučené 2./NJG 100 z letiště Udetfeld (Zendek, severně Katowic) letoun Li-2 kapitána P. A. Pankina od 340 ап дд, 54 ад ДД, 5 ак дд. Převáželi jen materiál. Čtyři členové posádky zahynuli a dva přežili. Vítězem byl Ofw. Karl Maisch.

23.10.1944 u obce Javorinka (okres Levoča) byl sestřelen nočním stíhačem Ju 88 G-6 s radarem od odloučené 2./NJG 100 z letiště Udetfeld (Zendek, severně Katowic) letoun Li-2 kapitána P. F. Gubina od 1 гап дд, 53 ад дд, 5 ак дд. . Zahynuli tři členové posádky, čtyři přežili. Kpt. P. F. Gubin a npor. S. N. Utkin na jednom padáku z lietadla vyskočili. Pri dopade si Gubin zlomil nohu. Utkin mal zas popálenú tvár a ruky. Zahynul jeden příslušník 2. čs. samostatné paradesantní brigády, zahynulo dalších 7 povstal. bojovníků a 1 přežil. Vítězem byl Ofw. Karl Maisch.


24.10.1944

Napriek zlej viditelnosti vykonané posledné bojové akcie pluku v SNP. Bol napadnutý obrnený vlak pri Liptovskom Jáne a ostrelovaná autokolóna v priestore Detva.

Hlučka s ppor. Šromem naposledy startoval, nicméně pro nepříznivé počasí byl  nucen otočit svůj letoun zpět na Tri Duby a bombardování Šumiac a Červené Skaly se již nedočkal. Tímto také zakončil bojovou činnost 1. perutě, protože její operační činnost byla následně zastavena.

Ppor. Valoušek a šrtm. Matúšek boli poslednými pilotmi pluku, ktorý svojím opreračným letom zakončili bojovú činnosť pluku na Slovensku.

V noci z 24. na 25.10.1944 odletěla skupina Plk. B. F. Čirskova, která řídila provoz na letišti.


25.10.1944

Ráno přišla zpráva z hlavního velitelství v Banské Bystrici, že situace na frontě je již kritická.

Dopoledne velitel Vzdušných zbraní mjr. gšt. Jozef Tóth povolil letecké skupině ústup za sovětské linie.

Před odletem Fw 189 "340" .

Bf 109 E-4 WNr. 2787 byl zapálen.

Na Fw 189 "340" odletel E. Čech, K. Brem, J. Páleš a čat. Peterka v smere na Ukrajinu. Pre nedostatok paliva však pristáli v rumunskom Baya Mare. Video.

La-5FN "bílá 58" a "bílá 02".

Na předletové přípravě škpt. Fajtl nařídil s ohledem na povětrností situaci připravit mapy pro přelet vzdušného sledu (který měl k dispozici dvanáct letounů La-5) ve dvou variantách. První pro severovýchodní směr po trase Tri Duby – Krosno nad osvobozené území Polska, záložní pak pro jihovýchodní směr Tri Duby – Debrecín, na maďarské území již ovládané Rudou armádou. Určil složení jednotlivých rojů i jejich velitele. Pro případ, že by při přeletu mraky sahaly až k zemi, vydal škpt. Fajtl rozkaz nic neriskovat a raději použít padáky – piloti byli cennější, než technika. Z téhož důvodu přísně zakázal brát do trupů Lavočkinů pasažéry. Druhý sled, který nemohl být evakuován vzduchem, měl pod vedením náčelníka štábu pluku škpt. Stanislava Rejthara ustoupit do hor.

Vzdušný sled měl odletět ve čtyřech rojích po třech letounech. První roj: J. Stehlík (velitel), A. Vendl, P. Kocfelda. Druhý roj: F. Štička (velitel), S. Hlučka, Ĺ. Dobrovodský. Třetí roj: F. Chábera (velitel), L. Valoušek, A. Matúšek, k roji se připojil i rotný G. Kubovič v letounu Bf 109 G od Kombinované letky. Poslední roj: F. Fajtl (velitel), L. Šrom a R. Borovec (po nehodě Chábery nakonec zůstal s pozemním sledem). Na poslední chvíli byl evakuován také ppor. Tocauer, který odletěl na palubě transportního Junkersu W.34hi od Kombinované letky.

V době odletu bylo údolí Hronu mezi Zvolenem a Banskou Bystricou zataženo mraky se spodní základnou od 600 do 800 metrů. Viditelnost byla odhadována na pět kilometrů. Podobná situace byla hlášena i z prostoru Krosna na sovětské straně fronty. Na poslední chvíli situaci zkomplikovala nehoda jednoho z pilotů Fajtlova velitelského čtyřčlenného roje, npor. Chábery. Při rolování na start po povrchu letištní plochy, která byla samá louže, se svým Lavočkinem "bílá 02" zapadl do špatně zasypané jámy po bombardování. Zběžná prohlídka prokázala zlomenou podvozkovou nohu a nalomené křídlo. Odlet stroje byl vyloučen. Z původního čtyřčlenného roje byl rázem tříčlenný. Přesto však npor. Chábera, určený za velitele jednoho ze čtyř odlétajících rojů, nakonec ze Slovenska odletěl – na Borovcově stroji, který se tak přidal ke skupině kpt. Rejthara, která měla ustoupit do hor . Z původně plánovaných čtyř tříčlenných rojů se tedy po Cháberově nehodě na poslední chvíli vytvořily dva čtyřčlenné a jeden tříčlenný. Startovat začaly ve 13.35 proti hrozivé hradbě oblačnosti, která nevěstila nic dobrého. První šla do vzduchu Stehlíkova čtyřka, chvíli za ní Štičkova a jako poslední Fajtlova trojice.

První dva roje, Stehlíkův a Štičkův, které odstartovaly rychle za sebou mezi 13.30 a 13.40, měly na rozdíl od skupiny škpt. Fajtla podstatně dramatičtější osudy. Z devíti pilotů se frontu podařilo přeletět jen sedmi, kteří přistáli, nebo nouzově posedali až v Rumunsku. Oněch osm Lavočkinů zpočátku letělo víceméně jako jedna skupina vedená npor. Stehlíkem. 

Jednalo se o piloty: npor. Stehlík "bílá 39", ppor. Vendl "bílá 23 s malou hvězdičkou", ppor. Hlučka "bílá 24", ppor. Štička "bílá 12"(první), ppor. Kocfelda "bílá 19", ppor. Valoušek "bílá 69", rtm. Dobrovodský "bílá 12"(druhá) a šrtm. Matúšek "bílá 62". Dodatečně se k nim připojil ještě devátý pilot, rt. Kubovič, pilotující poslední letuschopný Bf 109 G-6 WNr. 161742 od Kombinované letky.

Nasadili kurz 045°, tedy na Krosno a cesta skrz první, poměrně řídkou mrakovou clonu zpočátku nevypadala úplně beznadějně. Brzy ale zjistili, že severovýchodním směrem neprorazí. Díry v mracích se začaly uzavírat, oblačnost v údolích se dále snižovala a v prostoru Heĺpy oblaka sahala prakticky až na zem; navíc si je vzal na mušku německý flak. Celá skupina se obratem o 180° tedy musela asi o 5 kilometrů vrátit a pak prostoupat otvorem mezi silnou vrstvou mraků, jejichž vrcholky dosahovaly kolem 4 300 metrů. Z jasného nebe se však radovali jen krátce, protože zakrátko zase vlétli do mlhoviny, která ztížila vzájemný vizuální kontakt. V této fázi, zhruba mezi Breznem nad Hronom a Spišskou Novou Vsí ostatním pilotům zmizel z dohledu šrtm. Matúšek. O jeho osudu se ostatní dozvěděli až později.

Šrtm. Matúšek po startu z Troch Dubů nedokázal úplně zasunout jednu z podvozkových noh, což vedlo k jeho zaostávání za ostatními. Následná porucha motoru jej pak donutila nouzově přistát v horách mezi obcemi Domanovce a Spišský Hrušov, na území ovládaném německým vojskem. Nezraněný Matúšek svůj havarovaný La-5FN "bílá 62" zapálil signální pistolí a po čtyřech dnech skrývání v horách se spojil s partyzány. Stal se příslušníkem partyzánského oddílu Juraje Marcinky, s nímž zůstal v horách až do 26.1.1945, kdy přešel s oddílem frontu. Po delším putování se dostal do Przemyślu k 1. čs. smíšené letecké divizi v SSSR, kde byl 26.2.1945 zařazen ke 2. čs. stíhacímu leteckému pluku.

Zbývajícím pilotům cestu na sovětskými vojsky obsazenou část Polska uzavřely mraky. Nad Karpatami jejich neproniknutelná hradba takřka splývala s hornatým terénem a odhadem sahala až do výšky 8 000 metrů. Obletět nešly, neboť nebraly konce. Piloti by ztratili orientaci, o níž měli dosud ještě alespoň trochu zdání. Přeletět také nešly. Neměli kyslík a nemohli si dovolit riziko letu v hustých mracích, o nichž nevěděli, jak vysoko a daleko sahají. Skupina ani neměla radiové spojení s jakýmkoli sovětským letištěm a pokus o průlet mraků bez informací o meteorologické situaci by se rovnal krajně nebezpečnému hazardu. Nezbylo jim tedy nic jiného, než obrátit na jihovýchod, kde tušili maďarské nížiny. Tam se dalo očekávat příznivější počasí a nadto v okolí Debrecínu při prolétávání mraků nehrozil náraz do horských hřebenů. Npor. Stehlík záměr oznámil do rádia. Zamával křídly a své Lavočkiny, letící v široké formaci, „na úrovni“, otočil na nový kurz 150°. Právě v této poměrně prudké zatáčce mezi mraky se od skupiny odtrhl rtm. Kubovič.

Pravou příčinu nehody se patrně již nikdo nedozví. Později byly vyřčeny domněnky, že jej zasáhla německá protiletadlová palba. Vyloučeno to není, ale jako pravděpodobnější se jeví, že při ostrém manévru přepadl do vývrtky a v ní do mraků. Havaroval mezi obcemi Hermanovce a Štefanovce (okr. Prešov). V troskách své „stodevítky“ přišel o život. Zdroj.

Aniž o tom kdokoli věděl, piloti zbylých sedmi Lavočkinů pak pokračovali směrem na Debrecín. Asi po čtyřiceti minutách vedoucí čtyřka, Stehlík, Vendl, Štička a Hlučka přešla neočekávaně do strmého klesání a ostatním zmizela v mracích. V souvislé oblačnosti totiž narazili na nevelkou díru a pronikli jí skrz mraky do výšky kolem 600 metrů, odkud spatřili zem. pod kurzem 150° pokračovali v letu ve snaze najít nějaké letiště. Stanislav Hlučka "bílá 24" se snažil Stehlíkově skupině stačit, ale při zatáčkách z dohledu. Důvodem byla závada na řízení směrového kormidla, pravděpodobně zasaženého ze země během přeletu vnitřní fronty Slovenského národního povstání. Ucítil jen slabé škubnutí v trupu své stíhačky a od té chvíle přestalo řízení spolehlivě pracovat. Pohledem se definitivně rozloučil s unikající Stehlíkovou skupinou a věnoval stále větší pozornost ocasním kormidlům. Když v šesti stech metrech vypadl z mraků, spatřil zem. Zvlněná krajina, zarostlá stromy a keři, neskýtala sebemenší naději na normální přistání. Avšak vyčerpané palivo ho donutilo k sestupu. Nouzově přistál se zataženým podvozkem asi o kilometr a půl dál od zbylé trojice, na nepříliš rovném terénu poblíž rumunské vesnice Săcădat, asi 15 kilometrů východně od Oradea Mare. Následovalo několik tupých úderů do křídel a krátké drhnutí o zem. Naštěstí ani jedna benzínová nádrž nebyla proražena a Lavočkin nevzplanula. Hlučka vyvázl bez zranění. Odnesl to jen letoun, přesněji spodek trupu, olejový chladič a vrtulové listy. Po bezmála dvou hodinách dramatického letu byl zase na zemi, ale zpočátku nevěděl, kde a na jaké straně fronty přistál. S ohledem na škody na letounu bylo štěstí, že s sebou nakonec nevzal svého mechanika. Když ve svém okolí nikoho nezpozoroval, schoval se do blízkého křoví, kde složil ruční granáty. S přítmím jeho organismus přemohla únava, a tak se rozhodl přespat v kabině svého letounu. Za úsvitu procitnul a z palubní desky si na památku ještě stihl nožem vymontovat hodinky. Nakonec se rozhodl cestovat, protože věřil, že musí být v prostoru Rudé armády, přesto byl stále ve střehu. Daleko však neušel, po cestě potkal chlapce, který projevil ochotu luštit dotazy neznámého cizince a u kázal mu cestu k vesnici. Hlučka se po ní vydal už sám. Střetl se s dvěma pochodujícími sovětských vojáky, kteří byli na obhlídce. Vojáci se s ním vrátili k Lavočkinovi a slíbili, že zajistí její strážení. Poté ho odvedli do vesnice ke svému útvaru, kde ho jejich velitel srdečně uvítal. Příští den Hlučku sovětští vojáci dopravili autem na asi 15 kilometrů vzdálené letiště Oradea Mare, kde se shledal s ostatními letci.

Po dalších deseti minutách hledání vhodného místa pro přistání, kdy jim již kriticky ubývalo palivo, se npor. Stehlík rozhodl přistát na rovné louce s pasoucím se dobytkem. Stehlík "bílá 39", Vendl "bílá 23" a Štička "bílá 12"(první) na louce dosedli normálně, s vytaženými podvozky a bez nejmenších problémů. Teprve později se dozvěděli, že se nacházejí přibližně 15 kilometrů na východ od Oradea Mare v Rumunsku, kam díky sovětské pomoci přelétli se svými letouny na místní letiště.

Zbylá trojice, ppor. Kocfelda "bílá 19", ppor. Valoušek "bílá 69" a rtm. Dobrovodský "bílá 12"(druhá) měla návrat na zemi ještě komplikovanější. Do díry v mracích, kudy před nimi proklouzla Stehlíkova čtyřka, se jim již nepodařilo vecpat. Každý šel na přistání na vlastní pěst. Nejlépe dopadl ppor. Valoušek, který přistál přímo na letišti v Oradea Mare. Rtm. Dobrovodskému došel benzín již při sestupu, a tak nouzově přistál bez podvozku na kukuřičném poli přibližně 15 kilometrů severně od Oradea Mare. Stejným způsobem nouzově přistál také ppor. Kocfelda na fazolovém poli přibližně 70 kilometrů jihojihovýchodně od Oradea Mare.

Právě proto, že tříčlenný velitelský roj škpt. Fajtla odstartoval až krátce po 14.00 jako poslední, tak měl největší štěstí. Během necelé půlhodiny, která uplynula od startů prvních dvou rojů, totiž silný severozápadní vítr posunul mrakovou bariéru od Karpatského masivu na jih nad maďarské území. Nad horní vrstvou mraků, ve 4000 metrech, byla cesta do Polska volná. Po čtyřicetiminutovém letu roj bez větších problémů „píchnul“ mraky a ve výši 2000 metrů již spodní základna mraků skončila. Škpt. Fajtl "bílá 88", npor. Chábera "bílá 65" a ppor. Šrom "bílá 17" se pak mohli začít lépe orientovat, k čemuž přispěl i fakt, že po nich ze země pálilo německé protiletadlové dělostřelectvo. Naštěstí nepřesně. Následně v 15.25 šťastně přistáli na prvním sovětském letišti, na které narazili. Dosedli ve Stryji, ležícím přibližně 65 kilometrů jihozápadně od Lvova.

Pod vedením škpt. S. Rejthara odcházeli i por. R. Borovec (po nehodě Cháberova Lavočkina, kterého se nepodařilo opravit) a por. J. Sehnal, dále devět sovětských důstojníků (starší technik npor. A. M. Jemeljanov, technici por. P. P. Kovovuškin, por. Šekun a por. V. I. Klecov, mladší technici por. A. M. Kukuškin, por. P. S. Medveděv a por. P. M. Raposej, dále npor. N. A. Šumilov a npor. V. N. Bykov), dále deset sovětských poddůstojníků v čele se staršinou A. M. Sapošnikovem a deset slovenských mechaniků. Tento zadní sled spálil na Trech Dubech a Zolné neletuschopné stroje a další nepoužitelný materiál a zlikvidoval i přebytečnou munici. Po rozloučení s odlétávajícími šťastlivci letového sledu ustupovali z evakuovaného letiště Tri Duby do taktéž již vyklizené Banské Bystrice a odtud dále na sever – na Donovaly a pak do hor. Část se spojila s již notně prořídlou 2. čs. paradesantní brigádou, část splynula s partyzánskými jednotkami. Čekaly je dlouhé a bezútěšné dny a týdny vysilujících pochodů po příkrých a zasněžených svazích Nízkých Tater. Npor. Jiří Sehnal společně se svou skupinou překročil frontu mezi Mýtom pod Ďumbierom a Breznem nad Hronom 18.2.45, neméně podvyživený a vyčerpaný kpt. Stanislav Rejthar se svými lidmi o tři dny dříve u obce Bystrá západně od Brezna nad Hronom. Zatímco npor. Sehnal se vrátil k pluku 5.3.1945, nemocný kpt. Rejthar zůstal u 1. čs. armádního sboru na Slovensku, kde se léčil. Por. Borovec (padl jako velitel partyzánské roty 9.11.1944 při přestřelce s německými vojáky u obce Nemecká Ĺupča), por. Raposej, por. Medveděv a staršina Sapošnikov padli v horách.

V Przewórsku se již nacházel roj škpt. Fajtla. Ten o osudech ostatních pilotů neměl žádné zprávy. Až 29.10.1944 obdržel šifrovaný telegram, v němž mu bylo oznámeno přistání npor. Stehlíka, ppor. Štičky, Vendla, Valouška, Hlučky a rtm. Dobrovodského v rajónu Oradea Mare a ppor. Kocfeldy u obce Vârfurile v rajónu Arad v Rumunsku.

Z Oradea Mare měl následovat přesun pilotů na polské letiště Przewórsk-Chalupki, situované asi 30 kilometrů severozápadně od Przemyślu. Zatímco čtveřice ve složení npor. Stehlík, ppor. Štička, ppor. Vendl a ppor. Valoušek tam přelétla dopoledne 1.11.1944 se svými nepoškozenými Lavočkiny "bílá 39", "bílá 12"(první), "bílá 23 s malou hvězdičkou" a "bílá 69", pro ppor. Hlučku, ppor. Kocfeldu a rtm. Dobrovodského nastala složitější situace a počátek anabáze k jednotce po suchu.

"bílá 24"  Stanislava Hlučky, poškozená při nouzovém přistání, byla sice převezena na zdejší letiště, ale nemohla zde být opravena. Proto byla ponechána v prostoru Oradea Mare a její pilot se s ní později již neshledal. Stejný osud měly i letouny "bílá 12"(druhá) a "bílá 19" rtm. Dobrovodského a ppor. Kocfeldy. Původně se uvažovalo, že pro tyto tři piloty pošlou lehký transportní Junkers W 34hi, který se po přeletu ze Slovenska nacházel v Przemyślu. Tento záměr však nevyšel. Piloti hledali různé cesty a trvalo poměrně dlouho, než se jim podařilo zajistit přesun, ale piloti se nenudili. Ubytování bylo přepychové a měli plno příležitostí ke společenskému vyžití. O všechno se postarali sovětští letci. Nakonec byli z letiště Oradea Mare přepraveni na palubě rumunského Junkersu Ju 52/3m alespoň do Satu Mare, ale odtud už museli ke svému pluku putovat po zemi. Pokračovali povozem, na drezíně, pěšky či osobním autem. Ústup ze Slovenska pro ně definitivně skončil až 3.12.1944, kdy po řadě dobrodružství konečně dorazili do Przewórska.

Fw 56 C-2 s posádkou rtk. Jakab, čat. Bunda, rtm. Dubeň a Gajdoš přeletěla do Przemyšlu. Při přeletu fronty byli ostřelování sovětskou protileteckou obranou a zachyceni dvojicí La-5FN. Poté bylo letounu přemalovány znaky a letoun byl zařazen k 1. čs. sld, kde byl využíván ke kurýrním letům. Po válce sloužil u čs. letectva do roku 1953. L+K 8/2019.

V noci z 25. na 26.10.1944 poslední letoun odletěl do Lvova v SSSR (dnes ukrajinský Львів). Podrobnosti o leteckém mostu.


Kombinovaná letka vykonala 350 bojových letov, zhodili 22,5 tony bômb, poškodili alebo zničili 5 tankov, 12 delostreleckých batérií a 35 nákladných áut. Zdroj. Oficiálně sestřelila tři Fw 189, dva Ju 88 a jeden maďarský Ju 52. helo5969.jpg (74441 bytes)

Fajtlův 1. čs. samostatný slp sestřelil oficiálně dva Bf 109, dva Fw 189, jeden Fw 190 F, jeden Ju 87, jeden Ju 88 a jeden letoun Fi 156.  

Za dobu svojho pôsobenia v SNP piloti pluku vykonali celkom 561 operačných letov v celkovej dobe trvania 372 hodin a 10 minút.
zostrelených bolo: 9 nepriatelských strojov (2 Ju 88, 3 Bf 109, 1 Fw 190, 2 Fw 189 a Fi 156)
                         3 zostrelene pravdepodobne (Ju 88, Bf 109 a Ju 87)
                         6 pokodených (Ju 88, 2 Bf 109, 2 Fw 190 a Fw 189)
 Na zemi bolo pri útoku na letisko Piešťany 10 strojov zničených a ďalších 10 poškodených.

Pri útokoch na pozemné ciele bolo zhodených 624 ks bômb a vystrielaných cca 50 000 ks streliva s tymito výsledkami.
Zničené: 100 nákladných automobilov
               13 osobných automobilov
                1 terénny automobil
                1 motocykel
                1 obrnené auto
                2 tanky
              15 povozov s muníciou
                3 lokomotívy
                4 vagóny
                3 minometné batérie
                2 gulometné hniezda
                3 delostrelecé batérie
                2 muničné skladištia
                1 velitelské stanovisko
Poškodené: 109 nákladých automobilov
                    17 osobných automoilov
                     1 motocykel
                     2 obrnené vozidlá
                   11 tankov
                   15 povozov so strelivom
                    3 lokomotívy
                  75 vagónov
                   2 obrnené vlaky
                   6 delostreleckých batérii
                   7 minometných batérii
                   5 gulometných hniezd
                   1 velitelské stanovisko
                   3 muničné sklady a 1 sklad PHM

Leteckým mostom bolo dodané: 98 000 kg paliva, 1 498 kg leteckého oleja, 520 kg zmesi pre zvýšenie oktánového čísla, 1012 ks bômb AO-25, 68 000 ks streliva ráže 20 mm, 4 kanóny ŠVAK, 5 440 ks pištolového streliva a 225 ks bômb po 50 kg pre zamýšlané nasadenie Il-2.

Pluk stratil troch svojich príslušníkov (Vaculík, Mráz, Motyčka) ktorý boli zabitý, jeden nezvestný (Krúťa) a stratil z rozličných príčin 11 strojov.

 

Letouny La-5FN trupových čísel:

02 - 25.10.1944 Chábera, poškozena před odletem z Troch Duboch, zapálena

12 - 19.9.1944 Stehlík, Skopal, 13.10.1944 Štička, 18.10.1944 Dobrovodský, 25.10.1944 Štička (bez poškození) Rumunsko

12 - 25.10.1944 Dobrovodský (poškozena a asi opravena) Rumunsko

13 - 7.10.1944 Kocfelda, 8.10.1944 Šrom, 11.10.1944 Tocauer nehoda Zolná

17 - 19.9.1944 Šrom, 12.10.1944 Šrom, 18.10.1944 Šrom, 25.10.1944 Šrom (bez poškození) Stryj

19 - 12.10.1944 Šrom, 25.10.1944 Kocfelda (poškozena a asi opravena) Rumunsko

20 - 15.10.1944 Motyčka zahynul

23 s malou hvězdičkou - 18.10.1944 Štička, 25.10.1944 Vendl (bez poškození) Rumunsko

23 - 18.10.1944 Řezníček nouzové přistání na Slovensku

24 - 8.10.1944 Hlučka, 18.10.1944 Hlučka, 25.10.1944 Hlučka (letoun odepsán) Rumunsko

37 - 7.10.1944 Skopal nehoda Rohozná

39 - 7.10.1944 Stehlík, 12.10.1944 Hlučka, 12.10.1944 Kocfelda, 25.10.1944 Stehlík (bez poškození) Rumunsko

58 - 25.10.1944 poškozená byla zapálena na letišti Tri Duby

62 - 25.10.1944 Matušek zapálena po nouzovém přistání na Slovensku

65 - 25.10.1944 Chábera (bez poškození) Stryj

69 - 25.10.1944 Valoušek (bez poškození) Rumunsko

71 - 19.9.1944 Kruťa nouzově přistál na Slovensku a byl zajat

74 - 7.10.1944 Mráz zahynul

88 - 25.10.1944 Fajtl (bez poškození) Stryj

95 - 17.10.1944 Borovec, zůstala v Krosnu

99 - 18.10.1944 Chábera, ? - zapálena na Zolné?

151 - 20.9.1944 Vaculík zahynul

 

Němci přiznali 14 zničených a 4 poškozené letouny. Z dalších zdrojů ještě byly sestřeleny tři Fi 156.

Sověti ztratili celkem 18 furmanů Li-2 a C-47. Letecká přeprava během SNP.

 

Baterie 10 8,35 cm kanonů v postavení na Hájnikoch vytrvala až do posledních dnů povstání a patřila k nejlepším povstaleckým jednotkám. Svým statečným bojem kryla organizovaný ústup a jako poslední jednotka se stáhla na Donovaly, kde byla nucena zanechat materiál a obsluhy odešly do hor. Tato anabáze patří k nejpozoruhodnějším výkonům kanonů vz. 22, neboť děla se po špatných cestách, částečně tažena ještě letitými tahači Škoda Z, vyšplhala až do nadmořské výšky přes 1000 metrů.


26.10.1944 ráno bylo letiště Tri Duby a polní letiště Zolná dobyta Němci.

Zničené letouny Š.328 povstalecké Kombinované letky.

Zničené letouny B.534 povstalecké Kombinované letky.

Zničeny byly dva kusy Caudron C.445M Goéland.

 

helo5831.jpg (93880 bytes) Němečtí vojáci si prohlížejí trosky americké stíhačky P-51B S/N: 43-6583 "WD-L " "Pat's Pet - Meg X " od 4th FS52nd FG, 306th FW.

23.12.1944 se z letiště Spišská Nová Ves přesunula průzkumná 1./NAGr. 14. MAPA. Pilot Ofhr. Klaus Pieper vzlietol z pôvodného letiska o 14.00 hod. a na novom letisku pristál o 15.20 hod. Letel na Bf 109 G "2". Počas presunu mal vykonať prieskum v oblasti Eger v Maďarsku. Vo vzduchu sa stretol s rumunským Bf 109 v oblasti Patnok.

26.12.1944 letouny Il-2 od 5 шак, 5 ВА pod přikrytím stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА zaútočily na německé jednotky u obce Vámosmikola, Pastovce (okres Levice), dále u obce Tekov (okres Levice), Šernut?, dále u obce Nová Ves (okres Veľký Krtíš), Sklabiná (okres Veľký Krtíš), Cerovo (okres Krupina), Dvorníky (okres Krupina). Dále dvojice stíhaček prováděly průzkum u města Esztergom, Farand?, Nitra, Levice, Zvolen, Lučenec. Deník bitevního korpusu.


3.1.1945 letouny Il-2 od 5 шак, 5 ВА pod přikrytím stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА prováděly průzkum u města Lučenec, Zvolen, Žarnovica, Hronský Beňadik (okres Žarnovica), Banská Štiavnica, Krupina, Lábatlan a Dunaalmás. Deník bitevního korpusu.

16.1.1945 letouny Il-2 od 5 шак, 5 ВА pod přikrytím stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА zaútočily na německé jednotky u obce Lovinobaňa (okres Lučenec), Divín (okres Lučenec), Tuhár (okres Lučenec), Polichno (okres Lučenec), Ábelová (okres Lučenec), Madačka (okres Lučenec), Podkriváň (okres Detva), Kriváň (okres Detva), Stredna Rečka?. Dále prováděly průzkum u obcí Tomášovce (okres Lučenec), Zvolen, Senohrad (okres Krupina), Nemce (okres Banská Bystrica), Banská Štiavnica, Žarnovica, Zlaté Moravce, Nitra, Vráble (okres Nitra), Kalná nad Hronom (okres Levice). Deník bitevního korpusu.

21.1.1945 vzlietol roj dvoch strojov od 122 иап, 331 иад, 5 шак, 5 ВА v zložení stáršij lejtěnant Kulešov Vladimir Ivanovič, veliteľ roja a pilot lejtěnant Nesterov Michail Andrejevič na prieskum. Na železničnej stanici Zvolen objavili sústredenie súprav a autokolónu do 50 automobilov na ceste Sása - Pliešovce. O svojom objave oboznámil skupiny šturmovikov, ktoré zaútočili na nepriateľa. Zdroj.

22.1.1945 kapitán Vasilij Andrejevič Kuznecov, zástupca veliteľa letky 122 иап, 331 иад, 5 шак, 5 ВА uskutočňoval prieskum letiska Zvolen a aj napriek prudkej paľbe odfotografoval letisko a doložil cenné informácie o množstve lietadiel. Zdroj.

23.1.1945 průzkum letouny od 130 гшап, 7 гшад, 3 гшак, 5 ВА. Zdroj.

28.1.1945 sa 1./NAGr. 14 presunula na letisko Trenčín. MAPA. Pilot Ofhr. Klaus Pieper uskutočnil let na Bf 109 G "4". Zo Zvolena vzlietol o 13.15 hod a o 40 minút pristál v Trenčíne. Zdroj.

29.1.1945 letouny Jak od 331 иад, 5 шак, 5 ВА prováděly průzkum u města Zvolen, Nitra, Nové Zámky, Esztergom. Deník bitevního korpusu.

30.1.1945 letouny Jak od 331 иад, 5 шак, 5 ВА prováděly průzkum u města Zvolen, Nitra, Nové Zámky, Esztergom. Deník bitevního korpusu.

15.2.1945 sa lietadlá Hs 129 a Ju 87 D-5 patriace Grupul 8 asalt/picaj premiestnili z Miškolca na sotva použiteľné letisko pri Fiľakove. Tým sa skrátil dolet k cieľu z doterajších 45-50 minút na 20 minút letu. Popoludní zaútočili na železničnú stanicu vo Zvolene, dopravné uzle v Kremnici, Hronskej Breznici, Hajnáčke, jednotky utáborené pri cestnej križovatke 5 km západne od obce Vígľaš a jednotlivé ciele v okolí Hronskej Breznice. Zdroj.

16.2.1945 lietadlá Hs 129 a Ju 87 D-5 patriace Grupul 8 asalt/picaj zaútočili na železničnú stanicu vo Zvolene, dopravné uzle v Kremnici, Hronskej Breznici, Hajnáčke, jednotky utáborené pri cestnej križovatke 5 km západne od obce Vígľaš a jednotlivé ciele v okolí Hronskej Breznice.

V letovom zápisníku veliteľa Escadrila 41 lt. Av. Lazara Munteanu je uvedený nálet na zvolenskú zoraďovaciu stanicu. Celkovo Grupul 8 Asalt/Picaj nasadila 26 lietadiel a zhodila 8 ton bômb. Výsledky: zničená súprava vezúca tanky, zasiahnuté ciele priemyselného významu. Vlastné straty žiadne. Pl. adjutant aviator Stefan Puscas v nízkom nálete zničil palubnými zbraňami parnú lokomotívu a štyri prípojné vagóny. Aj keď bol zasiahnutý protilietadlovou paľbou, úspešne sa vrátil na základňu v Lučenci. Zdroj.

19.2.1945 letouny Il-2 od 5 шак, 5 ВА pod přikrytím stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА útočily na německé jednotky u obce Diva, Šarkan, Ľubá, Mužla a Obid (vše okres Nové Zámky). Dále útočily na komunikace mezi obcí Sása (okres Zvolen) a Zvolenem. Prováděly průzkum u města Zvolen, Banská Štiavnica, Nové Zámky a Esztergom. Deník bitevního korpusu.

6.3.1945 letouny Il-2 od 5 шак, 5 ВА pod přikrytím stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА útočily na německé jednotky u měst Zvolen, Hliník nad Hronom (okres Žiar nad Hronom). Dvojice stíhaček prováděly průzkum u cílů. Deník bitevního korpusu.

8.3.1945 dvojice stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА prováděly průzkum u obce Dobrá Niva (okres Zvolen), Zvolen, Žiar nad Hronom. Deník bitevního korpusu.

Sověti u nás.

Приказ Верховного Главнокомандующего
14 марта 1945 года
№ 301 Об овладении в полосе Карпат городом Зволен

летчики генерал-лейтенанта авиации Каманина 5 шак, 5 ВА,

полковника Сапрыкина 4 гшад, 5 шак, 5 ВА,

полковника Семенова ?,

полковника Семененко 331 иад, 5 шак, 5 ВА.

16.3.1945 uskutočnil svoj posledný let Ofhr. Klaus Pieper od 1./NAGr. 14. Na Bf 109 G "1" vzlietol o 14.45 hod. z letiska Trenčín a po hodine a 25 minútach pristál s výsledkami pozorovaní z oblasti Štúrova, Zvolena a letiska Lučenec. Zdroj.

21.3.1945 po oslobodení sa činnosť letiska obnovila a oficiálny názov letiska sa z pôvodného Tri Duby zmenil na Letisko SNP Sliač. (Dále byl zmatek v označování letiště.)

helo8701.jpg (372544 bytes)

Mapa rozmiestnenia nepriateľských pozemných jednotiek pred vojskami 2.UF podľa sovietskej rozviedky ku dňu 29.3.1945. helo9822.jpg (244895 bytes)

Rumuni u nás.

K 7.4.1945 sa všetky rumunské stíhacie jednotky presunuli do Zvolena. Konkrétne sa jednalo o Grupul 1 vânătoare o sile 33 Bf 109 G, Grupul 2 vânătoare so 42 stíhacími bombardérmi IAR-81C a Grupul 9 vânătoare 43 Bf 109 G z Lučence.

Všetky jednotky boli začlenené do Corpul 1 Aerian Român spolu s Grupul 8 asalt/picaj (tvorenou Hs 129 a Ju 87 Stuka), a Grupul 1 bombardament s lietadlami Savoia JRS-79B a Escadrila mixtă de recunoastere-bombardaments lietadlami Ju 88 a Ju 88 D-1, a niekoľkými pozorovacími lietadlami IAR 39 Escadrila de observaţie. Zdroj.

Bf 109 G-6 od Grupul 1 vânătoare. Fotky Bf 109 ve Zvolenu.

10.4.1945 Corpul 1 Aerian Român se přesunul do Piešťan.

13.4.1945 se Grupul 9 Vanatoare přesunula do Piešťan.

16.4.1945 bombardováno Staré město a Hulín.

16.4.1945 lt. av. Lazar Munteanu velitel Escardila 41 asalt, Grupul 8 Asalt se s bitevním letounem Hs 129 dostal do palby flaku, který mu zničil křídlo a motor. Nouzově přistál na letišti v Trenčíně. Letoun byl na zemi zničen německou palbou.

Duben 1945 a sovětské letouny Douglas A-20G Boston, v pozadí rumunský Hs 129.helo7378.jpg (185062 bytes) Na kterém letišti?

21.4.1945 Corpul 1 Aerian Român mala bombardovať železničné stanice Uherský Brod a Kunovice. Deväť lietadiel vzlietlo za splnením úlohy. Nad Trenčínom zaznamenal pilot lt. av. Eusebie Hladiuc problémy na svojom stroji JRS 79B1 "224". Pozorovateľ cpt. av. Lucian Gheorgiu, kapitál lietadla, sa rozhodol pre návrat. Nedoleteli však, a preto pilot našiel malé letisko v Bánovciach nad Bebravou a rozhodol sa núdzovo pristáť. Dotyk so zemou bol veľmi tvrdý a pristátie vyústilo do smrti mechanika a strelca v jednej osobe serg. Petre Udatu a k zraneniu ďalších letcov. Našťastie pre nich, na letisku sa nachádzala sovietska lekárska jednotka a bola im poskytnutá okamžitá lekárska starostlivosť. Zdroj.

27.4.1945 väčšina jednotiek rumunského letectva pôsobiaceho na Slovensku sa presunula do Piešťan.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

10.5.1945 stíhačky od 10 гиад, 10 иак, 8 ВА z Dolního Benešova prováděly průzkum u Žamberka (okres Ústí nad Orlicí), Hradce Králové, Kolína, Hlinska (okres Chrudim) a Poličky (okres Svitavy). Dva Jak-9 od 112 гиап, 10 гиад, 10 иак, 8 ВА se nevrátily. Stáršij lejtěnant Rejdel a lejtěnant Zaprejev při letu od Prahy ztratili orientaci a přistáli na letišti Zvolen. Deník stíhacího korpusu.

1.6.1945 byli ustanoveni velitelé letišť na Slovensku. Letiště Kamenica nad Cirochou, Košice, Malacky, Mokraď, Nitra, Piešťany, Poprad, Prešov, Spišská Nová Ves, Trenč. Biskupice, Tri Duby, Vajnory, Žilina.

18.6.1945 bylo nařízeno zřízení velitelství letecké oblasti 4 (V LO 4). Veliteli LO 4 bylo nařízeno zřídit tři letištní perutě, z nichž jedna byla i Letištní peruť Zvolen, pověřená zabezpečením velitelství 8. ld, která ale nikdy neexistovala.

29.8.1945 z Piešťan se přesunul 1. letecký pluk. Odstartovalo 18 či 21 letounů.

Kdy?

1.9.1945 zahájila Letecká dopravní skupina pravidelnou vnitrostátní dopravu na linkách Praha - Bratislava, a Bratislava - Sliač - Košice.

4.9.1945 z Piešťan se přesunul zbytek 1. lp. Odstartovalo 11 letounů.

K 28.10.1945 se 1. lp přejmenoval na LP 10.

Vznikla Letištní správa Tri Duby (Hájníky).


K 22.1.1946 se LP 10 přejmenoval na LP 1.

Po 14.3.1946 byla Letištní peruť Zvolen přejmenována na Leteckou základnu 8 (LZ 8) VÚ 4608. Do ní byla včleněna Letištní správa Tri Duby (Hájníky)

15.3.1946 ČSA zahájily pravidelnou leteckou dopravu na vnitrostátní lince: Praha - Brno - Bratislava - Zvolen - Košice.

6.8.1946 Fi 156.50 / K-65 od LZ 8, pri letovaní antény zhorel poťah od krídla až po kabínu pilota.

12.8.1946 Banská Bystrica, Pod Urpínom, Žlté Piesky, nehoda La-7, Tomáš Sýkora od LP 1.

V polovině října 1946 zřízeny letové kontroly na letištích Boží Dar, Kbely, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Chrudim, Plzeň, Brno, Olomouc, Prostějov I, Trenčín, Zvolen.

1946-50 CL 4.


18.2.1947 nehoda Ar 96 B.229, pplk. let. Jan Kolembus od V LZ 4. O, závada klapek při přistání, tvrdé přistání.

Od 1.8.1947 byla LZ 8 podřízena V III. LO.

Od 5.9. do 16.10.1947 LP 43 zajišťoval činnost letecké detašmánu na letišti, který prováděl průzkumnou činnost ve prospěch velitelství Teplice v bojích s banderovci.

8.9.1947 nehoda letounu La-7 výr. č. 45210818 "JV-8" Jana Kališty z 2. letky LP 1. , .

K 13.11.1947 v Bratislavě zřízena Povětrnostní ústředna III (PÚ III/PÚS III) VÚ 8903 pro Slovensko. V podřízenosti měla povětrnostní stanice: Vajnory, Malacky, Piešťany, Trenčín, Žilina, Poprad, Prešov, Košice, Tri Duby, Spišská Nová Ves, Telgárt, Nitra, Malé Bielice, Kamenica nad Cirochou, Hlboké, Lešť.


---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

V květnu 1948 se SL 4 ve Spišské Nové vsi přesunula do Zvolena.

Od 8.11.1948 Letecká hlídka Bezpečnostního letectva v Rimavské Sobotě. Létalo se ale ze Zvolena. Přibližně 4 stíhačky a dva až čtyři kurýrní letouny. Do kdy?


1949-50 Pilotní stíhací kurz.

15.4.1949 byl na základě SL 4 postaven Letecký spojovací pluk (LSP 3) VÚ ?.

Od 1.10.1949 dostala LZ 8 nové krycí číslo VÚ 1105. Její letouny byly označovány písmenem O.

Od 1.10.1949 měl LSP 3 nové krycí číslo 9150. Letouny LSP 3 byly označeny písmeny ZZ.


K 1.5.1950 se PÚS III v Bratislavě přemístil do Zvolena. PÚS II se nacházel ve složení: Povětrnostní družstva: Trenčín, Zvolen, Mokraď, Košice. Povětrnostní stanice letectva: Nitra, Dvorník (Vajnory), Švermovo, Poprad, Križná. Povětrnostní stanice dělostřelectva: Lešť, Kamenica nad Cirochou, Elbská (?). Povětrnostní hlídky letectva: Žilina, Malé Bielice, Spišská Nová Ves, Prešov. Vyhlášková kancelář: Malacky, Piešťany.

1.5.1950 z prostředků a personálu LSP 3 bylo zřízeno v Hájníkách Letecké operační středisko 3 (LOS 3) VÚ 8520. Ve Zvolenu provoz letištního goniometru.

Od 1.6.1950 zřízen Ústřední letecký sklad (ÚLS) VÚ 7710.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

Fotomapa z roku 1950.

30.11.1950 byl LSP 3 zrušen.

1.12.1950 ze zrušeného LSP 3 vznikla odloučená výcviková peruť LSP 1 v Jičíně.

15.12.1950 z podstaty zrušeného Bezpečnostního letectva na letišti Plzeň-Škvrňany vznikl LP 51, který byl určen k ochraně západní hranice do doby, než přijdou stíhačky S-102. Jedna letka byla v Plzni, odloučené roje v síle 4 až 5 letounů dislokované v Mariánských Lázních, Karlových Varech, Klatovech, Českých Budějovicích a údajně i ve Strakonicích a ve Staňkově. Přesun Letecké hlídky na západ?


1.1.1951 bylo LOS 3 přejmenováno na 3. letecké operační středisko. Velitel byl škpt. let. Stašík Ladislav.

K 15.1.1951 byla Letecká základna 8 přejmenována na 28. leteckou základnu Hájniky.

K 15.3.1951 reorganizována na 28. letištní prapor.

K 1.4.1951 byl Ústřední letecký sklad Zvolen zrušen i s pobočkami. Místo něj byl zřízen 4. sklad leteckého týlu Zvolen.

 

V ČSR byla po roce 1956 v provozu civilní gonia na letištích Praha-Ruzyně (OKL), Olomouc-Holice (OKO), Brno-Černovice (OKB), Holešov (OKA), Ostrava-Hrabůvka (OKM), Bratislava-Vajnory (OKR), Piešťany (OKP), Tatry (OKT), Sliač (OKS), Košice (OKD).