Chrudim Chrudim

Stálé vojenské letiště Chrudim

Sobětuchy Sobietuch

MAPA.

18.03.2024

30.4.1911 ing. Kašpar vykonal první mimoletištní let a to do Chrudimi.

19.10.1911 Eugen Čihák uskutečnil svůj první mimoletištní let z Pardubic do Chrudimi a zpět.

Při přeletu do Chrudimi 28.10.1911 pro poruchu motoru Eugen Čihák nouzově přistál v obci Jesničánky.

Rozmontovaný letoun převezl do Pardubic, opravil ho a 29.10.1911 přelétl do Chrudimi na své třetí veřejné vystoupení. Ukázka se konala na travnaté ploše za pivovarem, tedy téměř na ploše pozdějšího letiště.

V letech 1912-1913 Jaroslav Wiesner, ještě jako nezletilý, byl dokonce pilotním žákem ing. Jana Kašpara. Přesvědčil svého otce Karla, aby se stal členem Aviatického družstva v Pardubicích, protože pro svůj nízký věk tak nemohl učinit sám. Karel Wiesner pak vlastnil legitimaci družstva s číslem 46.

.

od února 1914

od října 1914

.

od listopadu 1916

V roce 1917 Metoděj Vlach v Mladé Boleslavi zakoupil havarovaného Blériota s motorem Anzani, který po opravě prodal Jaroslavu Wiesnerovi do Chrudimi.

od července 1918 

od 27.11.1918 do 1919.

1919-27.12.1921.

V letech 1919-1920 se Jaroslav Wiesner intenzivně podílel na leteckém dění v rodném městě. Odstoupil z vedení rodinné firmy a pracoval v ní dále jen jako technický úředník. Z vyplaceného podílu pak financoval svou leteckou činnost. Kdy?

Pravděpodobně první vojenské letadlo se nad Chrudimí objevilo až v pondělí 13.1.1919, kdy z Prahy-Vysočan do Pardubic přiletěl letoun Hansa-Brandenburg C.I, pilotovaný Klementem Adamcem. Letadlo se tam však nezdrželo dlouho. Odlétlo na Chrudim, kde rozhazovalo letáky zvoucí na ples Letecké setniny Pardubice a nakonec se vrátilo do Prahy.

Dalším Wiesnerovým letadlem byl závěsný kluzák L 1916 (Lili), zkonstruovaný Pavlem Benešem, známou osobností mezi čs. leteckými konstruktéry. Jednalo se o jednoplošník celodřevěné konstrukce, potažený plátnem. Kluzák vyrobila jako první nově postavené letadlo pražská firma Aero, továrna na létadla, společnost s ručením omezeným.

V počátcích čs. samostatnosti disponoval Jaroslav Wiesner hned několika letadly. Již v červnu 1919 věnoval dva stroje Čs. aviatickému klubu. Nevíme však jakého typu,  ani zda byly vůbec letuschopné.

Pracovníci poštovní správy při plánování československé letecké přepravy pošty - a letecké dopravy obecně - vycházeli ze zahraničních zkušeností a při realizování svého projektu se spojili se zástupci vojenské správy. První pokusná přeprava poštovní zásilky byla uskutečněna 13.7.1919. Partnerem ministerstva pošt byla ovšem továrna Aero, továrna na létadla, společnost s ručením omezeným jejíž letoun v ten den přepravil zásilku poštovních balíků s novinami z Prahy do Chrudimi. Pilotem byl pan Rudolf Valenta a na palubě byli dále jednoroční dobrovolník Jaroslav Wiesner a prokurista firmy Aero ing. Merta. Let trval 50 minut. Stroj přistál na poli za hospodářskou školou u přejezdu lokální dráhy přes dráhu severozápadní. Odpoledne mělo být provedeno několik vzletů, což bohužel znemožnilo nepříznivé počasí, a odlet byl odložen na pondělí ráno.

Letoun při návratu 14.7.1919 přepravil několik dopisů. Charakter letu do Chrudimi byl jednoznačně průkopnický, zkušební a jistě také propagační - byl také součástí široké kampaně, která zřízení letecké dopravy pošty doprovázela.

Od roku 1920 údajně vycvičený soukromý aktivní pilot Jaroslav Wiesner létal ve Kbelích s letounem Bohemia B 5.

Ve dnech 2. a 3.10.1920 proběhly v Chrudimi letecké dny, jejichž organizátorem byl Sportovní klub Chrudim, Sokol a místní skupina skautů. Stroje měly opět vzlétat  z letiště za střední hospodářskou školou. Skutečnou duší celého tohoto podniku byl právě Jaroslav Wiesner, člen Sportovního klubu Chrudim, a to díky svým četným kontaktům v leteckém prostředí. Leteckých dnů v říjnu 1920 se měli zúčastnit členové Aviatického sdružení Bohemia Jaroslav Samek, Rudolf Polanecký a Antonín Husník. Tamtéž měl létat „cestovní aparát Polaneckého“, tedy vlastně Bohemia B 5. Z důvodu předpokládané velké účasti byly posíleny vlakové spoje z blízkého okolí. Vstupenky na akci stály od 5 Kč do 15 Kč.

Ve večerních hodinách 2.10.1920 v sále chrudimského musea uspořádána přednáška s názvem Vzdušným oceánem s promítáním diapozitivů s leteckou tématikou. Přednášel Ing. Husník, letecký konstruktér firmy Aero Ta byla velmi odborná a laické veřejnosti nesrozumitelná, ale promítané diapozitivy se líbily všem.

3.10.1920 Ing. Husník pokračoval dalším výkladem u letadel před vlastním leteckým dnem. Účastnilo se pět letadel. Seskok padákem provedla akademická malířka pí. Samková-Leperová.

V roce 1920 Eugen Čihák asi s bratrem Hugem v Pardubicích dokončil poslední předválečné letadlo. To prodal Jaroslavu Wiesnerovi do Chrudimi.

V lednu 1921 byla Bohemia B 5, letoun Společnosti s ručením omezeným Bohemia, prodána Jaroslavu Wiesnerovi.

6.5.1921 Polanecký přelétl letoun  do Chrudimi, kde stroj předal J. Wiesnerovi. Podle badatele H. Salze byla však B 5 ještě v dubnu 1922 vedena v evidenci Aviatického sdružení Bohemia.

Asi čtyřikrát letěla do Kbel a zpět.

od 27.12.1921 do prosince 1926.

Dále provedla 20 letů na trase Chrudim – Čáslav a přes 100 letů cvičných i s cestujícími.

Bohamia B 5 létala až do roku 1923, kdy stařičký motor NAG definitivně "dodýchal".

Jaroslav Wiesner pracoval v mnoha organizacích spjatých s letectvím, ve Sportovním klubu Chrudim, Československém aviatickém klubu a od roku 1923 Aeroklubu RČS.

Po dosloužení motoru NAG si Wiesner nechal  letadlo přestavět na bezmotorový kluzák. Přestavbu prováděl Rudolf Valenta (1894-1943), správce hangárů a pilot firmy Aero, továrna letadel, dr. Kabeš. V Praze byl demontován motor, přední část trupu byla uzavřena velkým plechovým krytem, zakryto bylo i zadní sedadlo a kolový podvozek nahrazen lyžemi. Úprava byla dokončena na konci ledna 1924. Hmotnost prázdného letadla se snížila na 170 kg. V únoru 1924 proběhlo zalétání na kbelském letišti. Údajně měla být B 5 zkoušena i na plachtařských terénech u Chrudimi, na svahu u Podhořan u Ronova.

.

, , od prosince 1926 do 1939.

26.12.1926 vznikla Místní skupina MLL v Chrudimi a byla registrovaná v Rejstříku spolků Zemské správy politické pod pořadovým číslem 1172.

Kromě Chrudimi byly další Místní skupiny MLL v chrudimském okrese organizovány v Hlinsku, Heřmanově Městci, Hrochově Týnci a Chrasti. Známé byly i skupiny působící krátce v Luži, Proseči, Skutči a v dalších městech. Východočeská oblast byla také nazývána Kašparovou župou MLL.

Jaroslav Wiesner byl mecenášem Místní skupiny MLL v Chrudimi.

V květnu 1927 valná hromada Místní skupiny MLL v Chrudimi, kdy bylo zvoleno předsednictvo v čele s Bohušem Holým, radou Okresního úřadu v Chrudimi.

V letech 1927 až 1928 pořádala Místní skupina MLL v Chrudimi ve spolupráci s okresní správou politickou v Chrudimi peněžní sbírku na letoun Čs. červeného kříže.

V listopadu 1928 valná hromada Místní skupiny MLL v Chrudimi, kdy bylo zvoleno předsednictvo v čele s Bohušem Holým, radou Okresního úřadu v Chrudimi.

Jaroslav Wiesner patřil k zakládajícím členům Východočeského aeroklubu v Pardubicích (VAP), který finančně podporoval.

Jaroslav Wiesner byl také neúnavným konstruktérem a experimentátorem. Postavil řadu modelů, na nichž zkoušel různá aerodynamická řešení, hlavně uspořádání nosných ploch a profily křídel. Stavěl také modely ornitoptér, tj. letadel s mávavými křídly. Experimentoval s využitím raketových motorů i stlačeného vzduchu k pohonu létacích aparátů.

Wiesnerovo letecké snažení popisoval jeho spolupracovník, pan Josef Slovík: „Začal jsem pracovat v továrně Františka Wiesnera v roce 1929, kde již pan J. Wiesner pracoval v laboratoři slévárny. J. Wiesner byl letadly zcela posedlý. Neustále studoval aerodynamiku a prováděl pokusy s modely letadel. Byl častým hostem v modelárně, kde si objednával různé díly pro své modely.

Konání leteckého dne bylo stanoveno na 22.9.1929í, ale z důvodu nepřízně počasí se konal až za týden, 29.9.1929. S náhradním termínem bylo dopředu počítáno. Jako přistávací a vzletová plocha byla vybrána louka za chrudimským pivovarem jako v případě ukázek Eugena Čiháka z roku 1911. Akce byla organizována společně s pražskou centrálou MLL, která zabezpečila letecké ukázky vlastními letadly a na letecký den vyslala dva letouny. Dalšími stroji byl stíhací letoun Leteckého pluku 6 v Praze a letoun Leteckého pluku 2, který se účastnil především pietní akce v nedalekých Vejvanovicích. Program začínal ve 14 hodin a nechyběla zde letecká akrobacie, vysazení figury na padáku a vyhlídkové lety. Ceny vstupného se pohybovaly od 1 do 3 Kč. Pro vyhlídkový let byly ceny stanoveny na 50 Kč v případě členství v MLL a na 80 Kč pro nečleny. Akce se celkem účastnilo na 3000 diváků.‟

V roce 1930 se cvičení protiletadlové obrany účastnila Místní skupina MLL v Chrudimi společně s dalšími spolky. První poradní zasedání místních spolků MLL, Sokol, Orel, Čs. obec legionářské se konalo 30.7.1930. Byl zvolen výbor civilní protiletadlové obrany v čele s předsedou Josefem Kálesem, který setrval ve funkci až do okupace. Za Místní skupinu MLL v Chrudimi se této problematice věnoval dr. Felix Zeman. Vlastní cvičení bylo uskutečněno v termínu 3. až 6.8.1930 v oblasti východní Čechy a střední Morava

4.8.1931 Baťův firemní letoun Albatros B.II OK-ATE při vzletu zachytil o hromosvod.

4.8.1931 u Chrudimi začal hořet letoun Letov Š 16.30. Pilot des. B. Stein se z hořícího stroje zachránil padákem (jako druhému v ČSR), pozorovatel por. J. Mlejnek zahynul, když se mu padák zachytil za ocas letadla.

Kdy vznikl Plachtařský odbor MLL v Chrudimi? Zakoupení dvou stavebnic kluzáků Skaut.

Pan Josef Slovík: v roce 1931 jsme si společně pronajali dílnu ve Fibichově ulici a pracovali jsme společně na stavbě dvou kluzáků typu Skaut. Zalétání bylo uskutečněno na letišti v Pardubicích, kde byly kluzáky vystřelovány silnou gumou. Posléze byly prováděny lety společně s panem Kašparem z Mikulovic na Seči. Potom byl pražskou MLL vybrán kopec Ranná. Jarda však prosazoval kopec u Podhořan, blízko Čáslavi, kde se mu podařilo udržet kluzák přes hodinu ve vzduchu.

V květnu 1932 byla kostra rozestavěného kluzáku Skaut předvedena široké veřejnosti na výstavě místní Obchodní akademie.

O měsíc později byly oba hotové kluzáky Skaut vystaveny na hřišti fotbalového klubu AFK Chrudim.

Ve stejném měsíci byl první z nich zalétán plachtařem Kašparem, který s letounem provedl 5 letů u obce Seč v blízkosti zříceniny Oreb.

Od 24.7.1932 byl organizován plachtařský kurz na Seči, kterého se účastnil i zakladatel čs. plachtařského létání Ing. Ludvík Elsnic.

Výcvik pokračoval v srpnu dalším kurzem, tentokrát s německou účastí. Instruktory kurzu byli členové PO MLL v Chrudimi, Jaroslav Wiesner a Jindřich Kašpar.

9.10.1932 u Chrudimi došlo k havarii letadla L 5 Jaroslava Lonka OK-VAF při němž uhořela jeho snoubenka, Ginette Ferron, učitelka jazyků v Pardubicích.

V roce 1933 se PO MLL v Chrudimi prakticky rozpadl. Důvody byly dva, a to vysoké poplatky za škody způsobené na soukromých pozemcích, využívaných při plachtařském výcviku a vysoké nájemné použitých ploch na Seči.

Místní skupina MLL v Chrudimi se zatím omezovala pouze na modelářství, propagaci letectví a pokračovala v organizaci civilní protiletecké ochrany. Dne 10.11.1933 byl vytvořen Výbor obrany obyvatelstva proti leteckým a plynovým útokům pod patronaci předsedy Místní skupina MLL v Chrudimi Bohuše Holého a zástupci armády v čele s pplk. Ladislavem Benešem. Výbor navazuje na protiletadlový výbor z roku 1930.

Jeden kluzák Skaut byl prodán do Pardubic, kde v listopadu 1933 vznikl PO MLL v Pardubicích. V tomto klubu působil aktivně i Jaroslav Wiesner.

První přednáška na téma Letecko – chemické války se konala dne 14.1.1934 v chrudimském průmyslovém muzeu. Obdobné přednášky se konaly i v dalších letech ve spolupráci čs. armádou.

Modelářský kurz byl veden Jindřichem Koutem a měl 45 členů. Pořádal nepravidelné výstavy a i jiné akce v souvislosti s leteckým modelářstvím.

Místní skupina MLL v Chrudimi každoročně organizovala zasedání své valné hromady s volbou funkcionářů výboru. V roce 1934 bylo u skupiny registrováno pět osob s plachtařským oprávněním skupiny A.

Jaroslav Wiesner se také podílel na stavbě letadel Místních skupin MLL v Chrudimi a Pardubicích. Právě Plachtařský odbor MLL v Pardubicích postavil celodřevěný jednomístný větroň Espenlaub německé konstrukce, který byl v roce 1935 jediný tohoto typu v Československu.

Wiesner se stal jedním z iniciátorů motorizace větroně. Stroj byl vybaven miniaturním odhazovacím podvozkem a nad centroplán byl instalován pomocný motocyklový motor, pohánějící tlačnou vrtuli. Výsledky zkoušek však nesplnily očekávání, především pro nízký výkon motoru.

Pan Josef Slovík: v letech 1935 až 1937 jsme si pronajali novou dílnu na Tvarůžku a zahájili jsme stavbu nového kluzáku Polanecký. Kluzák byl velmi rychlý, ale těžký na předek. Zalétali jsme ho v Pardubicích – Popkovicích u místní MLL. Pak byl i tažen motorovým letounem ze Zlína, kterého pilotoval šéfpilot Glaksner.

Již v polovině třicátých let můžeme nalézt dokumenty týkající se proseb chrudimské městské rady o zřízení či výstavbu vojenských zařízení nebo útvarů směřujících na Ministerstvo národní obrany. Cituji z dopisu městské rady v Chrudimi ze dne 25.1.1935 určeného pro ministra NO dr. Bohumíra Bradáče: "Rada města se obrací na Vaši Slovutnost, pane ministře, abyste laskavě při dislokaci vojenských závodů, podniků nebo skladů pamatoval i na město Chrudim, které by bylo vděčno, kdyby mohlo ve svém středu míti instituci vojenského řádu. Za prokázanou blahovůli vzdávám Vaší Slovutnosti jménem rady města Chrudimě vřelý dík a trvám obvzláštní úctě oddaný starosta města Antonín Kačer."

Snažení městské rady pokračovalo v dalších dokumentech, a to v memorandu ministerské radě a MNO ze dne 9.7.1936. Zde byly předloženy návrhy jednotlivých vojenských zařízení: přeložení divizního proviantního skladu z Josefova do Chrudimě, zřízení divizní polní nemocnice, dislokace nějakého vojenského útvaru, či vybavení technické odbočky divizního proviantního skladu, která již v Chrudimi působí, a vybudovat ve městě podnik pro válečný průmysl.

Ve 2. polovině 30. let zkonstruoval Jaroslav Wiesner tři větroně: Polanecký, JW I a Chrudim. Ve skutečnosti se jednalo o vývojové etapy jednoho a téhož letadla. Konstruktér experimentoval především s profily a systémem řízení. Stavba a úpravy konstrukce probíhaly přímo v Chrudimi. Kde měl dílnu? Prováděl je sám Jaroslav Wiesner s pomocí několika dalších nadšenců (například Vladislava Špuláka a Jindřicha Slavíka). Ti se také podíleli na stavbě jeho modelů a výrobě vrtulí. 

Větroň Polanecký - první z řady jednomístných větroňů Jaroslava Wiesnera. Jméno dostal po tragicky zahynulém letci a konstruktéru Rudolfu Polaneckém (1892-1922), s nímž udržoval Wiesner těsné kontakty na počátku 20. let. Větroň byl dokončován v létě roku 1936. Jeho tvůrce se s ním chtěl zúčastnit 3. sletu plachtařů MLL v Žilině. Nakonec k tomu nedošlo, údajně proto, že stroj neobdržel včas imatrikulaci. Byl to celodřevěný jednoplošník s uzavřenou kabinou. Od jiných typů se lišil absencí směrovky. Směrové řízení mělo být docíleno jenom pomocí křidélek. Křídlo bylo vybaveno aerodynamickými lištami pro usměrnění vzduchu k obtékání výškové plochy. Kýlovku nahrazoval jakýsi kýl na spodní části zádě trupu, který byl typickým znakem všech podob Wiesnerova letadla. Po dokončení větroň létal pod hlavičkou MLL v Pardubicích. Přitom se ukázalo, že zvolený oboustranně vypouklý profil křídla není pro bezmotorová letadla vhodný. K jeho výměně však pravděpodobně došlo až u větroně Chrudim.

Další stádium vývoje bylo, patrně velmi krátkou dobu, označeno JW I. Experiment se zvláštním typem řízení se pravděpodobně neosvědčil, a tak bylo na stroji instalováno směrové kormidlo. Vodorovná stabilizační plocha nesoucí výškové kormidlo byla posazena na horní okraj kýlovky a po obou stranách vzepřena jednoduchou vzpěrou. Dochované snímky této varianty ukazují, že Wiesnerův větroň měl zpočátku přímá křídla a tím se výrazně lišil od konečné podoby, označené Chrudim, která se vyznačovala křídlem lomeným do M.

Současně chrudimská radnice v říjnu 1936 oslovila politiky v poslanecké sněmovně. Zde bych citoval odpověď klubu poslanců Národního shromáždění za stranu Národního sjednocení ze dne 6.10.1936: "Městskému úřadu v Chrudimi. Dovoluji si Vám sdělit, že nejen Vaše snahy podporuji, ale ve věci samotné jsem Vám již několikrát k uspořádání této akce si dovolil raditi. Současně Vám sděluji, že mě bylo řečeno z Hlavního štábu čsl. branné moci, že vojenská správa sama se již přiklonila k názoru, aby Chrudim svou vojenskou posádku dostala, zároveň jsem byl upozorněn, že za věc již několik pánů intervenovalo, zejména pan poslanec Novotný. Tato věc jak stojí, bude do Chrudimi přemístěna vojenská jednotka a ústav. Z důvodu zachování úředního tajemství nelze bohužel zděliti, jaké útvary to budou."

Mezi další politiky, kteří byli osloveni, patřili pánové Antonín Srba, poslanec národního shromáždění za Československou sociálně demokratickou stranu dělnickou, tehdejší senátor Vojtěch Beneš, bratr prezidenta Eduarda Beneše, člen stejné politické strany a František Remsa, tajemník prezidenta republiky a chrudimský rodák. V dopisech dalšího sociálně demokratického poslance Bohumila Laušmana ze 13. a 14.10.1936 adresované starostovi Chrudimi Václavu Káškovi a ministru NO Františku Machníkovi se hovořilo o zřízení divizní vojenské nemocnice a divisního proviantního skladu. Tyto dopisy potvrzoval přísně tajný spis 4.711-1936 Zemského vojenského velitelství Praha ze dne 3.11.1936, kdy velitelství informuje chrudimskou radnici, že vyšle do Chrudimi komisi se zástupcem velitele 4. divizní nemocnice na první jednání ve věci jejího zřízení. Z těchto dokumentů je možno rozpoznat, že Chrudimští měli ve svých žádostech opravdu silnou politickou podporu z nejvyšších míst včetně okolí prezidenta republiky, a to během několika měsíců od vydání červencového memoranda, i když zprvu o zřízení polního letiště nešlo. Důvodem zřízení vojenských zařízení ve městě bylo podle mého názoru samozřejmě finanční profit, který by vojáci svým působením ve městě či okolí přinesli jak do městské pokladny, tak i zcela jistě místním podnikatelů, kteří by útvary zásobovali.

Již před koncem roku 1936 bylo výnosem MNO čj. 7.549, taj. IV/4 193631 rozhodnuto o zřízení těchto vojenských objektů v Chrudimi: SPS.4 (Sborový proviantní sklad s technickou odbočkou), který se dále členil na budovy kurzů hospodářské služby a vozatajskou švadronu č. 4, obytné domy vojenských gážistů a technický odbor. Sborová nemocnice (SN.4) měla stát na pozemku technické odbočky SPS.4, s možností rozšíření objektů na sever a východ. Součástí stavby nemocnice měl být i neprašný přírodní zelený pás mezi objekty skladu a nemocnice. Všechny tyto projekty však nebyly nikdy uskutečněny, i když se s nimi stále počítalo, o čemž ještě hovořil spis o SN.4 ze dne 7.2.1938 MNO čj. 20.300, dův.- IV/4-1938, určený pro Ministerstvo financí, kde stálo, že pozemky byly k výstavbě připraveny, ale není dosud vypracován stavební projekt a částka 23 miliónů Kč na vlastní stavbu, kterou mělo město také obstarat, chybí. Tyto projekty, pokud jejich výstavba nebyla zahájena do léta 1938, neměly podle mého názoru naději na úspěch a čs. stát měl této pohnuté době jiné priority.

Jako poslední mělo být realizováno letiště s leteckými kasárnami. Nalézt vhodné místo pro vznik letiště se ukázalo jako velmi komplikované. Byly postupně předvedeny tři návrhy. První návrh vznikl již v únoru 1937, kdy komise složená ze zástupců města a vojenské správy vybrala plochu východně od města. Ta byla v červnu městskou radou zamítnuta. Druhý návrh prostoru byl uveden v dokumentu z května 1937 MNO čj., 7660 taj./ IV.- 4 odd./1937, ovšem pro bezprostřední sousedství k prostorům SPS.4 a SN.4 byl také zavržen. K poslednímu návrhu se sešla komise dne 22.6.1937 a vypovídaly o něm dva dokumenty: čj. 5810/1937 Městského úřadu Chrudim a čj. 8497 dův. IV/4. odd. 37. MNO. Dokumenty byly určeny Okresnímu úřadu v Chrudimi a popisovaly vybraný prostor budoucího letiště: "Na straně severozápadní hraničí letiště s okresní silnicí z Chrudimi do Sobětuch, na jihozápadní je ohraničuje silnice ze Sobětuch do Slatiňan. Na jihovýchodní straně je silnice vedoucí západním směrem od chrudimského pivovaru do restaurace Kometa (a dále pokračuje do Rabštejnské Lhoty). Na severní straně se město zavazuje vybudovat silnici Chrudim – Sobětuchy. Taktéž musí byt upravena silnice Chrudim – Kometa (směr Rabštejnská Lhota), která by za nynější situace letiště čtvrtila od jihu. Současně mají být vykácena stromořadí u všech těchto silnic. Popis dále pokračuje prostorem pro budovy leteckých kasáren o rozměrech 4,5 ha, který se nachází u okresní silnice Chrudim – Německý Brod. Spojení mezi letištěm a kasárnami bude vytvořeno pomocí polní silnice, která nesmí narušit těžební objekty blízké cihelny." Hlavní komunikace byly majetkem Okresního úřadu a město i MNO očekává, že okres se vyjádří k problému kladně, což se také dozvídáme z protokolárního zápisu ze dne 27.8.1937.

Stavba dvojhangáru. K prvnímu jednání o její realizaci bylo přistoupeno již srpnu 1937. Zasedání se účastní majitelé pozemků, zástupci města, zástupci stavebních ředitelství z Brna a Hradce Králové, zástupci Leteckého pluku 6 z Hradce Králové a především firma, která měla hangár postavit. Jednalo se o akciovou společnost Škoda Plzeň. Zástupci jednotlivých stran s výstavbou souhlasili. Projekt vypracovalo vojenské stavební ředitelství v Brně, rozměry stavby bez přístavku byly 77,01 x 60 m. K hangáru byla připojena z jižní strany budova o rozměrech šířky hangáru (60 m) a na šířku o 16 m se sklady, dílnami a kancelářemi v přízemí a v prvním poschodí se nacházelo zázemí pro letecký personál. Název dvojhangár vycházel z příčky vybudované uprostřed hangáru ve směru od jihu na sever. Obě strany hangáru, jak západní, tak jižní, měly po celé délce instalovány několikakřídlá plechová, ručně manipulovatelná vrata téměř v celé výšce stavby (respektive do dvou třetin, zbytek tvoří okna). Rozvod vody byl prozatím napojen na místní studnu, počítalo se ovšem s městským vodovodem. Elektrifikaci s osvětlením provedl Východočeský elektrárenský svaz s napojením na rozvod města. Hangár byl situován severní stranou v bezprostřední blízkosti okresní silnice Chrudim – Sobětuchy. Do hangáru vnikla v zimě 1937/1938 voda, další nehodou bylo poškození střechy vichřicí v květnu 1938. Obě závady byly městem opraveny. Cena hangáru pro tento typ byla standardizována, stejné stavby byly stavěny i na dalších letištích, celkem 3 125 000 Kč. 9 Bohužel ze spisu nelze rozeznat, zda byla cena propočtena i s přístavkem. Stavba hangáru byla dokončena před mnichovskou krizí, ale přístavek nikoliv, jeho dokončení hlásí starosta města protektorátnímu ministrovi vnitra dne 20.5.1939.

Konečná podoba jednomístného větroně vznikla roku 1937. Letadlo pak bylo pojmenováno Chrudim. Jednalo se o jednomístný větroň, schopný akrobacie. Byl koncipován jako samonosný celodřevěný středokřídlý jednoplošník. Měl dvoudílné dvounosníkové křídlo lomené do M. Bylo obdélníkového půdorysu s kulatými konci a mělo tlustý profil. Jeho přední část byla potažena překližkou, zbytek plátnem. Na spodní straně křídla byly malé aerodynamické plůtky, které měly usměrňovat proudění. Křídlo bylo připojeno ke krátkému centroplánu. Trup z podélníků a přepážek byl potažen překližkou. Vpředu měl eliptický průřez, od střední části až k zádi měl na  spodní straně zvláštní kýl, připomínající člun. Z trupu  vycházel malý centroplán s aerodynamickými přechody do křídla. Pilotní prostor chránil průhledný překryt, zadní část však zůstala otevřená. Stroj přistával na jasanovou lyži, která byla odpružena gumovými špalíky, mezeru mezi trupem a lyží zakrývalo plátno. Na konci trupu bylo plovoucí směrové kormidlo.Vodorovná stabilizační plocha, potažená překližkou, nesla klasické výškové kormidlo. Mělo létat i být hangárovánov Pardubicích, kde se objevovalo ještě v roce 1938. O jeho dalším osudu existují dvě verze: buď byl odvezen Němci po záboru letiště roku 1939, nebo s ním J. Wiesner nějaký čas experimentoval a nakonec ho před příchodem Němců spálil.

Jaroslav Wiesner měl velké zásluhy na tehdejším rozvoji modelářství a plachtařství na Chrudimsku i Pardubicku. Zasloužil se o vznik letiště Podhořany Místní skupiny MLL v Pardubicích, kde byla v srpnu 1937 otevřena Plachtařská škola pro východní Čechy.

V roce 1937 byl Jaroslav Wiesner za své zásluhy o rozvoj MLL dokonce jmenován jejím čestným členem.

Výstavba letiště pro posilové letecké jednotky.

Konečná smlouva č. 8865/1937 ze dne 23.12.1937 na výstavbu letiště a leteckých kasáren mezi Československým státem, zastupovaným vojenskou stavební správou Hradec Králové (velitelstvím II. sboru), a obcí Chrudim, byla schválena městskou radou dne 15.12.1937 a zastupitelstvem města dne 30.12.1937 čj. 9620/1937.

Dle dohody se chrudimská obec zavazuje, že postaví kasárna, opatří všechny pozemky potřebné pro jejich stavbu a že zaplatí třetinu částky na koupi staveniště. Dále se mimo jiné obec zavázala, že upraví silnice ke kasárenskému komplexu a k objektům na letišti podle potřeby vojenské správy. Dále také došlo k závazku, že obec zavede elektrickou, kanalizační a vodovodní sít a že ihned po skončení stavebních prací budovy pojistí proti živelným pohromám a bude toto pojištěné udržovat, dokud nebude letiště používat vojenská správa. Stavební náklady byly tehdy vyčísleny na 11 100 000 Kčs. Tuto částku si měla obec půjčit od Ústřední sociální pojišťovny, Všeobecného pensijního ústavu, Pensijního ústavu zaměstnanců sociálně pojišťovacích ústavů. Podrobnosti.

Plánováno Stálé vojenské letiště. Rozměry 600 x 900 m. Hangáry a skladové prostory.

1.1.1938 z Chebu se přesunula Letecká radiotelegrafní stanice 1.

Okresní úřad schválil městská rozhodnutí 15.1.1938 čj. 9.620/1938 a Zemský úřad v Praze dokonce až 25.5.1938 6381/1 1938. Tou dobou bylo již mnoho prací na letišti realizováno, jak se později dozvíme, a to bez schválení konečné smlouvy.

Stavbu leteckých kasáren situovaných podél okresní silnice Chrudim – Slatiňany řešila komise zasedající v Praze na IV. oddělení MNO dne 25.5.1938. Zadávací cena 2 850 000 Kč. Konečná dostavba budov leteckých kasáren, se kterými město krátce spekulovalo bezprostředně po okupaci Československa na přestavbu v okresní nemocnici, byla provedena při tzv. kvantitativní kolaudaci stavby 24.-27.6.1941.

Pan Josef Slovík: i nadále jsme se věnovali leteckým modelům. V roce 1938 jsme se pokusili o stavbu cvičného dvojmístného kluzáku o rozpětí křídel 8m s velmi malou nosnou plochou

15.7.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 22 Chrudim.

Ortofotomapa 1938.

1.8.1938 , , .

23.8.1938 MNO oznámilo stavebnímu ředitelství dokumentem čj. 14.987 IV./4. odd. 1938, že v soutěži na úpravu letištní plochy zvítězila fa A. Suchomel a J. Stejskal z Hradce Králové, která měla na stavbu pouze 70 dní. Cena byla stanovena na 770 382,7 Kč a zahrnovala odvodnění a terénní úpravy, dále betonovou plochu před hangárem a přístavkem. Konečná kolaudace letištní plochy proběhla až 4.7.1939.

V září 1938 začala překládka elektrického vedení v blízkosti letiště, které Východočeský elektrárenský svaz přeložil 500 m jižním směrem.

V září 1938 letiště mělo stupeň dokončení 80 %, 2 hangáry, kasárny.

Mobilizační těleso 606 vzniklo z Leteckého pluku 6. Vytvořeno celkem 22 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Hradec Králové, Chrudim, Německý Brod a Praha.

V době zářijové mobilizace byly letouny z Chrudimi přesunuty.

24.9.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 22 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 606.

24.9.1938 byla Letecká radiotelegrafní stanice 1 začleněna do stavu Mobilizačního tělesa 606.

26.9.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 22 v sestavě Mobilisačního tělesa 606 jako mobilizovaný útvar 606-C-3.

26.9.1938 vznikla Letecká radiotelegrafická stanice 1 v sestavě Mobilizačního tělesa 606 jako mobilizovaný útvar 606-C-7.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

21.10.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 22 demobilizována.

21.10.1938 byla Letecká radiotelegrafická stanice 1 demobilizována.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště, které se po provedené revisi programu dobudovávají, jakožto nezbytně nutná. Stálá vojenská letiště, kde bude trvale umístěna vojenská letecká posádka. Jsou to Chrudim, Tábor, Hlohovec.

V lednu 1939 byly v užší soutěži vybrány firmy pro zřízení ústředního topení leteckých kasáren. Firmy propojily budovy leteckých kasáren a napojily systémy na městskou část.

15.3.1939 bylo letiště v ranních hodinách odříznuto od města obrněnými vozy německé okupační armády a v jeho okolí byly rozmístěny protiletadlové baterie. K obsazení pozemními sledy Luftwaffe došlo až v poledne.

Z Vysokého Mýta se přesunula Četnická letecká hlídka Vysoké Mýto. Zde byla zrušena. 

Existence veškerých leteckých spolků se po okupaci Československa soustředila do Českého národního aeroklubu a zaměřila se výhradně na modelářství. V letech 1940 a 1941 provedly orgány pardubického gestapa celkovou likvidaci zbylých organizací v Chrudimi, Hlinsku a v Hrochově Týnci.

Od 1.7.1939 Fliegerhorst-Kommandantur Chrudim (Velitelství letiště), podřízené Flughafen-Bereichs-Kommando Pilsen ( Velitelství letištní oblasti), podřízené Luftgau-Kommando VIII.

Konečná kolaudace letištní plochy proběhla až 4.7.1939.

Od září 1939 do května 1940 výstavba velitelské budovy na letišti. Přístavek hangáru nesl v některých dokumentech stejné označení, ovšem jednalo se o odlišné budovy. Jednoposchoďová budova o rozměrech 13 x 40 m byla situována obdobně jako dvojhangár v blízkosti silnice Chrudim – Sobětuchy ve vzdálenosti 50 m západně od dvojhangáru. Stavbu projektoval znovu pražský architekt Ing. Gillar. V budově byly zřízeny především kancelářské místnosti.

Od října 1939 do ledna 1940 fa Hejduk & Faix Praha IX. zprovoznila soustavu tří podzemních nádrží v řadě. První největší benzínová o objemu 50 000 l a další dvě menší, olejové, každá po 5000 l převodového a motorového oleje. Z nádrží byla viditelná pouze příruba pro napojení čerpacích hadic. Před nádržemi se ve vzdálenosti 10 m nacházely elektrická čerpadla, která byla umístěna do podzemního technického prostoru. Tyto soustavy byly na letišti rozmístěny čtyři, což neodpovídalo původnímu návrhu vojenské správy, kde byly zmíněny pouze dvě. První dvě soustavy se nacházely v blízkosti dvojhangáru, a to první 50 m západně a druhá 100 m východně od jeho pozice. Další dvě soustavy byly v půl kilometrové vzdálenosti od dvojhangáru. První znovu západně a druhá jižně. Letecké palivo a oleje.

Satelitní letiště pardubické školy. Od října 1939 působila na letišti Schule/FAR. 32 z Pardubic. Prvním velitelem byl zde Oberleutnant von Liebke, který byl později sestřelen na východní frontě.

Při využívání letiště německým letectvem byla zavedena civilní strážní služba.

Za okupace se Jaroslav Wiesner zapojil do odboje. Byl získán pro zpravodajskou činnost svým kolegou z Východočeského aeroklubu v Pardubicích, chrudimským rodákem Jaroslavem Lonkem, který spolu s dalšími čtyřmi bývalými čs. letci vytvořil výzvědnou síť, pokrývající prakticky celý protektorát. J. Wiesner předával informace o válečné výrobě ve Wiesnerově strojírně i o chrudimském letišti.

K oficiálnímu převzetí smlouvy chrudimského letiště a kasáren došlo dne 9.12.1939, kdy bylo již letiště německou Luftwaffe používáno.

22.4.1940 okolo 16. hod. dopad hořícího letounu Ar 65 od pardubické Schule/FAR. 32. Gefr. Werner Köhler uhořel. Četnické hlášení. Letecká badatelna.

Asi v roce 1940 na jižní straně kasárenského pozemku souběžně se silnicí Chrudim – Slatiňany byly postaveny tři přízemní dřevěné sklady každý o velikosti 5 x 30 m v prostoru leteckých kasáren. Tyto stavby nebyly uvedeny v dochovaných technických výkresech a byly zbořeny na začátku 90 let 20. století.

První písemně zdokumentovaný neoprávněný vstup se stal 20.10.1940 okolo 17 hodiny odpolední, kdy Marie Wágnerová, bytem Chrudim č. p. 25/III., byla přistižena při jízdě na kole z osady Podhůra do Chrudimi. Cestu si ovšem zkrátila jízdou přes letiště, ačkoliv věděla, že vstup byl přísně zakázán a tabule s česko - německými nápisy byly rozmístěny okolo letiště. Jmenovanou zadržel šstráž. Josef Maisner, který na místo dorazil po telefonátu Fliegenhorstkommandera z letiště. Wágnerová byla na místě propuštěna, ale byla předvolána k okresnímu úřadu v Chrudimi na den 30.10.1940. Zde vypověděla, že o zákazu průchodu přes letiště nevěděla a že tímto způsobem chodí přes plochu letiště více osob. Jmenovaná byla pokutována 20 K. Přestupek popsán v hlášení četnické stanice Chrudim okresnímu úřadu čj. 4870/40.

Pan Josef Slovík: v roce 1941 jsme zahájili stavbu modelu dvoumotorového kluzáku. Jarda se bohužel konce stavby kluzáku nedočkal, neboť byl v roce 1943 zatčen Gestapem a popraven. Později jsem se dozvěděl, že pracoval pro odboj, s čímž se mi Jarda nikdy nesvěřil.

Po prozrazení sítě nastalo rozsáhlé zatýkání, jehož obětí se stal i Jaroslav Wiesner.

Konečná dostavba budov leteckých kasáren, se kterými město krátce spekulovalo bezprostředně po okupaci Československa na přestavbu v okresní nemocnici, byla provedena při tzv. kvantitativní kolaudaci stavby 24.-27.6.1941.

24.7.1941 okolo 22 hodiny Františka Těšíková, bytem Rabštejnská Lhota č. p. 12 spolu s dalšími dvěma ženami, Marií Těšíkovou, bytem tamtéž a Barborou Strouhalovou, bytem Rabštejnská Lhota č. p. 37, byly přistiženy polním hlídačem Jaroslavem Rumlenou při sekání trávy na letišti, a to ve dvou případech. V prvním případu byly před 22 hodinou vykázány z letiště a v druhém, okolo 22 hodiny, nestihl jmenované polní hlídač zadržet. Ženy s posečenou trávou utekly z místa činu. Polní hlídač tyto skutečnosti oznámil šstraž. Karlu Bartoňovi. Obviněné byly předvolány na obecný úřad v Rabštejnské Lhotě dne 15.8.1941. Ty vypověděly, že byly z letiště vykázány a žádnou trávu neposekaly. Celková škoda byla vyčíslena na 10 K. Popis události uváděla hlášení četnické stanice Chrudim okresnímu úřadu čj. 3456, 3569, 3570/41, jako polní pych.

Ar 68 F "PF+GW", srpen 1941-listopad 1942.

1.10.1941 byla přejmenována na FFS A/B 32.

1.11.1941 utopení chrudimského školního letounu Bü 131 WNr. 658 od pardubické FFS A/B 32 ve vodní nádrži Seč. Flg. Adolf Altmann zahynul. Četnické hlášení.

Kl 35 "KJ+NR" , , .

18.11.1942 poškození školního letounu He 72 WNr. 1014 od pardubické FFS A/B 32 pro poruchu motoru. Poškození letounu 75 %. Gefr. Erhart Reblin zraněn.

15.5.(7).1943 srážka dvou školních letounů Bü 181 WNr. 510157 a 330114 od pardubické FFS A/B 32. Fw. Georg Plate a Gefr. Gerhard Weiser zahynuli.

15.5.1943 zničení školního letounu Bü 181 WNr. 661 od pardubické FFS A/B 32 chybou pilota. Gefr. Kurt Reichert zahynul.

Jaroslav Wiesner byl odsouzen k trestu smrti a 28.5.1943 popraven v Berlíně - Plötzensee. Ještě do vězení si nechal posílat odbornou leteckou a fyzikální literaturu. Němci také zkonfiskovali většinu jeho dokumentace, takže mnohé technické údaje a výsledky pokusů jsou dnes pro badatele nedostupné.

15.10.1943  byla přejmenována na FFS A 32.

 25.1.1944 FFS A 32 byla rozpuštěna. Její zbytky převzala FFS A 9 v Grottkau Stary Grodkow v Polsku.

27.7.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

7.8.1944 z letiště Tonndorf Bednary severovýchodně Poznaně MAPA přiletěly šestimotorové dopravní letouny Me 323 Gigant od II./TG 5.

"Začátkem srpna objevili se na chrudimském letišti Giganti, veliká to dopravní voj. letadla. Některá byla umístěna i na polích zdejších hospodářů." Pamětní kniha obce Lhoty Rabštýnské.

24.8.1944 chrudimské letiště bylo bráněno palbou lehkého flaku (bombardovací svaz letící bombardovat pardubické cíle prolétal přes Chrudim od jihu). V Chrudimi a v jejím okolí byly zaznamenány tyto dopady pum: 6 pum dopadlo do polí v blízkosti hřbitova na chrudimském Novém Městě, 8 pum dopadlo nedaleko cukrovaru a jedna zasáhla protiletecký kryt. V krytu zahynuly 3 osoby a 15 bylo raněno. Dopady pum byly zaznamenány také v polích u obce Medlešice. V celé oblasti se nacházely odhozené přídavné nádrže z letounů P-51.

25.8.1944 přiletělo šest Me 323 D Gigant patřící transportní II./TG 5 (předtím dislokované na letišti Le Bourget u Parise MAPA, kam byly staženy z Istrie).

27.8.1944 Američani na letišti Stichovice rozstříleli dopravní letouny Ju 52 a dva Me 323.

Reorganizace transportních jednotek.

I./TG 5 byla rozpuštěna. Giganti od I./TG 5 se dostaly k 15./TG 4. Dostala 27 kusů a jeden kus z opravy. Počty letounů u jednotky. Trupové označen "G6+??.

II./TG 5 byla rozpuštěna. Giganti od II./TG 5 se dostaly k 16./TG 4. Dostala 28 kusů. Počty letounů u jednotky. Trupové označen "G6+??.

V září 1944 ze Stichovic 11 kusů Me 323 Gigant přeletělo do Chrudimi a do Skutče k uskladnění.

V listopadu 1944 z Gifhornu se přesunul Stab/KG (J) 30 na přeškolení na Me 262. Nakonec se přeškolil na Bf 109. MAPA. Velitel Geschwaderkommodor KG (J) 30 Oberstleutnant Bernhard Jope, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (24.3.1944, jako 431 z celkem 863). Na fotce ještě jako Major.

13.11.1944 se přesunula i I./KG (J) 30 mjr. Hanze Greveho, která zde byla dislokována do 18.3.1945(?) se stroji Fw 190 A a Bf 109 G na přeškolení na Bf 109.

20.11.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

Od prosince 1944 Fliegerhorst-Kommandantur E (v) 213/III (Velitelství letiště) podřízeno Flughafen-Bereichs-Kommando 5/VIII (Velitelství letištní oblasti.) v Brně.

Od prosince byli v obci Rabštejnská Lhota umístěni němečtí vojáci, jejichž úkolem bylo připravit v blízkosti obce odstavné plochy pro letadla. "Od 13.12. 1944 byli v hostinci u Drobílků v sále ubytováni něm. vojáci, poddůstojníci ve škole I. třídě." O jejich původních profesích a pracovním poslání těchto vojáků se dále zmiňuje pamětní kniha obce: "Většina vojínů byla z poslední něm. totální mobilisace, herci, hudebníci a zpěváci z Porýnska. Vůči obyvatelstvu se chovali slušně. Byla to pracovní četa, a dělali kryty pro letadla nejprve v "Borovině" a pak v obec. lese v "Hádkách". Ve zdejší obci zůstali až do konce války." Německo již začalo do války nasazovat všechny lidské síly, a tak do Rabštejnské Lhoty nepřišli žádní profesionální vojáci. Můžeme se domnívat, že šlo o kulturní vzdělané lidi z uměleckých kruhů, jejichž fyzické síly nepostačovaly na to, aby byli nasazeni přímo na frontě. Lze předpokládat, že jejich soužití s místním obyvatelstvem, bylo bezkonfliktní. Touto pracovní skupinou, která zde měla působit dlouhodobě, byly v okolí obce vykonány první práce rozšiřující zázemí chrudimského letiště.

23.12.1944 zničení Bf 109 G-6 WNr. 163697 od I./KG (J) 30 u Sobětuch. Pilot Hans Müller. VLA Čepí. Letecká badatelna.

28.12.1944 dvojice stíhačů P-51 Mustang od 325th FG, 15th USAAF z Itálie po palbě chrudimské protiletecké obrany oddělila od hlavního svazu a napadla chrudimské letiště palubními zbraněmi. Hlášení velitele pořádkové policie z 30.12.1944 uvádí tři zničené a pět poškozených stíhačů Bf 109. Jeden voják byl lehce zraněn.

Protiletecká obrana letiště ale také velká transportní letadla v okolí letištní plochy upoutala pozornost doprovodných stíhaček bombardovacího svazu. Těm se podařilo střelbou z palubních zbraní zapálit několik transportních  Me 323 Gigant a zabít 4 německé vojáky. Budovy na letišti zůstaly nepoškozené. Barvité svědectví podává o tomto útoku i pamětní kniha Rabštejnské Lhoty, která však uvádí tři útočící stíhačky. "Dne 28.12.1944 byl další nálet, při němž se od Pardubic vrátily 3 stíhačky a zapálily tři Giganty na chrudimském letišti. Při tom přeletovaly i naši obec, a to velmi nízko, že každý, kdo jsme venku nálet pozorovali, musel se krýt (pisatel v příkopě). Mnozí zdejší občané ze strachu, jakmile byl hlášen nálet hledali záchranu v lese." Pamětní kniha obce Lhoty Rabštýnské.

28.12.1944 u letiště v Chrudimi čtyři piloti Col. Ernest H. Beverly, 2nd Lt. O. I. Agee Jr., 2nd Lt. Fred M. Brown a 1st Lt. Darwin R. Addis od 325th FG, 15th USAAF z Itálie zničili "G6+IQ", "G6+LQ", "G6+NQ" a "G6+DS" od 16./TG 4.

Oblt. Walter Wolfrum, velitel 1./JG 52 dosáhl svého 134 vítězství.

----------

19.4.1945 Stab I./JG 52 se přesunul do Německého Brodu. Oblt. Günthner se přemístil s 1./JG 52 do Alt-Kemnitz Stara Kamienica. V 13.15 hod. startuji také stroje 3./JG 52. Po dokončení mise přistanou v Ludwigsdorf a zůstanou tam přes noc. Zdroj. MAPA.

21.4.1945 se 2./JG 52 a 3./JG 52 přesunula do Německého Brodu. Zdroj.

(K 21.4.1945 byl štáb Gefechtsverband Weiß ve Schweidnitz. V podřízenosti průzkumná 2./NAGr. 4, průzkumná 11./12, bitevní II./SG 77, noční bitevní 3./NSGr. 4, stíhací III./JG 52 a stíhací 1./JG 52.)

Od 24.4.1945 v Chrudimi byla dislokována Flugbereitschaft/VIII. Fliegerkorps s letouny Ar 79, Bf 108, Fi 156, He 111, Ju 52, Kl 35, W 34. Velitelství bylo v Heřmanově Městci.

1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.).

Průzkum letiště sovětským Pe-2 od 511 орап, 5 ВА z letiště Vajnory. Přehled bojové činnosti za květen 1945.

----------

Od 5.5.1945 provoz bitevní 9./SG 77 s Fw 190 F-8.

Celkem až padesát letadel bylo rozmístěna na okrajích letiště, nebo zamaskováno ve vykopaných krytech ve stráni u silnice u bývalého pivovaru.

Druhého dne povstání 6.5.1945 odrazila německá obrana útok chrudimských povstalců na letiště.

, .

7.5.1945 útoky Fw 190 na kasárna Jiřího z Poděbrad v Praze. Byly to letouny z Pardubic?

7.5.1945 se podařilo předválečnému československému pilotovi Josefu Janouškovi ukořistit letoun Fi 156 na chrudimském letišti, který patřil Verbindungstaffel/Luftwaffenkommando VIII a provést s ním průzkumný let nad Slatiňany, Chrástem, Vysokým Mýtem a Chrudimí. Pozorovatele mi dělal četař Svoboda. Zdroj.

----------

8.5.1945 v 20.00 hod. u obcí Nadryby a Nynice (okres Plzeň-sever) piloti fotoprůzkumných F-6 Mustangů 1./Lt George R. Schroeder a 2./Lt Leland A. Larson od 15th Squadron, 10th PRG, 9th USAAF sestřelily dva Fw 190 od neznámé jednotky. Piloti nepřežili. Letecká badatelna. Letecká badatelna. Byli z Chrudimi?

Na letišti nalezeno 107 letadel, z toho 27 kusů Bf 109.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

9.5.1945 stíhačky od 10 гиад, 10 иак, 8 ВА z Dolního Benešova doprovázely letouny Il-2 a Il-10 od 8 шак, 8 ВА provádějíc průzkum u města Žamberk (okres Ústí nad Orlicí), Chlumec nad Cidlinou (okres Hradec Králové), Moravská Třebová (okres Svitavy), Svinčany (okres Chrudim) a Chrudim. Deník stíhacího korpusu.

9.5.1945 v 18.15 hod. jednotky 40. armády 4. ukrajinského frontu vstoupily do Chrudimi.

Nedatováno.

Zdroj.

Partyzánský oddíl, kterému velel Vasil Kiš, před hangárem v Chrudimi.

, , ,  

Bitevní Fw 190 F-8 "<+3". 

Stíhačka Bf 109 v okopu na severní straně letiště - od hangáru blíže k městu.

.

Řada shořelých stíhacích Bf 109 G-10 či K-4 s motory DB 605 D , od JG 77.

Bitevní Fw 190 "1+", ... v pozadí stíhací Bf 109.

Fw 190 F-8 WNr. 932451 "černá 2+" od I./SG 77 s raketami Panzerblitz I a maskovací sítí poblíž dnešního aeroklubu. V pozadí vlevo Chrudim a vpravo kasárna.

Zdroj.

Fw 190 F-8 "žlutá 2+I" od 9./SG 77.

Zdroj.

Vyhořelý Fw 190 a v pozadí na jižní straně letoun Me 323 . Shořelý Fi 156, v pozadí město . Shořelý Si 204 "169" .

Rozebraný Me 323 , motory a listy vrtulí . Další trosky Gigantů byly směrem na Rabštejnskou Lhotu. (?) Dlouho po válce tam ještě byly vidět.

Sovětští vojáci u letoun He 111 od Verbindungstaffel/Luftwaffenkommando VIII . Letoun He 111 WNr. 4788 u LSŠ byl zrušen až 20.3.1947. Jedná se o tento letoun?

Shořelý stíhací Bf 109, na jeřábu hvězdicový motor BMW 801 a v pozadí u budovy, která je západně od hangáru stojí bitevní Fw 190. .

Vlevo trup Giganta a na jeřábu Zerlegbarer Portalkran, fahrbar nebo 3t Portalkran (3 tunový portálový jeřáb) trup Fw 190.

Sovětské letouny Po-2.

8 ВА ukořistila německé letouny na letištích Skuteč, Vysoké Mýto, Hradec Králové, Chrudim, Pardubice, Ohrozim (Stichovice). Deník letecké armády.

Dobu krátce po osvobození popisují uvedení svědkové. "Letiště bylo přístupné široké veřejnosti, kdokoliv mohl přijít a odnést si cokoli, co unesl nebo co se mu hodilo. Letouny stály většinou přídí namířenou k budově a hangáru. V gigantech se nacházely kulomety s nábojovými pasy připravenými k palbě a namířené stejným směrem. Němci vše naaranžovali, tak aby ještě po válce neopatrní návštěvníci letiště mohli způsobit zranění nebo i smrt osobám, které se nacházely před hangárem. V kabinách letadel jsme si běžně hráli. Naštěstí jsme byli opatrní a nikomu se nic nestalo. Tato situace trvala téměř celý květen."

Objekty letiště byly po válce v dobrém stavu. Poškozena byla pouze budova štábu leteckých kasáren u okresní silnice Chrudim – Slatiňany, která byla okupanty 8.5.1945 zapálena. Ostatní budovy byly v použitelném stavu. Z letounů na letišti se podařilo zachránit jen zlomek. Většina vraků byla soustředěna na okraj letiště a rozebrána místními občany pro soukromé účely.

Podle nařízení gen. Vicherka čj. 1/oper. z 20.5.1945 ve věci "Přípravné práce k postavení strážních letek" byla k tomuto dni obsazena čs. personálem letiště Ruzyně, Kbely, Letňany, Čakovice, Hradec Králové, Humpolec, Josefov, Klecany, Kralupy, Přibyslav, Skuteč, Zbraslavice, Vrchovina u Hodkovic, Kummer, Hvězdov, České Budějovice, Pardubice, Vysoké Mýto, Havlíčkův Brod, Chrudim, kde již fungovali velitelé letišť o nichž velitelství letectva vědělo. Spis je určen přímo těmto velitelům letišť, žádné konkrétní letecké jednotky nejsou jmenovány.

26.5.1945 zřízena Technická správa Hradec Králové. Ta měla za úkol vyhledávat sklady letecké materiálu, soustřeďovat ho na letištích, uložit ho, evidovat a dále s ním nakládat podle potřeb velitelství letectva. V působnosti byla letiště Čáslav, Chrudim, Josefov, Přibyslav, Moravská Třebová, České Budějovice.

1.6.1945 byla zřízena velitelství Leteckých oblastí 1 až 3 a do jejich působnosti byla zahrnuta letiště. Letecká oblast 2 - Borek u Zbirohu, České Budějovice, Čáslav, Havlíčkův Brod, Heřmanův Městec, Cheb, Chrudim, Jiřičky - Senožaty, Klatovy, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Plzeň, Přibyslav, Skuteč, Zbraslavice.

Tragédie se stala u Rabštejnské Lhoty, kde bylo na několika místech uskladněno velké množství munice, nejvíce v lese "Doubinci", která v neděli 10.6.1945 explodovala. "Z neznámé příčiny vyletěla 1 hromada let. bomb František Bleha-svobodný-čp. 35 a Rudolf Nepovím, ženatý, otec 1 děcka, čp. 43, kteří tam byli na stráži, byli výbuchem na kusy roztrháni a rozmeteni po okolí-první oběti na lidských životech. Střechy a okna i zdivo utrpělo v některých, zvláště bližších staveních značná poškození."

23.7.1945 byla ustanovena odbočka ČNA odbočka Chrudim s obory - plachtění, motorové létání, modelářství a padákový sport.

Za své hrdinství v odboji byl Jaroslav Wiesner vyznamenán in memoriam Čs. válečným křížem 1939 a několika pamětními odznaky. Pamětní deska připomínající osobnost J. Wiesnera byla v Chrudimi původně instalována na domě čp. 275 v Husově ulici, kde řadu let žil, po roce 1989 byla nějaký čas zasazena do stěny Wiesnerova domu na Jánsku.

Od 1.10.1945 přijímač Školy na důstojníky letectva v záloze (ŠDLZ), která byla zřízena k 1.11.1945 dle výnosu VL čj.16.549 ze dne 3.10.1945. Měla připravovat záložní důstojníky letectva v odbornostech navigátor a technik v šestiměsíčním teoretickém studiu. Začala působit v Prostějově v LU. Základní vojenský výcvik trval asi 6 týdnů. Poté aspiranti byli převeleni do Prostějova.

Vznikla Letištní správa Chrudim.

23.12.1945 v hotelu Palace v Pardubicích se konala krajová schůze ČNA, které se i přes pozvání zástupci odboček ČNA Čáslav, Chrudim, Kutná Hora, Havlíčkův Brod a Chotěboř neúčastnili. K jednání se dostavili pouze zástupci odboček ČNA Hradec Králové, Přelouč, Heřmanův Městec a Pardubice. Hlavním bodem programu byla zpráva o budování svahového letiště Bumbálka, kterou přednesl za ČNA odbočka Přelouč její nově zvolený předseda Ladislav Křemenák. Konstatoval, že členové ČNA odbočka Přelouč do té doby již odpracovali cca 900 brigádnických hodin při úpravách terénu a jejich přímé finanční náklady dosud činí cca 18 000 kč. Schůzi byl předložen návrh rozpočtu nákladů pořizovacích ve výši 426 000 kč. Byl předložen i návrh rozpočtu nákladů provozních ve výši 301 000 kč. Ze strany MNO došlo k příslibu dodání modulového baráku 10 x 18 m pro účely přestavby na hangár, dále baráku 5,5 x 5 m (pavilonek) jako kancelářských prostor a 7 ks kluzáků Schulgleiter SG 38 jako základní vybavení.

17.2.1946 v Přelouči se na pracovní schůzce sešli zástupci odboček ČNA z Přelouče, Kutné Hory a Chrudimi se zástupci MNO s cílem ujasnit si podmínky budování plachtařského střediska Podhořany-Bumbálka. Byl stanoven pracovní program a povinnosti jednotlivých odboček, aby se s praktickým výcvikem mohlo začít již 1.4.1946. Bylo konstatováno, že přípravné práce již pokročily tak, že je upravena stavební plocha pro hangár a dílnu, částečně upraven svah, stanoviště pro elektrický výtah a přistávací plocha. Znovu se diskutovalo i o terénu Krkaňka (nejvyšší bod svahu Železných hor), který se také jeví jako velice příhodný pro vybudování střediska výkonného plachtění a je vysloven předpoklad, že díky zájmu úřadů i pochopení místního obyvatelstva bude v brzké době uvedeno v činnost. Obě střediska mají kromě odborných výhod i přednost ve své poloze uprostřed krásné přírody, takže pobyt v nich bude vhodný i pro rekreaci.

27.4.1946 byl uspořádán první letecký ples ve všech prostorách chrudimského muzea, na kterém hrál tehdy nejlepší taneční orchestr Karla Vlacha. Získané taneční prostředky umožnily v září roku 1947 zakoupení výkonnějšího dvousedadlového větroně Z 52 Jeřáb.

Byla zřízena Školní základna V (ŠZ V) v Chrudimi pro zabezpečení LSŠ.

1.5.1946 byla Letecká spojovací škola 1 (LSŠ 1) v Pardubicích a LSŠ 2 ve Spišské Nové Vsi přemístěna do Chrudimi, kde pokračoval praktický letecký výcvik (už u LSŠ). Výcvik byl prováděn pro odbornosti palubní radiotelegrafista, pozemní radiotelegrafista, radiotelegrafista k obsluze gonioaparátu, radiomechanik letounový, radiomechanik pro pozemní siť a zařízení, radiomechanik radiolokační, obsluha radiolokační stanice. Dále výcvik spojovacích důstojníků, rotmistrů a délesloužících letectva, přeškolovací kursy pro důstojníky - výkonné letce, a zvlášť nařízené kursy při zavedení nového spojovacího materiálu. Letouny LSŠ byly označeny písmenem S.

Libor Šolín udělal přehledy , , .

28.6.1946 nouzové přistání Fw 190 F-9/R1 WNr. 445399 při přeletu do Prahy-Letňan. Mjr. Jiří Maňák nezraněn.

V Chrudimi se konaly tři ročníky modelářské soutěže  Memoriál Jaroslava Wiesnera (1946, 1947, 1948).

Až 28.7.1946 po získání dvou kluzáků Schulgleiter SG 38 započal výcvik v bezmotorovém létání.

Pro plachtařský výcvik byly využívány kluzáky: Z 23 Honza, Grünau Baby II, Z 24 Krajánek, Z 125 Šohaj.

Pro výcvik motorového létání byly použity stroje K 68 (Piper L-4), Praga Baby a C 4/C 104 (Bücker Bü 131)

Ortofotomapa.

4.9.1946 na letišti Košice nehoda Si 204 / Aero C 3A.388, posádka prap. let. Jozef Fidler a ďalší, pri pristátí sa sklopila ľavá podvozková noha, opravený.

13.10.1946 letecký den. Na programu byla akrobacie letounů místního aeroklubu, vleky větroňů, seskoky padákem a vyhlídkové lety.

V polovině října 1946 zřízeny letové kontroly na letištích Boží Dar, Kbely, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Chrudim, Plzeň, Brno, Olomouc, Prostějov I, Trenčín, Zvolen.

K 22.2.1947 měla LSŠ: 4 letouny C 3, 4 letouny C 5, 2 letouny C 8, 1 letoun Anson, u něhož ale není vykázán provoz.

Letoun He 111 WNr. 4788 u LSŠ byl zrušen až 20.3.1947.

15.5.1947 byli vyřazeni první absolventi LSŠ v hodnosti rt. dsl. - odbornost palubní radiotelegrafista v počtu 28, a radiový mechanik v počtu 52.

Do července 1947 byla Letištní správa Chrudim včleněna do LSŠ.

14.9.1947 letecký den. Leteckého dne se velkou měrou účastnilo čs. letectvo. Akce se účastnili i bývalí piloti RAF jako František Peřina, Jiří Mansfeld a další. Ukázky prováděly tyto letouny čs. letectva: Spitfire LF Mk. IXE, DH Mosquito FB Mk VI, Ju 52. Mezinárodní účast zajišťoval francouzský Ju 52 s osmi francouzskými parašutisty. Tento letecký den v Chrudimi nebude pravděpodobně nikdy překonán

Výnosem MNO ze dne 20.11.1947 byl dodatečně místnímu aeroklubu povolen sportovní a turistický letecký provoz. Jedním z velkých cílů zdejší organizace bylo zařazení Chrudimi na letecké dopravní trasy ČSA. Nakonec z důvodu neposkytnutí půjčky 2,5 milionu korun pro vybudování zázemí civilní přepravy nebyl záměr realizován.

K 13.11.1947 ve Kbelích zřízena Povětrnostní ústředna I (PÚ I/PÚS I) VÚ 5438 pro Čechy. V podřízenosti měla 12 povětrnostních stanic: Kbely, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jince, Liberec, Milovice, Pardubice, Plzeň, Hora Sv. Šebestiána, Zlaté návrší.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

22.4.1948 v 11.03 hod. u Kamenného Mlýna (okres Malacky) nehoda letounu C 3 A "S-14" od LSŠ, startující z Malacek. Npor. let. Gejza Kyselý, štábní rotmistr let. Josef Volf, rotný v další činné službě František Brejcha a let. dorostenec Zdeněk Mach zahynuli. Další let. dorostenec Jiří Dejmek byl zraněn, let. dor. Miroslav Bureš a let. dor. Antonín Fus nebyli zraněni.

19.5.1948 v 21 hod. z Plzně dorazil na vlečku cukrovaru ve Slatinanech radarový (hlásný) vlak. Zkoušky radarů.

26.6.1948 major Josef Muroň zařídil, že kapitán Arnošt Zábrš a štábní kapitán Slavomil Janáček byli  určeni do rutinní noční hlídky. Muroň pak dopravil tři ženy a dítě, s některými zavazadly, na nedaleké opuštěné válečné letiště (u Sobětuch?). Tam se ukryli ve vysoké trávě na konci přistávací dráhy. Po přistání C 3 všech pět rychle nastoupilo do letadla a pilot ihned odstartoval. Odletěli Muroň, Zábrš, Janáček se svými ženami Angličankami a Janáčkova mladého syna. Cestou do Manstonu už nad mořem po čtyřhodinovém letu zvážili situaci a pro nedostatek paliva změnili kurs letu do Francie. Přeletěli francouzské pobřeží a u St Valery sur Somme, v blízkosti Abbevile, jen deset kilometrů ve vnitrozemí, jim došly pohonné hmoty a provedli nouzové přistání na břicho. Úlety českých a slovenských pilotů.

Od července 1948 do závěru roku proběhl kurs radiotelegrafistů pro izraelské letectvo.

K 25.4.1949 měla LSŠ: 6 letounů C 3, 4 letouny C 4/104, 8 letounů K 65, 2 letouny K 68.

26.5.1949 u Jaroměřic (okres Svitavy) se během cvičného letu v bouři zřítil letoun C 3A ev. č. 328 "S-11" od LSŠ. Zahynuli por. let. Leopold Margetin, rt. Jindřich Gubarjev, čet. Miroslav Tuček, let. dor. Antonín Beneš, Josef Daněk, František Drgoň, Rudolf Ďurčo. Letecká badatelna.

26.5.1949 u Jevíčka (okres Svitavy) se během nočního cvičného letu v bouři zřítil letounu Aero C 3A ev. č. 350 "S-15" od LSŠ. Zahynuli por. Jiří Kolář, por. Jan Pavlíček, ppor. let. František Hofman, let. dor. Bartoloměj Jurec, let. dor. Zdeněk Koláček, let. dor. František Král, let. dor. Jan Machálek. Letecká badatelna.

Od 1.10.1949 měla LSŠ nové krycí číslo VÚ 9399. ŠZ V dostala nové krycí číslo VÚ 3491.

11.10.1949 v noci po ztrátě orientace u Veselí nad Moravou (okres Hodonín) zřícení letounu C 3B v.č. 422 od LSŠ. Posádka se zachránila pomocí padáků. Letecká badatelna.

Od 1.4.1950 po provedené reorganizaci působí PÚS I ve složení: Povětrnostní družstva: Kbely, Č. Budějovice, Plzeň, Hradec Králové, Havlíčkův Brod, Hradčany. Povětrnostní stanice letectva: Hora Sv. Šebestiána, Zlaté návrší, Liberec, Klatovy. Povětrnostní stanice dělostřelectva: Jince, Boletice. Povětrnostní hlídky letectva: Žatec, Jičín, Vysoké Mýto, Milešovka. Povětrnostní hlídka dělostřelectva: Kynžvart. Vyhlášková kancelář: Milovice, Chrudim, Pardubice.

1.5.1950 byla ŠZ V přejmenována na ŠZ IX.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

31.8.1950 byla ŠZ IX zrušena a včleněna do sestavy LSU.

1.9.1950 byla Letecké spojovací škola přejmenována na Letecké spojovací učiliště a zároveň k němu byla týmž dnem přičleněna Navigační škola v Havlíčkově Brodě.

K ? mělo LSU: 5 letounů C 4/104, 1 letoun C 106, 1 letoun C 2, 14 letounů C 3A, 10 letounů K 65, 2 letouny K 68.

 Od 15.3.1951 letouny LSU byly označeny písmeny velitelský roj "SI", výcviková letka "SU", navigační škola "SN".

16.5.1952 u obce Vrcha se zřítil vrtulník Praga XE-II F OK-FYA. František Janča zahynul. Letecká badatelna.

V roce 1953 na rozkaz čs. letectva byl DOSLET (Dobrovolný svaz lidového letectví) přesunut na letiště do Skutče. Do Chrudimi se vrátil již na konci roku 1954.

Ortofotomapa z roku 1954. Žluté kolečko hangár. Červené kolečko kasárna. Modré kolečko pozemek, kde bude Aeroklub.

Zdroj: Jiří Modráček - bakalářská práce Historie chrudimského polního letiště v době vzniku a za 2. světové války