Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Letka 64

06.10.2020

Letka 64 ve Vajnorech se 14.3.1939 stala součástí slovenského letectva jako Letka 64. Vyzbrojena Š.328, Aero A.100. Podřízena Peruti I ve Vajnorech.

, , .

15.5.1939 se přesunula do Piešťan.

Mezi příslušníky Slovenských vzdušných zbraní se již brzy po vzniku samostatného státu začali tvořit skupinky letců, které zásadně nesouhlasili s politickým vývojem ve státě. Jednalo se především o letce, kteří předtím sloužili na území Čech a Moravy. Cítili se být Čechoslováky a nezamlouvala se jim představa, že z Německa je největší spojenec. Další podnětem pro nespokojenost s novým režimem bylo chování německých jednotek, které obsazovali vojenské objekty na pravém břehu Váhu. Němci se chovali na obsazeném území spíše jako okupanti než spojenci a brali vše co mělo hodnotu. Na zbytku Slovenska tak vznikaly obavy z dalších kroků Němců. Obsazení letiště v Žilině výrazně zapůsobilo na zde působící příslušníky Letky 15. Jelikož několik bývalých členů, již v rámci Letky 64, vytvořilo jednu ze dvou ilegálních skupin v Piešťanech. Po vzájemném oťukávání obou skupin došlo později k vytvoření jedné skupiny, která se skládala z osmi členů. Pro útěk sestavili čtyři posádky a celou akci naplánovali na 7.6.1939 ve 12 hodin. Hlavním iniciátorem úletu byl čat. Ľudovít Ivanič, který byl hlavní mechanik letky a měl tak přístup k letounům. Po skončení cvičných letů měl Ivanič dohlédnout na uschování letadel a vyčerpání pohonných hmot. Místo vyprázdnění nádrží ovšem za pomoci ostatních ze skupiny doplnili palivo do dvou letounů, které podnikali cvičné lety a dalších dvou, které vytáhli z hangáru. Potom v hangáru Letky 64 se zmocnili padáků, letecké výstroje, dvou kulometných dvojčat vz. 30 a dvou kulometů Levis vz.29 a munice do kulometů.

První dvojici tvořili pilot des. Ján Lazar a pozorovatel střelec čat. František Knotek, kteří nahodili motor Letovu Š.328.344, který předtím létal cvičné lety a okamžitě vzlétli. Druhou dvojici na Letovu Š.328.155 tvořili pilot des. Jozef Káňa a střelec slob. Karol Valach, kteří během chvíle následovali první letoun. Potom strážný vystřelil na poplach, což vyvolalo mezi utíkajícími paniku. Třetí v pořadí pilot des. Imrich Gablech a radiotelegrafista des. Jozef Řehák na Letovu Š.328.342 narolovali na místo startu a čekali na čtvrtý letoun, kdyby se náhodou nepovedl start. Posledním letounem byl Aero Ab.101.15 pilotovaný des. Jozefem Hralou a pozorovatele dělal hlavní mechanik letky čat. Ľudovít Ivanič. Pilot byl velmi nervózní a stočil letoun dříve ke startu a navíc neudržel přímý směr při vzletu a tak najednou mířili proti hangáru 64. letky. Pilot se snažil Aero odtrhnout od země. Pár metrů před hangárem se mu podařilo letoun odlepit od země a se štěstím udělali skok akorát tak velký jako hangár a potom na chvíli zmizeli všem z očí, aby se po pár vteřinách objevili již ve vzduchu. Celá skupina zamířila do Polska. Letovy nakonec po třech hodinách letu přistáli v Deblině. Aero, které se ostatním ztratilo při přeletu hranice nakonec přistálo po hodině a půl v Krakově. Všech osm letců o týden později vstoupilo do polského letectva a při napadení Polska působili v Deblině jako instruktoři.

První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23.6.1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.

,   Pavel Zeleňák.

Slovenské letectvo pro polské tažení bylo od 1.9. do 7.9.1939 rozdělené na dvě části. První část (krycí jméno Šarfia a Čakanka) tvořili pozorovací Letka 9, Letka 10, Letka 12, Letka 16. a zvědná Letka 64, které byly podřízené velitelství Bernolák (velitelství pozemní armády) a jejich hlavním úkolem byl průzkum před slovenskými jednotkami. Druhou část (krycí jméno Rozmarýn) tvořili čtyři stíhací Letka 37, Letka 39 v Piešťanech a Letka 45 a letka 49 ve Spišské Nové Vsi. Hlavním cílem byla ochrana území Slovenska a především zbrojního průmyslu. Byly podřízené Luftgaukommando XVII.

Po zahájení polské kampaně byl 10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz  trámový kříž).

Pozorovací letky provedli od 9.9. do 16.9.1939 sedm průzkumných letů před pozicemi slovenských jednotek. Průzkumné lety se obešli beze ztrát.

V září 1939 se Letka 64 přejmenovala na Letku 6.