,
.
Zdroj.03.11.2023
26.5.1945 vznikl první poválečný vojenský útvar zajišťující leteckou dopravu Letecká dopravní skupina v Ruzyni. Velitelem LDS byl mjr. let. Jan Klán. Pozemní personál tvořili i civilisti, bývalý zaměstnanci Deutsche Lufthansa AG, Reparaturwerkestaetten, dílny na opravy dopravních a transportních letadel Junkers.
14.6.1945 přistály dva dopravní letouny Anson C Mk.XII, zakoupené čs. vládou. Byly to první letouny LDS.
9.7.1945 byly předány první dva letouny Siebel Si 204 D z obnovené produkce továrny Aero.
V červenci 1945 převzala letouny Ju 52, uschopněné továrnou Rudý Letov ve spolupráci s pozemní personálem LDS.
1.8.1945 převzala z rozpuštěné Cvičné a dopravní skupiny 1.čs. smld v Letňanech větší část personálu a techniky.
1.9.1945 zahájila pravidelnou vnitrostátní dopravu na linkách Praha - Bratislava, a Bratislava - Sliač - Košice.
Od 2.10.1945 byla linka Praha - Bratislava doplněna o Brno. Též byla zahájena linka Praha - Ostrava.
4.10.1945 při letu z Prahy do Zlína se u obce Bohaté Málkovice (okres Vyškov) zřítil letoun Siebel Si 204 D. Posádka zahynula. Pilot por. let. Josef Kuhn, DFM, cestující mjr. let. František Doležal, DSO, DFC, mjr. let. Josef Forman, npor. let. Ing. Vladislav Spurný, npor. tech. zbroj. let. Stanislav Tvrdík, ppor. let. Vratislav Sajver, rtm. let. Alois Strouhal a svob. v zál. František Lacina. Letecká badatelna.
Na základě návrhu Ministerstva dopravy z 31.7.1945 vydala vláda 14.10.1945 usnesení o provádění civilní letecké dopravy, kterou nadále zajišťoval s celostátní působností pouze státní podnik Československé aerolinie (ČSA).
27.10.1945 Tiso před návratem na Slovensko před letounem Ju 52 s označením "2" od LDS na Ruzyni.
29.10.1945 Tiso na letišti
Vajnory.
Na vnitřní straně dveří je nápis ČESKOSLOVENSKÉ AEROLINIE Letoun ale má ještě
kamufláž LDS.
,
.
Zdroj.
14.12.1945 v 11.45 hod u obce Přední Lhota (okres Nymburk) se pro požár motoru zřítil letoun Si 204 D WNr. 381. Zahynuli piloti velitel letounu por. let. Josef Stach, npor. Karel Morgner, druhý pilot rtm. let. Josef Čermák a frekventanti navigačního kurzu npor. Methoděj Bakala, npor. Vilém Kanta, npor. Oldřich Kruliš, npor. Karel Kysela, rt. František Hagan. Pomník na místě. Letecká badatelna.
1.1.1946 převzal velení mjr. let. Bohuslav Tobyška.
Začátkem roku 1946 měla LDS tuto techniku: jeden letoun D 7a, pět letounů D 7, dva letouny Avro Anson C.Mk.XII a 14 letounů C 103 C.
14.2.1946 pro obnovení civilní letecké dopravy - nově vytvořených Československých aerolinií k nim přešla část personálu LDS.
1.3.1946 ČSA zahájily pravidelnou leteckou dopravu na zahraničních linkách. Poprvé se letělo do Zurych.
Zbývající příslušníci včele s pplk. let. Bohuslavem Tobyškou přešli k nově vytvořenému útvaru: Leteckému dopravnímu pluku (LDP) VÚ 5407 v Ruzyni, který vznikl nařízením ze dne 21.1.1946 (č.j. 8001 taj. let. 1946 a č.j. 6479 dův. let. 1946) na základě Letecké dopravní skupiny Ruzyně a Letištní perutě Ruzyně. LDP vznikl k 1.4.1946.
Letouny byly označeny písmenem D.
Na nátlak ministerstva dopravy se LDP v 6.6.1946 přesunul do Kbel (č.j. 8914 taj. let. 1946). Na Ruzyni byla ponechána odloučená část, zabezpečující chod anglického a ruského leteckého detašmánu.
18.6.1946 zahájen provoz ve Kbelích. Provoz pro civilní linky byl postupně omezován.
26.6.1946 pravděpodobně první skupinu armádních strojů Piper L-4 v počtu šesti kusů přelétli z Plzně do Prahy (Kbely?) piloti Bayer, Vanto, Čáp, Truhlář, Zouhar a Šťastný. Stroje byly prakticky obratem zařazeny k Leteckému dopravnímu pluku a s trupovými kódy "D-61" až "D-66" působily z Kbel. Častým úkolem bylo převážení osob mezi letišti Kbely a Ruzyně.
Hlavním dopravním letounem byl
Junkers Ju 52/3m (D 7/D 52). "D-3"
,
"D-7" 
,
..
Siebel Si 204 / Aero C 103 (D 44) Siebel
Douglas C-47 (D 47) Dakota "D-16" 
,
v salonní verzi, "D-18" 
,.
U kurýrní letky se používaly: Ansony
(D 41) "D-71" 
Siebel Fh 104 (C 30/D 54) "D-72"
Fieseler Fi 156 Storch (C 5/K 65) "D-58"
.
Na fotce v Životicích 10.10.1948.
Piper L-4 (C 8/K 68)
Bf 108 (D 10/K 70) "D-55"
Aero Ae 45 (K 75)
K 15.1.1947 bylo u pluku evidováno: sedm letounů D 7, šest letounů C 47, dva letouny Anson, dva letouny D 10 a šest letounů C 8.
Sloužily tři letouny D 10:
výr. č. 831 "D-53"
výr. č. 2104 "D-54"
D 10.3 výr. č. 5127 "D-55".
K 12.3.1947 bylo u pluku evidováno: dva letouny C 1, jeden letoun C 5, sedm letounů D 7, sedm letounů C 47, tři letouny D 10 a pět letounů C 8.
22.4.1947 na letišti Malacky nouzové přistání K 7O.3 (nebo ještě D 10.3?) "D-55". Pilot škpt. Ryba, cestující brig. generál Hanuš a brig. generál Kubita.
Od 31.5.1947 velitel plk. let. Liška Bohumil.
Nástup výsadkářův rámci oslav 2. výročí SNP na letišti
Vajnory.
Kdy?
V roce 1947 zahájen výcvik pro paradesantní jednotky.
13.9.1947 vojáci změnili kódy některým typům letadel.
13.12.1947 zahynul škpt. Vojtěch Bičanovský.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
K 6.3.1948 přešla Cvičná letka 1 do podřízenosti LDP. K 1.7.1948 přešla do podřízenosti 2. ld.
Od 8.3.1948 velitel mjr. let. Kašlík Viktor.
K 15.3.1948 bylo u pluku evidováno: deset letounů D 47, osm letounů D 52, dva letouny Anson, dva letouny K 70, jeden letoun D 54, ostatní nespecifikovány.
Od 12.4.1948 velitel pplk. let. Liška Antonín.
V neděli 13.6.1948 v odpoledních hodinách ve Kbelích při údržbě dopravního letadla D-47 Dakota pracoval na letadle mechanik Vlastimil Prášek. Po ukončení údržby ponechal plné nádrže paliva a letadlo zaparkoval mimo hangár, což vyvolávalo dojem, že v údržbě se bude pokračovat příští den ráno. Pozdě večer se Klement Gottwald vrátil ze služební cesty v Bratislavě s letounem D-47 (Douglas C-47 S/N: 43-48406 Skytrain). Pod rouškou tmy se přiblížila k plotu u letiště skupina občanů v devíti taxicích. U plotu letiště se setkali s dvojicí hlídky ostrahy letiště Kvapilem a Koudelou, kteří střežili letiště. Toto setkání bylo předem domluveno s tím, že hlídka bude pomáhat při úletu. V plotě vyřezali otvory, kterými skupina vstoupila na letiště. Když skupina přišla na místo zjistila, že jejich zaparkovaný a připravený letoun k úletu D-47 je blokovaný dalším letounem D-47 stojícím před ním. Přítomní letci se rychle poradili a došli k závěru, že by bylo příliš pozdě, aby zrušili pokus o úlet a kdyby se pokusili přesouvat stojící letoun před jejich letounem připraveným úletu, mohli by na sebe upozornit letištní orgány a proto se rozhodli k úletu použít letoun stojící před jejich letounem. Skupina nastoupila do letadla a piloti v kabině začali spouštět motory. U jednoho motoru museli spouštění opakovat. Vzlet provedli 14.6.1948 asi v 1.00 hod. směrem k Horním Počernicím. Piloty letounu byli Josef Bernát, Hugo Hrbáček a Karel Šťastný. Dalšími osobami na palubě letounu byli Zdeněk Sichrovský, Vlastimil Prášek, Karel Kanda a dva další bývalí příslušníci RAF, dále generál Alois Liška a další cestující, mezi nimi bratr Karla Šťastného se svou ženou a dvěma chlapci. 14.6.1948 v 03.30 hod. přistál na letišti Manston, Kent v Anglii letoun D-47 s označením československého letectva. Na palubě bylo 17 mužů ve vojenském věku , dvě ženy a dva chlapci ve věku 14 a 18 let. Československá vláda požadovala vrácení letadla. Po třech měsících jednání se letadlo spolu s vyúčtováním za parkování v Manstonu vrátilo do Československa.
Výcvik ve vlekání nákladních výsadků.
K 1.7.1948 bylo u pluku evidováno: deset letounů D 47, osm letounů D 52, letoun Anson, dva letouny K 70, jeden letoun C 30, ostatní nespecifikovány.
20.8.1948 pod Ještědem u Liberce zřícení letounu Aero C 3 D ev. č. 233 "D-78" od
LDP z Prahy-Kbel. Posádku stroje tvořili pilot štrtm. Václav Barborka, navigátor čet.asp. Josef Kroulík a radiotelegrafista rtm. Karel Paduch. Na palubě byli dále cestující-letečtí konstruktéři ing. Antonín Husník, ing. Vladimír Karmazín a ing. Václav Brabec. Posledně jmenovaný byl také jediný, kdo leteckou katastrofu přežil. Letecká badatelna.Od 1.2.1949 velitel mjr. let. Taiber František.
K 1.2.1949 bylo u pluku evidováno: dvanáct letounů D 47, devět letounů D 52, tři letouny D 44, jeden letoun C 3, pět letounů K 65, osm letounů K 68, čtyři kluzáky NK 14, jeden letoun CS 99.
16.5.1949 přejmenován na Letecký dopravní pluk 1 (LDP 1) VÚ 207.
Velitel LDP 1 pplk. let. Sucharda Josef 28.3.1950-7.8.1953.
K 1.4.1950 se CL 1 vrací do podřízenosti LDP 1.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
K 1.10.1950 zůstala v podřízenosti velitelství letectva existovat pouze velitelství - 3. ld a 4. ld, čtyři bojeschopné stíhací pluky (LP 1 Zvolenský, LP 3, LP 5 a LP 8), LP 30 Ostravský, LP 47, LDP 1 a LP 45.
K 1.10.1950 CL 1 přešla do podřízenosti 3. ld.
K 1.11.1950 bylo u pluku evidováno: 16 letounů D 47, čtyři letounů D 52, čtyři letouny D 44, devět letounů K 65(?), dva letouny K 65.
22.12.1950 přejmenován na 1. letecký dopravní pluk (1. LDP).
Od 15.3.1951 platil výnos ve věci nového označení útvarové příslušnosti, které mělo být aplikováno na letounech do 1.4.1951.
Velitelský roj s trupovým označením D-01 až D-09
1. dopravní letka, D-10 až D-29
2. dopravní letka, D-30 až D-49
3. kurýrní letka, D-50 až D-69
S účinností dnem 1.3.1952 byla provedena reorganizace. Byla zrušena kurýrní letka, jejíž úkoly převzal 50. letecký kurýrní pluk a místo ní postavena 3. dopravní letka. Zároveň byla k pluku převedena od výsadkového vojska kluzáková letka, jako 4. letka pluku, pod velením mjr. Štefana Jurkoviče.
Velitelský roj s trupovým označením D-01 až D-09
1. dopravní letka, D-10 až D-19
2. dopravní letka, D-20 až D-29
3. kurýrní letka, D-30 až D-39 (ve skutečnosti až 40)
4. kluzáková letka, D-40 až D-49 (ve skutečnosti 41 až D-49).
Velitel 1. LDP pplk. Novák Jaromír od 8.8.1953 do 5.3.1957.
3.9.1954 asi poslední zaznamenaný let letounu D 52.
1.11.1954 přejmenován na 1. dopravní letecký pluk (1. dlp).
V době od 10.12.1954 do podzimu 1955 působil odloučený oddíl tvořený 3. a 4. letkou 1. dlp pod velením mjr. Filipa Antonína v Prešově pro potřeby výcviku u
22. výsadkové brigády.K 15.2.1955 jsou letouny D 52 vykazovány jako letu neschopné.
V roce 1955 byly dodány první 4 ks letounů Il-14P. Byl to začátek nové etapy v historii 1. dlp.
4.9.1955 letecký den na Ruzyni. Video.
První 4 kusy (prvních devět z celkového počtu 144) přiletěly v květnu 1956 do Kbel k 1. dlp. Označení vrtulníků bylo VR-4, od 20.7.1956 pak V-4 a konečně od 22.11.1956 definitivně Mi-4. Vrtulníky byly totiž dodávány bez jakéhokoli označení a také tak do srpna 1956 u nás zprvu létaly. Vrtulníky tehdy byly přiděleny do stavu 4. (respektive 5, neboť ještě existovala kluzáková letka) letky 1. dlp na letišti Kbely.
Po přejímce vrtulníků našimi techniky a technické přípravě k dalším letům zahájil instruktor
kpt. Lokoško přeškolování tří pilotů: kpt. Z. Nusla (zást. velitele pluku),
kpt. F. Jindry (velitel vrtulníkové letky) a J. Němečka (zást. velitele letky).
Sovětští instruktoři, kpt. Lokoško, mjr. Popov a kpt Novikov, vycvičili
první naše piloty vrtulníků. První let mjr. Jindra
absolvoval 28.6.1956 s instruktorem Lokoškem. Mezi prvními piloty vrtulníků
byli piloti Bačák, Bartoš, Černý, Červíček, Havlík, Chýský, Bohumil
Rejhon,
Antonín Šedek, Toman, Vrtiška, Zahrádka. Byli to většinou bývalí piloti nákladních
kluzáků. Jejich přeškolení trvalo do konce srpna 1956 včetně instruktorských letů.
(L+K 19/79, 4/83, 2/99, 12/09)
1.8.1956 byl vrtulník Mi-4 0126 v
Leteckých opravnách Kbely, kde se na něj aplikovaly čs. výsostné znaky a
evidenční označení příslušnosti k 1. dlp.
Dne 27.8. byla uskutečněna první přeprava raněného vrtulníkem Mi-4 z Terezína do ÚVN v Praze - Střešovicích. Přistání osádka vrtulníku provedla přímo před hlavním vchodem nemocnice.
Přeškolování na Mi-4 bylo naprosto odlišné od předchozích. Bohumil
Rejhon říká: prakticky jsem začal létat od 1.9. jako druhý pilot a svoje první sólo na Mi-4 jsem si odlétal 10.10.1956.
Již 2.9.1956 naši instruktoři předvedli své umění veřejnosti na leteckém dnu v Ruzyni se dvěma vrtulníky Mi-4. První vrtulník (Jindra, Rejhon) vezl 1 dělo, druhý (Němeček, Zahrádka) vezl vlečný automobil. Výsadek byl proveden ve skupině do prostoru ukázky bojové činnosti výsadkářů. Po vyložení přepravovaného nákladu do druhého vrtulníku, který zavisel nad zemí, nastoupila po provazovém žebříku tříčlenná skupina výsadkářů. Po nastoupání vrtulníku do 800 m pak provedli seskok.
,
,
,
,
.
KV 22/1956
,
,
KV 20/1957
KV 24/1956
.
Letecký oddíl Ministerstva vnitra začal zajišťovat i leteckou přepravu stranických a vládních na domácích i zahraničních tratích. Toto rozhodnutí vzešlo z jednání ÚV KSČ z 9.7.1956.
V návaznosti na zavedení letounů Il-14 a vrtulníků Mi-4 byl k 1.10.1956 útvar reorganizován na "1. dopravní výsadkový letecký pluk" (č.j. 0031113/1956-GŠ/OMS).
Odkazy: Miroslav Moudrý - 1. letecký dopravní pluk. Svět křídel 77, 2005
Zpracoval Stanislav Vystavěl.