MAPA.
20.11.2023
, 
, 
od prosince 1926 do 1939.
MAPA. V pondělí 25.8.1930 ve tři čtvrtě na 11. hod. dopoledne přeletěla řiditelná vzducholoď LZ 127 Graf Zeppelin Liberec. Ohromný stříbrošedý kolos doutníkového tvaru plul majestátně nízko nad městem směrem od Zittau k Turnovu a odtud zahnul doprava k Praze. Vzducholoď vyletěla v pondělí ráno ze svého přístavu ve Friedrichshafenu (u Bodamského jezera) a vyletěla vzdušnou trať z Berlína přes Königsberg dnes ruský Калининград, Zittau, Liberec, Jablonec, Turnov, Prahu, Plzeň a Regensburg zpět do svého přístavu, kam přiletěla bez nehody ve 4.36 hod. odpoledne. Let tohoto vzdušného kolosu poskytl za krásného počasí vzácnou podívanou a sledován byl všude s ohromným zájmem. Kapitánem vzducholodi byl Ernst Lehmann.
V pátek 24.10.1930 v poledne přeletěl naše městečko balón s posádkou, kterážto neobyčejná událost vylákala mnoho lidí na ulice a silnice.
Místní znalost krajiny zavedla Václava Hníka z Turnova do Hodkovic nad Mohelkou. Se dvěma přáteli, V. Boučkem a K. Roštejnským, se zajel podívat v roce 1937 na kopec za nádražím, ale nebylo možné přistávat pod svahem kopce. Zaujal je ale pohled na náhorní planinu Kalvárii - terén Citeř, což je původní název náhorní plošiny Hodkovicko - Vrchovinské. Hovořili se starostou Vrchoviny p. Bartošem, který byl vstřícný pro možnost zřízení letiště, tu možnost vybudování letiště zde tito pánové okamžitě přijali. Západní ostrá hrana, směrem k Petrašovicím, byla často vystavena severozápadním větrům a byla tedy vhodná pro plachtění. Převýšení asi 60 m zabezpečovalo možnost celoročního létání přinejmenším do stupně B.
V srpnu 1937 Antonín Brož zalétal větroň Hela Zbodlina u vesnice Vrchovina, kde provedl dva vzlety, každý asi půl hodiny. Kde byl hangárován?
V Hodkovicích nad Mohelkou začali turnovští plachtaři létat ale až v první polovině roku 1938 až do mobilizace v roce 1938 s kluzákem VŠ 504 Hemelice "Saša". Kde byl hangárován?
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
Na pokyn Ústředí MLL, aby letadla byly odklizena do vnitrozemí se trutnovští domluvili se Zemskou průmyslovou školou ZPŠ v Mladé Boleslavi, v jejíž sklepních prostorách pak jejich tři letouny přečkala okupaci.
Letiště v Hodkovicích nad Mohelkou se nedlouho poté dostalo do zabraného pohraničního území, Hodkovice nad Mohelkou byly včetně letiště začleněny do sudetského území.
Němci zřídili zde svoje výcvikové letiště, které mělo dvě dráhy, situované oproti sobě zhruba o 90 stupňů. Na špičce Citeře postavili hangár o velikosti 10 x 30 metrů a na druhé straně poblíž obce Vrchovina, velký dřevěný hangár, který však už úplně nedostavěli.
.
.
.
.
.
.
Na konci války přiletěly stíhací Bf 109 od doplňovací III./Erg. JG 1. Další byly v Liberci, v Hradci Králové.
,
.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
9.5.1945 podle souhrnu v deníku ale bylo celkem zaútočeno na letiště jižně Liberce (?) ešelonom 12 šturmoviků a skupinou po 6 a 8 šturmoviků od 308 шад, 3 шак, 2 ВА.
Turnovští se vydali do Hodkovic nad Mohelkou zjistit, v jakém je letiště stavu a jaký materiál se na něm nachází. Turnovští vedení Václavem Hníkem nedokázali skrýt překvapení nad množstvím pravděpodobně neporušeného leteckého materiálu a leteckých pohonných hmot. Velkým problémem bylo zajistit tento materiál proti rozkradení nově příchozími, kteří neměli k létání žádný vztah.
V jednom hangáru bylo 8 strojů Bf 109G-6, G-6/U-4 a G-14. REVI 44/2002
Bf 109 G-14 "bílá 4" od 3./Erg. JG 1 v hangáru. Bf 109 v Hodkovicích nad MOhelkou.
.
, 
,
, 
,
Bf 109 "29" "Hilda" 
.
Kluzák Schulgleiter SG 38 
.
Bf 109 G-6 "bílá 10 od 1./Erg. JG 1 
.
25.5.1945 
Bf 109 G-6 "bílá 24" od 1./Erg. JG 1
,
.
,
.
Mimo vojenských letadel na letišti i 13 kluzáků typu Schulgleiter SG 38, 4 větroně Grunau Baby IIb, větroň DFS Kranich, větroň DFS Olympia, motorový startovací naviják Opel o výkonu 44 kW, 10 gumových startovacích lan, transportní vůz, 7 dvoukolových vozíků, motorové kolo, 4 cvičné stojany pro kluzáky a další pomocný materiál a náhradní díly. Další materiál byl nalezen v tzv. "německé škole". Soupis byl pořízen ve dnech 19.-22. 6.1945.
Podle nařízení gen. Vicherka čj. 1/oper. z 20.5.1945 ve věci "Přípravné práce k postavení strážních letek" byla k tomuto dni obsazena čs. personálem letiště Ruzyně, Kbely, Letňany, Čakovice, Hradec Králové, Humpolec, Josefov, Klecany, Kralupy, Přibyslav, Skuteč, Zbraslavice, Vrchovina u Hodkovic, Kummer, Hvězdov, České Budějovice, Pardubice, Vysoké Mýto, Havlíčkův Brod, Chrudim, kde již fungovali velitelé letišť o nichž velitelství letectva vědělo. Spis je určen přímo těmto velitelům letišť, žádné konkrétní letecké jednotky nejsou jmenovány.
26.5.1945 zřízena Technická správa Kbely. Ta měla za úkol vyhledávat sklady letecké materiálu, soustřeďovat ho na letištích, uložit ho, evidovat a dále s ním nakládat podle potřeb velitelství letectva. V působnosti byla letiště Liberec, Kumr, Hvězdov, Hodkovice, Zbraslavice, Boží dar, Čakovice, Pardubice, Havlíčkův Brod, Vysoké Mýto, Humpolec, Skuteč a příslušné sklady.
1.6.1945 byla zřízena velitelství Leteckých oblastí 1 až 3 a do jejich působnosti byla zahrnuta letiště. Letecká oblast 1 - Bohdaneč u Pardubic, Boží Dar u Milovic, Čakovice, Dašice, Hodkovice u Turnova, Hradec Králové, Hvězdov u Mimoně, Choceň, Jezbiny u Josefova, Kummer u Mimoně, Klecany, Kralupy, Letňany, Liberec, Mladá Boleslav, Nový Bydžov, Pardubice, Praha-Kbely, Praha-Ruzyně, Přelouč, Vysoké Mýto, Žatec I-IV.
Díky soupisu majetku, který provedli turnovští plachtaři ve dnech 19.-22.6.1945, který byl odeslán na Ústředí ČNA, bylo možné vyčíslit školy vzniklé těsně po skončení války a především v zimě 1945/1946.
Členové aeroklubu svépomocí provedli dokončovací práce na nedokončeném hangáru po Němcích. V tomto hangáru, mimo vojenskou techniku, zůstalo po válce i několik kluzáků Schulgleiter SG 38, které byly využity pro výcvik plachtařů.
Dva kluzáky Schulgleiter SG 38 a větroně Grunau Baby IIb získala ČNA odbočka Nymburk.
Kluzák VŠ 504 Hemelice "Saša" se vrátil z Mladé Boleslavi ale už se s ním nelétalo.
V červenci 1945 vyhověl maršál Koněv žádosti českých plachtařů prostřednictvím pověřence MNO, MD a vedoucího Ústředního plachtařského odboru ČNA Vladimíra Šilhana o darování leteckého materiálu z německých plachtařských škol v Grunau bei Hirschberg Jeżów Sudecki (Jelenia Góra) a ze Zákup (okres Česká Lípa). Odvezeno bylo 16 kluzáků a 116 větroňů.
Již v červenci 1945 ČNA odbočka Turnov hlásila, že je připravena k létání. Měla celkem 18 kluzáků, pět jednomístných a dva dvoumístné větroně. K tomu je nutné připočíst ještě kluzáky a větroně přivezené z Grunau, jelikož turnovsko-hodkovická skupina byla se čtyřmi nákladními vozy nejpočetnější v celém transportním pelotonu.
26.8.1945 se slavnostně začalo s létáním v Hodkovicích nad Mohelkou kdy byli přezkoušeni všichni předváleční dostávší se plachtaři, na kluzácích Schulgleiter SG 38 a větroních Grunau Baby IIb. Nejprve se létalo na svahu a startovalo se gumovým lanem. Později se výcvik přenesl na rovinnou část letiště a přešlo se na navijákový provoz.
Jelikož visel ve vzduchu zmiňovaný problém s ostrahou materiálu, přivítali místní plachtaři nabídku ČNA, aby byla v Hodkovicích nad Mohelkou umístěna jedna ze zemských plachtařských škol. Rozhodnutí o zřízení ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou bylo vydáno v říjnu 1945 a k realizaci došlo z jara roku následujícího. Pro tuto potřebu byla využita i budova bývalé tzv. "německé školy".
Hlášení o rozkrádání národního majetku na polním letišti v Hodkovicích nad Mohelkou podané SNB Hodkovice k velitelství vojenské posádky v Liberci datované k 27.3.1946. Je uvedeno, že byly poškozeny nové letecké motory, které byly uloženy v bednách na letišti. V druhém hangáru nad Citeří bylo doloženo rozkrádání a demolování uložených kluzáků a větroňů. Dokonce udal místní rolník Stanislav Havel, že přistihl dvě ženy a jednoho mladíka, kteří odnášeli různý materiál z uskladněných letadel. Dle nálezu hlídky SNB byly nejčastěji odnášeny ocelová lanka, mosazné matice s šrouby a vůbec všechny součástky využitelné v hospodářství nebo elektrotechnice. Poškozena byla také budova hangáru, především vytlučena okna a vylomeny dveře.
Ke slavnostnímu otevření ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou došlo 7.7.1946. Byl tu dostatek kořistního materiálu a výhodné podmínky pro výkonné plachtění umožňující nejenom létáni ve stoupavých proudech a svahové létání na Citeři nebo Ještědu, ale i létání v dlouhé vlně, které je možné dodnes provozovat jak za Ještědem, tak za Jizerskými horami nebo Krkonošemi. Tento způsob plachtění byl po druhé světové válce rozšířen především ve Francii a Švýcarsku, kde byly dosaženy vynikající výkony. Dlouhá vlna byla právě jedním z důvodů, proč byly Hodkovice nad Mohelkou zvoleny. Vedoucí ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou by Bohumil Tauš, který patřil mezi výkonné plachtaře již od konce války. Již v červnu roku 1946 získal na Jeřábu s turnovským instruktorem Františkem Hukem převýšení 1 100 m. Dalšími vedoucími ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou se postupně stali Karel Bernhauser, Antonín Půrok a František Vosyka. Současně zde působili i instruktoři Jaroslav Prchal nebo RNDr. Jiří Förchtgott a další. Problémem zaměstnanců bylo, že škola fungovala pouze od dubna do října. Svobodní na zimu odcházeli na neplacenou dovolenou. Byl i pokus zřídit lyžařské středisko, což se nepovedlo a tak ženatí se stali zaměstnanci leteckých dílen, které paralelně fungovaly se ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou. Na jaře šli všichni zpět do letových funkcí. Zmiňované lyžařské středisko bylo prezentováno i na stránkách časopisu Rozlet. ČNA odbočka Hodkovice nad Mohelkou ve spolupráci se SČM jej otevřely zájemců i skupinám již v lednu 1946. Podmínky byly věk nejméně šestnáct let, pobyt nejméně týden a denní taxa 50 Kčs s veškerým zaopatření. Přes tyto pokusy byl provoz lyžařského střediska ukončen v roce 1947.
Na krátký čas dochází k symbióze mezi ČNA odbočka Turnov a ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou. Letecká škola létala prioritně od pondělí do pátku a turnovští v sobotu a neděli. K turnovským se přidávali postupně i místní, tj. hodkovičtí zájemci o létání. Soužití netrvá však dlouho. Byly registrovány stížnosti MNV v Hodkovicích nad Mohelkou na činnost turnovských, kteří podle došlých hlášení od majitelů okolních pozemků, působí škody na polnostech nepatřících letišti, šlapou po lukách a jiné. Přesto působí na letišti až do roku 1950, kdy se přemístil zpět do Dalimeřic nedaleko Turnova. S administrativním oddělením obou organizací souvisí i rozdělení techniky, jelikož většina kluzáků a větroňů v roce 1946 přešla pod ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou.
V průběhu působení ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou se provádělo velké množství kurzů. I když v rámci harmonogramů bylo vidět velké množství kurzů pro zisk zkoušek A a B, škola se zaměřovala především na kurzy specializační, do kterých docházeli frekventanti z jiných aeroklubů, kde si tyto kurzy nemohli splnit. V rámci elementárního výcviku se rozvíjejí od roku 1947 zmiňované ED kurzy. Jedná se o základní výcvik již na dvoumístném větroni Kranich nebo Gövier, kdy frekventant odlétal s instruktorem cvičení v rozsahu zkoušky A a B, poté se přeškoloval na školní větroně. Tento způsob výcviku byl také využíván pro výcvik vojenských pilotů, který trval okolo jednoho měsíce, většinou nastupovalo do kurzu 16 adeptů a 14 jich mělo úspěšně vyjít, což se vždy podařilo. Specializačními kurzy byly především pro získání zkoušky C a kurzy instruktorské. Dále pak kurzy létání na dvoumístném kluzáku (Kranich nebo Gövier) spojený většinou s výcvikem aerovleků.
Pro provádění
aerovleků sloužil v ZPŠ kořistní motorový letoun Fw 44 Stieglitz OK-QHC
(v rejstříku zapsán od 26.6.1946) 
.
Mezi motorová vlečná letadla doložená v Hodkovicích nad Mohelkou patří Ar 66 C, které je doloženo v roce 1946 a létalo zde bez civilní imatrikulace, pouze s vojenskými výsostnými znaky.
Dalším druhem výcviku bylo provádění startů pomocí navijáku. Tyto kurzy zde byly zařazeny proto, že v mnoha odbočkách ČNA se létaly vzlety pouze pomocí gumového lana. Na vrcholu mezi kurzy byl kurz výkonného plachtění, kurz létání dle přístrojů v mracích a akrobatický kurz na Habichtu, který byl půjčován do Liberce, kde s ním aktivně létal mjr. Červenka. Známé je především jeho vystoupení na leteckém dnu v Liberci roku 1947. Mezi první kurzy, které se v Hodkovicích nad Mohelkou odehrály, patří kurz pro zkoušku C, na přelomu května a června 1946, na němž bylo přítomno celkem devět účastníků. Po skončení kurzu mělo celkem sedm absolventů složenu zkoušku C a dvěma zbývajícím chybělo pouze po jednom podmínkovém letu. Dokonce jeden frekventant splnil první z podmínek pro stříbrné C, kdy dosáhl převýšení 1620 m.
1.7.1946 ortofotomapa.
Kurzy výkonného plachtění začaly 22.7.1946. Účelem tohoto kurzu bylo zdokonalení pilotáže, obeznámení s létáním výkonných větroňů, létání dle přístrojů a v aerovleku, vše pro splnění podmínek stříbrného C. Jednotliví frekventanti mohly obdržet oprávnění k samostatnému létání, létání se pasažérem nebo k vyučování ve dvojím řízení, dle odlétané praxe a splněných přezkoušení, jak bylo zakotveno ve výcvikovém řádu. Kurzy vždy začínaly v pondělí a končí v sobotu v 12.30 hod. Absolvování všech stupňů výcviku trvalo přibližně čtyři týdny. Žák si však mohl zvolit libovolnou dobu, nejméně však jeden týden s tím, že vždy může navázat na předešlá cvičené. Fyzický nástup do kurzu byl v neděli večer. Frekventant pouze hradil režijní příspěvek 200 Kčs týdně na pohonné hmoty a další materiál, denní stravné 30 Kčs a případné výlohy spojené s transportem větroně po přeletu. Podmínkou přijetí do kurzu bylo nejméně 10 hod. po zkoušce C. Přihlášky měly být zasílány na pražské ústředí. Bylo doporučeno zasílat je v čas, minimálně měsíc před zvoleným termínem. Vedle leteckých kurzů byly pořádány kurzy mechaniků a technický správců v přidružených spolkových leteckých dílnách v Hodkovicích. Kurzisté byli jmenováni a delegováni svojí pobočkou ČNA. V následujícím roce si frekventanti jednotlivých kurzů více přispívali na létání více, než v roce 1945. Kurzy A a B, stály po 600 Kčs, tří až čtyřtýdenní kurz C stál okolo 1 400 Kčs, ED kurz byl za 2 500 Kčs, individuální pokračovací kurzy nebo akrobatický kurz stály 1 200 Kčs. Z pohledu tehdejších cen se výcvik v letecké škole nedal považovat za příliš levnou záležitost.
V prvním aktivním roce fungování ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou se odehrála jedna událost, která v mnoha ohledech mohla skončit katastrofou. Jako příklad letecké nekázně se objevila i na stránkách časopisu Rozlet. Dne 16.10.1946 byl pověřen Jiří Vašák, plachtař – držitel odznaku C, zaměstnaný jako pomocný instruktor byl pověřen toho dne vedoucím školy úklidem hangáru a menší opravou trupu větroně. Zavolal si Anežku Pošvářovou, plachtařku a zaměstnankyni ZPŠ, aby mu pomohla vytáhnout motorová letadla, které byly před větroni. Po vytažení Stieglitze a turnovského Pipera L-4 vyzvala Pošvářová Vašáka, aby zkusil natočit motor jednoho z letadel. To se povedlo u turnovského Piperu, oba do něj nasedli a jali se rolovat po letišti. Nakonec Vašák z popudu slečny přidal plyn tak, že se letoun odlepil od země. Po letu trvajícím trval okolo půl hodiny, při kterém kroužili nad Turnovem, se odhodlali přistát, což se díky velkému štěstí a vlastnostem letadla zdařilo. Jiří Vašák nebyl v té době motorovým pilotem a ani nebyl v motorovém výcviku. Příhoda se udála také v době, kdy byli instruktoři na dovolené nebo služebně mimo Hodkovice nad Mohelkou, jelikož byl výcvik ve středisku ukončen. Tato událost je dodnes udivujícím případem letecké nekázně a nezodpovědnosti obou zúčastněných. Jiří Vašák dostal od Ústředního plachtařského výboru zákaz létání do 31.12.1947 a iniciátorka Anežka Pošvářová pak do 30.6.1948. K zprávě o této události bylo připojeno i upozornění pro všechny náčelníky a instruktory všech aeroklubů, že pokud by jmenovaným povolili létat, budou vyvozeny vážné důsledky.
Z přehledu vydaného na jaře roku 1947 vyplývá, že ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou měla ve stavu tři kusy Schulgleiter SG 38, tři kusy Grunau Baby IIb, jednoho Krajánka, tři kusy DFS Kranich II (Jeřáb), dvě DFS Olympia Meise, dva kusy DFS Weihe (Vážka) a jeden Göppingen Gö 4 Gövier (Kachna) a DFS Habicht (Jestřáb). Poslední dva zmiňované větroně jsou velmi zajímavé. Kachna je jedním z mála dvoumístných větroňů, kde byla sedadla umístěna vedle sebe, na rozdíl od Kranicha, kde posádka seděla za sebou. Kachna také posloužila jako vzor pro dvoumístný větroň LG-130, který v padesátých a šedesátých letech létal na čs. letištích. Druhou zajímavostí je DFS Habicht, což byl německý akrobatický větroň, který byl mimo jiné za druhé světové války využíván pro přípravu pilotů pro raketový stíhací letoun Me 163 Komet. Na druhou stranu se počty leteckého materiálu ve vlastnictví ČNA odbočka Turnov zmenšily na dva Schulgleiter SG 38 a jednu Grunau Baby IIb.
Göppingen Gö 4 Gövier
(Kachna) 
. Kdy?
Počátkem roku 1947 byl i do Hodkovic nad Mohelkou přidělen Ministerstvem dopravy jeden cvičný Piper L-4 z přebytků americké armády, který byl k dispozici ZPŠ Hodkovice. Byl také přidělen i motorový instruktor Rudolf Havlíček a v brzkém jaru se začalo s aktivním motorovým provozem. K příchodu Piperu se váže i snaha místních zalétat si ještě na sněhové pokrývce. Přes zimní období zhotovili lyže, které byly na tento letoun namotávány místo kol, což se v provozu osvědčilo.
Letiště však začalo být pro provoz školy a aeroklubu postupně malé, proto provoz ČNA odbočka Turnov byl čím dál více detašován na dalimeřické letiště. Větroň VŠ 504 Hemelice "Saša" byla přemístěna do hangáru na nově zřízeném letišti v Turnově.
V dubnu 1947 instruktoři 1. letky VOŠLM v Liberci absolvovali instruktorský kurs v ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou.
Ke zmiňovaným kurzům byl roku 1947 přidán i možnost přeškolení na větroň s pomocným motorkem. S největší pravděpodobností se jednalo o Göppingen Gö 1 Wolf upravený ve VOŠLM v Liberci.
Rok 1947 přinesl i sportovní úspěchy. Mezi nejvýznamnější patří úspěch RNDr. Jiřího Förchtgotta a jeho žáka J. Tomsy, kteří dosáhli na větroni Kranich 19.8.1947 absolutní výšky 4500 m, při čemž převýšení bylo 4 100 m, což v té době znamenalo nový čs. rekord na dvoumístném větroni, který byl dokonce více než platný rekord na jednomístném. Velmi poutavé povídání zanechal sám rekordman v dalším čísle časopisu Rozlet, kde velmi podrobně popisoval získávání výšky v bouřkovém mraku a problémy s tím spojené. Společně s rozvojem přístrojového létání v mracích se pokročilo ve výzkumu dlouhé vlny za Ještědským hřebenem. Byly definovány dvě základní vlnové situace. První situací je vlna hodkovická, která se vytváří v závětří Ještědského hřebenu při severovýchodním proudění. Naopak vlna liberecká vzniká nad libereckým letištěm při jihozápadním prouděním. Zajímavá je i statistika vlnových letů ze srpna 1947, uskutečněných převáţně v hodkovické vlně. Počet vzletů do vlny 52 s celkovou dobou všech letů 121 h 20 min. Nejlepší výška dosažená nad letištěm činila 2 500 m, průměrná okolo 1 800 m. Nejdelší let trval 6 h 11 min.
První motoroví piloti složili zkoušky 14.11.1947.
Počátkem roku 1948 pokračoval rozmach motorového létání v Hodkovicích nad Mohelkou, jelikož Ministerstvo dopravy přidělilo další motorový letoun Praga E 114 Baby. Tento typ vyžadoval důkladné přeškolení, jelikož měl oproti Piperu sedadla vedle sebe a piloti seděli mimo osu letounu. Pro nedostatek místa v hodkovickém hangáru byla E 114 hangárována v Liberci.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Po všeobecně známých únorových událostech roku 1948 přichází zákaz létání, který byl postupně zmírňován.
Počátkem roku 1948 je na stránkách Rozletu prezentována činnost letecké školy a je zde obhajován její pevný a neoddělitelný význam pro čs. plachtění. Dokonce se do plachtařské školy hlásili zahraniční účastnící, okolo patnácti Švédů, dále Francouzi, Angličané a Holanďané. Švédská přítomnost je dokonce doložena ve vzpomínkách místních pamětníků.
Ve zmiňovaném článku v Rozletu je také stížnost na spolupráci s MNV Hodkovice nad Mohelkou, který sliboval, ale faktická podpora nebyla často realizována. Jak v oblasti udržování leteckých dílen, tak v možnosti ubytování frekventantů školy. Na obranu MNV Hodkovice nad Mohelkou je nutno poznamenat, že soužití s frekventanty školy nebylo vždy bez problémů. V dokumentu, který byl datován k 10.9.1948 reprodukoval MNV stížnosti občanu vedení ZPŠ. Občané si stěžovali na ubytované frekventanty ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou, kteří byli ubytováni v budově bývalé školy. Mládenci, dle sdělení svědků: dlouho do noci povykují a hlomozí a celkově se chovají tak, jak se na budoucí adepty letecké zbraně nesluší. Z tohoto důvodu žádal MNV větší důraz pracovníku ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou na dodržování kázně frekventantů.
Provoz byl v Hodkovicích nad Mohelkou plně obnoven až roku 1949. Díky dochovaným deníkům časoměřiče lze přesně poměrně dobře určit počty a typy jednotlivých větroňů. Problémem jsou kluzáky, jejich deník časoměřiče se nedochoval, přesto je možné předpokládat, že v roce 1949 byly v Hodkovicích dosluhující Schulgleiter SG 38, doplněné několika novými Zlín Z 23 Honza. Mezi větroně, jejichž létání v Hodkovicích je doloženo patří: pět dvoumístných DFS Kranich II (Jeřáb) OK-9052, OK-9055, OK-9300, OK-9211, OK-9312, jednomístná raritní Akaflieg München Mü 13 D OK-8078, Göppingen Gö 4 Gövier (Kachna) OK-925), jeden Göppingen Gö 3 Minimoa OK-8192, celkem deset Grunau Baby IIb OK-8108, OK-8118, OK-8255, OK-8024, OK-8311, OK-8052, OK-8360, OK-8259, OK-8363,OK-8201, čtyři výkonné větroně DFS Olympia Meise OK-8444, OK-8076, OK-8494, OK-8364 a tři čs. cvičné větroně Zlín Z 24 Krajánek OK-8170, OK-8171, OK-8173.
S nástupem nové organizace sportovního letectví bylo nakonec v závěru roku 1949 rozhodnuto o zrušení ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou, která fungovala až do června 1950.
Roku 1950 je doložen první Z 25 Šohaje OK-8834 OK-8835 a další Z 24 (OK-8550, OK-8560) a objevil se zde i František Kdér s větroněm DFS Weihe (Vážka) OK-8606. Problémem deníků časoměřiče je to, že není možné určit na 100 %, zda uvedený větroň patří opravdu ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou, nebo jestli byl přivezen frekventantem nebo návštěvníkem, který si přijel zalétat, toto je případ zmiňované Františka Kdéra. Stejně jako u větroňů je možné doložit provoz motorových letadel, kde zmiňovaný problém se tolik nevyskytuje, jelikož motorových letounů nebyl velký počet. V roce 1950 byly v Hodkovicích doloženy tyto motorové letouny: Focke-Wulf Fw 44 Stieglitz OK-QHC a OK-QHM, využívané především jako vlečné, dále jedna Praga E 114 Baby OK-DGN, dvě Z 381 (s vojenským označením C 106, OK-DSO OK-DSP) a dva Pipery L-4 OK-WIC, OK-DRI.
Jednou z posledních událostí v ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou bylo teoretické školení instruktorů, které proběhlo ve dnech 16. a 17.2.1950.
Hangár postavený v průběhu druhé světové války na vrchu Citeři, kde byly uloženy kluzáky a větroně pro létání na svahu nad Vrchovinou, byl přemístěn na daliměřické letiště u Turnova.
Od počátku roku 1950 byla organizována nová ÚPŠ Vrchlabí, kam byl přijati jako placení instruktoři Ladislav Háza z Hodkovic, Jaroslav Kumpošt a Věra Špačková ke dni 1.6.1950.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
Pražák Pavel Novák se z Čakovic přesunul do pokračovacím kursu v Hodkovicích nad Mohelkou. Zde létal na větroních Grunau Baby IIc OK-8313 tzv. akrobatická, Z 24 OK-8170, OK-8171, OK-8173, DFS Olympia Meise OK-8076, OK-8404 a zde splnil i dvě podmínky pro získání Stříbrného odznaku (převýšení a pětihodinovku). Tehdy byl vedoucím školy Tonda Půrok, vlekařem p. Benhoizer, navijákař Urban a škola měla 2 vlečné letouny Fw 44 Stieglitz. Poté se vrátil zpět do Čakovic. Zdroj.
Po zrušení ZPŠ Hodkovice nad Mohelkou byla letecká činnost v Hodkovicích nad Mohelkou oslabena, jelikož plachtaři ČNA odbočka Turnov létali na svém letišti v Daliměřicích a další členové ČNA odbočka Hodkovice nad Mohelkou na jiná, tehdy progresivně se rozvíjející letiště, například Královku, Držkov nebo Liberec.
Toto období poklesu provozu netrvalo dlouho.
Postupně do roku 1952 byly zrušeny i ZPŠ Raná a ZPŠ Kralupy nad Vltavou.
Se zrušením jednotlivých letišť v závěru roku 1952, tj. Držkova (okres Jablonec nad Nisou), Královky (okres Jablonec nad Nisou), nebo Turnova (okres Semily) se část jejich členů přesunula do Hodkovic nad Mohelkou, které jako Aerovleková stanice KA Liberec fungovaly dále.
Ortofotomapa z roku 1953 a 2010.
16.8.1954 člen aeroklubu v Turnově Milan Novák využil letoun Piper L-4, dopustil se však osudové chyby, když na vratech hangáru na letišti Hodkovice nad Mohelkou nechal dopis na rozloučenou. Poté, co členové aeroklubu zjistili, co se stalo, zalarmovali vedení PVO. Z letiště Dobřany vzlétli nadporučík František Lier a poručík Jiří Hejduk pilotující dvojici MiGů 15 od 5. stíhacího leteckého pluku. Na prchající letoun jako první narazil poručík Hejduk, který se jej pokusil přimět k přistání na nejbližším letišti. Mladík za řízením piperu nereagoval a snažil se uniknout. Oba stíhači ale v obavě z ohrožení lidí pracujících na poli letoun nesestřelili. Až nadporučík Milan Hlavica od 8. stíhacího leteckého pluku poslal jižně od Vlašimi malé letadlo k zemi palbou svých kanonů. Údajně úmyslně střílel do konce křídel, takže Milan Novák nakonec vyvázl z havárie jen s několika modřinami. Úlety československých pilotů.