Praha-Ruzyně Prag-Rusin Прага-Рузине

MAPA.

11.04.2026

2.7.1905 na slavnosti Ústřední Matice školské dostal balon jméno Praha. Poté balon vzlétl s Františkem Hůlkou a jeho ženou. Přistáli u Ruzyně.

, , od prosince 1926 do 1939.

Vzhledem k tomu, že letiště Praha-Kbely fungovalo ve smíšeném civilním i vojenském provozu a pohyby civilních letadel rostly takovým tempem, že do budoucna by se stávající stav stal neúnosným, začalo se hledat místo pro nové letiště. Tomuto záměru nejlépe vyhovovala pláň mezi obcemi Ruzyň, Hostivice, Dobrovíz, Středokluky a Přední Kopanina o rozloze cca 12 km². Bylo zde dosti prostoru pro budoucí další růst a zároveň to nebránilo dalšímu rozvoji a růstu města Prahy. Výhodná byla i malá vzdálenost od města, a to pouhých 12 km, a nadmořská výška 380 m byla zárukou menšího výskytu mlhy. 

V březnu 1929 čs. vláda dala souhlas s výkupem 108 ha pozemků.

V prosinci 1931 byla uzavřena architektonická soutěž na podobu letiště. Odbavovací halu projektoval prof. ing. arch. Adolf Benš a architektonickou úpravu zastavěné části ing. arch. Kamil Roškot a další. 

Kvůli hospodářské krizi musela být stavba pozastavena, než se státu podařilo shromáždit 100 milionů korun na výstavbu.

Roku 1933 byly zahájeny terénní úpravy. Stavbu provádělo konsorcium firem Konstruktiva - Lanna dr. ing. Čapek. Stavba zahrnovala letištní plochy, 3 hangárové bloky s dílnami, sklady a kancelářemi včetně inženýrských sítí. Poblíž obce Jeneč bylo vybudováno vysílací ústředí s moderním komunikačním zařízením. Postavená odbavovací budova byla vynikajícím dílem českého funkcionalismu. Přestože tehdy neexistovaly žádné normy a nikde v Evropě nestálo moderní letiště, které by bylo pro Prahu vzorem, bylo pražské letiště v Ruzyni vybudováno tak dokonale a velkoryse, že mohlo i při bouřlivém rozvoji letectví sloužit plných 30 let.

4.9.1935. Ve výstavbě hangáry C, B, A. .

,

V roce 1935 byly ukončeny hrubé práce. Letiště bylo projektováno na počátku třicátých let, jeho vlastní výstavba trvala asi pět let. Při terénních úpravách podle vládní zakázky nesměla být použita mechanizace – nezapomínejme, že letiště se začínalo stavět v době hluboké hospodářské krize a vláda se takto snažila zaměstnat na stavbě co nejvíce lidí.

Kdy a odkud se přesunulo Vojenské oddělení povětrnostní služby. Co název Vojenské oddělení státního úřadu meteorologického ? (1.7.1928 vzniklo Vojenské oddělení povětrnostní služby. Kde mělo stanoviště? Ve věcech vojenských podléhalo přednostovi Třetího odboru (leteckého) ministerstva, ve věcech odborných řediteli Státního ústavu meteorologického.)

Pro zaměření polohy letadel byly instalovány dva goniometrické zaměřovače: rámový zaměřovač v ose dráhy 22 a noční radiový zaměřovač Marconi Adcock Vysoko frekventní radiozaměřovač (VF/Z) DFG 26/4 u obce Středokluky. Instalovaná krátkovlnná radiostanice měla zlepšit možnosti spojení s letadly za letu.

Instalován radiomajákový přistávací systém Lande-Funk-Feuer (LFF) Lorenz navádějící letadla na řadu světel ve směru od jihozápadu k severovýchodu. Maják sám byl umístěn 225 m jihozápadně před hranicí letiště, přičemž letadla mohla do tohoto hlavního přistávacího směru nalétávat z kurzu 45º i z kurzu 225º. Při přiblížení od jihozápadu udávala letadlu vzdálenost od letiště dvě návěstidla ve vzdálenosti 3 100 a 300 m od hranice přistávací plochy, z opačného směru byla ve vzdálenosti 2 900 a 300 m od hranice plochy.

Letištní světelný maják, který vysílanou morseovou značkou identifikoval osádkám letadel letiště; v dobové terminologii byl označován jako "otočný maják".

Obvod přistávací plochy byl vyznačen pomezními sodíkovými světly, uprostřed plochy byl světelný kruh o průměru 38 m tvořený zapuštěnými světly. V ploše byla umístěna zapuštěná světla ve čtyřech řadách svírajících navzájem úhel 45º, která vytyčovala jakési základní směry přistávání. Další pomůckou byl osvětlený větrný rukáv a svítící přistávací T. Překážky byly označeny celkem 55 neonovými překážkovými světly. 

Pro potřeby služby zabezpečení letového provozu měla Ruzyně přímé telefonické spojení s Brnem a Bratislavou, dálnopisné spojení s hlavními německými letišti.

V zimě 1936-37 přesun ČSA a ČLS z Kbel na Ruzyň. Flotily provozovatelů.

Od 24.11.1936 ČLS provozovala Douglas DC-2 OK-AIC.

V roce 1936 se ČLS nepodařilo kvůli zamítavému postoji Maďarska zahájit pravidelné lety do Budapešti. Lety na tzv. Dunajském expressu mezi Prahou a Budapeští pak pro ČLS provozovala společnost KLM. ČLS zavedla v průběhu roku výhodné předplatné na cestování letadly pomocí cestovních poukázek a karnetů, které snižovaly cestovní náklady o 15-20 %.

4.4.1937 ČSA otevřely linku Praha - Brusel ve spolupráci se Sabenou.

Provoz letiště byl zahájen 5.4.1937, kdy zde v devět hodin ráno přistál letoun DC-2 od ČLS na lince Piešťany - Zlín - Brno, o hodinu později pak letoun Air France na lince Wien - Praha - Dresden. Na letiště se přemístila veškerá civilní letecká doprava z letiště Praha-Kbely, kde zůstal pouze vojenský letecký provoz. 

Letové řády ČSA. Letové řády ČLS. Letové řády Air France. Letové řády Svitlet.

ПС-9 (АНТ-9 PS-9 (ANT-9 (s dvěma motory М-17)) URSS-S186 Aeroflotu .

V dubnu 1937 Fokker F XVIII OK-AIQ .

DC-2 OK-AIB od ČLS . , OK-AIC .

DC-2 OK-AIC od ČSA, za ní Wibault 283.T12 F-AMYE od Air France, Fokker F-VIIIb OK-AFB.

, , , .

, dvojice letadel Beneš-Mráz Be 50 před hangárem letiště Ruzyně. Na střeše hangáru je patrný světelný maják pro noční lety. Podrobnosti.

15.5.1937 byla zahájena linka Praha - Bratislava - Klagenfurt - Triest - Venezie. Podrobnosti.

Od května do srpna 1937 předvádění horkovzdušných balonů rakouských konstruktérů Josefa Emmera a Bruna Marka.

Od 28.5.1937 ČSA provozovaly první letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAB.

Od 14.6.1937 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAC.

V úterý 15.6.1937 na palubě DC-2 letěla první čs. stevardka slečna Alžběta Krauskopfová, a to dopolední linkou do Amsterodamu.

26.6.1937 vzlet Josefa Emmera s Rudolfem Rumplesem. Přistání za tmy u Chýně.

Airspeed AS.6E Envoy od ČSA., Douglas DC-2 OK-AIC od ČLS .

Terminál získal v roce 1937 významné architektonické ocenění zlatou medailí na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži.

V roce 1937 dosáhl šéfpilot ČLS František Novotný milion nalétaných kilometrů. 

V letních měsících roku 1937, pokud bylo sucho, byl provoz na přistávací ploše ruzyňského letiště o rozměrech 1 000 x 900 m bez problémů. Při vytrvalejších deštích však plocha změkla a tu se, možno říci pár týdnů po zahájení provozu, projevila potřeba ihned ve výstavbě letiště pokračovat. Podrobnosti.

Veřejné hlavní letiště. Stálé vojenské letiště Praha I. Rozměry 800 x 1 150 m. Hangáry a skladové prostory. Video od 6.50 min.

Správce letiště Eugen Čihák.

Původně mělo letiště pouze tři nezpevněné travnaté vzletové a přistávací dráhy, betonové se teprve začínaly budovat. Prudký rozvoj techniky a letecké dopravy si vynutil takřka okamžité rozšíření letiště z původních 80 ha na čtyřnásobek.

Od 17.7.1937 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAD.

V srpnu 1937 po dlouhých jednáních ČLS zahájila lety do Budapešti vlastními letadly.

Od 2.8.1937 ČLS provozovala Douglas DC-2 OK-AID.

5.8.1937 vzlet Josef a Emmera s panem Mackem a slečnou Karáskovou. Po hodině přistáli v Mořině u Karlštějna.

27.9.1937 nizozemský Douglas DC-2 a rumunský Lockheed Electra . V popředí dosud probíhají zemní práce.

Od 15.8. do 22.12.1937 byly vybudovány zpevněné vzletové a přistávací dráhy 08/26 (délka 500 m) a 04/22 (délka 280 m) a pojezdová dráha (dnes P). 

Ředitel letiště Ing. Bedřich Trnka.

24.12.1937 v 17.37 hodin letoun Wibault-Penhoet 282-T12 F-AMYD od Air France na lince București - Wien - Praha narazil do Huťské hory Knappenberg (okres Klatovy) ve výšce 1080 m. Před Prahou dostal telegrafista pokyn od pražského gonia kurz 215. Poté, co obsluha gonia si uvědomila chybu a vyslala správný kurz, ten už posádka ignorovala. Pilot František Lehký, radiotelegrafista Pierre Astruc a cestující - pražský advokát JUDr. Flanderka zahynuli. Podrobnosti. Letecká badatelna. Mapa.

V roce 1937 bylo přepraveno již 13 462 cestujících.

Propagační filmový dokument nazvaný Přístav vzdušného moře.

Výstavba VPD měla proběhnout hlavně v letech 1938 až 1941, přičemž první přípravné práce byly zadány již v srpnu 1937. V první etapě měly být vybudovány dvě dráhy, jedna ve směru 045º / 225º, druhá ve směru 090º / 270º, obě dlouhé v první fázi asi 450–550 m. Prvně jmenovaná dráha procházela „hlavním přistávacím směrem“, ležela v úhlopříčce přistávací plochy a navazovala tak přímo na již vybudovanou řadu „osových“ zapuštěných světel v ploše a současně na sestupovou osu vytyčenou přistávacím radiomajákem. Druhá dráha měla být mimo řadu zapuštěných světel v ploše a zřejmě se s ní počítalo především pro provoz za dobré dohlednosti. V konečné podobě měly být dráhy čtyři o celkové délce asi 5 000 m.

V roce 1938 byla vybudována VPD 13/31 o délce 1 000 m a 17/35 délky 950 m, VPD 04/22 byla prodloužena na 1 080 m.

Od 15.2.1938 ČLS provozovala DC-3 OK-AIE a OK-AIF. Letadlo bylo pro 21 cestujících a 4-5 člennou posádku. Stroj létal zejména na trase Amsterdam - Praha - Wien a pro svou pohodlnou kabinu byl označován jako "létající Pullman".

28.3.1938 zahájen provoz ČSA na lince Brusel - Praha - Brno - Bratislava. Současně zahájen provoz na lince Praha - Brno - Zlín.

V březnu 1938 ČLS prodloužila linku Amsterdam - Köln - Halle - Leipzig - Praha - Wien- Budapest o London ve spolupráci s KLM.

V roce 1938 ČSA zahájila linku Praha - Strasbourg - Paris ve spolupráci s Air France.

V roce 1938 ČSA zahájila linku Praha - Bratislava - Spišská Nová Ves - Slatinské Doly.

DC-2 OK-AID v roce 1938. Douglas DC-3 PH-ALU společnosti KLM pokřtěný jako "UIL" byl zničen při útoku Němců na letiště v Amsterdamu 10.05.1940. Vedle Potez 62 F-AHYP společnosti Air France v roce 1938.

30.4.1938 letoun Tatra T 001 s posádkou kpt. Červinka, por. Štěpánek získala na trati 100 km dosaženou rychlostí 231,035 km/h světový rekord! Na trati 1 000 km získala dosaženou rychlostí 228,241 km/h světový rekord!

Od 30.4.1938 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAF.

6.5.1938 letoun Tatra T 001 zlepšení rekordu v sólo obsazení (pilot: kpt. Červinka) na trati 100 km dosaženou rychlostí 231,243 km/h.

Od 6.5.1938 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAE.

17.5.1938, 04.35 hodin odstartoval  major Jan Ambruž a šefpilot leteckého oddělení firmy Tatra  ve Studénce Vojtěch Matěna s letounem Tatra T 001. Trasa: Praha-Ruzyně - Bratislava - Maďarsko (Balaton) - Jugoslávie - Soluň - ostrov Kréta - Alexandrie - Káhira - Chartúm (Súdán). Cíl: Chartúm (Súdán), 18.5.1938, 07.00 hodin - našeho času. Překonaná vzdálenost: 4 340 km. Doba letu: 26.25 hodin. Oficiální světový rekord. Gonzo.

Od 16.7.1938 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAG.

, , , , , , .

1.8.1938 , , .

1.8.1938 ČSA zahájily provoz na lince Praha - Bratislava - Budapest ve spolupráci s Malertem.

Savoia-Marchetti S.M.73 OK-BAB , OK-BAE ,   v srpnu 1938.

Be 50 OK-EFP, za ní Be 51 OK-EMO.

Ortofotomapa 1938.

27.8.-4.9.1938 Závod turistických letadel kolem Malé Dohody.

2.9.1938 v 12.30 hod. přistál letoun Miles Mohawk G-AEKW pilota Lindbergha a jeho ženy Anne. Ti na cestě z Krakova do Prahy kvůli počasí den předtím přistáli v Olomouci-Neředíně. Byli slavnostně přijati. Navštívili továrnu Walter, letiště Kbely i prezidenta Beneše. 8.9.1938 v 11.30 hodin odletěli do Stuttgartu. (Existuje video.)

4.9.1938 přílet do Prahy - "7" George a Valeria Ionescu , "8" Nadia Russo ,  , , "35" Vladislav Krejčí a František Senk , "40" Jan Steinbauer a J. Koutek , "47" Jan Vlk a Leopold Galbavý , "50" Metoděj Kluka a František Martínek , "52" Rudolf Protiva a Miroslav Doubek , , "54" Bejšovec a Železníková , Be 555.1 "45" Zdeněk Svoboda a Stanislav Konečný .

V roce 1938 nehoda maďarského letounu Ju 52 HA-JUC "Kiss Jozsef" společnosti Malert. Letecká badatelna.

V září 1938 letiště 1 450 x 900 m, stupeň dokončení 100 %.

26.9.1938 vzniklo velitelství Zápolní povětrnostní ústředny mimo mobilizační plán přejmenováním z Vojenského oddělení povětrnostní služby při Státním ústavu meteorologickém. Velitel ústředny mjr. let. Oldřich Hlaváček. Podléhala přednostovi Třetího odboru (leteckého) ministerstva.

27.9.1938 z Kbel přiletěla Kurýrní letka 111.

27.9.1938 z Kbel se přesunulo velitelství Leteckého parku 91.

27.9.1938 z Kbel se přesunulo Sloučené parkové dílny 91.

27.9.1938 z Kbel se přesunula Záloha leteckého materiálu 91.

27.9.1938 z Kbel se přesunula Letecká pracovní rota 91.

30.9.1938 vznikla Druhá pomocná letka leteckého skladu 1.

30.9.1938 ráno generál Ludvík Krejčí byl telegraficky vyzván, aby se dostavil do Prahy na zasedání ministerské rady. Na tuto výzvu odletěl z letiště Vyškov společně s divizním generálem Karlem Husárkem a přistál na ruzyňském letišti. (Letounem či letouny Kurýrní letky 112?) Oba odjeli na Pražský hrad, kde s armádním generálem Janem Syrovým zhodnotili před prezidentem a představiteli politických stran vojenskou situaci Československa po podepsání tzv. mnichovské dohody.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

7.10.1938 se Druhá pomocná letka leteckého skladu přesunula do Kbel.

11.10.1938 se velitelství Leteckého parku 91 přesunulo do Kbel.

11.10.1938 se Sloučené parkové dílny 91 přesunuly do Kbel.

11.10.1938 se Záloha leteckého materiálu 91  přesunula do Kbel.

11.10.1938 se Letecká pracovní rota 91 přesunula do Kbel.

14.10.1938 Kurýrní letka 111 odletěla do Kbel.

19.10.1938 z Kutné Hory přiletěla Kurýrní letka 101.

20.10.1938 Kurýrní letka 101 odletěla do Hradce Králové.

21.10.1938 velitelství Zápolní povětrnostní ústředny dem-obilizováno.

Po přijetí mnichovské dohody ČLS létala jen na linkách Praha - Rotterdam a Berlin - Praha - Wien. 

22.10.1938 pan Edvard Beneš odletěl na palubě DC-2 OK-AIC ČLS do Rotterdamu. Posádka kapitán Flora, navigátor Leo Hřebačka a mechanik Zahradník. Krysy opouští potápějící se loď. Kryli se jako "druhý židovský let".

Lidé poté říkali: Beneš měl plán, vybrat banku, sebrat Hanku a sednout na eroplán.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Státní veřejná letiště sloužící jak potřebám civilního letectví, tak i vojenského. Jsou to Praha-Ruzyně, Zbraslavice, České Budějovice, Přibyslav, Strakonice, Křižanov, Zlaté Moravce, Slatinské Doly.

V roce 1938 z Ruzyně se provozovalo 18 linek.

V lednu 1939 ČLS znovu otevřela trať Praha - Zürich.

12.1.1939 letadlo KLM odvezlo na 30 židovských dětí přes Rotterdam do Londýna. V ten den odletělo s dětmi do Londýna ještě jedno letadlo. Mise Barbican. Britští křesťané zachraňovali židovské děti před druhou republikou a před Čechy.

8.3.1939 odvoz židovských dětí do Londýna na letiště Croydon. Při misi Barbican se učil i sám sir Nicholas Winton, který jen o pár měsíců později zachránil téměř 700 židovských dětí. Letoun DC-3 PH-ASK "Kemphaan" na letišti Croydon. Misi Barbican se podařilo zachránit při třech cestách asi 84 dětí.

Od 14.3.1939 ČLS provozovala DC-3 OK-AIG.

14.3.1939 po 17 hod. Dakotou od KLM na lince București. - Rotterdam - London odletělo 11 čs. zpravodajců plk. Františka Moravce.

V polovině března 1939 pracovalo u ČSA a ČLS 36 pilotů, 22 palubních telegrafistů , 8 stevardek a jejich počet uzavírala skupina 19 palubních mechaniků.

Do nacistické okupace Česko-Slovenské republiky byla vybudována zhruba polovina dráhového systému.

15.3.1939 neletové počasí.

15.3.1939 přiletěly německá letadla.

16.3.1939 ráno přiletěl na Hitlerovo požádání říšský ministr vnitra dr. Frick. Kde přistál?

16.3.1939 přilétla skupina transportních letadel Ju 52 se specialisty a novým velením letiště, která nechala vyklidit všechny prostory a odvézt, respektive zničit veškeré stávající technické vybavení. Množství pozemního zařízení bylo velitelstvím německého vojenského letectva prohlášeno za nepoužitelné a muselo být odstraněno a sešrotováno. Jen díky značnému úsilí pracovníků, kteří často neváhali riskovat své životy, se mnoho věcí podařilo ukrýt na bezpečná místa, kde přečkaly v téměř neporušeném stavu až do konce války. Mezi zařízení, které naopak zůstalo v provozním využívání i v průběhu okupace, patřil například přistávací systém Lande-Funk-Feuer (LFF) Lorenz. Obdobně byly zabrány, upraveny a následně používány i některé radiové vysílače. 

Jiná zařízení, jako například polní rámové zaměřovače EP 2, si německá armáda nově instalovala pro vlastní potřeby sama.

Po vytvoření protektorátu létaly stroje ČLS již jen krátce, 26.4.1939 vstoupilo v protektorátu v platnost tzv. říšské letecké právo, podle něhož mohla leteckou dopravu provozovat jen Deutsche Lufthansa.

Na začátku okupace se ještě krátce uvažovalo o sloučení ČLS a ČSA pod názvem ČMLS - Českomoravská letecká společnost, sloučená aerolinie by ve spolupráci s Deutsche Lufthansa zajišťovala leteckou dopravu z Prahy do německých měst. Němci však nakonec provoz letecké dopravy českým společnostem nepovolili. 8.8.1939 obdržela ČLS stejně jako ČSA definitivní zákaz provozování letecké dopravy. Až do roku 1944 fungovala cestovní kancelář ČLS ve Vodičkově ul. 38, která prodávala letenky a přijímala zavazadla a zásilky k letecké dopravě. ČLS byla generálním zástupcem Deutsche Luft Hansa pro Protektorát Čechy a Morava.

Po okupaci v provozu zůstala pouze německá linka Deutsche Lufthansa Berlin - Prag - Wien.

Pohled z řídicí věže na plochu ruzyňského letiště na jaře roku 1939. Patrné jsou zpevněné plochy před odbavovací budovou a rozestavěná část zpevněné dráhy. Vidět je Fw 58.

Luftwaffe získala velice moderně vybavené letiště s dílnami a technickým zázemím, Toho samozřejmě plně využila a přesunula sem své dílenské provozy. Postupně, během dvou let, zde fungovalo Letecké učiliště Lufthansy, Deutsche Lufthansa AG, Reparaturwerkestaetten, dílny na opravy dopravních a transportních letadel Junkers (generálky motorů Deutsche Lufthansa AG, Überholungswerkstätten Nachod se dělaly v Babí u Náchoda), Luftwaffe sem přesunula z Německa své letecké školy základního i pokračovacího výcviku.

Kdy?

Letouny ČLS již s německou imatrikulací.

Od 1.7.1939 Fliegerhorst-Kommandantur Prag-Rusin (Velitelství letiště), podřízené Flughafen-Bereichs-Kommando Pilsen ( Velitelství letištní oblasti), podřízené Luftgau-Kommando VIII.

V noci z 28. na 29.7.1939 z Hotelu Sulov v Bílém kříži (obec Staré Hamry, okres Frýdek Místek) emigrovali do Polska bývalí zaměstnanci ČSA a ČLS Jaroslav Selucký, Václav Korda, ... Dostali se do obce Horní Lomná (okres Frýdek Místek). Později byli přesunuti do Těšína.

V září 1939 na Ruzyň přiletěla FFS Wesendorf s He 111, Ju 52, Ju 86 a dalšími. Přejmenována na FFS C Prag-Rusin.

Od září 1939 satelitní letiště pro FFS C Wiener Neustadt s He 111, Ju 52, Ju 86 a dalšími.

Letouny ČLS s německou imatrikulací při přepravě na nádraží k odvozu do Německa. , . Letouny ČSA Savoia-Marchetti SM.73 , , Fokker F XVIII . Převoz kterých letadel do Vozovny Košíře?

30.10.1939 v 14.26 hod. u Humpolce (okres Pelhřimov) se v mlze zřítil Junkers W 34 hau WNr. 3432 "WL-OCBQ" od FFS C Prag-Rusin a byl zničen ze 75 %. Pilot Gefr. Wilhelm Nagel zahynul, těžce zraněný pozorovatel Flg. Helmut Luthardt zemřel v humpolecké nemocnici. Letecká badatelna.

16.1.1940 byla FFS C Prag-Rusin přejmenována na FFS C 12.

16.1.1940 byla FFS C Wiener Neustadt přejmenována na FFS C 8.

6.6.1940 střet letounů Ju 86

21.9.1940 u Hostivice nouzově přistál letoun Ju 86 WNr. 4018 "KV+AG" od FFS C 12. Dva letci zraněni a letoun poškozen na 80 %. Letecká badatelna.

7.10.1940 Ju 52/3m "??+JW" od FFS C 12 .

Civilní W 33 D-???V a vojenský W 34 hau , . Kdy?

Zima 1940 a letoun B.534.

28.11.1940 přistání letounu He 111 A-0 "DA+AZ" od FFS C 12 bez podvozku.

29.11.1940 zřícení letounu Ju 52 WNr. 5520 asi "VR+KP" od FFS C 12 u Kněževsi. Fhr. Richard Obermayer, Gefr. Georg Helmut Schramm, Gefr. Helmut Steuerwald a Gefr. Hans Maas zahynuli. Letecká badatelna.

2.2.1941 nouzové přistání letounu Ju 86 E-2

24.2.1941 v 17.30 přistálo 5 strojů Caproni Ca.313S středních bombardérů se švédskými znaky, vystoupilo 20 členů osádek - Italové. Odlet do Švédska.

23.3.1941 nehoda letounu Ju 86 při vzletu .

27.5.1941 nehoda letounu Do 17 "BA+KW" .

31.5.1941 střet letounu Hs 126, které jednotky s Ju 52 od FFS C 12 .

V roce 1941 VPD 08/26 prodloužena na 1 300 m. Křižovatka drah 04/22, 13/31 a 17/35 bývala také nazývána „Velké náměstí“ – „Big square“.

Luftwaffe potřebovala pro své stroje zpevněné vzletové a přistávací dráhy, proto je během války budovala a rozšiřovala, a tak se dá říci, že ruzyňské letiště bylo na konci války lépe vybaveno než na začátku okupace. V roce 1945 byly hotovy všechny čtyři plánované zpevněné dráhy v původních směrech, a to v následujících délkách: RWY 04/22 1 800 m, RWY 13/31 1 020 m, RWY 08/26 1 320 m a RWY 17/35 950 m.

Kdy byl postaven dvojitý hangár typu Delta, dnešní hangár E?

V roce 1941 letoun Ju 52/3m od FFS C 12 narazil do letounu W 34.

V létě 1941 u obce Krňany (okres Benešov) nouzové přistání letounu Ju 86 "DB+RR" od FFS C 12 poté, co pravý motor začal hořet. Letecká badatelna.

1.7.1941 byly ČSA a ČLS úředně zlikvidovány a jediným dopravcem, kterému byla povolena doprava, se stala německá společnost Deutsche Lufthansa A. G., které připadl i veškerý letadlový park, hangáry a další majetek obou, nyní již neexistujících, československých dopravců.

Zapadnutí He 111 B WNr. 1120 "DA+AZ" od FFS C 12. Kdy? , .

15.7.1941 se během přistávání zřítil He 111 B WNr. 1120 "DA+AZ" od FFS C 12 na budovu v obci Jeneček. Obgfr. Hans Marahrens a Obgfr. Otto Herbst zahynuli. Letecká badatelna.

Zalétávání letounů Ju 52 a Ju 88 z továrního letiště Leipzig-Mockau.

27.9.1941 krátce po poledni přiletěl SS-Obergruppenführer, General der Polizei, šéf Reichssicherheitshauptamts (RSHA) Reinhard Heydrich do Prahy. Přivítal ho K. H. Frank.

Den nato se oficiálně stal Stellvertretender Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Stal se též ředitelem protektorátní policie. Později se usadil s rodinou na zámku Panenské Břežany (okres Praha-východ). Heydrich byl aktivní pilot. Služebně často létal z Ruzyně do Berlína. Kdo a s čím ho vozili?

29.11.1941 nehoda letounu Caudron C.445 Goeland WNr. 560 od Überprüf.Stelle f.Flzg.-Führer LF. Letecká badatelna.

10.1.1942 nehoda letounu Do 17 Z WNr. 2125 "BA+N?" od FFS C 16 z letiště Burg.

Kdy?

Nehoda Ju 86 "DA+AU" od FFS C 12. , . Kdy?

27.5.1942 Reinhard Heydrich jel z Panenských Břežan (okres Praha-východ) na jednání do Prahy a poté měl odletět z Ruzyně do Berlína. Na cestě na něho čs. parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš ze skupiny Operace Anthropoid zaútočili a zranili.

27.5.1942 přiletěl Kurt Daluege, aby nahradil ve funkci Reinharda Heydricha.

31.5.1942 přiletěl Heinrich Himmler, aby osobně dohlížel na vyšetřování atentátu. Na letišti ho přivítali Kurt Daluege a K. H. Frank.

4.6.1942 Heydrich zemřel na následky zranění.

10.6.1942 vyvraždění blízké obce Lidice.

V červnu 1942 se FFS C 14 pravděpodobně přesunula z Kbel na letiště Ruzyně, ale kbelské letiště dále využívala k výcviku.

V červnu 1942 přiletěla BFS 3. K 1.7.1942 převzala většinu FFS C 12, která byla rozpuštěna.

Před Werkestaetten dílnami zcela vlevo letoun Gotha Go 244 B, dále Ju 52/3m, dole Fi 156, vpravo Ju 86 a Fw 58.

4.1.1943 v 20.30 hod. se zřítil Ju 88 WNr. 0622 od kbelské FFS C 14 u obce Zadní Kopanina. Byl z letiště Kbely nebo Ruzyně? Posádka Uffz. Gerhard Thieme a Obgfr. Paul Milisch zahynula.

Asi od února 1943 Flugplatzkommando A 24/XVII podřízeno Flughafen-Bereichs-Kommando 2/XVII ( Velitelství letištní oblasti) ve Kbelích, podřízeno Luftgau-Kommando XVII ve Wien.

8.6.1943 se zřítil německý letoun (asi Ju 88) přímo v Nebušicích u pískovny. Dva letci zahynuli, dva těžce zranění.

V červnu 1943 byla zformována 13./LG 1 s letouny Ju 88.

3.9.1943 u Motola nouzové přistíní letounu Si 204 WNr. 251086 od BFS 3. Zahynuli Oblt. Erwin Haufe a Uffz. Günter Wester. Další čtyři členové posádky Uffz. Alfons Hickel, Uffz. Walter Baumgart, Uffz. Robert Schröder, Uffz. Rudi Ristau utrpěli zranění. Letecká badatelna.

15.10.1943 byla FFS C 14 přeznačena na FFS B 14 a vrátila se zpět do Kbel. Jejím velitelem zůstal Oberstleutnant Kurt von Haustei.

15.10.1943 byla FFS C 8 přejmenována na FFS B 8.

15.10.1943 se BFS 3 stala součástí FFS B 33.

Testování šestimotorového letounu Ju 390. Ilustrační foto .

10.12.1943 se do obce Tučapy (okres Tábor) zřítil s hořícím motorem Ju 88 A-4 WNr. 6619 "RF+OS" od FFS B 33. Fw. Fritz von Bosse a Ofhr. Sido Kruse zahynuli. Letecká badatelna.

MAPA. 17.1.1944 v 17.15 hod. nouzové přistání šestimotorového německého letounu Junkers Ju 390 pro nedostatek paliva u Horního Vítkova na Liberecku. Četnické hlášení od Obltn. d. Gend. Scholze z Liberce adresované veliteli četnictva v Ústí nad Labem. „Letoun patří na letiště v Praze a byl na testovacím letu. Posádka sedmi mužů vyvázla bez zranění, letadlo je nepoškozené." Další informace uvádějí, že letadlo ráno 18 1.1944 odletí. (Foto.)

12.2.1944 v 19.50 hod. havaroval v katastru obce Jeneček (dnes součást Hostivice) letoun od FFS B 33. Podle četnického hlášení i podle vzpomínek pamětníků si pilot letadla pravděpodobně ve tmě  spletl dráhu na Ruzyni se státní silnicí Praha- Karlovy Vary. Letoun klesal z výšky 50 m s motory v malých otáčkách, podle hlášení "plachtil". Před dosednutím si osádka uvědomila svůj omyl, snažila se letoun opět zvednout, ale zachytila křídlem o dráty telefonního vedení podél silnice. Letoun se pak převrátil na záda a dopadl na pole před továrnu Litbeton (v současnosti areál STS Hostivice). Došlo k výbuchu a následnému požáru, který letadlo zcela zničil. Čtyřčlenná posádka zahynula. Letecká badatelna.

15.3.1944 ve 2 hodiny v noci se zřítil u obce Zadní Kopanina Ju 88 WNr. 3189 od kbelské FFS B 14. Posádka Ofw. Gerhard Schaditz a Uffz. Gotthard Wohlfeld zahynula.

15.3.1944 z Melsbroek (Le Culot) přiletěl Stab/KG 6, jedna Staffel od II./KG 6 a části III./KG 6 s letouny Ju 88. Velitel Geschwaderkommodor KG 6 Major Hermann Hogeback, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (19.2.1943, jako 192 z celkem 863). Na fotce mezi únorem a srpnem 1943. Zdroj.

16.3.1944 Stab/KG 6, jedna Staffel od II./KG 6 a části III./KG 6 odletěly do Wiener Neustadt, k zabezpečení okupace Maďarska německými vojsky.

28.3.1944 zničen německý letoun Bf 109 G-6 WNr. 440530 od 3. Staffeln, Gruppe Süd, Flugzeugüberführungsgeschwader 1. Pilot Uffz. Wilhelm Matthey zraněn. lostaircraft.com

K 1.4.1944 vznikl Fliegerhorst-Kommandantur A (o) 17/XVII (Velitelství letiště), podřízeno Flughafen-Bereichs-Kommando 2/XVII (Velitelství letištní oblasti) ve Kbelích, to bylo podřízeno Luftgau-Kommando XVII ve Wien.

Ruzyně měla betonovou dráhu 1 800 x 40 m.

Ju 390 a He 111 H od KG 200. Kdy?

Poplachová hláska 201 patřila pod Flugmelde Zentrale Prag. Od kdy?

25.4.1944 z Ansbachu se přesunuly těžké stíhací letouny Bf 110 a Me 410 od ZG 76. Přeškolení na Me 410. Velitel ZG 76 Geschwaderkommodor Major Robert Kowalewski, nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

Gruppe byly umístěny ve Kbelích a v Ruzyni. Která byla kde?

Velitel Gruppenkommodore I./ZG 76 Hauptmann Heinrich Offterdinger .

V dubnu 1944 přiletělo celkem 65 kusů Me 410.

V dubnu ztraceno 8 kusů při neoperačních letech.

Zůstalo celkem 57 kusů Me 410 (38 kusů Me 410 A-1 a 19 kusů Me 410 B-1.

V květnu 1944 bylo 6 kusů Me 410 předáno jiným jednotkám.

 V květnu 1944 ztraceno 11 kusů při neoperačních letech.

K 31.5.1944 měla I./ZG 76 měla celkem 47 kusů Me 410 (33 kusů Me 410 A-1 a 14 kusů Me 410 B-1.

Velitel Gruppenkommodore II./ZG 76 Major Herbert Kaminski, nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes .

V dubnu 1944 přiletěly 3 kusy Me 410.

V květnu 1944 přiletělo 33 kusů Me 410.

 V květnu 1944 ztraceno 4 kusy Me 410 (3 kusy Me 410 A-1 a 1 kus Me 410 B-1) při neoperačních letech.

K 31.5.1944 měla II./ZG 76 měla celkem 33 kusů Me 410.

Hans Werner Lerche přelétl ukořistěný B-17F S/N: 42-30336 "Miss Nonalee II" z místa nouzového přistání u dánského Esbjergu v říjnu 1943 do Rechlinu. Předváděcí let ukořistěného letounu (od 28.8.1944 provozovaný KG 200) pro německé stíhače byl zahájen 14.5.1944 a pak probíhal po trase s úseky  Rechlin - München - Wien  - Praha. Dne 15.5.1944 se uskutečnil přelet z Wien do Prahy.

Z Prahy se pak  letoun B-17 "7+8" navrátil zpět do Rechlinu pravděpodobně ještě tentýž den.

Uprostřed Jagdfliegerführer Jagdfliegerführer Ostmark Oberst Gotthardt Handrick (od 15.6.1944 velitel Kommandeure 8. Jagddivision) přebírá ZG 26. Úplně vpravo Hptm. Heinrich Offerdinger.

10.6.1944 se II./ZG 76 přesunula na letiště Seyring.

11.6.1944 zřícení letounu Heinkel He 219 A-0 V26 WNr. 190120 "G9+??" od Erprobungsstelle Tarnewitz/ I./NJG 1 ze základny Venlo. Oblt. Helmut Leuchs a Fw. Kurt Nieschler zahynuli. Letecká badatelna.

(26.9.1943 byla brněnská FFS A/B 113 odvelena do Gubenu pod FFS A/B 3.)

12.6.1944 průzkum letiště jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

13.6.1944 se Stab a I./ZG 76 přesunuly na letiště Seyring. V Praze probíhalo až do července 1944 přeškolování na Me 410.

22.6.1944 v 11 hod. u Třebotova (okres Praha-západ) se zřítil Me 410 A-1 WNr. 420084 od 3./ZG 76. Fw. Heinrich Huck a neznámý se zachránili pomocí padáků. Letecká badatelna.

V polovině června 1944 I./SG 102 uvolnila letiště České Budějovice. Výcvik letců na Fw 190 byl dokončen na pražských letištích (Ruzyně či Kbely) nebo v Prostějově a výcvik na Ju 87 pokračoval v Německém Brodu.

Letecká střelnice Svárov (okres Kladno) pro letouny SG 102 cvičící střelbu z palubních zbraní a bombardování. Od kdy? MAPA. V srpnu - září 1944 zřícení Fw 190 F-8. Letecká badatelna.

4.7.1944 zřícení letounu Me 410 B-2 WNr. 710388 "M8+4" od  5./ZG 76 u obce Záboří (okres Mělník). Lt. Adolf Briedl zahynul, Uffz. Herbert Dahnken se zachránil pomocí padáku.  Letecká badatelna.

5.7.1944 u Buštěhradu (okres Kladno) zřícení letounu Fw 190 F-3 WNr. 670054 " Žlutá 17" od 1./SG 102. Uffz. Hans-Joachim Wohlatz zahynul. Letecká badatelna.

Někteří piloti od II./SG 102 v Německém Brodu se na Fw 190 přeškolovali na pražských letištích (Ruzyně či Kbely).

24.7.1944 se u Horoměřic při akrobacii zřítil Fw 190 F-8 WNr. 930299 od 6./SG 102. Fhr. Ernst Pietscher zahynul. Letecká badatelna.

25.7.1944 výcvik u FFS B 8 ukončen.

V červenci 1944 byla 13./LG 1 zrušena.

V roce 1944 byla VPD 04/22 prodlužována na 1 800 m. U obce Řepy vybudovány atrapy úkrytů letadel.

6.8.1944 průzkum letounem od 15th USAAF z Itálie.

20.8.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

V srpnu 1944 přiletěla z Posen Poznań 1./Erg. FAGr., 2./Erg. FAGr. a 3./Erg. FAGr. MAPA.

29.8.1944 v 16.25 hod. u obce Běloky (okres Kladno) zřícení Ju 88 WNr. 5917 od 2./Erg. FAGr. Dva letci vyskočili na padáku a vyvázli bez jakéhokoliv zranění, třetí utrpěl vážná zranění. Letecká badatelna.

11.9.1944 byla 1./Erg. FAGr. a 3./Erg.FAGr. rozpuštěna.

12.9.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

V září 1944 byla FFS B 8 rozpuštěna.

V září 1944 z Německého Brodu přiletěla výcviková bitevní II./SG 102 s Fw 190. (?)

Velitel Gruppenkommandeur II./SG 102 Hauptmann Rudolf Braun - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (14.6.1941).

Od 15.10.1944 nový velitel Gruppenkommandeur II./SG 102 Hauptmann Fritz Eyer.

Fotomapa z roku 1953. MAPA postavení flaku západně Vltavy.

Výstavba nové doplňovací jednotky. Přeškolení bombardovacích pilotů na stíhací piloty se zaměření na ničení nepřátelských bombardérů ve dne za každého počasí. Ergänzungstruppe IX. Fliegerkorps.

Přeškolení zkušených bombardovacích pilotů KG 6 na stíhací piloty se zaměřením na masové útoky na americké bombardéry za každého počasí. Zdroj.

Stab a I. Gruppe měly obsadit letiště Praha-Kbely (Prag-Gbell), II. Gruppe základnu v Klecanech (Prag-Kletzan) a III. Gruppe pak Prahu-Ruzyni (Prag-Rusin). Všechny uvedené Gruppe byly v této době vedeny jako „Umrüst. u. Umschul.“, tedy v přezbrojení a přeškolení.

Stab/KG (J) 6 se usadil nejspíše v Praze-Ruzyni, kde je od 20.10.1944 zaznamenáván. V původních dokumentech je ale jeho umístění udáváno různě. K 10.10.1944 jej materiály Gen.Qu.6.Abt. zaznamenávají nejprve v Praze-Kbelích a až o deset dní později v Praze-Ruzyni. Zde je Stab/KG (J) 6 uváděn také 10.1.1945. Telefonní seznam jednotlivých stanovišť pražské vojenské posádky udává pozici ústředny Stab/K.G. (J) 6 v „Prag XIX Wokowitz“, tedy u Ruzyně.

Velitel Geschwaderkommodor KG (J) 6 Oberstleutnant Hermann Hogeback - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (19.2.1943, jako 192 z celkem 869). Na fotce ještě jako Major, mezi únorem a srpnem 1943.

21.10.1944 z Dresden-Rockau se přesunula II./KG 6. Velitel Gruppenkommandeur II./KG 6 Hauptmann Hans-Joachim Faulhaber. Kdy se II./KG 6 přestěhovala na klecanské letiště? Zdroj.

V říjnu 1944 z Punschran? se přesunula III./KG 6.

Velitel Gruppenkommandeur III./KG 6 Hauptmann Hans Baasner - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (14.3.1944, jeden z 7 313) . Zdroj.

23.11.1944 III./KG 6 přejmenována na stíhací III./KG (J) 6.

23.11.1944 směřoval od jihozápadu k letišti Praha-Ruzyně německý letoun Ju 88 od 1./Erg FAGr., když se zřejmě z technických důvodů vymknul kontrole. Dva letci stačili vyskočit na padáku, jednomu z nich se ale padák pro malou výšku již  neotevřel. Letoun dopadl v blízkosti Litovického rybníka v části "U stromečků" a po nárazu do země začal hořet. Ve vraku zahynul třetí člen posádky. Letecká badatelna.

V listopadu 1944 2./Erg.FAGr. odletěla do Pütnitz. MAPA.

V prosinci 1944 III./KG (J) 6 měla 10 kusů Fw 190 A-8. Zdroj.

22.12.1944 u obce Statenice nouzové přistání letounu Bü 181C WNr. 330859 "SV+NY". Četníci na místě zůstali až do okamžiku, kdy nepoškozené letadlo v 12.30 hod. opět odstartovalo.

23.12.1944 v 14 hod. u obce Hostivice u vechtru č. 13 u železniční trati Praha-Kladno pro poruchu motoru nouzové přistání Bf 109 G‑10 WNr. 130365 od KG (J) 6. Stroj byl jen lehce poškozen a jeho pilot se nezraněn zachránil.

23.12.1944 průzkum odhalil na letišti 39 stíhaček.

24.12.1944 v 15.50 hod. u obce Drahelčice pro přehřátí motoru nouzové přistání Bf 109 WNr. 332349 od KG (J) 6. Pilot Obfw. Reich byl nezraněn.

V zimě 1944-45 došlo k likvidaci i zbytku Československé letecké společnosti.

Od ledna 1945 Lt. Wolfgang Wichmann s He 111 od 2./KG 200 vysazoval sovětské válečné zajatce, vycvičené v programu Unternehmen Zeppelin k záškodnické činnosti v Polsku a Rumunsku.

V lednu 1945 z Cosel Koźle se přestěhoval Jagdfliegerführer Schlesien.

Ju 390 na jaře 1945. Testování stroje nebo už jeho využití pro KG 200?

2.1.1945 v Praze IX (Vysočany, Prosek, Hloubětín) nouzové přistání Fw 190 F-8 WNr. 930185 od II./SG 102. Pilot Ofhr. Heinz Friedrich usmrcen. Kde? Letecká badatelna.

Od 10.1.1945 nový velitel Gruppenkommandeur II./SG 102 Hauptmann Frank Neubert - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (24.6.1941, jeden z 7 313) .

19.1.1945 navštívil KG (J) 6 SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei K. H. Frank. Přihlížel letovému provozu.

27.1.1945 mezi 9.30-17.30 hod. se v Budějovicích uskutečnilo 8 letů proudových strojů Me 262. Zálety v LBB smontovaných letounů.

V lednu byly ke III./KG (J) 6 přiděleny první dva kusy Me 262A a výcvik tak mohl být zahájen v únoru. Nebo 25.2.1945 přiletěly první dva Me 262 asi z Chebu nebo z Budějovic. Přednostně vyzbrojena 7./KG (J) 6, do konce března dostala 13 kusů.  Letecký petrolej J2 nebo K1 (LRX).

31.1.1945 (8.2.1945) se rozhodlo, že Stab/KG (J) 6 ve Kbelích a III./KG (J) 6 bude přeškolena na Me 262. Ve Kbelích a Klecanech pokračovala I./KG (J) 6 a II./KG (J) 6 ve výcviku na stíhačkách Bf 109 G.

K 31.1.1945 představovala I./KG (J) 6 celkem 487 lidí, z toho 417 leteckého personálu, II./KG (J) 6 pak 569 lidí, z toho 501 leteckého personálu a III./KG (J) 6 dalších 832 lidí, z toho 656 leteckého personálu. Celkem tedy KG (J) 6 představovala okolo 1 900 vojáků, rozmístěným v Praze a okolí!

Ze vzpomínek a dat pilotů KG (J) 6 vyplývá, že velitelé jednotky, tzn. Hogeback a Baasner, se o výcvik personálu příliš nestarali. Sice absolvovali přeškolení pro sebe a Stab/KG (J) 6, ale letový personál jednotlivých Staffel prošel výcvikem pod vedením svých velitelů. Pravděpodobně nejvíce se angažoval velitel 9./KG (J) 6 Oblt. Helmut Oberdieck, jehož návrh postupu byl následně převzat i 7. a 8. Staffel. Předpoklad délky přeškolení byl 1-2 (!) dny na jednu Staffel. Instruktáž (zřejmě technická) byla prováděna v Chebu (dle Oberdiecka), nevíme však, zda to bylo pravidlem. Pilotů bylo mnohem více než letadel. Vlastní cvičné lety na Me 262 probíhaly v Praze, alespoň tak je to potvrzeno z letových deníků. Oberdieck se ve svém postupu přeškolení zaměřil i na zkrácení odletu a přiblížení k letišti a také rolování na zemi. Je to jasný důsledek nedostatku paliva a nebezpečí ze strany amerických stíhačů.

V únoru 1945 z Brna přesun několika nočních stíhacích letounů Ju 88 G vybavené palubními radary od 4./NJG 100.

2.2.1945 nad ránem se u Jiříkova (okres Svitavy) zřítil Ju 88 G-6 vybavený palubním radarem od 4./NJG 100. Oblt. Georg Patzner, Gefr. Minor a Gefr. Kretzmann se zachránili pomocí padáku. Zdroj.

3.2.1945 byl Jagdfliegerführer Schlesien rozpuštěn.

4.2.1945 byla II./SG 102 zrušena. Fw 190 předány které jednotce?

Počátkem února 1945 se v Ruzyni objevily první Mistely.   U které jednotky se přeškolil Lt. Eckhard Dittmann na Fw 190? Dne 27.4.1945 vedl útok sedmi Mistelů.

7.2.1945 v 9.50 hod. na pole mezi železniční tratí Peterkovým mlýnem v Hostivici (okres Praha-západ) se zřítilo Ar 96 a zcela shořelo. Fw. Rudolf Jüngel od 9./KG (J) 6 zahynul. Letecká badatelna

V únoru 1945 přiletěla výcviková noční stíhací 1./NJG 102 s Bf 110 G-4. Pravděpodobně sem později přiletěly také letouny již zrušené III./NJG 102 z Stubendorf Izbicko.

15.2.1945 u obce Nová Oleška Neu Olisch (okres Děčín) nouzově přistál pro vysazení motoru letoun Hs 129 B-2 WNr. 0250. Pilot Ofw. Söber přelétával letoun z Ruzyně do Grossenhain.

17.2.1945 průzkum 15th USAAF z Itálie odhalil 47 stíhaček, 25 Bf 110 či Ju 88 a a 3 bombardéry.

Posledním, nepřímým důkazem o vrcholícím výcviku pilotů KG (J) 6 mohou být záznamy o cvičných letech s použitím radiové navigační techniky, určené k vedení skupin stíhačů. Záznamy hovoří o letech jak v Praze, tak i Hörschingu, a to přibližně od poloviny února 1945. Nazývány byly jako Hermine-Erpr., Hermine-Kringel, Egon Führung, Y-Führung. (Někteří piloti do zápisníku letů je označovali jako Egonführung, Erfliegen Egon Y (G. Parge), Hermine-Erpr., Hermine-Kringel, Y-Fhrg.-Kringel, Y-Führung, Hermine, BaKe (H. Schlichting).) Dokládají, že zde bylo jednak pozemní zařízení takovýchto systémů, jednotky měly a využívaly příslušně vybavené letouny (Bf 109 G‑10/R6, Fw 190 A‑8/9/R11) a personál byl schopen provádět cvičné lety ve větších skupinách a s využitím těchto prostředků. Rozsah tohoto výcviku a jeho výsledek ale nejsme schopni z dostupných záznamů zhodnotit.

18.2.1945 z Českých Budějovic se přesunula II./KG (J) 30 k přeškolení na pilotování Mistelů. Výcvik na Fw 190.

25.2.1945 v 10 hod. zřícení Fw 190 od 7./KG (J) 6. Gefr. Eugen Seeger zahynul. Letecká badatelna.

----------

1.3.1945 Fw. Josef Berners od I./KG (J) 30 vykonal první let s Mistelem. Do 13.3.1945 provedl z Ruzyně devět cvičných letů s Mistely.

----------

2.3.1945 tři stíhací piloti 352nd FG, 8th USAAF z Velké Británie zaútočili – jako vůbec první Američané – na ruzyňské letiště: Lt. Col. Willie O. Jackson, Jr. a 1st Lt. Charles C. Pattillo zde poškodili po dvou letadlech neznámého typu a Capt. Chester V. Harker poškodil po jednom Fw 190 a Me 410. Šlo současně o první akci hloubkařů na území Prahy v dnešních hranicích.

Nad letištěm byl sestřelen Fw 189. Mustangy až nad Řeporyjemi dohonily a sestřelily prchající německý stroj Fw 190 A-9 WNr. 205941, jeho pilot Fhr. Heinrich Lieb, příslušník 2./JG 301 zahynul u Holyně. Letecká badatelna.

----------

----------

V březnu 1945 FFS B 33 dostala rozkaz aby se přemístila do Rotenburgu an der Würmme u Brém. Přelet se asi neuskutečnil.

V březnu 1945 dostala FFS B 14 rozkaz aby se přemístila do Wassermühle u Hamburku. Přelet se asi neuskutečnil.

V březnu 1944 se noční stíhací jednotka Stab II./NJG 100 přesunul ze Seyringu do Prahy-Ruzyně. Major Paul Zorner Gruppenkommandeur II./NJG 100, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (17.9.1944, jako 588 z celkem 869).

----------

----------

----------

----------

----------

----------

10.3.1945 u Mělníka se zřítil Fw 190 A-7 WNr. 638993 od I./KG (J) 30. Lt. Eberhard Ramminger zahynul.

----------

Od konce listopadu 1944 Wilhelm Niederkrüger od III./KG (J) 6 prodělával přecvičení v Praze-Ruzyni a létal na Bü 181, Fw 44, Ar 96 B a Fw 190. Intenzita letů se prudce snížila na konci ledna a v únoru už provedl pouhé dva vzlety s Ar 96 B a Fw 190. Další dva lety na stejných typech stihl do 6.3.1945 a pak následovala do 11.3.1945 přestávka, zřejmě opět vyplněná teoretickou přípravou. Tento den vzlétl ve 14.17 hod. z Ruzyně ke svému prvnímu letu s Me 262 "černá 4" a po 10-ti minutách v pořádku přistál. I on nebyl žádným nováčkem a premiérový let na Me 262 byl jeho 1070. v pořadí. Dále pokračoval dvěma krátkými lety v okolí letiště (Platzflug), jedním neidentifikovaným letem (Zufliegen??) a letem výškovým (Höhenflug). Následoval průzkum počasí (Wetteraufklärung), kdy z Ruzyně přeletěl do Larzu (místo není řádně čitelné) a návrat zpět do Ruzyně. Dále pilot pokračoval dvěma lety v okolí Ruzyně  (Platzflug) a zápisník náhle končí. Důvod není jasný.

----------

----------

13.3.1945 první Mistely přeletěly do Rostoku-Marienehe k 7./KG 200. Video.

13.3.1945 Fw. Josef Berners od I./KG (J) 30 přeletěl s Mistelem označeným RW 98 přes letiště Grossenhain a Wittstock na letiště Rostock - Marienehe. Dne 16.3 1945 byl  převelen ke 6./KG 200 jako operačně způsobilý. Bojově nasazen byl 16.4.1945, kdy z letiště Parchim s Mistelem zaútočil na jeden z mostů přes řeku Odru. 

13.3.1945 odpojení cvičné verze letounů Mistel 3 od I./KG (J) 30, tvořené letounem Fw 190 A-8 WNr. 734393 a letounem Ju 88 G WNr. 714212. Z neznámých důvodů poté letoun Fw 190 kroužil nad obcí Svrkyně až se zřítil. Ofw. Alfons Welzel zahynul. Ju 88 havaroval při přistání na Ruzyni, přičemž zahynul jeho pilot Franz Meier, byl zraněn Ofhr. Eberhard Dubhorn a měl být zraněn i jeden člen pozemního personálu (není jisté, jestli byl na palubě, či na zemi). Letecká badatelna.

----------

----------

----------

Z letových záznamů Oblt. Wolfganga Löheho vyplývá, že lety na Me 262 v Praze-Ruzyni uskutečnil už mezi 16.3.1945-23.3.1945. Záznamy nám tak dávají možnost odhalit poměrně málo známou praxi přeškolování pilotů KG (J) 54 na Me 262 v této době. Wolfgang Löhe absolvoval svůj první let na Me 262 16.12.1944 v Giebelstadtu v rámci 6. Staffel. Let proběhl na Me 262 B "B3+ZP" s instruktorem Beckem. Následoval výcvik na Bü 181 a další tři lety (2 x 2.2.1945 a 1 x 21.2.1945) na "B3+ZP". Pak přibyla i pilotáž na zřejmě jednomístných Me 262 a 9.3.1945 prodělal Löhe poslední lety v Kitzingenu. Výcvik však ještě nebyl dokončen a navíc Kitzingen byl nebezpečně blízko operačního prostoru jednotky a často jej navštěvovali spojenečtí stíhači (proto také ty dlouhé prodlevy mezi jednotlivými cvičnými lety). Wolfgang Löhe proto odjel do Prahy a od 16. do 23.3.1945 zde prodělal dalších deset letů na Me 262 (bohužel, ve svém letovém denníku neuvedl jejich označení). Jednalo se především o navigační lety a střelby, tedy vysloveně výcvikové záležitosti. V tuto dobu, však žádné Me 262 od KG (J) 54 v Praze nebyly. Zato zde byly Me 262 od III./KG (J) 6, také ve výcviku, takže piloti od KG (J) 54 absolvovali výcvik spolu se svými kolegy od KG (J) 6.

----------

17.3.1945 zřejmě právě proti bombardovacímu svazu, který se někdy kolem 13.20 hod. vracel nad hřebenem Krušných hor zpět do Anglie, byli prvně vysláni stíhači od KG (J) 6.

----------

----------

19.3.1945 zřícení Me 262 od III./KG (J) 6 u obce Chýně (okres Praha-západ).

----------

----------

----------

----------

----------

----------

Pražská Ruzyně figurovala v úvahách Luftwaffe jako vhodná operační základna proudových stíhačů. V seznamu 25 letišť vhodných právě pro proudové stroje z 25.3.1945 je jako jediná z českého prostoru zmiňována právě Praha-Ruzyně (zřejmě především pro její betonovou vzletovou dráhu, což byl ideální předpoklad působení Me 262). Dokument popisoval zamýšlené posilování lehkého a středního flaku, zaměření protiletadlové obrany (přednostně na vzletové dráhy, pak na ostatní zařízení), atd. Výsledky měly být hlášeny do 15.4.1945 na Luftwaffenkommando West. Na konci března a začátku dubna se posilování protiletadlové obrany vybraných základen stalo důležitým úkolem.

----------

----------

27.3.1945 americký průzkum zjistil na letišti 26 Mistelů, 21 kusů Ju 88, 14 kusů Bf 109, 25 kusů Bf 110, pět Me 262, jeden Fw 200, 17 kusů Si 204, 11 kusů Fi 156 a dva Ju 52/3m.

----------

28.3.1945 z Fürstenfeldbrucku (západně München) přiletěla 6./KG (J) 54 s 6 kusy Me 262 A. Ausbildungs-Kommando II./KG (J) 54. Velitel Staffelkapitän Hauptmann Helmut Kornagel.

Záznamy v letovém deníku Ofw. Franze Gappa (8./KG (J) 6) potvrzují uvedené skutečnosti. Do začátku března (do 4.3.1945) létal na Bf 109 a cvičných strojích, kde působil i jako instruktor. Po tomto datu měl 14-ti denní přestávku, kdy zřejmě absolvoval teoretické školení pro lety s Me 262. 18. a 19.3.1945 prodělal tři lety na Ar 96B, ale opět pravděpodobně jako instruktor. Až 28.3.1945 provedl z Ruzyně své první dva lety na Me 262A "červená 2" v délce 6 a 8 minut, následující den pak 54 minutový výškový let na Me 262A "červená 1". Před svým prvním startem na Me 262 tedy prodělal pouze teoretickou přípravu. Nutno však podotknout, že se jednalo o zkušeného letce, protože zmiňovaný první vzlet na Me 262 byl jeho 1635. letem. Skladba cvičných letů na Me 262 byla následující. Dva krátké (šesti a osmiminutový) lety v okolí letiště („Platzflug“), jeden výškový let do 9 200 m (Höhenflug), let na jeden motor (Ein TL Flug), při kterém Gapp nárokoval sestřel Liberatoru, let ve dvojici (Rotte Flug) s naváděním ze země a let ve dvojici se střelbou (Rotte Flug Schiessen). To vše mezi 28.3. až 4.4.1945. Celkový nálet těchto cvičných letů činil 3 hod. a 2 minuty.

----------

----------

----------

----------

Na začátku dubna 1945, před příletem dalších útvarů IX. (J) Fliegerkorps na české území, tak III./KG (J) 6 stále nedosáhla operační způsobilosti. Výcvik na vrtulových Bf 109 G a K probíhal, ale rozhodně nebyl dokončen. Při střetu se spojeneckými stíhači, jakým byl například náhodný boj z 31.3.1945, neměli piloti KG (J) 6 mnoho šancí. Poslat je v tomto stavu do operační činnosti nebylo možné. Přeškolování na Me 262 běželo pouze u III./KG (J) 6, ale počet jejích letadel byl nízký. To samozřejmě bránilo větší intenzitě výcviku a případné operační nasazení by nepřineslo žádný zásadní zvrat v síle proudových jednotek Luftwaffe. Útvar tak pokračoval v programu přeškolování a také oficiální dokumenty Luftwaffe jej stále vedly ve výcviku. Vše měl změnit až přesun skutečně operačních jednotek IX. (J) Fliegerkorps.

----------

2.4.1945 v 17.45 hod. u obce Koštov (okres Ústí nad Labem) se zřítil Me 262 A-1a od 7./KG (J) 6 z Ruzyně. Pilot Uffz. Günter Blütchen zahynul. Letecká badatelna.

----------

----------

----------

----------

Jednou z prvních zmínek o pražské prostoru v materiálech IX. (J) Fliegerkorps je hlášení 9. Flieger-Division (J) k IX. (J) Fliegerkorps z 6.4.1945, ve kterém se uvádí, že vzhledem k pozemní situaci nebylo dosud možné provést přesun leteckého paliva do oblasti Prahy. Z toho vyplývá, že v tuto dobu už plány nebo úvahy o přesunu proudových jednotek ze severu musely existovat a prostor se měl připravit na jejich přílet. Podle dokumentů z pozdější doby usuzujeme, že záměr velení Luftwaffe byl přemístit útvary pod velením IX. (J) Fliegerkorps do jižního Německa a Rakouska do okolí Lechfeldu, Platllingu a Mnichova. Dočasně se počítalo s umístěním jejich částí do okolí Prahy, ale finálně se měly soustředit dále na jih.

----------

Nadále probíhaly přesuny personálu určeného k přeškolení na Me 262. Například 7.4.1945 IX. (J) Fliegerkorps informoval 9. Flieger-Division (J) v Praze o nastávajícím přesunu 8 důstojníků včetně 3 majorů ke KG (J) 54 a 4 důstojníků včetně majora a kapitána ke III./KG (J) 6. Z toho je vidět, že nejzkušenější piloti byli soustřeďováni do III. Gruppe, která jediná přeškolování na Schwalbe prováděla. Zároveň to potvrzuje, že výcvik stále spadal do odpovědnosti 9. Flieger-Division (J).

----------

8.4.1945 americký letecký průzkum 15th USAAF z Itálie zachytil vedle 16-ti Me 262, také jeden Ar 234 asi od III./EKG 1 v Alt-Lönnewitz.

----------

9.4.1945 byly stíhací I. a II./KG (J) 6 ve Kbelích a Klecanech rozpuštěny a jejich personál se přesunul k 10. a 11. parašutistické divizi (10. a 11. Fallschirm-Jäger Division) do rakouského Grazu. Letci přešli k III./KG (J) 6 na Ruzyni.

----------

10.4.1945  

Ortofotomapa z dubna 1945 . Kdy?

10.4.1945 hlásil IX. (J) Fliegerkorps přesun letců z I. a II./ KG (J) 6 ke III. Gruppe. První Gruppe opustili Maj. Haller (její velitel), Hptm. Traxlmayr, Hptm. Burghard a Hptm. Bertram, druhou pak Hptm. Kunze, Hptm. Zöllner, Hptm. Beck a Obltn. Sichritz. Zajímavostí je zmínka o Hptm. Zöllnerovi. Pokud se jednalo o Hptm. Erwina Zöllnera, pak musí být zpráva nepřesná, protože ten 31.3.1945 zahynul při střetu s americkými stíhači. Protože zdrojem informace je zachycená radiokorespondence britskou výzvědnou službou, mohlo dojít k chybě při zápisu data a ve skutečnosti se jednalo o 10.3.1945, je to však pouze spekulace. Přesto i tato zpráva potvrzuje záměr soustředit nejzkušenější personál do III. Gruppe pro výcvik na Me 262.

Od 10.4.1945 provoz dálkové průzkumné jednotky 1.(F)/122 s letouny Me 410 A-3 a Junkers Ju 88 T-3.

Od 10.4.1945 provoz noční dálkové průzkumné jednotky 4.(F)/Nacht s letouny Do 217 M-1 a Ju 188 D-2.

----------

11.4.1945 z Zerbstu přes Alt Lönnewitz přiletěly první Me 262 od I./KG (J) 54. K 11.4.1945 měla 25 kusů Me 262. Přiletěl Me 262 "<<" (tzn. na stroji velitele I. Gruppe Hptm. Hanse Bassnera) i Ob.Fhr. Günther Eilhardt a letouny této jednotky podřízené IX. (J) Fliegerkorps tak byly první, které dorazily na české území.

----------

V noci z 11. na 12.4.1945 v 3.40 hod. Mosquito NF Mk.30 "NT544" "HU-Z" od No. 406 Squadron RCAF s posádkou 1/Lt Samuel W.Filkosky a F/Lt a. R. W. Lasser poškodilo během přistání německý průzkumný letoun Do 217 M-1 WNr. 6331 od 4.(F) Nacht z Ruzyně. Letoun byl na misi v prostoru mezi Budyšínem a Frankfurtem n. O.

12.4.1945 Brandenburg-Briest přes Alt Lönnewitz přiletěl Stab I./JG 7, z Parchimu přiletěl Stab III./JG 7, z Alt-Lönnewitz přiletěla 9./JG 7, z Brandis přiletěla 10./ JG 7 a z Alt-Lönnewitz přiletěla 11./JG 7 s Me 262.

Celý přesun neprobíhal najednou a letouny přelétávaly v malých skupinách, jak jen to bylo možné.

V kontrastu s relativním klidem u I./KG (J) 54 a JG 7 nám zajímavý záznam nabízí letový deník Franze Gappa z 8./KG (J) 6. Dne 12.4.1945 vzlétl ve 12.40 hod. s Me 262 "červená 3" na bojový let a po přistání ve 13.45 hod. nárokoval sestřel P-38. Znovu však americká strana neregistruje tento den žádnou ztrátu Lightningu. Pokud se Gapp skutečně setkal s P-38, jednalo se pravděpodobně o průzkumný stroj. Nejzajímavějším je však označení letu jako Feindflug, tzn. bojový nebo operační. Toto je nejranější (námi) ověřený záznam o bojovém letu příslušníka III./ KG (J) 6 na Me 262.

12.4.1945 na Plzeňsku je dokumentována také jedna havárie. Situační zpráva Okresního velitelství četnictva v Kralovicích krátce zmiňuje nouzové přistání německého stíhacího letadla u obce Dřevec bez zranění pilota nebo pilotů. Asi to byla Me 262 B od III./KG (J) 6.

III./KG (J) 6, dosud ve výcviku, byla prohlášena za operační. Důvodem však nebyl dokončený výcvik personálu, ale přílet operačních útvarů IX. (J) Fliegerkorps.

12.4.1945 z Brandisu bývalí piloti I./JG 400 Ofw. Kristoph Kurz a Uffz. Georg Neher přilétli s Ar 234. Údajně se zde dozvěděli, že zde nejsou vítání a pokračovali dále, tentokráte v Bf 108, do Plattlingu. Arado tak zřejmě v Praze zůstalo.

----------

Počasí nepřálo přeletům ze severního Německa.

----------

14.4.1945 hlásila JG 7, že je připraveno k přeletu do Prahy (dalších?) 22 Me 262. Z toho je patrné, že vše probíhalo postupně.

14.4.1945 z Zerbstu přiletěl zbytek I./KG (J) 54. K 11.4.1945 měla 25 kusů Me 262.

----------

15.4.1945 4.(F)/Nacht a 1./(F)/122 přelétla do Kbel.

15.4.1945 z Grossenhain do Kbel se přesunula III./JG 27. Stíhačky Bf 109 K k ochraně startujících Me 262 z Ruzyně.

----------

Na Ruzyni 197 letadel, z toho minimálně 61 kusů Me 262.

16.4.1945 nálet amerických hloubkařů. V 14.55 hod. zaznamenala pražská služba CPO zahájení útoku stíhaček 8th USAAF z Velké Británie na letiště ve Kbelích, po 15 min následovaly Letňany a Čakovice. Jeho aktéry byli Mustangy od 4th FG, následováni 503rd FS, 339th FG. Letci 78th FG zaútočili na letiště v Kralupech nad Vltavou a Klecanech a kolem 16 hod. se připojili k útokům v prostoru Kbel. Akce nad Prahou stála Američany 9 letadel, tři letci přišli o život. Mezi stovkami zničených letadel v pražském prostoru se obávaný protivník Me 262 objevuje výjimečně, pouze Lt. Francis E. Harrington od 83rd FS, 78th FG zničil jediný kus. Z okolností vyplývá, že se nacházel na travnatém letišti v Klecanech. Zde však přítomnost Me 262 není pravděpodobná. Cílem pro Mustangy 4th FG, vedené Lt.Col. Sidney S. Woodsem, se stala letiště v okolí Prahy. Američané nárokovali celkem 61 zničených letadel. Nejlépe si vedl 2/Lt Douglas P. Pederson, který sám nárokoval osm vítězství. III./JG 27 ve Kbelích přišla o většinu svých Bf 109 k ochraně startujících Me 262 z Ruzyně.

V 15. hod. při příletu ke svému cíly - letišti Kbely ruzyňský flak sestřelil P-51D S/N: 44-13831 od 336th FS, 4th FG, který se zřítil mezi obcemi Ořech a Chýnice (okres Praha-západ), poblíž lomu Mramorka. Pilot Capt. Leroy A. Carpenter Jr., vyskočil z letounu v malé výšce a padák se mu nestačil otevřít. Letecká badatelna.

V 16.15 hod. během odletu od Kbel na západ ruzyňský flak sestřelil P-51D S/N: 44-63214 "MX-R" od 82nd FS, 78th FG, který se zřítil do Šáreckého údolí na východním okraji základny. Capt. Robert B. Holmes zahynul. Letecká badatelna. MAPA. Ortofotomapa z dubna 1945 , .

XIX.TAC, 9th USAAF, podporující postup Pattonovy 3. armády, vyslalo do prostoru vymezeného Prahou, Plzní a Mariánskými Lázněmi (uváděno Marienberg) stíhací bombardéry 368tg FG. Tři desítky nasazených P-47 Thunderbolt uskutečnily během dne 3 průzkumné mise, jejich činnost souvisí s dvaceti útoky na vlaky, vozidla a koňské povozy, které se odehrály na Kladensku, Rakovnicku a Lounsku. Během druhé denní mise vyměnilo 12 Thunderboltů 397th FS obvyklé koňské povozy za útok na nepřátelské letiště v prostoru L-6689, patrně Letňany, kde zničili 5 a poškodili 6 letadel Ju 52 a Ju 88. Při odletu se setkali se skupinou 12 Me 262 a v následném souboji měli Lt. Vernon O. Fein a Lt. Hanry A. Yandel dva z nich sestřelit.

Přiletělo dvanáct amerických P-47 Thunderbolt nad Ruzyni, odkud právě startovalo dvanáct Me 262. Dvě turbíny byly sestřeleny. Pilot Lt. Hanry A. Yandel sestřelil nad Řeporyjemi (okres Hlavní město Praha) Me 262. Letoun dopadl u  čp. 498, rozbořil plot se zdivem a požárem zničena střecha. Uffz. Harald König se zachránil pomocí padáku. Letecká badatelna.

Z neznámých důvodů útoky minuly nejdůležitější pražskou základnu v Ruzyni. Fonogram služby CPO dokonce výslovně zmiňuje, že Ruzyně napadena nebyla, ale pouze zde došlo k havárii letadla.

----------

17.4.1945 přiletěla I./JG 7 s Me 262.

17.4.1945 primárním cílem bombardérů 8th USAAF z Velké Británie byla železniční zařízení v Drážďanech, na která se mělo zaměřit celé uskupení 450 strojů 1st Air Division posílené ještě o dvě stovky bombardérů 3rd Air Division, dohromady 19 BG. Menší svazy měly napadnout cíle v Čechách, nádraží v Ústí nad Labem bylo cílem pro samostatný 13th BW, nádraží Roudnice nad Labem a blízké sklady paliva v Hněvicích měl zničit 93rd BW. Plány operace významně narušilo nepříznivé počasí, které jednak bylo příčinou navigačních omylů, jednak oblačnost nad cílovou oblastí donutila řadu jednotek k opakování náletu, proto se bombardování Drážďan protáhlo od 13.47 do 15.12 hodin. Vše se dělo pod intenzívní palbou protiletadlových děl z oblasti severočeského Mostu i samotných Drážďan, která způsobila ztrátu 4 bombardérů, další dva stroje se zřítily po vzájemné strážce.

Do nepřehledné situace v prostoru Drážďan zasáhlo několik desítek Me 262. Letci z formace 38 bombardérů 401st BG na čele svazu zahlédli patrně první, připravující se německé proudové stíhače.

Následující formace 33 strojů 398th BG již čelila jejich útoku, kterým byly vážně poškozeny tři bombardéry.

Jen 3 minuty před odhozením bomb v 13.50 hod. zpozorovali skupinu 6-7 Me 262 také letci 91st BG.

Další Me 262 zaútočily na horní 323rd BS. Zasaženým strojem byl B-17 S/N: 44-83263 "Ragan´s Raiders", střelec spodní věže S/Sgt. Donald W. Pubentz zahynul.

Dalším vážně poškozeným strojem byl vedoucí stroj 401st BS "Blood n´- Guts" B-17 S/N: 44-8324 zasažený do zadního střeliště.

Několikavteřinové střetnutí Me 262 s formací 91st BG rychle ukončily doprovodné Mustangy, které již nedovolily opakování útoku. Formaci spodní 324th BS však opustil vážně poškozený B-17 S/N: 44-6568 "Skunk Face III", následně se zřítil východně od Drážďan, 8 členů posádky včetně velitele 1./Lt. Harry V. Campa zahynulo, zachránil se pouze zadní střelec.

Druhou a poslední obětí německých proudových stíhačů se stal B-17 S/N: 43-38085 od 366th BS, 305th BG. Hptm. Georg-Peter Edera z II./JG 7 se během útoku srazil s americkým bombardérem, Hptm. Eder se zachránil na padáku a nárokoval svoje 78. vzdušné vítězství. Osud posádky osmi mužů z 43-38085 zůstal neznámý a rok po tragédii dne 18.4.1946 byly prohlášeni za mrtvé. Místo havárie se podařilo identifikovat až v roce 1999 na jižním okraji Drážďan.

Patrně jako poslední se s Me 262 setkala 303rd BG. V pořadí jednotek 1st AD nalétávala na cíl jako devátá. Hustá oblačnost ale způsobila, že zaměřit a přesně odhodit bomby provedla jen spodní 358th BS. Celá formace proto musela otočit a pokus opakovat. V ten okamžik podle Sgt. Richarda Bowlera, navigátora B-17 S/N: 43-37597 "Earthquake McGoon" (letoun se před dokončením obratu stal obětí flaku a zřítil se u Libkovic na Mostecku) zaútočily tři Me 262 bez viditelných účinků na spodní 358th BS.

Významnějším úspěchům německých stíhačů zabránily doprovodné Mustangy, 67th FW vyslal k přímé ochraně bombardérů 1st AD celkem 257 resp. 230 stíhačů.

První se s Me 262 utkali v 14.00 hod. letci 20th FG, když 1./Lt. Robert M. Scott jeden poškodil jižně od Drážďan. Ve stejném prostoru o půlhodinu později poškodil další F/O Jerome Rosenblum. Ve 14.00 hod. se do odrážení nepřátelských útoků zapojila také 364th FG, jejích 17 Mustangů od 383rd FS se v 6 000 m utkalo s Me 262 útočící na bombardéry. Ve stíhání unikajících Me 262 pokračovali na jih a v prostoru mezi Drážďany a Prahou pokračoval boj s 7 Me 262, v 14.25 hod. 1./Lt. Sterling J. Price poškodil jeden Me 262.

Při přiblížení k letišti u Prahy bylo spatřeno dalších 5-6 Me 262, ale pokus o útok na letiště přerušila intenzivní střelba flaku, který také v 14.35 hod. poškodil jeden z Mustangů. Zasažený stroj P-51 S/N: 44-72358 "N2-P" od 383rd FS, 364th FG se zřítil na železniční vlečku do Tuchlovické šachty (okres Kladno). 1./Lt. Duane O. Hague se zachránil pomocí padáku, nezraněného letce zadrželi protektorátní četníci nedaleko v polích u Kamenných Žehrovic. Ostatní Mustangy poškozený stroj zapálily. Letecká badatelna.

V další činnosti pokračovaly Mustangy 383rd FS rozděleni do jednotlivých flightů, v 14.30 hod. pětičlenný flight od 383rd FS střetl ve výšce 4 000-3 000 m nad Prahou s osamělým Me 262.

V 14.27 hod. Capt. Roy W. Orndorff od 383rd FS, 364th FG sestřelil Me 262 A-1a "bílá 1" od I./KG (J) 54 u Litně (okres Beroun). Fw. Willi Schaffer se zachránil pomocí padáku. Němci ze sladovny po něm začali střílet z kulometu. Letecká badatelna.

Krátce po přerušení útoku na pražské letiště Ruzyně další část 383rd FS, 364th FG v 15.00 hod. napadla 4 Me 262 na letišti identifikované jako Falkenst (Žatec), Capt. George O. Warner zničil 2 Me 262 a 1 poškodil, další zničil 1./Lt. William F. Kissel.

Na letiště v Plzni zaútočily zbývající 2 flighty 383rd FS, 364th FG, ale rovněž musely ustoupit silné palbě flaku. Ještě předtím v 14.45 hod. ale stačil velitel formace Capt. Walter L. Goff sestřelit Me 262 A-1a od  1./JG 7, který dopadl mezi domy plzeňské čtvrti Bory jen necelý půl kilometr od prahu dráhy zdejšího letiště Skvrňany. Oblt. Hans Grünberg se zachránil pomocí padáku a nezraněn dopadl nedaleko k železniční trati na Klatovy.

V 15 hod. 1./ Lt John C. Campbell Jr. na P-51D od 503rd FS, 339th FG sestřelil Me 262 A-1a od ? u Šťáhlavic (okres Plzeň-město). Fw. Fritz Namyslach zahynul. Letecká badatelna.

Mezi třemi nároky velitele Lt.Col. John W. Lowella od 384th FS, 364th FG se objevuje také jeden Me 262. Není zřejmé, zda Lt.Col. Lowell uvedený Me 262 zničil na letišti v Chebu nebo Žatci.

Významně se zapojily do bojů s Me 262 nad Čechami stíhací letci přidělení k části 3rd AD, k doprovodu 93rd BW nad Ústí nad Labem byla určeno 64 Mustangů 357th FG. V prostoru mezi Initial Point (východně od Žatce) a cílem se k svazu v 14.45 hodin přiblížilo až 6 strojů Me 262, dva samostatně a další ve čtyřčlenné skupině. Jejich pronásledování letci 357th FG nebylo úspěšné.

Pouze Lt. Col. Jack W. Hayes Jr. od 363rd FS, 357th FG v 14.55 hod. blízko Mostu sestřelil Me 262 WNr. 111567 od I./JG 7 který se zřítil nedaleko Dubí u Teplic. Pilot Horst Wälsche zahynul. Letecká badatelna.

V 14.55 hod. F/O James A. Steiger od 364th FS, 357th FG sestřelil Me 262 od I./JG 7 u obce Radonice (okres Praha-východ). Uffz. Fick zahynul.

Po úspěšné ochraně bombardérů bylo dalším cílem letiště v Praze-Ruzyni. Útok provedly celkem 4 flighty, po dvou od 364th FS a 362nd FS. Podařilo se zničit celkem 6 letadel, z toho Lt. John Duncan a F/O Anton Schoepke zapálili v jihozápadním rohu dva Me 262.

Cenou za nevýrazný úspěch byla ztráta hned 3 letadel.

Ruzyňský flak sestřelil P-51D S/N: 44-14648 "C5-D" "Princess Pat" od 364th FS, 357th FG. 2nd Lt. Robert W. Muller nouzově přistál na hrázi Litovického rybníka u města Hostivice (okres Praha-západ). Letecká badatelna.

Ruzyňský flak sestřelil P-51D S/N 44-13783 "C5-M" "Roving Rhoda/4 Bolts" od 364th FS, 357th FG. 1/Lt Irving E. Snedeker nouzově přistál u města Rudná (okres Praha-západ). Letecká badatelna.

Ruzyňský flak sestřelil P-51 S/N 44-14900 "C5-B" "Nellie Jean" od 364th FS, 357th FG. 1./Lt. James C. Monahan přistál u města Jesenice (okres Praha-západ). Letecká badatelna.

Ruzyňský flak poškodil P-51 S/N 44-64073 dokázal ještě F/O Anton Schoepke doletět zpět na základnu.

Společně s bombardéry 3rd AD se do Čech dostalo také 55 Mustangů od 339th FG, jejich hlavním úkolem byly útoky na nepřátelská letiště v oblasti mezi Plzní a rakouským Lincem. Jedním z náhodných cílů byly Klatovy, v 15.30 hod. na plochu zaútočila dvojice Mustangů z Blue Flight 503rd FS. Po dvou útocích spatřil 1./Lt. Robert J. Frich jeden Me 262 na dráze. Ovšem nad správností lokalizace cíle zůstávají pochybnosti. Celkově letci 503rd FS nárokovali 5 na zemi zničených letadel. Cpt. Raymond F. Reuter a 1st Lt William R. Preddy poté se v prostoru Prahy oba letci oddělili od své skupiny a po chvíli rádiem oznámili pronásledování dvou Me 262 směrem na jih, naposledy se ozvali v 14.45 hodin. Nad letištěm v Českých Budějovicích byli sestřeleni flakem. Letecká badatelna. Letecká badatelna.

Na Klatovy, zde patrně správně identifikované, zopakovala po předchozím dni útok 504th FS a zničila 8 dalších letadel. Ostatní útoky již provedla nad Bavorskem. Konečně 505th FS nad Čechy zřejmě nezasáhla. Celkově nárokovali letci od 339th FG na letištích v jihozápadních Čechách, Rakousku a Bavorsku 67 zničených a 9 poškozených letadel nepřítele.

Konečně doprovod bombardérů 4th BW a 45th BW, zbývajících částí 3rd AD kooperující společně s celou 1st AD při útoku na Drážďany, zajistila 78th FG, její 84th FS napadla neidentifikované letiště severně od města a do Čech nezasáhla.

Obě zbývající 83rd FS a 82nd FS, 78th FG se před 15 hodinou objevily nad Prahou, nejdříve Lt. Anthony A. Palopoli od 83rd FS zničil jeden Me 262 na letišti Čakovice, vzápětí velitel 82nd FS Maj. Richard A. Hewitt v čele svého flight narazil na dva Me 262. Po dlouhém pronásledování zamířily Me 262 k letišti s jedinou dráhou, americkými letci (patrně opět mylně) ztotožněné s Kralupy n/Vltavou. Když druhý z obou Me 262 byl těsně před přistáním, Maj. Hewitt zaútočil, střelbou zasažený stroj se zřítil do stromů na kraji dráhy. Mezitím vedoucí z obou Me 262 již přistál a pojížděl na konci dráhy, když jej rovněž zasáhla a zapálila střelba velitele 82nd FS. Z nároků Maj. Hewitta byl uznán pouze Me 262 zničený na zemi.

P-51D S/N 44-72367 "MX-C" od 82nd FS, 78th FG po střetu se zemí během náletu nouzově přistál přímo na ploše. 1/Lt Allen A. Rosenblum zajat. Letecká badatelna.

Patrně pro technickou závadu musel stroj 44-72357 opustit na padáku 2./Lt. Alvin R. Rosenburg. Nezraněn přistál v blízkosti saské obce Adorf. Hypoteticky lze uvažovat, že letci 78th FG omylem zaměnili geografickou situaci Kralup n/Vltavou a Čakovic za rozestavěné letiště Žatec a nouzovou plochu u Postoloprt.

Stranou rozsáhlého útoku na Dráždany byl bombardéry B-24 Liberátor z 2nd AD proveden nálet na železniční zařízení v Karlových Varech, Sokolově, Kladně a Berouně. Nárokovaný sestřel jednoho Me 262 palubními střelci bombardérů je jediným dokladem setkání s německými stíhači.

Doprovodní stíhači od 65th FW po 15 hodině rovněž zasáhli nad západní Čechy, většina potenciálních cílů však již hořela nebo byla zničena jejich předchůdci. Nad Beroun doprovodili bombardéry letci na Thunderboltech od 56th FG. Svaz bombardérů nad Sokolov doprovázelo 50 Mustangů 479th FG, v prostoru Karlových Varů bombardéry opustily a následně zaútočily na České Budějovice a Klatovy, poté se přesunuly nad Německo. Totožný úkol plnilo 52 Mustangů 355th FG, které pro změnu provedly útok na letiště v Chebu a Plzni, kde poškodily 3 stroje Me 262.

Konečně 4th FG a 361st FG operaci bombardérů nepřímo podpořila hlídkováním nad česko-bavorským pomezím. Již v 12.42 hodin dorazili do určeného bojového prostoru letci 4th FG a směřovali k Praze, zde bez úspěchu pronásledovali jeden Me 262. Poté zaútočili na letiště v Plzni, kde se podařilo poškodit 4 nepřátelská letadla. Obránci letiště byl ale zasažen Mustang 44-14387, jeho pilot 1./Lt. Robert O. Davis po několika minutách letu severně od Mariánských Lázní musel poškozený stroj opustit a zachránil se pomocí padáku. Sestřeleného letce zavraždila skupina místních nacistů. Letiště v Plzni navštívili také letci 361st FG, ale zaútočit se rozhodli až na letiště v Chebu. Po přímém zásahu protiletadlovou střelou se zřítil přímo na plochu letiště Mustang 44-14411, pilot 1./Lt. Joseph B.Wolfe na místě zahynul.

Bez zjevné souvislosti s probíhajícími leteckými boji musel na severním Plzeňsku u obce Hadačka, jen nedaleko od místa podobné příhody ze dne 12.4.1945, nouzově přistát další Me 262. Obě události zmiňuje Situační
zpráva Okresního velitelství četnictva v Kralovicích a podrobnosti rozvádí vzpomínky pana Pecha (*1933) z Hadačky: „Jedno německé letadlo muselo přistát na konci války na poli za dnešním kravínem, směrem mezi Týnici a Kralovice. Přistálo na břicho a nebylo nijak hodně poškozené. Byla to proudová Vlaštovka, asi z Plzně. Jako kluci jsme se hned běželi na místo podívat, spolu s námi i několik dospělých. Pilot obcházel letadlo, neměl žádné viditelné zranění a byl velmi nervózní a arogantní. Když jsme si chtěli letoun prohlédnout, začal nás dokonce odhánět s pistolí v ruce. Po příchodu četníků z Kralovic, kteří letoun hlídali i následující den, pilot odešel telefonovat do Plzně. Letoun druhý den Němci rozmontovali, naložili na nákladní automobil a odvezli.“

17.4.1945 u Nesvačil sestřelen Me 262 "bílá 1" od I./KG (J) 54. Kdy?

Popis střetnutí z pohledu americké strany je zřejmým dokladem prvního intenzivního nasazení Me 262 z českých základen. Přes rozkaz zasahovat proti nízko letícím stíhačům vydaným IX. (J) Fliegerkorps pro 17.4.1945 resp. 13.4.1945(odkazoval na rozkaz stejného znění z 13.4.1945), se zapojily do boje proti těžkým bombardérům. Rozkaz dále nařizuje provádět veškeré operační i cvičné lety minimálně v síle Schwarm, vyjímečně Rotte. Letové záznamy pilotů KG (J) 6 a KG (J) 54 hovoří o jejich vzletu před polednem. Günther Parge ze III./KG (J) 6 vzlétl v 11.37 hod. z Ruzyně na Me 262 "12" a přistál bez kontaktu s nepřítelem v 12.13 hod. Gerhardt Eilhardt z I./ KG (J) 54 toho dne letěl s Me 262, "B3+ černá 6", bohužel bez uvedení časových údajů. Poznámka jeho letového deníku uvádí Viermotoren, jak označoval akci proti těžkým bombardérům, a ještě text Kein Fiendbomber, který je však psán jiným písmem a zdá se, že byl doplněn až následně, snad po válce. Již zmiňovaný sestřel Fw. Schafera také potvrzuje účast I./KG (J) 54 v bojích. Do vzduchu se dostala rovněž JG 7, např. Fritz Müller vzlétl z Prahy-Ruzyně a po přistání v Žatci nárokoval sestřel jedné B-17. Veškeré útvary s Me 262 v Praze (a zřejmě i v Žatci) se tak zapojily do bojů.

Souhrnné hlášení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vedle podrobného popisu nepřátelské letecké aktivity uvádí došlé hlášení o způsobených škodách. V Praze-Ruzyni byly na zemi zničeny 1 He 111, 1 Fw 200 a 1 Me 262, v Žatci byly při přistání 4 Me 262 sestřeleny a 1 Me 262 poškozen z 50 %, dále byl v Žatci na zemi zničen 1 Fi 156.

Flak Luftgau VIII nárokoval 8 sestřelů a 5 dalších pravděpodobně. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) reagovalo na americké útoky z předešlého dne a vydalo nařízení k posílení protiletecké obrany letišť proudových letadel ve své pravomoci (tzn. v pravomoci Luftgau VIII). Praví se v něm, že zničení asi 150 letadel na letištích v prostoru Praha - Plzeň - Žatec (míněn útok ze 16.4.1945) bylo zřejmě způsobeno zcela scházející nebo nedostatečnou protiletadlovou obranou, do této doby téměř nenapadaných základen. Protože je třeba počítat s dalšími podobnými útoky, musí se protiletadlová obrana posílit. Toto bude proto požadováno na armádě. Navíc budou staženy protiletadlová děla z obrany Mostu, dle požadavku Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) z 16.4.1945 a budou dle vlastního uvážení nasazeny na letiště Praha-Ruzyně, Plzeň a Žatec.

Ke starosti o protiletadlovou obranu si velké množství operačních strojů vyžadovalo i vyšší přísun paliva. Na začátku dubna 1945 to byl velký problém, protože Luftwaffe v podstatě žila ze skladových zásob. Veškeré podniky vyrábějící letecké palivo už prakticky nefungovaly a pokud ano, bylo nesmírně obtížné dostat ho na místa určení. Právě v tento den vypracovalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) přehled transportů paliva směřujících do jeho lokalit. Dva z nich obsahovaly i palivo J 2, tzn. pro proudové stroje - transport č. 4.489009 s 394 t paliva J2 z Fraihau u Mnichova směřující do skladu v Domašíně (měl tam dorazit po 11.4.) a č. 4.470018 z Derben se 432 t J2, také směřující do Domašína (měl dorazit po 10.4.1945). Jenomže, i když bylo palivo na cestě, pro operační jednotky to vlastně nic neznamenalo. Znovu se ukázalo, že přesun operačních jednotek ze severu byl příliš rychlý a naprosto postrádal pozemní zabezpečení. Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) nebyl schopen reagovat, navíc, když se mu do jeho správy „navezlo“ okolo 50-ti proudových strojů. Například ještě 7.4.1945, kdy už rozhodně existoval záměr přesunu, nedisponoval Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) žádným palivem J2! Me 262 mohly nouzově létat na palivo B4 (po přimíchání oleje), ale i toho nebylo mnoho.

Němci přiznali ztrátu deseti Me 262.

----------

18.4.1945 v 12.55 hod. se v prostoru Ruzyně nejprve objevilo 18 Mustangů od 364th FS. Jejich letci postupně zaznamenali v různých výškách 6 až 10 strojů Me 262, které se ale boji vyhnuly a díky vyšší rychlosti zmizely v mracích. Dále hlásili čtyři Me 262 připravené na pojížděcích drahách letiště a více než 30 dalších ukrytých na severním okraji letištní plochy, z nichž některé byly zničené.

Téměř současně v 13 hodin dorazily hlavní síly 357th FG, které vedl Maj. Leonard K. Carson. 363rd FS a 364th FS poslal hlídat na východ a mezitím s 18 Mustangy od 362nd FS hlídkoval nad Ruzyní. Zde vzápětí došlo k několika soubojům ve kterých sám nárokoval poškození dvou Me 262. O další poškozený Me 262 se podělili 1./Lt. Robert H. Bradner a 2./Lt. Frances A. Dellorto.

V 13.25 hod u obce Trnová (okres Praha-západ) Maj. Donald H. Bochkay od 363rd FS, 357th FG sestřelil Me 262 z Ruzyně. Pilot Lt. Ulrich Wöhnert se zachránil pomocí padáku. Letecká badatelna.

V 13.25 hod byl ruzyňským flakem sestřelen P-51D S/N: 44-14789 "G4-E" "Sad Sack" od 362nd FS, 357th FG. Letoun dopadl poblíž obce Lány (okres Kladno). Pilot 1./Lt Oskar T. Ridley se zachránil pomocí padáku a byl ukryt domorodci. Letecká badatelna.

Z amerických zpráv plyne, že po poledni odstartovalo z Ruzyně asi 10 Me 262, zatímco většina zůstala v úkrytech na základně. Uniknout Mustangům se mohlo podařit asi 5 strojům a z nichž jeden Me 262 dostihl a napadl bombardéry. Letový deník Franze Gappa potvrzuje aktivitu III./KG (J) 6, vzlétl ve 13.04 hod. z Ruzyně na Me 262 "červená 3" a ve 13.48 hod. přistál v Žatci. K záznamu o bojovém letu si Gapp udělal poznámku Abgebrochen ein TL diosf (?). Měl tedy potíže s jedním motorem, ale nezmiňuje žádné střetnutí s nepřítelem, přestože časový údaj souhlasí s přítomností 357th FG nad Ruzyní.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) instruovalo Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) o pořadí důležitosti protektorátních letišť, z nichž operačně létaly Me 262, na prvním místě je Praha-Ruzyně (Prag-Rusin), následuje Plzeň (Pilsen) a Žatec (Saaz). Stále však žádná z proudových jednotek pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nespadala a celý IX. (J) Fliegerkorps podléhal pod Luftflotte Reich. Dále Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) informovalo IX. (J) Fliegerkorps o síle protiletecké obrany těchto základen. V Praze-Ruzyni byly 4 baterie středního a 1 baterie lehkého flaku, v Plzni byla plánována 1 baterie lehkého flaku, ale základna ležela v okruhu flaku plzeňské Škodovky, a v Žatci byla 1 baterie lehkého flaku.

Na řešení se dostala znovu otázka zásobování palivem. Po osobní návštěvě Qu.1 (pravděpodobně plukovníka G. Schmidta) u Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) nebyla situace pro IX. (J) Fliegerkorps nijak dobrá. Stávající zásoby v tomto prostoru nemohly stačit a bylo nutné zorganizovat dopravu paliva po železnici. Ta však vzhledem ke spojeneckým útokům na dopravní síť byla velice komplikovaná. Například snaha o dopravu 240 tun paliva J 2 do Prahy-Ruzyně skončila na zcela zničeném chebském nádraží a palivo se muselo z jednotlivých vozů přečerpávat požárními hadicemi. Pravděpodobně na zoufalé žádosti IX. (J) Fliegerkorps o zablokování 150 tun paliva B 4 pro proudové jednotky v Ruzyni prozatím OKL nevydalo příkaz, takže palivo bylo využito Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) pro zásobování Breslau, jak bylo hořce uvedeno v přehledné zprávě „…zásobování Breslau bylo na prvním místě…“. Tím bylo nenávratně ztraceno a příkaz již ztratil smysl. Pomoci v přesunech paliva motorovými vozidly měla armáda.

Zajímavá je i depeše Luftgau VII (součást Luftflotte Reich), že dle 7. Jagddivision (součást Lfl.Kdo.West) má od 17.4.1945 v pražském prostoru umístěné IX. (J) Fliegerkorps operovat společně s 7. Jagddivision proti náletům bombardérů ze západu. Úkol proudových stíhačů tak zůstával stále stejný tj. boj proti denním bombardovacím svazům ve spolupráci se stíhači Luftflotte Reich. Zároveň si ale IX. (J) Fliegerkorps v tomto dni stěžoval na nedostatečnou koordinaci s 7. Jagddivision a 8. Jagddivision při obraně říšského území. Jednalo se především o využití hlásné a radarové sítě pro varování proudových jednotek a jejich včasný vzlet a také o roztříštěnost velení. Všechny tři celky plnily totožný společný úkol, ale každý měl samostatné velení. Na závěr rušného dne nakonec přišla i jedna důležitá změna v organizaci Luftwaffe. Velení Luftwaffe se rozhodlo, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) převezme od 21.4.1945 v 0.00 hod. velení nad všemi jednotkami v jižním prostoru (Südraum), vyjma jednotek v Itálii. Do jeho podřízenosti se tímto dostane i Luftwaffenkommando West, a Luftwaffenkommando 4 (bývalá Luftflotte 4 (Lfl.Kdo.4), včetně všech leteckých jednotek, flaku a celé infrastruktury zázemí.

----------

19.4.1945 se podařilo proti bombardovacím svazům od 8th USAAF z Velké Británie odstartovat na 30-40 stíhacích Me 262 od I./JG 7, KG (J) 54.

Navedení stíhačů na bombardéry zabezpečily Jägermeßstellung Pegasus-Y, Funkmeßstellung 1. Ordnung Tapir, Funkmeßstellung 1. Ordnung Engerling a Funkmeßstellung 2. Ordnung Seidenspinner. MAPA.

Od 11.50 hod. nad Prahou již hlídkovalo 18 Mustangů 363rd FS. Jejím úkolem bylo preventivně zamezit vzletu proudových stíhačů. Němečtí letci se snažili vyhnout střetnutí s Mustangy, přesto piloti 363rd FS V krátkém okamžiku mezi 12.00 a 12.15 hod. zaznamenali několik úspěchů.

1./Lt. Carroll W. Ofsthun sestřelil Me 262.

Lt.Col. Hayes sestřelil Me 262.

Capt. Robert S. Fifield sestřelil jeden Me 262 a poškodil jeden Me 262 východně Prahy,

Capt. Fifield poškodil jeden Me 262.

1./Lt. Paul N. Bowles sestřelil jeden Me 262.

1./Lt. Frank A. Kyle poškodil jeden Me 262.

1./Lt. Wiliam J. Currie poškodil jeden Me 262.

V 12.25 hod. Uffz. Bruno Reische od I./KG (J) 54 byl sestřelen při vzletu a zřítil se u obce Smečno (okres Kladno). Letecká badatelna.

V 12.30 hod. Lt. Wiliam J. Curie od 357th FG sestřelil startující Me 262 od III./JG 7, který s zřítil západně obce Sobín (okres Hlavní město Praha). Lt. Ernst-Rudolf Geldmacher se zachránil pomocí padáku. Letecká badatelna. Další zřícení letounu u Sobína 28.4.1945.

Těsně před polednem přeletělo přes české hranice 109 bombardérů 93rd BW, které směřovaly opět k nádraží v Ústí nad Labem. První úder přišel jižně od Prahy v prostoru mezi Příbramí a tokem Vltavy. Cílem útočníků byla osamocená formace 30 strojů B-17 Flying Fortress 490th BG letící na konci svazu. Současně byly zasaženy tři bombardéry. MAPA míst zřícených bombardérů.

V 12.10 hod. přeletěly obec Čím (okres Příbram) 4 německé stíhačky, které poté napadly od jihu přilétávající bombardovací svaz. Jedna německá stíhačka musela být zasažena střelbou z bombardérů, protože začala hořet. Pilot vyskočil a větrem byl snesen východním směrem. Zasažen byl také bombardér, který u obce nouzově odhodil několik bomb a občané pozorovali také 3-4 letce na padácích.

V 12.30 hod. Me 262 sestřelil nad Sedlčany bombardér B-17G S/N: 43-38701 od 850th BS, 490th BG. Z devítičlenné posádky velitele 2/Lt Paula A. Snydera se třem členům podařilo zachránit pomocí padáku, poté bombardér vybuchl. Sedm členů zahynulo. Rozpadlý letoun dopadl u obce Sestrouň (okres Příbram). Tři muži byli zajati a byli zavražděni u Konopiště (okres Benešov). Letecká badatelna.

Me 262 poškodil jižně Prahy bombardér B-17G S/N: 43-38078 od 849th BS, 490th BG. Z osmičlenné posádky velitele 1/Lt Roberta A. Norvella se pěti mužům podařilo zachránit pomocí padáků východně Sedlčan. Zadní střelec našel úkryt v Tochovicích (okres Příbram). Radista byl zastřelen maďarskými Waffen SS u obce Bučovice (okres Benešov). Pět mužů bylo zajato a byli zavražděni u Konopiště (okres Benešov). Zbylí dva členové velitel stroje Lt. Norvell  a mechanik Sgt. Snyder se zachránili pomocí padáků. Snesli se do stráně těsně před bránou závodu Škoda v Doudlevcích a byli zajati. Opuštěný bombardér se zřítil u obce Račetice (okres Chomutov). Letecká badatelna.

Potom zasáhlo 18 Mustangů od 357th FG, v 12.30 hod. Capt. Ivan L. McGuire se podělil s 1./Lt. Gilman N. Weberem o sestřel Me 262 WNr. 501209. Pilot se zachránil padákem. Měl zlomenou nohu a byl odvezen do nemocnice v Sedlčanech. Letoun dopadl u obce Záborná Lhota (okres Příbram). Letecká badatelna.

Me 262 od 9./KG (J) 6 se zřítil u obce Krchleby (okres Benešov). Pilot Franz Nenning. Letecká badatelna.

Me 262 sestřelil bombardér B-17G S/N: 43-38048 od 849th BS, 490th BG. Osmičlenná posádka velitele 1/Lt Buforda E. Stovalla se zachránila pomocí padáků. Dva zranění muži přistáli poblíž Litně (okres Beroun) a skončili v berounské nemocnici, kde radista brzy zemřel. Další se zraněnýma nohama byl nalezen v lese u Berouna. Letoun dopadl u obce Sýkořice (okres Rakovník). Letecká badatelna.

Obfw. Hubert Göbel na Me 262 od JG 7 sestřelil u Chomutova americký bombardér B-17G S/N: 42-31188 "Dead Man´s Hand" od 709th BS, 447th BG mířící na Pirnu. Osmičlenná posádka velitele 1/Lt Roberta F. Glazenera se zachránila pomocí padáků, poté bombardér vybuchl. Šest mužů Němci zajali. Tělo druhého pilota 2/Lt Harolda Cramera bylo údajně identifikováno v hromadném hrobě amerických letců v Liticích pod Plzní. Letoun dopadl u obce Kalek (okres Chomutov). Letecká badatelna.

Me 262 poškodil bombardér B-17 S/N: 43-38135, který se zřítil v Krušných horách těsně za českými hranicemi u saského Altenbergu. Z devítičlenné posádky se pomocí padáků zachránilo 5 letců, ovšem ze zajetí se vrátili jen dva muži. Ostatní ze zachráněných patrně i zde byli zavražděni.

V 13 hod. 2./Lt. James P. McMullen sestřelil jeden Me 262 přímo nad letištěm. Oblt. Hans Grünberg od I./JG 7 se zachránil pomocí padáku.

V 13 hod. 1./Lt. Robert Deloach od 339th FS sestřelil jeden Me 262 přímo nad letištěm.

Shrneme-li nároky amerických stíhačů, mělo být v těsné blízkosti ruzyňského letiště sestřeleno celkem 6 strojů Me 262. Další dva, možná tři byly v leteckých soubojích poškozené. Lokální výzkum potvrzuje pouze tři zřícené Me 262.

Bez lokace či bez identifikace. Jak to přiřadit?

Zřícení Me 262 u nádraží Litovice, obec Hostivice.

Fw. Benvenuto Gartmann od I./JG 7 zabit.

Lt. Ernst-Rudolf Geldmacher od III./JG 7 byl sestřelen při vzletu. V nemocnici byl 15.5.1945 zavražděn českými civilisty.

Z amerických pramenů vyplývá, že v poledne startovalo z Ruzyně kolem 30 strojů Me 262. Asi 4 stroje byly ihned sestřeleny, ale ostatním se podařilo hlídkujícím americkým stíhačům uniknout. Pouhých 18 Mustangů jedné Squadron bylo dokonce v početní menšině. Neustále posilované pozice flaku v okolí letiště velice účinně kryly nejzranitelnější fáze letu Me 262 a v další fázi kamufláž a zejména rychlost umožňovala letcům s Me 262 nečekaně útočit na bombardéry a vyhýbat se doprovodným stíhačům. Asi 15 Me 262 napadlo formaci bombardérů jižně od Prahy, jiná skupina Me 262 operovala nad Krušnými horami, a dokázaly sestřelit celkem 5 bombardérů. V těchto střetnutích bylo palubními střelci bombardérů a doprovodnými stíhači sestřeleno dalších 4-5 strojů a další dva Me 262 byly sestřeleny během návratu na Ruzyni. Ztráty patrně přesáhly jednu třetinu nasazených strojů. Konkrétní zprávy z německé strany dokumentují pouhé zlomky leteckých operací. Záznamy Hanse Pargeho ze III./KG (J) 6 uvádí bojový let z Ruzyně mezi 11.24 až 12.04 hod. Jeho Me 262 "12" zřejmě unikla pozornosti amerických stíhačů hlídkujícími v blízkosti Ruzyně a jinou bojovou
činnost jeho denník nezmiňuje. Bez záznamu časového údaje vzlétl z Ruzyně s Me 262 "černá 8" také Gerhardt Eilhardt z I./KG (J) 54. Bojový let je opět (též 17.4.1945) opatřen jednoduchou poznámkou Viermotoren. Oba záznamy dokládají bojové nasazení KG (J) 6 a KG (J) 54, současně s hlavní silou reprezentovanou JG 7 (vzhledem k celkovému hlášenému počtu Me 262 ve vzduchu). Denní souhrn Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vystavený v 19.30 hod. obsahuje zhodnocení nepřátelských leteckých operací včetně hlášení 3 sestřelů bombardérů. Souhrn obsahuje časové a místní údaje o pohybu nepřátelských letadel nad Čechami a je dokladem stále efektivně fungující hlásné služby. Zřejmě plynule předávané informace hlasné služby vedly k přesnému navedení stíhačů na dva různé svazy bombardérů.

Odpoledne v 16.00 hod. obdrželo velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dálnopis se seznamem letišť a jejich stavem pro proudové stíhače. Údaje z Prahy-Ruzyně, Plzně a Žatce však nedorazily. Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) vydal rozkaz k dalšímu posílení protiletadlové obrany ruzyňského letiště. Uvolněná děla 8,8 cm 18/37 z obrany Mostu měla být zařazena do sestavy Flugplatzgruppe Prag 24 Geschütze 10,5 cm. Dále měla být prověřena možnost uvolnění flaků z obrany Plzně resp. plzeňské Škodovky a vypracovány plány na jejich využití v rámci Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII).

Trvající soustřeďování proudových útvarů v Praze dokládá případ zaznamenaný v Hlášení o nepřátelské letecké činnosti nad Klatovským okresem. Dle dokumentu již v 7 hodin ráno přistál na katastru obce Hradešice (okres KLatovy) německý dvoumotorový letoun. Četnický záznam obsahuje slovo Diesel, ale patrně jde o českými četníky zkomolené slovo düsen a zřejmě se tedy jednalo o Me 262. Letec Uffz. Pramer vypověděl, že přelétával z Berlína do Prahy. Jeho příslušnost se nepodařilo ověřit. Mohl pocházet z operační jednotky, ale také z útvaru přelétávajícímu nové stroje k bojovým jednotkám. V úvahu přichází například SO/Fl.Ü.G 1, která byla od 17.4.1945 umístěna v Praze.

19.4.1945 z Grossenhain do Kbel přilétla také I./JG 27 vyzbrojené stíhacími letouny Bf 109 k ochraně startujících Me 262 z Ruzyně.

Do Prahy-Ruzyně se dostalo více pilotů bývalé JG 400 (19.4.1945 rozpuštěna) a to na žádost Majora Wolfganga Späteho (bývalého velitele JG 400). Někteří, jako například Lt. Friedrich Kelb, se zde připojili a bojovali v rámci JG 7, jiní pokračovali dále do Fürstenfeldbrucku. Z Brandisu přilétali například s Bf 110, používanými k vlekání Me 163 mezi letišti nebo v obyčejných Ju 52. Veškeré Me 163 B však zanechali v Brandisu.

Střetnutím amerických bombardérů s německými proudovými stíhači 19.4.1945 bylo krvavým vyvrcholením dubnových leteckých bojů nad českým územím. Přestože 8th USAAF z Velké Británie v bombardovací ofenzívě významně polevila a nad kontinent vyslala pouhých 600 bombardérů, 1st Air Division bombardoval Falkenberg a Elsterwalde bez odporu ze strany Luftwaffe a svaz 3rd Air Division mířil k železničním zařízením v Karlových Varech, Ústí nad Labem a saské Pirně. Během operace ztratila 3rd Air Division celkem 5 bombardérů, které se všechny zcela výjimečně staly obětí proudových Messerschmittů z pražské Ruzyně.

----------

20.4.1945 neověřené údaje hovoří o operačním nasazení I./KG (J) 54 mezi 10.54 až 11.23 hod. v prostoru München – Memmingen. Protože I./KG (J) 54 létala z Prahy, museli její piloti k této akci vzlétnout ještě před příletem amerických stíhačů. Formace minimálně tří Me 262 zaútočila na skupinu B-26 Marauder od 9th USAAF. Přítomný stíhací doprovod Thunderboltů útočníky rychle od bombardérů odehnal a v následném boji nárokovali letci 370th FG dokonce dva Me 262 poškozené a dva pravděpodobně sestřelené. I./ KG (J) 54 později uvedla, že nebyla schopna provést řádný útok pro silnou eskortu stíhačů.

Nezvěstný Lt. Wolfdieter Zirzow od 9./KG (J) 6.

Hlášení letců 358th FS hlídkujících (krátce před střetnutím s kbelskými Bf 109) nad Ruzyní, zmiňuje na Ruzyni až 15 Me 262.

III./JG 27 ve Kbelích měla krýt vzlety Me 262 a proto se mezi 11.55 a 12.15 hod. střetla se stíhacími letouny P-51 Mustang od americké 355th FG, 8th USAAF z Velké Británie. Jenomže sami ochránci byli napadeni při vzletu z letiště Kbely stíhači z 357th FS a 358th FS. Američané nárokovali celkem 7 – 0 – 4 (6 - 1 - 4) Bf 109.

Radiodepeše I./KG (J) 54 z 21.4.1945, popisující nasazení strojů z předešlého dne: Nasazení proudových letadel 20.4.1945 nebylo možné kvůli blokování letiště nepřátelskými stíhači. Pro ochranu proudových letadel při startu vyžadujeme ponechání jedné bojeschopné Gruppe JG 27 v pražském prostoru jako ochranu letišť.

Letové záznamy Hanse Pargeho ze III./KG (J) 6. Parge si zaznamenal operační let z Prahy-Ruzyně mezi 15.03 a 15.34 hod. na Me 262 "12". Časově je to zcela mimo operace 8th USAAF z Velké Británie a také délka letu ukazuje, že se muselo jednat o akci blízko Prahy. Důvod vzletu neznáme, nicméně v kolonce o účelu letu je zaznamenáno Einsatz (Erdsz.). To by mohlo znamenat nasazení proti pozemním cílům, snad proti Rudé armádě. Byl by to zároveň první ověřený případ změny úkolů proudových jednotek přecházejících od útoků na bombardéry k bitevním akcím.

20.4.1945 americký letecký průzkum 15th USAAF z Itálie zachytil přes částečně zakrytý cíl mraky vedle 28-ti Me 262, také tři Ar 234. Další průzkumy Prahy-Ruzyně už do konce války neproběhly.

V souhrnné zprávě 8th USAAF z Velké Británie je uvedeno, že bylo mimo jiné spatřeno celkem 63 letadel na Ruzyni, z toho 22 proudových, dvoumotorových a více než 100 letadel včetně 20-ti Me 262 na letišti Letňany.

20.4.1945 do Prahy (část do Žatce ?) přiletěla II./JG 7 s asi 20 letouny Me 262.

20.4.1945 se zničená stíhací III./JG 27 přesunula z Kbel do Bad Aiblingu. Patrně nedošlo k okamžitému přesunu všech letadel, možná plánovaný přesun narušily letecké souboje během dne, kterým za oběť padlo podle údajů americké strany 8 Bf 109 sestřelených a 6 poškozených.

----------

21.4.1945 vešel v platnost rozkaz formulovaný už 18.4.1945. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) získalo v 0.00 hod. operační velení nad Luftwaffenkommando West a Luftwaffenkommando 4. Tím samozřejmě nabylo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) na důležitosti, ale hlavním důvodem organizační změny bylo zmenšující se území Říše, kde nebylo nutné mít tolik na sobě nezávislých celků Luftwaffe. Jednotnější velení mělo zároveň zajistit i efektivnější nasazení sil. Podřízením Luftwaffenkommando West se pod přímé velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dostala první jednotka s proudovými letouny - KG 51. V této době operovala v rámci Luftwaffenkommando West pod 7. Jagddivision a byla tvořena Stab, I. a II. Gruppe. Stab a I./KG 51 sídlily v Leipheim, II./KG 51 v Neuburg-Donau. Nějaký operační význam však měla pouze její I. Gruppe, neboť vykazovala sílu zhruba 12-15 Me 262. Večer přišel rozkaz 7. Jagddivision o přemístění I. Gruppe do Memmingenu. Měly být přesunuty veškeré provozuschopné stroje, na letišti měla zůstat malá jednotka pozemního personálu pro zprovozuschopnění co největšího počtu neletuschopných letadel a zbytek následně vyhodit do vzduchu. Další důležitou změnou bylo organizační podřízení IX. (J) Fliegerkorps se všemi jednotkami v jižním Německu pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). To znamenalo, že se o logistiku útvarů IX. (J) Fliegerkorps musela postarat Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) (tzn. její Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII)). Tím se konečně vyřešil problém přítomnosti proudových jednotek na území Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Operačně však IX. (J) Fliegerkorps stále podléhal přímo OKL (resp. Luftflotte Reich), které si chtělo zachovat přímý vliv na své nejcennější útvary. Velitelství IX. (J) Fliegerkorps se touto dobou nacházelo v Klecanech(?) (v Treuenbrietzenu u Berlína). IX. (J) Fliegerkorps měl proto na žádost Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) sdělit své podřízené  útvary včetně jejich výzbroje, síly a současných základen.

Zajímavá je i zpráva Kammlera pro Hermanna Göringa, která v tento den shrnuje jeho pohled na tehdejší situaci proudových jednotek. Dle jeho názoru nebylo možné další setrvání těchto jednotek v pražském prostoru vzhledem k nemožnosti dopravy paliva po železnici. Doprava nákladními vozy byla nemožná. Přesun jednotek do severního Německa po zemi také nebyl možný. Sklad leteckého paliva v Hitzacker už byl evakuován. Náhradní díly, opravny a zázemí je nyní přesunováno do jižního Německa. Velitelé proudových jednotek sdělují svůj názor, že operační připravenost nebo schopnost nasazení jednotek je odvislá od odborných znalostí pozemního personálu, který už v severním Německu není. Hitlerovo rozhodnutí o setrvání proudových jednotek v pražském prostoru nesmí být měněno před jeho nabytím v platnost. Ustavení pozemní organizace v jižním Německu, včetně zásobování a servisu, je současným důležitým úkolem. Dle Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) je protiletadlová obrana Prahy nedostatečná a její posílení není jisté. Z vyjádření se zdá, jakoby se Görinng snažil organizovat přesun proudových jednotek na sever a Kammler mu v tom chce zabránit. Navíc se odvolával na příkaz samotného Hilera, který nakonec OKL rozeslalo o den později. Pro jednotky v Praze však tato korespondence neměla žádný význam. Nicméně IX. (J) Fliegerkorps si stěžoval na OKL, že Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) odmítl vydat palivo pro transport leteckého paliva (míněno palivo pro cisternové vozy). Žádal o okamžitou nápravu. Je vidět, že situace v zásobování palivem byla stále kritičtější. Připomeňme, že proudové útvary byly od 16.4.1945 v permanentním nasazení a spotřeba byla značná. Důležité rozhodnutí učinilo OKL (Koller) a svojí instrukcí č.20642 nařídilo okamžité zrušení některých jednotek. Provozuschopné stroje s posádkami se měly včlenit do existujících jednotek, zbylý personál a vybavení mělo být dáno k dispozici OKL, dle instrukce č. 1857 Org. Staff OKL. Co bylo důvodem není zcela jisté, ale velice pravděpodobně to byl nízký stav výzbroje uvedených útvarů a tedy jejich nízká bojová hodnota. OKL se zřejmě domnívalo, že udržování celé organizace těchto operačních útvarů už nemá vzhledem k malé bojové síle smysl a lepší bude zařadit operační části pod nějakou jinou jednotku. O počtu provozuschopných strojů u III./KG (J) 6 jsme se již zmínili a zřejmě ani později nikdy nepřesáhl 14 kusů. Z hlediska organizačního nemělo smysl držet pro tuto sílu celou organizaci operační jednotky. O síle Stab, I. a III./KG (J) 54 nemáme po 12.4.1945 věrohodné zprávy. Ačkoliv se v rozkaze hovořilo o okamžitém zrušení, neznamenalo to ukončení činnosti jednotek v tento den. Rozkaz byl postupně předáván po subordinační linii (OKL – Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nebo Luftflotte Reich – IX. (J) Fliegerkorps nebo Luftwaffenkommando West – vlastní jednotka) až k samotným útvarům a to zabralo několik dní. Můžeme předeslat, že například rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k IX. (J) Fliegerkorps o zrušení Stab, III./KG (J) 54 a III./KG (J) 6 byl vydán až 25.4.1945. I na samém závěru linie velení byl v rozkazu ke konkrétní jednotce navíc určen konkrétní den platnosti pokynu. Zrušení tak nastalo několik dní po prvotním rozkazu OKL a pro vlastní jednotku nemělo žádný okamžitý vliv.

Jedinou známou akcí IX. (J) Fliegerkorps bylo v 4.30 hod. provedení ozbrojeného průzkumu. Průzkumné lety byly zaměřeny zejména na postup Rudé armády, ale sledována byla i situace na západě. Zmíněny jsou prostory dálnic a silnic v okolí Berlína, nebo lokality v prostoru Vetschau, Schonwalde, Lübben, Golszen, Calau a Bayeruth. Průzkum provedly dva Me 262 z I./ KG (J) 54 mezi 4.20 až 5.25 hod. Zároveň postřelovaly kolonu nákladních vozů, kde byly pozorovány zásahy. Jeden Me 262 byl poškozen. Další zprávy o denním nasazení Me 262 z českých základen chybí. Ani pilotní záznamy nebo místní zdroje nezmiňují jejich aktivitu. Americké bombardéry se sice zaměřily na vzdálenější cíle v München a Landsberg, ale hlavní důvod nulové reakce proudových stíhačů byl zřejmě jinde. První byl jistě problém se zásobování palivem, jehož panoval značný nedostatek. Druhý spočíval zřejmě ve stavu techniky, která potřebovala po několika dnech intenzivních bojů opravy. Jak bylo zmíněno v Kammlerově zprávě, údržba proudových letounů vyžadovala sofistikovanější a lépe vycvičený personál a toho nebylo mnoho. Navíc, rychlý přesun IX. (J) Fliegerkorps ze severního Německa značně zasáhl do síly pozemního personálu jednotek. Nepotvrzené údaje hovoří právě tento den o příjezdu pozemních částí I./KG (J) 54 ze Zerbstu do Prahy. Vzhledem k tomu, že první stroje jednotky dosedly na letiště v Ruzyni už 11.4.1945, byla cesta obslužného personálu opravdu dlouhá. I při minimu zpráv však vyplývá jedna důležitá skutečnost. Stroje I./ KG (J) 54 byly použity pro průzkum bojiště východní fronty a to zejména oblasti jižního přístupu k Berlínu. Berlínká operace probíhala již od 16.4.1945 a nyní se situace kolem hlavního města začínala stávat kritickou. Je to první skutečně ověřené použití Me 262 z Prahy proti Rudé armádě (nepočítáme-li záznam v deníku Hanse Pargeho z 20.4.1945). Změnu priorit v úkolech proudových jednotek, přecházejících od boje s americkými bombardéry k útokům na sovětská pozemní vojska tak možná nepřímo rovněž umožnila končící bombardovací ofenziva spojeneckého letectva nad Evropou.

Zajímavou událost popisuje zpráva nebo dotaz pravděpodobně IX. (J) Fliegerkorps k 1. a 2. JD z 23.4.1945. 21.4.1945 ráno měl bez povolení vzlétnout z plzeňského letiště Oblt. Kaiser na Me 262A, WNr. 110959 "bílá 7" k letu do Rechlinu. O dva dny později se IX. (J) Fliegerkorps dotazoval, zda je tento stroj a jeho pilot opravdu v Rechlinu, protože Oblt. Kaiser je podezřelý z útěku. Pokud byl v Rechlinu, měl být ihned zajat. Příslušnost Oblt. Kaisera neznáme (snad JG 7) a také nevíme, jak incident dopadl. Zpráva však potvrzuje přítomnost Me 262 na plzeňském letišti.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) okamžitě zařadilo nově nabyté jednotky Luftwaffenkommando West do svého denního rozkazu. Me 262 od KG 51, zatím bez souvislosti s českým územím, dostaly pozdě odpoledne za úkol společně s Bf 109 od JG 53 napadnout nepřátelské kolony v okolí Göppingenu. Akce skutečně proběhla a jeden Me 262 byl pohřešován.

K 21.4.1945 Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) Qu. 1 b Rusin a Gen. Kdo. VIII. Fliegerkorps v Hermannstädtel Heřmanův Městec. Velitel Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) Gen.d.Flg. Veit Fischer. Kdy se přistěhovalo z Libochovic (okres Litoměřice)?

V některých případech vzlétaly letouny 4.(F)/Nacht umístěné ve Vysokém Mýtě na průzkumné lety z pražských letišť.

V této době se na letišti Praha-Ruzyně stále nacházely stroje Ausbildungs-Kommandao II./KG (J) 54 pod velením Hptm. Helmuta Kornagela. Jejich úkolem byl výcvik pilotů Me 262, ale pod tlakem válečné situace se začalo počítat i s jejich využitím v boji. Dokument z 21.4.1945 ukazuje záměr velení na využití pilotů a techniky Ausbildungs-Kommanda pro boj proti pozemním cílům. Piloti, bylo jich mnohem více než letounů, byli rozděleni do čtyř Schwarm po dvou Rotte. V seznamu figuruje i Oblt. Löhe. Materiál zároveň odhaluje konkrétní piloty jednotky přítomné v Praze a také stav techniky. Letouny byly pouze tři, A-1a WNr. 110730 "červená 1", A-1a WNr. 500594 "červená 2" a A-2a WNr. 110662 "červená 3", přičemž plně operační byla pouze "červená 2". To znamená, že útvar musel v průběhu působení v Praze ztratil tři Me 262, protože do Čech přilétl se šesti Me 262. Není jasné, zda byly síly Ausbildungs-Kommanda skutečně využity pro útoky na postupující Rudou armádu.

21.4.1945 se stíhací I./JG 27 přesunula z Kbel do Bad Aiblingu. Tímto byla ochrana proudových letadel při startu z Ruzyně záležitostí již pouze protiletecké obrany. Flak byl koncentrován na severní straně dráhy a kolem rozptylů. Bylo tam asi 50 kusů flaku 2 cm a 100 kusů 13,5 mm.

----------

22.4.1945 bylo na letišti Ruzyně 34 m³ paliva J2. Letiště Cheb, Žatec, Kbely byly bez paliva. Nedostatek paliva může být důvodem minimální aktivity všech Me 262.

OKL zaslalo v 15.30 hod. na Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) depeši o rozhodnutí samotného vůdce o dočasném setrvání a nasazení IX. (J) Fliegerkorps v prostoru Prahy. Gen. Quartiermeister (zásobování) OKL měl zajistit zásobování palivem J2 všemi dostupnými prostředky. Dříve citovaná zpráva Kammlera pro Göringa se určitě odvolává na tento rozkaz, kde je skutečně potvrzeno, že o ponechání (byť dočasném) proudových jednotek v pražském prostoru rozhodl Hitler. Důležitým údajem je hlášení o stavu paliva u Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII).

Nepřátelská letecká aktivita byla registrována v prostoru Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII), odpovídající umístění proudových jednotek IX. (J) Fliegerkorps, pouze ráno mezi 6.47-8.42 hod. v prostoru Plzně, Příbrami, Benešova a Brna. Jednalo se celkem o 75 Mustangů a Thunderboltů. Dalších 10 nepřátelských letadel bylo hlášeno mezi 8.05-8.52 hod. v prostoru Strakonic a Kolína. Žádná vlastní reakce nebo obrana není zmíněna. V tento den nemáme žádné zprávy o vzletech nebo operacích Me 262 od KG (J) útvarů, resp. od IX. (J) Fliegerkorps. Bojů se účastnila opět pouze daleko na jihu Německa umístěná I./KG 51, která útočila na spojence u Dillingenu. Zatímco se její poslední stroje přesunuly z Leipheimu do Memmingenu, jiné už tento den přistávaly na své další základně v München-Riemu.

22.4.1945 u obce Pátek (okres Louny) nouzové přistání dvoumístného Me 262 B-1a Schwalbe od III./EKG 1 (nebo III./KG (J) 6) během přeletu z Alt-Lönnewitz do Plzně. Fw. Kurt Miko a druhý člen posádky uhořeli. Podrobnosti. Letecká badatelna. Zdroj.

----------

23.4.1945. O den dříve vydaný rozkaz o dočasném ponechání proudových jednotek v Praze odeslalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) tohoto dne na Kammlera a Kamhubera a to včetně jeho přesné citace. Zřejmě se jednalo pouze o informování uvedených osob, možná si však Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nebylo tak zcela jisté, kdo vlastně o IX. (J) Fliegerkorps rozhodoval. Dále Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) informovalo radiodepeší OKL o úmyslu dislokovat v pražském prostoru jednu Gruppe JG 2 za účelem ochrany jednotek IX. (J) Fliegerkorps a požádalo o souhlas. Po odletu III./JG 27 tedy měla převzít stíhací ochranu základen Me 262 právě JG 2. Do třetice podalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) návrh na rozpuštění plzeňské I./Erg.KG (J) a uvolněných 1 600 mužů dát k dispozici pro ochranu letišť, případně podle situace jimi doplnit pozemní vojsko. Informace je to zajímavá z toho pohledu, že I./Erg.KG (J) měla být od 29.3.1945 přeznačena na V./EJG 2, ale zde je stále vedena pod původním označením. Navíc, jak jsme zmínili, OKL navrhlo zrušení V./EJG 2 už 21.4.1945… Rozkaz i žádost se tak potkaly na půl cesty, ale spíše to svědčí o zmatku ve značení útvarů a postupnému odpoutávání se vrchního velení Luftwaffe od reality. Ani tento den nemáme informace o nějaké aktivitě Me 262 z Prahy, Plzně nebo Žatce. Nelze ale vyloučit jednotlivé cvičné nebo průzkumné lety.

----------

24.4.1945 ráno z Rechlinu přiletěl letecký kurýr vezoucí Speerův dopis a instrukce a současně i Ribbentropovo pověření pro K. H. Franka, který se snažil o navázání jednání s americkými autoritami na neutrální půdě.

Snaha o zlepšení situace v zásobování palivem je patrná ze zprávy Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), kde informuje Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) a VIII. Fliegerkorps o dvou železničních transportech směřujících do jejich území. Transport číslo 5603 s 300 m³ paliva C3 a 60 m³ paliva B4 měl být rozdělen na 60 m³ C3 do Plzně, 40 m³ C3 do Prahy a zbytek měl obdržet VIII. Fliegerkorps pro svá operační letiště. 60 m³ B4 bude zasláno do Hradce Králové pro zásobovací lety. Transport číslo 5605 s 240 m³ B4 bude rozdělen na 60 m³ B4 do Prahy, 60 m³ B4 do Plzně, 60 m³ B4 k operačním letištím v jihovýchodním prostoru a 60 m³ B4 do Hradce Králové pro transportní lety. Není zde zmiňováno palivo J2, což je ale pochopitelné, protože v rámci VIII. Fliegerkorps žádné proudové útvary neoperovaly. Nicméně palivo B4 mohlo být použito pro Me 262, takže s uvedeným množstvím mohly kalkulovat i proudové útvary v Praze nebo v Plzni. Zcela bez paliva tak nebyly. Přesto i při zoufalém nedostatku paliva pro operační jednotky bylo velké množství neustále vynakládáno na zásobovací lety do obklíčených měst v Polsku, zejména Breslau. Neznamenalo to však, že by se Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) nestaral o palivo pro Me 262. Organizačně spadaly proudové útvary do jeho správy a tak bylo jeho povinností palivo obstarat. V (pravděpodobné) odpovědi na dotaz z Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII), kde je slibované palivo J2, uvádí Qu.1 (Quartiermeister 1 –zásobovací důstojník na OKL) následující: "7.4.1945 přidělilo OKL 800 t paliva J2 přímo Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII). Polovina, tj. 400 t, bylo 11.4. odvezeno z Neuburgu a 21.4. bylo přivezeno do skladu paliva v Domašíně. Zbytek je nyní nakládán“. Je vidět, že palivo nebo alespoň jeho část, sice bylo ve skladu Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII), ale to pro operační jednotky nic neznamenalo. Z Domašína u Vlašimi se muselo palivo dostat na letiště, což byl v tu dobu téměř nepřekonatelný problém.

Zajímavá je informace, že dle rozkazu velitele Ge. Stabes Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se má operační středisko stíhacích jednotek Poseidon umístěné v bojovém stanovišti Fuhr.Abt.Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) začít v 18.00 hod. vyklízet. Zpráva byla zaslána na Luftwaffenkommando West, 7. Jagddivision a IX. (J) Fliegerkorps. Centrum řízení stíhacích operací Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se tedy začalo stěhovat a to na akceschopnosti německé straně rozhodně nepřidalo. Neméně zajímavá je i depeše Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k Luftwaffenkommando West, 7. Jagddivision a Luftgau VII o tom, že pozemní personál, včetně pilotů, 2./NJG.13 (sic), Stab a I./KG 51 a částí JG 53 umístěných ve Wörishofenu mají být ihned, pod vedením vhodných důstojníků, začleněny k bojovým útvarům armády. Leteckými částmi (Fl.-Teile) uvedených útvarů bude nadále disponovat Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Zpráva tak naznačuje postupné rušení dalších útvarů, i když zmiňuje především pozemní personál. Právě v tento den totiž měla být zrušena KG 51 a své stroje měla předat JV 44 v Mnichově. Toto rozhodnutí máme prozatím podloženo pouze z britského odposlechu, takže není jasné, kdo tzn. který stupeň velení rozkaz vydal. V pravidelném hlášení o síle útvarů KG 51 tento den údaje nedodala a také v denním hlášení o bojové činnosti Luftwaffenkommando West (samozřejmě v rámci Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)) není KG 51 na rozdíl od jiných jednotek (III.(Erg.)/JG 1, JG 27, JG 300, JG 53, JV 44) výslovně uvedena. Pravdou zůstává, že od 23.4.1945 nemáme ověřené důkazy o letech pilotů KG 51, takže jednotka skutečně přestala operačně létat a stroje si převzala JV 44. Do vzduchu se určitě dostaly Me 262 od III./KG (J) 6, o čemž svědčí záznam v letovém deníku Franze Gappa. Ve 12.50 hod. vzlétl na Me 262 "červená 4" a k více než hodinovém letu si udělal těžko srozumitelnou poznámku "2 B-17. Absch. Liberator", kterou můžeme vysvětlit jako těžko uvěřitelný nárok na 2 sestřely B-17 a jednoho Liberatoru. Rovněž americké letectvo neregistruje žádnou odpovídající bojovou ztrátu. Nad Evropou operovala pouze 9th USAAF, její střední bombardéry od 9th Bomb Division dopoledne zaútočily na cíle u Schwabmünchenu, odpoledne dvě formace napadly cíle v Bavorsku. Již dopoledne se Maraudery 17th BG asi kolem 10 hod. utkaly s 11 Me 262 z JV 44, které vedl Oberst Günther Lützow. Boj proběhl jižně od Augsburgu a prokazatelně byl sestřelen B-26 S/N: 42-107729. Proti odpolední akci 9th Bomb Division opět vystartovala skupina 6 Me 262 vedená Oberst Lützovem a kolem 15.30 hod. se jejich cílem stala 344th BG směřují nad sklady paliva v Schröbenhausen, severně od Mnichova. Do boje se rychle zapojily také Thunderbolty 365th FG a jeden Me 262 sestřelily a 3 poškodily. Americká strana neutrpěla žádnou ztrátu, ale JV 44 pohřešovala Oberst Günther Lützowa. Pokud skutečně Gapp provedl bojový let, jeho cílem musely být bombardéry 9th USAAF, ale není pravděpodobné, že by se s bombardéry vůbec setkal.

Me 262 Schwalbe WNr. 501201 od 7./KG (J) 6 z Ruzyně se zřítil u obce Řisuty (okres Kladno). Staffelkapitän 7./KG (J) 6 Oblt. Henning Gulde zahynul. Letecká badatelna.

V noci z 24. na 25.4.1945 v 22.20 hod. Mosquito NF Mk. VI. "RS575", "3P-V" od No. 515 Squadron RAF s posádkou W/Cdr Howard C. Kelsey a F/Lt. Edward M. Smith sestřelilo noční průzkumný Do 217 od 4.(F)/Nacht. Dopad letounu hlásili u Líbeznice (okres Praha-východ). Letoun se zřítil u u Turska (okres Praha-západ). Letecká badatelna.

----------

25.4.1945 brzy ráno odletěl letoun Si 204 D (letoun byl do 6.3.1945 od KG 200, poté Regierungstaffel, Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach) s cestujícími: Bienert, Hrubý, Raschhofer a Adolf.

Proběhla poslední rozsáhlá, kombinovaná operace nad Evropou. Železniční zařízení v alpských střediscích napadlo 278 těžkých bombardérů 2nd Air Division, 8th USAAF z Velké Británie zatímco mezi 10.23 a 11.16 h bombardovalo 198 B-17 Flying Fortress 1st Air Division 8th USAAF z Velké Británie zbrojovku Škoda v Plzni a dalších 78 přilehlou leteckou základnu Plzeň-Skvrňany, jedno z páteřních letišť operací Me 262. Doprovod obou svazů tvořilo téměř čtyři sta stíhačů. Současně bylo nasazeno dalších 300 bombardérů 9th USAAF k náletu na letiště Erding. K útokům na rakouská alpská centra se připojilo pět set těžkých bombardérů 15th USAAF z Itálie z Itálie a britské BC RAF vyslalo 376 těžkých bombardérů nad Berchtesgaden, uvažované centrum německého odporu v Alpách. Proti obrovské početní přesile se postavilo jen několik strojů Me 262. Proti odpolední akci bombardérů 9th USAAF se opět zaměřila JV 44, z 13 nasazených strojů se ale 8 muselo předčasně vrátit. Dopoledne, patrně proti svazu B-17 Flying Fortress, se pokusil zasáhnout neznámý počet Me 262 patřící JG 7 z Prahy a hned 5 jejích letců nárokuje celkem 6 sestřelených B-17. Zároveň další pilot z JG 7, Fhr. Hans-Guido Mütke z 9. Staffel, přistál s Me 262 A-1a WNr. 500071 "bílá 3" v 8.46 hod. na švýcarské letecké základně Zürich-Dübendorf. Jak vypověděl, stalo se tak pro nedostatek paliva během letu proti Marauderům nad jihem Německa. Později, po válce doplnil, že startoval z Fürstenfeldbrück, kde se tehdy nacházely pouze další 3 stroje Me 262. Jeho případ je jen dokladem roztříštěnosti skupin a jednotlivců od JG 7 během přesunu ze severního Německa. K soustředění původních sil JG 7 již nikdy nedošlo. Přes nároky německých letců z údajného střetnutí s bombardéry 8th USAAF z Velké Británie se ve skutečnosti s Me 262 setkalo pouze 14 zcela samostatně operující Mustangů 334th FS, 4th FG. Skupina dorazila již v 8.30 hod. nad rakouský Linec, poté se přesunula severně od Prahy a následně nad Ruzyní zastihla Me 262.

1/Lt William B. Hoelscher na P-51D S/N: 44-15347 "QP-V" od 334th FS sestřelil Me 262. Palbou flaku byl ale jeho Mustang natolik poškozen, že pilot opustil svůj stroj na padáku nad obcí Milostín (okres Rakovník). Konce války se dočkal ukryt u tamních obyvatel. Sestřel Me 262 v čase 8.50 hod. byl uznám pouze jako pravděpodobný.

Vzápětí po souboji Lt. Hoelschera se nad letištěm objevilo dalších 4-6 Me 262 chystajících se přistát, od jejich pronásledování odradil americké stíhače flak z okolí základny. Lze se jen domnívat, že uvedené Me 262 náležející III./KG (J) 6 nebo JG 7 vzlétaly k rannímu nasazení do oblasti Berlína. Jak vzpomínal Oblt. Helmut Oberdieck z 9./KG (J) 6, prováděl ozbrojený průzkum v okolí Torgau a postřeloval zde americké pozemní kolony a letiště se sovětskými letouny.

Zoufalý boj o Berlín donutil OKL soustředit všechny dostupné útvary k jeho obraně, a proto vydalo rozkaz o dočasném podřízení IX. (J) Fliegerkorps pod VIII. Fliegerkorps (tzn. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)). OKL, resp. Luftflotte Reich se tak vzdalo velení nad proudovými útvary IX. (J) Fliegerkorps. Proudoví stíhači měli podpořit německá vojska údery na nepřátelské kolony jižně od Berlína. V rozkaze je dále přímo uvedeno, že ochrana vzdušného prostoru, míněno zřejmě proti americkým bombardovacím svazům, musí tomuto úkolu ustoupit, a poněkud nerealisticky zmíněno, že se jedná o dočasné řešení. V budoucnu se měly k boji proti bombardérům vrátit. Rozkaz byl z Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) zaslán jak na IX. (J) Fliegerkorps, tak i na VIII. Fliegerkorps, kde je znovu zdůrazněno, že pro boj VIII. Fliegerkorps o Berlín je mu dočasně podřízen IX. (J) Fliegerkorps s proudovými letouny. Po tomto rozhodnutí vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz (k IX. (J) Fliegerkorps s informací na Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII)) o okamžitém zrušení jednotek Stab./KG (J) 54, III./KG (J) 54 a III./KG (J) 6. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v něm plní rozhodnutí OKL z 21.4.1945 a směřuje jej na útvary pod svým velením, nad kterými toto velení právě získalo. Zajímavé je, že se ze seznamu rušeních jednotek vytratila I./KG (J) 54. Není jasné, zda Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) zvrátilo rozkaz OKL a chtělo ponechat jednotku operační nebo se na ni jednoduše zapomnělo. Provedení rozkazu, tzn. skutečné zrušení, mělo být nahlášeno do 3.5.1945, takže opět zde nebylo žádné okamžité zastavení činnosti jednotky a předání výzbroje a výstroje jinam. Lhůta na provedení byla týden a na činnost jednotek to nemělo okamžitý vliv. Stav v zásobování palivem se příliš nezměnil, i když určité zlepšení bylo v dohledu. Posádky sovětských letounů od 3 шак, 2 ВА si jich poprvé všimli. Deník bitevního korpusu.

V okolí Ruzyně již kroužily Mustangy a vyhlížely si své oběti. Při startu byl okamžitě zasažen jeden Me 262 A. Neovládaný letoun začal klesat a v malé výšce zavadil křídlem o střechu budovy školy v Hostivici a dopadl na zahradu rodinného domu v těsné blízkosti školy. Lt. Sepp Huber od 9./KG (J) 6 zahynul. Letecká badatelna.

V 21 hod. vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz o nasazení pro příští den. V noci a následující den mělo použít veškeré své síly, včetně KG 4 a proudových letounů IX. (J) Fliegerkorps k podpoře bojů o Berlín. Těžištěm mělo být narušování přísunu posil a materiálu výslovně zmíněné sovětské 3. gardové armády, která byla hlavní silou 1. ukrajinského frontu. Podrobněji je to vyjádřeno v rozkaze č.232 pro VIII. Fliegerkorps "VIII. Fliegerkorps bude všemi dostupnými silami důrazně podporovat obranu Berlína od jihovýchodu (v prostoru Sprembergu), útoky na postupující nepřátelské kolony a jejich posily. K tomu je mu podřízen IX. (J) Fliegerkorps." V závorce je uvedeno "trvalý příkaz".

A konečně o půlnoci vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dodatek k organizační změně platné od 21.4.1945, ve kterém je výslovně zmíněna podřízenost IX. (J) Fliegerkorps pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v závorce VIII. Fliegerkorps. Navíc byla pod IX. (J) Fliegerkorps převedena i JG 2 se svou Stab, I. a II./JG 2. Záměrem samozřejmě bylo ji využít jako ochranu letišť proudových letounů. Je zde také uvedeno, že letecké části KG 51 jsou v München-Riemu a její pozemní část má být převedena k pozemním bojům. Tímto se všechny proudové útvary IX. (J) Fliegerkorps dostaly pod operační velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), na jejímž území už několik dní působily a to je ihned zařadilo na své nejdůležitější bojiště – obranu Berlína.

----------

Asi 26.4.1945 odletěl letoun Si 204 D (letoun byl do 6.3.1945 od KG 200, poté Regierungstaffel, Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach) do Salzburgu.

Jednotné velení nad proudovými útvary využilo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k okamžitému uskutečnění organizačních změn k zabezpečení jejich další činnosti a posílení úderné síly. Krátce po půlnoci v 00.50 hod. vydalo pokyny 7. Jagddivision k přesunu letecké části I./KG 51 (předpokládalo se 12 strojů Me 262) do Prahy-Ruzyně. Technické zabezpečení měly zajišťovat jednotky IX. (J) Fliegerkorps. Převelená část I./KG 51 operačně podléhala IX. (J) Fliegerkorps a měla být v prvé řadě nasazena na podporu obrany Berlína proti 3. a 4. gardové armádě. Zmínka o I./KG 51 je zajímavá z toho hlediska, že útvar byl 24.4.1945 zrušen. Přesto s jeho leteckými částmi nové velení o dva dny počítá a míní jimi posílit jednotky v Ruzyni. Piloti I./KG 51, od 22.4.1945 bez letadel, neboť všechny Me 262 předali JV 44, čekali v München-Riem na další rozkazy. Opomíjení a nečinnost zkušených bojových pilotů vycvičených na Me 262 byla vážnou chybou, kterou se Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) snažilo napravit. Nicméně po celou dobu Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o skupině nevyužitých pilotů vědělo.

Britský odposlech zachytil v 01.00 hod. instrukci Oberst. Erhard Kraffta von Dellmensingen (Chef des Generalstabes Ia, IX. (J) Fliegerkorps) vydanou na základě rozhodnutí Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) přikazující, že v případě náhlé změny pozemní situace v pražském prostoru nesměly být jednotky IX. (J) Fliegerkorps ohroženy. V takové situaci se měly přesunout nejdříve do Hörschingu a potom do jižního Bavorska. Prozatím se však OKL domnívalo, že pražský prostor je pro operace stále bezpečný, ale jak z instrukce vyplývá, Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) jisté obavy z ohrožení svých proudových jednotek pozemními operacemi mělo a vážně uvažovalo o jejich dalším přesunu na jih. Ostatně to byl také původní plán ze začátku dubna.

V 01.20 hod. dostal IX. (J) Fliegerkorps za úkol nahlásit na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6):

1) rozmístění jednotek

2) převedení Me 262 ze stavu KG (J) 6 a JG 7 nacházejících se v prostoru Mnichova

3) převedení 12-13 Me 262 od I./KG 51 (bez technického personálu), které měly podléhat IX. (J) Fliegerkorps.

Ve 12.00 hod. odešla další radiodepeše od Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k IX. (J) Fliegerkorps, která byla bohužel zachycena neúplná. Zdá se, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se ptalo IX. (J) Fliegerkorps, zda má vydat rozkaz JG 7 na přesun 20-ti Me 262 ke Gallandovi ( JV 44) do München-Riem. Je to neobvyklá žádost a pravděpodobně souvisí s neznalostí pozemní situace v protektorátu a výše zmíněnou obavou o osud proudových jednotek. Další část zprávy už je silně zkomolena.

V 16.00 hod. Krafft sděluje Peltzovi, že otázka organizace velení činí přítomnost Peltze (?) zde (míněno patrně na velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Praze) nutnou. V tomto bodě navrhoval následující řešení:

1) „AOC KDR GEN“ (takto označen v odposlechnuté zprávě; pravděpodobně míněn Peltz) s Maj. Leythäuserem a Ober. Rieselem (pravděpodobně šlo o požadavek jejich přítomnosti v Praze).

2) Řízení operací v pražském prostoru – Obstlt. Hogeback

3) Je požadován (opět pravděpodobně na velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Praze) zkušený důstojník pro vytvoření přehledu o vzdušné situaci.

Peltz odpověděl Krafftovi vzápětí (16.00 hod.). V současné době je (tzn. IX. (J) Fliegerkorps) pořízen VIII. Fliegerkorps. Probíhají pozemní boje na severu a jihovýchodě (tzn. na východní frontě u Berlína a na Moravě a Rakousku). Požadavky spojené s přesunem na jih (v personální a komunikační úrovni) už nejsou aktuální. Pozemní situace vyžaduje (spíše bude vyžadovat) okamžité rozhodnutí. Peltz požaduje rozhodnutí, zda má být vydán rozkaz o přesunu na jih a také, jaká je skladba vedení. Všechny Me 262 budou v případě přesunu přelétány najednou. Peltz tedy přesnou situaci v Praze neznal. Rozhodnutí, zda přesunout celý IX. (J) Fliegerkorps dále na jih tak záviselo na odpovědi Kraffta. Ten se ještě v 17.00 hod. pokoušel zjistit situaci v přípravě základen na jihu (tzn. v okolí Mnichova). Jak je patrné, nikdo moc přesně neznal pozemní situaci v protektorátu a nevěděl, zda jsou nebo nejsou jednotky IX. (J) Fliegerkorps v Praze ohroženy. Samozřejmě, nikomu se také příliš nechtělo o tom rozhodnout.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dále organizovalo své proudové jednotky a jeho rozkazem byl rozpuštěn Stab/KG 51. Technický personál I./KG 51, nezbytný pro zajištění nasazení Me 262, byl s vybavením přeložen do München-Riem. Ostatní
mužstvo bylo uvolněno pro pozemní nasazení dle rozkazu z 24.4.1945 (den rozkazu o zrušení KG 51). Další zrušení útvarů ohlásila tohoto dne 9. Flieger-Division (J) v Praze a potvrdila definitivní zrušení III./KG (J) 30, I. a II./KG (J) 6. Ani jeden z útvarů nepoužíval Me 262, ale spadaly pod IX. (J) Fliegerkorps). Stejně tak byl zrušen V./(E). JG 2 (dříve I./(E). KG( J)). Stroje a piloti měli přejít k IX. (J) Fliegerkorps), zbylý personál byl určen k zařazení do Panzerkorps Hermann Göring. Také toto se dělo na základě rozkazu z 24.4.1945.

Zajímavostí je zpráva o předzásobení letišť pro proudové stroje pumami. Zásoby byly v Praze několikanásobně vyšší než na jiných základnách, takže nasazení Me 262 proti pozemním vojskům odtud bylo jen logické. Také tento dokument potvrzuje rozhodnutí použít proudové stíhače k podpoře obrany Berlína. Dle záměrů a rozkazů z předešlé noci tak využilo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) okamžitě nové útvary v boji.

Ve 12.15 hod. hlásil IX. (J) Fliegerkorps přes VIII. Fliegerkorps na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), že už začal dle rozkazu s podporou obrany u Berlína a vyslal 8 strojů do prostoru dálnice Forst-Cottbus. Me 262 létaly v malých skupinách, někdy i jednotlivě a jižně od Berlína napadaly sovětské kolony. V souhrnném denním hlášení o operační aktivitě uvedlo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), že v průběhu 26.4.1945 provedlo celkem 31 Me 262 od IX. (J) Fliegerkorps útoky na pozemní cíle v prostoru Cottbus - Bautzen a nahlásilo zničení 2 letadel na zemi a zapálení 6 nákladních vozidel. Přitom byl 1 Me 262 zničen, 1 poškozen, 2 pohřešovány, 1 pilot zabit a 1 zraněn. Bohužel nemáme žádné bližší zprávy o konkrétních útvarech, takže nejsme schopni určit, zda se ho účastnily všechny jednotky z Prahy. Vzhledem k celkovému počtu nasazených Me 262 však s velkou pravděpodobností ano. Všechny se účastnily náletů na pozemní kolony sovětských armád a na spojenecké hlídky vůbec nereagovaly.

Stav na ruzyňském letišti popsala ve svém hlášení odbojová skupina Trávnice. V její zprávě se uvádí, že kolem letištní plochy jsou skrytě umístěny letouny v počtu 13-20, většinou Turbinjäger. U silnice Ruzyně – Kněževes je dalších asi 10 dobře maskovaných Me 262. Přímo na letišti přibylo v poslední době mnoho turbinových letounů, nyní asi 50. Na Ruzyni tak zůstávalo stále asi 50 Me 262, i když asi nebyly všechny provozuschopné.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo na závěr dne rozkaz č. 234 o nasazení a cílech pro 27.4. a noc 27./28.4.1945. Jasně zde sděluje, že cíle ani rozkazy se nemění a všechny útvary IX. (J) Fliegerkorps budou použity v severním prostoru k odlehčení situace Berlína. Rozkaz putoval k VIII. Fliegerkorps, Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) a Fli-vo/H.Gr.Mitte. Během jednoho dne byla organizační změna v podřízenosti IX. (J) Fliegerkorps uvedena do praxe a zaměření proudových stíhačů se naprosto změnilo.

V návaznosti na výše uvedené rozkazy je třeba krátce zmínit otázku tzv. Gefechtsverbandu Hogeback. Jedině v citované zprávě z 16.00 hod. je totiž zmíněno jméno velitele KG (J) 6 v souvislosti s návrhem na jeho pověření řízením leteckých akcí v pražském prostoru. Často bývá uváděno, že koncem dubna (snad 20.4.1945) došlo k ustavení Gefechtsverband Hogeback, který tvořily právě útvary operující z Prahy. Vytváření podobných operačních skupin nebylo žádnou výjimkou a v rámci Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) fungovaly 21.4.1945 dva: Lw.Gef.Verband Weiss (pro spolupráci s AOK 17) sdružující NAGr. 4 (2./NAGr. 2 a 11./12), II./SG 77, 3./NSG 4, III./JG 52 a 1./JG 52 - Gef.Verband Rudel s SG 2 (II./SG 2 a 10.(Ps.)/SG 2) I./SG 77 a II./JG 6. Jednalo se o snahu zjednodušit velení a to buď při spolupráci s pozemní armádou nebo utvořením samostatného celku pod jednotným velením zkušeného důstojníka. Uvedené svazky jsou zmíněny v dokumentech z 21.4.1945 a dále ještě i 3.5.1945. Naopak ani v materiálu z 21. nebo 26.4.1945 a ani ze 3.5.1945 není žádná zmínka o Gefechtsverband Hogeback. Korespondence z 26.4.1945, tak jak jsme ji popsali výše, sice naznačuje, že Hogeback měl velet leteckým operacím v pražském prostoru, to však nemuselo nutně znamenat vytvoření takového svazku. Až do konce války jsou všechny jednotky v Praze nebo Žatci uváděny samostatně a pod přímým velením IX. (J) Fliegerkorps. Soustředění proudových jednotek přímo volalo po jednotném velení a zřejmě bylo skutečně Hogebackem po 26.4.1945 (a možná i dříve) vykonáváno, ale existenci Gefechtsverband Hogeback to nepotvrzuje. Vzpomínky pilotů z I./KG (J) 54 hovoří o tom, že z Prahy operovali pod „takzvaným Gefechtsverband Hogeback, ale to není důkaz o vytvoření takového celku. Stejně tak později i příslušníci I./KG 51 vzpomínali, že "všechny útvary podléhají jako Gefechtsverband velení Obstlt. Hogebacka", ale opět to není důkaz o oficiálním existenci v rámci organizační struktury IX. (J) Fliegerkorps. Obstlt. Hogeback pouze velel všem těmto jednotkám v rámci leteckých operací. V žádném z dokumentů Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) od 26.4.1945, tj. od doby, kdy obdrželo přímé velení nad IX. (J) Fliegerkorps, až do konce války se neobjevuje zmínka o Gefechtsverband Hogeback. Důvodem často uváděné existence Gefechtsverband Hogeback je pravděpodobně poválečná vzpomínka samotného Hogebacka uložená v Bundesarchivu. Zde Hogeback uvádí: „V březnu 1945 (sic) byl v Praze vytvořen Gefechtsverband Hogeback. Štábu KG 6 bylo podřízeno několik stíhacích eskader vybavených Me 262, mimo jiné JG 6 (sic), KG 51 a další. Štáb KG 6 byl pro velení posílen několika zkušenými stíhacími piloty. Ale s jedinou výjimkou nedošlo ke společně připravenému nasazení“. Jak je patrné, některé údaje jsou poplatné době výpovědi. V březnu sídlila na pražské Ruzyni pouze Stab a III./KG (J) 6 a samozřejmě JG 6 neměla s proudovými útvary nic společného. Zmínka o jediném koordinovaném nasazení navíc ukazuje, že vytvoření společně operujícího svazku útvarů bylo spíše přáním, než skutečností. Hogeback tak řídil letecké operace, ale pravděpodobně ne na úrovni celých jednotek, ale jednotlivých letounů. Letadel bylo jednoduše příliš málo, aby mohly operovat po útvarech a musela být používána všechna provozuschopná dohromady, bez ohledu na jejich příslušnost. To nijak nesnižuje pravomoci nebo výkony velitele KG (J) 6, jde pouze o upřesnění skutečného stavu věci. Žádný oficiálně vedený útvar Gefeschtsverband Hogeback neexistoval.

V dubnu 1945 z Welzow přiletěla III./JG 6 s Bf 109 K-4 pro ochranu vzlétajících proudových Me 262. Kdy?

Západní rozptyl , .

Flak byl koncentrován na severní straně dráhy a kolem rozptylů. Bylo tam asi 50 kusů flaku 2 cm a 100 kusů 13,5 mm.

26.4.1945 bylo na letišti Ruzyně 243 m³ a na letišti Žatec 98 m³ paliva J2.

V noci z 26. na 27.4.1945 měl Si 204 D-1 D-OWKA od Regierungstaffel (od 3.5.1945 velitel vládní letky Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach)  dopravit delegaci od Červeného kříže do švýcarského Curychu. Foto z letiště Dübendorf .

----------

27.4.1945 v 01.25 hod Mosquito NF. Mk. 30"NT539" "HU-G" od No 409 Squadron RCAF s posádkou F/Lt Philippe E. Etienne a F/Lt Wiliam A. Boak zničilo He 111 na zemi a poškodilo dvoumotorák na zemi.

Pokračovaly úkony spojené s rozhodnutím o přesunu KG 51 do Prahy. Krafft informoval Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v 00.15 hod., že přesun letadel I./KG 51 proběhne najednou. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozpracovalo do větších podrobností svůj rozkaz o tomto přesunu. Instrukce, směřovaná na 7. Jagddivision, JV 44, KG 51 a IX. (J) Fliegerkorps uváděla následující úkoly:

• I./KG 51 si měla v München-Riem okamžitě převzít od JV 44 zpět své Me 262 a přemístit se do Prahy-Ruzyně, kde bude podřízena IX. (J) Fliegerkorps

• 7. Jagddivision uvede přesun do svých záznamů jako "Einsatzverlegung mit Einsatz im Schwerpunktraum Regen".

• Po příchodu první části KG 51 do Prahy útvar nahlásí, jaké další části tam mají být přesunuty. Další přesuny provede pouze na rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Zbylé části KG 51 prozatím zůstanou v Holzkirchenu a vyčkají dalších rozkazů.

• KG 51 má za úkol nahlásit přímo na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6): sériová čísla strojů, které převzala od JV 44, čísla strojů, které předala jiným útvarům v posledních dnech, stav přesunu k 18.00 hod.

Vedle opatření s KG 51 hledalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) další zdroje, jak posílit proudové jednotky v Praze. Nařídilo proto JV 44 okamžitě odeslat osádky (tzn. piloty) JG 7, které se u ní nacházejí, spolu se stroji do Prahy-Ruzyně. Následně měl být zaslán i seznam pilotů a strojů, včetně jejich WNr. Přelet měl být předem nahlášen.

Brzy ráno obdržel Kraft zprávu o tom, že AOC (Peltz) zamýšlí tento večer odletět do Mnichova podat zprávu Generalfeldmarschall von Greimovi. Dále, že je vyhlášena bojová pohotovost pro útoky na severu (je zřejmě míněn prostor jižně od Berlína; tzn. severně od dislokace IX. (J) Fliegerkorps.

Dle denního rozkazu se Me 262 z IX. (J) Fliegerkorps zapojily do útoků na pozemní kolony sovětských vojsk. Do akce byla nasazena i III./KG (J) 6 a Franz Gapp se v odpoledních hodinách zúčastnil na Me 262A "červená 7" útoku na dálnici u Cottbus. Vzlétl ve 14.05 hod. z Ruzyně a po 33 minutách byl v pořádku zpět. Celá akce, trvající jen půlhodinu, ukazuje, že útoky Me 262 z Prahy mohly probíhat téměř kontinuálně. Zásadním omezením operací zřejmě byla náročná údržba Me 262 společně s minimálním technickým zázemím. V provozu se patrně dařilo udržet jen zlomek strojů soustředěných na základnu v Praze-Ruzyni.

Do operací se zapojila také I./KG (J) 54, minimálně to dokumentuje případ nouzového přistání Oblt. Leopolda Becka kdesi západně od Pardubice pro ztrátu orientace a nedostatek paliva. Letec vyvázl nezraněn. Událost se bohužel nepodařilo jednoznačně doložit místními údaji.

Další případ se odehrál kolem poledne nedaleko Družce (okres Kladno). Četník ze stanice v sousední obci Velká Dobrá byl na motorce vyslán na hlídku. Na místě ale zjistil, že se jednalo pouze o nouzové přistání a letadlo ještě ten den odstranili vojáci z blízké Žiliny. Nejasné vzpomínky svědků události naznačují, že i v tomto případě se mohlo jednalo o Me 262.

V 19.48 hod. mohl VIII. Fliegerkorps zaslat na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) radiogram o svém nasazení: Celkem 217 vzletů, z toho 63 SQZA (zřejmě bitevní letouny) 20 v prostoru Brna, 24 u Ostravy, 4 u Breslau, 15 u Bautzen (zničeno) - 8 tanků („Panzer“) východně od Brna 111 stíhačů ve všech prostorech (zničeno) - 1 tank, 60 vozidel, 15 sestřelů, 8 zásobovacích vozů 7 Jabo v prostoru Bautzen 36 Me 262 v prostoru dálnice (zničeno) - 6 sestřelů, 65 zničených vozidel, ztráty 2. Podíl Me 262 na úspěších tedy nebyl malý. Ohlášená vítězství resp. nároky směřovaly do řad sovětského letectva a většinou se jednalo o bitevní Il-2/3m, občas také o stíhače. Uvedené souboje se sovětskými letadly jsou známy ze vzpomínek pilotů operujících z Prahy, zejména JG 7, (např. Ofhr. Günter Wittbold, Lt. Harald Toenniessen (30.4.1945), Lt. Herbert Schlüter), ale není důvod se domnívat, že by také piloti I./KG (J) 54 nebo III./KG (J) 6 nepotkávali sovětské letouny a nenárokovali sestřely. Pokud uvedené hlášení VIII. Fliegerkorps porovnáme s hlášením Armádní skupiny Střed (H.G.Mitte), pak podle něho napadly Me 262 nepřátelské kolony na dálnici Sagan - Cottbus s výsledky: 21 sestřelených letadel, 3 zničená letadel na zemi a 65 zničených nákladních automobilů. Hlášení armády tak úspěchy Me 262 ještě navyšuje. Nemáme však žádnou možnost tato čísla ověřit.

U obce Greifenhain JZ Cottbus letělo šest Me 262 a jeden na vstřícném kurzu byl sestřelen sovětským stíhačem majorem Okolelovem na Jak-3 od 5 иак, 2 ВА. Ostatní unikly jižním směrem. Deník stíhacího korpusu.

Přes celodenní nasazení Me 262 zásoby paliva J2 v Žatci stouply o téměř 100 m³, ale Praha-Ruzyně si o 90 m³ pohoršila. Me 262 tak evidentně operovaly především z pražské základny. Stále také zůstávalo nezanedbatelné množství paliva na cestě.

Na samý závěr dne vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) pro své proudové jednotky v Mnichově na 28.4.45 další pokyny k přesunům. Proudové jednotky z Mnichova mají být "se všemi leteckými částmi I./KG 51 a JG 7 přeloženy do Prahy, JV 44 pak do Hörschingu. Přesun bude řídit IX. (J) Fliegerkorps, kterému jsou všechny proudové jednotky podřízeny.

----------

28.4.1945 v 6.30 hod. ráno musela z Hostivic vyrazit dvoučlenná četnická hlídka velitele Sidoniuse Sobotky a strážmistr Františeka Matějky do Sobína k udržení pořádku u dalšího zříceného letadla. Stroj se zřítil na pole a shořel. Pilot zahynul uvnitř vraku. Předcházející zřícení letounu u Sobína 19.4.1945.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) mělo radiový rozhovor s Gallandem v München-Riem o vydaných rozkazech o přesunech a jejich plnění. Bylo potvrzeno, že přesun KG 51 a JG 7 do Prahy se uskuteční, jakmile počasí dovolí jeho plynulý průběh. Pro případ špatného počasí měl být přelet uskutečněn s mezipřistáním v Hörschingu. Pro JV 44 byly určeny nové destinace, místo do Hörschingu, který nedisponoval dostatečným pozemním zabezpečením, se měl přemístit nejdříve do Salzburgu, kde měl být do 2 dnů připraven úsek dálnice. Konečným místem určení byl Innsbruck, jakmile bude schopen JV 44 přijmout. JV 44 si ještě před přesunem převezme hotová letadla z DLH na letišti München-Riem.

Rozkaz č. 236 Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o nasazení na 28.4.1945 ukazuje, že hlavní cíl nasazení letadel VIII. Fliegerkorps se nezměnil. Nadále zůstával v přímé i nepřímé podpoře pozemních vojsk u Berlína s použitím všech dostupných strojů, včetně proudových a všech zásob paliva.

Tento den bylo zrušeno Ausbildungskommando II./KG (J) 54 v Praze a personál se měl přesunout do München-Riem. Pozemní obsluha odcestovala ihned vlakem, ale letová část, tvořená zbývajícími 4 stroji Me 262, se zpozdila. K přeletu do Mnichova vyrazila až ráno následující den.

Stále se neobjevují údaje o I./KG (J) 54, přestože byla aktivní, a stejné je to i v následujících dnech. Jednotka nebyla zrušena, neboť figuruje ještě 3.5.1945 v hlášení o dislokaci, ale počty jejích strojů se nikde neobjevují.

Mezi zajímavé zprávy lze zařadit návrh IX. (J) Fliegerkorps o použití radarového vlaku pro řízení letového provozu v Žatci. Měla být prozkoumána možnost přesunu jednoho vlaku, zdržujícího se 21.4.1945 v Karlových Varech. Není však jasné, jestli bylo míněno jeho obvyklé využití výhradně pro operace nočních stíhačů postupně stahovaných do Čech nebo skutečně pro celodenní řízení provozu dosud radiovými prostředky nevybaveného žateckého letiště. Poválečné zprávy zaznamenávají v Čechách přítomnost 3 radarových vlaků jistě, další 4 se patrně nacházely v pohraničí. Na nádraží v Jenči, těsně na prahu dráhy v Ruzyni zůstal opuštěný radarový, hlásný vlak Sumatra II. S žateckým letištěm možná souvisí radarový vlak zjištěný v Postoloprtech.

----------

29.4.1945 v 2.30 hod. z letiště Dübendorf odstartoval Si 204 D-1 D-OWKA zpátky do Prahy.

29.4.1945 čtyři Me 262 od Ausbildungs-Kommanda II./KG (J) 54 měly přelétnout do München-Riem (východně München). Stroj Hptm. Helmuta Kornagela začal hořet, pilot stroj zabrzdil a utekl. Hasiči uhasili motor. Velitel letiště mu dal místo v posledním letadle Deutsche Lufthansy, které odletělo z Prahy. Ještě ten den se dostal do Salzburgu.

Ráno si převzala skupina pilotů od KG 51 stroje od JV 44 a zahájila přesun do Prahy. Podle vzpomínek Heinricha Haeffnera od 2./KG 51 proběhla první část přesunu takto: "Ráno si přebíráme od JV 44 zpět naše stroje. Můj má opět staré označení "9K+OK". Během dopoledne jednotlivě přelétáme z München-Riem do Hörschingu u Linz an der Donau. Generall Galland je se svojí JV 44 přeložen do Innsbrucku Ofw. Fröhlich při přistání v Hörschingu havaroval. Na místě mu však můžeme zajistit jinou Me 262. Hptm. Christoph do Hörschingu nedorazil." Byla tedy zvolena trasa pro případ špatného počasí, tak jak se dohodlo v telefonickém rozhovoru s Gallandem předešlý den.

Zajímavá byla neúplně zachycená zpráva IX. (J) Fliegerkorps hovořící o tom, že III./KG (J) 6 bude zrušena 3.5.1945, zatímco I./KG (J) 54 zůstane zachována. Pokud navážeme na předchozí dokumenty, je tato zpráva konečným důsledkem rozkazu OKL z 21.4.1945, kdy OKL rozhodlo zmíněné jednotky zrušit. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo svůj rozkaz o rušení těchto útvarů až 25.4.1945, jak jsme však již zmínili, chyběla zde ale I./KG (J) 54. IX. (J) Fliegerkorps rozkazem z 29.4. plnil nařízení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) a z textu vyplývá, že o vyjmutí I./KG (J) 54 ze seznamu rušených jednotek se zřejmě zasadila právě Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Rozkazy bojových operací Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se nezměnily a VIII. Fliegerkorps tzn. i Me 262 od IX. (J) Fliegerkorps měl nadále útočit na sovětské pozemní kolony. Zároveň IX. (J) Fliegerkorps hlásil nový prostor nasazení Dresden – Meissen – Chemnitz.

Dále oznamoval, že I./KG 51 po příletu bude dále přesunuta do Žatce a Kommando Stamp bude použito pro útoky na pozemní cíle. Důvodem plánu umístit I./KG 51 v Žatci asi byla jeho blízkost k místu bojů a také to, že se jednalo o čistě bombardovací útvar. Tedy vhodný právě pro takové nasazení. Kommando Stamp už oficiálně od 3.2.1945 neexistovalo a jeho piloti byli včleněni do Stab/JG 7, takže je spíše zajímavostí, že se ještě 29.4.1945 objevuje v hlášení. MAPA letišť s provozem proudových letounů Me 262.

Ve vzduchu byli rozhodně příslušníci III./KG (J) 6. Franz Gapp odstartoval z Ruzyně v 10.12 hod., aby postřeloval silnici Bautzen - Weisswasser a po 28 minutách byl zpět. Let uskutečnil na svém Me 262 "červená 7".

Celý IX. (J) Fliegerkorps hlásil nasazení 18 Me 262 k postřelování nákladních vozů v prostoru Cottbus, Franz Gapp byl nepochybně mezi nimi. Během akce jménem neznámý letec sestřelil sovětský Jak-9. Hlášení protivníka, sovětské 2.letecké armády ztrátu potvrzuje záznamem o sestřelení jednoho Jak-9 německým Me 262 v prostoru Weisswasser. Hlášení VIII. Fliegerkorps, tedy přímé nadřízené složky IX. (J) Fliegerkorps, o bojové aktivitě z tohoto dne jsou poněkud neurovnaná. V dálnopise z 20.10 hod. uvádí tato složka celkové nasazení 48 letadel, z toho 8 bitevních, 2 protitankových, 15 stíhačů a 6 průzkumných letounů, přičemž byl jeden tank zničen a dva Il-2 sestřeleny; dále 2 protitankových a 6 průzkumných strojů u Moravské Ostravy, 6 průzkumných strojů u Kamenze a 3 Me 262 u Forstu. Další dálnopis (už z 30.4.1945, z 06.14 hod.) zahrnuje celkové nasazení 76 letounů, z toho 23 bitevních u Wischau, 2 bitevních u Bautzen, 18 stíhacích u Cottbus – Bauzten a 11 stíhacích u Görlitz – Rothenburg. A psaná hlášení, vypracovaná zřejmě také 30.4.1945, pak hovoří o vzletech 29 stíhačů, z toho 18 v prostoru Cottbus-Bautzen, 11 u Görlitz a 45 vzletech bitevních letounů, z toho 22 v prostoru Bautzen a 23 u Wischau. Jak je vidět, hlášení se postupně upravovala, tak jak přicházely informace od dalších jednotek. Důležité je, že všechna se shodují na oblasti nasazení v okolí Cottbus – Bautzen a údaj o 18 stíhačích se shoduje s hlášením IX. (J) Fliegerkorps.

29.4.1945 čtyři Me 262 útočili na autostrádu v oblasti Trebel?. Čtyři La-7 od 5 иак, 2 ВА se je snažily sestřelit. Me 262 s převahou rychlosti unikly. Deník stíhacího korpusu.

Počet nasazených Me 262 se tedy oproti předešlému dni snížil na polovinu. Je vidět, že se po jednom dni nasazení počty nijak dramaticky neměnily. Ztráty opravdu nebyly velké. Zajímavým údajem je navýšení síly o jeden stroj v každé z jednotek. Pravděpodobně se nejednalo o nové kusy, ale letouny z oprav. Z údajů jasně vyplývá, že bylo přibližně třikrát více pilotů než letadel, takže létali jen ti nejzkušenější. Situace s palivem nebyla zcela zoufalá, nepochybně díky zdůrazňování priority v jeho dodávkách. IX. (J) Fliegerkorps se také začal shánět po strojích, které měly dorazit od JV 44. Jednotka hlásila, že disponuje silou 25 Me 262 a všechny stroje nad tento počet budou dle rozkazu předány JG 7. IX. (J) Fliegerkorps to však nestačilo a zaslalo důrazný dotaz a) zda už bylo odesláno 23 Me 262 z KG 51 a JV 44 / JG 7 do Prahy a b) proč nebyl hlášen přesun do Bad Aibling.

29.4.1945 III./KG (J) 6 uvádí 13 Me 262, z toho 11 operačních. Mezi 10. a 29.4.1945 tedy přišlo minimálně 20 kusů Me 262, přičemž jeden z nich byl verze Me 262 B-1 (převzat 12.3.1945), pravděpodobně kompletované v závodě LBB v Českých Budějovicích..

----------

30.4.1945 ve 12.00 hod. hlásil IX. (J) Fliegerkorps přistání 8 strojů I./KG 51 a 9 strojů JV 44 v Praze-Ruzyni. Piloti a letouny, požadované Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) od 25.4.1945 se skutečně dostali na místo určení. Vzlétli z Hörschingu (alespoň příslušníci I./KG 51) v 11.10 hod. a v Praze se objevili v 11.42 hod. Místo požadovaných 12-13 strojů z KG 51 jich nakonec dorazilo 8, když se dle vzpomínek letců některé ztratily po cestě. O příslušnících KG 51 si, z pozdějších vzpomínek jejich kolegů, můžeme utvořit dobrý přehled. Novými tvářemi v Praze byli: Hptm. Rudolf Abrahamczik, Lt. Schimmel, Oblt. Heinrich Haeffner, Oblt. Heinz Strothmann, Lt.Wilhelm Batel, Fhj. Ofw.Hans Fröhlich, Ofw. Bruns, Uffz. Pöhling. Pouze dva z nich, Fröhlich a Pöhling, se objevují v seznamu pilotů JV 44 z 27.4.1945. Naproti tomu další bývalí příslušníci KG 51 z tohoto seznamu Maj. Brücker, Lt. Strate, Obfhr. Weindl a Fw. Trenke se ve vzpomínkách kolegů z Prahy a ani v jiných materiálech o I./KG 51 v Čechách neobjevují. Není moc jasné, co se vlastně s příslušníky I. a II./KG 51 po jejím zrušení 24.4.1945 v München-Riem dělo a jakým klíčem byli vybíráni pro přelet do Prahy. Na přesun vzpomíná Oblt. Haeffner: "Dopoledne jsme letěli pod vedením Hptm. Abrahamczika do Prahy-Ruzyně. Jakmile jsme dorazili nad letiště, nevěřil jsem svým očím. Na letišti stála německá letadla jako v míru. Bylo vidět mnoho Me 262 a Ju 88. Zde v Praze-Ruzyni sídlí části KG 6, JG 7 a my s Me 262. Všechny útvary podléhají jako Gefechtsverband velení Obstlt. Hogebacka."

V jednu hodinu odpoledne hlásil Oberst Erhard Krafft von Dellmensingen přesun hlavního štábu IX. (J) Fliegerkorps do Bad Aiblingu, zatímco operační štáb nadále zůstával v Praze.

Ze vzpomínek pilotů (3./JG 7, Lt. Harald Toenniessen) vyplývá, že Me 262 z Prahy byly nasazeny i tento den. Harald Toenniessen staroval ve dvojici s Lt. Fritzem Kelbem okolo 15.30 hod. k útoku na pozemní kolony do prostoru Cottbus. Kelb se údajně zřítil u Mělníka. Toenniessen pokračoval v útoku sám a po postřelování pozemních kolon narazil nad letištěm u Cottbus na čtyři sovětské Il-2. Jeden sestřelil a tři poškodil, utrpěl však poškození jejich odvetnou palbou. Špatně ovladatelný Me 262 tak musel nouzově posadit u Prahy-Ruzyně. Zprávy o letech pilotů III./KG (J) 6, I./KG (J) 54 nebo I./KG 51 v tomto dni nemáme. Nasazení proudových stíhaček IX. (J) Fliegerkorps ale potvrzuje jeho večerní hlášení. Uvádí se v něm, že celkem 12 Me 262 provedlo průzkum počasí a útoky na pozemní kolony v prostoru Forst – Vetschau. Sovětská strana, zastoupená opět 2. leteckou armádou podporující operace pozemních vojsk 1. ukrajinského frontu, naproti tomu nárokuje sestřel dvou Me 262. Na operace z konce dubna vzpomínal Oblt. Martin z I./KG (J) 54 následovně: „Nejdříve jsme byli podřízeni přímo IX. (J) Fliegerkorps, kdy přesně došlo k vytvoření a k podřízenosti pod takzvaný Gefechtsverband Hogeback nemohu říci, pravděpodobně v poslední třetině dubna. Nasazení jsme se účastnili z 50 %. Po prvních nasazeních nás ihned napadaly Mustangy. Naši piloti mohli většinou hlásit nejisté nebo pravděpodobné sestřely, protože nikdo v minutových soubojích nemohl říci, zda se bombardér zřítil, či nikoliv. Fw. Weiss byl až do konce naším nejlepším pilotem a byl mu také uznán jeden sestřel. Také Fw. Nickel byl úspěšný. Při bitevním nasazení jsme Sovětům sestřelili nějaká letadla. Dokonce přeložili svá letadla mimo dosah Me 262. Lidské ztráty jsme při tomto nasazení již neměli."

Večer hlásil IX. (J) Fliegerkorps počty pilotů a letadel I./JG 7, III./KG (J) 6 a I./KG 51. Zvýšila se síla I./JG 7, což byly ale ve skutečnosti stroje od JV 44, které přiletěly v poledne.

Hrozivá situace se však po jednom dni nasazení vyvinula v zásobování palivem J2. V 18.00 hod. hlásily základny Praha-Ruzyně a Žatec nulu. Jen Hörsching, ovšem na území Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4), disponoval 439 m3 benzínu J2. Žádná jiná základna pod Luftwaffenkommando VIII a Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) nevykazovala J2. Je to trochu překvapivé a je možné poněkud pochybovat o úplnosti hlášení. Nicméně zpráva neuvádí, že by některá ze základen hlášení nedodala.

Rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) na další den uvádí, že k dosavadním rozkazům pro Luftwaffenkommando VIII přibývá ještě spolupráce se 7. armádou. Hranice nasazení pro bojové i průzkumné lety mezi Luftwaffenkommando VIII a Luftwaffenkommando West odpovídá hranici mezi skupinami armád Střed a G. Rozkazy a zaměření úroků Luftwaffenkommando VIII zůstává stejné. Navíc je možné provádět průzkum (vzdušné situace) před 7. armádou. Přesun moderních průzkumných letounů (proudových) nyní není možný. Jen ve výjimečných případech na vyžádání Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nebo pozemních armád budou do pražského prostoru přesunuty jednotlivé proudové stroje (průzkumné). Požadavky na způsob nasazení musí být hlášeny. Z důvodu početního stavu je to ale nejisté.

Poměrně obsáhlý text zmiňuje další problém německé strany – průzkum. Proudové průzkumné letouny bylo třeba pro odhalení přesné situace na bojišti, která se nyní měnila každou hodinou, nicméně jich bylo příliš málo. Uvedený dokument však částečně vysvětluje přítomnost Ar 234 na samém konci války v Praze Ruzyni a posléze i v Žatci. Průzkumné lety se prováděly skutečně s velkou intenzitou. Například 30.4.1945 dodalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) informace o pohybu na komunikacích pro prostory Vídeň a Lundenburg mezi 6.40-10.55 hod., Cottbus 6.10-10.55 hod. a Deggendorf - Passau 6.45 hod. Mezi 8.00 a 14.35 hod. se průzkumné stroje objevily nad Brnem, Kojetínem, Proskau, Jihlavou, Liegnitz, Steinau, Rawitsch, nad dálnicemi Liegnitz – Forst, Forst – Veschau, u Naumburgu, Sprottau, Cottbus, Kamenz, Rosenheim, Ruhlad, Riesa, Torgau… V 15.25 hod. znovu pro Cottbus a v 21.35 hod. pro okolí Torgau a Riesa. Četné úkoly nemohly zvládat čistě průzkumné jednotky a určitě vypomáhaly i ostatní. Proto jsou často v hlášeních IX. (J) Fliegerkorps uvedeny "ozbrojené průzkumy" nebo "průzkumy počasí".

Ve 22.10 hod. vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz o rozdělení sil NJG 6 (dosud pod 7. Jagddivision) a přesunu jedné její Staffel do Prahy a druhé do Zeltwegu. Po příletu do Prahy se tato Staffel dostane pod velení IX. (J) Fliegerkorps. Rozkaz sice nemá nic společného s proudovými letouny, ale pod velení IX. (J) Fliegerkorps se tímto dostaly i noční stíhačky.

----------

1.5.1945 jednotky IX. (J) Fliegerkorps podporovaly obranu Berlína až do konce organizovaného odporu. Záznamy hovoří o letech příslušníků III./KG (J) 6. Franz Gapp vystartoval se svojí "červenou 7" v 8.24 hod. z Ruzyně a provedl nálety na dálnici u Vestchau (?) – Cottbus. Po 32 minutách byl zpět. Hans Parge zvedl svoji Me 262 "12" v 10.15 hod. a také on po 45 minutách přistál v pořádku zpět. Parge se však nevrátil do Ruzyně, ale do Žatce. Protože další lety už uskutečnil z tohoto letiště, předpokládáme, že se sem část sil III./KG (J) 6 přesunula z Prahy. Letiště bylo výhodněji položeno pro útoky proti sovětským vojskům. Nasazení pilotů I./KG (J) 54, I./KG 51 nebo JG 7 nemáme ověřené zprávy, nicméně je velice pravděpodobné. Dle vzpomínek Oblt. Haeffnera obdržely Me 262 z I./KG 51 závěsy pro rakety R4M: „Dnes budou naše Me 262 připraveny k boji a budou namontovány držáky pro 55mm rakety. Pod každé křídlo lze umístit 12 raket R4 (R4M). Škoda, že jsme je neměli již na západě. Večer jdou Hptm. Abrahamczik, Oblt. Strohtmann, Lt. Schimmel a já do města. V hospodách je vůči nám nepřátelská nálada, Lt. Schimmel, který umí dobře česky, nám říká, že zde může každou chvíli dojít k povstání. Po návratu na letiště jsme se dozvěděli, že do města je zakázáno chodit."

1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.) "V rádiu slyšíme, že Vůdce v Berlíně padl a vedení převzal Grossadmiral Dönitz."

Poměrně rozsáhlý rozkaz (1,5 strany) vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o dalším nasazení proudových a nočních stíhačů. Říká se v něm jasně, že IX. (J) Fliegerkorps velí všem proudovým útvarům pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) a také nočním stíhačům původně spadajícím pod Luftwaffenkommando West. Pod velení IX. (J) Fliegerkorps spadají nebo budou okamžitě spadat:

1) V každém ohledu:

• 8. Jagddivision s 4./NJG 100

• letecké části I./KG 51 s nejzkušenějším pozemním personálem (zbytek personálu je nasazen do pozemních bojů)

• JV 44 Gen. Gallanda, který osobně podléhá přímo pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)

• JG 7, KG (J) 6 a KG (J) 54 se všemi podřízenými jednotkami

• JG 2 (Z toho Stab a I./JG 2 v likvidaci)

2) Pouze po služební žádosti armády a se zřetelem na technickou obsluhu budou přesouvána letadla a speciální zařízení od:

• 1.(F)/100 dosud pořízené Luftwaffenkommando West

3) Z organizace Luftwaffenkommando West: jedna Staffel NJG 6 po příchodu do Prahy-Ruzyně.

Operační nasazení bude probíhat dle instrukcí Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v úzké spolupráci uvedených Lw.Kdo. (tj. Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4), Luftwaffenkommando VIII, Luftwaffenkommando West). Hlavní úkol spočívá v přímém a nepřímém odlehčení Berlína. Jednotky bojující na střední části (tzn. převážně na Moravě) zůstanou v podřízenosti Stab./JG 6 z Luftwaffenkommando VIII. JV 44 je až do dalšího rozhodnutí odpovědná za vzdušnou obranu proti útokům ze západu ze základen Salzburg – Hörsching. 8. Jagddivision je odpovědná za udržování obrazu vzdušné situace a jeho předávání všem útvarům Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Za organizaci dodávek letounů a předzásobení náhradními díly odpovídá Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), které vytvoří příslušné centrum. V tomto čase se nachází v prostoru Prahy. Operační velení IX. (J) Fliegerkorps zůstane v prostoru Prahy, z jižního prostoru bude alespoň hlášen stav. Pokud bude rozkazem OKL přeložen IX. (J) Fliegerkorps do prostoru Luftwaffenkommando West, odpovídá 8. Jagddivision za předání jednotek v prostoru Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)  Rozkaz byl distribuován na velitelství IX. (J) Fliegerkorps, Luftwaffenkommando West (jeho 7. Jagddivision), Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) (jeho 8. Jagddivision), Luftwaffenkommando VIII, JV 44, kopii obdrželo OKL, Kammler a samozřejmě příslušné složky Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Hlavním cílem nasazení byly stále boje o Berlín, i když v této době už postupně ustávaly. IX. (J) Fliegerkorps nyní disponoval všemi dosud existujícími jednotkami Me 262 včetně JV 44 (pokud nepočítáme průzkumné) a jak se neustále zmenšovalo ovládané území, vstřebával i útvary s pístovými letouny. JG 2 měla sloužit k ochraně letišť, noční stíhací NJG 6 a NJG 100 pak zajišťovat obranu v noci.

1.5.1945 nový führer Grossadm. Karl Dönitz poslal pro K. H. Franka spěšného leteckého kurýra.

----------

2.5.1945. Minimální teplota na stanici Praha-Karlov se ve dnech 2. až 4.5.1945 pohybovala těsně nad nulou, maximální teplota dne 2.5.1945 nepřesáhla 7° C. Dne 2.5.1945 a v noci na 3.5.1945 napadlo 12 až 15 mm srážek.

Oblt. Haeffner z I./KG 51 vzpomíná, že 2.5.1945 se shledali se svým pozemním personálem, který se přesunul z Mnichova: "Dnes dorazili technici naší 2. Staffel. Museli se sem namáhavě dostat se všemi přístroji. Nyní budou naše stroje dobře zaopatřeny. Všichni piloti Me 262 čekají na rozkaz k nasazení. V doletu stíhaček však nepřicházejí žádná ruská ani americká letadla." Přestože už reálně končily boje o Berlín, Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo rozkaz o nasazení. Cíle měly zůstat stejné jako předešlý den. Nasazení IX. (J) Fliegerkorps bude výlučně proti Rudé armádě. Operace proti západnímu nepříteli budou prováděny pouze na zvláštní rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). JV 44 bude nasazena především v okolí Brna. Velké útoky vně prostoru St. Pölten se budou provádět dle vzdušné situace, jen při velké letecké aktivitě nepřítele a ve spolupráci s Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) a Luftwaffenkommando VIII. Před postupem nepřítele se JV 44 musí včas přemístit, nejprve do Hörschingu, pokud by bylo třeba, tak do prostoru Prahy. Rozkaz tak v postatě ukončil organizovaný letecký odpor proti západním spojencům a všechny síly byly vrženy proti Rudé armádě. Útoky v prostoru samotného Berlína už neměly smysl, ale pravdou zůstává, že proudové jednotky IX. (J) Fliegerkorps operovaly vždy spíše jižněji, v okolí Cottbusu. Zde se stále držela 4. tanková armáda a blokovala přístup sovětským vojskům do českého prostoru, tzn. i základen IX. (J) Fliegerkorps. Nemáme záznamy o konkrétním nasazení strojů z III./KG (J) 6, I./ KG (J) 54, I./KG 51 nebo JG 7. V tuto dobu už musel být akutní nedostatek paliva a náhradních dílů, piloti zřejmě také potřebovali odpočinout. Boje proti pozemním kolonám už trvaly od 26.4.1945. Spíše než pilotů se ale pravděpodobně nedostávalo techniky.

K 2.5.1945 III./JG 7 měla 20 kusů Me 262.

2.5.1945 večer Hptm. Gūnther Eichholz se Si 204 D-1 od Regierungstaffel odvezl státního tajemníka Deutscher Staatsminister für das Protektorat K. H. Franka do Kaltenkirchen ke Grossadm. Dönitzovi. MAPA.

----------

3.5.1945 Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo celkový přehled stavu a umístění jednotek pod svým velením k 12.00 hod. tohoto dne. Jako samostatný útvar je zde veden i IX. (J) Fliegerkorps v Praze-Ruzyni s následujícími útvary:

a) JV 44 - v přestavbě a přejmenování na IV./JG 7 v Salzburg-Maxglan

b) KG (J) 6 - s III./KG (J) 6, v Praze-Ruzyni

c) KG (J) 54 – s pozemní částí v Holzkirchenu a s I./KG (J) 54 se všemi letouny schopnými nasazení v Praze-Ruzyni, II./KG (J) 54 (pouze pozemní část) v Holzkirchenu, III./KG (J) 54 (pouze pozemní část) v Innsbrucku a Zeltwegu

d) JG 7 – s pozemní částí v Mühldorfu a s leteckými částmi I./JG 7 a III./JG 7 v Praze-Ruzyni a pozemní částí v Mühldorfu

e) KG 51 - s leteckou částí I./KG 51 v Praze-Ruzyni a 30-ti muži pozemního personálu v Praze-Ruzyni - dílny JV 44 drženy pod Generalmajorem Kortem. Tužkou je ještě dopsána poznámka o JG 2, zřejmě o jejím roztroušení v protektorátu.

Bylo něco v Žatci?

I když v tento den mělo vejít v platnost zrušení Stab a III./KG ( J) 54 a III./ KG (J) 6, není toto v přehledu zaznamenáno. Vzhledem k situaci na frontách už to také bylo celkem jedno. Jeden z nejdůležitějších úkolů vyššího velení armády byl přesun co největšího počtu svých vojáků do zajetí k západním spojencům. Nejsilnějším nebo nejbojeschopnějším celkem v této době zůstávala Schörnerova skupina armád Střed (Heeresgruppe Mitte), ovládající především české území. Plány ústupu na západ byly probírány ještě 2.5.1945 na poradě ve Flensburgu a někteří činitelé neschvalovali jeho rychlé provedení. Prostor protektorátu měl sloužit jako jakási výhoda pro možné jednání německé strany se západními Spojenci a velení se obávalo, aby se ústup nezměnil v úprk. Je z nich zároveň vidět naprostá nereálnost a neschopnost si představit náhled Spojenců na kapitulaci Německa. Sověti zejména kvůli možnému postupu Spojenců horečně připravovali Pražskou operaci, která měla poslední velké uskupení německých vojsk napadnout od severu a východu. Skupina armád Střed ale stále ovládala poměrně velké území a dařilo se jí spořádaně ustupovat a odolávat tlaku. Fronta se táhla zhruba jihozápadně od Brna (zda napojena na severní křídlo armády Süd, 8. armády) – Olomouc – řeka Morava – Freudenthal (až sem 1. tanková armáda) Glatz – Hirschberg (17. armáda) Görlitz – Bautzen – Dresden – Freiberg (4. tanková armáda) – plná zabezpečovací fronta proti spojencům – Chemnizz – Cheb – Weiden (7. armáda). Jak je patrné z mapky, přibližně uprostřed se nacházely všechny důležité základny IX. Flg.K.( J), kterým tak žádné bezprostřední nebezpečí nehrozilo. V mnohem větším nebezpečí byly jednotky v jižní prostoru tzn. i JV 44, což ale velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dobře vědělo a ve svých rozkazech na to reagovalo jejich možným přesunem do Prahy. Proudové útvary na pražském a žateckém letišti se tak dostaly do samého středu závěrečného dění. V tento den nemáme dokumenty o konkrétním nasazení letounů IX. (J) Fliegerkorps v Česku.

----------

4.5.1945. bylo 10 až 12 hodin slunečního svitu, což znamená celkem slunečné počasí, a nevelké množství srážek do 2 mm.

Z Kbel přiletěla II./NJG 100 s nočními stíhačkami Ju 88 G-6.

Letový deník Ofw. Nitschkeho z 1.(F)/100, spolu s jeho svědectvím ukazují, že v Praze byli po 4.5.1945 minimálně tři piloti této jednotky. Nitschke přelétl s Ar 234 B WNr. 140146(?) "T9+NL" z Hörschingu do Prahy 4.5.1945. Zde se setkal se svým bývalým nadřízeným Rudolfem Prassem z Wekusta 26, který v té době velel letišti v Praze-Ruzyni. Naplánovali si úlet do Španělska, ale vše vzalo za své o dva dny později, po vypuknutí pražského povstání. K jednotce mohly přiletět Ar 234 z Plzně.

4.5.1945 aktivitu Me 262 ze III./KG (J) 6 potvrzuje zápisník letů Hanse Pargeho. V 9.33 hod. vzlétl ze Žatce k útokům proti pozemním kolonám (opět je akce označena jako Einsatz (Erdsz.) na Me 262 "12" a po 39 minutách se vrátil zpět. Domníváme se, že cílem byly opět sovětské jednotky v okolí Cottbusu. Ostatní letci, jejichž letové deníky se dochovaly do dnešních dnů nemají 4.5.1945 zaznamenány žádné lety. Jak jsme se zmiňovali v předchozím textu, opravdu vážným problémem se stávalo palivo a také provozuschopnost proudových strojů. Naposledy doplňují zprávy o bojových operacích Me 262 také hlášení americké strany. Taktické letectvo, representované zejména Thunderbolty 9th USAAF opět významně zasáhlo proti železniční dopravě a jen mimochodem došlo k poslednímu střetnutí s proudovými stíhači Luftwaffe. V 10.30 hod. hlídka 12 Thunderboltů 365th FG zahlédla během útoku na kolony vozidel v prostoru Kladna osamělý Me 262, který prchal směrem k Ruzyni. Nad základnou vlétli přímo do střelby flaku, která zasáhla 3 Thunderbolty, a Me 262 díky vyšší rychlosti unikl. Jeho poškození si připsal 2./Lt. Arnold G. Sarrow. V 11 hod. u obce Lužec nad Vltavou nouzově přistál Me 262B "B3+ZM" od 4./KG (J) 54. Letoun už nebyl odklizen. Vzápětí ostatní letci hlídky zaútočili přímo na letiště, kde podle jejich svědectví bylo rozmístěno 36 Me 262 a 5 dvoumotorových letadel(?). Během útoku 1./Lt. William R. Mullen dva Me 262 zničil a další 2 poškodil, ostatní přidali ještě 2 poškozené dvoumotoráky(?). Údaj o 36-ti Schwalbe na Ruzyni, který můžeme považovat za minimální, tak ukazuje, že zde stále působila značná síla proudových strojů. Samozřejmě není známo kolik z nich bylo provozuschopných, dále musíme vzít v úvahu i Me 262 v Žatci. Střízlivý odhad se tak pohybuje okolo 50-ti přítomných Me 262 v Česku.

----------

5.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

5.5.1945 odpoledne vypuklo Pražského povstání.

Velitel ruzyňského letiště, které sousedilo s kasárnami 2. záložního praporu SS, Oberst Eger, navázal kontakty s povstalci a byl ochoten ruzyňské letiště jim vydat. Příslušníci revolučního útvaru Garda svobody začaly také letiště obsazovat. Zdroj.

František Hanzelín a Zdeněk Kraus šli po výzvě rozhlasu k povstání na letiště v Ruzyni a žádali vydání letiště bez boje. Kraus byl zatčen a uvězněn v ruzyňských kasárnách.Podrobnosti.

Na vyšší rozkaz byl však Eger odvolán a na jeho místo byl dosazen spolehlivý Oberstleutnant Hermann Hogeback. Příslušníci záložního praporu SS donutili české revoluční hlídky k odchodu a obranu letiště zajistilo asi 300 příslušníků SS ze záložního praporu. Současně převzal prapor pěchotní obranu protiletadlových baterií a část protiletadlových děl ráže 88 mm a jedno protiletadlové čtyřče bylo přesunuto do prostoru kasáren. Kasárna a letiště se chystaly na kruhovou obranu. S vnějším světem měla posádka spojení pouze rádiem. K Praze mířily (Ozbrojené síly Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), kteří měli označení na rukávové nášivce v azbuce POA (Ruská osvobozenecká armáda (ROA)). Když krátce nato dostali rádiem rozkaz vyslat ke gen. Buňačenkovi, veliteli 1. divize Ozbrojených sil KONR parlamentáře, pobočníka velitele praporu SS-Ustf. Liebmana, pochopitelně jej ignorovali. Zdroj.

Na letišti se nacházelo asi 40 letounů Me 262.

14./JG 300 s Bf 109. Od kdy?

5.5.1945 a potají vyfocená fotka .

V celém jeho průběhu Němci bezpečně drželi letiště v Ruzyni a ve Kbelích ve svých rukou a letecké útvary sporadicky zasahovaly i do bojů. Na první bojový let od přesunu z Mnichova vzlétl se „svým“ Me 262 "9K+OK" Heinrich Haeffner z I./KG 51. Na akci vzpomínal následovně: "Češi pochodují Prahou. Staví barikády a všude vyvěšují rudé a české vlajky. Vysílač Praha je už také v českých rukách a informuje o nové české vládě. Stále povolává dobrovolníky do českého vojska a divoce štve proti všemu německému v Čechách. Nyní dostáváme rozkaz k letu. Máme letět nad Prahou a zahnat povstalce zpátky do domů. Startuji v 17.20 hod. bez bomb. Tam, kde vidím větší shromáždění povstalců, střílím do vzduchu, aby se rozutekli. Naše kanónová munice se ve vzduchu po chvíli rozprskne pokud nenarazí na cíl. V 17.55 hod. opět hladce přistávám na letišti. Bylo nasazeno asi 40 Me 262. Také odstartoval jeden Ju 188, který měl shodit pumy na vysílač v Praze 1. ... Vysílač nebyl zničen, protože v noci volal na pomoc RAF." V centu Prahy bylo skutečně zaznamenáno několik náletů a další zaznamenali v Roztokách, ale s nasazením Me 262 patrně souvisí jen útoky v otevřeném terénu. Tak byla například střelbou 2 stíhaček rozprášena výprava povstalců před Jenčí, na samém okraji základny v Ruzyni. Okamžité nasazení letectva, které v pražském prostoru tvořily již pouze jednotky z Ruzyně, mělo zprvu sporadický charakter.

Nicméně, ve 21.40 hod. přišel na styčného důstojníka Heeresgruppe Mitte důrazný požadavek Generalleutnat Waffen SS Karla-Friedricha von Pückler-Burghaus (velitele zbraní SS v Čechách a na Moravě) o nasazení následující den:

• 1) vlastní síly za svítání v útoku na jihovýchodní a jižní okraj města ze směru Benešov na pravém a ze směru Zbraslav na levém břehu Vltavy na sever

• 2) dbát na hákové kříže na domech a červené kříže na budovách a na signály pro letce

• 3) Cíle: celé jádro města na východním břehu Vltavy s hlavním cílovým bodem okolí Václavského náměstí (východně Střeleckého ostrova, přes který vede jediný most)

• 4) mnoho zápalných bomb, celé hnízdo musí hořet."

Požadavek na Luftwaffe pro boj s povstalci tak byl jasný.

KTB – TKL (Kriegstagebuch vedoucího Technische Luftrüstung) ze dne 31.3.1945 uvádí rozkaz Kammlera o vyzbrojení KG 51 raketami R4M, ale kdy tomu skutečně došlo není jisté. Montáže prováděl personál JGr. 10 a začaly v dubnu 1945 u I./KG (J) 54 a skupiny Stamp, kam bylo 5.4.1945 zasláno 25, respektive 5, sad raket a závěsů.

----------

6.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost, hodně srážek, 6 až 16 milimetrů. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

Brzy ráno se situace povstalců v Praze radikálně změnila, protože došlo k dohodám o spolupráci s jednotkami Ruské osvobozenecké armády (ROA) Ozbrojených sil KONR, obecně nazývanými Vlasovci. Útvar složený zejména z ruských zajatců ochotných bojovat proti Stalinovi byl Němci dobře vyzbrojen a jeho početní stav okolo 20 tisíc mužů byl značnou silou. Jeho přechod na protivníkovu stranu znamenal pro Němce značnou komplikaci a zcela zásadně zasáhl do leteckých operací z Prahy-Ruzyně. Jednotky 1. divize ROA vyrazily 5.5.1945 z dočasného shromaždiště v okolí Berouna a dopoledne 6.5.1945 se zapojily do bojů na jihozápadním okraji Prahy. Na levém křídle postupoval po plzeňské silnici 3. pluk, který po poledni dosáhl obce Chrášťany.

Počasí bylo tak špatné, že byl vzlet nemožný. Odpoledne se počasí zlepšilo a v Praze přistál General Peltz velitel IX. (J) Fliegerkorps.

V odpoledních hodinách odbočovaly útvary 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR ze státní silnice Beroun - Praha na sever. Počínaje obcí Chrášťany až po křižovatku Bílý beránek se přibližovaly k ruzyňskému letišti a zaujaly východiště pro útok na karlovarské silnici počínaje obcí Hostivice až po Liboc. Pluk byl zesílen dvěma dělostřeleckými bateriemi a tanky. Toto neobyčejné soustředění těžkých zbraní vzhledem k podmínkám Pražského povstání je vysvětlitelné dvěma okolnostmi. Ani vojenské velitelství Pražského povstání Bartoš, ani velitel divize generál Buňačenko neznalo počty německé ruzyňské posádky. Druhá okolnost, z vojenského hlediska, vážila mnohem víc. Plánovaný útok z východiště musel překročit z převážné části, otevřený terén; jeho dnešní stav - zástavba z poválečných let - situaci zkresluje. V pořadí naléhavosti pro situaci v Praze stálo na čelním místě zastavení leteckého bombardování Prahy. Zdroj.

V době kdy jednotky 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR vstupovaly na karlovarskou silnici, byl vyslán k německé posádce parlamentář, který vyzval velitele německých útvarů, aby se posádky bezpodmínečně vzdaly. Pokud tak do půlhodiny neučiní bude každý německý voják, který padne do rukou Ozbrojených sil KONR pověšen. Celého tohoto jednání se za českou stranu zúčastnil i člen národního výboru Šťastný a škpt. Zrzavý. Zdroj.

Mezi velitelem 3. pluku 1. divize  Ozbrojených sil KONR pplk. Aleksandrovem a Oberstleutnantem Hogebackem došlo dvakrát k dohodám o příměří, která ale nebyla ruskou stranou dodržena. Oberstleutnant Hogeback viní za tento stav německého velitele Prahy generála Toussainta, který stále doporučoval nebojovat a spíše uklidňovat vlasovská vojska. 

Gen. Hans Seidemann, velitel Luftwaffenkommando VIII se podvakrát pokusil zasáhnout do situace v Ruzyni. Odpoledne vyslal na místo střetu náčelníka štábu bývalého VIII. Fliegerkorps (v Heřmanově Městci Hermann Städel (okres Chrudim). Oberst. Helmut-Günther Sorge měl situaci, která se dosud označovala za nedorozumění, vyřešil bez boje. Na německé straně se předpokládalo, že se bude jednat s Vlasovem. Sorge přistál na letišti letadlem Fi 156 Storch. Po diskuzi s Hermannem Hogebackem se nabídl jako parlamentář pro jednání s Gen. Vlasovem, který měl být dle jeho vlastního vyjádření jeho přítelem. Autem odjel na karlovarskou silnici. Auto se vrátilo za půl hodiny, nemohl tedy jednat s Vlasovem, ale řidič doručil další ultimatum od pplk. Alexandrova: Jestliže do půlhodiny nedojde ke kapitulaci, bude Sorge oběšen. K tomu zřejmě došlo, protože Sorgeho již nikdo od jeho odjezdu neviděl. Na karlovarské silnici proti hřbitovu byl zastřelen neznámý německý Oberst, který podle výpovědi svědků jezdil na motocyklu několikrát mezi ruskou a německou stranou. Nedá se prokázat, že to byl Sorge. Zdroj.

Vlasovci však odpověď na své jednání s Němci po vypršení ultimata nedostali, když lhůta vypršela zahájili vlasovci palbu z minometů a o něco později i z ručních zbraní. Palba jednotky Ozbrojených sil KONR pak přerušila radiové spojení německého praporu s velitelstvím zbraní SS v Praze a jediným spojením pak zůstala jen radiostanice umístěná u velitele letiště. Velitel letiště onou jedinou radiostanicí hlásil Gen. Seidemannovi veliteli Luftwaffenkommando VIII svou situaci a žádal jej o pomoc. Zdroj.

Letecký průzkum potvrdil, že celý prostor jižně od obce Ruzyň a letiště je obsazen vlasovci a další útvary postupují od západu na Prahu. Jednalo se o 4. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR. Na základě těchto zpráv bylo rozhodnuto napadnout tato vojska leteckým útokem všemi letadly Me 262. Na ruzyňském úseku byly zjištěny dva tanky. Zdroj.

Z letových deníků je patrná velká aktivita Me 262 po 16 hodině, kdy se útoků na pozice ROA podél plzeňské silnice jižně od základny účastnily stroje od všech KG a KG (J) jednotek. Útoky probíhaly střelbou palubními zbraněmi a raketami R4M. Jako návodčí sloužily letouny Arado (zřejmě Ar 96B), které zjišťovaly potencionální cíle, které následně napadaly Me 262.

Na tomto útoku se určitě podílelo přes 30 Me 262.

U obce Rudná-Hořelice (okres Praha-západ) sérii hloubkových útoků proti 3. a 4. pluku 1. pěší divize  Ozbrojených sil KONR, které postupovaly po hlavní silnici od Berouna k Praze.

Největší útok se odehrál před Chrášťany, kde se společně s kolonou Vlasovců pohybovalo téměř 500 mužů oddílu Železo. Nálet krátce po 14 hodině provedlo údajně 12 turbín. Shozeny byly bomby, které zapálily dům u silnice. Oddíl Železo měl jednoho padlého, shořela 2 auta s nákladem obvazového materiálu, 1 auto s municí a 2 osobní velitelské vozy, vesměs technika zabavená německé koloně předcházející den. Několik padlých Rusů bylo posléze pohřbeno přímo u silnice. Právě během tohoto útoku mělo dojít k sestřelu Me 262 u Dušníků.

Jednotky Ozbrojených sil KONR sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun dopadl u nádraží v obci Dušníky (dnes Rudná, okres Praha-západ). Lt. Schimmel od 2./KG 51 zahynul. Letecká badatelna.

V průběhu odpoledne se mezi Chrášťany a Zličínem odehrávaly další útoky, ale v nastalém zmatku již nejsou odlišovány. Není jasné, zda šlo o původní plán nebo odpověď na letecké napadení, ale odpoledne 3. pluk zahájil dělostřelecké ostřelování letiště Ruzyně. V pozemních útocích však byl pasivní, a přestože v rychlém postupu k Ruzyni neměl překážek, postupoval dále na Zličín a Řepy.

Jen 7 strojů opět přistálo na Ruzyni. Z naší 2./KG 51 to byli Hptm. Abrahamczik, Oblt. Haeffner a Uffz. Pöling.

Všechny ostatní Me 262 letěly dále do Žatce a přistály tam. Z naší 2./KG 51 to byli Oblt. Strohtmann, Lt. Bartel a Ofw. Fröhlich. Lt. Schimmel byl sestřelen a o Ofw. Brunsovi nemáme zprávy.

Lt. Heinrich Häffner od 2./KG 51.

Franz Gapp od 8./KG (J) 6 uvádí ve svém deníku jako důvod nasazení "Platzsch.(Wlasow Truppe)", tzn. obranu letiště před pozemními jednotkami vlasovovy armády.

Günther Eilhardt z I./KG (J) 54 vzlétl dvakrát na "Schlachteinsatz" s cílem "LK.W.Kolonnen" a při druhém letu měl poruchu motoru. Pravděpodobně po válce dopsaný text však akce označuje jako útoky na dálnici u Odry a ruské letiště u Odry. To je rozhodně zajímavé, protože většina bojových letů z Ruzyně byla zaměřena na útoky proti povstalcům a obrana vlastní základny byl jednoznačně primární úkol.

Jednotky Ozbrojených sil KONR sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun nouzově přistál u obce Choteč (okres Praha-západ). Ofw. Bruns od 2./KG 51 byl zajat a později asi zabit.

Oblt. Wolfgang Löhe (dříve 6./KG (J) 54, zde zřejmě v rámci I./KG (J) 54) v poválečném doplnění svého deníku uvádí "boj proti pozemním cílům vlasovovy armády a českým povstalců". Löhe vzlétl z Ruzyně, ale po boji přistál v Žatci.

II./NJG 100 s nočními stíhačkami Ju 88 G-6 odletěla do Žatce.

Nitschke od 1.(F)/100 se, spolu s ostatní proudovou technikou, musel 6.5.1945 přesunout do Žatce. Pro přelet použil stejné Ar 234 a na palubu vzal ještě kolegu ze své jednotky Ofw. Olbortha.

Při startu vysadil motor stroji Me 262 "žlutá 5" od I./KG (J) 54 a ten dopadl zpět na dráhu. Do Žatce se Günther Eilhardt dostal s Aradem Ar 96 B a přivezl s sebou zraněného vojáka.

Letecký útok na rozhlas Sender Prag zdrželo špatné počasí a hlavně postup povstalců a vlasovců.

(Rozhlasové studio na Vinohradech bylo zničeno v 17.40 hod.)

Kolem 19.30 hod. Lt. Heinrich Häffner od 2./KG 51 dostal rozkaz zničit se svým Me 262 "9K+OK" pražský vysílač. Vysílač stále vyzýval Čechy k boji proti všem Němcům a volal na pomoc anglické letectvo. Na mapě Prahy jsem dostal zakreslenu přesnou polohu vysílače a v 19.50 hod. jsem odstartoval se dvěma 250 kg trhavými pumami a s 24 raketami. Dobře jsem rozeznal vysílač a ve dvou náletech jsem odhodil bomby. Při třetím náletu jsem odpálil všechny rakety. V 20.35 hod. jsem bez poškození přistál zpět v Praze-Ruzyni. Tuto noc jsme už o vysílači nic neslyšeli. V noci jsem byl u našich techniků, kterým byl přidělen úsek obrany letiště. Noc ale proběhla klidně, protože Vlasovova armáda ještě nezahájila svůj útok. Technici přitom natankovali letadla, podvěsili pumy a rakety a nabili palubní zbraně.

V této době dopadla puma do Štefánikových kasáren (dnes Justiční palác) na Náměstí Kinských 234/5.

V pozdních odpoledních hodinách zachytila radiová stanice na velitelství letiště následující rozkaz: Všechny německé jednotky zahájí co možná nejdříve přesun na západ a pokusí se probít k předsunutým americkým jednotkám. Rozkaz byl opožděnou reakcí štábu Heeresgruppe Mitte a zároveň předzvěstí kapitulace německých ozbrojených složek v Praze o které se zatím jednalo. Na jeho základě se oba němečtí velitelé dohodli, že společně prolomí obranu vlasovců a probijí se, jak bylo nařízeno, na západ. Ústup z Ruzyně byl koordinován s prostředky německého letectva, které v té době mělo stále ještě dostatek vozidel západně od letiště, ačkoliv se přesně neví kde. Bylo dohodnuto, že až se německé útvary probijí z obklíčení, letectvo dodá autobusy na převoz raněných. Zdroj.

Pozemní personál zůstal v Ruzyni a účastnil se obrany letiště. Obsluhy flaku opustily svá místa bez rozkazu již předtím. Při přípravě odchodu německých jednotek z ruzyňského letiště bylo vyřešeno i krytí probíjejících se německých jednotek Luftwaffe. Krytí zadního voje obou německých útvarů převzal dobrovolně SS Obersturmbannführer Wagner se 120 zkušenými frontovými vojáky z roty rekonvalescentů. Až by zajistil zadní voj, měl se přidat se všemi zase zpět ke své jednotce. Zdroj.

----------

7.5.1945 napadlo 12 až 24 mm srážek, ale minimální teplotu již nad 10°C a maximální kolem 15° C, tento den již je zaznamenána proměnlivá oblačnost a zvýšený sluneční svit.

V časných ranních hodinách vyrazila německá ruzyňská posádka z obklíčení ve směru Louny. V čele kolony postupoval protiletadlový kulomet na pojízdné lafetě, pak následovaly roty SS s ručními zbraněmi a téměř bez střeliva. Uprostřed kolony byli převáženi na vozech s koňským potahem těžce ranění. Kolonu uzavíral další protiletadlový kulomet a posádka letiště. Současně ze všech zbraní, které zůstaly v kasárnách, zahájila rota zadního voje palbu na obléhající jednotky Ozbrojených sil KONR a provedla pokus o útok směrem na jih, aby odvedla pozornost od ústupu vlastních sil. Kruh obklíčení zřejmě nebyl úplný, protože prapor ustupující na Louny na útvary Ozbrojených sil KONR nenarazil. Z karlovarské silnice, která byla nejvýše položeným místem na straně Ozbrojených sil KONR, bylo možno velmi dobře pozorovat prostor letiště i kasáren poněkud na východě. Severní část letiště a silnice na Louny však mizí za horizontem a je tedy možné, že ustupující posádku oblehatelé neviděli.

Josef Linhart z Hořelic (dnes Rudná u Prahy): "Časně ráno kroužila nad krajem již německá letadla. Jedno z nich zahájilo před šestou hodinou palbu z palubních děl přímo kolem našeho domu. Ohlušující rány vzbudily ty, kteří ještě spali. Rány zasáhly ulici Na horkách, při čemž byly poškozeny domky našich nejbližších sousedů Vávry, Pittnera, Čipery, Vlacha a Bosáka. U nich byly poškozeny střechy, ploty, rozbita okna, nadělány různé škody, někde v kuchyni, jinde na chodbě, na dvoře atd. U Bosáků byl proražen štít domu. Manželé Vávrovi byli lehce raněni. Také na hlavní ulici Pražské byla poškozena okna... Ještě dříve než spustila palba z  letadel v uvedeném úseku bylo vypáleno několik ran v blízkosti budovy obecního úřadu. Byla poškozena střecha úřadu, na půdě vybuchla jedna puma, vyrazila střechu ze strany severní a druhá puma z jihu nevybuchla..."U dušnického nádraží zasáhly bomby koňské spřežení, dva příslušníci oddílu Železo zahynuli. V Chrášťanech se brzy ráno opakoval útok na trén koňských potahů, shozené bomby usmrtily 5 vlasovců a zabito bylo 23 jejich koní. V průběhu dne se však jednotky ROA a čeští dobrovolníci probojovali k nádraží v Hostivici, odkud již snadno i ručními zbraněmi kontrolovali plochu letiště.

Helmut Haeffner: "za úsvitu připravili technici můj stroj ke startu. Když jsem nasedl do letadla a chtěl spustit startovací motor, dostali jsme se už pod první kulometnou palbu. Odstartoval jsem hned, jakmile byly oba motory v plných otáčkách. Zaútočil jsem pumami, raketami a kanóny na nepřátelské jednotky jižně od letiště. Let trval od 5.25 do 6.10 hod. Účinek pum a raket byl tak dobrý, že se útočníci stáhli. Technici připravili můj stroj opět k letu. Natankovat, zavěsit pumy, nabít kanony a rakety.

Lt. Wolfgang Wichmann s He 111 od bývalé 2./KG 200 neměl žádné spojení se štábem skupiny. Jeho letoun zaparkovaný mezi hangáry nebyl dělostřelbou poškozen a tak s ním uletěl do Hradce Králové.

Günther Eilhardt z I./KG (J) 54. Při startu mu vysadil motor a jeho stroj "žlutá 5" dopadl zpět na dráhu. Do Žatce se dostal s Aradem Ar 96 B a přivezl s sebou zraněného vojáka.

Ráno zahájil 3. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR s dělostřeleckou baterií a třemi tanky útok dvěma směry: Západní probíhal otevřeným terénem přes údolí Litoveckého potoka, východní přes obec Ruzyně na kasárna. Oba cíle byly hájeny v té době dohromady pouze 120 muži zadního voje. Ti se udrželi pouze dvě hodiny. Když vystříleli všechnu munici a zničili těžké zbraně, zahájili ústup na západ, a jelikož se rozptýlili po tak velkém prostoru, rozpadli se na několik skupin.

Helmut Haeffner: "v 10.25 hod. startuji znovu nad stejnou oblast. Tentokrát jsem nebyl pod palbou. Chtěl jsem útočníky zatlačit dále, odhodil jsem na ně pumy a na vozidla střílel rakety. Potom jsem letěl zpět na přistání. Už jsem měl vytažený podvozek a vysunuté klapky, když jsem byl rádiem informován, že na východní straně letiště jsou nepřátelské tanky a střílejí na tam odstavená letadla. Při přiblížení k přistávací dráze jsem je uviděl. Trochu jsem odbočil z kurzu a jeden tank jsem zaměřil. Kanóny jsem ještě nevystřílel. Přiblížil jsem se k tanku a během palby jsem si všiml, že nemá zavřený poklop a že světelná stopa je přímo v cíli. V zatáčce jsem uviděl, že tank hořel a že ostatní opustily letiště východním směrem. Při útoku jsem ale i já dostal několik zásahů do nosných ploch. Chtěl jsem zatáhnout podvozek a pronásledovat unikající tanky. Podvozek se ale nedal zatáhnout, protože byl také několikrát zasažen. Protože bych po přistání v Praze nemohl znovu odstartovat, letěl jsem tedy do Žatce. Protože už nebylo radiové navádění, letěl jsem podle letecké mapy 1:500 000.

Odpoledne ze Žatce odstartovali z naší 2./KG 51 Oblt. Strothmann, Lt. Batel a Uffz. Pöling. Měli za úkol ochranu letiště v Praze-Ruzyni před povstalci a Vlasovovými oddíly a zlikvidovat případné barikády na silnici Praha - Žatec.

Lt. Heinrich Häffner od 2./KG 51 v Žatci viděl, jak se Oblt. Strohtmann chystá na přistání s jedním běžícím motorem. Náhle se jeho Me 262 v zatáčce zřítila. Mohli jsme ho jen mrtvého vyprostit z trosek. Protože vrak neshořel, domnívám se, že mu došlo palivo. Na jeho havárii někde v těsné blízkosti žateckého letiště však Hptm. Abrahamczik vzpomíná odlišně, když uvádí, že kolem 17 hodiny během ohlášeného příletu Oblt. Strothmanna viděli požár po nárazu, ale na místo havárie na území obsazeném českými povstalci se nemohli dostat. Tělo německého letce bylo uloženo do hromadného hrobu v Žatci a dnes je připomenuto v pamětní knize německého vojenského hřbitova v Mariánských Lázních.

Zřícení Me 262 A-2a. Pilot Uffz. Eberhardt Pöhling od 2./KG 51 u obce Ořech (okres Praha-západ). Vlasovci pilota po nouzovém přistání dobili. Letecká badatelna.

Na konci dne byly bojeschopné letové části III./KG (J) 6, I./KG( J) 54, I./KG 51 a Stab, I. a III./JG 7 na letišti v Žatci.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo ještě tohoto dne zprávu o dislokaci svých útvarů, bohužel popisuje jen jednotky v jižní oblasti. Z jednotek IX. (J) Fliegerkorps je zde zmíněna pouze JV 44, nyní přejmenovávaná na IV./JG 7, která se nacházela v Salzburg-Maxglan v síle 21 strojů. Opět je zde zopakováno, že v případě postupu nepřítele do Hörschingu má útvar přeletět do Prahy. JV 44 se ale do Prahy nedostala. Piloti jednoduše odmítli rozkaz splnit a vzdali se tento den Američanům. V dokumentu je však také hojně škrtáno, mimo jiné název IX. (J) Fliegerkorps. Buď byla JV 44 vyjmuta z jeho pravomocí nebo celý IX. (J) Fliegerkorps byl na samém konci války zrušen. Zda existoval podobný dokument pro zbylé útvary Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nevíme, nicméně z dokumentu je patrné, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) si zachovalo velení a přehled nad svými jednotkami až do samého konce války. Sovětský postup směrem na Prahu se večer zastavil na českých hranicích. Německá 4. tanková armáda se nadále stahovala k americkým liniím a k bojům docházelo sporadicky. Vždy se jednalo o jednotky zadního voje bránící důležité komunikační křižovatky nebo opěrné body. Letecká podpora, byla zcela minimální a nasazení proudových strojů nemělo na průběh bojů žádný větší význam

Za dobytí ruzyňského letiště utrpěl 3. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR následující ztráty na mrtvých:
5 při hloubkových náletech na silnici Praha - Plzeň.
4 při hloubkovém náletu na děl. baterii v Řepích.
19 při útoku na ruzyňská kasárna.
Zatím neznámý počet pohřbených na hřbitově v Jenči a v hromadném hrobu v prostoru ruzyňského letiště. Pluk přišel o 30 % svého počtu. Hroby vlasovců.

, .

Obyvatelé z okolních obcí se vrhli na opuštěné letiště.

Půl hodiny před půlnocí zaslal Gen. Pückler Skupině armád Střed hlášení s hodnocením bojů v Praze a požadavky na další den. Praví se v něm, že: „…rozptýlené letecké útoky z dnešního dne byly bezúčelné…“ a na jiném místě: „Žádáme znovu silné nasazení letectva proti Václavskému náměstí – Příkopům“. Letecké jednotky z Ruzyně měly jiné starosti a ani žádost Skupiny armád Střed na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), pokud byla vůbec učiněna, zřejmě žádnou leteckou pomoc nepřinesla.

Na letišti na hostivické straně v objektech, které zbyly po prachárnách byla hospodářská správa letiště. Zůstalo tam spousta zvířat, hladových, žíznivých. Kluci je nakrmili a Jirka Bureš přivedl dolů do Hostivic stádo uherských volů. Kdysi to byla zvířata ve dvoře zcela běžná. Tenkrát na ně koukali lidi jako na zjevení. Jsou čistě bílí a mají ukrutné rohy, určitě alespoň dva metry v rozpětí. První vůl měl na pravém rohu barevný portrét vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Voli došli do statku kromě toho prvního, toho porazili a kdo přišel u Neradů dostal guláš. Zdroj.

Co bylo nalezeno. Nedatováno.

Letiště nebylo za války nikdy bombardováno. Pouze hloubkové nálety zničili letouny Luftwaffe na zemi a protivzdušnou obranu prostoru, po válce mnoho vraků vojenských letounů. Nepoškozeny zůstaly letouny: Ju 86 C-1 WNr. 0974 D-ASOE pojmenovaný Hesselberg od Deutsche Lufthansa AG.

V bývalých Deutsche Lufthansa AG, Reparaturwerkestaetten, dílny na opravy dopravních a transportních letadel Junkers, byly nalezeny asi tři kusy Ju 52/3m v civilní verzi a Ju 352.

Fi 156 Storch Zdroj.

Me 262 A-1a "bílá 8" od I./JG 7. Me 262 "žlutá 2" původně "B3+??" od 3./KG (J) 54. Me 262 "černá 4" od JG 7.

Průzkumný Do 217 M-1 "K7+EK" od 4.(F)/Nacht .

Fw 190 D-9 WNr. 211164 " <4+" od Stab/JG 6 z Liberce.

Bitevní Fw 190 F "23" od které jednotky?

Noční stíhací Bf 110 G-4 WNr.730255 "7J+AF" (F = Stab V. Gruppe) od NJG 102 s radiolokátorem FuG 220 Lichtenstein SN-2. Později přesun do Letňan.

Noční stíhací Ju 88 G-6 WNr. 622147  , , , . (bez označení a s neobvyklou kamufláží) vybavený radiolokátorem FuG 220 Lichtenstein SN-2 a výzbrojí Schräge Musik.

Stíhací Bf 109 K-4 "černá 12" od KG (J) 6 . V pozadí dva Ju 88.

Na českém území zůstaly Ar 234, doložené fotograficky. Především to byla dvě Ar 234 C-3 sériových čísel W.Nr. 250001 a 250012 na pražské Ruzyni. Oba stroje zůstaly po skončení války na ruzyňském letišti a na konci roku 1946 se staly předmětem zkoumání firmou Avia (v záznamu jsou označovány jako „dva vraky Ar 234 pro dvě dvojčata proudových motorů BMW 003 a pro dva pevné kanony umístěné na bocích pod pilotem“). Ta projevila v prosinci 1946 zájem o provedení prohlídky strojů, která nakonec proběhla na počátku měsíce. Po téměř jeden a půl ročním stání na otevřené ploše u letiště byly draky celkem zachovány, jen trupové gumové nádrže byly vyřezány. Letouny neměly motory, pneumatiky, prosklení a vybavení kabin, „robotů umístěných v zadní částech trupů“, ale trupy, křídla a například podvozky byly v pořádku. Ze zprávy prohlídky vyplývá, že ačkoliv se jednalo o stejnou verzi Arada, nebyly stejného technického provedení. Rozdílné bylo vyvážení kormidel. U WNr. 250001 pomocí segmentů (jako u Ar 234 B), u WNr. 250012 pomocí protizávaží. To je také viditelné i na dochované fotografii. WNr. 250012 už byl vyroben ve formě skutečného sériového stroje se všemi příslušnými detaily. V těch se shodoval i s WNr. 250006, takže technické rozdíly u WNr. 250001 souvisely se snahou o co nejrychlejší náběh sériové výroby. Z tohoto důvodu byly některé technické detaily převzaty z prototypů, resp. z Ar 234 B. Zpráva z prohlídky však mimo popis zmíněných strojů odhaluje, že ve stejné době vlastnila Avia v Letňanech další Ar 234, tentokráte však verze B (v textu je uvedeno „Ar 234 v Avii je pro dva motory Jumo 004 a bez kanonů“). To znamená, že se na pražských letištích muselo zachovat minimálně jedno další Ar 234 B. Bohužel jakékoliv další údaje o něm schází. Předpokládáme, že po odletu ostatní techniky 6.5.1945 zůstalo také v Praze-Ruzyni a náleželo do stavu 1.(F)/100. (ex. plzeňské III./EKG 1)

Ju 52/3m "??+GX" s poškozeným křídlem .

----------

Do 8.5.1945 se jen zvolna oteplovalo na maximální teplotu 18° C.

8.5.1945 dopoledne vytvořena čs. vojenská správa, v čele s plk. let. Ladislavem Sykou. Ten se škpt. let. Jaroslavem Polmou začal organizovat strážní službu a zajišťování leteckého materiálu.

Na letišti přistál německý Si 204, zůstal stát a po zjištění, že letiště je  rukou povstalců vzlétlo směrem na letištní věž a pozorovatel střílel kulometem po strážných a lidech na letišti. Nikdo nebyl zraněn.

Odpoledne ještě přistál Fi 156 Storch, který ale odletěl směrem na Prahu. Bylo po něm stříleno.

8.5.1945 pilot Kraus, který byl osvobozen vlasovci, zajistil s Hanzelínem některá letadla (Fi 156 Storch, He 72 Kadet, Go 145). Po přemalování německých znaků pilot Kraus v 16.10 hod. startuje s Fi 156 Čápem nad Prahu. Podrobnosti.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

9.5.1945 kolem 5 hodiny ráno začala hodinová přestřelka přicházejících jednotek Dělnicko-rolnické rudé armády s ustupující Němci z vnitřní Prahy. Poté co se Němci vzdali byli odvedeni do Ruzyně.

To už šla hláška do Hostivic, že od Jenče jedou ruské tanky. Za chvíli tu byli. Bylo okamžitě po jakékoliv organizaci. Lidi nalezli na tanky a jeli s osvoboditeli dobývat, dobytou Prahu. Plán na ostrahu objektu byl v čudu a letiště otevřeno rabování. A bylo důkladné, ani se mi o tom ještě po létech nechce psát. (Později jsem kradl  i já – k posměchu kamarádů – knihy. Ještě řadu leteckých publikací mám a jsou velmi vzácné, pro toho kdo je dovede ocenit.) Zdroj.

Kolem 10 hodiny prošli letištěm pěší sovětské útvary spěchající za tanky.

9.5.1945 dvě skupiny po 6 stíhačkách Jak-9 od 181 иад, 3 шак, 2 ВА ze základen v Dolním Slezsku blokovaly západní a jižní letiště Praha (nebo západní a východní letiště Praha) během bojové činnosti 3 шак, 2 ВА v okolí Liberce. Deník bitevního korpusu.

9.5.1945 zálet letounu Go 145 A.

9.5.1945 zálet letounu Ju 352 A-1 WNr. 100023, trvající 70 minut nad Prahou. Posádka F. Kládek s mechanikem Růžičkou a skupinou čs. důstojníků.

Příprava na přijetí sovětských letounů 2 ВА.

Sověti u nás.

9.5.1945 dopoledne přiletěl sovětský bitevní letoun Il-2 od 144 гшап, 9 гшад, 1 гшак, 2 ВА z  Doprovázelo ho šest stíhacích Jaků vedených kapitánem Michailem Kuzmičem Tokarenkem šturmanem 153 гиап, 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА ze Senftenbergu.

Gardový kapitán velitel eskadrily Talgat Jakubekovič Begeldinov командир АЭ гв. капитан Талгат Якубекович Бегельдинов měl za úkol zjistit situaci v Praze, zda už Prahu neobsadil konkurent - Jerjomenkův 4. UF. Foto po 27.6.1945.

Poté odletěl zpět do Finsterwalde (?). Podle této mapy Cvitov?

V 14 hodin přiletěl Begeldinov v čele 42 letounů Jak-1, Jak-7B, Jak-9 od 152 гиап a 156 гиап, 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА. Zdroj. Zdroj.  Zdroj. Kdy později přiletěla 153 гиап? Zdroj.

Jak-9M "35 a "21". Vpravo dvoumístný UJak-9 nebo Jak-7B(U) "120" od 152 гиап, 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА. Zdroj. Kdy?

V 15 hodin přiletěl palkovnik Joffe, náčelník štábu 1 гшак, 2 ВА.

9.5.1945 po 16.30 hod. kolem letiště Ruzyně prolétávala dvojice amerických průzkumných letounů Lockheed F-5E Lighting od 10th Photographic Group (Reconnaissance) z letiště Fürth R-28. Hlídkující sovětští stíhači ze Saska ho sestřelili. Vítěz Vasilij Andrejevič Pšeničnikov na letounu Bell P-39 Airacobra od 100 гиап, 9 гиад, 6 гиак, 2 ВА z letiště Neuhausen (10 km JV Cottbus). 1/Lt Thomas P. Petrus se z hořícího stroje zachránil pomocí padáku, utrpěl popáleniny na hlavě a na krku. Letoun dopadl poblíž letiště. Kolega 1/Lt Tom Jackson z druhého Lightingu zaznamenal padák. Americký letoun sestřelil americký letoun. Oba dva letěly na americký letecký benzín. Víte, že 90 % leteckého benzínu za války Sovětům dodali Američani? Letecká badatelna. Střelba do vlastních řad.

Od 17 hodin předválečný velitel čs. letectva div. gen. Ing. Jaroslav Fajfr čekal na velitele 1 гшак, 2 ВА.

Ve 20 hodin přiletěl genpor. Vasilij G. Rjazanov генерал-лейтенант Василий Георгиевич Рязанов velitel 1 гшак, 2 ВА .

----------

10.5.1945 Tanglat Jakubekovič Begeldinov s Il-2 vedl skupinu 24 letounů (stíhaček?) v nízkém letu nad zbytky německých vojsk jižně Prahy. Bez jediného výstřelu donutili Němce se vzdát. Zdroj.

10.5.1945 popálený 1/Lt Thomas P. Petrus odjel spolu s dvěma US piloty. Těm Sověti na Ruzyni věnovali vrtuli pro poškozený Fi 156, se kterým přistáli někde u Písku.

10.5.1945 ustaven velitel letiště Jaroslav Borecký rozkazem div. gen. Ing. Jaroslava Fajfra.

Přiletěla (kdy?) stíhací 7 гиад, 2 иак, 2 ВА s podřízenými:

    1 гиап s Jak-3,

    89 гиап s Jak-9D, Jak-9T, Jak-9U,

    115 гиап s Jak-9, Jak-3.

Večer (kterého dne?) do Hostivic (okres Praha-západ) přišli letci plukovníka Bujanova, kteří přistáli na letišti s Jaky. Zdroj. Hrdina Sovětského svazu Геро́й Сове́тского Сою́за Гвардии подполковник Виктор Николаевич Буянов gardový podplukovník Viktor Nikolajevič Bujanov, náčelník politického oddělení 7 гиад, 2 иак, 2 ВА. Obdržel čs. vyznamenání Československý válečný kříž 1939.

----------

11. až 13.5.1945 maximální teploty přesahovaly 30° C.

11.5.1945 přiletěla bitevní 8 гшад, 1 гшак, 2 ВА s podřízenými:

        140 гшап,

        142 гшап,

        143 гшап.

11.5.1945 přiletěla bitevní 144 гшап, 9 гшад, 1 гшак, 2 ВА. Podle této mapy.

----------

----------

----------

14.5.1945 se bitevní 144 гшап, 9 гшад, 1 гшак, 2 ВА vrátil do Finsterwalde.

Celkem 47 vojáků pohřbených na Olšanských hřbitovech zahynulo otravou metanolem nebo alkoholem, tedy zhruba každý desátý. První zemřelý z této skupiny byl zkušený válečný letec gardový major Viktor Ivanovič Malcev гв. майор Виктор Иванович Мальцев ze štábu 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА (hrob 101). Tento důstojník Rudé armády byl v roce 1941 vyznamenán Leninovým řádem , 14.5.1945 pak zemřel na otravu koňakem. Hlášení o jeho smrti tvrdí: „V důsledku otravy alkoholem došlo k zástavě srdce a ochrnutí dýchacího centra“.V Rusku se ale píše, že zahynul v boji. Zdroj.

----------

----------

Sovětské DC-3 a B-25 Mitchel. . Kdy?

----------

Sovětský Fi 156 Storch na kompenzačním kruhu a v pozadí Po-2 . Kdy?

17.5.1945 na letišti Plzeň-Skvrňany měl mezipřistání britský letoun Dakota Mk. IV "KG780" od No. 147 Squadron RAF s čs. posádkou - piloti F/Lt Václav Foglar, W/Cmdr Vladimír Nedvěd, navigátor F/Lt Jaromír Grygar a radista F/O Ludvík Král. Letoun nesl na palubě druhý sled londýnské administrarivy v čele s ministrem dr. Hubertem Ripkou, pražským primátorem dr. Petrem Zenklem a vyslancem dr. Jurajem Slávikem a pětičlennou vojenskou delegací, kterou tvořili náčelník čs. voj. mise ve Velké Británii brig. gen. Bruno Sklenovský-Bosý, pplk. let. Josef Duda, pplk. let. Alois Hlobil, plk. gšt. Josef Schejbal, mjr. let. František Doležal a mjr. let. Karel Mrázek. Letoun odstartoval z letiště Croydon, mezipřistání v Bruxelles Evere a v Plzni. Poté přistál v Praze-Ruzyni. MAPA. Vracel se 21.5.1945.

Přesun materiálu z Velké Británie výhradně pomocí letounů RAF od jednotek: No. 24 Squadron RAF, No. 147 Squadron RAF, No. 190 Squadron RAF, No. 196 Squadron RAF, No. 295 Squadron RAF, No. 296 Squadron RAF, No. 297 Squadron RAF, No. 298 Squadron RAF, No. 299 Squadron RAF, No. 570 Squadron RAF, No. 620 Squadron RAF, No. 644 Squadron RAF.

----------

----------

----------

Podle nařízení gen. Vicherka čj. 1/oper. z 20.5.1945 ve věci "Přípravné práce k postavení strážních letek" byla k tomuto dni obsazena čs. personálem letiště Ruzyně, Kbely, Letňany, Čakovice, Hradec Králové, Humpolec, Josefov, Klecany, Kralupy, Přibyslav, Skuteč, Zbraslavice, Vrchovina u Hodkovic, Kummer, Hvězdov, České Budějovice, Pardubice, Vysoké Mýto, Havlíčkův Brod, Chrudim, kde již fungovali velitelé letišť o nichž velitelství letectva vědělo. Spis je určen přímo těmto velitelům letišť, žádné konkrétní letecké jednotky nejsou jmenovány.

----------

----------

----------

----------

----------

25.5.1945 se na letišti nacházelo 12 letuschopných letounů, 64 do opravy, 9 na zrušení a další letecký materiál.

----------

26.5.1945 zřízena Technická správa Ruzyně. Ta měla za úkol vyhledávat sklady letecké materiálu, soustřeďovat ho na letištích, uložit ho, evidovat a dále s ním nakládat podle potřeb velitelství letectva. V působnosti byla letiště Klecany, Kralupy nad Vltavou. Technický hospodář mjr. let. zbroj. Ludvík Horáček.

----------

Na podzim roku 1945 se v čakovické Avii podařilo soustředit sedmnáct jednomístných letounů Me 262, pravděpodobně všech ve verzi Me 262 A-1a a jeden dvoumístný letoun, který byl ve verzi Me 262 B-1a. Jako první byl do Avie dopraven téměř kompletní letoun Me 262A z Ruzyně, další čtyři letouny bez motorů byly dovezeny z Českých Budějovic, kde zůstaly po odchodu Rudé armády. Zbývajících třináct letounů (ve kterých byl i zmíněný dvoumístný Me 262 B) bylo dovezeno ze žateckého letiště. Co nám tato fakta sdělují? Předně to, že potvrzují informace, že boje o letiště v Ruzyni byly po celou dobu květnového povstání velmi intenzivní, což mělo za důsledek, že většina strojů (resp. již vraků) Me 262 zde zanechaných, byla pro možnou kompletaci nových letounů nepoužitelná. Naopak – žateckému letišti se intenzivní boje vyhnuly, Luftwaffe sem stáhla postupně Ruzyně všechny zbylé letuschopné Me 262 a proto se zde později nalezlo nejvíce použitelných strojů. Tento vysoký počet zachovalých letounů ovšem nekoresponduje s vzpomínkami stíhacího esa Waltera Schucka, který jako příslušník JG 7 prožil evakuaci letiště v Žatci a podle jeho slov byly neletuschopné stroje vyhozeny do povětří (což asi pravda zcela není, jak nám dokazuje značný počet letounů Me 262 převezených z tohoto letiště do pražské Avie). Zajímavý je i fakt, že přímo z výrobní linky závodu LLB byly do Avie dopraveny čtyři Me 262 A bez motorů. Předně je nutno podotknout, že se jednalo o úplně nové stroje z výrobního bloku 501.xxx a je zajímavé, že existují fotografie závodu LBB po jeho bezprostředním obsazení ze strany Rudé armády, kde je vyfocen jeden letoun Me 262 A kompletní – tj. i s motory, což svědčí o tom, že Rudá armáda pravděpodobně kompletní letouny z LBB odvezla pro svoji potřebu testování (pravděpodobně se jednalo o jeden, max. dva kusy).

----------

----------

----------

----------

1.6.1945 byla zřízena velitelství Leteckých oblastí 1 až 3 a do jejich působnosti byla zahrnuta letiště. Letecká oblast 1 - Bohdaneč u Pardubic, Boží Dar u Milovic, Čakovice, Dašice, Hodkovice u Turnova, Hradec Králové, Hvězdov u Mimoně, Choceň, Jezbiny u Josefova, Kummer u Mimoně, Klecany, Kralupy, Letňany, Liberec, Mladá Boleslav, Nový Bydžov, Pardubice, Praha-Kbely, Praha-Ruzyně, Přelouč, Vysoké Mýto, Žatec I-IV.

1.6.1945 byl zahájen řádný provoz pozemní letecké zabezpečovací služby.

----------

V červnu 1945 obnovila svoji činnost meteorologická služba. Byla zřízena Povětrnostní škola. Kdy?

----------

Pražská zaměřovací letecká služba sledovala kromě letadel na našem území též stroje letící v Německu a udržovala stálé rádiové spojení s Londýnem a Moskvou. Stejnou funkci na našem kontinentu plnila ještě střediska umístěná ve Švýcarsku, v Dánsku a Švédsku. Pozemní goniostanice v ČSR představovaly zprvu dřevěné, později zděné menší jednoduché objekty, častokrát bez sociálního a dalšího zařízení, většinou vybavené polními rámovými zaměřovači EP 2, které na našem území zanechala ustupující německá armáda. Časem se vybavení rozšířilo o dálkové dlouhovlnné zaměřovače typu Adcock firmy Marconi dodané ještě v předválečném období, které byly za okupace demontovány a uskladněny na bezpečných místech, případně o zaměřovače zanechané na našem území po odchodu jednotek amerického vojenského letectva v roce 1945. Gonia byla umístěna v oblasti závěrečného přiblížení na přistání, v prodloužené ose VPD před jejím prahem.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

10.6.1945 Vasilij Rusanov Василий Русанов v kabině stíhačky Jak-3 "36" od 115 гиап . Zdroj. Zdroj.

----------

----------

----------

----------

14.6.1945 přistály dva dopravní letouny Avro Anson C Mk.XII, zakoupené čs. vládou. Byly to první letouny LDS. Posádka Václav Korda, Hřebačka, mechanik Slezák a cestující dr. Císař.

14.6.1945 měl na Ruzyni mezipřistání francouzský 1. samostatný stíhací pluk Svobodné Francie Normandie - Němen s 37 stíhačkami Jak-3.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

26.6.1945 u obce Čakovice (okres Benešov) se zřítil mladšij lejtěnant Grigorij Vasiljevič Šalamov na letounu Bell P-39Q Airacobra od 129 гиап, 22 гиад, 6 гиак, 2 ВА. Asi po mezipřistání na Ruzyni na trati Döbern v Sasku - Tulln an der Donau v Rakousku. Letecká badatelna. MAPA.

----------

----------

----------

----------

----------

1.7.1945

----------

----------

3.7.1945 zahájen pravidelný provoz LDS.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

9.7.1945 byly LDS předány první dva letouny Siebel Si 204 D z obnovené produkce továrny Aero, továrna letadel Dr. Kabeš, Praha-Vysočany.

----------

----------

----------

Od 12.7.1945 byl zahájen Pilotní přeškolovací kurs 1 (PPK 1) v Prostějově. Později byli radiotelegrafisté odesláni do kurzu na Ruzyni.

----------

Na Ruzyni uložené díly pro dva letouny Ju 290 (torzo WNr. 2900212) byly převezeny do továrny Rudý Letov, čsl. továrna na letadla.

V červenci 1945 armáda převzala první letoun zprovozněný Ju 52, uschopněné továrnou Rudý Letov, čsl. továrna na letadla v Letňanech. Klemm Kl 36 B . V pozadí Ju 52. Kdy?

----------

----------

----------

----------

17.7.1945 se Ju 352 A-1 stal se největším dopravním strojem Cvičné a dopravní skupiny 1. čs. smld, umístěné v Letňanech. Letounu byla přidělena civilní imatrikulace OK-JUE. Během následujících dnů bylo na letoun přeškoleno několik pilotů. Letoun dostal ještě sovětské výsostné znaky, neboť 1. čs. smld ještě patřila do sestavy Rudé armády (do 20.7.1945).  , .

----------

----------

----------

20.7.1945 zahájily letecký most britské transportní letouny Halifax Mk. III a Mk. VIII (196 letů) a Stirling Mk. IV (161 letů). REVI 72/2008

----------

Douglas Dakoty od No. 46 Group RAF a No. 47 Group RAF z Croydon. Nejbližší je KN386 od No. 24 Squadron RAF. Za nimi Short Stirlingy od No. 38 Group RAF. Kdy?

----------

----------

----------

Američani nainstalovali na dráhu 22 mobilní přístrojový přistávací systém SCS-51 pro zabezpečení přistání mimo jiné i našich bombardérů B-24 Liberator. Britové nainstalovali rádiový zaměřovač Adcock. Kdy?

----------

25.7.1945 z Tainu přes Manston přistál první čs. Consolidated Liberator GR Mk.VI od No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF W/Cdr kpt. let. Kostohryze. Přivezl W/Cdr. Šnajdra a W/Cdr. Hlaďa, kteří měli dojednat organizační záležitosti ohledně plánované hromadné repatriace. MAPA.

----------

26.7.1945 odlet letounu Ju 52/3m od Cvičné a dopravní skupiny 1. čs. smld do Moskvy.

----------

----------

----------

V červenci 1945 do Tapolca v Maďarsku odletěla se stíhacími letouny Jak 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА, od 10.6.1945 podřízen Центральная группа войск s podřízenými:

    152 гиап,

    153 гиап,

    156 гиап.

V červenci 1945 do Eisenstadt v Rakousku odletěla s bitevními letouny Il-2 8 гшад, 1 гшак, 2 ВА, od 10.6.1945 podřízen Центральная группа войск s podřízenými:

    140 гшап,

    142 гшап,

    143 гшап.

----------

30.7.1945 zahájena přeprava osob a materiálu z britského Manstonu pěti Liberátory. Přivezli 45 pasažérů se zavazadly a různým materiálem.

Kdy přiletěla skupina mechaniků s náhradními díly pro Liberatory?

----------

31.7.1945 byla Cvičná a dopravní skupina 1. čs. smld zrušena.

----------

K 1.8.1945 Letecká dopravní skupina převzala z Cvičné a dopravní skupiny 1. čs. smld větší část personálu a techniky.

----------

----------

----------

4.8.1945 přistál na ruzyňském letišti letoun Lisunov Li-2 sovětského Aeroflotu, který zahájil dopravu na trati Praha - Varšava - Minsk - Moskva. Začal řádný civilní letový provoz.

----------

----------

----------

7.8.1945 Američani na palubě letounu C-47A-60-DL Skytrain S/N 42-24386 přivezli K. H. Franka .

----------

----------

----------

----------

----------

----------

13.8.1945 v 14.25 hod. britského času přiletěla Dakota Mk. IV "KN 386" od No. 24 Squadron RAF zapůjčená britskou královskou rodinou diviznímu generálovi (Air Marshall) Karlovi Janouškovi.

O něco později přistálo 54 stíhacích Supermarine Spitfire LF Mk. IXE čs. stíhačů od No. 310, No. 312 a No. 313 (Czechoslovak) Squadron RAF pod vedením mjr. let. Jaroslava Hlaďa a 10 Liberatorů GR Mk.IV od No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF, vedených mjr. let. Janem Kostohryzem.

Pozemní personál ještě v Anglii na nové stíhačky aplikoval také nový marking. Namísto původních znaků RAF byly nastříkány československé výsostné znaky, přičemž trupový znak byl vypuštěn a překryt kamuflážní barvou. Na svislé ocasní ploše byly čs. znaky v nestandardní praporovité podobě, a to ve výšce, která překrývala původní britské označení. Příslušnost strojů k jednotlivým perutím byla demonstrována trojím způsobem – perutními kódy, zbarvením vrtulových kuželů a miniaturami perutních znaků. Na trupech letouny nesly identifikační perutní kódy složené z dvojic písmen – NN (310. peruť), DU (312.) a RY (313.). Za pomlčkou (která se nacházela zhruba v místě původního trupového znaku) následovalo individuální písmeno stroje v peruti. Výjimkou byl velitelský stroj s kódy HL, náležející veliteli křídla, mjr. Jaroslavu Hlaďovi, DFC, jenž tak použil zkratku svého příjmení. Vrtulové kužely měly následující zbarvení – 310. peruť modré, 312. světle modrozelené (jinde se uvádí bílé) a 313. peruť červené. Stroje velitelů perutí a velitele křídla nesly vrtulové kužely v národních barvách. Miniatury perutních znaků nosily stroje na krytech motorů – 310. peruť červeného českého lva v bílém, červeně lemovaném poli, 312. čápa v modrém, černě lemovaném poli a 313. hnědého jestřába v bílém, černě lemovaném poli. V rámci příprav na návrat do Československa vyměnili výstroj i letci samotní – své původní uniformy RAF zaměnili za battle-dresy s československým hodnostním označením.

Uvítání letců , , . VHÚ a druhá část.

----------

14.8.1945 sovětský Jak 9T od 89 гиап, 7 гиад, 2 иак, 2 ВА.

P-39 Airacobra od 212 гиап, 22 гиад, 6 гиак, 2 ВА.

P-39 Airacobra a příslušníci No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF.

14.8.1945 C 103 C.105 s číslem 5 na SOP, video pochází z transportu židovských sirotků do Británie .

----------

15.8.1945 přehlídka příslušníků čs. letectva z Velké Británie na Ruzyni . Video.

----------

----------

----------

----------

----------

20.8.1945 v 11.12 hod. havaroval Liberator B-24 GR Mk.VI "EV 953" "PP-K" Kost'a od Transportní skupiny u hráze retenční nádrže v Ruzyni. Pilot F/Lt Vladimír Slánský neubrzdil stroj. Havárie se naštěstí obešla bez vážnějších úrazů. Poškozený Líberátor pak zůstal stát na letišti a byl zde postupně rozebrán na díly.

----------

21.8.1945 pochod Prahou.

----------

22.8.1945 přistály tři kurýrní letouny Taylorcraft Auster A.O.P Mk. III po jednom od každé Squadrony a jeden spojovací Percival Proctor Mk. I čs. leteckého přidělence v Londýně pplk. let. J. Kally.

22.8.1945 rekonstruovaný Ju 352 A-1 WNr. 10023 OK-JUE posádky poručíka E. Čecha od Cvičné a dopravní skupiny vezl z Prahy do Moskvy s mezipřistáním v Minsku, dar maršálu Stalinovi, osobní automobil Tatra 87, dík za osvobození a symbol budoucí spolupráce. Letouny nesly sovětské hvězdy.

Uprostřed pplk. let. František Rypl, vpravo velitel CDS škpt. V. Šimůnek ,. Video

Spolu s Ju 352A letěl také jediný v té době letuschopný Ju 52/3m, s označením "18", pozdější označení "1" a OK-JUA, který vezl zaměstnance Tatry, ten však dorazil se zpožděním v důsledku poruchy radiovybavení.

Tento ojedinělý let však byl jedním z posledních úkolů CDS.

----------

V srpnu 1945 odletěla se stíhací letouny Jak 7 гиад s podřízenými:

1 гиап,

89 гиап,

115 гиап.

----------

24.8.1945 přistálo dalších 12 Spitfirů pod velením mjr. Tomáše Vybírala.

Ze základny RAF v Holmsley South přiletělo 29 čs. příslušníků od No. 246 Squadron RAF a No. 511 Squadron RAF. Po skupinkách přiletěli na palubách pěti letounů Short Stirlingy od No. 38 Group RAF.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

Počínaje 1.9.1945 přilétající posádky Liberátorů zůstávají v Praze.

1.9.1945 zahájila LDS pravidelnou vnitrostátní dopravu na linkách Praha - Bratislava, a Bratislava - Sliač - Košice.

----------

----------

3.9.1945 zahájila provoz na lince Praha - Stockholm a také do Londýna švédská společnost ABAerotransport americkými bombardéry upravenými pro civilní dopravu.

----------

----------

----------

----------

7.9.1945 dorazil do Ruzyně pozemní sled No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF. Joe Bilek zde měl konflikt se sovětským důstojníkem, který chtěl zabavit velitelské vozidlo gen. Janouška, přivezené Bilkem. Ten konfiskaci zabránil s koltem v ruce, načež mu velitel Squadrony mjr. let. Kostohryz hrozil válečným soudem. Bilek týž den nasedl do prvního Liberatoru směřujícího do Anglie, a už se do ČSR nevrátil.

----------

8.9.1945 přistály ještě 4 Spitfiry.

----------

----------

----------

----------

Škpt. zdrav. MUDr. Zdeněk Ponec, šéflékař letiště Ruzyně.

----------

----------

14.9.1945 se No. 310 (Czechoslovak) Squadron RAF přestěhovala do Kbel.

14.9.1945 se No. 313 (Czechoslovak) Squadron RAF přestěhovala do Kbel.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

21.9.1945 rozlétání se pilotů No. 312 (Czechoslovak) Squadron RAF.

----------

22.9.1945 se No. 312 (Czechoslovak) Squadron RAF přestěhovala do Českých Budějovic.

----------

V září 1945 byla otevřena linka Wien - Praha - Frankfurt - Paris, kterou provozovalo USAAF.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

Od 2.10.1945 byla linka LDS Praha - Bratislava doplněna o Brno. Též byla zahájena linka Praha - Ostrava.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

9.10.1945 herec Jan Werich přiletěl na palubě Liberatoru. Video. Přiletěla i Sheila, manželka Jiřího Mikuleckého (No. 312 (Czechoslovak) Squadron RAF v Českých Budějovicích) s dcerou Janou.

----------

----------

----------

12.10.1945 přiletěl americký pětihvězdičkový generál Dwight David Eisenhower, první guvernér americké zóny v okupovaném Německu. Přehlídka v doprovodu ministra národní obrany armádního generála Ludvíka Svobody.

Video.

----------

----------

Na základě návrhu Ministerstva dopravy z 31.7.1945 vydala vláda 14.10.1945 usnesení o provádění civilní letecké dopravy, kterou nadále zajišťoval s celostátní působností pouze státní podnik Československé aerolinie (ČSA). Druhý dopravce, ČLS, a. s., byl dán do likvidace.

----------

----------

Britové přivezli nové čs. koruny .

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

27.10.1945 Američani eskortovali z Bavorska bývalého prezidenta Slovenské republiky dr. Jozefa Tisa (druhý zprava). Vpravo bývalý ministr vnitra Alexander Mach, po Tisově pravici jeho jmenovec Štefan Tiso, poslední předseda vlády. Všech osm Slováků přespalo dvě noci na samotkách pankrácké věznice v Praze a následně bylo eskortováno do Bratislavy, kde byli po vystoupení z letadla Ju 52 s označením "2" či OK-JUB na vajnorském letišti všichni oficiálně zatčeni. Zdroj.

----------

----------

Vznikla Letištní správa Ruzyně.

----------

----------

----------

----------

2.11.1945 Air France zahájila lety na lince Praha - Strasbourg - Paris letouny Ju 52/3m nebo AAC.1 Toucan.

Poštovní spojení s Londýnem zajišťovaly britské letouny Mosquito.

Provozu na trati Београд - Praha se ujal nejprve jugoslávský vojenský letecký oddíl a později civilní společnost Aeroput (od roku 1947 JAT).

František Hanzelín a Zdeněk Kraus ustavili motorový odbor Aeroklubu v Ruzyni s pilotní školou a prozatímním výborem Aeroklubu Praha, byli to: Ing. Ferdinand Němec, Ing. Haller, Hanzelín, Kraus, Formánková-Šedivcová, Malečková, Dr. Janatka, Josof Hejbal, Heřmanský. Kraus je ustanoven šéfpilotem a Hanzelín pilotem, technickým vedoucím Aeroklubu v Praze. Školu zahájili ještě na konci roku 1945 na dvou letounech Po-2 Kukuruzník darované Sovětskou armádou. Vyučovali většinou zájemce obojího pohlaví a to bezplatně až na malé výjimky.

20.11.1945  se Navigační přeškolovací kurs ve Stichovicích přestěhoval na Ruzyni.

C-47B S/N: 44-476467 "1002" od jednotky?

. Kdy?

8.12.1945 Václav Korda od LDS(?) odešel do civilu. (Do 1.7.1945 sloužil u Inspektorátu čs. letectva.)

14.12.1945 v 11.45 hod u obce Přední Lhota (okres Nymburk) se pro požár motoru zřítil letoun Si 204 D WNr. 381 od Letecké dopravní skupiny z Ruzyně. Zahynuli piloti velitel letounu por. Josef Stach, npor. Karel Morgner, druhý pilot rtm. Josef Čermák a frekventanti navigačního kurzu npor. Methoděj Bakala, npor. Vilém Kanta, npor. Oldřich Kruliš, npor. Karel Kysela, npor. František Hagan. Pomník na místě. Letecká badatelna.

21.12.1945 ukončen letecký most.

27.12.1945 přelétl poslední Liberátor na letiště Valley.

12.2.1946 společnost Air France zapůjčila letoun AAC.1 Toucan WNr. 807110 OK-ZDN ČSA.

14.2.1946 pro obnovení civilní letecké dopravy - nově vytvořených Československých aerolinií k nim přešla část personálu LDS.

Od kdy provozní ředitel ČSA Václav Korda. Technický ředitel ČSA ing. František Martínek.

Od 25.2. do 15.4.1946 u Povětrnostní školy proběhl kurz povětrnostních pozorovatelů.

1.3.1946 ČSA zahájily pravidelnou leteckou dopravu na zahraničních linkách. Poprvé se letělo do Zurych.

4.3.1946 se letělo do Paris.

5.3.1946 nehoda letounu AAC.1 Toucan WNr. 807110 OK-ZDN od ČSA. Z plamenů se podařilo uniknout pouze kapitánovi Balíkovi, druhému pilotovi J. Šerhantovi a třem cestujícím, ostatním deseti osobám na palubě se to již nepodařilo. Letecká badatelna.

10.3.1946 Aeroklub Velká Praha uspořádal letecký den. Vystoupení plachtařů, trojice letounů Spitfire vedených škpt. Burdou (velitel LP 10) a náhodné vystoupení britského letounu Mosquito. Vyhlídkové lety s letouny Storch a Kukuruznik.

15.3.1946 ČSA zahájily pravidelnou leteckou dopravu na vnitrostátní lince: Praha - Brno - Bratislava - Zvolen - Košice.

25.3.1946 vznikl útvar Letectvo Sboru národní bezpečnosti (L SNB). Velitelství Letectva SNB při ministerstvu vnitra byly podřízeny Letecké oddíly při Zemských velitelstvích SNB v Praze, v Brně a v Bratislavě. Nejnižším článkem byly jednotlivé letecké hlídky. MAPA.

Letištní správa Ruzyně byla zrušena.

Od března 1946 natáčení filmu Muži bez křídel. Muži bez křídel. Vrakoviště , , , .

1.4.1946 ze zbývajícího stavu LDS zahájil činnost Letecký dopravní pluk (LDP).

10.4.1946 přistál po zkušebním letu z Bruselu letoun Lockheed L-049 Constellation od společnosti Pan American World Airways (Pan Am, taky PAA) s registrací NC8884. Let posloužil k dojednání podrobností pro zahájení pravidelných letů. Ještě 30.4.1946 přistál další testovací letoun PAA. Zdroj.

Po ukončení kurzu se škola přesunula do Kbel.

Aeroklub organizuje znovu produkce akrobatů na hrazdě Kellnera a Komínka, uspořádal letecké dny za spoluúčasti Čsl. armády na velkých leteckých dnech a Dnech armády.

Robert Kellner.

Květen 1946, AAC.1 Toucan OK-ZDO .

Osm zakoupených letounů Douglas C-47 Skytrain od USAAF se zatřenými nápisy pro čs. civilní i vojenské letectvo. Kdy? (Přilétávaly od března 1946 do září 1947 v počtu kolem 70 kusů.) Na letišti Hannau je vybírali provozní ředitel ČSA Václav Korda a technický ředitel ČSA ing. František Martínek.

. Kdy?

Stroje C-47 byly nastříkány vojenskou kamuflážní barvou, a  ta musela dolů. Byla to fuška pro aeroklubáky. Obyčejně na demontovaná křídla dala vysoká vrstva dřevité vlny, ta se zvhčila „barvožroutem“. Holandský preparát po půlhodině nátěr zvrásnil a ten šel v dlouhých pruzích špachtlí sejmout. Náš přípravek byl poněkud slabší a zanechával neodmočené ostrůvky. Pod nátěrem byl nádherně lesklý povrch a hotové letadlo  zářilo, jako kdyby za sebou nemělo několikaletou  službu v tvrdých  válečných podmínkách. Pak jej přelétli do Avie, kde dostalo moderní interiér s 21 sedačkami. Zdroj.

North American B-25J Mitchell S/N: 43-27774 . Kdy?

V květnu 1946 přiletělo americké letadlo DC-4 od Veterans Air Line s dodávkou amerických vajec pro Československo v rámci poválečné hospodářské pomoci UNRRA. Letů bylo celkem tři. V druhé části videa od 14:04-17:00 Video. Zdroj.

Od 6.6.1946 do 18.7.1946 se LDP přesunul do Kbel. Provoz LDP pro civilní linky byl postupně omezován. Na Ruzyni byla ponechána odloučená část, zabezpečující chod anglického a ruského leteckého detašmánu.

DC-3 OK-WDA . Kdy?

Od 12.6.1946 ČSA provozovaly DC-3 OK-WDF . V pozadí K 65 OK-ZEI. Kdy?

16.6.1946 letoun L 049 Constellation NC88860 "Clipper Courier" společnosti Pan American World Airways (Pan Am) zahájil linku New York – Gander - Shannon - London - Bruxelles – Praha - Wien. Posádka Capt. Terwiligera. Tímto letem přilétl mj. Jan Masaryk a čsl. vyslanec v USA Dr. Hurban s manželkou . Linka však byla evidentně nepříliš úspěšná a během jednoho roku byl Constellation ztažen pouze na let přes oceán z New Yorku do Londýna. Vídeň pak byla obsluhována typem DC-3 s odletem ve 14.00 hod. z Londýna, přes Brusel/Frankfurt, Prahu s příletem 22.20 hod. do Vídně. Zpět odlétala DC-3 z Vídně v 10.00 hod. s příletem do Londýna v 16.05 hod. Tuto denní linku provozovaly dva letouny DC-3. Video z kterého dne? NC88857 . Kdy?

26.6.1946 pravděpodobně první skupinu armádních strojů Piper L-4 v počtu šesti kusů přelétli z Plzně do Prahy-Ruzyně piloti Bayer, Vanto, Čáp, Truhlář, Zouhar a Šťastný.

K 15.7.1946 byla zformována první Letecká hlídka Letectva SNB. Provoz zahájila 1.8.1946.

23.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 12 kusů.

Přílet první skupiny letounů Piper L-4 (ve vojenském letectvu označen C 8, později přeznačen na K 68) z celkové dodávky asi 200 letadel zakoupené pro čs. letectví. , . Rozlet, ročník II, číslo 33 (52), vydáno v Praze dne 14.8.1946.

24.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 7 kusů.

25.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 8 kusů.

27.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 15 kusů.

30.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 15 kusů.

Další přelety už byly realizovány přímo z amerických základen v Německu, a to zejména z letiště Ansbach u Norinberku a některých kusů také z letiště Eschborn u Frankfurtu nad Mohanem.

9.8.1946 přilétly hned dvě skupiny Piperů, první o 22 kusech, druhá s 18 stroji.

Fairchild Argus III od RAF . Kdy?

14.8.1946 z Hanau (ex Fliegerhorst Langendiebach) přiletěla první skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III (ve vojenském letectvu označen K-74) zakoupené pro čs. letectví. Hobby Historie 37/20174

15.8.1946 přilétla skupina Piperů o 9 kusech.

17.8.1946 přilétla z Mnichova skupina Piperů o 13 kusech.

20.8.1946 přilétla skupina Piperů o 14 kusech.

22.8.1946 přilétla skupina Piperů o 24 kusech.

23.8.1946 přilétla z Ansbachu skupina Piperů o 7 kusech.

24.8.1946 z Wahn přiletěla druhá skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

7.9.1946 z Wahn přiletěla třetí skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

10.9.1946 přilétla z Eschbornu skupina Piperů o 16 kusech.

Na Slovensko přelétlo 40 letounů Piper L-4. Přelétly ve dnech 6., 22. srpna, 6. září a 6. listopadu 1946. V knize vzletů a přistání letiště Ruzyně jsou zaznamenány dva skupinové odlety, a to 15. srpna s 15 kusy a 6. září se sedmi kusy s mezipřistáním v Brně.

15.9.1946 Aeroklub za spoluúčasti Svazu letců a armády uspořádali velký Mezinárodní letecký den. Přišlo se podívat na 500 000 diváků. Sovětské letouny nepřiletěly. Na stojánce předvedeny čs. letouny C 2, C 3, C 4, C 5, od roku 1947 označení pro  Z 26 Trenér), L-290 Orel, Spitfire, Pe-2. Spojenci předvedli B-17, B-29, B-26, P-51, P-80, C-47, C-82, Maryland, britské letouny Gloster Meteor F.4 "RA423" a Avro Lincoln, francouzský P-47. Vyhlídkové lety s letouny C 5 a D 7. Americký dopravní letoun Fairchild C-82A Packet S/N: 422993 "37" . V pozadí bombardér Boeing B-29 Superfortress. Za nepříznivého počasí program zahájili plachtaři. Během trojvleku se větroni Mü 17 OK-8353 v silném poryvu utrhlo křídlo a plachtař František Pitrman zahynul. Poté dvanáctičlenná skupina letounů Spitfire od 2. letecké divize pod vedením plk. J. Hlaďa předvedla útok na letiště. Kpt. Flekal předvedl svoji akrobacii. Následovala ukázka skupinové slétanosti letounů Spitfire. Jedna skupina o devíti (pod vedením škpt. Karla Pošty) a druhá skupina o sedmi strojích se střídaly v ukázkách. Dále působili pplk. Hugo Hrbáček (velitel Leteckého pluku 5), mjr. Václav Raba, škpt. Jiří Mikulecký, škpt. Josef Těšínský, kpt. Vladimír Kopeček, kpt. Jaroslav Šodek, npor. Jindřich Bílek, npor. František Červený, npor. Josef Prokopec, npor. Vladimír Soukup, ppor. Josef Ruprecht, rtm. František Bartoš, rtm. Karel Šlouf a další. Skupinová akrobacie na letounech C-4 předvedli škpt. Josef Čermák, prap. Karel Sýkora a šrtm. Jaromír Žižka, všichni od Letecké vojenské akademie. Poté akrobacie kpt. Vojtěcha Smolíka z Leteckého učiliště - Školy pro učitele létání v Olomouci na letounu C-6. Trojice letounů Spitfire (piloti pplk. Emil Foit, kpt. Josef Novotný a kpt. Zdeněk Škarvada, všichni od Leteckého pluku 10) předvedla ukázku přepadu bombardéru, simulovaného letounem C 3, přičemž rádiová korespondence stíhačů byla pro větší názornost reprodukována pro diváky místním rozhlasem. Zásah "nepřátelského bombardéru" a jeho dopad na obzoru byl simulován dýmovnicemi. Poslední byla akrobacie Karla Pošty. Spojenečtí letci předvedli bombardéry B-29 a Avro Lincoln, jehož pilot postupně vypínal motory, až při závěrečném průletu letěl jen na jeden motor. Francouzi s dvanácti Thunderbolty předvedli ukázku slétanosti a závěrečné defilé v sestavě lotrinského kříže. Francouzští výsadkáři seskočili z letounu D 7. Závěr patři sólovým vystoupení letounů P-80 Shooting Star a Gloster Meteor.

17.9.1946 byl přelétnut do Prahy letoun C-47 S/N: 43-30651, který byl odkoupen pro potřeby ČSA od americké armády. Provedena technická revize.

11.10.1946 přiletěla čtvrtá skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

V listopadu 1946 odletěly na 17e Salon International de lÁviation do Paris letouny Avia Av 36 OK-AHZ, Praga E 117 a Mráz M 1 C.

2.11.1946 přiletěla pátá skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

9.11.1946 u obce Dobrovíz (okres Praha-západ) kapitán Irving nouzově přistál s letounem C-47 OK-XDG od ČSA. Ve špatném počasí po 4 nezdařených přiblíženích pro nedostatek paliva nouzové přistání. Dva z pěti členů posádky lehce zraněni, 13 pasažérů bez zranění.

24.12.1946 nouzové přistání C-47 OK-WDD od ČSA s 15 osobami na palubě u Paris. Bez zranění.

25.1.1947 na stojánce letiště London Metropolis do letounu C-47 OK-WDB ČSA narazil během nezdařeného vzletu letoun C-47 VP-YFD od Spencer Airways. Letoun shořel.

Ve čtvrtek 13.2.1947 ve 13 hodin 45 minut odstartovala z ruzyňského letiště C-47 S/N: 43-30651 OK-XDU. Měl to být jen krátký přelet do Čakovic, kde továrna Avia prováděla finální, kabinovou úpravu letadel po generální opravě. Posádku tvořili kapitán Jan Kuhl, radiotelegrafista Josef Hainzel a palubní mechanik František Papáček. Dakota jen těžko nabírala výšku, pak se přídí kolmo sklonila k zemi a zhruba dvě minuty po startu havarovala u obce Dolany (okres Kladno). 

Posádka neměla žádnou šanci přežít. Jak se rychle ukázalo, příčinou byla nekvalitní práce mechaniků, kteří lanka vedoucí od ovládacího kola v pilotní kabině k vyvažovacím ploškám na výškových kormidlech někde po cestě trupem překroutili a namontovali obráceně. Příčina katastrofy byla natolik zřejmá, že se mezi zaměstnance rozšířila dříve, než ji stihla potvrdit odborná vyšetřovací komise. Trestuhodná nedbalost spustila mezi létajícím personálem dlouho ovládané emoce. Zdroj. Letecká badatelna.

Vzápětí vyšlo najevo, že případ obráceného zapojení lanek k vyvažovacím ploškám se stal již dříve. Zkušená posádka kapitánů Emanuela Novotného a Eduarda Prchala však tehdy stihla problém rozpoznat a bleskově zareagovala. Na světlo začaly vycházet i další případy neodborného ošetření – chybějící elektroinstalace, vadné pneumatiky, nezapojené rychloměry a olejové tlakoměry a další. Ukázalo se, že zápisům palubních mechaniků do knihy hlášení závad nebyla věnována žádná pozornost. Pokud k nápravě jednotlivých chyb nakonec došlo, neexistoval o tom žádný záznam. Létání v takových podmínkách pochopitelně přinášelo velký stres. Piloti tak ze strany podniku očekávali jediné možné řešení – zastavení letů a důkladnou prohlídku všech strojů. Především pak očekávali, že dojde k nastavení systémových pravidel, které v budoucnu zabrání fatálnímu selhání. Jenže k ráznému řešení se nikdo z vedení firmy neměl a z celé záležitosti se stalo politikum.

V sobotu 15.2.1947 vzal létající personál situaci do svých rukou a zákaz létání si jednomyslně odhlasoval. Ve svém zdůvodnění se opřel o znění článku IV. služebního předpisu ČSA:
Pilot je povinen odmítnout vykonání letu v těch případech, kdy předpokládá, že maximální bezpečností podmínky nejsou dodrženy.

Celé prohlášení mělo však širší rámec, když reflektovalo pozvolna nastupující nedemokratické poměry, které ovládly aerolinie i celý stát. V prohlášení poskytnutém tisku piloti mimo jiné žádali:

• vytvořit odborné komise, která měla vypracovat životaschopnou organizaci podniku,
• omezit zasahování Závodní rady do fungování podniku,
• zaručit jmenování vedoucích pracovníků podle kvalifikace a nikoliv podle politického klíče.

Svou otevřeností způsobilo prohlášení velký poprask. Veřejnost byla pobouřena. Novináři zatím ještě svobodného tisku se případu razantně chopili. Příčina nehody byla detailně rozebírána, otevřeně se psalo o rozbujelých politických poměrech ve firmě. Katastrofa a okolnosti vyhlášení stávky se dostaly na stránky evropských deníků, ale i do zaměstnaneckých časopisů zahraničních leteckých společností, výjimkou nebyl ani časopis jedné ze čtyř největších společnosti světa TWA Skyliner. Největší zájem o události projevila holandská strana, neboť Československo usilovalo o získání čtyřmotorových letadel pro dálkovou dopravu a holandská KLM nabízela možnost pronájmu Constellationů. Prahu proto v březnu navštívila delegace holandských leteckých odborníků, členů odborů i parlamentu.

Komunistický tisk se však tragické události chopil s rétorikou sobě vlastní. Neodborné ošetření letadla jako příčinu katastrofy zcela opomíjel a letcům jako „záminku k ukvapené stávce“ podsouval neúměrnost platových požadavků. Na stránkách Rudého byla očividná snaha dostat do rozporu pozemní a letecký personál. Případné propouštění nekvalifikovaného personálu přirovnával komunistický tisk k „vyhazování dělníků na dlažbu jako v době předmnichovské republiky, kterému nelze přihlížet“. Létající personál byl v článcích obviňován ze záporného postoje k republice. Exponovaným osobám z řad pilotů bylo anonymně vyhrožováno. Jak známo, dezinformace plní svou funkci nejlépe, když obsahuje i přiměřené množství pravdivých faktů. Bylo pravdou, že létající personál dlouhodobě vyjednával o úpravě platové tabulky a tarifů. Finanční podmínky letců byly totiž provizorní od zahájení poválečného provozu ČSA. Směrnice o započítávání kilometrů, služby v zahraniční armádě a jiných okolností, která vznikla na ministerstvu dopravy v roce 1946, byla snahou o nápravu této nesrovnalosti. Směrnice určovala, že dopravním pilotům, kteří létali před válkou u ČSA a ČLS, se měly započítávat všechny odlétané kilometry. Zajímavostí přitom bylo, že přisouzení tohoto zápočtu se vztahovalo i na piloty Slovenské letecké společnosti z období samostatnosti Slovenského štátu! Vojenským pilotům, jako účastníkům odboje, se celková letová doba měla násobit koeficientem 240 (km) s tím, že stíhacím pilotům mohla být pro zápočet stanovena zkouška na některém z letadel ČSA. Nešlo přitom jen o platy, snahou bylo vytvořit mezi letci srozumitelné prostředí s ohledem na jejich předchozí válečné zkušenosti a podle toho do budoucna provádět výběr kandidátů pro kapitánskou funkci, nebo instruktorskou kvalifikaci. Pro zajímavost lze uvést, že kilometr zůstal základní jednotkou práce a odměn létajícího personálu až do nástupu proudových letadel, kdy se postupně začalo přecházet na hodinovou sazbu.

Zatímco na ministerstvu probíhala jednání, která měla situaci vyřešit, komunisté v ČSA hned na druhý den po zastavení letů postavili hlídky u hangárů a dílen a dovnitř pouštěli jen vybrané zaměstnance. Vyšetřovací komise ustavená ministrem dopravy Ivanem Pietorem si přístup do těchto míst musela vynutit za asistence policejních orgánů. Jenže tím se jen přilil olej do ohně. Do celé záležitosti se vložili poslanec KSČ Josef Jura a především předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký. Na 16.2.1947 svolala Závodní rada ČSA do hangáru B zaměstnaneckou schůzi.

Kapitán Oldřich Doubek, který tehdy vystupoval jako tiskový mluvčí letců, na to zavzpomínal: „Schůze měla být zcela v režii komunistů, kteří v Závodní radě tvořili většinu. Na začátku nechtěli připustit, aby naše Usnesení bylo přečteno nahlas. Jenže radiotelegrafista Mirek Vild se odbýt nenechal a nakonec byl jeho emotivní přednes zakončen minutou ticha za naše mrtvé kamarády. Poslanec Jura pak mluvil o sněhové kalamitě na severu Moravy a o tom, jak jsou poštovní zaměstnanci ochotni pro práci obětovat i své zdraví a nesabotují ji. Říkal jen fráze, ale v jednom okamžiku ztratil slovo. To když se z davu ozvalo: Co mají pošťáci na Moravě společného s katastrofou?! Zápotocký mu poklepal na rameno na znamení, aby mohl převzít slovo. Opět fráze, ale pak se utrhl ze řetězu! Naše stávka je prý nezákonná, protože nebyla odsouhlasená ÚRO, republika je poškozována skupinkou vyvolených, zatímco jiní s elánem pracují na její válečné obnově. Když pronesl, že letadla padají po celém světě a žádný rozdíl v tom není, zaznělo to, jako když práskne bičem. Na konci se zdviženou pěstí zahřímal, že když nebudeme...chtít lítat, tak místo nás přijde vojsko a basta! Schůze skončila vřavou, když funkcionáři Závodní rady a odborů odcházeli za výkřiků hanby a pískotu.“ Kam se poděla úcta k mrtvým, ale i k těm, kteří za svobodnou republiku bojovali v zahraničním letectvu a poválečné aerolinie pomáhali s nadšením znovu rozjíždět?!

S nástupem jara však k určitým změnám došlo. Flotila letadel byla důkladně prohlédnuta, dále bylo rozhodnuto, že do budoucna bude její ošetřování svěřeno jen certifikovaným mechanikům. Vrchní ředitel ČSA Ferdinand Trebichavský byl odvolán a nahrazen generálem Aloisem Kubitou. Ke změnám došlo i na pozicích náměstků. Na ministerstvu dopravy byl přednostou leteckého odboru jmenován Vilém Stanovský, velká autorita a osobnost prvorepublikového letectví. Za války byl nacisty dlouhá léta vězněn, ale v době jmenování do nové funkce jej jistě nenapadlo, že mnohem horší útrapy zažije až v komunistickém vězení. 

Když se začalo opět létat, v ČSA byla klidná jen zdánlivě. Již v březnu 1947 vznikla pro potřeby StB důvěrná, dvacetistránková Zpráva o poměrech v ČSA. Necelý rok před komunistickým pučem v ní neznámý autor přisuzoval odpovědnost za stav firmy zkušeným odborníkům ze Západu, kteří pochybili při výběru amerických letadel Dakota, místo jen o málo slabších Lisunovů. Létající personál je západnicky orientován a na ostatní zaměstnance se dívá s despektem. Je to důsledek prostředí, jaké panuje v zemích s třídním rozdílem a odkud si jej naši letci za svého pobytu přivezli! Materiál obsahoval na dvě desítky zaměstnaneckých profilů doplněných o drby využitelné k případnému vydírání. Autor dále navrhoval prověřit létající personál, z hlediska státně-bezpečnostního, za využití spolupráce orgánů SNB a to jak na letišti, tak i v místě bydliště!

A tak zatímco byla holandská delegace ujišťována, že se v našem letectví vše vrátilo do normálních poměrů, záznam jednání dopravního výboru ÚNS (Ústavodárné národní shromáždění, tehdejší parlament) svědčí o tom, že ona proklamace „normálních poměrů“ byla jen pokračováním hry na demokracii. Dochovaný písemný záznam obsahuje tak smělá tvrzení komunistického poslance Jury jako, že na celé mohla mít zájem Anglie a Amerika, s cílem poškodit zájmy republiky. Letce je třeba jednotlivě prověřit, jak to s upřímností vůči našemu zřízení doopravdy myslí.

Vedení ČSA bylo rozprášeno. Václav Korda byl s Leošem Hřebačkou pověřen vybavit letoun Siebel Si 204 všemožným technickým zařízením k přezkušování přistávacích zařízení.

1.4.1947 odletěly z Prahy dva stroje Mráz M-1A OK-AHN a OK-AHK s posádkami Mlejnecký - Sajfrt a Nováček - Kunz na velký propagační let do Kapského Města. Do cíle však dolétl 26.4. pouze Sokol OK-AHN, druhý letoun havaroval v Nairobi po nárazu do elektrického vedení. Posádka z těžce poškozeného stroje vyvázla jen s lehkým zraněním. Na zpáteční let OK-AHN odstartoval 1.5. a 28.5.1947 přistáli Mlejnecký - Sajfrt v Ruzyni. Gonzo. Video

28.5.1947 přistál v Ruzyni letoun Praga E 114.113 D Baby OK-BGA (v leteckém rejstříku od 2.5.1947), které získalo první cenu na světové letecké soutěži v Paříži. Posádka ? a Šilhan. Video

25.6.1947 přiletěl poslední 23. kus z dodávky letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

Letounem Douglas C-47B-35-DK c/n 33202 (ex. USAAF S/N: 44-76870) "?025" z Moskvy přiletěla čs. vláda.

, .

V ČSA i nadále usilovali o získání čtyřmotorových letadel pro dálkovou přepravu, neboť byla klíčem k obchodní expanzi. Odborné i laické veřejnosti byla v tisku nabízena možnost vybrat si mezi Skymastery (Douglas Skymaster C-54 ) nebo Constellationy (Lockheed Constellation L-049). Většina čtenářů se tehdy v anketách vyjádřila ve prospěch elegantního Constellationu (anglicky souhvězdí). Po československém odmítnutí Marshallova plánu však na obloze dál zůstávaly jen dakoty. Na místo jasného „Souhvězdí“ přicházelo úplné zatmění.

20.7.1947 civilní sportovní letecký den. Přišlo se podívat na 150 000 diváků. Sovětské letouny nepřiletěly.

Praha je mostem, Praha je nadějí, to bylo heslo konference leteckých dopravců sdružených v organizaci IATA, kterou Československo hostilo v červenci 1947.

Douglas C-47 Dakota amerického vojenského letectva, C-47 OK-WBA (v leteckém rejstříku od 8.8.1947) leteckého oddělení firmy Baťa Zlín, rumunský Lisunov Li-2 YR-TAR a zcela vzadu, téměř zakrytý je ještě Junkers Ju 52/3m OK-ZBA. Kdy?

Zdroj.

7.9.1947 II. mezinárodní letecký den. Přišlo se podívat na 400 000 diváků. Zahájení průletem skupiny 45 letounů v čele s letounem Mosquito (velitel Leteckého pluku 24 pplk. Veselý a velitel přehlídky gen. Karel Mareš) v doprovodu dvou letounů Spitfire. Po přistání oba napochodovali před Klementa Gotwalda. Předveden byl letoun S-92 pilotovaný mjr. J. Maňákem ze Žatce a trofejní S 99 se startovacími raketami, použitými k urychlení horizontálního letu, vedený kpt. S. Hlučkou, oba od VLÚ.Vystoupení celkem deseti letounů Spitfire od Leteckého pluku 5 s ukázkou slétanosti devítičlenné skupiny. Trojice letounů Mosquito od Leteckého pluku 24 vedených škpt. Mansfeldem. Ukázku útoku na pozemní cíle předvedli letci Leteckého pluku 30 s letouny B 31 a Leteckého pluku 25 s letouny Pe-2. Sólová akrobacie na letounech C 4, C 6, Spitfire a větroních. Spojenci předvedli v letu letouny P-51, B-26, Vampire a další. RAF vyslalo proudové stíhačky DH Vampire, Gloster Meteor a dopravní Avro York. Tou dobou byl W/Cdr. Bird-Wilson velícím squadrony vývoje stíhací taktiky u výzkumného stíhacího střediska (CFE) ve West Raynhamu. V Praze předvedl nejen letové vlastnosti Vampiru, ale hovořil i s dalšími vystupujícími piloty, mezi nimiž se nacházelo nemálo jeho spolubojovníků od No. 312 (Czechoslovak) Squadron RAF, kteří se k němu hlásili a tak došlo k radostným setkáním a společnému vzpomínání. Hodek HK 101 OK-BOB. (Zálet 4.9.1947 v Klecanech.) Podrobnosti. V pozadí Avro York reg. MW324 od  RAF. Akrobacie Josefa Flekala. Podrobnosti. Akrobacie Karla Pošty.

V roce 1947 ČSA uvažovali o modernizaci letového parku, zvláště o typ na delší tratě. Jednalo se o typy DC-6-CA nebo Lockheed L-749 Constellation. V pátek 19.9.1947 přilétl na letiště Praha-Ruzyně Lockheed L-749 Constellation společnosti KLM k předváděcímu letu. Blížil se však rok 1948 a tlak Sovětského svazu sílil. Z obchodu 3 ks letounů nakonec sešlo. Zdroj.

Během roku 1947 se odehrála ještě jedna celkem nenápadná událost svědčící o tom, jak létající personál mezi sebou sdílel své osudy. Posádky, které se podílely na přepravě zásilek z Curychu do Prahy, dostaly od pojišťovny, která krytí nákladu zajišťovala, odměnu šestnáct tisíc korun. Účastníci letů se však vyplacení této částky vzdali ve prospěch dětí členů posádek Kuhla, Hainzela, Papáčka a Balíka, kteří od rozjezdu ČSA zahynuli při dvou leteckých neštěstích.

V listopadu 1947 sesazený provozní ředitel Václav Korda odletěl v letounu Pan Am do emigrace. Úlety a únosy.

Od 12.12.1947 Velitelství Bezpečnostního letectva a Letecká hlídka Bezpečnostního letectva.

18.12.1947 S 92.2 a CS 92.3 ze Žatce přelétly na letiště Ruzyně.

Zajímavostí bylo, že v roce 1948 udržovaly ČSA pravidelné spojení s Palestinou. Do Lyddy začaly nepravidelně létat již během roku 1947, v rámci akcí Exodus a Létající koberec. K prvnímu oficiálnímu letu na lince Praha − Řím − Athény − Nikósie − Lydda odstartovala ve čtvrtek 1.1.1948 posádka jednoho z nejzkušenějších kapitánů, Karla Šedy. Měsíc nato proběhl zkušební let dál po trase Bagdád – Basra – Bahrajn – Sharjah – Jivani – Karáčí – Bombaj, který vykonala posádka kapitána Eduarda Prchala. Letadlo se vrátilo do Prahy 27.2.1948 a posádka s sebou přivážela reference obchodníků, kteří o spojení do středu Evropy projevili velký zájem. ČSA měly zájem spoj provozovat pravidelně, ale jiná letadla než Dakoty k dispozici nebyla. V období vojenských akcí, kdy u Lyddy probíhaly boje, přistávaly Dakoty na městském letišti v Tel Avivu a později dokonce v Haifě. V kopcích mezi těmito dvěma městy, kde se přejíždělo od letadla, bylo v té době velmi nebezpečno. Důkazem toho je únos cestujících, z nichž jeden byl dokonce zastřelen. V prostředí vyhraněného občanského konfliktu dokonce došlo v k zatčení a na několik dnů uvěznění stevardky Edity Moravcové. Důvody nebyly objasněny. Historickou zvláštností pak zůstává, že po dva měsíce roku 1948 byly ČSA jedinou leteckou společností, která udržovala letecké spojení jak do Palestiny, tak do rodícího se Izraele.

 Čtyřmotorová letadla byla klíčem k obchodní expanzi. Pro srovnání, v lednu 1948 bylo v majetku sedmi států srovnatelných s Československem, jakými jsou Belgie, Holandsko, Švýcarsko, Irsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, sto šestnáct čtyřmotorových letadel typů DC-4, DC-6, Constellation, Boeing Stratocruiser, Vickers Viking, ale i konvertovaných bombardérů B-17. Jednou z nejzajímavějších možností se pro ČSA jevil pronájem letadel Lockheed Constellation L-049 od společnosti KLM. Nabízeli až devět letů týdně za měsíční poplatek. Věc se posuzovala s ohledem na konání Všesokolského sletu, který se měl konat v létě 1948 a během kterého se předpokládal zvýšený zájem krajanů o přepravu. Letadla by létala s holandskou registrací a smíšenou holandsko-československou posádkou. Výhodou nabídky bylo získání zkušeností s dálkovými lety, zácvik palubního personálu (kapitán, druhý pilot, druhý radiotelegrafista, dva stevardi) před následným odkoupením až tří letadel spolu s náhradními motory. Při letech do USA předpokládaly ČSA, že by údržbu prováděly vlastními silami na stanicích v Ganderu a Shannonu. Pro období zimního letového řádu se uvažuje o tratích do Lyddy, Johannesburgu, Bombaje a Buenos Aires. Protože Shannon byl od dubna 1947 prvním svobodným, bezcelním leteckým přístavem, přinesl v této souvislosti časopis „Civilní letectví“ vyjádření Ministerstva zahraničních věcí: Až zahájíme zaoceánské lety, jak to předvídá československo-irská dohoda o letecké dopravě, mohli bychom na vlastní náklady v Shannonu vybudovat malé skladiště s veřejnou vzorkovnou našich výrobků, kterou by si prohlédlo mnoho cestujících ze všech koutů světa, čekajících na další spojení.

24.2.1948 výstražná generální stávka na podporu komunistických požadavků dopadla tak, že hala hangáru A, kde se měli zaměstnanci sejít k protestní manifestaci, byla poloprázdná. Dokonce docházelo i k projevům nesouhlasu. Například v dílně radiotechnické zkušebny zaměstnanci celou hodinu vydrželi mlátit kladivy do plechových tabulí a skříní. Nesouhlasných projevů probíhala po letišti celá řada, ale na vývoji událostí nemohly nic změnit. Zdroj.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

V Zemské donucovací pracovně v Ruzyni byli vězněni: Karel Janoušek, ....

27.2.1948 Akční výbor Národní fronty při ČSA, revoluční výkonná moc, vystoupil s prohlášením:

1. Aby ČSA byly urychleně znárodněny, neboť tj. předpokladem pružnějšího a samostatnějšího obchodního rozhodování.
2. Žádáme kategoricky, aby okamžitě a definitivně byli zbaveni funkcí náměstci vrchního ředitele ČSA Ing. Droppa a pplk. letectva Tobyška. Posledně jmenovaný má záporný vztah k lidově demokratickým řádům a je brzdou pokroku, odvolání je nezbytné v zájmu klidu v ČSA.
3. Žádáme, aby bylo provedeno usnesení vlády zrušeno, kterým se nařizuje zrušení vládní letky a letky poverenictva (pozn: poválečná obdoba vlády na Slovensku)
4. Žádáme vyklizení hangáru obsazeného Československým aeroklubem pro potřeby ČSA.
5. Je naším kategorickým požadavkem, aby ČSA jediným koncesovaným dopravcem na území ČSR a aby nikomu jinému nebyla koncese na leteckou dopravu vydána. Zejména v tomto smyslu budiž zamítnuta žádost Pan American Airways v tomto smyslu.
6. Žádáme, aby bylo přikročeno k přestavbě letiště.
7. Žádáme, aby letecký odbor uvažoval o dopravě na letiště, protože spojení letiště s Prahou je stále velkým a nevyřešeným problémem jak zaměstnanců, tak i jiných zájemců.
8. Věříme, že učiníte vše, aby zejména první tři požadavky byly okamžitě provedeny a rezoluce vzata na zřetel jako celek, pro klidný rozvoj letecké dopravy, pro radostnou práci v ČSA a tím i ve prospěch naší milované vlasti.

Letu zdar!

Akční výbor Národní Fronty při ČSA

Ze své funkce odvolaný podplukovník Bohuslav Tobyška unikl zatčení poté, co byl včas varován a 15.3.1948 se svojí těhotnou manželkou nedaleko Aše ilegálně přešel hranice.

Nastalé období „očisty civilního letectví“ postihlo hned na začátku přes dvě stě pracovníků československých letišť, zaměstnanců ČSA a MD. Na kádrovou očistu byly státní orgány dobře připraveny.

Materiál s názvem Zpráva o poměrech v ČSA, která byla pro potřeby StB vytvořena v březnu 1947, se nyní hodila. Její součástí byl seznam osob, zaměstnanců, u nichž byly uvedeny stigmatické přívlastky jako: spolehlivý jen pod kontrolou, velmi nakloněn SSSR, lehkovážný, nenáročný, úskočný/pro západní = nespolehlivý, namyšlený tajnůstkář, má sklon ke komunismu, zištný leč praktický odborník, podrazník, dobrý služebník, převeden do výroby, propuštěný.

„Očista“ prováděná v letectví zasáhla celou řadu politicky neangažovaných odborníků. Již krátce po únorovém puči byl odvolán ředitel letiště Ruzyně Ing. Zdeněk Wencl spolu se svým zástupcem Ing. Václavem Vlasákem. Odborníci na slovo vzatí se najednou hodili jen k manuální práci. Dále byl odvolán Zdeněk Rohna, vedoucí Zabezpečovací letecké služby, který úspěšně a odborně řídil složky ATC (Oblast), APP (Přibližovací kontrola) i ADC (Letištní kontrola). Proti jeho propuštění dispečeři důrazně leč marně protestovali. Netušili, že bude hůř. Politická angažovanost byla upřednostňována před odbornými znalostmi. 

8.3.1948 úlet zaměstnance Pan American World Airways Valtra Bláhy, který se svojí snoubenkou odstartoval přímo z Ruzyně se Zlínem 281.118 OK-ARJ z aeroklubu Klecany.

9.3.1948 Ministerstvo vnitra vyhlásilo zákaz létání. Zákaz byl distribuován prostřednictvím telekomunikační sítě „Letecké zabezpečovací služby“ a vztahoval se na všechna československá civilní letadla, vyjma letadel ČSA a vládní letky, pro které byly vydány zvláštní pokyny. Úlety českých a slovenských pilotů.

6.4.1948 došlo k prvnímu únosu letadla z Československa. Byl to první politicky motivovaný únos z oblasti za "železnou oponou". Letoun C-47 OK-WDO od ČSA na trase Praha - Bratislava s posádkou kapitána Stanislava Huňáčka, druhého pilota komunisty Pavlíka a radiotelegrafisty Františka Malého s 26 cestujícími unesla skupina čtrnácti cestujících včetně Vladimíra Nedvěda, jeho manželky a 15 měsíčního syna. Únos zorganizoval Vladimír Nedvěd a Stanislav Huňáček. Kolem 17.30 hod. Huňáček přistál s letounem na letišti München-Neubiberg. Nedvěd amerického důstojníka seznámil se situací na palubě letounu. Tři členové osádky a sedmnáct cestujících požádali o politický azyl. Devět cestujících a Pavlík se vrátili zpět do Československa. Úlety českých a slovenských pilotů.

22.4.1948 Alois Šedivý, pilot C-47 od československého Ministerstva dopravy, po přistání na letišti Genéve vystoupil z letadla a odmítl letět zpět do Československa. Jeho britská manželka a jejich čtyři děti jenž zůstaly v Praze, musely požádat o pomoc britské velvyslanectví v Praze. Po obstrukcích ze strany komunistických orgánů, i když jim bylo známo, že Alois Šedivý v současné době žije v exilu v Anglii, dostaly nakonec povolení opustit Československo a odejít do Anglie. Úlety českých a slovenských pilotů.

4.5.1948 únos letounu C-3 OK-ZDL od ČSA na trase Brno - České Budějovice. Na palubě letounu bylo celkem 7 lidí, včetně dvou členů posádky, pilot Oldřich Doležal a radiotelegrafista Jiří Kügler. Přistáli na letišti Erding u München. Všech pět cestujících požádalo o politický azyl. Posádka byla repatriována.

5.5.1948 Václav Šlouf, pilot C-47 OK-WDI od ČSA, po přistání na letišti v Paris vystoupil z letadla a odmítl letět zpět do Československa. Úlety českých a slovenských pilotů.

18.5.1948 z Českých Budějovic na palubě letounu C-103 OK-ZDL od ČSA uletělo osm československých letců: Václav Kopecký, Josef Doubrava, Jiří Mikulecký, Václav Ruprecht, Vladimír Soukup, Rudolf Soudek a tři mechanici do München a poté do Manstonu.

Po státním únorovém převratu se volné cestování do ciziny stalo pro československé občany nemožné. Pod agendu StB přešla řada činností, které v civilizované zemi patří do civilního sektoru jako například pasové, ale i vízové záležitosti. Na hraničních přechodech byly zavedeny indexové knihy, plné seznamů osob, u kterých byl státně bezpečnostní zájem. Občané Československa se na čtyři desetiletí stali rukojmími ve vlastní zemi.

V prostředí totalitního státu se zaměstnanci postupně ocitali na různých seznamech, jejichž vznik byl podporován a využíván bezpečnostními orgány:

• Seznam zaměstnanců propuštěných Akčním výborem ČSA
• Dodatečný seznam odebraných průkazek zaměstnanců ČSA, kteří byli propuštěni
• Seznam členů LP ČSA, kterým byl odebrán cestovní pas
• Seznam pilotů úředníků MD, kteří umějí létat, nebo mají letecké diplomy
• Seznam zaměstnanců zdejšího obvodu a mimo obvod, kteří sloužili za války v československé zahraniční západní armádě u složky RAF

XI. všesokolský slet v Praze 4.7.1948. Vzlet letounů s vojenskými parašutisty z letiště Ruzyně a seskok na Strahovský stadion , , .

V září 1948 byl pro administrativní oddělení ČSA vypracován První souhrnný seznam těch, kteří přestali být zaměstnanci v souvislosti s únorovými událostmi. Seznam čítá na šest desítek osob, u nichž jsou v poznámce uvedeny důvody nepřítomnosti – uletěl do ciziny, nevrátil se ze služební cesty, utekl do zahraničí, dosud nezvěstný. U dvou desítek jmen je navíc poznámka o tom, že byli propuštěni akčním výborem.

Ortofotomapa 1948. 13.9.1948 ortofotomapa vrakoviště .

4.10.1948 únos letounu C-3 OK-WCN od ČSA na trase Košice - Bratislava - Brno - Praha. Na palubě byla posádka ve složení: pilot Jaroslav Hájek o němž bylo známo, že byl komunistou, druhý pilot Ján Bělopotocký, který ve druhé světové válce byl příslušníkem slovenského vojenského letectva, radiotelegrafista Milan Jakubec. Ten zorganizoval únos s Milanem Jurasem. Letadlo z letiště Brno vzlétlo v 10.28 hod.  Krátce po vzletu letadla vešel do pilotní kabiny Milan Juras, vytáhl pistoli kterou zamířil na pilota a řekl: "Leťte se podívat do americké zóny v Německu". Letadlo přistálo na letišti americké armády Frankfurt (Rhein-Main-Flughafen) v 12.22 hod. Všichni cestující byli dotazováni orgány USA. Dvanáct cestujících požádalo o politický azyl v Německu a tři požádali o návrat do Československa. Mezi cestujícími byli manželka Viliama Širokého a její pětiletý syn. Její manžel Viliam Široký byl komunistický politik, zastávající tvrdou linii, který ve druhé světové válce byl v Moskvě. V letech 1945 až 1954 byl vůdcem komunistické strany Slovenska. Současně byl místopředsedou komunistické vlády Československa a od roku 1953 až do roku 1963 byl předsedou komunistické vlády Československa. Pilot, Jaroslav Hájek se vrátil do Československa. Krátce po jeho návratu byl od ČSA propuštěn a odsouzen na 10 let odnětí svobody. Paní Široké, protože měla politické styky, se podařilo dosáhnout jeho propuštění z vězení po dvou letech.

3.12.1948 při přiblížení na přistání zachycení křídlem letounu C-47 OK-WDC. Letoun poškozen, posádka nezraněna.

21.12.1948 katastrofa letadla ČSA na lince Praha-Lydda. Na úseku Roma - Athen narazil letoun C-47 OK-WDN do terénu v pohoří Taygetos na peloponéském poloostrově. Zahynulo všech devatenáct cestujících a pět členů posádky.

Od února 1949 provoz letounů Iljušin Il-12 u ČSA. Video.

Negativní vliv únorových událostí roku 1948 přinesl hořké plody v podobě sníženého počtu cestujících na zahraničních linkách a poklesu zájmu o Prahu jako o atraktivní destinaci. Ulice hlavního města republiky se i se svými památkami toho roku měnily v město duchů. Docházelo k rušení linek do zahraničí, ale i obchodních zastoupení zahraničních leteckých společností v Praze. S Prahou už se dál nepočítalo ani pro mezipřistání.

4.9.1949 Den čs. letectva.

27.2.1950 zřícení letounu C-47 OK-WDY od ČSA na trati Ostrava - Praha do hory Vysoká hole v Jeseníkách. Zdroj.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

29.6.1950 nehoda po vzletu letounu C-47 OK-WAB od ČSA u letiště Košice. Pilot Karel Kopal a druhý pilot Leoš Hřebečka lehce zraněni.

Rudá hvězda na střeše a minimální provoz.

5.8.1950 nehoda během přistání letounu C-47 OK-WDV od ČSA u letiště Košice, 23 osob bez zraněni.

15.12.1950 z podstaty zrušeného Bezpečnostního letectva na letišti Plzeň-Skvrňany vznikl LP 51, který byl určen k ochraně západní hranice do doby, než přijdou stíhačky S 102. Na Ruzyni se letouny předávaly armádě. Asi 17 dolétaných strojů zůstalo na vrakovišti za hangárem D.

K 1.4.1951 byl Ústřední letecký sklad Praha zrušen i s pobočkami. Místo něj byl zřízen 1. sklad leteckého týlu Praha-Ruzyně.

17.10.1951 ortofotomapa.

8.12.1951 zničení letounu Iljušin Il-12 OK-CBF od ČSA. Během pojíždění střet s překážkou.

V září 1952 letecký den. Video.

Od října 1952 v ruzyňské věznici Vilém Stanovský. Zdroj.

Ortofotomapa z roku 1953 a 2011. V roce 1945 byly hotovy všechny čtyři plánované zpevněné dráhy v původních směrech, a to v následujících délkách: RWY 04/22 1 800 m, RWY 13/31 1 020 m, RWY 08/26 1 320 m a RWY 17/35 950 m.

V roce 1954 letecký den. Video.

4.9.1955 letecký den. Video.

V ČSR byla po roce 1956 v provozu civilní gonia na letištích Praha-Ruzyně (OKL), Olomouc-Holice (OKO), Brno-Černovice (OKB), Holešov (OKA), Ostrava-Hrabůvka (OKM), Bratislava-Vajnory (OKR), Piešťany (OKP), Tatry (OKT), Sliač (OKS), Košice (OKD).

.

.

.

30.3.1960 LETECKÁ INFORMAČNÍ PŘÍRUČKA. Navigační zařízení.