Praha-Ruzyně Prag-Rusin Прага-Рузине

Veřejné hlavní letiště a Stálé vojenské letiště Praha I

Flugplatz Prag-Rusin

Fliegerhorst Prag-Rusin

MAPA.

26.06.2024

2.7.1905 na slavnosti Ústřední Matice školské dostal balon jméno Praha. Poté balon vzlétl s Františkem Hůlkou a jeho ženou. Přistáli u Ruzyně.

, , od prosince 1926 do 1939.

Vzhledem k tomu, že letiště Praha-Kbely fungovalo ve smíšeném civilním i vojenském provozu a pohyby civilních letadel rostly takovým tempem, že do budoucna by se stávající stav stal neúnosným, začalo se hledat místo pro nové letiště. Tomuto záměru nejlépe vyhovovala pláň mezi obcemi Ruzyň, Hostivice, Dobrovíz, Středokluky a Přední Kopanina o rozloze cca 12 km². Bylo zde dosti prostoru pro budoucí další růst a zároveň to nebránilo dalšímu rozvoji a růstu města Prahy. Výhodná byla i malá vzdálenost od města, a to pouhých 12 km, a nadmořská výška 380 m byla zárukou menšího výskytu mlhy. 

V březnu 1929 čs. vláda dala souhlas s výkupem 108 ha pozemků.

V prosinci 1931 byla uzavřena architektonická soutěž na podobu letiště. Odbavovací halu projektoval prof. ing. arch. Adolf Benš a architektonickou úpravu zastavěné části ing. arch. Kamil Roškot a další. 

Kvůli hospodářské krizi musela být stavba pozastavena, než se státu podařilo shromáždit 100 milionů korun na výstavbu.

Roku 1933 byly zahájeny terénní úpravy. Stavbu provádělo konsorcium firem Konstruktiva - Lanna dr. ing. Čapek. Stavba zahrnovala letištní plochy, 3 hangárové bloky s dílnami, sklady a kancelářemi včetně inženýrských sítí. Poblíž obce Jeneč bylo vybudováno vysílací ústředí s moderním komunikačním zařízením. Postavená odbavovací budova byla vynikajícím dílem českého funkcionalismu. Přestože tehdy neexistovaly žádné normy a nikde v Evropě nestálo moderní letiště, které by bylo pro Prahu vzorem, bylo pražské letiště v Ruzyni vybudováno tak dokonale a velkoryse, že mohlo i při bouřlivém rozvoji letectví sloužit plných 30 let.

4.9.1935. Ve výstavbě hangáry C, B, A. .

,

V roce 1935 byly ukončeny hrubé práce. Letiště bylo projektováno na počátku třicátých let, jeho vlastní výstavba trvala asi pět let. Při terénních úpravách podle vládní zakázky nesměla být použita mechanizace – nezapomínejme, že letiště se začínalo stavět v době hluboké hospodářské krize a vláda se takto snažila zaměstnat na stavbě co nejvíce lidí.

Kdy a odkud se přesunulo Vojenské oddělení povětrnostní služby. Co název Vojenské oddělení státního úřadu meteorologického ? (1.7.1928 vzniklo Vojenské oddělení povětrnostní služby. Kde mělo stanoviště? Ve věcech vojenských podléhalo přednostovi Třetího odboru (leteckého) ministerstva, ve věcech odborných řediteli Státního ústavu meteorologického.)

Pro zaměření polohy letadel byly instalovány dva goniometrické zaměřovače: rámový zaměřovač v ose dráhy 22 a noční radiový zaměřovač Marconi Adcock Vysoko frekventní radiozaměřovač (VF/Z) DFG 26/4 u obce Středokluky. Instalovaná krátkovlnná radiostanice měla zlepšit možnosti spojení s letadly za letu.

Instalován radiomajákový přistávací systém Lande-Funk-Feuer (LFF) Lorenz navádějící letadla na řadu světel ve směru od jihozápadu k severovýchodu. Maják sám byl umístěn 225 m jihozápadně před hranicí letiště, přičemž letadla mohla do tohoto hlavního přistávacího směru nalétávat z kurzu 45º i z kurzu 225º. Při přiblížení od jihozápadu udávala letadlu vzdálenost od letiště dvě návěstidla ve vzdálenosti 3 100 a 300 m od hranice přistávací plochy, z opačného směru byla ve vzdálenosti 2 900 a 300 m od hranice plochy.

Letištní světelný maják, který vysílanou morseovou značkou identifikoval osádkám letadel letiště; v dobové terminologii byl označován jako "otočný maják".

Obvod přistávací plochy byl vyznačen pomezními sodíkovými světly, uprostřed plochy byl světelný kruh o průměru 38 m tvořený zapuštěnými světly. V ploše byla umístěna zapuštěná světla ve čtyřech řadách svírajících navzájem úhel 45º, která vytyčovala jakési „základní směry přistávání“. Další pomůckou byl osvětlený větrný rukáv a svítící přistávací T. Překážky byly označeny celkem 55 neonovými překážkovými světly. 

Pro potřeby služby zabezpečení letového provozu měla Ruzyně přímé telefonické spojení s Brnem a Bratislavou, dálnopisné spojení s hlavními německými letišti.

V zimě 1936-37 přesun ČSA a ČLS z Kbel na Ruzyň. Flotily provozovatelů.

Od 24.11.1936 ČLS provozovala Douglas DC-2 OK-AIC.

V roce 1936 se ČLS nepodařilo kvůli zamítavému postoji Maďarska zahájit pravidelné lety do Budapešti. Lety na tzv. Dunajském expressu mezi Prahou a Budapeští pak pro ČLS provozovala společnost KLM. ČLS zavedla v průběhu roku výhodné předplatné na cestování letadly pomocí cestovních poukázek a karnetů, které snižovaly cestovní náklady o 15-20 %.

4.4.1937 ČSA otevřely linku Praha - Brusel ve spolupráci se Sabenou.

Provoz letiště byl zahájen 5.4.1937, kdy zde v devět hodin ráno přistál letoun DC-2 od ČLS na lince Piešťany - Zlín - Brno, o hodinu později pak letoun Air France na lince Wien - Praha - Dresden. Na letiště se přemístila veškerá civilní letecká doprava z letiště Praha-Kbely, kde zůstal pouze vojenský letecký provoz. 

Letové řády ČSA. Letové řády ČLS. Letové řády Air France. Letové řády Svitlet.

ПС-9 (АНТ-9 PS-9 (ANT-9 (s dvěma motory М-17)) URSS-S186 Aeroflotu .

V dubnu 1937 Fokker F XVIII OK-AIQ .

DC-2 OK-AIB od ČLS . , OK-AIC .

DC-2 OK-AIC od ČSA, za ní Wibault 283.T12 F-AMYE od Air France, Fokker F-VIIIb OK-AFB.

, , , .

, dvojice letadel Beneš-Mráz Be 50 před hangárem letiště Ruzyně. Na střeše hangáru je patrný světelný maják pro noční lety. Podrobnosti.

15.5.1937 byla zahájena linka Praha - Bratislava - Klagenfurt - Triest - Venezie. Podrobnosti.

Od května do srpna 1937 předvádění horkovzdušných balonů rakouských konstruktérů Josefa Emmera a Bruna Marka.

Od 28.5.1937 ČSA provozovaly první letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAB.

Od 14.6.1937 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAC.

V úterý 15.6.1937 na palubě DC-2 letěla první čs. stevardka slečna Alžběta Krauskopfová, a to dopolední linkou do Amsterodamu.

26.6.1937 vzlet Josefa Emmera s Rudolfem Rumplesem. Přistání za tmy u Chýně.

Airspeed AS.6E Envoy od ČSA., Douglas DC-2 OK-AIC od ČLS .

Terminál získal v roce 1937 významné architektonické ocenění zlatou medailí na Mezinárodní výstavě umění a techniky v Paříži.

V roce 1937 dosáhl šéfpilot ČLS František Novotný milion nalétaných kilometrů. 

V letních měsících roku 1937, pokud bylo sucho, byl provoz na přistávací ploše ruzyňského letiště o rozměrech 1 000 x 900 m bez problémů. Při vytrvalejších deštích však plocha změkla a tu se, možno říci pár týdnů po zahájení provozu, projevila potřeba ihned ve výstavbě letiště pokračovat. Podrobnosti.

Veřejné hlavní letiště. Stálé vojenské letiště Praha I. Rozměry 800 x 1 150 m. Hangáry a skladové prostory. Video od 6.50 min.

Správce letiště Eugen Čihák.

Původně mělo letiště pouze tři nezpevněné travnaté vzletové a přistávací dráhy, betonové se teprve začínaly budovat. Prudký rozvoj techniky a letecké dopravy si vynutil takřka okamžité rozšíření letiště z původních 80 ha na čtyřnásobek.

Od 17.7.1937 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAD.

V srpnu 1937 po dlouhých jednáních ČLS zahájila lety do Budapešti vlastními letadly.

Od 2.8.1937 ČLS provozovala Douglas DC-2 OK-AID.

5.8.1937 vzlet Josef a Emmera s panem Mackem a slečnou Karáskovou. Po hodině přistáli v Mořině u Karlštějna.

27.9.1937 nizozemský Douglas DC-2 a rumunský Lockheed Electra . V popředí dosud probíhají zemní práce.

Od 15.8. do 22.12.1937 byly vybudovány zpevněné vzletové a přistávací dráhy 08/26 (délka 500 m) a 04/22 (délka 280 m) a pojezdová dráha (dnes P). 

Ředitel letiště Ing. Bedřich Trnka.

24.12.1937 v 17.37 hodin letoun Wibault-Penhoet 282-T12 F-AMYD od Air France na lince București - Wien - Praha narazil do Huťské hory Knappenberg ve výšce 1080 m. Před Prahou dostal telegrafista pokyn od pražského gonia kurz 215. Poté, co obsluha gonia si uvědomila chybu a vyslala správný kurz, ten už posádka ignorovala. Pilot František Lehký, radiotelegrafista Pierre Astruc a cestující - pražský advokát JUDr. Flanderka zahynuli. Podrobnosti. Letecká badatelna. Mapa.

V roce 1937 bylo přepraveno již 13 462 cestujících.

Propagační filmový dokument nazvaný Přístav vzdušného moře.

Výstavba VPD měla proběhnout hlavně v letech 1938 až 1941, přičemž první přípravné práce byly zadány již v srpnu 1937. V první etapě měly být vybudovány dvě dráhy, jedna ve směru 045º / 225º, druhá ve směru 090º / 270º, obě dlouhé v první fázi asi 450–550 m. Prvně jmenovaná dráha procházela „hlavním přistávacím směrem“, ležela v úhlopříčce přistávací plochy a navazovala tak přímo na již vybudovanou řadu „osových“ zapuštěných světel v ploše a současně na sestupovou osu vytyčenou přistávacím radiomajákem. Druhá dráha měla být mimo řadu zapuštěných světel v ploše a zřejmě se s ní počítalo především pro provoz za dobré dohlednosti. V konečné podobě měly být dráhy čtyři o celkové délce asi 5 000 m.

V roce 1938 byla vybudována VPD 13/31 o délce 1 000 m a 17/35 délky 950 m, VPD 04/22 byla prodloužena na 1 080 m.

Od 15.2.1938 ČLS provozovala DC-3 OK-AIE a OK-AIF. Letadlo bylo pro 21 cestujících a 4-5 člennou posádku. Stroj létal zejména na trase Amsterdam - Praha - Wien a pro svou pohodlnou kabinu byl označován jako "létající Pullman".

28.3.1938 zahájen provoz ČSA na lince Brusel - Praha - Brno - Bratislava. Současně zahájen provoz na lince Praha - Brno - Zlín.

V březnu 1938 ČLS prodloužila linku Amsterdam - Köln - Halle - Leipzig - Praha - Wien- Budapest o London ve spolupráci s KLM.

V roce 1938 ČSA zahájila linku Praha - Strasbourg - Paris ve spolupráci s Air France.

V roce 1938 ČSA zahájila linku Praha - Bratislava - Spišská Nová Ves - Slatinské Doly.

DC-2 OK-AID v roce 1938. Douglas DC-3 PH-ALU společnosti KLM pokřtěný jako "UIL" byl zničen při útoku Němců na letiště v Amsterdamu 10.05.1940. Vedle Potez 62 F-AHYP společnosti Air France v roce 1938.

30.4.1938 letoun Tatra T 001 s posádkou kpt. Červinka, por. Štěpánek získala na trati 100 km dosaženou rychlostí 231,035 km/h světový rekord! Na trati 1 000 km získala dosaženou rychlostí 228,241 km/h světový rekord!

Od 30.4.1938 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAF.

6.5.1938 letoun Tatra T 001 zlepšení rekordu v sólo obsazení (pilot: kpt. Červinka) na trati 100 km dosaženou rychlostí 231,243 km/h.

Od 6.5.1938 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAE.

17.5.1938, 04.35 hodin odstartoval  major Jan Ambruž a šefpilot leteckého oddělení firmy Tatra  ve Studénce Vojtěch Matěna s letounem Tatra T 001. Trasa: Praha-Ruzyně - Bratislava - Maďarsko (Balaton) - Jugoslávie - Soluň - ostrov Kréta - Alexandrie - Káhira - Chartúm (Súdán). Cíl: Chartúm (Súdán), 18.5.1938, 07.00 hodin - našeho času. Překonaná vzdálenost: 4 340 km. Doba letu: 26.25 hodin. Oficiální světový rekord. Gonzo.

Od 16.7.1938 ČSA provozovaly letoun Savoia-Marchetti SM.73 OK-BAG.

, , , , , , .

1.8.1938

1.8.1938 ČSA zahájily provoz na lince Praha - Bratislava - Budapest ve spolupráci s Malertem.

Savoia-Marchetti S.M.73 OK-BAB , OK-BAE ,   v srpnu 1938.

Be 50 OK-EFP, za ní Be 51 OK-EMO.

Ortofotomapa 1938.

27.8.-4.9.1938 Závod turistických letadel kolem Malé Dohody.

2.9.1938 v 12.30 hod. přistál letoun Miles Mohawk G-AEKW pilota Lindbergha a jeho ženy Anne. Ti na cestě z Krakova do Prahy kvůli počasí den předtím přistáli v Olomouci-Neředíně. Byli slavnostně přijati. Navštívili továrnu Walter, letiště Kbely i prezidenta Beneše. 8.9.1938 v 11.30 hodin odletěli do Stuttgartu. (Existuje video.)

4.9.1938 přílet do Prahy - "7" George a Valeria Ionescu , "8" Nadia Russo ,  , , "35" Vladislav Krejčí a František Senk , "40" Jan Steinbauer a J. Koutek , "47" Jan Vlk a Leopold Galbavý , "50" Metoděj Kluka a František Martínek , "52" Rudolf Protiva a Miroslav Doubek , , "54" Bejšovec a Železníková , Be 555.1 "45" Zdeněk Svoboda a Stanislav Konečný .

V roce 1938 nehoda maďarského letounu Ju 52 HA-JUC "Kiss Jozsef" společnosti Malert. Letecká badatelna.

V září 1938 letiště 1 450 x 900 m, stupeň dokončení 100 %.

26.9.1938 vzniklo velitelství Zápolní povětrnostní ústředny mimo mobilizační plán přejmenováním z Vojenského oddělení povětrnostní služby při Státním ústavu meteorologickém. Velitel ústředny mjr. let. Oldřich Hlaváček. Podléhala přednostovi Třetího odboru (leteckého) ministerstva.

27.9.1938 z Kbel přiletěla Kurýrní letka 111.

27.9.1938 z Kbel se přesunulo velitelství Leteckého parku 91.

27.9.1938 z Kbel se přesunulo Sloučené parkové dílny 91.

27.9.1938 z Kbel se přesunula Záloha leteckého materiálu 91.

27.9.1938 z Kbel se přesunula Letecká pracovní rota 91.

30.9.1938 vznikla Druhá pomocná letka leteckého skladu 1.

30.9.1938 ráno generál Ludvík Krejčí byl telegraficky vyzván, aby se dostavil do Prahy na zasedání ministerské rady. Na tuto výzvu odletěl z letiště Vyškov společně s divizním generálem Karlem Husárkem a přistál na ruzyňském letišti. (Letounem či letouny Kurýrní letky 112?) Oba odjeli na Pražský hrad, kde s armádním generálem Janem Syrovým zhodnotili před prezidentem a představiteli politických stran vojenskou situaci Československa po podepsání tzv. mnichovské dohody.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

7.10.1938 se Druhá pomocná letka leteckého skladu přesunula do Kbel.

11.10.1938 se velitelství Leteckého parku 91 přesunulo do Kbel.

11.10.1938 se Sloučené parkové dílny 91 přesunuly do Kbel.

11.10.1938 se Záloha leteckého materiálu 91  přesunula do Kbel.

11.10.1938 se Letecká pracovní rota 91 přesunula do Kbel.

14.10.1938 Kurýrní letka 111 odletěla do Kbel.

19.10.1938 z Kutné Hory přiletěla Kurýrní letka 101.

20.10.1938 Kurýrní letka 101 odletěla do Hradce Králové.

21.10.1938 velitelství Zápolní povětrnostní ústředny demobilizováno.

Po přijetí mnichovské dohody ČLS létala jen na linkách Praha - Rotterdam a Berlin - Praha - Wien. 

22.10.1938 pan Edvard Beneš odletěl na palubě DC-2 OK-AIC ČLS do Rotterdamu. Posádka kapitán Flora, navigátor Leo Hřebačka a mechanik Zahradník. Krysy opouští potápějící se loď.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Státní veřejná letiště sloužící jak potřebám civilního letectví, tak i vojenského. Jsou to Praha-Ruzyně, Zbraslavice, České Budějovice, Přibyslav, Strakonice, Křižanov, Zlaté Moravce, Slatinské Doly.

V roce 1938 z Ruzyně se provozovalo 18 linek.

V lednu 1939 ČLS znovu otevřela trať Praha - Zürich.

12.1.1939 letadlo KLM odvezlo na 30 židovských dětí přes Rotterdam do Londýna. V ten den odletělo s dětmi do Londýna ještě jedno letadlo. Mise Barbican. Britští křesťané zachraňovali židovské děti před druhou republikou a před Čechy.

8.3.1939 odvoz židovských dětí do Londýna na letiště Croydon. Při misi Barbican se učil i sám sir Nicholas Winton, který jen o pár měsíců později zachránil téměř 700 židovských dětí. Letoun DC-3 PH-ASK "Kemphaan" na letišti Croydon. Misi Barbican se podařilo zachránit při třech cestách asi 84 dětí.

Od 14.3.1939 ČLS provozovala DC-3 OK-AIG.

14.3.1939 po 17 hod. Dakotou od KLM na lince București. - Rotterdam - London odletělo 11 čs. zpravodajců plk. Františka Moravce.

V polovině března 1939 pracovalo u ČSA a ČLS 36 pilotů, 22 palubních telegrafistů , 8 stevardek a jejich počet uzavírala skupina 19 palubních mechaniků.

Do nacistické okupace Česko-Slovenské republiky byla vybudována zhruba polovina dráhového systému.

15.3.1939 neletové počasí.

16.3.1939 ráno přiletěl na Hitlerovo požádání říšský ministr vnitra dr. Frick. Kde přistál?

16.3.1939 přilétla skupina transportních letadel Ju 52 se specialisty a novým velením letiště, která nechala vyklidit všechny prostory a odvézt, respektive zničit veškeré stávající technické vybavení. Množství pozemního zařízení bylo velitelstvím německého vojenského letectva prohlášeno za nepoužitelné a muselo být odstraněno a sešrotováno. Jen díky značnému úsilí pracovníků, kteří často neváhali riskovat své životy, se mnoho věcí podařilo ukrýt na bezpečná místa, kde přečkaly v téměř neporušeném stavu až do konce války. Mezi zařízení, které naopak zůstalo v provozním využívání i v průběhu okupace, patřil například přistávací systém Lande-Funk-Feuer (LFF) Lorenz. Obdobně byly zabrány, upraveny a následně používány i některé radiové vysílače. 

Jiná zařízení, jako například polní rámové zaměřovače EP 2, si německá armáda nově instalovala pro vlastní potřeby sama.

Po vytvoření protektorátu létaly stroje ČLS již jen krátce, 26.4.1939 vstoupilo v protektorátu v platnost tzv. říšské letecké právo, podle něhož mohla leteckou dopravu provozovat jen Deutsche Lufthansa.

Na začátku okupace se ještě krátce uvažovalo o sloučení ČLS a ČSA pod názvem ČMLS - Českomoravská letecká společnost, sloučená aerolinie by ve spolupráci s Deutsche Lufthansa zajišťovala leteckou dopravu z Prahy do německých měst. Němci však nakonec provoz letecké dopravy českým společnostem nepovolili. 8.8.1939 obdržela ČLS stejně jako ČSA definitivní zákaz provozování letecké dopravy. Až do roku 1944 fungovala cestovní kancelář ČLS ve Vodičkově ul. 38, která prodávala letenky a přijímala zavazadla a zásilky k letecké dopravě. ČLS byla generálním zástupcem Deutsche Luft Hansa pro Protektorát Čechy a Morava.

Po okupaci v provozu zůstala pouze německá linka Deutsche Lufthansa Berlin - Prag - Wien.

Pohled z řídicí věže na plochu ruzyňského letiště na jaře roku 1939. Patrné jsou zpevněné plochy před odbavovací budovou a rozestavěná část zpevněné dráhy. Vidět je Fw 58.

Luftwaffe získala velice moderně vybavené letiště s dílnami a technickým zázemím, Toho samozřejmě plně využila a přesunula sem své dílenské provozy. Postupně, během dvou let, zde fungovalo Letecké učiliště Lufthansy, Deutsche Lufthansa AG, Reparaturwerkestaetten, dílny na opravy dopravních a transportních letadel Junkers (generálky motorů Deutsche Lufthansa AG, Überholungswerkstätten Nachod se dělaly v Babí u Náchoda), Luftwaffe sem přesunula z Německa své letecké školy základního i pokračovacího výcviku.

Kdy?

Letouny ČLS již s německou imatrikulací.

Od 1.7.1939 Fliegerhorst-Kommandantur Prag-Rusin (Velitelství letiště), podřízené Flughafen-Bereichs-Kommando Pilsen ( Velitelství letištní oblasti), podřízené Luftgau-Kommando VIII.

V září 1939 na Ruzyň přiletěla FFS Wesendorf s He 111, Ju 52, Ju 86 a dalšími. Přejmenována na FFS C Prag-Rusin.

Od září 1939 satelitní letiště pro FFS C Wiener Neustadt s He 111, Ju 52, Ju 86 a dalšími.

Letouny ČLS s německou imatrikulací při přepravě na nádraží k odvozu do Německa. , . Letouny ČSA Savoia-Marchetti SM.73 , , Fokker F XVIII . Převoz kterých letadel do Vozovny Košíře?

30.10.1939 v 14.26 hod. u Humpolce (okres Pelhřimov) se v mlze zřítil Junkers W 34 hau WNr. 3432 "WL-OCBQ" od FFS C Prag-Rusin a byl zničen ze 75 %. Pilot Gefr. Wilhelm Nagel zahynul, těžce zraněný pozorovatel Flg. Helmut Luthardt zemřel v humpolecké nemocnici. Letecká badatelna.

16.1.1940 byla FFS C Prag-Rusin přejmenována na FFS C 12.

16.1.1940 byla FFS C Wiener Neustadt přejmenována na FFS C 8.

6.6.1940 střet letounů Ju 86

21.9.1940 u Hostivice nouzově přistál letoun Ju 86 WNr. 4018 "KV+AG" od FFS C 12. Dva letci zraněni a letoun poškozen na 80 %. Letecká badatelna.

7.10.1940 Ju 52/3m "??+JW" od FFS C 12 .

Civilní W 33 D-???V a vojenský W 34 hau , . Kdy?

Zima 1940 a letoun B.534.

28.11.1940 přistání letounu He 111 A-0 "DA+AZ" od FFS C 12 bez podvozku.

29.11.1940 zřícení letounu Ju 52 WNr. 5520 asi "VR+KP" od FFS C 12 u Kněževsi. Fhr. Richard Obermayer, Gefr. Georg Helmut Schramm, Gefr. Helmut Steuerwald a Gefr. Hans Maas zahynuli. Letecká badatelna.

2.2.1941 nouzové přistání letounu Ju 86 E-2

24.2.1941 v 17.30 přistálo 5 strojů Caproni Ca.313S středních bombardérů se švédskými znaky, vystoupilo 20 členů osádek - Italové. Odlet do Švédska.

23.3.1941 nehoda letounu Ju 86 při vzletu .

27.5.1941 nehoda letounu Do 17 "BA+KW" .

31.5.1941 střet letounu Hs 126, které jednotky s Ju 52 od FFS C 12 .

V roce 1941 VPD 08/26 prodloužena na 1 300 m. Křižovatka drah 04/22, 13/31 a 17/35 bývala také nazývána „Velké náměstí“ – „Big square“.

Luftwaffe potřebovala pro své stroje zpevněné vzletové a přistávací dráhy, proto je během války budovala a rozšiřovala, a tak se dá říci, že ruzyňské letiště bylo na konci války lépe vybaveno než na začátku okupace. V roce 1945 byly hotovy všechny čtyři plánované zpevněné dráhy v původních směrech, a to v následujících délkách: RWY 04/22 1 800 m, RWY 13/31 1 020 m, RWY 08/26 1 320 m a RWY 17/35 950 m.

Kdy byl postaven dvojitý hangár typu Delta, dnešní hangár E?

V roce 1941 letoun Ju 52/3m od FFS C 12 narazil do letounu W 34.

V létě 1941 u obce Krňany (okres Benešov) nouzové přistání letounu Ju 86 "DB+RR" od FFS C 12 poté, co pravý motor začal hořet. Letecká badatelna.

1.7.1941 byly ČSA a ČLS úředně zlikvidovány a jediným dopravcem, kterému byla povolena doprava, se stala německá společnost Deutsche Lufthansa A. G., které připadl i veškerý letadlový park, hangáry a další majetek obou, nyní již neexistujících, československých dopravců.

Zapadnutí He 111 B WNr. 1120 "DA+AZ" od FFS C 12. Kdy? , .

15.7.1941 se během přistávání zřítil He 111 B WNr. 1120 "DA+AZ" od FFS C 12 na budovu v obci Jeneček. Obgfr. Hans Marahrens a Obgfr. Otto Herbst zahynuli. Letecká badatelna.

Zalétávání letounů Ju 52 a Ju 88 z továrního letiště Leipzig-Mockau.

27.9.1941 krátce po poledni přiletěl SS-Obergruppenführer, General der Polizei, šéf Reichssicherheitshauptamts (RSHA) Reinhard Heydrich do Prahy. Přivítal ho K. H. Frank.

Den nato se oficiálně stal Stellvertretender Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Stal se též ředitelem protektorátní policie. Později se usadil s rodinou na zámku Panenské Břežany (okres Praha-východ). Heydrich byl aktivní pilot. Služebně často létal z Ruzyně do Berlína. Kdo a s čím ho vozili?

29.11.1941 nehoda letounu Caudron C.445 Goeland WNr. 560 od Überprüf.Stelle f.Flzg.-Führer LF. Letecká badatelna.

10.1.1942 nehoda letounu Do 17 Z WNr. 2125 "BA+N?" od FFS C 16 z letiště Burg.

Kdy?

Nehoda Ju 86 "DA+AU" od FFS C 12. , . Kdy?

27.5.1942 Reinhard Heydrich jel z Panenských Břežan (okres Praha-východ) na jednání do Prahy a poté měl odletět z Ruzyně do Berlína. Na cestě na něho čs. parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš ze skupiny Operace Anthropoid zaútočili.

27.5.1942 přiletěl Kurt Daluege, aby nahradil ve funkci Reinharda Heydricha.

31.5.1942 přiletěl Heinrich Himmler, aby osobně dohlížel na vyšetřování atentátu. Na letišti ho přivítali Kurt Daluege a K. H. Frank.

4.6.1942 Heydrich na následky zranění.

10.6.1942 vyvraždění blízké obce Lidice.

V červnu 1942 se FFS C 14 pravděpodobně přesunula z Kbel na letiště Ruzyně, ale kbelské letiště dále využívala k výcviku.

V červnu 1942 přiletěla BFS 3. K 1.7.1942 převzala většinu FFS C 12, která byla rozpuštěna.

Před Werkestaetten dílnami zcela vlevo letoun Gotha Go 244 B, dále Ju 52/3m, dole Fi 156, vpravo Ju 86 a Fw 58.

4.1.1943 v 20.30 hod. se zřítil Ju 88 WNr. 0622 od kbelské FFS C 14 u obce Zadní Kopanina. Byl z letiště Kbely nebo Ruzyně? Posádka Uffz. Gerhard Thieme a Obgfr. Paul Milisch zahynula.

Asi od února 1943 Flugplatzkommando A 24/XVII podřízeno Flughafen-Bereichs-Kommando 2/XVII ( Velitelství letištní oblasti) ve Kbelích, podřízeno Luftgau-Kommando XVII ve Wien.

20.5.1943 zřícení bombardéru Ju 88 A u obce Ondřejov (okres Praha-východ). Letecká badatelna.

8.6.1943 se zřítil německý letoun (asi Ju 88) přímo v Nebušicích u pískovny. Dva letci zahynuli, dva těžce zranění.

V červnu 1943 byla zformována 13./LG 1 s letouny Ju 88.

3.9.1943 u Motola nouzové přistíní letounu Si 204 WNr. 251086 od BFS 3. Zahynuli Oblt. Erwin Haufe a Uffz. Günter Wester. Další čtyři členové posádky Uffz. Alfons Hickel, Uffz. Walter Baumgart, Uffz. Robert Schröder, Uffz. Rudi Ristau utrpěli zranění. Letecká badatelna.

15.10.1943 byla FFS C 14 přeznačena na FFS B 14 a vrátila se zpět do Kbel. Jejím velitelem zůstal Oberstleutnant Kurt von Haustei.

15.10.1943 byla FFS C 8 přejmenována na FFS B 8.

15.10.1943 se BFS 3 stala součástí FFS B 33.

Testování šestimotorového letounu Ju 390. Ilustrační foto .

MAPA. 17.1.1944 v 17.15 hod. nouzové přistání šestimotorového německého letounu Junkers Ju 390 pro nedostatek paliva u Horního Vítkova na Liberecku. Četnické hlášení od Obltn. d. Gend. Scholze z Liberce adresované veliteli četnictva v Ústí nad Labem. „Letoun patří na letiště v Praze a byl na testovacím letu. Posádka sedmi mužů vyvázla bez zranění, letadlo je nepoškozené." Další informace uvádějí, že letadlo ráno 18 1.1944 odletí. (Foto.)

12.2.1944 v 19.50 hod. havaroval v katastru obce Jeneček (dnes součást Hostivice) letoun od FFS B 33. Podle četnického hlášení i podle vzpomínek pamětníků si pilot letadla pravděpodobně ve tmě  spletl dráhu na Ruzyni se státní silnicí Praha- Karlovy Vary. Letoun klesal z výšky 50 m s motory v malých otáčkách, podle hlášení "plachtil". Před dosednutím si osádka uvědomila svůj omyl, snažila se letoun opět zvednout, ale zachytila křídlem o dráty telefonního vedení podél silnice. Letoun se pak převrátil na záda a dopadl na pole před továrnu Litbeton (v současnosti areál STS Hostivice). Došlo k výbuchu a následnému požáru, který letadlo zcela zničil. Čtyřčlenná posádka zahynula. Letecká badatelna.

15.3.1944 ve 2 hodiny v noci se zřítil u obce Zadní Kopanina Ju 88 WNr. 3189 od kbelské FFS B 14. Posádka Ofw. Gerhard Schaditz a Uffz. Gotthard Wohlfeld zahynula.

15.3.1944 z Melsbroek (Le Culot) přiletěl Stab/KG 6, jedna Staffel od II./KG 6 a části III./KG 6 s letouny Ju 88. Velitel Geschwaderkommodor KG 6 Major Hermann Hogeback, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (19.2.1943, jako 192 z celkem 863). Na fotce mezi únorem a srpnem 1943. Zdroj.

16.3.1944 Stab/KG 6, jedna Staffel od II./KG 6 a části III./KG 6 odletěly do Wiener Neustadt, k zabezpečení okupace Maďarska německými vojsky.

28.3.1944 zničen německý letoun Bf 109 G-6 WNr. 440530 od 3. Staffeln, Gruppe Süd, Flugzeugüberführungsgeschwader 1. Pilot Uffz. Wilhelm Matthey zraněn. lostaircraft.com

K 1.4.1944 vznikl Fliegerhorst-Kommandantur A (o) 17/XVII (Velitelství letiště), podřízeno Flughafen-Bereichs-Kommando 2/XVII (Velitelství letištní oblasti) ve Kbelích, to bylo podřízeno Luftgau-Kommando XVII ve Wien.

Ruzyně měla betonovou dráhu 1 800 x 40 m.

Ju 390 a He 111 H od KG 200. Kdy?

Poplachová hláska 201 patřila pod Flugmelde Zentrale Prag. Od kdy?

25.4.1944 z Ansbachu se přesunuly těžké stíhací letouny Bf 110 a Me 410 od ZG 76. Přeškolení na Me 410. Velitel ZG 76 Geschwaderkommodor Major Robert Kowalewski, nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes.

Gruppe byly umístěny ve Kbelích a v Ruzyni. Která byla kde?

Velitel Gruppenkommodore I./ZG 76 Hauptmann Heinrich Offterdinger .

V dubnu 1944 přiletělo celkem 65 kusů Me 410.

V dubnu ztraceno 8 kusů při neoperačních letech.

Zůstalo celkem 57 kusů Me 410 (38 kusů Me 410 A-1 a 19 kusů Me 410 B-1.

V květnu 1944 bylo 6 kusů Me 410 předáno jiným jednotkám.

 V květnu 1944 ztraceno 11 kusů při neoperačních letech.

K 31.5.1944 měla I./ZG 76 měla celkem 47 kusů Me 410 (33 kusů Me 410 A-1 a 14 kusů Me 410 B-1.

Velitel Gruppenkommodore II./ZG 76 Major Herbert Kaminski, nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes .

V dubnu 1944 přiletěly 3 kusy Me 410.

V květnu 1944 přiletělo 33 kusů Me 410.

 V květnu 1944 ztraceno 4 kusy Me 410 (3 kusy Me 410 A-1 a 1 kus Me 410 B-1) při neoperačních letech.

K 31.5.1944 měla II./ZG 76 měla celkem 33 kusů Me 410.

Hans Werner Lerche přelétl ukořistěný B-17F S/N: 42-30336 "Miss Nonalee II" z místa nouzového přistání u dánského Esbjergu v říjnu 1943 do Rechlinu. Předváděcí let ukořistěného letounu (od 28.8.1944 provozovaný KG 200) pro německé stíhače byl zahájen 14.5.1944 a pak probíhal po trase s úseky  Rechlin - München - Wien  - Praha. Dne 15.5.1944 se uskutečnil přelet z Wien do Prahy.

Z Prahy se pak  letoun B-17 "7+8" navrátil zpět do Rechlinu pravděpodobně ještě tentýž den.

Uprostřed Jagdfliegerführer Jagdfliegerführer Ostmark Oberst Gotthardt Handrick (od 15.6.1944 velitel Kommandeure 8. Jagddivision) přebírá ZG 26. Úplně vpravo Hptm. Heinrich Offerdinger.

10.6.1944 se II./ZG 76 přesunula na letiště Seyring.

(26.9.1943 byla brněnská FFS A/B 113 odvelena do Gubenu pod FFS A/B 3.)

12.6.1944 průzkum letiště jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

13.6.1944 se Stab a I./ZG 76 přesunuly na letiště Seyring. V Praze probíhalo až do července 1944 přeškolování na Me 410.

22.6.1944 v 11 hod. u Třebotova (okres Praha-západ) se zřítil Me 410 A-1 WNr. 420084 od 3./ZG 76. Fw. Heinrich Huck a neznámý se zachránili pomocí padáků. Letecká badatelna.

V polovině června 1944 I./SG 102 uvolnila letiště České Budějovice. Výcvik letců na Fw 190 byl dokončen na pražských letištích (Ruzyně či Kbely) nebo v Prostějově a výcvik na Ju 87 pokračoval v Německém Brodu.

Letecká střelnice Svárov (okres Kladno) pro letouny SG 102 cvičící střelbu z palubních zbraní a bombardování. Od kdy? MAPA. V srpnu - září 1944 zřícení Fw 190 F-8. Letecká badatelna.

4.7.1944 zřícení letounu Me 410 B-2 WNr. 710388 "M8+4" od  5./ZG 76 u obce Záboří (okres Mělník). Lt. Adolf Briedl zahynul, Uffz. Herbert Dahnken se zachránil pomocí padáku.  Letecká badatelna.

5.7.1944 u Buštěhradu (okres Kladno) zřícení letounu Fw 190 F-3 WNr. 670054 " Žlutá 17" od 1./SG 102. Uffz. Hans-Joachim Wohlatz zahynul. Letecká badatelna.

Někteří piloti od II./SG 102 v Německém Brodu se na Fw 190 přeškolovali na pražských letištích (Ruzyně či Kbely).

24.7.1944 se u Horoměřic při akrobacii zřítil Fw 190 F-8 WNr. 930299 od 6./SG 102. Fhr. Ernst Pietscher zahynul. Letecká badatelna.

25.7.1944 výcvik u FFS B 8 ukončen.

V červenci 1944 byla 13./LG 1 zrušena.

V roce 1944 byla VPD 04/22 prodlužována na 1 800 m. U obce Řepy vybudovány atrapy úkrytů letadel.

6.8.1944 průzkum letounem od 15th USAAF z Itálie.

20.8.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

V srpnu 1944 přiletěla z Posen Poznań 1./Erg. FAGr., 2./Erg. FAGr. a 3./Erg. FAGr. MAPA.

29.8.1944 v 16.25 hod. u obce Běloky (okres Kladno) zřícení Ju 88 WNr. 5917 od 2./Erg. FAGr. Dva letci vyskočili na padáku a vyvázli bez jakéhokoliv zranění, třetí utrpěl vážná zranění. Letecká badatelna.

11.9.1944 byla 1./Erg. FAGr. a 3./Erg.FAGr. rozpuštěna.

12.9.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

V září 1944 byla FFS B 8 rozpuštěna.

V září 1944 z Německého Brodu přiletěla výcviková bitevní II./SG 102 s Fw 190. (?)

Velitel Gruppenkommandeur II./SG 102 Hauptmann Rudolf Braun - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (14.6.1941).

Od 15.10.1944 nový velitel Gruppenkommandeur II./SG 102 Hauptmann Fritz Eyer.

Fotomapa z roku 1953. MAPA postavení flaku západně Vltavy.

Přeškolení zkušených bombardovacích pilotů KG 6 na stíhací piloty se zaměřením na masové útoky na americké bombardéry za každého počasí. Zdroj.

Stab a I. Gruppe měly obsadit letiště Praha-Kbely (Prag-Gbell), II. Gruppe základnu v Klecanech (Prag-Kletzan) a III. Gruppe pak Prahu-Ruzyni (Prag-Rusin). Všechny uvedené Gruppe byly v této době vedeny jako „Umrüst. u. Umschul.“, tedy v přezbrojení a přeškolení.

Stab/KG (J) 6 se usadil nejspíše v Praze-Ruzyni, kde je od 20.10.1944 zaznamenáván. V původních dokumentech je ale jeho umístění udáváno různě. K 10.10.1944 jej materiály Gen.Qu.6.Abt. zaznamenávají nejprve v Praze-Kbelích a až o deset dní později v Praze-Ruzyni. Zde je Stab/KG (J) 6 uváděn také 10.1.1945. Telefonní seznam jednotlivých stanovišť pražské vojenské posádky udává pozici ústředny Stab/K.G. (J) 6 v „Prag XIX Wokowitz“, tedy u Ruzyně.

21.10.1944 z Dresden-Rockau se přesunula II./KG 6. Velitel Gruppenkommandeur II./KG 6 Hauptmann Hans-Joachim Faulhaber. Kdy se II./KG 6 přestěhovala na klecanské letiště? Zdroj.

V říjnu 1944 z Punschran? se přesunula III./KG 6.

Velitel Gruppenkommandeur III./KG 6 Hauptmann Hans Baasner - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (14.3.1944, jeden z 7 313) . Zdroj.

23.11.1944 III./KG 6 přejmenována na stíhací III./KG (J) 6.

23.11.1944 směřoval od jihozápadu k letišti Praha-Ruzyně německý letoun Ju 88 od 1./Erg FAGr., když se zřejmě z technických důvodů vymknul kontrole. Dva letci stačili vyskočit na padáku, jednomu z nich se ale padák pro malou výšku již  neotevřel. Letoun dopadl v blízkosti Litovického rybníka v části "U stromečků" a po nárazu do země začal hořet. Ve vraku zahynul třetí člen posádky. Letecká badatelna.

V listopadu 1944 2./Erg.FAGr. odletěla do Pütnitz. MAPA.

V prosinci 1944 III./KG (J) 6 měla 10 kusů Fw 190 A-8. Zdroj.

V zimě 1944-45 došlo k likvidaci i zbytku Československé letecké společnosti.

Od ledna 1945 Lt. Wolfgang Wichmann s He 111 od 2./KG 200 vysazoval sovětské válečné zajatce, vycvičené v programu Unternehmen Zeppelin k záškodnické činnosti v Polsku a Rumunsku.

Ju 390 na jaře 1945. Testování stroje nebo už jeho využití pro KG 200?

2.1.1945 v Praze IX (Vysočany, Prosek, Hloubětín) nouzové přistání Fw 190 F-8 WNr. 930185 od II./SG 102. Pilot Ofhr. Heinz Friedrich usmrcen. Kde? Letecká badatelna.

Od 10.1.1945 nový velitel Gruppenkommandeur II./SG 102 Hauptmann Frank Neubert - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (24.6.1941, jeden z 7 313) .

19.1.1945 navštívil KG (J) 6 SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei K. H. Frank. Přihlížel leteckému provozu.

31.1.1945 se rozhodlo, že Stab/KG (J) 6 ve Kbelích a III./KG (J) 6 bude přeškolena na Me 262. Ve Kbelích a Klecanech pokračovala I./KG (J) 6 a II./KG (J) 6 ve výcviku na stíhačkách Bf 109 G. Zdroj.

Velitel Geschwaderkommodor KG (J) 6 Oberstleutnant Hermann Hogeback - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (19.2.1943, jako 192 z celkem 869). Na fotce ještě jako Major, mezi únorem a srpnem 1943.

V únoru 1945 z Brna přesun několika nočních stíhacích letounů Ju 88 G vybavené palubními radary od 4./NJG 100.

2.2.1945 nad ránem se u Jiříkova (okres Svitavy) zřítil Ju 88 G-6 vybavený palubním radarem od 4./NJG 100. Oblt. Georg Patzner, Gefr. Minor a Gefr. Kretzmann se zachránili pomocí padáku. Zdroj.

4.2.1945 byla II./SG 102 zrušena. Fw 190 předány které jednotce?

Počátkem února 1945 se v Ruzyni objevily první Mistely.   U které jednotky se přeškolil Lt. Eckhard Dittmann na Fw 190? Dne 27.4.1945 vedl útok sedmi Mistelů.

7.2.1945 v 9.50 h na pole mezi železniční tratí Peterkovým mlýnem v Hostivici (okres Praha-západ) se zřítilo Ar 96 a zcela shořelo. Fw. Rudolf Jüngel od 9./KG (J) 6 zahynul. Letecká badatelna

V únoru 1945 přiletěla výcviková noční stíhací 1./NJG 102 s Bf 110 G-4. Pravděpodobně sem později přiletěly také letouny již zrušené III./NJG 102 z Stubendorf Izbicko.

15.2.1945 u obce Nová Oleška Neu Olisch (okres Děčín) nouzově přistál pro vysazení motoru letoun Hs 129 B-2 WNr. 0250. Pilot Ofw. Söber přelétával letoun z Ruzyně do Grossenhain.

17.2.1945 průzkum 15th USAAF z Itálie odhalil 47 stíhaček, 25 Bf 110 či Ju 88 a a 3 bombardéry.

Posledním, nepřímým důkazem o vrcholícím výcviku pilotů KG (J) 6 mohou být záznamy o cvičných letech s použitím radiové navigační techniky, určené k vedení skupin stíhačů. Záznamy hovoří o letech jak v Praze, tak i Hörschingu, a to přibližně od poloviny února 1945. Nazývány byly jako Hermine-Erpr., Hermine-Kringel, Egon Führung, Y-Führung. (Někteří piloti do zápisníku letů je označovali jako Egonführung, Erfliegen Egon Y (G. Parge), Hermine-Erpr., Hermine-Kringel, Y-Fhrg.-Kringel, Y-Führung, Hermine, BaKe (H. Schlichting).) Dokládají, že zde bylo jednak pozemní zařízení takovýchto systémů, jednotky měly a využívaly příslušně vybavené letouny (Bf 109 G‑10/R6, Fw 190 A‑8/9/R11) a personál byl schopen provádět cvičné lety ve větších skupinách a s využitím těchto prostředků. Rozsah tohoto výcviku a jeho výsledek ale nejsme schopni z dostupných záznamů zhodnotit.

18.2.1945 z Českých Budějovic se přesunula II./KG (J) 30 k přeškolení na pilotování Mistelů. Výcvik na Fw 190.

25.2.1945 v 10 hod. zřícení Fw 190 od 7./KG (J) 6. Gefr. Eugen Seeger zahynul. Letecká badatelna.

25.2.1945 přiletěly první dva Me 262 asi z Chebu nebo z Českých Budějovic. Přednostně vyzbrojena 7./KG (J) 6, do konce března dostala 13 kusů. Sedm kusů jich ztratila při výcviku. Letecký petrolej J2 nebo K1 (LRX).

----------

1.3.1945

----------

2.3.1945 tři stíhací piloti 352nd FG, 8th USAAF z Velké Británie zaútočili – jako vůbec první Američané – na ruzyňské letiště: Lt. Col. Willie O. Jackson, Jr. a 1st Lt. Charles C. Pattillo zde poškodili po dvou letadlech neznámého typu a Capt. Chester V. Harker poškodil po jednom Fw 190 a Me 410. Šlo současně o první akci hloubkařů na území Prahy v dnešních hranicích.

Nad letištěm byl sestřelen Fw 189. Mustangy až nad Řeporyjemi dohonily a sestřelily prchající německý stroj Fw 190 A-9 WNr. 205941, jeho pilot Fhr. Heinrich Lieb, příslušník 2./JG 301 zahynul u Holyně. Letecká badatelna.

----------

----------

V březnu 1945 FFS B 33 dostala rozkaz aby se přemístila do Rotenburgu an der Würmme u Brém. Přelet se asi neuskutečnil.

V březnu 1945 dostala FFS B 14 rozkaz aby se přemístila do Wassermühle u Hamburku. Přelet se asi neuskutečnil.

V březnu 1944 se noční stíhací jednotka Stab II./NJG 100 přesunul ze Seyringu do Prahy-Ruzyně. Major Paul Zorner Gruppenkommandeur II./NJG 100, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (17.9.1944, jako 588 z celkem 869).

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

13.3.1945 první Mistely přeletěly do Rostoku-Marienehe k 7./KG 200. Video.

----------

----------

----------

----------

17.3.1945 zřejmě právě proti bombardovacímu svazu, který se někdy kolem 13.20 hod. vracel nad hřebenem Krušných hor zpět do Anglie, byli prvně vysláni stíhači od KG (J) 6.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

Od 26.3.1945 nový velitel Gruppenkommandeur III./KG 6 Hauptmann Hans Oberdieck.

----------

27.3.1945 americký průzkum zjistil na letišti 26 Mistelů, 21 kusů Ju 88, 14 kusů Bf 109, 25 kusů Bf 110, pět Me 262, jeden Fw 200, 17 kusů Si 204, 11 kusů Fi 156 a dva Ju 52/3m.

----------

28.3.1945 z Fürstenfeldbrucku (západně München) přiletěla 6./KG (J) 54 s 6 kusy Me 262 A. Ausbildungs-Kommando II./KG (J) 54. Velitel Staffelkapitän Hauptmann Helmut Kornagel.

----------

----------

----------

----------

1.4.1945

----------

2.4.1945 v 17.45 hod. u obce Koštov (okres Ústí nad Labem) se zřítil německý proudový stíhač Me 262 A-1a od 7./KG (J) 6 z Ruzyně. Pilot Uffz. Günter Blütchen zahynul. Letecká badatelna.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

8.4.1945 americký letecký průzkum 15th USAAF z Itálie zachytil vedle 16-ti Me 262, také jeden Ar 234 asi od III./EKG 1 v Alt-Lönnewitz.

----------

9.4.1945 byly stíhací I. a II./KG (J) 6 ve Kbelích a Klecanech rozpuštěny a jejich personál se přesunul k 10. a 11. parašutistické divizi (10. a 11. Fallschirm-Jäger Division) do rakouského Grazu.

----------

10.4.1945  

Ortofotomapa z dubna 1945 . Kdy?

Od 10.4.1945 provoz dálkové průzkumné jednotky 1.(F)/122 s letouny Me 410 A-3 a Junkers Ju 88 T-3.

Od 10.4.1945 provoz noční dálkové průzkumné jednotky 4.(F)/Nacht s letouny Do 217 M-1 a Ju 188 D-2.

----------

11.4.1945 byl oficiálně rozpuštěn Stab/KG (J) 6 a III./KG (J) 6 s Me 262. Letouny přešly do uskupení Gefechtsverband Hogeback. Kdy?

11.4.1945  v 3.40 hod. u Turska Mosquito NF Mk.30 "NT544" "HU-Z" od No. 406 Squadron RCAF s posádkou 1/Lt Samuel W.Filkosky a F/Lt a. R. W. Lasser sestřelilo německý průzkumný letoun Do 217 M-1 WNr. 326331 od 4.(F) Nacht z Ruzyně. Posádka Lt. Fritze Weighta zahynula. Letecká badatelna.

----------

12.4.1945 Brandenburg-Briest přiletěl Stab I./JG 7, z Parchimu přiletěl Stab III./JG 7, z Alt-Lönnewitz přiletěla 9./JG 7, z Brandis přiletěla 10./ JG 7 a z Alt-Lönnewitz přiletěla 11./JG 7 s Me 262. Zdroj. MAPA.

Velitel Gruppenkommandeur Hptm. Johannes Naumann - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (9.11.1944, jeden z 7 313).

Staffelkapitän 9./JG 7 Werner Wenzel.

Staffelkapitän 10./JG 7 Oblt. Franz Külp.

Staffelkapitän 11./JG 7 Lt. Erwin Stahlberg.

Me 262 A-1a "žlutá 7 +" Ofw. Hermann Buchner - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (20.7.1944, jeden z 7 313). od III. JG 7 . (V roce 1944 sloužil v Prostějově.)

12.4.1945 z Brandisu bývalí piloti I./JG 400 Ofw. Kristoph Kurz a Uffz. Georg Neher přilétli s Ar 234. Údajně se zde dozvěděli, že zde nejsou vítání a pokračovali dále, tentokráte v Bf 108, do Plattlingu. Arado tak zřejmě v Praze zůstalo.

----------

V dubnu 1945 z Welzow přiletěla III./JG 6 s Bf 109 K-4 pro ochranu vzlétajících proudových Me 262. Kdy?

----------

14.4.1945 z Zerbstu přiletěla I./KG (J) 54. K 11.4.1945 měla 25 kusů Me 262. Zdroj. MAPA.

Velitel Kommandeur I./KG (J) 54 Hptm. Hans Baasner - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (11.3.1944, jeden z 7 313) . (Bývalý velitel III./KG (J) 6.

Staffelkapitän 1./KG (J) 54 Oblt. Leopold Beck.

Staffelkapitän 2./KG (J) 54 ?.

Staffelkapitän 3./KG (J) 54 Lt. Tangermann.

----------

15.4.1945 Staffelkapitän 11./JG 7 Lt. Erwin Stahlberg (ex. JG 300) zahynul při nehodě nákladního automobilu na cestě z Feldflugplatz Plotting do Prahy-Ruzyně. Zdroj.

15.4.1945 4.(F)/Nacht a 1./(F)/122 přelétla do Kbel.

15.4.1945 z Grossenhain do Kbel se přesunula III./JG 27. Stíhačky Bf 109 K k ochraně startujících Me 262 z Ruzyně.

----------

Na Ruzyni 197 letadel, z toho minimálně 61 kusů Me 262.

16.4.1945 nálet amerických hloubkařů od 368th FG, 9th USAAF a 4th FG, 78th FG, 339th FG, 8th USAAF z Velké Británie.  

V 14.30 hod. přiletělo dvanáct amerických P-47 Thunderbolt od 368th FG, 9th USAAF nad Ruzyni, odkud právě startovalo dvanáct Me 262. Dvě turbíny byly sestřeleny. Pilot Lt. Hanry A. Yandel sestřelil nad Řeporyjemi (okres Hlavní město Praha) Me 262. Letoun dopadl u  čp. 498, rozbořil plot se zdivem a požárem zničena střecha. Uffz. Harald König. (?)  Letecká badatelna.

16.4.1945 odpoledne nouzově přistál na břehu Vltavy jižně od Mělníka dvoumístný cvičný Me 262 B-1a "B3+ZM" od 4./KG (J) 54 z Ruzyně.

V 15. hod. při útoku na letiště Ruzyně se obětí flaku stal Capt. Leroy A. Carpenter Jr., jehož P-51D S/N: 44-13831 od 336th FS, 4th FG, 8th USAAF z Velké Británie se zřítil mezi obcemi Ořech a Chýnice (okres Praha-západ), poblíž lomu Mramorka. Pilot vyskočil z letounu v malé výšce a padák se mu nestačil otevřít. Letecká badatelna.

Ruzyňský flak v 16.15 hod. sestřelil Mustang P-51D S/N: 44-63214 "MX-R" od 82nd FS, 78th FG, 8th USAAF z Velké Británie. Pilot Capt. Robert B. Holmes zahynul. Letecká badatelna.

 MAPA. Ortofotomapa z dubna 1945 , .

16.4.1945 III./JG 27 ve Kbelích přišla o většinu svých Bf 109 k ochraně startujících Me 262 z Ruzyně.

----------

17.4.1945 z Brandis a Alt-Lönnewitz (3./JG 7) přiletěla I./JG 7 s Me 262. Zdroj. MAPA.

Velitel Gruppenkommandeur Major Späte Wolfgang - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (23.4.1942, jako 90 z celkem 869) . Na fotce ještě jako Hptm.

Staffelkapitän 1./JG 7 Oblt. Walter Bohatsch do 20.4.1945.

Staffelkapitän 2./JG 7 Oblt. Fritz Stehle .

Staffelkapitän 3./JG 7 Oblt. Hadi Weihs do konce dubna 1945, poté Oblt. Walter Schuck - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (30.11.1944, jako 616 z celkem 869) . Na fotce ještě jako Lt. Zdroj.

17.4.1945 se podařilo proti bombardovacím svazům od 8th USAAF z Velké Británie odstartovat na 30 stíhacích Me 262 od JG 7, KG (J) 54. Nárokovali si celkem osm sestřelů, z toho čtyři proti svazům mířícím na Beroun a Ústí nad Labem.

V poledne při útoku amerických Mustangů a Thunderboltů od 9th USAAF na dráhu ruzyňského letiště se pokusil jeden německý pilot na Me 262 odstartovat a uniknout pryč. Nepodařilo se mu to a byl sestřelen Mustangem. V nízkém letu přeletěl pole mezi Hostivicí a Řepy a zřítil se za vesnici Sobín, směrem ke Břvům. Pilot se před havárií pokusil zachránit na padáku, Podle místních obyvatel přistání z malé výšky přežil, ale byl těžce zraněn a odvezen do nemocnice v Praze. Trosky turbíny na místě dopadu hořely celý den a ležely zde pak ještě dlouho po válce.

Útok Mustangů od 78th FG a 364 FG, 8th USAAF z Velké Británie.

V 14.27 hod. Capt. Roy W. Orndorff od 383rd FS, 364 FG sestřelil Me 262 A-1a "bílá 1" od I./KG (J) 54 u Litně (okres Beroun). Pilot Fw. Willi Schaffer přežil. Letecká badatelna.

P-51D S/N 44-72367 "MX-C" od 82nd FS, 78th FG po střetu se zemí během náletu nouzově přistál přímo na ploše. 1/Lt Allen A. Rosenblum zajat. Letecká badatelna.

Flak v 15.20 hod. sestřelil P-51D S/N 44-72358 "N2-P" od 383rd FS, 364 FG u Tuchlovic. Pilot 2/Lt Duane O. Hague se zachránil na padáku a byl zajat. Ostatní Mustangy poškozený stroj zapálily.

Útok Mustangů od 357th FG, 8th USAAF z Velké Británie.

Flak v 16.55 hod. sestřelil P-51D S/N 44-13783 "C5-M" "Roving Rhoda/4 Bolts" od 364th FS, 357th FG. Pilot 1/Lt Irving E. Snedeker nouzově přistál u obce Rudná. Letecká badatelna.

U Jesenice nouzové přistání 2/Lt Jamese C. Monahana s letounem P-51 S/N 44-14900 "C5-B" "Nellie Jean" od 364th FS, 357th FG po útoku na ruzyňské letiště. Letecká badatelna.

Některé Me 262 vracející se z akce Američani sestřelili u Plzně. Němci přiznali ztrátu deseti Me 262.

17.4.1945 byl sestřelen Me 262 A-1a "žlutá 3+" Ofw. Heinz Arnold od 11./JG 7 .

----------

18.4.1945 útok 54 Mustangů od 357th FG, 8th USAAF z Velké Británie. Američtí piloti napadli několik startujících Me 262 a v 13. hod. dva sestřelili.

Po 13. hod. u obce Trnové v okrese Praha-západ Maj. Donald H. Bochkay od 363rd FS, 357 FG sestřelil Me 262 z Ruzyně. Pilot Lt. Ulrich Wöhnert přežil. Letecká badatelna.

V 13.25 hod byl ruzyňským flakem sestřelen P-51D S/N: 44-14789 "G4-E" "Sad Sack" od 362nd FS, 357th FG. Letoun dopadl poblíž obce Lány (okres Kladno). Pilot 1./Lt Oskar T. Ridley se zachránil na padáku a byl ukryt domorodci. Letecká badatelna.

----------

19.4.1945 se podařilo proti bombardovacím svazům od 8th USAAF z Velké Británie odstartovat na 30-40 stíhacích Me 262 od I./JG 7, KG (J) 54. Navedení stíhačů na bombardéry zabezpečily Jägermeßstellung Pegasus-Y, Funkmeßstellung 1. Ordnung Tapir, Funkmeßstellung 1. Ordnung Engerling a Funkmeßstellung 2. Ordnung Seidenspinner. MAPA. Stíhači si nárokovali celkem pět sestřelů bombardérů mířícím na Pirnu a Ústí nad Labem. MAPA.

19.4.1945 v 12.15 hod. německý Me 262 sestřelil bombardér B-17G S/N: 43-38048 od 849th BS, 490th BG, 8th USAAF z Velké Británie mířící na Ústí nad Labem. Osmičlenná posádka velitele 1/Lt Buforda E. Stovalla se zachránila pomocí padáků. Dva zranění muži přistáli poblíž Litně (okres Beroun) a skončili v berounské nemocnici, kde radista brzy zemřel. Další se zraněnýma nohama byl nalezen v lese u Berouna. Letoun dopadl u obce Sýkořice (okres Rakovník). Letecká badatelna.

19.4.1945 v 12.30 hod. německý Me 262 sestřelil nad Sedlčany bombardér B-17G S/N: 43-38701 od 850th BS, 490th BG, 8th USAAF z Velké Británie mířící na Ústí nad Labem. Z osmičlenné posádky velitele 2/Lt Paula A. Snydera se třem členům podařilo zachránit pomocí padáku, poté bombardér vybuchl. Sedm členů zahynulo. Rozpadlý letoun dopadl u obce Sestrouň (okres Příbram). Tři muži byli zajati a byli zavražděni u Konopiště (okres Benešov). Letecká badatelna.

19.4.1945 německý Me 262 poškodil jižně Prahy bombardér B-17G S/N: 43-38078 od 849th BS, 490th BG, 8th USAAF z Velké Británie mířící na Ústí nad Labem. Osmičlenná posádka velitele 1/Lt Roberta A. Norvella se zachránila pomocí padáků východně Sedlčan. Zadní střelec našel úkryt v Tochovicích (okres Příbram). Radista byl zastřelen maďarskými Waffen SS u obce Bučovice (okres Benešov). Pět mužů bylo zajato a byli zavražděni u Konopiště (okres Benešov). Zbylí dva členové velitel stroje Lt. Norvell  a mechanik Sgt. Snyder se zachránili pomocí padáků. Snesli se do stráně těsně před bránou závodu Škoda v Doudlevcích a byli zajati. Opuštěný bombardér se zřítil u obce Račetice (okres Chomutov). Letecká badatelna.

19.4.1945 Obfw. Hubert Göbel na Me 262 od JG 7 sestřelil u Chomutova americký bombardér B-17G S/N: 42-31188 "Dead Man´s Hand" od 709th BS, 447th BG, 8th USAAF z Velké Británie mířící na Pirnu. Osmičlenná posádka velitele 1/Lt Roberta F. Glazenera se zachránila pomocí padáků, poté bombardér vybuchl. Šest mužů Němci zajali. Tělo druhého pilota 2/Lt Harolda Cramera bylo údajně identifikováno v hromadném hrobě amerických letců v Liticích pod Plzní. Letoun dopadl u obce Kalek (okres Chomutov). Letecká badatelna.

Mustangy od 55th FG a 357th FG, 8th USAAF pronásledovaly Me 262 k Ruzyni, kde turbíny chtěli rychle přistát. V té chvíli další turbíny startovaly a Mustangy se na ně vrhly. Do 13. hod. sestřelily nejméně sedm Me 262. MAPA.

Několik Mustangů bylo poškozeno flakem.

Oblt. Hans Grünberg od I./JG 7 vyskočil v okolí Prahy.

Fw. Benvenuto Gartmann od I./JG 7 zabit.

Lt. Ernst-Rudolf Geldmacher od III./JG 7 byl sestřelen při vzletu. V nemocnici byl 15.5.1945 zavražděn českými civilisty.

Neznámý od I./JG 7 zabit u Živohoště (okres Benešov).

Uffz. Bruno Reische od I./KG (J) 54 byl sestřelen při vzletu. U Smečna (okres Kladno) vyskočil s padákem ale ten se mu neotevřel. Letecká badatelna.

Západně obce Sobín (okres Hlavní město Praha) Lt. Wiliam J.Curie od 357th FG sestřelil startující Me 262. Pilot stihl stroj opustit na padáku a zraněn přistál nedaleko hořícího vraku. Letecká badatelna.

U obce Krchleby (okres Benešov) se zřítil Me 262. Pilot Franz Nenning. Letecká badatelna.

U obce Záborná Lhota (okres Příbram) se zřítil Me 262 WNr. 501209. Pilot se zachránil padákem. Měl zlomenou nohu a byl odvezen do nemocnice v Sedlčanech. Letecká badatelna.

19.4.1945 z Grossenhain do Kbel přilétla také I./JG 27 vyzbrojené stíhacími letouny Bf 109 k ochraně startujících Me 262 z Ruzyně.

Do Prahy-Ruzyně se dostalo více pilotů bývalé JG 400 (19.4.1945 rozpuštěna) a to na žádost Majora Wolfganga Späteho (bývalého velitele JG 400). Někteří, jako například Lt. Friedrich Kelb, se zde připojili a bojovali v rámci JG 7, jiní pokračovali dále do Fürstenfeldbrucku. Z Brandisu přilétali například s Bf 110, používanými k vlekání Me 163 mezi letišti nebo v obyčejných Ju 52. Veškeré Me 163 B však zanechali v Brandisu.

----------

20.4.1945 velení Luftwaffe pověřilo Oberstleuntnanta Hermanna Hogebacka velením všech útvarů v prostoru Velká Praha-Grossraum Prag kam kromě pražských letišť patřila ještě letiště Čakovice, Klecany, Kralupy nad Vltavou, Plzeň a Žatec. Uskupení Gefechtsverband Hogeback operačně podléhalo velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Treuenbrietzenu u Berlína a do bojů o Berlín poskytlo všechny své bojeschopné letouny.

20.4.1945 americký letecký průzkum zachytil přes částečně zakrytý cíl mraky vedle 23-ti Me 262, také tři Ar 234. Další průzkumy Prahy-Ruzyně už do konce války neproběhly.

Nezvěstný Lt. Wolfdieter Zirzow od 9./KG (J) 6. Zdroj. S čím letěl?

Radiodepeše I./KG (J) 54 z 21.4.1945, popisující nasazení strojů z předešlého dne: Nasazení proudových letadel 20.4.1945 nebylo možné kvůli blokování letiště nepřátelskými stíhači. Pro ochranu proudových letadel při startu vyžadujeme ponechání jedné bojeschopné Gruppe JG 27 v pražském prostoru jako ochranu letišť. Na konci dubna 1945 byla v Praze I. a III./JG 27. Předtím operovaly obě Gruppe z letiště v Grossenhainu, zatímco Stab, II. a IV./JG 27 operovaly z okolí Achmeru, Schwerinu a Lecku, kde setrvaly do konce války.

20.4.1945 z Brandenburg-Briest přiletěla (část do Žatce ?) II./JG 7 s asi 20 letouny Me 262. Zdroj. MAPA.

Velitel Gruppenkommandeur II./JG 7 Major Hans Klemm.

Staffelkapitän 5./JG 7 ?.

Staffelkapitän 6./JG 7 Obltn. Norbert Hanning.

Staffelkapitän 7./JG 7 ?.

20.4.1945 se stíhací III./JG 27 přesunula z Kbel do Bad Aiblingu. Patrně nedošlo k okamžitému přesunu všech letadel, možná plánovaný přesun narušily letecké souboje během dne, kterým za oběť padlo podle údajů americké strany 8 Bf 109 sestřelených a 6 poškozených.

----------

21.4.1945 se stíhací I./JG 27 přesunula z Kbel do Bad Aiblingu. Tímto byla ochrana proudových letadel při startu z Ruzyně záležitostí již pouze protiletecké obrany. Flak byl koncentrován na severní straně dráhy a kolem rozptylů. Bylo tam asi 50 kusů flaku 2 cm a 100 kusů 13,5 mm.

K 21.4.1945 Lg. Kdo. VIII. Qu. 1 b Rusin a Gen. Kdo. VIII. Flg. Korps v Hermannstädtel Heřmanův Městec. Velitel Luftgau-Kommando VIII Gen.d.Flg. Veit Fischer. Kdy se přistěhovalo z Libochovic (okres Litoměřice)?

V některých případech vzlétaly letouny 4.(F)/Nacht umístěné ve Vysokém Mýtě na průzkumné lety z pražských letišť.

21.4.1945 ozbrojené průzkumy letounů z I./KG (J) 54 a útoky na pozemní cíle se od této doby staly hlavní náplní operačního nasazení těchto jednotek. 

V této době se na letišti Praha-Ruzyně stále nacházely stroje Ausbildungs-Kommandao II./KG (J) 54 pod velením Hptm. Helmuta Kornagela. Jejich úkolem byl výcvik pilotů Me 262, ale pod tlakem válečné situace se začalo počítat i s jejich využitím v boji. Dokument z 21.4.1945 ukazuje záměr velení na využití pilotů a techniky Ausbildungs-Kommanda pro boj proti pozemním cílům. Piloti, bylo jich mnohem více než letounů, byli rozděleni do čtyř Schwarm po dvou Rotte. V seznamu figuruje i Oblt. Löhe. Materiál zároveň odhaluje konkrétní piloty jednotky přítomné v Praze a také stav techniky. Letouny byly pouze tři, A-1a, WNr. 110730 "červená 1", A-1a, WNr. 500594 "červená 2" a A-2a, WNr. 110662 "červená 3", přičemž plně operační byla pouze "červená 2". To znamená, že útvar musel v průběhu působení v Praze ztratil tři Me 262, protože do Čech přilétl se šesti Me 262. Není jasné, zda byly síly Ausbildungs-Kommanda skutečně využity pro útoky na postupující sovětské síly.

----------

22.4.1945 bylo na letišti Ruzyně 34 m³ paliva J2. Letiště Cheb, Žatec, Kbely byly bez paliva.

----------

----------

24.4.1945 ráno z Rechlinu přiletěl letecký kurýr vezoucí Speerův dopis a instrukce a současně i Ribbentropovo pověření pro K. H. Franka, který se snažil o navázání jednání s americkými autoritami na neutrální půdě.

24.4.1945 se podařilo proti bombardovacím svazům od 8th USAAF z Velké Británie odstartovat 8 stíhacích Me 262 od I./KG (J) 54 a již formálně rozpuštěné III./KG (J) 6. Nárokovali nad Německem devět sestřelů bombardérů. 

Při návratu byl u obce Řisuty (okres Kladno) sestřelen Me 262 Schwalbe WNr. 501201 od rozpuštěné 7./KG (J) 6 z Ruzyně. Oblt.Henning Gulde zahynul. Letecká badatelna.

V noci z 24. na 25.4.1945 v 22.20 hod. Mosquito NF Mk. VI. "RS575", "3P-V" od No. 515 Squadron RAF s posádkou W/Cdr Howard C. Kelsey a F/Lt. Edward M. Smith sestřelilo noční průzkumný Do 217 od 4.(F)/Nacht. Dopad letounu hlásili u Líbeznice.

----------

25.4.1945 brzy ráno odletěl letoun Si 204 D (letoun byl do 6.3.1945 od KG 200, poté Regierungstaffel, Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach) s cestujícími: Bienert, Hrubý, Raschhofer a Adolf.

25.4.1945 brzy ráno odletěl další letoun Si 204 D (letoun byl do 6.3.1945 od KG 200, poté Regierungstaffel, Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach) s cestujícími: Vamberský, Kratochvíl a Klecanda.

25.4.1945 v 8.50 hod. přilétlo ku Praze 17 amerických stíhačů od 4th FG, 8th USAAF z Velké Británie a zaútočilo na letiště Ruzyně, Kbely, Klecany. Jejich úkolem bylo uzemnit stíhače Luftwaffe a zabránit jim startovat proti bombardérům letícím na Plzeň. Taktika stíhačů Luftwaffe byla taková, že se snažili odstartovat i s malým množstvím paliva a kroužit bez boje v okolí letiště. O toto se pravděpodobně pokusil i pilot jedné Me 262 A z letiště Ruzyně. Bohužel odstartoval příliš pozdě. V okolí Ruzyně již kroužily Mustangy a vyhlížely si své oběti. Při startu byl okamžitě zasažen jeden Me 262 A. Neovládaný letoun začal klesat a v malé výšce zavadil křídlem o střechu budovy školy v Hostivici a dopadl na zahradu rodinného domu v těsné blízkosti školy. Při následném požáru shořela větší část domu a jeho obyvatelka, paní Bílková, byla těžce popálená. Na následky svých zranění zemřela. Pilot zůstal v kabině letounu a zemřel v jeho troskách. Podle hlášení ztrát se jedná o Lt. Seppa Hubera, příslušníka 9./KG (J) 6. Letecká badatelna.

Další sestřel Me 262 si nárokoval 1/Lt William B. Hoelscher na letounu Mustang P-51D S/N: 44-15347 "QP-V" od 334th FS. Viděl "svůj" stroj padat pozadu k zemi a následně velký výbuch na okraji dráhy. Palbou flaku byl ale jeho Mustang natolik poškozen, že pilot opustil svůj stroj na padáku nad Milostínem (okres Rakovník). Konce války se dočkal ukryt u tamních obyvatel.

Od 25.4.1945 byly všechny proudové letouny IX. (J) Fliegerkorps podřízeny Luftwaffenkommando VIII a nasazovány k bitevním úderům proti Sovětům v Sasku. Posádky sovětských letounů od 3 шак, 2 ВА si jich poprvé všimli. Deník bitevního korpusu.

----------

Asi 26.4.1945 odletěl letoun Si 204 D (letoun byl do 6.3.1945 od KG 200, poté Regierungstaffel, Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach) do Salzburgu.

26.4.1945 odbojáři hlásili 13-20 kusů Me 262 v kamuflovaných úkrytech. Další Me 262 byly parkovány po obvodu letiště.

K 26.4.1945 I./JG 7 měla 31 kusů Me 262.

K 26.4.1945 II./JG 7 měla 31 kusů Me 262.

K 26.4.1945 III./JG 7 měla 34 kusů Me 262. Něco v Žatci.

K 26.4.1945 I./KG (J) 54 jich měla 31 kusů Me 262.

K 26.4.1945 Ausbildungs-Kommando II./KG (J) 54 měla 4 kusy Me 262.

Libor Šolín slepil západní rozptyl , .

Flak byl koncentrován na severní straně dráhy a kolem rozptylů. Bylo tam asi 50 kusů flaku 2 cm a 100 kusů 13,5 mm.

26.4.1945 bylo na letišti Ruzyně 243 m³ a na letišti Žatec 98 m³ paliva J2.

V noci z 26. na 27.4.1945 měl Si 204 D-1 D-OWKA od Regierungstaffel (od 3.5.1945 velitel vládní letky Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach)  dopravit delegaci od Červeného kříže do švýcarského Curychu. Foto z letiště Dübendorf .

----------

27.4.1945 v 01.25 hod Mosquito NF. Mk. 30"NT539" "HU-G" od No 409 Squadron RCAF s posádkou F/Lt Philippe E. Etienne a F/Lt Wiliam A. Boak zničilo He 111 na zemi.

27.4.1945 v 01.27 hod Mosquito NF. Mk. 30"NT539" "HU-G" od No 409 Squadron RCAF s posádkou F/Lt Philippe E. Etienne a F/Lt Wiliam A. Boak poškodilo dvoumotorák na zemi.

Me 262 od ex. III./KG (J) 6 byl sestřelen západně Prahy. Pilot Oblt. Hennig Gulde zahynul.

U obce Greifenhain JZ Cottbus letělo šest Me 262 a jeden na vstřícném kurzu byl sestřelen sovětským stíhačem majorem Okolelovem na Jak-3 od 5 иак, 2 ВА. Ostatní unikly jižním směrem. Deník stíhacího korpusu.

----------

28.4.1945 se spojil VIII. Fliegerkorps (v Heřmanově Městci Hermann Städel (okres Chrudim) či už v Podbořanech Podersam (okres Louny)) a Luftgau-Kommando VIII v Ruzyni a vzniklo Luftwaffenkommando VIII. 

28.4.1945 neletová část Ausbildungs-Kommanda II./KG (J) 54 se vlakem přemístila do Fürstenfeldbrucku (západně München).

----------

29.4.1945 v 2.30 hod. z letiště Dübendorf odstartoval Si 204 D-1 D-OWKA zpátky do Prahy.

29.4.1945 čtyři Me 262 od Ausbildungs-Kommanda II./KG (J) 54 měly přelétnout do München-Riem (východně München). Stroj Hptm. Helmuta Kornagela začal hořet, pilot stroj zabrzdil a utekl. Hasiči uhasili motor. Velitel letiště mu dal místo v posledním letadle Deutsche Lufthansy, které odletělo z Prahy. Ještě ten den se dostal do Salzburgu.

29.4.1945 čtyři Me 262 útočili na autostrádu v oblasti Trebel?. Čtyři La-7 od 5 иак, 2 ВА se je snažily sestřelit. Me 262 s převahou rychlosti unikly. Deník stíhacího korpusu.

----------

30.4.1945 z München-Riem přiletěla 2./KG 51 s osmi bombardovacími Me 262 A-2a.

Velitel Staffelkapitän 2./KG 51 Hauptmann Rudolf Abrahamczik - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (29.2.1944, jeden z 7 313) .

30.4.1945 přiletělo devět Me 262 od JV 44. Většina jejich pilotů se stáhla do Salzburgu.

Na letišti je koncem dubna pouze 18 m3 paliva J2, proto postupně Gefechtsverband Hogeback se všemi Me 262 přelétá do Žatce, kde je ho 113 m3.

----------

Od 1.5.1945 montáž podkřídelních držáků pro neřízené střely R4M ráže 55 mm na letouny Me 262.

Siegfried Radtke, der beim Kampfgeschwader 54 diente, schrieb in einem Buch über die letzten Tage des Krieges, die er in Prag erlebte: „Zum 1. Mai sind noch sieben Me 262 (Jabo) der 2./KG51 über Hörsching nach Prag gelangt. Vom 1. bis zum 5. Mai werden mit allen einsatzklaren Me 262 Tiefangriffe auf die vorstoßenden Kolonnen der Amerikaner und Sowjets geflogen. Es geht längst nicht mehr um Sieg oder Niederlage, sondern nur noch um das Überleben und um die Rettung von möglichst vielen Flüchtlingen und Soldaten.“ Zdroj. Přeloží to někdo?

1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.)

1.5.1945 nový führer Grossadm. Karl Dönitz poslal pro K. H. Franka spěšného leteckého kurýra.

----------

Minimální teplota na stanici Praha-Karlov se ve dnech 2. až 4.5.1945 pohybovala těsně nad nulou, maximální teplota dne 2.5.1945 nepřesáhla 7° C. Dne 2.5. a v noci na 3.5.1945 napadlo 12 až 15 mm srážek. 

K 2.5.1945 III./JG 7 měla 20 kusů Me 262.

2.5.1945 večer Hptm. Gūnther Eichholz se Si 204 D-1 od Regierungstaffel odvezl státního tajemníka Deutscher Staatsminister für das Protektorat K. H. Franka do Kaltenkirchen ke Grossadm. Dönitzovi. MAPA.

----------

----------

4.5.1945 bylo 10 až 12 hodin slunečního svitu, což znamená celkem slunečné počasí, a nevelké množství srážek do 2 mm.

4.5.1945 v 10.30 hod. 2./Lt. Arnold G. Sarrow na letounu P-47 od 365th FG, 9th USAAF poškodil jeden Me 262 nad Kladnem. Dvanáct letounů P-47 pronásledující Me 262 zaútočily na letiště. Zde napočítali na 36 kusů Me 262 a 5 dvoumotoráků.

----------

5.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

Po 4.5.1945 z Kbel přiletěla II./NJG 100 s nočními stíhačkami Ju 88 G-6.

Letový deník Ofw. Nitschkeho z 1.(F)/100, spolu s jeho svědectvím ukazují, že v Praze byli po 4.5.1945 minimálně tři piloti této jednotky. Nitschke přelétl s Ar 234 B WNr. 140146(?) "T9+NL" z Hörschingu do Prahy 4.5.1945. Zde se setkal se svým bývalým nadřízeným Rudolfem Prassem z Wekusta 26, který v té době velel letišti v Praze-Ruzyni. Naplánovali si úlet do Španělska, ale vše vzalo za své o dva dny později, po vypuknutí pražského povstání. K jednotce mohly přiletět Ar 234 z Plzně.

5.5.1945 velitel ruzyňského letiště, které sousedilo s kasárnami 2. záložního praporu SS, Oberst Eger, navázal kontakty s povstalci a byl ochoten ruzyňské letiště jim vydat. Příslušníci revolučního útvaru Garda svobody začaly také letiště obsazovat. Zdroj.

František Hanzelín a Zdeněk Kraus šli po výzvě rozhlasu k povstání na letiště v Ruzyni a žádali vydání letiště bez boje. Kraus byl zatčen a uvězněn v ruzyňských kasárnách.Podrobnosti.

Na vyšší rozkaz byl však Eger odvolán a na jeho místo byl dosazen spolehlivý Oberstleutnant Hermann Hogeback. Příslušníci záložního praporu SS donutili české revoluční hlídky k odchodu a obranu letiště zajistilo asi 300 příslušníků SS ze záložního praporu. Současně převzal prapor pěchotní obranu protiletadlových baterií a část protiletadlových děl ráže 88 mm a jedno protiletadlové čtyřče bylo přesunuto do prostoru kasáren. Kasárna a letiště se chystaly na kruhovou obranu. S vnějším světem měla posádka spojení pouze rádiem. K Praze mířily (Ozbrojené síly Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), kteří měli označení na rukávové nášivce v azbuce POA (Ruská osvobozenecká armáda (ROA)). Když krátce nato dostali rádiem rozkaz vyslat ke gen. Buňačenkovi, veliteli 1. divize Ozbrojených sil KONR parlamentáře, pobočníka velitele praporu SS-Ustf. Liebmana, pochopitelně jej ignorovali. Zdroj.

Na letišti se nacházelo asi 40 letounů Me 262.

5.5.1945 a potají vyfocená fotka .

K 5.5.1945 2./KG 51 měla 7 bombardovacích Me 262 A-2a.

14./JG 300 s Bf 109. Od kdy?

----------

6.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost, hodně srážek, 6 až 16 milimetrů. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

Letecký útok na rozhlas Sender Prag zdrželo špatné počasí a hlavně postup povstalců a vlasovců.

V odpoledních hodinách odbočovaly útvary 3. pluku 1. divize  Ozbrojených sil KONR ze státní silnice Beroun - Praha na sever. Počínaje obcí Chrášťany až po křižovatku Bílý beránek se přibližovaly k ruzyňskému letišti a zaujaly východiště pro útok na karlovarské silnici počínaje obcí Hostivice až po Liboc. Pluk byl zesílen dvěma dělostřeleckými bateriemi a tanky. Toto neobyčejné soustředění těžkých zbraní vzhledem k podmínkám Pražského povstání je vysvětlitelné dvěma okolnostmi. Ani vojenské velitelství Pražského povstání Bartoš, ani velitel divize generál Buňačenko neznalo počty německé ruzyňské posádky. Druhá okolnost, z vojenského hlediska, vážila mnohem víc. Plánovaný útok z východiště musel překročit z převážné části, otevřený terén; jeho dnešní stav - zástavba z poválečných let - situaci zkresluje. V pořadí naléhavosti pro situaci v Praze stálo na čelním místě zastavení leteckého bombardování Prahy. Zdroj.

V době kdy jednotky 3. pluku 1. divize  Ozbrojených sil KONR vstupovaly na karlovarskou silnici, byl vyslán k německé posádce parlamentář, který vyzval velitele německých útvarů, aby se posádky bezpodmínečně vzdaly. Pokud tak do půlhodiny neučiní bude každý německý voják, který padne do rukou  Ozbrojených sil KONR pověšen. Celého tohoto jednání se za českou stranu zúčastnil i člen národního výboru Šťastný a škpt. Zrzavý. Zdroj.

Mezi velitelem 3. pluku 1. divize  Ozbrojených sil KONR pplk. Aleksandrovem a Oberstleutnantem Hogebackem došlo dvakrát k dohodám o příměří, která ale nebyla ruskou stranou dodržena. Oberstleutnant Hogeback viní za tento stav německého velitele Prahy generála Toussainta, který stále doporučoval nebojovat a spíše uklidňovat vlasovská vojska. 

Gen. Hans Seidemann, velitel Luftwaffenkommando VIII v Heřmanově Městci se podvakrát pokusil zasáhnout do situace v Ruzyni. Odpoledne vyslal na místo střetu svého (náčelníka štábu?) Obersta Sorgeho, aby situaci, která se dosud označovala za nedorozumění, vyřešil bez boje. Na německé straně se předpokládalo, že se bude jednat s Vlasovem. Sorge přistál na letišti letadlem Fi 156 Storch. Seznámen se situací, řekl ...Vlasov, můj nejlepší kamarád, tu záležitost, vyřídím v několika minutách.... Autem odjel na karlovarskou silnici. Auto se vrátilo za půl hodiny, nemohl tedy jednat s Vlasovem, ale řidič doručil další ultimatum od pplk. Alexandrova: Jestliže do půlhodiny nedojde ke kapitulaci, bude Sorge oběšen. K tomu zřejmě došlo, protože Sorgeho již nikdo od jeho odjezdu neviděl. Na karlovarské silnici proti hřbitovu byl zastřelen neznámý německý Oberst, který podle výpovědi svědků jezdil na motocyklu několikrát mezi ruskou a německou stranou. Nedá se prokázat, že to byl Sorge. Zdroj.

Vlasovci však odpověď na své jednání s Němci po vypršení ultimata nedostali, když lhůta vypršela zahájili vlasovci palbu z minometů a o něco později i z ručních zbraní. Palba jednotky Ozbrojených sil KONR pak přerušila radiové spojení německého praporu s velitelstvím zbraní SS v Praze a jediným spojením pak zůstala jen radiostanice umístěná u velitele letiště. Velitel letiště onou jedinou radiostanicí hlásil Gen. Seidemannovi svou situaci a žádal jej o pomoc. Zdroj.

Letecký průzkum potvrdil, že celý prostor jižně od obce Ruzyň a letiště je obsazen vlasovci a další útvary postupují od západu na Prahu. Jednalo se o 4. pluk 1. divize  Ozbrojených sil KONR. Na základě těchto zpráv bylo rozhodnuto napadnout tato vojska leteckým útokem všemi letadly Me 262. Na ruzyňském úseku byly zjištěny dva tanky. Zdroj.

Odpoledne u Hořelic (okres Praha-západ) sérii hloubkových útoků proti 3. a 4. pluku 1. pěší divize  Ozbrojených sil KONR, které postupovaly po hlavní silnici od Berouna k Praze. Kolonám způsobily 30 milimetrové kanony a neřízené střely R4M citelné ztráty. K pilotům, kteří se těchto akcí zúčastnili, patřili vedle Lt. Heinricha Häffnera z 2./KG 51 (této Staffel velel Hptm. Rudolf Abrahamczik) např. Lt. Eilhardt z I./KG (J) 54 a Fw. Franz Gapp z 8./KG (J) 6.

Jednotky Ozbrojených sil KONR u obce Choteč (okres Praha-západ) sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun nouzově přistál u Třebotova (okres Praha-západ). Lt. Schimmel nebo Ofw. Bruns od 2./KG 51 byl zajat a později asi zabit.

Jednotky Ozbrojených sil KONR sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun dopadl 200 m od nádraží v obci Dušníky (dnes Rudná, okres Praha-západ). Lt. Schimmel nebo Ofw. Bruns od 2./KG 51 zahynul. Letecká badatelna.

Manfred Böhme schreibt in der Chronik des Jagdgeschwaders 7, das mit Me 262 ausgerüstet in Prag stationiert war, über das Ende des Krieges: „Die am 6. Mai einsetzende Beschießung des Flugplatzes Rusin durch Artillerie und Granatwerfer hatte die ohnehin schon geschrumpfte Zahl flugfähiger Düsenjäger noch weiter dezimiert. Als um die Mittagsstunden des 7. Mai die Gefahr des Überrollens durch die Wlassow-Armee drohte, wurden diese Maschinen gesprengt und die noch flugklaren Turbos nach Saaz beordert. Dort waren am Morgen des 8. Mai 1945 die Reste der eingesetzten Düsenflugzeuge, etwa 15 bis 20 Me 262, zusammengezogen. Mangels anderslautender Befehle wurde den Flugzeugführern in den Stunden unmittelbar vor Inkrafttreten der Gesamtkapitulation freigestellt, mit ihren Maschinen Zielorte ihrer Wahl anzufliegen. So kam es im Laufe des Tages zur völligen Auflösung des Geschwaders. Manche Piloten entschieden sich für ihre Heimatorte im anglo-amerikanisch besetzten Gebiet.“ Zdroj.

V pozdních odpoledních hodinách zachytila radiová stanice na velitelství letiště následující rozkaz: Všechny německé jednotky zahájí co možná nejdříve přesun na západ a pokusí se probít k předsunutým americkým jednotkám. Rozkaz byl opožděnou reakcí štábu Heeresgruppe Mitte a zároveň předzvěstí kapitulace německých ozbrojených složek v Praze o které se zatím jednalo. Na jeho základě se oba němečtí velitelé dohodli, že společně prolomí obranu vlasovců a probijí se, jak bylo nařízeno, na západ. Ústup z Ruzyně byl koordinován s prostředky německého letectva, které v té době mělo stále ještě dostatek vozidel západně od letiště, ačkoliv se přesně neví kde. Bylo dohodnuto, že až se německé útvary probijí z obklíčení, letectvo dodá autobusy na převoz raněných. Zdroj.

II./NJG 100 s nočními stíhačkami Ju 88 G-6 odletěla do Žatce.

Nitschke od 1.(F)/100 se, spolu s ostatní proudovou technikou, musel 6.5.1945 přesunout do Žatce. Pro přelet použil stejné Ar 234 a na palubu vzal ještě kolegu ze své jednotky Ofw. Olbortha.

Dramatický únik z Ruzyně potkal také Günthera Eilhardta z I./KG (J) 54. Při startu mu vysadil motor a jeho stroj Me 262 "žlutá 5“ dopadl zpět na dráhu. Do Žatce se dostal s Aradem Ar 96 B a přivezl s sebou zraněného vojáka.

V 17.15 hod odletěl do Žatce poslední Me 262. Odletělo asi 20 strojů.

Navečer přišel opakovaný rozkaz německého velitelství zaútočit na rozhlas Sender Prag. K náletu na rozhlas startovaly podle různých zdrojů dva stíhací bombardéry Me 262 z jednotky KG 51. Jeden z útočníků, pilot Heinrich Haeffner z jednotky I./KG 51, po válce vypověděl : "Kolem 19. hodiny (?) jsem dostal rozkaz zničit Rádio Praha se svým Me 262. Tato stanice nepřetržitě vyzývala k povstání Čechů proti Němcům a volala RAF o pomoc. Na mapě Prahy jsem dostal zakreslenu přesnou polohu rádia. V 19.50 hod. (?) jsem odstartoval se dvěma 250 kilogramovými trhavými pumami a s 24 raketami. Jasně jsem rozpoznal cíl a shodil jsem pumy ve dvou náletech. Při třetím náletu jsem odpálil všechny své rakety. Poté jsem přistál bez poškození v Ruzyni(?)." Zdroj. Rozhlasové studio na Vinohradech bylo zničeno v 17.40 hod.

Puma dopadla do Štefánikových kasáren (dnes Justiční palác) na Náměstí Kinských 234/5. Kdy?

Kolem 20. hodiny se podařil obrněnému vlaku č. 2 na pražském Semmeringu u konečné tramvají v Hlupočepích mistrovský kousek. Střelci Kouba a dělmistr výtopny Zlíchov, desátník v záloze Václav Ulrich sestřelili Me 262, který se zřítil směrem k Ruzyni.

Pozemní personál zůstal v Ruzyni a účastnil se obrany letiště. Obsluhy flaku opustily svá místa bez rozkazu již předtím. Při přípravě odchodu německých jednotek z ruzyňského letiště bylo vyřešeno i krytí probíjejících se německých jednotek Luftwaffe. Krytí zadního voje obou německých útvarů převzal dobrovolně SS Obersturmbannführer Wagner se 120 zkušenými frontovými vojáky z roty rekonvalescentů. Až by zajistil zadní voj, měl se přidat se všemi zase zpět ke své jednotce. Zdroj.

Ve 21 hod. zahájilo 300 vlasovců 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR s povstalci útok na letiště Ruzyně. Teprve večer 7.5.1945 se jim podařilo letiště obsadit.

----------

7.5.1945 napadlo 12 až 24 mm srážek, ale minimální teplotu již nad 10°C a maximální kolem 15° C, tento den již je zaznamenána proměnlivá oblačnost a zvýšený sluneční svit.

V časných ranních hodinách vyrazila německá ruzyňská posádka z obklíčení ve směru Louny. V čele kolony postupoval protiletadlový kulomet na pojízdné lafetě, pak následovaly roty SS s ručními zbraněmi a téměř bez střeliva. Uprostřed kolony byli převáženi na vozech s koňským potahem těžce ranění. Kolonu uzavíral další protiletadlový kulomet a posádka letiště. Současně ze všech zbraní, které zůstaly v kasárnách, zahájila rota zadního voje palbu na obléhající jednotky Ozbrojených sil KONR a provedla pokus o útok směrem na jih, aby odvedla pozornost od ústupu vlastních sil. Kruh obklíčení zřejmě nebyl úplný, protože prapor ustupující na Louny na útvary Ozbrojených sil KONR nenarazil.

Z karlovarské silnice, která byla nejvýše položeným místem na straně Ozbrojených sil KONR, bylo možno velmi dobře pozorovat prostor letiště i kasáren poněkud na východě. Severní část letiště a silnice na Louny však mizí za horizontem a je tedy možné, že ustupující posádku oblehatelé neviděli.

Lt. Wolfgang Wichmann s He 111 od bývalé 2./KG 200 neměl žádné spojení se štábem skupiny. Jeho letoun zaparkovaný mezi hangáry nebyl dělostřelbou poškozen a tak s ním uletěl do Hradce Králové.

Ráno zahájil 3. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR s dělostřeleckou baterií a třemi tanky útok dvěma směry: Západní probíhal otevřeným terénem přes údolí Litoveckého potoka, východní přes obec Ruzyně na kasárna. Oba cíle byly hájeny v té době dohromady pouze 120 muži zadního voje. Ti se udrželi pouze dvě hodiny. Když vystříleli všechnu munici a zničili těžké zbraně, zahájili ústup na západ, a jelikož se rozptýlili po tak velkém prostoru, rozpadli se na několik skupin.

Za dobytí ruzyňského letiště utrpěl 3. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR následující ztráty na mrtvých:
5 při hloubkových náletech na silnici Praha - Plzeň.
4 při hloubkovém náletu na děl. baterii v Řepích.
19 při útoku na ruzyňská kasárna.
Zatím neznámý počet pohřbených na hřbitově v Jenči a v hromadném hrobu v prostoru ruzyňského letiště. Pluk přišel o 30 % svého počtu. Hroby vlasovců.

, .

Obyvatelé z okolních obcí se vrhli na opuštěné letiště.

Na letišti na hostivické straně v objektech, které zbyly po prachárnách byla hospodářská správa letiště. Zůstalo tam spousta zvířat, hladových, žíznivých. Kluci je nakrmili a Jirka Bureš přivedl dolů do Hostivic stádo uherských volů. Kdysi to byla zvířata ve dvoře zcela běžná. Tenkrát na ně koukali lidi jako na zjevení. Jsou čistě bílí a mají ukrutné rohy, určitě alespoň dva metry v rozpětí. První vůl měl na pravém rohu barevný portrét vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera. Voli došli do statku kromě toho prvního, toho porazili a kdo přišel u Neradů dostal guláš. Zdroj.

Co bylo nalezeno. Nedatováno.

Letiště nebylo za války nikdy bombardováno. Pouze hloubkové nálety zničili letouny Luftwaffe na zemi a protivzdušnou obranu prostoru, po válce mnoho vraků vojenských letounů. Nepoškozeny zůstaly letouny: Ju 86 C-1 WNr. 0974 D-ASOE pojmenovaný Hesselberg od Deutsche Lufthansa AG.

V bývalých Deutsche Lufthansa AG, Reparaturwerkestaetten, dílny na opravy dopravních a transportních letadel Junkers, byly nalezeny asi tři kusy Ju 52/3m v civilní verzi a Ju 352.

Fi 156 Storch Zdroj.

Me 262 A-1a "bílá 8" od I./JG 7 , , .

Průzkumný Do 217 M-1 "K7+EK" od 4.(F)/Nacht .

Fw 190 D-9 WNr. 211164 " <4+" od Stab/JG 6 z Liberce.

Bitevní Fw 190 F "23" od které jednotky?

Noční stíhací Bf 110 G-4 WNr.730255 "7J+AF" (F = Stab V. Gruppe) od NJG 102 s radiolokátorem FuG 220 Lichtenstein SN-2. Později přesun do Letňan.

Noční stíhací Ju 88 G-6 WNr. 622147  , , , . (bez označení a s neobvyklou kamufláží) vybavený radiolokátorem FuG 220 Lichtenstein SN-2 a výzbrojí Schräge Musik.

Stíhací Bf 109 K-4 "černá 12" od KG (J) 6 . V pozadí dva Ju 88.

Proudový stíhací Me 262 "černá 4" od JG 7 .

Na českém území zůstaly Ar 234, doložené fotograficky. Především to byla dvě Ar 234 C-3 sériových čísel W.Nr. 250001 a 250012 na pražské Ruzyni. Oba stroje zůstaly po skončení války na ruzyňském letišti a na konci roku 1946 se staly předmětem zkoumání firmou Avia (v záznamu jsou označovány jako „dva vraky Ar 234 pro dvě dvojčata proudových motorů BMW 003 a pro dva pevné kanony umístěné na bocích pod pilotem“). Ta projevila v prosinci 1946 zájem o provedení prohlídky strojů, která nakonec proběhla na počátku měsíce. Po téměř jeden a půl ročním stání na otevřené ploše u letiště byly draky celkem zachovány, jen trupové gumové nádrže byly vyřezány. Letouny neměly motory, pneumatiky, prosklení a vybavení kabin, „robotů umístěných v zadní částech trupů“, ale trupy, křídla a například podvozky byly v pořádku. Ze zprávy prohlídky vyplývá, že ačkoliv se jednalo o stejnou verzi Arada, nebyly stejného technického provedení. Rozdílné bylo vyvážení kormidel. U WNr. 250001 pomocí segmentů (jako u Ar 234 B), u WNr. 250012 pomocí protizávaží. To je také viditelné i na dochované fotografii. WNr. 250012 už byl vyroben ve formě skutečného sériového stroje se všemi příslušnými detaily. V těch se shodoval i s WNr. 250006, takže technické rozdíly u WNr. 250001 souvisely se snahou o co nejrychlejší náběh sériové výroby. Z tohoto důvodu byly některé technické detaily převzaty z prototypů, resp. z Ar 234 B. Zpráva z prohlídky však mimo popis zmíněných strojů odhaluje, že ve stejné době vlastnila Avia v Letňanech další Ar 234, tentokráte však verze B (v textu je uvedeno „Ar 234 v Avii je pro dva motory Jumo 004 a bez kanonů“). To znamená, že se na pražských letištích muselo zachovat minimálně jedno další Ar 234 B. Bohužel jakékoliv další údaje o něm schází. Předpokládáme, že po odletu ostatní techniky 6.5.1945 zůstalo také v Praze-Ruzyni a náleželo do stavu 1.(F)/100. (ex. plzeňské III./EKG 1)

Ju 52/3m "??+GX" s poškozeným křídlem .

----------

Do 8.5.1945 se jen zvolna oteplovalo na maximální teplotu 18° C.

8.5.1945 dopoledne vytvořena čs. vojenská správa, v čele s plk. let. Ladislavem Sykou. Ten se škpt. let. Jaroslavem Polmou začal organizovat strážní službu a zajišťování leteckého materiálu.

Na letišti přistál německý Si 204, zůstal stát a po zjištění, že letiště je  rukou povstalců vzlétlo směrem na letištní věž a pozorovatel střílel kulometem po strážných a lidech na letišti. Nikdo nebyl zraněn.

Odpoledne ještě přistál Fi 156 Storch, který ale odletěl směrem na Prahu. Bylo po něm stříleno.

8.5.1945 pilot Kraus, který byl osvobozen vlasovci, zajistil s Hanzelínem některá letadla (Fi 156 Storch, He 72 Kadet, Go 145). Po přemalování německých znaků pilot Kraus v 16.10 hod. startuje s Fi 156 Čápem nad Prahu. Podrobnosti.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

9.5.1945 kolem 5 hodiny ráno začala hodinová přestřelka přicházejících jednotek Dělnicko-rolnické rudé armády s ustupující Němci z vnitřní Prahy. Poté co se Němci vzdali byli odvedeni do Ruzyně.

To už šla hláška do Hostivic, že od Jenče jedou ruské tanky. Za chvíli tu byli. Bylo okamžitě po jakékoliv organizaci. Lidi nalezli na tanky a jeli s osvoboditeli dobývat, dobytou Prahu. Plán na ostrahu objektu byl v čudu a letiště otevřeno rabování. A bylo důkladné, ani se mi o tom ještě po létech nechce psát. (Později jsem kradl  i já – k posměchu kamarádů – knihy. Ještě řadu leteckých publikací mám a jsou velmi vzácné, pro toho kdo je dovede ocenit.) Zdroj.

Kolem 10 hodiny prošli letištěm pěší sovětské útvary spěchající za tanky.

9.5.1945 dvě skupiny po 6 stíhačkách Jak-9 od 181 иад, 3 шак, 2 ВА ze základen v Dolním Slezsku blokovaly západní a jižní letiště Praha (nebo západní a východní letiště Praha) během bojové činnosti 3 шак, 2 ВА v okolí Liberce. Deník bitevního korpusu.

9.5.1945 zálet letounu Go 145 A.

9.5.1945 zálet letounu Ju 352 A-1 WNr. 100023, trvající 70 minut nad Prahou. Posádka F. Kládek s mechanikem Růžičkou a skupinou čs. důstojníků.

Příprava na přijetí sovětských letounů 2 ВА.

Sověti u nás.

9.5.1945 dopoledne přiletěl sovětský bitevní letoun Il-2 od 144 гшап, 9 гшад, 1 гшак, 2 ВА z  Doprovázelo ho šest stíhacích Jaků vedených kapitánem Michailem Kuzmičem Tokarenkem šturmanem 153 гиап, 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА ze Senftenbergu.

Gardový kapitán velitel eskadrily Talgat Jakubekovič Begeldinov командир АЭ гв. капитан Талгат Якубекович Бегельдинов měl za úkol zjistit situaci v Praze, zda už Prahu neobsadil konkurent - Jerjomenkův 4. UF. Foto po 27.6.1945.

Poté odletěl zpět do Finsterwalde (?). Podle této mapy Cvitov?

V 14 hodin přiletěl Begeldinov v čele 42 letounů Jak-1, Jak-7B, Jak-9 od 152 гиап a 156 гиап, 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА. Zdroj. Zdroj.  Zdroj. Kdy později přiletěla 153 гиап? Zdroj.

Jak-9M "35 a "21". Vpravo dvoumístný UJak-9 nebo Jak-7B(U) "120" od 152 гиап, 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА. Zdroj. Kdy?

V 15 hodin přiletěl palkovnik Joffe, náčelník štábu 1 гшак, 2 ВА.

Po 16.30 hod. fotil letiště Ruzyně americký průzkumný letoun Lockheed F-5 Lighting od 39th PRS z letiště Wiesbaden Y-80. Hlídkující sovětští stíhači ze Saska ho sestřelili. Vítěz Vasilij Andrejevič Pšeničnikov na letounu Bell P-39 Airacobra od 100 гиап, 9 гиад, 6 гиак, 2 ВА z letiště Neuhausen (10 km JV Cottbus). 1/Lt Thomas P. Petrus se z hořícího stroje zachránil pomocí padáku, utrpěl popáleniny na hlavě a na krku. Letoun dopadl u Šárky - Na Padesátníku. Kolega 1/Lt Tom Jackson z druhého Lightingu zaznamenal padák. Americký letoun sestřelil americký letoun. Oba dva letěly na americký letecký benzín. Víte, že 90 % leteckého benzínu za války Sovětům dodali Američani? Střelba do vlastních řad.

Od 17 hodin předválečný velitel čs. letectva div. gen. Ing. Jaroslav Fajfr čekal na velitele 1 гшак, 2 ВА.

Ve 20 hodin přiletěl genpor. Vasilij G. Rjazanov генерал-лейтенант Василий Георгиевич Рязанов velitel 1 гшак, 2 ВА .

----------

10.5.1945 Tanglat Jakubekovič Begeldinov s Il-2 vedl skupinu 24 letounů (stíhaček?) v nízkém letu nad zbytky německých vojsk jižně Prahy. Bez jediného výstřelu donutili Němce se vzdát. Zdroj.

10.5.1945 popálený 1/Lt Thomas P. Petrus odjel spolu s dvěma US piloty. Těm Sověti na Ruzyni věnovali vrtuli pro poškozený Fi 156, se kterým přistáli někde u Písku.

10.5.1945 ustaven velitel letiště Jaroslav Borecký rozkazem div. gen. Ing. Jaroslava Fajfra.

Přiletěla (kdy?) stíhací 7 гиад, 2 иак, 2 ВА s podřízenými:

    1 гиап s Jak-3,

    89 гиап s Jak-9D, Jak-9T, Jak-9U,

    115 гиап s Jak-9, Jak-3.

Večer (kterého dne?) do Hostivic (okres Praha-západ) přišli letci plukovníka Bujanova, kteří přistáli na letišti s Jaky. Zdroj. Hrdina Sovětského svazu Геро́й Сове́тского Сою́за Гвардии подполковник Виктор Николаевич Буянов gardový podplukovník Viktor Nikolajevič Bujanov, náčelník politického oddělení 7 гиад, 2 иак, 2 ВА. Obdržel čs. vyznamenání Československý válečný kříž 1939.

----------

11. až 13.5.1945 maximální teploty přesahovaly 30° C.

11.5.1945 přiletěla bitevní 8 гшад, 1 гшак, 2 ВА s podřízenými:

        140 гшап,

        142 гшап,

        143 гшап.

11.5.1945 přiletěla bitevní 144 гшап, 9 гшад, 1 гшак, 2 ВА. Podle této mapy.

----------

----------

----------

14.5.1945 se bitevní 144 гшап, 9 гшад, 1 гшак, 2 ВА vrátil do Finsterwalde.

Celkem 47 vojáků pohřbených na Olšanských hřbitovech zahynulo otravou metanolem nebo alkoholem, tedy zhruba každý desátý. První zemřelý z této skupiny byl zkušený válečný letec gardový major Viktor Ivanovič Malcev гв. майор Виктор Иванович Мальцев ze štábu 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА (hrob 101). Tento důstojník Rudé armády byl v roce 1941 vyznamenán Leninovým řádem , 14.5.1945 pak zemřel na otravu koňakem. Hlášení o jeho smrti tvrdí: „V důsledku otravy alkoholem došlo k zástavě srdce a ochrnutí dýchacího centra“.V Rusku se ale píše, že zahynul v boji. Zdroj.

----------

----------

Sovětské DC-3 a B-25 Mitchel. . Kdy?

----------

Sovětský Fi 156 Storch na kompenzačním kruhu a v pozadí Po-2 . Kdy?

17.5.1945 na letišti Plzeň-Skvrňany měl mezipřistání britský letoun Dakota Mk. IV "KG780" od No. 147 Squadron RAF s čs. posádkou - piloti F/Lt Václav Foglar, W/Cmdr Vladimír Nedvěd, navigátor F/Lt Jaromír Grygar a radista F/O Ludvík Král. Letoun nesl na palubě druhý sled londýnské administrarivy v čele s ministrem dr. Hubertem Ripkou, pražským primátorem dr. Petrem Zenklem a vyslancem dr. Jurajem Slávikem a pětičlennou vojenskou delegací, kterou tvořili náčelník čs. voj. mise ve Velké Británii brig. gen. Bruno Sklenovský-Bosý, pplk. let. Josef Duda, pplk. let. Alois Hlobil, plk. gšt. Josef Schejbal, mjr. let. František Doležal a mjr. let. Karel Mrázek. Letoun odstartoval z letiště Croydon, mezipřistání v Bruxelles Evere a v Plzni. Poté přistál v Praze-Ruzyni. MAPA. Vracel se 21.5.1945.

----------

----------

----------

Podle nařízení gen. Vicherka čj. 1/oper. z 20.5.1945 ve věci "Přípravné práce k postavení strážních letek" byla k tomuto dni obsazena čs. personálem letiště Ruzyně, Kbely, Letňany, Čakovice, Hradec Králové, Humpolec, Josefov, Klecany, Kralupy, Přibyslav, Skuteč, Zbraslavice, Vrchovina u Hodkovic, Kummer, Hvězdov, České Budějovice, Pardubice, Vysoké Mýto, Havlíčkův Brod, Chrudim, kde již fungovali velitelé letišť o nichž velitelství letectva vědělo. Spis je určen přímo těmto velitelům letišť, žádné konkrétní letecké jednotky nejsou jmenovány.

----------

----------

----------

----------

----------

25.5.1945 se na letišti nacházelo 12 letuschopných letounů, 64 do opravy, 9 na zrušení a další letecký materiál.

----------

26.5.1945 zřízena Technická správa Ruzyně. Ta měla za úkol vyhledávat sklady letecké materiálu, soustřeďovat ho na letištích, uložit ho, evidovat a dále s ním nakládat podle potřeb velitelství letectva. V působnosti byla letiště Klecany, Kralupy nad Vltavou. Technický hospodář mjr. let. zbroj. Ludvík Horáček.

----------

Na podzim roku 1945 se v čakovické Avii podařilo soustředit sedmnáct jednomístných letounů Me 262, pravděpodobně všech ve verzi Me 262 A-1a a jeden dvoumístný letoun, který byl ve verzi Me 262 B-1a. Jako první byl do Avie dopraven téměř kompletní letoun Me 262A z Ruzyně, další čtyři letouny bez motorů byly dovezeny z Českých Budějovic, kde zůstaly po odchodu Rudé armády. Zbývajících třináct letounů (ve kterých byl i zmíněný dvoumístný Me 262 B) bylo dovezeno ze žateckého letiště. Co nám tato fakta sdělují? Předně to, že potvrzují informace, že boje o letiště v Ruzyni byly po celou dobu květnového povstání velmi intenzivní, což mělo za důsledek, že většina strojů (resp. již vraků) Me 262 zde zanechaných, byla pro možnou kompletaci nových letounů nepoužitelná. Naopak – žateckému letišti se intenzivní boje vyhnuly, Luftwaffe sem stáhla postupně Ruzyně všechny zbylé letuschopné Me 262 a proto se zde později nalezlo nejvíce použitelných strojů. Tento vysoký počet zachovalých letounů ovšem nekoresponduje s vzpomínkami stíhacího esa Waltera Schucka, který jako příslušník JG 7 prožil evakuaci letiště v Žatci a podle jeho slov byly neletuschopné stroje vyhozeny do povětří (což asi pravda zcela není, jak nám dokazuje značný počet letounů Me 262 převezených z tohoto letiště do pražské Avie). Zajímavý je i fakt, že přímo z výrobní linky závodu LLB byly do Avie dopraveny čtyři Me 262 A bez motorů. Předně je nutno podotknout, že se jednalo o úplně nové stroje z výrobního bloku 501.xxx a je zajímavé, že existují fotografie závodu LBB po jeho bezprostředním obsazení ze strany Rudé armády, kde je vyfocen jeden letoun Me 262 A kompletní – tj. i s motory, což svědčí o tom, že Rudá armáda pravděpodobně kompletní letouny z LBB odvezla pro svoji potřebu testování (pravděpodobně se jednalo o jeden, max. dva kusy).

----------

----------

----------

----------

1.6.1945 byla zřízena velitelství Leteckých oblastí 1 až 3 a do jejich působnosti byla zahrnuta letiště. Letecká oblast 1 - Bohdaneč u Pardubic, Boží Dar u Milovic, Čakovice, Dašice, Hodkovice u Turnova, Hradec Králové, Hvězdov u Mimoně, Choceň, Jezbiny u Josefova, Kummer u Mimoně, Klecany, Kralupy, Letňany, Liberec, Mladá Boleslav, Nový Bydžov, Pardubice, Praha-Kbely, Praha-Ruzyně, Přelouč, Vysoké Mýto, Žatec I-IV.

1.6.1945 byl zahájen řádný provoz pozemní letecké zabezpečovací služby.

----------

V červnu 1945 obnovila svoji činnost meteorologická služba. Byla zřízena Povětrnostní škola. Kdy?

----------

Pražská zaměřovací letecká služba sledovala kromě letadel na našem území též stroje letící v Německu a udržovala stálé rádiové spojení s Londýnem a Moskvou. Stejnou funkci na našem kontinentu plnila ještě střediska umístěná ve Švýcarsku, v Dánsku a Švédsku. Pozemní goniostanice v ČSR představovaly zprvu dřevěné, později zděné menší jednoduché objekty, častokrát bez sociálního a dalšího zařízení, většinou vybavené polními rámovými zaměřovači EP 2, které na našem území zanechala ustupující německá armáda. Časem se vybavení rozšířilo o dálkové dlouhovlnné zaměřovače typu Adcock firmy Marconi dodané ještě v předválečném období, které byly za okupace demontovány a uskladněny na bezpečných místech, případně o zaměřovače zanechané na našem území po odchodu jednotek amerického vojenského letectva v roce 1945. Gonia byla umístěna v oblasti závěrečného přiblížení na přistání, v prodloužené ose VPD před jejím prahem.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

10.6.1945 Vasilij Rusanov Василий Русанов v kabině stíhačky Jak-3 "36" od 115 гиап . Zdroj. Zdroj.

----------

----------

----------

----------

14.6.1945 přistály dva dopravní letouny Avro Anson C Mk.XII, zakoupené čs. vládou. Byly to první letouny LDS.

14.6.1945 měl na Ruzyni mezipřistání francouzský 1. samostatný stíhací pluk Svobodné Francie Normandie - Němen s 37 stíhačkami Jak-3.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

26.6.1945 u obce Čakovice (okres Benešov) se zřítil mladšij lejtěnant Grigorij Vasiljevič Šalamov na letounu Bell P-39Q Airacobra od 129 гиап, 22 гиад, 6 гиак, 2 ВА. Asi po mezipřistání na Ruzyni na trati Döbern v Sasku - Tulln an der Donau v Rakousku. Letecká badatelna. MAPA.

----------

----------

----------

----------

----------

1.7.1945

----------

----------

3.7.1945 zahájen pravidelný provoz. Podrobnosti.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

9.7.1945 byly LDS předány první dva letouny Siebel Si 204 D z obnovené produkce továrny Aero, továrna letadel Dr. Kabeš, Praha-Vysočany.

----------

----------

----------

Od 12.7.1945 byl zahájen Pilotní přeškolovací kurs 1 (PPK 1) v Prostějově. Později byli radiotelegrafisté odesláni do kurzu na Ruzyni.

----------

Na Ruzyni uložené díly pro dva letouny Ju 290 (torzo WNr. 2900212) byly převezeny do továrny Rudý Letov, čsl. továrna na letadla.

V červenci 1945 armáda převzala první letoun zprovozněný Ju 52, uschopněné továrnou Rudý Letov, čsl. továrna na letadla v Letňanech. Klemm Kl 36 B . V pozadí Ju 52. Kdy?

----------

----------

----------

----------

17.7.1945 se Ju 352 A-1 stal se největším dopravním strojem Cvičné a dopravní skupiny 1. čs. smld, umístěné v Letňanech. Letounu byla přidělena civilní imatrikulace OK-JUE. Během následujících dnů bylo na letoun přeškoleno několik pilotů. Letoun dostal ještě sovětské výsostné znaky, neboť 1. čs. smld ještě patřila do sestavy Rudé armády (do 20.7.1945).  , .

----------

----------

----------

20.7.1945 zahájily letecký most britské transportní letouny Halifax Mk. III a Mk. VIII (196 letů) a Stirling Mk. IV (161 letů). REVI 72/2008

----------

Douglas Dakoty od No. 46 Group RAF a No. 47 Group RAF z Croydon. Nejbližší je KN386 od  No. 24 Squadron RAF. Za nimi Short Stirlingy od No. 38 Group RAF.

----------

----------

----------

Američani nainstalovali na dráhu 22 mobilní přístrojový přistávací systém SCS-51 pro zabezpečení přistání mimo jiné i našich bombardérů B-24 Liberator. Britové nainstalovali rádiový zaměřovač Adcock. Kdy?

----------

25.7.1945 z Tainu přes Manston přistál první čs. Consolidated Liberator GR Mk.VI od No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF W/Cdr kpt. let. Kostohryze. Přivezl W/Cdr. Šnajdra a W/Cdr. Hlaďa, kteří měli dojednat organizační záležitosti ohledně plánované hromadné repatriace. MAPA.

----------

26.7.1945 odlet letounu Ju 52/3m od Cvičné a dopravní skupiny 1. čs. smld do Moskvy.

----------

----------

----------

V červenci 1945 do Tapolca v Maďarsku odletěla se stíhacími letouny Jak 12 гиад, 1 гшак, 2 ВА, od 10.6.1945 podřízen Центральная группа войск s podřízenými:

    152 гиап,

    153 гиап,

    156 гиап.

V červenci 1945 do Eisenstadt v Rakousku odletěla s bitevními letouny Il-2 8 гшад, 1 гшак, 2 ВА, od 10.6.1945 podřízen Центральная группа войск s podřízenými:

    140 гшап,

    142 гшап,

    143 гшап.

----------

30.7.1945 zahájena přeprava z britského Manstonu pěti Liberátory.

----------

31.7.1945 byla Cvičná a dopravní skupina 1. čs. smld zrušena.

----------

K 1.8.1945 Letecká dopravní skupina převzala z Cvičné a dopravní skupiny 1. čs. smld větší část personálu a techniky.

----------

----------

----------

4.8.1945 přistál na ruzyňském letišti letoun Lisunov Li-2 sovětského Aeroflotu, který zahájil dopravu na trati Praha - Varšava - Minsk - Moskva. Začal řádný civilní letový provoz.

----------

----------

----------

7.8.1945 Američani na palubě letounu C-47A-60-DL Skytrain S/N 42-24386 přivezli K. H. Franka .

----------

----------

----------

----------

----------

----------

13.8.1945 v 14.25 hod. britského času přiletěla Dakota Mk. IV "KN 386" od No. 24 Squadron RAF zapůjčená britskou královskou rodinou diviznímu generálovi (Air Marshall) Karlovi Janouškovi.

O něco později přistálo 54 stíhacích Supermarine Spitfire LF Mk. IXE čs. stíhačů od No. 310, No. 312 a No. 313 (Czechoslovak) Squadron RAF pod vedením mjr. let. Jarslava Hlaďa a 10 Liberatorů GR Mk.IV od No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF, vedených mjr. let. Janem Kostohryzem.

Pozemní personál ještě v Anglii na nové stíhačky aplikoval také nový marking. Namísto původních znaků RAF byly nastříkány československé výsostné znaky, přičemž trupový znak byl vypuštěn a překryt kamuflážní barvou. Na svislé ocasní ploše byly čs. znaky v nestandardní praporovité podobě, a to ve výšce, která překrývala původní britské označení. Příslušnost strojů k jednotlivým perutím byla demonstrována trojím způsobem – perutními kódy, zbarvením vrtulových kuželů a miniaturami perutních znaků. Na trupech letouny nesly identifikační perutní kódy složené z dvojic písmen – NN (310. peruť), DU (312.) a RY (313.). Za pomlčkou (která se nacházela zhruba v místě původního trupového znaku) následovalo individuální písmeno stroje v peruti. Výjimkou byl velitelský stroj s kódy HL, náležející veliteli křídla, mjr. Jaroslavu Hlaďovi, DFC, jenž tak použil zkratku svého příjmení. Vrtulové kužely měly následující zbarvení – 310. peruť modré, 312. světle modrozelené (jinde se uvádí bílé) a 313. peruť červené. Stroje velitelů perutí a velitele křídla nesly vrtulové kužely v národních barvách. Miniatury perutních znaků nosily stroje na krytech motorů – 310. peruť červeného českého lva v bílém, červeně lemovaném poli, 312. čápa v modrém, černě lemovaném poli a 313. hnědého jestřába v bílém, černě lemovaném poli. V rámci příprav na návrat do Československa vyměnili výstroj i letci samotní – své původní uniformy RAF zaměnili za battle-dresy s československým hodnostním označením.

Uvítání letců , , . VHÚ a druhá část.

----------

14.8.1945 sovětský Jak 9T od 89 гиап, 7 гиад, 2 иак, 2 ВА.

P-39 Airacobra od 212 гиап, 22 гиад, 6 гиак, 2 ВА.

P-39 Airacobra a příslušníci No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF.

14.8.1945 C 103 C.105 s číslem 5 na SOP, video pochází z transportu židovských sirotků do Británie .

----------

15.8.1945 přehlídka příslušníků čs. letectva z Velké Británie na Ruzyni . Video.

----------

----------

----------

----------

----------

20.8.1945 havaroval Liberator B-24 GR Mk.VI "EV 953" "PP-K" Kost'a od Transportní skupiny u hráze retenční nádrže v Ruzyni při svém letu z Anglie do Prahy. Havárie se naštěstí obešla bez vážnějších úrazů. Poškozený Líberátor pak zůstal stát na letišti a byl zde postupně rozebrán na díly.

----------

21.8.1945 pochod Prahou.

----------

22.8.1945 přistály tři kurýrní letouny Taylorcraft Auster A.O.P Mk. III po jednom od každé Squadrony a jeden spojovací Percival Proctor Mk. I čs. leteckého přidělence v Londýně pplk. let. J. Kally.

22.8.1945 rekonstruovaný Ju 352 A-1 WNr. 10023 OK-JUE posádky poručíka E. Čecha od Cvičné a dopravní skupiny vezl z Prahy do Moskvy s mezipřistáním v Minsku, dar maršálu Stalinovi, osobní automobil Tatra 87, dík za osvobození a symbol budoucí spolupráce. Letouny nesly sovětské hvězdy.

Uprostřed pplk. let. František Rypl, vpravo velitel CDS škpt. V. Šimůnek ,. Video

Spolu s Ju 352A letěl také jediný v té době letuschopný Ju 52/3m, s označením "18", pozdější označení "1" a OK-JUA, který vezl zaměstnance Tatry, ten však dorazil se zpožděním v důsledku poruchy radiovybavení.

Tento ojedinělý let však byl jedním z posledních úkolů CDS.

----------

V srpnu 1945 odletěla se stíhací letouny Jak 7 гиад s podřízenými:

1 гиап,

89 гиап,

115 гиап.

----------

24.8.1945 přistálo dalších 12 Spitfirů.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

1.9.1945 zahájila LDS pravidelnou vnitrostátní dopravu na linkách Praha - Bratislava, a Bratislava - Sliač - Košice.

----------

----------

3.9.1945 zahájila provoz na lince Praha - Stockholm a také do Londýna švédská společnost ABAerotransport americkými bombardéry upravenými pro civilní dopravu.

----------

----------

----------

----------

7.9.1945 dorazil do Ruzyně pozemní sled No. 311 (Czechoslovak) Squadron RAF. Joe Bilek zde měl konflikt se sovětským důstojníkem, který chtěl zabavit velitelské vozidlo gen. Janouška, přivezené Bilkem. Ten konfiskaci zabránil s koltem v ruce, načež mu velitel Squadrony mjr. let. Kostohryz hrozil válečným soudem. Bilek týž den nasedl do prvního Liberatoru směřujícího do Anglie, a už se do ČSR nevrátil.

----------

8.9.1945 přistály ještě 4 Spitfiry.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

14.9.1945 se No. 310 (Czechoslovak) Squadron RAF přestěhovala do Kbel.

14.9.1945 se No. 313  (Czechoslovak) Squadron RAF přestěhovala do Kbel.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

22.9.1945 se No. 312  (Czechoslovak) Squadron RAF přestěhovala do Českých Budějovic.

----------

V září 1945 byla otevřena linka Wien - Praha - Frankfurt - Paris, kterou provozovalo USAAF.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

Od 2.10.1945 byla linka LDS Praha - Bratislava doplněna o Brno. Též byla zahájena linka Praha - Ostrava.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

9.10.1945 herec Jan Werich přiletěl na palubě Liberatoru. Video.

----------

----------

----------

12.10.1945 přiletěl americký pětihvězdičkový generál Dwight David Eisenhower, první guvernér americké zóny v okupovaném Německu. Přehlídka v doprovodu ministra národní obrany armádního generála Ludvíka Svobody.

Video.

----------

----------

Na základě návrhu Ministerstva dopravy z 31.7.1945 vydala vláda 14.10.1945 usnesení o provádění civilní letecké dopravy, kterou nadále zajišťoval s celostátní působností pouze státní podnik Československé aerolinie (ČSA). Druhý dopravce, ČLS, a. s., byl dán do likvidace.

----------

----------

Britové přivezli nové čs. koruny .

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

27.10.1945 Američani eskortovali z Bavorska bývalého prezidenta Slovenské republiky dr. Jozefa Tisa (druhý zprava). Vpravo bývalý ministr vnitra Alexander Mach, po Tisově pravici jeho jmenovec Štefan Tiso, poslední předseda vlády. Všech osm Slováků přespalo dvě noci na samotkách pankrácké věznice v Praze a následně bylo eskortováno do Bratislavy, kde byli po vystoupení z letadla Ju 52 s označením "2" či OK-JUB na vajnorském letišti všichni oficiálně zatčeni. Zdroj.

----------

----------

Vznikla Letištní správa Ruzyně.

----------

----------

----------

----------

2.11.1945 Air France zahájila lety na lince Praha - Strasbourg - Paris letouny Ju 52/3m nebo AAC.1 Toucan.

Poštovní spojení s Londýnem zajišťovaly britské letouny Mosquito.

Provozu na trati Београд - Praha se ujal nejprve jugoslávský vojenský letecký oddíl a později civilní společnost Aeroput (od roku 1947 JAT).

František Hanzelín a Zdeněk Kraus ustavili motorový odbor Aeroklubu v Ruzyni s pilotní školou a prozatímním výborem Aeroklubu Praha, byli to: Ing. Ferdinand Němec, Ing. Haller, Hanzelín, Kraus, Formánková-Šedivcová, Malečková, Dr. Janatka, Josof Hejbal, Heřmanský. Kraus je ustanoven šéfpilotem a Hanzelín pilotem, technickým vedoucím Aeroklubu v Praze. Školu zahájili ještě na konci roku 1945 na dvou letounech Po-2 Kukuruzník darované Sovětskou armádou. Vyučovali většinou zájemce obojího pohlaví a to bezplatně až na malé výjimky.

20.11.1945  se Navigační přeškolovací kurs ve Stichovicích přestěhoval na Ruzyni.

C-47B S/N: 44-476467 "1002" od jednotky?

. Kdy?

14.12.1945 v 11.45 hod u obce Přední Lhota (okres Nymburk) se pro požár motoru zřítil letoun Si 204 D WNr. 381 od Letecké dopravní skupiny z Ruzyně. Zahynuli piloti velitel letounu por. Josef Stach, npor. Karel Morgner, druhý pilot rtm. Josef Čermák a frekventanti navigačního kurzu npor. Methoděj Bakala, npor. Vilém Kanta, npor. Oldřich Kruliš, npor. Karel Kysela, npor. František Hagan. Pomník na místě. Letecká badatelna.

21.12.1945 ukončen letecký most.

27.12.1945 přelétl poslední Liberátor na letiště Valley.

12.2.1946 společnost Air France zapůjčila letoun AAC.1 Toucan WNr. 807110 OK-ZDN ČSA.

14.2.1946 pro obnovení civilní letecké dopravy - nově vytvořených Československých aerolinií k nim přešla část personálu LDS.

Od 25.2. do 15.4.1946 u Povětrnostní školy proběhl kurz povětrnostních pozorovatelů.

1.3.1946 ČSA zahájily pravidelnou leteckou dopravu na zahraničních linkách. Poprvé se letělo do Zurych.

4.3.1946 se letělo do Paris.

5.3.1946 nehoda letounu AAC.1 Toucan WNr. 807110 OK-ZDN od ČSA. Z plamenů se podařilo uniknout pouze kapitánovi Balíkovi, druhému pilotovi J. Šerhantovi a třem cestujícím, ostatním deseti osobám na palubě se to již nepodařilo. Letecká badatelna.

10.3.1946 Aeroklub Velká Praha uspořádal letecký den. Vystoupení plachtařů, trojice letounů Spitfire vedených škpt. Burdou (velitel LP 10) a náhodné vystoupení britského letounu Mosquito. Vyhlídkové lety s letouny Storch a Kukuruznik.

15.3.1946 ČSA zahájily pravidelnou leteckou dopravu na vnitrostátní lince: Praha - Brno - Bratislava - Zvolen - Košice.

25.3.1946 vznikl útvar Letectvo Sboru národní bezpečnosti (L SNB). Velitelství Letectva SNB při ministerstvu vnitra byly podřízeny Letecké oddíly při Zemských velitelstvích SNB v Praze, v Brně a v Bratislavě. Nejnižším článkem byly jednotlivé letecké hlídky. MAPA.

Letištní správa Ruzyně byla zrušena.

Od března 1946 natáčení filmu Muži bez křídel. Muži bez křídel. Vrakoviště , , , .

1.4.1946 ze zbývajícího stavu LDS zahájil činnost Letecký dopravní pluk (LDP).

10.4.1946 přistál po zkušebním letu z Bruselu letoun Lockheed L-049 Constellation od společnosti Pan American World Airways (Pan Am, taky PAA) s registrací NC8884. Let posloužil k dojednání podrobností pro zahájení pravidelných letů. Ještě 30.4.1946 přistál další testovací letoun PAA. Zdroj.

Po ukončení kurzu se škola přesunula do Kbel.

Aeroklub organizuje znovu produkce akrobatů na hrazdě Kellnera a Komínka, uspořádal letecké dny za spoluúčasti Čsl. armády na velkých leteckých dnech a Dnech armády.

Robert Kellner.

Květen 1946, AAC.1 Toucan OK-ZDO .

Osm zakoupených letounů Douglas C-47 Skytrain od USAAF se zatřenými nápisy pro čs. civilní i vojenské letectvo. Kdy? (Přilétávaly od března 1946 do září 1947 v počtu kolem 70 kusů.)

. Kdy?

Stroje C-47 byly nastříkány vojenskou kamuflážní barvou, a  ta musela dolů. Byla to fuška pro aeroklubáky. Obyčejně na demontovaná křídla dala vysoká vrstva dřevité vlny, ta se zvhčila „barvožroutem“. Holandský preparát po půlhodině nátěr zvrásnil a ten šel v dlouhých pruzích špachtlí sejmout. Náš přípravek byl poněkud slabší a zanechával neodmočené ostrůvky. Pod nátěrem byl nádherně lesklý povrch a hotové letadlo  zářilo, jako kdyby za sebou nemělo několikaletou  službu v tvrdých  válečných podmínkách. Pak jej přelétli do Avie, kde dostalo moderní interiér s 21 sedačkami. Zdroj.

North American B-25J Mitchell S/N: 43-27774 . Kdy?

V květnu 1946 přiletělo americké letadlo DC-4 od Veterans Air Line s dodávkou amerických vajec pro Československo v rámci poválečné hospodářské pomoci UNRRA. Letů bylo celkem tři. V druhé části videa od 14:04-17:00 Video. Zdroj.

Od 6.6.1946 do 18.7.1946 se LDP přesunul do Kbel. Provoz LDP pro civilní linky byl postupně omezován. Na Ruzyni byla ponechána odloučená část, zabezpečující chod anglického a ruského leteckého detašmánu.

DC-3 OK-WDA . Kdy?

Od 12.6.1946 ČSA provozovaly DC-3 OK-WDF . V pozadí K 65 OK-ZEI. Kdy?

16.6.1946 letoun L-049 Constellation NC88860 "Clipper Courier" společnosti Pan American World Airways zahájil linku New York – Gander - Shannon - London - Bruxelles – Praha - Wien. Posádka Capt. Terwiligera. Tímto letem přilétl mj. Jan Masaryk a čsl. vyslanec v USA Dr. Hurban s manželkou . Linka však byla evidentně nepříliš úspěšná a během jednoho roku byl Constellation ztažen pouze na let přes oceán z New Yorku do Londýna. Vídeň pak byla obsluhována typem DC-3 s odletem ve 14.00 hod. z Londýna, přes Brusel/Frankfurt, Prahu s příletem 22.20 hod. do Vídně. Zpět odlétala DC-3 z Vídně v 10.00 hod. s příletem do Londýna v 16.05 hod. Tuto denní linku provozovaly dva letouny DC-3. Video z kterého dne? NC88857 . Kdy?

26.6.1946 pravděpodobně první skupinu armádních strojů Piper L-4 v počtu šesti kusů přelétli z Plzně do Prahy-Ruzyně piloti Bayer, Vanto, Čáp, Truhlář, Zouhar a Šťastný.

K 15.7.1946 byla zformována první Letecká hlídka Letectva SNB. Provoz zahájila 1.8.1946.

23.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 12 kusů.

Přílet první skupiny letounů Piper L-4 (ve vojenském letectvu označen C-8, později přeznačen na K-68) z celkové dodávky asi 200 letadel zakoupené pro čs. letectví. , . Rozlet, ročník II, číslo 33 (52), vydáno v Praze dne 14.8.1946.

24.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 7 kusů.

25.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 8 kusů.

27.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 15 kusů.

30.7.1946 přiletěla skupina civilních strojů Piper L-4 v počtu 15 kusů.

Další přelety už byly realizovány přímo z amerických základen v Německu, a to zejména z letiště Ansbach u Norinberku a některých kusů také z letiště Eschborn u Frankfurtu nad Mohanem.

9.8.1946 přilétly hned dvě skupiny Piperů, první o 22 kusech, druhá s 18 stroji.

Fairchild Argus III od RAF . Kdy?

14.8.1946 z Hanau (ex Fliegerhorst Langendiebach) přiletěla první skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III (ve vojenském letectvu označen K-74) zakoupené pro čs. letectví. Hobby Historie 37/20174

15.8.1946 přilétla skupina Piperů o 9 kusech.

17.8.1946 přilétla z Mnichova skupina Piperů o 13 kusech.

20.8.1946 přilétla skupina Piperů o 14 kusech.

22.8.1946 přilétla skupina Piperů o 24 kusech.

23.8.1946 přilétla z Ansbachu skupina Piperů o 7 kusech.

24.8.1946 z Wahn přiletěla druhá skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

7.9.1946 z Wahn přiletěla třetí skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

10.9.1946 přilétla z Eschbornu skupina Piperů o 16 kusech.

Na Slovensko přelétlo 40 letounů Piper L-4. Přelétly ve dnech 6., 22. srpna, 6. září a 6. listopadu 1946. V knize vzletů a přistání letiště Ruzyně jsou zaznamenány dva skupinové odlety, a to 15. srpna s 15 kusy a 6. září se sedmi kusy s mezipřistáním v Brně.

15.9.1946 Aeroklub za spoluúčasti Svazu letců a armády uspořádali velký Mezinárodní letecký den. Přišlo se podívat na 500 000 diváků. Sovětské letouny nepřiletěly. Na stojánce předvedeny čs. letouny C 2, C 3, C 4, C 5, od roku 1947 označení pro  Z 26 Trenér), L-290 Orel, Spitfire, Pe-2. Spojenci předvedli B-17, B-29, B-26, P-51, P-80, C-47, C-82, Maryland, britské letouny Gloster Meteor F.4 "RA423" a Avro Lincoln, francouzský P-47. Vyhlídkové lety s letouny C 5 a D 7. Americký dopravní letoun Fairchild C-82A Packet S/N: 422993 "37" . V pozadí bombardér Boeing B-29 Superfortress. Za nepříznivého počasí program zahájili plachtaři. Během trojvleku se větroni Mü 17 OK-8353 v silném poryvu utrhlo křídlo a plachtař František Pitrman zahynul. Poté dvanáctičlenná skupina letounů Spitfire od 2. letecké divize pod vedením plk. J. Hlaďa předvedla útok na letiště. Kpt. Flekal předvedl svoji akrobacii. Následovala ukázka skupinové slétanosti letounů Spitfire. Jedna skupina o devíti (pod vedením škpt. Karla Pošty) a druhá skupina o sedmi strojích se střídaly v ukázkách. Dále působili pplk. Hugo Hrbáček (velitel Leteckého pluku 5), mjr. Václav Raba, škpt. Jiří Mikulecký, škpt. Josef Těšínský, kpt. Vladimír Kopeček, kpt. Jaroslav Šodek, npor. Jindřich Bílek, npor. František Červený, npor. Josef Prokopec, npor. Vladimír Soukup, ppor. Josef Ruprecht, rtm. František Bartoš, rtm. Karel Šlouf a další. Skupinová akrobacie na letounech C-4 předvedli škpt. Josef Čermák, prap. Karel Sýkora a šrtm. Jaromír Žižka, všichni od Letecké vojenské akademie. Poté akrobacie kpt. Vojtěcha Smolíka z Leteckého učiliště - Školy pro učitele létání v Olomouci na letounu C-6. Trojice letounů Spitfire (piloti pplk. Emil Foit, kpt. Josef Novotný a kpt. Zdeněk Škarvada, všichni od Leteckého pluku 10) předvedla ukázku přepadu bombardéru, simulovaného letounem C 3, přičemž rádiová korespondence stíhačů byla pro větší názornost reprodukována pro diváky místním rozhlasem. Zásah "nepřátelského bombardéru" a jeho dopad na obzoru byl simulován dýmovnicemi. Poslední byla akrobacie Karla Pošty. Spojenečtí letci předvedli bombardéry B-29 a Avro Lincoln, jehož pilot postupně vypínal motory, až při závěrečném průletu letěl jen na jeden motor. Francouzi s dvanácti Thunderbolty předvedli ukázku slétanosti a závěrečné defilé v sestavě lotrinského kříže. Francouzští výsadkáři seskočili z letounu D 7. Závěr patři sólovým vystoupení letounů P-80 Shooting Star a Gloster Meteor.

17.9.1946 byl přelétnut do Prahy letoun C-47 S/N: 43-30651, který byl odkoupen pro potřeby ČSA od americké armády. Provedena technická revize.

11.10.1946 přiletěla čtvrtá skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

V listopadu 1946 odletěly na 17e Salon International de lÁviation do Paris letouny Avia Av 36 OK-AHZ, Praga E 117 a Mráz M 1 C.

2.11.1946 přiletěla pátá skupina letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

9.11.1946 u obce Dobrovíz (okres Praha-západ) kapitán Irving nouzově přistál s letounem C-47 OK-XDG od ČSA. Ve špatném počasí po 4 nezdařených přiblíženích pro nedostatek paliva nouzové přistání. Dva z pěti členů posádky lehce zraněni, 13 pasažérů bez zranění.

24.12.1946 nouzové přistání C-47 OK-WDD od ČSA s 15 osobami na palubě u Paris. Bez zranění.

25.1.1947 na stojánce letiště London Metropolis do letounu C-47 OK-WDB ČSA narazil během nezdařeného vzletu letoun C-47 VP-YFD od Spencer Airways. Letoun shořel.

Ve čtvrtek 13.2.1947 ve 13 hodin 45 minut odstartovala z ruzyňského letiště C-47 S/N: 43-30651 OK-XDU. Měl to být jen krátký přelet do Čakovic, kde továrna Avia prováděla finální, kabinovou úpravu letadel po generální opravě. Posádku tvořili kapitán Jan Kuhl, radiotelegrafista Josef Hainzel a palubní mechanik František Papáček. Dakota jen těžko nabírala výšku, pak se přídí kolmo sklonila k zemi a zhruba dvě minuty po startu havarovala u obce Dolany (okres Kladno). 

Posádka neměla žádnou šanci přežít. Jak se rychle ukázalo, příčinou byla nekvalitní práce mechaniků, kteří lanka vedoucí od ovládacího kola v pilotní kabině k vyvažovacím ploškám na výškových kormidlech někde po cestě trupem překroutili a namontovali obráceně. Příčina katastrofy byla natolik zřejmá, že se mezi zaměstnance rozšířila dříve, než ji stihla potvrdit odborná vyšetřovací komise. Trestuhodná nedbalost spustila mezi létajícím personálem dlouho ovládané emoce. Zdroj. Letecká badatelna.

Vzápětí vyšlo najevo, že případ obráceného zapojení lanek k vyvažovacím ploškám se stal již dříve. Zkušená posádka kapitánů Emanuela Novotného a Eduarda Prchala však tehdy stihla problém rozpoznat a bleskově zareagovala. Na světlo začaly vycházet i další případy neodborného ošetření – chybějící elektroinstalace, vadné pneumatiky, nezapojené rychloměry a olejové tlakoměry a další. Ukázalo se, že zápisům palubních mechaniků do knihy hlášení závad nebyla věnována žádná pozornost. Pokud k nápravě jednotlivých chyb nakonec došlo, neexistoval o tom žádný záznam. Létání v takových podmínkách pochopitelně přinášelo velký stres. Piloti tak ze strany podniku očekávali jediné možné řešení – zastavení letů a důkladnou prohlídku všech strojů. Především pak očekávali, že dojde k nastavení systémových pravidel, které v budoucnu zabrání fatálnímu selhání. Jenže k ráznému řešení se nikdo z vedení firmy neměl a z celé záležitosti se stalo politikum.

V sobotu 15.2.1947 vzal létající personál situaci do svých rukou a zákaz létání si jednomyslně odhlasoval. Ve svém zdůvodnění se opřel o znění článku IV. služebního předpisu ČSA:
Pilot je povinen odmítnout vykonání letu v těch případech, kdy předpokládá, že maximální bezpečností podmínky nejsou dodrženy.

Celé prohlášení mělo však širší rámec, když reflektovalo pozvolna nastupující nedemokratické poměry, které ovládly aerolinie i celý stát. V prohlášení poskytnutém tisku piloti mimo jiné žádali:

• vytvořit odborné komise, která měla vypracovat životaschopnou organizaci podniku,
• omezit zasahování Závodní rady fungování podniku,
• zaručit jmenování vedoucích pracovníků podle kvalifikace a nikoliv podle politického klíče.

Svou otevřeností způsobilo prohlášení velký poprask. Veřejnost byla pobouřena. Novináři zatím ještě svobodného tisku se případu razantně chopili. Příčina nehody byla detailně rozebírána, otevřeně se psalo o rozbujelých politických poměrech ve firmě. Katastrofa a okolnosti vyhlášení stávky se dostaly na stránky evropských deníků, ale i do zaměstnaneckých časopisů zahraničních leteckých společností, výjimkou nebyl ani časopis jedné ze čtyř největších společnosti světa TWA Skyliner. Největší zájem o události projevila holandská strana, neboť Československo usilovalo o získání čtyřmotorových letadel pro dálkovou dopravu a holandská KLM nabízela možnost pronájmu Constellationů. Prahu proto v březnu navštívila delegace holandských leteckých odborníků, členů odborů i parlamentu.

Komunistický tisk se však tragické události chopil s rétorikou sobě vlastní. Neodborné ošetření letadla jako příčinu katastrofy zcela opomíjel a letcům jako „záminku k ukvapené stávce“ podsouval neúměrnost platových požadavků. Na stránkách Rudého byla očividná snaha dostat do rozporu pozemní a letecký personál. Případné propouštění nekvalifikovaného personálu přirovnával komunistický tisk k „vyhazování dělníků na dlažbu jako v době předmnichovské republiky, kterému nelze přihlížet“. Létající personál byl v článcích obviňován ze záporného postoje k republice. Exponovaným osobám z řad pilotů bylo anonymně vyhrožováno. Jak známo, dezinformace plní svou funkci nejlépe, když obsahuje i přiměřené množství pravdivých faktů. Bylo pravdou, že létající personál dlouhodobě vyjednával o úpravě platové tabulky a tarifů. Finanční podmínky letců byly totiž provizorní od zahájení poválečného provozu ČSA. Směrnice o započítávání kilometrů, služby v zahraniční armádě a jiných okolností, která vznikla na ministerstvu dopravy v roce 1946, byla snahou o nápravu této nesrovnalosti. Směrnice určovala, že dopravním pilotům, kteří létali před válkou u ČSA a ČLS, se měly započítávat všechny odlétané kilometry. Zajímavostí přitom bylo, že přisouzení tohoto zápočtu se vztahovalo i na piloty Slovenské letecké společnosti z období samostatnosti Slovenského štátu! Vojenským pilotům, jako účastníkům odboje, se celková letová doba měla násobit koeficientem 240 (km) s tím, že stíhacím pilotům mohla být pro zápočet stanovena zkouška na některém z letadel ČSA. Nešlo přitom jen o platy, snahou bylo vytvořit mezi letci srozumitelné prostředí s ohledem na jejich předchozí válečné zkušenosti a podle toho do budoucna provádět výběr kandidátů pro kapitánskou funkci, nebo instruktorskou kvalifikaci. Pro zajímavost lze uvést, že kilometr zůstal základní jednotkou práce a odměn létajícího personálu až do nástupu proudových letadel, kdy se postupně začalo přecházet na hodinovou sazbu.

Zatímco na ministerstvu probíhala jednání, která měla situaci vyřešit, komunisté v ČSA hned na druhý den po zastavení letů postavili hlídky u hangárů a dílen a dovnitř pouštěli jen vybrané zaměstnance. Vyšetřovací komise ustavená ministrem dopravy Ivanem Pietorem si přístup do těchto míst musela vynutit za asistence policejních orgánů. Jenže tím se jen přilil olej do ohně. Do celé záležitosti se vložili poslanec KSČ Josef Jura a především předseda Ústřední rady odborů Antonín Zápotocký. Na 16.2.1947 svolala Závodní rada ČSA do hangáru B zaměstnaneckou schůzi.

Kapitán Oldřich Doubek, který tehdy vystupoval jako tiskový mluvčí letců, na to zavzpomínal: „Schůze měla být zcela v režii komunistů, kteří v Závodní radě tvořili většinu. Na začátku nechtěli připustit, aby naše Usnesení bylo přečteno nahlas. Jenže radiotelegrafista Mirek Vild se odbýt nenechal a nakonec byl jeho emotivní přednes zakončen minutou ticha za naše mrtvé kamarády. Poslanec Jura pak mluvil o sněhové kalamitě na severu Moravy a o tom, jak jsou poštovní zaměstnanci ochotni pro práci obětovat i své zdraví a nesabotují ji. Říkal jen fráze, ale v jednom okamžiku ztratil slovo. To když se z davu ozvalo: Co mají pošťáci na Moravě společného s katastrofou?! Zápotocký mu poklepal na rameno na znamení, aby mohl převzít slovo. Opět fráze, ale pak se utrhl ze řetězu! Naše stávka je prý nezákonná, protože nebyla odsouhlasená ÚRO, republika je poškozována skupinkou vyvolených, zatímco jiní s elánem pracují na její válečné obnově. Když pronesl, že letadla padají po celém světě a žádný rozdíl v tom není, zaznělo to, jako když práskne bičem. Na konci se zdviženou pěstí zahřímal, že když nebudeme...chtít lítat, tak místo nás přijde vojsko a basta! Schůze skončila vřavou, když funkcionáři Závodní rady a odborů odcházeli za výkřiků hanby a pískotu.“ Kam se poděla úcta k mrtvým, ale i k těm, kteří za svobodnou republiku bojovali v zahraničním letectvu a poválečné aerolinie pomáhali s nadšením znovu rozjíždět?!

S nástupem jara však k určitým změnám došlo. Flotila letadel byla důkladně prohlédnuta, dále bylo rozhodnuto, že do budoucna bude její ošetřování svěřeno jen certifikovaným mechanikům. Vrchní ředitel ČSA Ferdinand Trebichavský byl odvolán a nahrazen generálem Aloisem Kubitou. Ke změnám došlo i na pozicích náměstků. Na ministerstvu dopravy byl přednostou leteckého odboru jmenován Vilém Stanovský, velká autorita a osobnost prvorepublikového letectví. Za války byl nacisty dlouhá léta vězněn, ale v době jmenování do nové funkce jej jistě nenapadlo, že mnohem horší útrapy zažije až v komunistickém vězení. 

Když se začalo opět létat, v ČSA byla klidná jen zdánlivě. Již v březnu 1947 vznikla pro potřeby StB důvěrná, dvacetistránková Zpráva o poměrech v ČSA. Necelý rok před komunistickým pučem v ní neznámý autor přisuzoval odpovědnost za stav firmy zkušeným odborníkům ze Západu, kteří pochybili při výběru amerických letadel Dakota, místo jen o málo slabších Lisunovů. Létající personál je západnicky orientován a na ostatní zaměstnance se dívá s despektem. Je to důsledek prostředí, jaké panuje v zemích s třídním rozdílem a odkud si jej naši letci za svého pobytu přivezli! Materiál obsahoval na dvě desítky zaměstnaneckých profilů doplněných o drby využitelné k případnému vydírání. Autor dále navrhoval prověřit létající personál, z hlediska státně-bezpečnostního, za využití spolupráce orgánů SNB a to jak na letišti, tak i v místě bydliště!

A tak zatímco byla holandská delegace ujišťována, že se v našem letectví vše vrátilo do normálních poměrů, záznam jednání dopravního výboru ÚNS (Ústavodárné národní shromáždění, tehdejší parlament) svědčí o tom, že ona proklamace „normálních poměrů“ byla jen pokračováním hry na demokracii. Dochovaný písemný záznam obsahuje tak smělá tvrzení komunistického poslance Jury jako, že na celé mohla mít zájem Anglie a Amerika, s cílem poškodit zájmy republiky. Letce je třeba jednotlivě prověřit, jak to s upřímností vůči našemu zřízení doopravdy myslí.

1.4.1947 odletěly z Prahy dva stroje Mráz M-1A OK-AHN a OK-AHK s posádkami Mlejnecký - Sajfrt a Nováček - Kunz na velký propagační let do Kapského Města. Do cíle však dolétl 26.4. pouze Sokol OK-AHN, druhý letoun havaroval v Nairobi po nárazu do elektrického vedení. Posádka z těžce poškozeného stroje vyvázla jen s lehkým zraněním. Na zpáteční let OK-AHN odstartoval 1.5. a 28.5.1947 přistáli Mlejnecký - Sajfrt v Ruzyni. Gonzo. Video

28.5.1947 přistál v Ruzyni letoun Praga E 114.113 D Baby OK-BGA (v leteckém rejstříku od 2.5.1947), které získalo první cenu na světové letecké soutěži v Paříži. Posádka ? a Šilhan. Video

25.6.1947 přiletěl poslední 23. kus z dodávky letounů Fairchild UC-61K/Argus Mk.III zakoupené pro čs. letectví.

Letounem Douglas C-47B-35-DK c/n 33202 (ex. USAAF S/N: 44-76870) "?025" z Moskvy přiletěla čs. vláda.

, .

V ČSA i nadále usilovali o získání čtyřmotorových letadel pro dálkovou přepravu, neboť byla klíčem k obchodní expanzi. Odborné i laické veřejnosti byla v tisku nabízena možnost vybrat si mezi Skymastery (Douglas Skymaster C-54 ) nebo Constellationy (Lockheed Constellation L-049). Většina čtenářů se tehdy v anketách vyjádřila ve prospěch elegantního Constellationu (anglicky souhvězdí). Po československém odmítnutí Marshallova plánu však na obloze dál zůstávaly jen dakoty. Na místo jasného „Souhvězdí“ přicházelo úplné zatmění.

20.7.1947 civilní sportovní letecký den. Přišlo se podívat na 150 000 diváků. Sovětské letouny nepřiletěly.

Praha je mostem, Praha je nadějí, to bylo heslo konference leteckých dopravců sdružených v organizaci IATA, kterou Československo hostilo v červenci 1947.

Douglas C-47 Dakota amerického vojenského letectva, C-47 OK-WBA (v leteckém rejstříku od 8.8.1947) leteckého oddělení firmy Baťa Zlín, rumunský Lisunov Li-2 YR-TAR a zcela vzadu, téměř zakrytý je ještě Junkers Ju 52/3m OK-ZBA. Kdy?

Zdroj.

7.9.1947 II. mezinárodní letecký den. Přišlo se podívat na 400 000 diváků. Zahájení průletem skupiny 45 letounů v čele s letounem Mosquito (velitel Leteckého pluku 24 pplk. Veselý a velitel přehlídky gen. Karel Mareš) v doprovodu dvou letounů Spitfire. Po přistání oba napochodovali před Klementa Gotwalda. Předveden byl letoun S-92 pilotovaný mjr. J. Maňákem ze Žatce a trofejní S-99 se startovacími raketami, použitými k urychlení horizontálního letu, vedený kpt. S. Hlučkou, oba od VLÚ.Vystoupení celkem deseti letounů Spitfire od Leteckého pluku 5 s ukázkou slétanosti devítičlenné skupiny. Trojice letounů Mosquito od Leteckého pluku 24 vedených škpt. Mansfeldem. Ukázku útoku na pozemní cíle předvedli letci Leteckého pluku 30 s letouny B-31 a Leteckého pluku 25 s letouny Pe-2. Sólová akrobacie na letounech C 4, C 6, Spitfire a větroních. Spojenci předvedli v letu letouny P-51, B-26, Vampire a další. RAF vyslalo proudové stíhačky DH Vampire, Gloster Meteor a dopravní Avro York. Tou dobou byl W/Cdr. Bird-Wilson velícím squadrony vývoje stíhací taktiky u výzkumného stíhacího střediska (CFE) ve West Raynhamu. V Praze předvedl nejen letové vlastnosti Vampiru, ale hovořil i s dalšími vystupujícími piloty, mezi nimiž se nacházelo nemálo jeho spolubojovníků od No. 312 (Czechoslovak) Squadron RAF, kteří se k němu hlásili a tak došlo k radostným setkáním a společnému vzpomínání. Hodek HK 101 OK-BOB. (Zálet 4.9.1947 v Klecanech.) Podrobnosti. V pozadí Avro York reg. MW324 od  RAF. Akrobacie Josefa Flekala. Podrobnosti. Akrobacie Karla Pošty.

V roce 1947 ČSA uvažovali o modernizaci letového parku, zvláště o typ na delší tratě. Jednalo se o typy DC-6-CA nebo Lockheed L-749 Constellation. V pátek 19.9.1947 přilétl na letiště Praha-Ruzyně Lockheed L-749 Constellation společnosti KLM k předváděcímu letu. Blížil se však rok 1948 a tlak Sovětského svazu sílil. Z obchodu 3 ks letounů nakonec sešlo. Zdroj.

Během roku 1947 se odehrála ještě jedna celkem nenápadná událost svědčící o tom, jak létající personál mezi sebou sdílel své osudy. Posádky, které se podílely na přepravě zásilek z Curychu do Prahy, dostaly od pojišťovny, která krytí nákladu zajišťovala, odměnu šestnáct tisíc korun. Účastníci letů se však vyplacení této částky vzdali ve prospěch dětí členů posádek Kuhla, Hainzela, Papáčka a Balíka, kteří od rozjezdu ČSA zahynuli při dvou leteckých neštěstích.

Od 12.12.1947 Velitelství Bezpečnostního letectva a Letecká hlídka Bezpečnostního letectva.

18.12.1947 S 92.2 a CS 92.3 ze Žatce přelétly na letiště Ruzyně.

Zajímavostí bylo, že v roce 1948 udržovaly ČSA pravidelné spojení s Palestinou. Do Lyddy začaly nepravidelně létat již během roku 1947, v rámci akcí Exodus a Létající koberec. K prvnímu oficiálnímu letu na lince Praha − Řím − Athény − Nikósie − Lydda odstartovala ve čtvrtek 1.1.1948 posádka jednoho z nejzkušenějších kapitánů, Karla Šedy. Měsíc nato proběhl zkušební let dál po trase Bagdád – Basra – Bahrajn – Sharjah – Jivani – Karáčí – Bombaj, který vykonala posádka kapitána Eduarda Prchala. Letadlo se vrátilo do Prahy 27.2.1948 a posádka s sebou přivážela reference obchodníků, kteří o spojení do středu Evropy projevili velký zájem. ČSA měly zájem spoj provozovat pravidelně, ale jiná letadla než Dakoty k dispozici nebyla. V období vojenských akcí, kdy u Lyddy probíhaly boje, přistávaly Dakoty na městském letišti v Tel Avivu a později dokonce v Haifě. V kopcích mezi těmito dvěma městy, kde se přejíždělo od letadla, bylo v té době velmi nebezpečno. Důkazem toho je únos cestujících, z nichž jeden byl dokonce zastřelen. V prostředí vyhraněného občanského konfliktu dokonce došlo v k zatčení a na několik dnů uvěznění stevardky Edity Moravcové. Důvody nebyly objasněny. Historickou zvláštností pak zůstává, že po dva měsíce roku 1948 byly ČSA jedinou leteckou společností, která udržovala letecké spojení jak do Palestiny, tak do rodícího se Izraele.

 Čtyřmotorová letadla byla klíčem k obchodní expanzi. Pro srovnání, v lednu 1948 bylo v majetku sedmi států srovnatelných s Československem, jakými jsou Belgie, Holandsko, Švýcarsko, Irsko, Dánsko, Norsko, Švédsko, sto šestnáct čtyřmotorových letadel typů DC-4, DC-6, Constellation, Boeing Stratocruiser, Vickers Viking, ale i konvertovaných bombardérů B-17. Jednou z nejzajímavějších možností se pro ČSA jevil pronájem letadel Lockheed Constellation L-049 od společnosti KLM. Nabízeli až devět letů týdně za měsíční poplatek. Věc se posuzovala s ohledem na konání Všesokolského sletu, který se měl konat v létě 1948 a během kterého se předpokládal zvýšený zájem krajanů o přepravu. Letadla by létala s holandskou registrací a smíšenou holandsko-československou posádkou. Výhodou nabídky bylo získání zkušeností s dálkovými lety, zácvik palubního personálu (kapitán, druhý pilot, druhý radiotelegrafista, dva stevardi) před následným odkoupením až tří letadel spolu s náhradními motory. Při letech do USA předpokládaly ČSA, že by údržbu prováděly vlastními silami na stanicích v Ganderu a Shannonu. Pro období zimního letového řádu se uvažuje o tratích do Lyddy, Johannesburgu, Bombaje a Buenos Aires. Protože Shannon byl od dubna 1947 prvním svobodným, bezcelním leteckým přístavem, přinesl v této souvislosti časopis „Civilní letectví“ vyjádření Ministerstva zahraničních věcí: Až zahájíme zaoceánské lety, jak to předvídá československo-irská dohoda o letecké dopravě, mohli bychom na vlastní náklady v Shannonu vybudovat malé skladiště s veřejnou vzorkovnou našich výrobků, kterou by si prohlédlo mnoho cestujících ze všech koutů světa, čekajících na další spojení.

24.2.1948 výstražná generální stávka na podporu komunistických požadavků dopadla tak, že hala hangáru A, kde se měli zaměstnanci sejít k protestní manifestaci, byla poloprázdná. Dokonce docházelo i k projevům nesouhlasu. Například v dílně radiotechnické zkušebny zaměstnanci celou hodinu vydrželi mlátit kladivy do plechových tabulí a skříní. Nesouhlasných projevů probíhala po letišti celá řada, ale na vývoji událostí nemohly nic změnit. Zdroj.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

V Zemské donucovací pracovně v Ruzyni byli vězněni: Karel Janoušek, ....

27.2.1948 Akční výbor Národní fronty při ČSA, revoluční výkonná moc, vystoupil s prohlášením:

1. Aby ČSA byly urychleně znárodněny, neboť tj. předpokladem pružnějšího a samostatnějšího obchodního rozhodování.
2. Žádáme kategoricky, aby okamžitě a definitivně byli zbaveni funkcí náměstci vrchního ředitele ČSA Ing. Droppa a pplk. letectva Tobyška. Posledně jmenovaný má záporný vztah k lidově demokratickým řádům a je brzdou pokroku, odvolání je nezbytné v zájmu klidu v ČSA.
3. Žádáme, aby bylo provedeno usnesení vlády zrušeno, kterým se nařizuje zrušení vládní letky a letky poverenictva (pozn: poválečná obdoba vlády na Slovensku)
4. Žádáme vyklizení hangáru obsazeného Československým aeroklubem pro potřeby ČSA.
5. Je naším kategorickým požadavkem, aby ČSA jediným koncesovaným dopravcem na území ČSR a aby nikomu jinému nebyla koncese na leteckou dopravu vydána. Zejména v tomto smyslu budiž zamítnuta žádost Pan American Airways v tomto smyslu.
6. Žádáme, aby bylo přikročeno k přestavbě letiště.
7. Žádáme, aby letecký odbor uvažoval o dopravě na letiště, protože spojení letiště s Prahou je stále velkým a nevyřešeným problémem jak zaměstnanců, tak i jiných zájemců.
8. Věříme, že učiníte vše, aby zejména první tři požadavky byly okamžitě provedeny a rezoluce vzata na zřetel jako celek, pro klidný rozvoj letecké dopravy, pro radostnou práci v ČSA a tím i ve prospěch naší milované vlasti.

Letu zdar!

Akční výbor Národní Fronty při ČSA

Ze své funkce odvolaný podplukovník Bohuslav Tobyška unikl zatčení poté, co byl včas varován a 15.3.1948 se svojí těhotnou manželkou nedaleko Aše ilegálně přešel hranice.

Nastalé období „očisty civilního letectví“ postihlo hned na začátku přes dvě stě pracovníků československých letišť, zaměstnanců ČSA a MD. Na kádrovou očistu byly státní orgány dobře připraveny.

Materiál s názvem Zpráva o poměrech v ČSA, která byla pro potřeby StB vytvořena v březnu 1947, se nyní hodila. Její součástí byl seznam osob, zaměstnanců, u nichž byly uvedeny stigmatické přívlastky jako: spolehlivý jen pod kontrolou, velmi nakloněn SSSR, lehkovážný, nenáročný, úskočný/pro západní = nespolehlivý, namyšlený tajnůstkář, má sklon ke komunismu, zištný leč praktický odborník, podrazník, dobrý služebník, převeden do výroby, propuštěný.

„Očista“ prováděná v letectví zasáhla celou řadu politicky neangažovaných odborníků. Již krátce po únorovém puči byl odvolán ředitel letiště Ruzyně Ing. Zdeněk Wencl spolu se svým zástupcem Ing. Václavem Vlasákem. Odborníci na slovo vzatí se najednou hodili jen k manuální práci. Dále byl odvolán Zdeněk Rohna, vedoucí Zabezpečovací letecké služby, který úspěšně a odborně řídil složky ATC (Oblast), APP (Přibližovací kontrola) i ADC (Letištní kontrola). Proti jeho propuštění dispečeři důrazně leč marně protestovali. Netušili, že bude hůř. Politická angažovanost byla upřednostňována před odbornými znalostmi. 

8.3.1948 úlet zaměstnance Pan American World Airways Valtra Bláhy, který se svojí snoubenkou odstartoval přímo z Ruzyně se Zlínem 281.118 OK-ARJ z aeroklubu Klecany.

9.3.1948 Ministerstvo vnitra vyhlásilo zákaz létání. Zákaz byl distribuován prostřednictvím telekomunikační sítě „Letecké zabezpečovací služby“ a vztahoval se na všechna československá civilní letadla, vyjma letadel ČSA a vládní letky, pro které byly vydány zvláštní pokyny. Úlety českých a slovenských pilotů.

6.4.1948 došlo k prvnímu únosu letadla z Československa. Byl to první politicky motivovaný únos z oblasti za "železnou oponou". Letoun C-47 OK-WDO od ČSA na trase Praha - Bratislava s posádkou kapitána Stanislava Huňáčka, druhého pilota komunisty Pavlíka a radiotelegrafisty Františka Malého s 26 cestujícími unesla skupina čtrnácti cestujících včetně Vladimíra Nedvěda, jeho manželky a 15 měsíčního syna. Únos zorganizoval Vladimír Nedvěd a Stanislav Huňáček. Kolem 17.30 hod. Huňáček přistál s letounem na letišti München-Neubiberg. Nedvěd amerického důstojníka seznámil se situací na palubě letounu. Tři členové osádky a sedmnáct cestujících požádali o politický azyl. Devět cestujících a Pavlík se vrátili zpět do Československa. Úlety českých a slovenských pilotů.

22.4.1948 Alois Šedivý, pilot C-47 od československého Ministerstva dopravy, po přistání na letišti Genéve vystoupil z letadla a odmítl letět zpět do Československa. Jeho britská manželka a jejich čtyři děti jenž zůstaly v Praze, musely požádat o pomoc britské velvyslanectví v Praze. Po obstrukcích ze strany komunistických orgánů, i když jim bylo známo, že Alois Šedivý v současné době žije v exilu v Anglii, dostaly nakonec povolení opustit Československo a odejít do Anglie. Úlety českých a slovenských pilotů.

4.5.1948 únos letounu C-3 OK-ZDL od ČSA na trase Brno - České Budějovice. Na palubě letounu bylo celkem 7 lidí, včetně dvou členů posádky, pilot Oldřich Doležal a radiotelegrafista Jiří Kügler. Přistáli na letišti Erding u München. Všech pět cestujících požádalo o politický azyl. Posádka byla repatriována.

5.5.1948 Václav Šlouf, pilot C-47 OK-WDI od ČSA, po přistání na letišti v Paris vystoupil z letadla a odmítl letět zpět do Československa. Úlety českých a slovenských pilotů.

18.5.1948 z Českých Budějovic na palubě letounu C-103 OK-ZDL od ČSA uletělo osm československých letců: Václav Kopecký, Josef Doubrava, Jiří Mikulecký, Václav Ruprecht, Vladimír Soukup, Rudolf Soudek a tři mechanici do München a poté do Manstonu.

Po státním únorovém převratu se volné cestování do ciziny stalo pro československé občany nemožné. Pod agendu StB přešla řada činností, které v civilizované zemi patří do civilního sektoru jako například pasové, ale i vízové záležitosti. Na hraničních přechodech byly zavedeny indexové knihy, plné seznamů osob, u kterých byl státně bezpečnostní zájem. Občané Československa se na čtyři desetiletí stali rukojmími ve vlastní zemi.

V prostředí totalitního státu se zaměstnanci postupně ocitali na různých seznamech, jejichž vznik byl podporován a využíván bezpečnostními orgány:

• Seznam zaměstnanců propuštěných Akčním výborem ČSA
• Dodatečný seznam odebraných průkazek zaměstnanců ČSA, kteří byli propuštěni
• Seznam členů LP ČSA, kterým byl odebrán cestovní pas
• Seznam pilotů úředníků MD, kteří umějí létat, nebo mají letecké diplomy
• Seznam zaměstnanců zdejšího obvodu a mimo obvod, kteří sloužili za války v československé zahraniční západní armádě u složky RAF

XI. všesokolský slet v Praze 4.7.1948. Vzlet letounů s vojenskými parašutisty z letiště Ruzyně a seskok na Strahovský stadion , , .

V září 1948 byl pro administrativní oddělení ČSA vypracován První souhrnný seznam těch, kteří přestali být zaměstnanci v souvislosti s únorovými událostmi. Seznam čítá na šest desítek osob, u nichž jsou v poznámce uvedeny důvody nepřítomnosti – uletěl do ciziny, nevrátil se ze služební cesty, utekl do zahraničí, dosud nezvěstný. U dvou desítek jmen je navíc poznámka o tom, že byli propuštěni akčním výborem.

Ortofotomapa 1948. 13.9.1948 ortofotomapa vrakoviště .

4.10.1948 únos letounu C-3 OK-WCN od ČSA na trase Košice - Bratislava - Brno - Praha. Na palubě byla posádka ve složení: pilot Jaroslav Hájek o němž bylo známo, že byl komunistou, druhý pilot Ján Bělopotocký, který ve druhé světové válce byl příslušníkem slovenského vojenského letectva, radiotelegrafista Milan Jakubec. Ten zorganizoval únos s Milanem Jurasem. Letadlo z letiště Brno vzlétlo v 10.28 hod.  Krátce po vzletu letadla vešel do pilotní kabiny Milan Juras, vytáhl pistoli kterou zamířil na pilota a řekl: "Leťte se podívat do americké zóny v Německu". Letadlo přistálo na letišti americké armády Frankfurt (Rhein-Main-Flughafen) v 12.22 hod. Všichni cestující byli dotazováni orgány USA. Dvanáct cestujících požádalo o politický azyl v Německu a tři požádali o návrat do Československa. Mezi cestujícími byli manželka Viliama Širokého a její pětiletý syn. Její manžel Viliam Široký byl komunistický politik, zastávající tvrdou linii, který ve druhé světové válce byl v Moskvě. V letech 1945 až 1954 byl vůdcem komunistické strany Slovenska. Současně byl místopředsedou komunistické vlády Československa a od roku 1953 až do roku 1963 byl předsedou komunistické vlády Československa. Pilot, Jaroslav Hájek se vrátil do Československa. Krátce po jeho návratu byl od ČSA propuštěn a odsouzen na 10 let odnětí svobody. Paní Široké, protože měla politické styky, se podařilo dosáhnout jeho propuštění z vězení po dvou letech.

3.12.1948 při přiblížení na přistání zachycení křídlem letounu C-47 OK-WDC. Letoun poškozen, posádka nezraněna.

21.12.1948 katastrofa letadla ČSA na lince Praha-Lydda. Na úseku Roma - Athen narazil letoun C-47 OK-WDN do terénu v pohoří Taygetos na peloponéském poloostrově. Zahynulo všech devatenáct cestujících a pět členů posádky.

Od února 1949 provoz letounů Iljušin Il-12 u ČSA. Video.

Negativní vliv únorových událostí roku 1948 přinesl hořké plody v podobě sníženého počtu cestujících na zahraničních linkách a poklesu zájmu o Prahu jako o atraktivní destinaci. Ulice hlavního města republiky se i se svými památkami toho roku měnily v město duchů. Docházelo k rušení linek do zahraničí, ale i obchodních zastoupení zahraničních leteckých společností v Praze. S Prahou už se dál nepočítalo ani pro mezipřistání.

27.2.1950 zřícení letounu C-47 OK-WDY od ČSA na trati Ostrava - Praha do hory Vysoká hole v Jeseníkách. Zdroj.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

29.6.1950 nehoda po vzletu letounu C-47 OK-WAB od ČSA u letiště Košice. Pilot Karel Kopal a druhý pilot Leoš Hřebečka lehce zraněni.

Rudá hvězda na střeše a minimální provoz.

5.8.1950 nehoda během přistání letounu C-47 OK-WDV od ČSA u letiště Košice, 23 osob bez zraněni.

15.12.1950 z podstaty zrušeného Bezpečnostního letectva na letišti Plzeň-Skvrňany vznikl LP 51, který byl určen k ochraně západní hranice do doby, než přijdou stíhačky S 102. Na Ruzyni se letouny předávaly armádě. Asi 17 dolétaných strojů zůstalo na vrakovišti za hangárem D.

K 1.4.1951 byl Ústřední letecký sklad Praha zrušen i s pobočkami. Místo něj byl zřízen 1. sklad leteckého týlu Praha-Ruzyně.

8.12.1951 zničení letounu Iljušin Il-12 OK-CBF od ČSA. Během pojíždění střet s překážkou.

V září 1952 letecký den. Video.

Od října 1952 v ruzyňské věznici Vilém Stanovský. Zdroj.

Ortofotomapa z roku 1953 a 2011. V roce 1945 byly hotovy všechny čtyři plánované zpevněné dráhy v původních směrech, a to v následujících délkách: RWY 04/22 1 800 m, RWY 13/31 1 020 m, RWY 08/26 1 320 m a RWY 17/35 950 m.

V roce 1954 letecký den. Video.

4.9.1955 letecký den. Video.

V ČSR byla po roce 1956 v provozu civilní gonia na letištích Praha-Ruzyně (OKL), Olomouc-Holice (OKO), Brno-Černovice (OKB), Holešov (OKA), Ostrava-Hrabůvka (OKM), Bratislava-Vajnory (OKR), Piešťany (OKP), Tatry (OKT), Sliač (OKS), Košice (OKD).