Aerouzel Przemyśl: Lotnisko Hureczko, polní letiště Torki a Stubno

28.04.2024

Aerouzel Przemyśl: letiště Hureczko obsazeno Sověty 27.7.1944, polní letiště Torki a Stubno. MAPA.

Které sovětské jednotky se nacházely na letišti v roce 1944 a 1945? Sověti u nás.

996 шап, (v září 1944 Sikirčice? či Grušuv)?, od 12.9.1944 Přemyšl, od 4.11.1944 Stryj, od 23.12.1944 Zaržin(?), od 25.1.1945 Zawadka, od 2.2.1945 Zielonky (severně Krakowa), od 5.2.1945 Krakow, od 9.3.1945 Gliwice. 

112 гиап s Jaky, k 1.9.1944 Kalinuv?, od 13.9.1944 Přemyšl, od 18.9.1944 Knjažice?, od 12.11.1944 Popeli, od 23.12.1944 Czerteż u města Sanok, od 9.1.1945 Krosno, od 1.2.1945 Balice, od 11.2.1945 Krakow, od 10.3.1945 Jedlina, k 1.4.1945 Šiglovice, od 23.4.1945 Gierałtowice, od 6.5.1945 Dolní Benešov, Стрый

565 шап, (v září 1944 Sikirčice? či Grušuv)?, od 15.9.1944 Přemyšl, od 4.11.1944 Stryj, od 23.12.1944 Zaržin(?), od 31.1.1945 Jadowniky Mokre, od 11.2.1945 Krakow, od 9.3.1945 Jedlina, od 27.3.1945 Gliwice, od 13.4.1945 Gierałtowice, Gliwice.

 

 

 

 

5.9.1944 dostal 1. čs. sslp rozkaz k přeletu z Proskurova dnes Хмельни́цький do Stubna. MAPA. Čekalo se na dodávky paliva.

7.9.1944 přeletěla 1. letka.

8.9.1945 na polním letišti Stubno se škpt. Fajtl potkal s mjr. Trnkou. Rozpaky a nedýchatelná atmosféra. Dne 26.11.1943 v čs. vysílání BBC měli škpt. Fajtl a Mrázek relaci - morální apel na mjr. slovenského letectva Trnku, velitele vojenského učiliště v Biskupicích. Zatímco 1. čs. sslp odlétal na pomoc povstaleckému Slovensku, Trnkova skupina zvolila směr právě opačný - z Prešova odletěla za sovětské linie.

9.9.1944 se o jednotce na letišti Stubno dozvěděl VIII. Fliegerkorps v Krakau Kraków.

10.9.1944 operační premiéra 1. československého samostatného stíhacího leteckého pluku (1-й чехословацкий отдельный истребительный авиацонный полк 1. čechoslovackij otdělnyj istrebitělnyj aviacionnyj polk). Pětice la-5FN podnikla hlídkový let na trati Stubno - Przemyśl - Krosno - Sanok - Przemyśl - Stubno. MAPA.

11.9.1944 přeletěla 2. letka.

Další palivo a část personálu přepravily Li-2, zbytek personálu se do Stubna přesunul vlakem.

Dům v Stubne, ve kterém byli ubytováni piloti pluku.

Sovětští herci přišli pobavit československo-sovětskou posádku na letišti v Stubně.

14.9.1944 byl škpt. Fajtl vyzván aby odletěl s Po-2 ke gen. Krasovského, veliteli 2 ВА.

15.9.1944 odstartovala z letiště Stubno čtveřice lavoček na slovenské letiště Tri Duby.

František Fajtl.

15.9.1944 napriek ohlásenému príletu slovenských lietadiel  z letiště Lvov spustila sovietska protilietadlová obrana na letišti Torki na lietadlá prudkú priehradnú paľbu. Tri lietadlá zostrelili, tri poškodili. Zdroj.

16.9.1944 se tři piloti nabití informacemi vrátili zpět do Stubna.

Po podání hlášení rozhodl velitel 2 ВА generál Krasovský o přesunu celého pluku (to je 22 letounů) na Slovensko.

17.9.1944 1. čs. sslp, až na jeden stroj por. Rudolfa Borovce "bílá 95" poškozený při mezipřistání v Krosně, přelétl na Zolnou. MAPA.

 17.9.1944 Tomáš Motyčka s La-5N "20" připraven k odletu z letiště Krosno na polní letiště Zolná. Zdroj.

Lavočky nad Pohroním, v pozadí Nízké Tatry. V letadle "bílá 20" je podporučík Motyčka, v letadle "bílá 65" podporučík Loucký, v letadle vzadu dole podporučík Mráz. Přiletěli v 18.55 moskevského času = 15.55 hod. středoevropského času.

Slovenští letci, kteří se nazývali Kombinovanou perutí v SSSR se přesunuli z polního letiště Torki na polní letiště Stubno, kde zahájili teoretický výcvik.

18.9.1944 odletěl z Przemyślu 112 гиап.

22.9.1944 již bez svých letadel, která zanechali ve Stubnu, došlo k jejich přesunu do Przemyślu. Tam o několik dní později začal jejich praktický výcvik u 41 оутап.

Generál Viest, velitel 1. čs. armády na Slovensku, jmenoval svým rozkazem z 9.10.1944 škpt. Klána velitelem Čs. výcvikového střediska v Przemyślu. Ten se ujal funkce 13.10.1944. Ke své nelibosti se mjr. Trnka stal Klánovým zástupcem a byl pověřen výcvikem bitevních letců ve Stubně.

Vznikla nová 3. letka 1. čs. sslp. Měla deset La-5FN a deset pilotů, kteří vyčkávali na příznivé počasí, aby přelétli posílit zbytky pluku na Troch Duboch. Beznadějná situace povstalců a jejich porážka však plán zhatila. Letka formálně vznikla až 1.11.1944. Piloti: kpt. Jozef Páleníček, rt. Karol Geletko, čet. Karol Farský, čet. Jozef Škorvánek a čet. Jozef Mikuš a z původní sestavy pluku kromě škpt. Klána také mezitím uzdravený ppor. Jan Skopal.

Čs. výcvikové středisko, ve kterém se připravovalo k zasazení do bojů na frontě celkem již 112 pilotů a 43 leteckých pozorovatelů, však již, vzhledem k nepříznivému vývoji SNP, nestačilo splnit svůj hlavní úkol - doplnit 1. čs. sslp dvěma novými perutěmi a zajistit vycvičení a odlet dalších zbylých letců na Slovensko.

Již 15.10.1944 bylo 12 stíhačů, narychlo přeškolených na La-5FN a 14 dvoučlenných posádek Il-2 připraveno splnit rozkaz k odletu na Slovensko.

25.10.1944 na poslední chvíli byl evakuován také ppor. Tocauer, který odletěl na palubě transportního Junkersu W 34 hi od Kombinované letky. Zvk. rtm. Ľudovít Jasík odvezl do Przemyślu pět letců.

27.10.1944 se škpt. F. Fajtl dostavil na velitelské stanoviště 2 ВА. Generálplukovník Krasovskij ho ustanovil velitelem všech letců v Przemyślu, z nichž měl formovat dva pluky stíhací a jeden bitevní.

Již 29.10.1944 došlo ke změně. Velitelem všech čs. letců v Przemyślu se stal pplk. let. Ludvík Budín, služebně nejstarší a hodností nejvyšší důstojník, který byl v dané oblasti k dispozici. Stalo se tak z rozkazu velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR, brig. gen. Ludvíka Svobody. Škpt. Fajtl zuřil.

Na konci měsíce Čs. výcvikové středisko v Przemyślu mělo 285 mužů.

K 1.11.1944 bylo Čs. výcvikové středisko přejmenováno na Čs. leteckou skupinu v SSSR. Do Przemyślu postupně přijížděli bývalí příslušníci 1. čs. brigády v SSSR, kteří ukončili výcvik v sovětských leteckých střediscích.

Rozhodnutím velitele 2 ВА, genplk. Stěpana A. Krasovského, z 1.11.1944 byl původní plán zredukován ze čtyř na tři pluky.

3.11.1944 zřícení letounu Il-2 "26" od 41 оутап. Npor. Lysov a Ferdinand Ondrej Chromek zahynuli.

4.11.1944 z Przemyślu odletěly 996 шап a 565 шап.

9.11.1944 měla Čs. letecká skupina v SSSR jen 316 mužů.

23.11.1944 zahynul por. Milan Markes.

25.11.1944 měla Čs. letecká skupina v SSSR jen 347 mužů.

7.12.1944 přepodřízení 8 ВА její velitel, genpor. Vasilij Nikolajevič Ždanov, vydal 18.12.1944 rozkaz designovanému veliteli, pplk. Ludvíkovi Budínovi, aby k 25.1.1945 zformoval 1. československou smíšenou leteckou divizi. Měla být složena z velitelství, dvou stíhacích (1. a 2.) a jednoho bitevního leteckého pluku (3.), dále měla mít spojovací rotu, pojízdné letecké dílny a vojenskou polní poštu. Boj o velitelská místa.

2. čs. stíhací letecký pluk v Przemyślu.

7.12.1944 se 3. čs. bitevní letecký pluk přesunul ze Stubna do Przemyślu.

Koncem roku 1944 byl mjr. Trnka pověřen likvidací stávajícího Výcvikového střediska v Przemyślu.

Infiltrace novým a u čs. letectva dosud neznámým prvkem - osvětovým aparátem. Náčelníkem osvětové služby divize byl jmenován kpt. Vojtěch Kohout, jenž přišel přímo ze sovětského politického aparátu. Osvětovým důstojníkem 1. čs. slp se stal ppor. Jozef Revaj. Oba komunisté.

V názorově nesourodém celku příslušníků čs. 1. čs. smíšené letecké divize se odlišovali letci z Anglie, vyznačující se odůvodněně kritickým vztahem k dogmatickému myšlení a podezíravosti Sovětů, Volynští Češi s jasnými protisovětskými názory, Slováci namnoze infikovaní protičeskou nevraživostí a hlásící se k heslu ´Na Slovensku po Slovensku´, nakonec i čeští čechoslovakisté se sklonem obviňovat Slováky z rozvratnictví a vytýkat jim spolupráci s Němci, několik málo komunistů náchylných k obviňování kdekoho z antisovětismu, a navíc ještě příslušníci sovětského pozemního personálu, z nichž někteří se těžko sžívali s česko-slovenským prostředím, podezíraným z buržoazních přežitků. Zdroj.

Byl čas na intriky a vzájemný zákulisní konkurenční boj mezi jednotlivými důstojníky. Státní spolehlivost slovenských gážistů byla prověřována komisemi. S ohledem na svou minulost byli jako "závadní" shledáni tři slovenští důstojníci, kteří neměli zastávat velitelské funkce. Byli to kpt. Peter Gašparovič, kpt. Rudolf Galbavý a npor. Ján Frátrič. Krátce poté byl odeslán pryč i někdejší velitel zdejšího Výcvikového střediska mjr. Trnka. Ten 5.1945 odjel na Velitelství 1. čs. armádního sboru, kde měl před komisí SNR zpovídat o okolnostech odletu jeho SVZ na sovětskou stranu krátce po vypuknutí Povstání.

5.1.1945 dorazila ještě skupina čs. letců a pozemních specialistů z Velké Británie, kteří byli původně určení pro Velitelství osvobozeného území, kde měli technicky zabezpečovat provozování letecké dopravy. Sověti je z Podkarpatské Rusi vykopli.

Pro urychlení přeškolování slovenských stíhačů, z nichž někteří neměli s moderními typy zkušenosti, bylo třeba dvoumístných La-5UTI, které ovšem byly nedostatkovou komoditou. Zpočátku vznikající divize používala dva dvoumístné La-5UTI Ла-5УТИ a z nouze i dva dvoumístné Jaky-7, dočasně zapůjčené Sověty. Začátkem ledna 1945 byl plk. Budínem předán rozkaz od velitele 8 ВА generála Ždanova (z 1.1.1945 šifr. N3/š.), podle kterého měly čtyři letci odjet pro vlastní letouny až do vzdálené Penzy Пенза do Státního leteckého závodu č. 163 a odtud je přelétnout k divizi.  Na bezmála měsíc trvající a dva tisíce kilometrů dlouhou cestu vyrazil por. Šrom, ppor. Hlučka, ppor. Valoušek a ppor. Dobrovodský a čtyři sovětští mechanici (Šembor, Štitkov, Kononov a Martemjanov) v třicetistupňových mrazech 6.1.1945. Skupina cestovala vlakem ze Lvova přes Kyjev, Brjansk a Moskvu, kam po mnoha dobrodružstvích dorazila 10.1.1945. Po dvou dnech pokračovali v cestě a v Penze, ve Státním leteckém závodě č. 163, se piloti s mechaniky hlásili 14.1.1945. Osm dní trvalo, než zdejší technici odstranili četné závady na všech čtyřech ("42", "15", "17" a "52") dvoumístných La-5UTI. Proto se mezitím ubytovali ve městě v hotelu Gostinica No. 1 a zpátky odstartovali až 22.1.1945. Letěli trasou Penza – Raskazovo – Voroněž – Kursk – Pryluky – Skomorochy – Lvov – Przemyśl a cestou okusili pověstnou ruskou zimu v mnoha variacích, která jim poměrně komplikovala přesun. Proto na letiště v Przemyślu dorazili teprve 1.2.1945, po mnoha počasím vynucených přestávkách. MAPA.

5. až 9.1.1945 se 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk přesunul z letiště Przeworsk-Chalupki do Przemyślu.

Přednost ve výcviku dostaly 1. stíhací a 3. bitevní pluk, zatímco 2. stíhací pluk měl fungovat jako záložní a na frontu měl být poslán okamžitě, jakmile to stav jeho vycvičenosti dovolí.

16.1.1945 po přezkoušení sovětským majorem Starčenko byli za učitele létání na Il-2 uznáni čtyři příslušníci 3. čs. blp, npor Jozef Gurský, rtm. Ľudevít Pivarček, rtm. Jozef Holka a rtm. Ondrej Hauliš - všichni s prospěchem "velmi dobrým".

19.1.1945 po přezkoušení sovětským majorem Sidněvem bylo uznáno za učitele létání na La-5FN osm příslušníků 1. čs. slp a 2. čs. slp: kpt. Jozef Páleníček, kpt. Ľudovít Koza, npor. Josef Stehlík, npor. František Chábera, ppor. Pavel Kocfelda, ppor. Jan Skopal, ppor. Antonín Vendl a ppor. František Štička - všichni s prospěchem "výborným".

La-5FN "84" na letišti Przemyśl. Kdy? Zdroj.

25.1.1945 vznikla 1. čs. smíšená letecká divize na letišti Przemyśl. MAPA postupu 1. čs. sld.

3. čs. blp mal 3 perute lietadiel Il-2, 40 pilotov a 42 palubných strelcov.

Podle některých zdrojů měla divize ve stavu celkem 989 osob. Z toho bylo 55 Čechů, 517 Slováků, 289 Rusů, 110 Ukrajinců včetně Rusínů,  16 Arménů a 2 příslušníky jiných národností.

V lednu 1945 se u 1. čs. slp nalétalo již 292 neoperačních letů.

V lednu 1945 se u 3. čs. blp nalétalo již 568 neoperačních letů.

 

S ohledem na nezpůsobilost letiště (únorová vlna náhlého oteplení plochu rozbahnila), nedostatek jiných okolních ploch i na to, že výcvik 1. čs. slp a 3. čs. blp se již chýlil k závěru, rozhodl velitel 8 ВА přesunout divizi blíže k frontě, která se po sovětské lednové generální ofenzívě stále více vzdalovala západním směrem.

1. čs. slp se měl z přeplněného letiště Przemyśl přesunout na polní letiště Byblo na Ukrajině, jihovýchodně Przemyśl, ale 10.2.1945 byl rozkaz odvolán.

V únoru 1945 odjel mjr. Lisický posoudit stav letiště Spišská Nová Ves.

Počínaje 20.2.1945 se začala divize přesunovat z Przemyślu dále na jihozápad na letiště Iwonicz, které rekognoskoval mjr. Klán. MAPA postupu 1. čs. sld.

V důsledku zhoršeného počasí a téměř katastrofálnímu stavu komunikací byl přesun dokončen až 4.3.1945.