Trenčín Trentschin

Trenčín Trentschin (maďarsky Trencsén)

Sihoť

Trenčianské Biskupice

Kubrá

Stálé vojenské letiště Trenčianské Biskupice (Trenčín)?

Industriehafen Trentschin

MAPA.

08.03.2024

V roce 1914 Adrej Kvasz predviedol na leteckom dni ukážky svojho lietadla Kvas V.

, , od prosince 1926 do 1939.

V říjnu 1927 se Park leteckého pluku 3 přesunul z letiště Nitra do Piešťan. Část dílen se přesunula i do Trenčína - třetí prapor autokolóny.(?)

Na pristávanie a vzlety používali lúky na Hornej aj Dolnej Sihoti, ba aj Zamarovské lúky. (Kde to je?) Zdroj.

V roce 1934 letecký den.

Provoz kluzáků Zlin Z V.

Keď si politická situácia v tridsiatych rokoch vyžiadala presun nitrianskych opravovní do vnútrozemia, ich nové umiestnenie zvolili na južnom okraji Trenčianskych Biskupíc, na základe dobrých skúseností vojenských letcov z tunajšieho leteckého dňa v roku 1934.

Ve dnech 8.-9.8.1935 Ludvík Kratochvíl uskutečnil dokonce okružní cestu po ČSR. Startoval ze Zábřehu na Prahu a Plzeň. V Plzni započal svůj okruh návratem do Zábřehu a dále pokračoval do Piešťan, Nitry, Popradu a Košic. Zpátky se vracel přes Piešťany, Trenčín, Žilinu a přistál ve Zlíně, kde přenocoval. Druhý den pak cesta pokračovala na Kroměříž, Olomouc, Zábřeh, Pardubice, Prahu a okružní cesta končila opět v Plzni. Za jeden a půl dne uletěl přes 1 500 kilometrů, přičemž největší výšky 4 800 m dosáhl nad Piešťanami. Okružní let byl opět oslavně popisován novináři, kteří nazývali Kratochvíla „novodobým Ikarem“, ale Ludvíkovi šlo hlavně o to, splnit si svůj sen a dokázat sám sobě, že takový výkon je možný.

Na jeseň 1936 sa tu začala výstavba moderného letiska s kompletným vybavením leteckých dielní, skladov a opravovní. Postavili sklady, montážnu halu, hangár, dve kasárenské budovy a vrátnicu.

Kdy v obci Trenčín-Zlatovce (Istebník nad Váhom) byly postaveny sklad paliva? Měl kapacitu 1,5 milionu litru benzinu nebo pohonné směsi s expediční kapacitou 16 cisteren za 24 hodin.

V tridsiatych rokoch 20. storočia začala mladá Československá republika v zvýšenej miere pociťovať svoje ohrozenie zo západu. Najzraniteľnejšie z tohoto pohľadu boli závody v Čechách. Preto sa rozhodlo o presune niektorých z nich na Slovensko. Jednou z nich bola pražská akciová spoločnosť Walter, ktoré vyrábala letecké motory. Jej výroba sa mala premiestniť do oblasti Trenčína. Predstavitelia firmy Vítězslav Walter, Antonín Kumpera a Jana Kumperová vybrali pre výstavbu nového závodu pozemok bývalej píly (Erdö hazai ipar) v Kubrej na severovýchodnom okraji Trenčína. V júni 1937 tento pozemok s rozlohou 132.237 m² získali za 1,6 milióna Kčs. V tom istom roku (už v máji) sa začala aj výstavba novej továrne. Premiestnenie firmy na Slovensko však nepodporovali všetci akcionári firmy Walter. Nastali prieťahy. Výstavba sa spomaľovala, výroba nezačínala. Dovezené stroje neboli ani len vyložené z vagónov, a po niekoľkomesačnom zdržaní sa vrátili do Prahy. Zdroj.

Stálé vojenské letiště ve výstavbě. Rozměry 660 x 720 m. Hangáry a skladové objekty. Výstavba nedokončena.

12.9.1938 bylo aktivováno velitelství Ústředny hlásné služby Trenčín mimo mobilizační plány. Krycí jméno O. Velitel mjr. let. Miloslav Doležel. Ve věcech odborných podléhala veliteli Hlavní ústředny hlásné služby, ve věcech ostatních veliteli Velitelství zemského letectva v Bratislavě a od 27.9.1938 veliteli Velitelství letectva III. armády.

14.9.1938 z Vajnor se přesunula Letka 64.

15.9.1938 vzniklo velitelství Leteckého skladu 3 . Funkci velitele skladu zastával Václav Koželuh. Vznikla Pomocná letka leteckého skladu 3.

V Trenčíně byl v pohotovosti jeden roj Letky 49 pod velením por. Koutka.(?)

V Trenčíně byla mobilizační stanice.

Mobilizační těleso 110 vzniklo z velitelství V. sboru. Ve skupině A vytvořilo Leteckou skupinu štábu V. sboru a ve skupině B vytvořilo Leteckou skupinu štábu VIII. sboru.

24.9.1938 vznikla Letecká skupina štábu V. sboru v sestavě Mobilisačního tělesa 110 jako součást mobilizovaného útvaru 110-A-1. Krycí jméno Kolár 10. Funkci přednosty skupiny zastával plk. let. Gustav Studený.

24.9.1938 byla Letka 64 zařazena do Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-A-8. Vznikla Polní letka 64. Krycí název Modřín. Velitel mjr. let. Jan Drobný, od 27.9.1938 škpt. let. Augustin Blažek. Podléhala veliteli Velitelství zemského letectva v Bratislavě.

26.9.1938 vznikla Letecká skupina štábu VIII. sboru v sestavě Mobilisačního tělesa 110 jako součást mobilizovaného útvaru 110-B-3. Krycí jméno Tajovský 10. Funkci přednosty skupiny zastával pplk. let.Jaroslav Topič a od 3.10.1938 plk. let. Gustav Studený.

27.9.1938 z Kbel přiletěla Cvičná letka leteckého pluku 4,, velitel štb. kpt. let. Dimitrij Tjunikov. Podléhala veliteli Náhradní peruti leteckého pluku 3. Výzbroj tvořily letouny Avia B.34, Avia B.534, Avia Ba.122, Avia Bš.122 a Letov Š.31.

28.9.1938 se Letecká skupina štábu V. sboru přesunula do obce Klobouky u Brna.

28.9.1938 se Polní letka 64 přesunula do Zvolena.

28.9.1938 vzniklo velitelství Cvičné peruti IV. Velitel škpt. let. Dimitrij Tjunikov. Ve věcech odborných podléhalo přednostovi Třetího odboru (leteckého) ministerstva, ve věcech ostatních veliteli Náhradní peruti leteckého pluku 3.

28.9.1938 se Cvičná letka leteckého pluku 4 přejmenovala na První letku cvičné peruti IV. Velitel por. let. Josef Kloboučník. Podléhala veliteli Cvičné peruti IV.

V září 1938 uskladněné záložní letouny Š.328 pro velitelství Bojového střediska pozorovatelů v Brunovcích (okres Piešťany).

29.9.1938 se Letecká skupina štábu VIII. sboru přesunula do Uherského Hradiště.

V Sihoti byl v pohotovosti jeden roj Letky 50. Kdy?

---------- Prezident Beneš kapituloval před nacisty 30.9.1938 ----------

3.10.1938 se velitelství Cvičné peruti IV přesunulo do Kbel.

3.10.1938 se První letka cvičné peruti IV přesunula do Kbel.

10.10.1938 z Kyjova se přesunula Letecká skupina štábu V. sboru.

11.10.1938 byla Letecká skupina štábu V. sboru demobilizovaná.

Po vídeňské arbitráži.

16.10.1938 z Piešťan se přesunula Letecká skupina štábu VIII. sboru.

18.10.1938 byla Letecká skupina štábu VIII. sboru demobilizována.

21.10.1938 bylo velitelství Ústředny hlásné služby Trenčín demobilizováno.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště hotová, která zůstanou v používání jako nezbytně nutná. Stálá vojenská letiště obsazena trvale vojenskou leteckou posádkou. První dvě používají současně letecké továrny. Jsou to Praha-Kbely, Praha-Letňany, Milovice, Prostějov I, Prostějov II, Německý Brod, Olomouc-Neředín, Vyškov, Přerov, Spišská Nová Ves, Trenčín, Plzeň-Škvrňany, Malacky.

Dohotovená časť bola armáde odovzdaná koncom roku 1938.

Od januára 1939 tu bol vojenský oddiel pre preberanie, skladovanie a stráženie materiálu. Výstavba však pokračovala.

---------- Vznik slovenského štátu 14.3.1939 ----------

Nevyužité priestory hangáru, montážnej haly a dielní dočasne využili pre tretí autoprapor sídliaci v Masarykových kasárňach a neskôr v Zlatovciach. Personál letiska sa redukoval o osoby českej národnosti, náhrada za nich sa riešila postupne.

Vo Viedni 18.3.1939 a v Berlíne 23.3.1939 bola podpísaná Zmluva o ochrannom pomere medzi Nemeckou ríšou a Slovenským štátom (Schutzvertrag) publikovaná v Slovenskom zákonníku pod číslom 226/1940 Sl. z. (stala sa predmetom obžaloby norimberského procesu). Pôvodné znenie: Ustanovenie pre ochranné pásmo na Slovensku.

1/. Podľa odstavca 2. ochrannej zmluvy zo dňa 18/23.III.1939 medzi nemeckou vládou a Slovenským štátom uzatvorené bolo ochranné pásmo, ktoré hraničí na východe východným okrajom Malých Karpatov, východným okrajom Bielych Karpatov, východným okrajom Javorníkov a na západe hranicou Slovenského štátu. V tomto ochrannom pásme vykonáva vojenské výsostné práva nemecká branná moc, všetky ostatné výsostné práva však patria Slovenskému štátu. Slovensko je samostatným štátom nad ktorým prevzala Nemecká ríša ochranu. S každým Slovákom musí byť jednané ako s príslušníkom samostatného štátu. Nemecký vojak, ktorý na rozkaz Fűhrera a najvyššieho veliteľa, je odvelený na Slovensko si musí byť vedomí a musí sa vo službe a mimo služby vzorne chovať. Musí si považovať za česť zastupovať na Slovensku Nemeckú brannú moc. Každý priamy styk útvarov so slovenskými úradmi je zakázaný. Tento musí sa konať cestou veliteľstva a potom cestou vyslanectva v Bratislave.

2/. Za veliteľa tohto ochranného pásma bol hlavným veliteľstvom brannej moci menovaný výnosom zo dňa 29.11.1939. čís. 12.944/1939 generálmajor Wecke, veliteľ cvičišťa leteckých zbraní v Malackách. Veliteľ vykonáva vojenské výsostné práva v ochrannom pásme, zastupuje záležitosti brannej moci a má právomoc veliaceho generála alebo veliteľa brannej moci podľa výnosu OK 2230/38 g k/WFA/ zo dňa 27.8.38, ktorý primerane použije pre ochranné pásmo.... Toľko z ustanovenia gen. Wecka – generálmajora a veliteľa ochranného pásma).

Dôvodom uzatvorenia zmluvy bola dohoda medzi nemeckou a slovenskou vládou o ochrane slovenského štátu nemeckou ríšou. V zmluve sa hovorilo, že nemecká ríša prebrala ochranu nad politickou nezávislosťou slovenského štátu a nad integritou jeho územia. Z tohto dôvodu mala nemecká branná moc právo v pásme na východe všeobecnou čiarou východného okraja Malých Karpát, východného okraja Bielych Karpát a východného okraja pohoria Javorníky, kedykoľvek zriaďovať vojenské objekty a držať ich obsadené silou, ktorú pokladá za potrebnú. Zmluva začala platiť podpísaním na 25 rokov. Obe vlády sa mali pred uplynutím tejto lehoty dohodnúť o jej včasnom predĺžení.

Letisko obsadila nemecká branná moc a vyviezla všetok (hlavne školný a výcvikový) materiál, ktorý mohla využiť - okrem strojov a zariadení dielní, ktoré sa podarilo naložiť do vagónov, ukrývaných poldruha roka na železničných staniciach trate Trenčín - Topoľčany.

První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23.6.1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.

V podmienkach nového štátu výstavba spočiatku uviazla až do doriešenia nových dodávateľských vzťahov a financovania, k čomu došlo až v auguste 1939.

Začiatok druhej svetovej vojny zastihol závod v Kubrej v rozostavanom stave. Zdroj.

Po zahájení polské kampaně byl 10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz trámový kříž).

Velitelství Divizní oblasti Trenčín (VDO 1) od ledna 1940.

Novozaložená Slovenská letecká spoločnosť SLS požiadala MNO o rozšírenie objedávky o stroj Airspeed AS.6E Envoy OK-VIT. Začiatkom roku 1940 bol stroj preletený do Trenčianských Biskupíc, kde vo vojenských leteckých dielňach premaľovali označenie z OK-VIT na OK-DOA. Následne Envoy preletel na letisko Bratislava - Vajnory, kde ho chcela SLS začať používať pre leteckú dopravu..

3.5.1940 byl ustanoven Slovenský Letecký Sbor ( SleS).

Koncom prvého polroka 1940 bol dohotovený letištný komplex odovzdaný Slovenskej armáde. Tretí autoprápor uvoľnil využívané priestory.

Dávnejšie zamýšľané premiestnenie nitrianskych leteckých opravovní sem začali uskutočňovať v júni 1940. Z Nitry sa sťahuje Letecký sklad a dielně - rozšírenie sortimentu opráv o typy Avia B.34, B.534, Bk.534, Ba.122, Praga E.39, E.241, Aero A.100, Beta Minor Be.50 a opravy automobilovej techniky.

Technická letka, letištní rota, Pozorovatelská škola důstojníků letectva.

Poškozený letoun Avia B.71.19 "V3" byl přepraven ze Spišské Nové Vsi do Trenčína. Kdy?

K 1.10.1940 z Piešťan sa presťahovala Letecká škola Slovenských vzdušných zbraní.

27.10.1940 za účasti prezidenta republiky slávnostne otvorili presťahovanú Leteckou školu so všetkými jejmi lietadlami.

Od října 1940 byl Delostrelecký protilietadlový pluk posádkou v Trenčíne-Zlatovciach. Zde byl umístěn i Náhradní oddiel DPLP. Znovu byl vytvořen Svetlometný protilietadlový oddiel IV, tvořený 2 protilietadlovými bateriámi č. 11 a 12. Svetlometné batérie byly postupně vybavovány novými 20 světlomety Flakscheinwerfer 37 zakoupenými v Německu a šesti naslouchacími přístroji Horchgerät Elascope 1936 firmy Bühler AG zakoupenými ve Švýcarsku. Protiletecká obrana. Světelná zařízení.

Letoun Avia MB.200.12 přeletěl do Trenčína. Kdy? V leteckých dieľňach demontovali obidva motory Walter K-14 československej výroby, pretože už dávno potrebovali generálnu opravu. Hoci pracovníci dielní vyvinuli veľké úsilie, motory sa pre nedostatok náhradných dielov nepodarilo opraviť. Stroj zostal dlhodobo odstavený na okraji letiska.

za B.534 stojí MB.200.12 se starými znaky.

3.12.1940 Snem Slovenskej republiky přijal Zákon o SLeS. (Slovenský letecký sbor sústreďuje príslušníkov Hlinkovej gardy, Freiwilige Schutzstaffel, Hlinkovej mládeže a Deutsche Jugend (v daľšom texte HG, FS, HM a DJ), ktorí sa dobrovoľne prihlásia, a sú pre leteckú výchovu a výcvik spôsobilí.)

Sťahovanie z Nitry pokračovalo až do decembra 1940.

Od 15.10.1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3.2.1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.

Bezmotorová letka č. 7. Od kdy?

Pre silnú zimu sa opravárska činnosť sa rozbehla naplno až na jar 1941. Pracovníci sa zúčastňovali preberania lietadiel vyrobených a opravených pre SVZ v českých závodoch.

Avia Ba.122 .

A.100 a Š.328 .

---------- 22.6.1941 zahájení války se SSSR ----------

Velkým problémem bojeschopnosti slovenských letek na východní frontě byl technický stav letadel. Nasazení na nevyhovujících polních letištích a neustálé vystavení povětrnostním vlivům způsobovalo velké opotřebení techniky. Značnou potíží bylo zvětšování vzdálenosti bojových útvarů od slovenského zásobování. Přísun náhradních dílů a pohonných hmot byl problematický, a proto bylo 24.7.1941 rozhodnuto o zřízení Leteckého parku na letišti Rzesno pri Ľvove, který měl plynule zásobovat letky. Letecké dielne s vojenským aj civilným personálom sa presunuli na letisko Rzesno. K dodávkám náhradních dílů ze Slovenska byly určeny dva Letovy Š.328 a Avia B.71, která do poruchy při startu z letiště Vajnory 22.8.1941 vykonala jen pár letů.

17.8.1941 slavnostní vyřazení frekventantů Pilotní školy (2. ročník pilotních žáků), kteří jako první absolvovali kompletní letecký výcvik už po vzniku Slovenské republiky. , , Š.328 "S-64". Fotky.

Od 18.8.1941 Rudolf Božík absolvoval kurz jednomístných letadel u Školní letky do 20.6.1942. Podrobnosti.

Učitelé létání Cvičné letky v srpnu 1940 před školním letounem Praga E.241 "bílá C83+" od Cvičné letky. Ivan Haluzický, Ján Chupek, Ladislav Jasík a Ján Gerthofer.

Ján Chupek, Ĺudovít Kukorelli, mechanik a Ján Gerhofer.

Letecké dielne s vojenským aj civilným personálom sa vrátili v novembri 1941, po ukončení frontového nasadenia slovenského letectva.

10.4.1942 Štefan Ocvirk vyskočil padákem z Bš.122, které vysadil motor v ploché vývrtce u obce Zamarovice.

E.39 "S-53".

Bš.122 "S-8".

Nehoda Bš.122 "S-10".

Praga E.39 "S-48".

Airspeed AS.6E Envoy OK-DOA ostal väčšinou odstavený na vajnorskom letisku až do mája 1942, kedy došlo ku opakovanej poruche staviteľnosti vrtule ľavého motora. Vedenie SLS preto spolu s MNO rozhodlo, že pôjde na generálnu opravu do Leteckých dielní v Trenčíne. Airspeed AS.6E Envoy OK-DOA a nožový let stotníka Júliusa Trnku na Avii Ba.122. Kdy?

28.8.1942 prišli na letisko v Trenčianských Biskupiciach tri objednané stroje Ar 96.

Po zalietaní boli pridelené do Piešťan, kde slúžili na kondičné lety stíhacích pilotov po výcviku v dánskom Grove.

20.9.1942 bolo na letisku prevzatých prvých 6 strojov Caudron C.445M Goéland, ktoré prileteli z Olomouca, kde boli uskladnené - išlo o lietadlá v.č. 804, 805, 819, 821, 822 a 823. Spolu s predvádzacím lietadlom (v.č. 812), ktoré bolo na Slovensku už od augusta teda disponovali Vzdušné zbrane koncom septembra 1942 už siedmimi lietadlami. Dme 9.11.1942 došlo k dohode ministra obrany generála Čatloša s generálmajorom Keiperom o dodávke dvoch ďalších lietadiel nad rámec objednaných kusov. Zároveň bola vznesená požiadavka na úpravu dvojice lietadiel na prepravu zranených vojakov. Z dôvodu prestavby a navýšenia objednávky sa ďalšia dodávka realizovala postupne. 2.2.1943 boli prevzaté lietadlá v.č. 863 a 864, 22.2.1943 desiate lietadlo s výrobným číslom 865 a 23.7.1943 prileteli z Olomouca posledné dve lietadlá upravené na sanitnú službu (v.č. 935 a 936). Sanitné lietadlá dostali označenie C.445M zdrav (pozn.: je možné že tieto lietadlá neboli len upravené C.445M, ale išlo o špeciálnu sanitnú verziu C.447).

Vyraděnie žiakov leteckej školy v Trenč. Biskupiciach. Slovenské krídla č. 1 September 1941, Ročník VI.

Dva stroje Heinkel He 111 prileteli začiatkom januára 1943 na letisko v Trenčianskych Biskupiciach. Stroj WNr. 5468 "FM+WS" a na spodnej strane krídiel mal písmená "BV+BF", druhý stroj WNr. 5313 "CO+PT" a na spodnej strane krídiel bol bez označenia. Avšak stroje, ktoré dorazili, nemali požadované vybavenie. Postrádali bombový zameriavač a palubné zbrane. Naviac neboli v nich zastavané adekvátne motory k verzii H-10, ale staršie motory Junkers Jumo 211A.

Začiatkom roku 1943 sa rozhodlo umiestniť v Tr. Biskupiciach továreň na lietadlá firma Ing. J. Mráz, továrna na letadla Ing. J. Mráz, Flugzeugfabrik z Chocne, začlenená do nemeckého zbrojného priemyslu, už v Nitre vyrábala cvičné lietadlá pre nemeckú potrebu, a v Biskupiciach mala umiestniť ďalšiu leteckú výrobu. Zjari 1943 sa určená časť priestorov uvoľnila.

Plány na výrobu sa zmenili, s majetkovou účasťou firmy Ing. Mráza a nemeckých firiem a s 51 % účasťou Slovenskej republiky tu civilná akciová spoločnosť Prvá slovenská továreň na lietadlá (tiež Prvá letecká továreň na Slovensku) na jar 1943 začala prípravu výroby nemeckých Ju 87 Stuka. Do výroby prišlo množstvo nemeckých poradcov, inšpektorov a vojenský dozor, pričom tu zostala väčšina civilných zamestnancov bývalých leteckých dielní. Zvyšok roku 1943 pokračovalo budovanie závodu a príprava výroby.

Aj nedokončená továreň v Trenčianskych Biskupiciach prešla do nemeckých rúk - prevzala ju firma Weser Flugzeugbau, G. m. b. H. (W. F. G.) Bremen. Tá zmenila názov na Továreň na dopravné prostriedky a začala s výrobou lietadiel Ju 87 D-5 presne podľa nemeckej špecifikácie. V objednávke slovenského MNO z dňa 14.3.1943 sa uvádza 20 kusov Ju 87 D-5. Predbežná cena za jedno lietadlo sa pohybovala okolo 2,2 mil. Ks a termín dodania do 1.2.1944.

31.3.1943 nehoda čtk. A. Mutňanského na letounu Avia B.534.571 "S-18".

Jediný MB.200.12 byl v dubnu 1943 vyřazen.

15.4.1943 Páleníček odletel z Trenčianskych Biskupíc lietadlom C.445 ku Letke 13, kde k 20.4.1943 prebral velitelské povinnosti O. Ďumbalu.

18.4.1943 ulétl pilot čet. Vanko s jediným slovenským letounem Avia B.71.19 "V-3" , do Turecka. Spolu s ním byli na palubě slobodníci J. Koman, J. Bžoch, F. Slezák a L. Pollák. . Nakonec přistáli u obce Kestanelik v Turecku , odkud se dostali do Velké Británie. MAPA. Anton Vanko tam prodělal stíhací výcvik a bohužel při operačním startu, jako příslušník No. 312 (Czechoslovak) Squadron RAF, uhořel po srážce letounů 8.12.1944 v Bradwell Bay MAPA.

3.5.1943 Airspeed AS.6E Envoy po preletení Váhu a nasadení na pristátie opäť zlyhal systém automatického nastavovania ľavej vrtule. Motor sa prudko roztočil do vysokých otáčok, po priehratí sa zadrel a začal horieť. Pilot tvrdo pristál pri Nozdrkovciach na okraji letiska v Trenčíne a stroj úplne zhorel .

Fotka je pravdepodobne z 20.6.1943. Vtedy doletela na letisko v Trenčianskych Biskupiciach skupina He 111 s nem. inštruktorov so slovenskými žiakmi, cvičacich sa na tomto type v poľskej Oleśnici (nem. Oels). V rámci propagačných záberov tieto zábery nafotil z paluby He 111 nemecký korešpondent Vieth. Túto Ba.122 pilotoval pravdepodobne veliteľ trenčianskej leteckej školy stotník (kapitán) letectva Július Trnka.

14.7.1943 přiletěl na Slovensko první S.M.84bis.

Kl 35 D "VO+AF".

Julius Trnka s Bf 109 E nad Povážím.

Na základě nařízení ministerstva národní obrany z 22.6.1943 byla Letecká škola Slovenských vzdušných zbraní v druhé půlce srpna 1943 (podle hlášení velitele školy dnem 19.8.1943) přestěhovaná do Banskej Bystrice, respektivně na letiště Tri Duby. Důvodem bylo uvolnění letiště v Trenčianskych Biskupiciach pro potřeby letecké výroby. Na letišti zůstal pouze letecký detašmán, strážní oddíl, spojovací jednotka a protiletecká kulometná četa. V převzatých objektech byla od září 1943 výroba dílců pro letadla Arado Ar 96 B.

Letecký park SVZ se přesunul na Mokraď.

Letecké dielne se přesunuly na Tri Duby a časť späť do Nitry.

V srpnu 1943 přiletěly z Itálie tři letouny S.M.84bis. Komise SVZ je převzala 25. a 31.8.1943.

Por. Antonio Anzani, príslušník talianskeho letectva sa predstavuje pplk. let. Karolovi Sojčekovi, veliteľovi Leteckého pluku. Letisko Trenčianske Biskupice, 3. dekáda Augusta 1943

S.M.84bis, Ju 52/3m, Š.328 a B.534, , Ju 87 D-5, E.39 a B.534, Nehoda Š.328 "S39".

S.M.84bis byly přiděleny do Piešťan, kam odletěly 24., 25. a 30.9.1943.

V říjnu 1943 bylo přelétnuto z letiště Praha-Letňany 14 kusů průzkumných letounů Fw 189 pro slovenské letectvo. Zdroj.

Slovenské krídla č. 8-9 Apríl Máj 1944, Ročník VIII.

Od začiatku roku 1944 nedostavaný závod v Kubrej začala užívať Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni. Na základe zmluvy z 11.1.1945 s akciovou spoločnosťou Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Walter Automobil und Flugmotoren Fabrik A.G. v Prahe - Jinoniciach dostala Akciová společnost, dříve Škodovy závody v Plzni do prenájmu do ukončenia vojny všetky nehnuteľnosti za ročné nájomné 150 000,- korún, s platnosťou od 1.4.1944, a s právom akejkoľvek výstavby a prestavby. K už predtým postavenej hale E a iným objektom dostavali Škodove závody ešte haly A, B, K, trafostanicu, 3 500 m² vnútrozávodných betónových ciest, vybudovali oplotenie a železničnú vlečku. Príchod frontu v apríli 1945 zabránil dokončeniu zamýšľanej dostavby a užívaniu. Zdroj.

Už začiatkom roku 1944 začali zo spolupracujúcich tovární v Nemecku, Poľsku a v Dubnici prichádzať dodávky podzostáv lietadla Ju 87 D-5, ktoré sa v Tr. Biskupiciach montovalo, s postupne stúpajúcim podielom tunajšej výroby. Vyrábali aj dielce pre lietadlá Ar 96 B. V tomto období sa zmenil názov na Továreň na dopravné prostriedky, úč. spol. a podriadili ju výrobnej skupine s priamym riaditeľstvom firmy Hermann Göring Werke v Dubnici.

1.6.1944 bolo slovenským vzdušným zbraniam odovzdaných prvých Ju 87 D-5. Z Nemecka prileteli 4 Ju 87 D-5 z dodávky, pôvodne určenej pre Luftwaffe. Ich imatrikulácia bola OK-XAA, XAB, XAC, XAD. Lietadla nemali čísla ani žiadne iné trupové označenie, okrem už spomínaného civilného, ktoré použili v zmysle platných predpisov na prelet z Nemecka. Civilná imatrikulácia tiež slúžila k rozlíšeniu počas skúšok v Trenčianských Biskupiciach a Piešťanoch.

Lietadla nemali čísla ani žiadne iné trupové označenie, okrem už spomínaného civilného, ktoré použili v zmysle platných predpisov na prelet z Nemecka. Civilná imatrikulácia tiež slúžila k rozlíšeniu počas skúšok v Trenčianských Biskupiciach a Piešťanoch. Kde?

Z Trenčína do Piešťan lietadlá Ju 87 D-5 prelietavali piloti Letky 11 a okrem jedného stroja všetky ostatné bezpečne pristáli na letisku. Podľa výpovede pplk. Jankecha, dvanástu Stuku zničil on sám pri núdzovom pristáni. Priznal sa, že pri leteckej neposlušnosti omylom odpojil pevný podvozok a v Piešťanoch pristál "na brucho". Tímto manévrom sa lietadlo natoľko poškodilo, že Stuka musela byť vyradená. Pretože lietadlá nemali výzbroj a časť výstroja, mohli slúžiť ku základnému preškoľovaciemu výcviku, ale pre bojové akie boli nepoužiteľné. Výcvik slovenského pozemného personálu prebiehal pod dozorom technických odborníkov firmy Weser v Trenčianských Biskupiciach, pilotov a navigátorov v Piešťanoch, kde boli k dispozícii nemeckí inštruktori.

Už od mája 1944 začala spolupráca s pražskou firmou Škoda-Kauba Flugzeugbau Prag. Z viacerých prototypov vybrala RLM sériovú výrobu 1 000 ks stroja označeného Sk 257.

24.5.1944 lietadla W 34 prevzala a zalietala komisia na letisku v Trenčianskych Biskupiciach. Lietadlá vďaka svoje robustnej konštrukcii napriek ich veku boli vo veľmi dobrom stave a boli intenzívne používané pre cvičné, dopravné i kuriérne lety.

31.5.1944, po návrate z Rumunska, Júliusa Trnku premiestnili na Veliteľstvo vzdušných zbraní v Trenčíne.

7.6.1944 americká 15th USAAF z Itálie bombardovala zbrojovku v Dubnici nad Váhom.

Za prvý polrok 1944 tu vyrobili a zalietali spolu 30 lietadiel Ju 87.

29.8.1944 letecká bitva v pásu od Uherského Brodu na Frýdek-Místek a Ostravu. Na bombardéry od 15th USAAF z Itálie zaútočily stíhačky od JG 3, JG 5, JG 27, JG 53, JG 300.

29.8.1944 sestřelen Fw 190 A-8 WNr. 681376 od IV./(Sturm)/JG 3. Pilot Uffz. Horst v. d. Heydt zabit. Kde?

29.8.1944 přistál v Trenčíně po boji s americkými bombardéry pro nedostatek paliva německý Bf 109 G-6/R6 "černá 1" od 2./JG 27. Letecká bitva nad Bílými Karpaty. Fotky Bf 109 v Trenčíně.

, .

Dňa 29.8.1944 uleteli z Trenčína na fotogrametrickom Fw 189 "309" príslušníci tamojšieho detašmánu. Jeho posádka, rtm. Havran a Košíál, pristála 28.7.1944 v Trenčianskych Biskupiciach pre poruchu pravého motora. Opravu a výmenu sviečok vykonal mechanik J. Sedlický, ktorý bol zasvätený do príprav na úlet des. Soliarom. Stroj na odlet pripravovali spolu s J. Setvákom a G. Kurpeľom. Na druhý deň 29.8.1944 odštartovali presne o 12.00 hod. Na poslednú chvíľu vliezli do lietadla aj žiaci VVI Lesnický a Bartoš. Pri prelete frontového pásma lietadlo prenasledovala protilietadlová palba z oboch strán. Pilot sa pokúsil pristáť pri mestečku Mielec. Vtedy začali na lietadlo páliť aj štyria ruskí stíhači, no nikto nebol zranený. Až následná strelba ruských pešiakov zranila J. Sedlického a Š. Lesnického. Čeští a slovenští piloti u Sovětů.

Okrem uvedenej výroby priamo podliehajúcej Nemcom, ostatná časť letiska aj prevádzka bola v rukách Slovenskej armády, až do vypuknutia SNP.

30.8.1944 jeden letoun Kl 35 odletěl z Trenčína na letiště Tri Duby.

Časť vojakov a civilov odišla do povstania.

Koncom augusta 1944 zastavili výrobu Stúk a začali vyrábať pokusné úsporné lietadlo Sk 257. Pod priamym vedením rakúskeho konštruktéra Ing. Ottu Kaube tu pokračovali vo vývoji.

Pre Nemcov boli letisko aj výroba v Biskupiciach dôležité, preto už 30.8.1944 sem z Malaciek letecky dopravili svojich výsadkárov, ktorí odzbrojili zvyšok slovenskej posádky a obsadili všetky objekty. Nemci prevzali riadenie dielní aj prevádzky letiska.

V TDP boli zmontované dva prototypy Sk 257, pričom prvý bol odvezený do Prahy na skúšky. Kdy?

Od 3.9.1944 Luftwaffe používala letisko ako svoju základňu na bojové lety, mala tu svoj letecký park a používala továrenské dielne na opravy a revízie svojich lietadiel až do príchodu frontu.

Podľa skúšok v Prahe upravili v Trenčíne druhý prototyp Sk 257 a do začiatku zimy 1944 vyrobili 5 kusovú overovaciu sériu modifikovaných SK 257.

Všetky hotové stroje boli nakoniec preletené do Prahy. Tak na Slovensku skončilo krátke obdobie vlastnej leteckej výroby.

V prosinci 1944 z Magyarmecske přiletěl Stab a 1./NSGr. 10 s Ju 87. MAPA.

28.12.1944 němečtí vojáci na kopci Brezina nad Trenčínem popravili bombometčíka F/O Jamese M. Kirchoffa "za nošení civilního oblečení", spolu s učitelem Stanislavem Hlubockým a partyzánem Andrejem Chorvátem, kteří mu při útěku pomáhali. 20.11.1944 v 11.55 hod. se U Šimkov (Turá Lúka, okres Myjava) zřítil z důvodu hořícího levého vnitřního motoru bombardér B-24J S/N: 42-51772 "Generator Kid" od 759th BS, 459th BG, 15th USAAF z Itálie. Primární cíl byl Blechhammer-Jih. Záložní cíle: Brno, Břeclav, Hodonín, Opava, Přerov, Zlín. Z desetičlenné posádky zahynul velitel 2/Lt Ernest Appleby Jr. Ostatní se zachránili pomocí padáků.)

V noci z 16. na 17.1.1945 v 21.15 hod. letoun Il-2 od 4 гбак, 18 ВА svrhl 1 400 kg nákladu ve prospěch PO 1. UF na cíl 20 km západně Trenčína. Deník bombardovacího korpusu.

28.1.1945 z letiska Zvolen sa presunula průzkumná 1./NAGr. 14. MAPA.

Pilot Ofhr. Klaus Pieper uskutočnil let na Bf 109 G "4". Zo Zvolena vzlietol o 13.15 hod a o 40 minút pristál v Trenčíne.

Výroba náhradních dílů Ju 87 bežala až do začiatku roku 1945.

V únoru 1945 odletěl Stab a 1./NSGr. 10 do Karmacs. MAPA.

20.2.1945 počas návratu z bojovej akcie protilietadlová paľba zasiahla olejovú nádrž rumunského Ju 87 D-5 WNr. 132350 "2" od escadrila 74 a posádka pilot Adj. av. Ioan Radu a strelec sergent Constantin Perjescu museli núdzovo pristáť päť kilometrov od Očovej (okres Banská Bystryca). Na ich pomoc bol vyslaný Fi 156 C s pilotom Lt.av. Rez. Emil Moga, ktorému ochranu poskytovali až štyri Bf 109, dva Hs 129 a dva Ju 87. Fiessler sa však po pristátí zaboril do hlbokého snehu a pilot nevedel s lietadlom odletieť. Všetkých troch letcov zajali nemeckí vojaci a internovali ich v Banskej Bystrici. Toľko aspoň hovorí oficiálna verzia z Rumunskej strany. No dokument nemeckej proveniencie pomenováva túto akciu ako dezercia a prechod k Nemeckej brannej moci. Pilot Storcha nemal problémy s pristátím v snehu. Avšak po dlhšom čakaní a hľadaní posádky Stuky sa skontaktoval s nemeckou jednotkou, ku ktorej sa dobrovoľne pridal. Všetci traja rumunskí letci boli vypočutí a podali informácie o dislokácii a štruktúre rumunského letectva ako aj o osobách na veliteľských postoch. Informovali aj o pomeroch v rumunskej armáde a sovietskom pôsobení v Rumunsku. Pri ústupe dňa 23.2.1945 Nemci utiekli a trojicu Rumunov nechali zavretých v železničnom strážnom domčeku. Po troch dňoch o hlade a smäde ich vyslobodili sovietske jednotky. Avšak NKVD sa nepozdával fakt, že letci mali oblečené nemecké kombinézy a boli bez dokladov. Preto sa ich pobyt vo väzení, tentokrát sovietskom, predĺžil až do 12.6.1945. Ich Junkers bol odvezený nemeckým vojskom do opravovní v Trenčíne, kde však k oprave už nedošlo. Počiatkom marca bol stroj odvezený 1. evakuačným transportom do Vysokého Mýta.

6.3.1945 uskutočnil svoj 90. operačný let Ofhr. Klaus Pieper od 1./NAGr. 14. Na Bf 109 G "5" vzlietol o 14.45 hod. z letiska Trenčín a po hodine a 15 minútach pristál o 16.00 hod. s výsledkami pozorovaní z oblasti Lučenca. Zdroj. MAPA.

8.3.1945 uskutočnil v poobedňajších hodinách dva vzlety Ofhr. Klaus Pieper od 1./NAGr. 14. Oba na Bf 109 G "4". Prvý let musel po 30 minútach prerušiť. Po dvadsať minútovej prestávke a pravdepodobne oprave vzlietol o 15.50 hod. a po hodine a 20 minútach pristál s výsledkami pozorovaní z oblasti Balassagyarmat a Drégelypalánk. Zdroj. MAPA.

Od března 1945 americký průzkum. 11.3.1945 na letišti zaznamenáno 6 jednomotorových strojů a 18 bombardérů.

16.3.1945 na letišti zaznamenáno 6 jednomotorových strojů a 6 bombardérů.

16.3.1945 uskutočnil svoj posledný let Ofhr. Klaus Pieper od 1./NAGr. 14. Na Bf 109 G "1" vzlietol o 14.45 hod. z letiska Trenčín a po hodine a 25 minútach pristál s výsledkami pozorovaní z oblasti Štúrova, Zvolen a letisko Lučenec. Zdroj. MAPA.

V noci z 16. na 17.3.1945 v 21.05 hod. letoun od 53 бад, 4 гбак, 18 ВА vysadil z výšky 800 m tři agenty na plochu 15 km západně Trenčína. Deník bombardovacího korpusu.

V noci z 23.3. na 24.3.1945 v 22.55 hod. letoun B-25 Mitchell od 14 гбад, 4 гбак, 18 ВА shodil ve prospěch československých partyzánů z výšky 800 m 6 PDM o celkové hmotnosti 750 kg na plochu 23 km jižně Trenčína. Deník bombardovacího korpusu.

V březnu 1945 odletěla průzkumná 1./NAGr. 14 asi do Otrokovic. MAPA.

26.3.1945 dva rumunské Bf 109 G-2 "žltá 10" a "žltá 12" od Escadrilla 63, Grupul 1 vânătoare doprevádzali osem bombardovacích lietadiel Savoia S 79 a tri Ju 88 k ich cieľu, ktorým bola Kremnica. Obaja stíhači, Sublocotenent aviator Aurelian Barbici a Adjutant aviator Virgil Angelescu preleteli nízkym letom ponad stromy a pristáli na vtedy ešte základni Luftwaffe v Trenčíne. Dezertovali. Po vojne sa Barbici vrátil do Rumunska a prehlásil, že ho zostrelili. Osud Angelescu ostáva nevyjasnený. Zdroj. Úlety a únosy.

3.4.1945 letouny Il-2 od 5 шак, 5 ВА pod přikrytím stíhačů od 331 иад, 5 шак, 5 ВА zaútočily na německé jednotky u obce Bánovce nad Bebravou, Baton Lehota?, Trenčín, Nové Mesto nad Váhom, Dobrá Voda (okres Trnava), Šandorf?, Jablonica (okres Senica). Deník bitevního korpusu.

Pred príchodom frontu letisko evakuovali a nemeckí ženisti prípravili trhacie práce a 5.4.1945 Wehrmacht a Volkssturm časť objektov vyhodili do vzduchu a ustúpili.

7.4.1945 rumunská Escadrila 11 de observaţie vyslala lietadlo IAR 39 "150" na priezkum nad frontou. Ďalší IAR 39 "207" pozoroval oblasť Trenčína. Neskôr sa toto isté lietadlo presunulo z letiska Zlaté Moravce na letisko Topolčany. Zdroj.

10.4.1945 bol Trenčín obsazen.

Už 15.4.1945 začala obnova bývalej Továrne na dopravné prostriedky, na podnet a silami bývalých zamestnancov, spočiatku za naturálny plat. Z ich iniciatívy, na základe vtedajších možností, sa rozhodli pre celkom iný a veľmi rôznorodý výrobný program: obrábacie stroje, kolobežky, trojkolky, lustre, vozíky, lavičky, odznaky, plničky cigariet, predajné stánky, ohrady, zábradlia, brány, opravu áut, vagónov a obrábacích strojov.

16.4.1945 lt. av. Lazar Munteanu velitel rumunské Escadrila 41 asalt, Grupul 8 Asalt ze Zvolena se s bitevním letounem Hs 129 B-2 dostal do palby flaku, který mu zničil křídlo a motor. Nouzově přistál na letišti v Trenčíně. Letoun byl na zemi zničen německou palbou. Video

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

Po ukončení vojny sa všetky časti leteckých dielní a skladov vrátili do pôvodných skladov v Nitre.

Povojnové pôsobenie Leteckého parku 1 československej armády - neskôr Oblastného leteckého skladu 4 v Nitre a vyslanie skupiny odborníkov pre dielne letiskového práporu v Trenčianskych Biskupiciach - opravy lietadiel C 4 / Bücker Bu 131 D, C 2 / Arado Ar 96 B, C 6 / Bücker Bu 181, Zlín XII, K 65 / Fieseler Fi 156 Storch, K 74 / Fairchild UC-61 Forwarder a činnosť. (?)

1.6.1945 byli ustanoveni velitelé letišť na Slovensku. Letiště Kamenica nad Cirochou, Košice, Malacky, Mokraď, Nitra, Piešťany, Poprad, Prešov, Spišská Nová Ves, Trenč. Biskupice, Tri Duby, Vajnory, Žilina.

V júni 1945 vzniká prípravný výbor pre znovu založenie Slovenského národného aeroklubu, predsedom ktorého sa stal Ferdinand Trebichavský. Podnetom pre založenie SNA bolo obnovenie činnosti pobočiek v Banskej Bystrici, Bratislave-Vajnoroch, Trenčíne, Trnave, Nitre a na Straníku pri Žiline.

18.6.1945 bylo nařízeno zřízení Velitelství letecké oblasti 4 (V LO 4). Veliteli LO 4 bylo nařízeno zřídit tři letištní perutě, z nichž první byla Letištní peruť Trenčín, pověřená zabezpečením velitelství 4. ld.

Od 7.8.1945 se Prahy-Kbel přesunula 4. letecká divize.

Ve dnech 17.-23.8.1945 se z Prahy-Letňan (?) přesunul 3. letecký pluk s letouny Il-2, cvičnými UIl-2 a jedním kurýrním letounem Po-2.

30.8.1945 slavnostní přivítání divize.

Přesun ukončen 4.9.1945.

Od 28.10.1945 Velitelství letectva 4. oblasti.

Vznikla Letištní správa Trenčín.

K 1.1.1946 z majetku nedokončeného závodu na letecké motory firmy Walter v Kubrej na pozemku, kde ešte predtým bol závod na spracovanie dreva bol zriadený závod Omnia.

8.1.1946 pri Novom Meste nad Váhom kuriérne lietadlo Polikarpov Po-2 výr. č. 2357 pristálo na poli pre poruchu prívodu paliva, prevezený do Trenčína k oprave, pre nedostatok náhradných súčiastok (vrtuľa, motor, ostruha) bol disponovaný na jeseň 1946 do Kunovíc. Po oprave znovu u LP 2 v Piešťanoch , neskoršie vyradený ako civilný OK-XE.

K 22.1.1946 přejmenován na Letecký pluk 3.

15.2.1946 byl LP 3 přejmenován na LP 30.

Byl vyzbrojen bitevním letounem Il-2 a Il-2UTI. Měl 2 letky. Postupně docházelo v důsledku špatného technického stavu k jejich vyřazování. Proto je ve větším množství používán letoun C-2.

Od 20.2.1946 (v dubnu 1946) jedna letka v Košicích prováděla zásahy proti banderovcům.

K 1.3.1946 byl od Velitelství letecké oblasti 4 na letiště Vajnory předán Letecké peruti Trenčín letoun U-2LNB (lehký noční bombardér) Kukuruznik vyroben v roce 1943, výr. č. 5868.

Po 14.3.1946 byla Letištní peruť Trenčín přejmenována na Leteckou základnu 4 (LZ 4). Do ní byla včleněna Letištní správa Trenčín.

21.4.1946 lietadlo Iljušin Il-2.12368, posádka rtm. Ján Zalibera, škpt. Osvald Fenel, príslušníci LP 30, havária v dôsledku prasknutej trubice podvozku. Poškodený podvozok, vrtuľa, a pravá VCHP. Oprava v Olomouci. Od 1. 5.1946 u školskej perute III. v Olomouci.

5.5.1946 letecký den. Dvakrát proletěl devítičlenný roj La-5 od 4. letecké divize pod vedením kpt. Kozy.

5.5.1946 Trenčín-Zlatovce, žiak Juraj Stuchlík, člen SNA pobočka Trenčín, po štarte z kopca Čechovka pri pristávaní vletel do zákopu vojenskej strelnice, pilot ľahko zranený, na klzáku Schulgleiter SG 38 zlomená lyža, poškodený poťah.

7.5.1946 poľné letisko pri Humennom, posádka kpt. let. Rehuš, pplk. Kvapil, príslušníci V LZ 4. O, po štarte letounu Fieseler Fi 156.513 / K 65 vysadil motor. Pád z malej výšky, poškodený podvozok, vrtuľa a ľavé krídlo, aeroplán išiel do opravy v Trenčíne.

27.6.1946 veliteľ Leteckej oblasti 4 brigádny generál Ján Ambruš vyznamenáva príslušníkov LP 30 .

3.7.1946 Piper Cub L-4.29403 od V LZ 4. O, pri neopatrnej manipulácii so zváracím agregázom zhorel na odstavnej ploche pred hangárom.

V polovině října 1946 zřízeny letové kontroly na letištích Boží Dar, Kbely, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Chrudim, Plzeň, Brno, Olomouc, Prostějov I, Trenčín, Zvolen.

1.11.1946 byl Po-2 předán do LZ Piešťany.

20.12.1946 nehoda Bu 131 / Aero C 4.1 pri Veľkých Bieliciach (okres Partizánske), posádka rtm. let. Ján Martinský, rtm.let. Karol Materný, príslušníci V LZ 4. O, CL 4, vysadenie motora po revízii stroja v Trenčíne.

Od začiatku roku 1947 už Omnia dostala štátny výrobný program, ktorý už obsahoval aj pôvodnú opravu lietadiel, ale sa postupne rozširoval na výrobu klampiarskych strojov, stolových vŕtačiek, zváračky, striekacie pištole, automaty na plnenie obalov, ťahačky drôtov. Vtedajší riaditeľ sa vyhýbal návratu k pôvodnej leteckej orientácii výroby a názov továrne sa zmenil na "Omnia".

V období od 8.7. do 29.9.1947 se opět jedna letka s letouny B 31 podílela na akcích proti postupujícím banderovcům, tentokrát v okolí Trenčianských Biskupic.

Od 1.8.1947 byla LZ 4 podřízena V III. LO.

K 13.11.1947 v Bratislavě zřízena Povětrnostní ústředna III (PÚ III/PÚS III) VÚ 8903 pro Slovensko. V podřízenosti měla povětrnostní stanice: Vajnory, Malacky, Piešťany, Trenčín, Žilina, Poprad, Prešov, Košice, Tri Duby, Spišská Nová Ves, Telgárt, Nitra, Malé Bielice, Kamenica nad Cirochou, Hlboké, Lešť.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

3.3.1948 rozkazem prezidenta republiky byl LP 30 udělen čestný název Ostravský.

František Hanovec od Bezpečnostního letectva donutil k přistání letadlo Douglas DC-3 v Bratislavě, toto letadlo startovalo z Trenčína a cestující chtěli donutit posádku k úletu do amerického pásma v Rakousku. Kdy?

Ve dnech 15.-20.7.1948 se část LP 25 přesunula z Plzně-Skvrňan do Trenčína na cvičení. Zabránění úletům.

Ke dni 15.9.1948 se z Trenčína do Kbel přesunulo deset letounů B 36.

Po rokovaní ministerstva obrany s povereníctvom priemyslu výroba podniku Omnia k 30.12.1948 uvoľnila priestory na letisku a bola pripojená k závodu Omnia v Kubrej.

Tak sa od roku 1949 na letisko do Biskupíc vrátila oprava lietadiel z leteckých dielní v Nitre, ako Dielne 3. leteckej technickej divízie, čo bola rozpočtová organizácia Ministerstva národnej obrany, ktorá začínala v troch budovách, okolo stovkou pracovníkov a ročným objemom výroby okolo 1 mil. Kčs

26.1.1949 zahynul čet. dsl. Jiří Podlipný od LP 30.

Na jaře 1949 zůstalo u LP 30 jen 5 použitelných letounů.

6.5.1949 velení LP 30 požádalo představitele Ostravy o svolení používat na letounech pluku znak jejich města, což bylo schváleno 16.5.1949.

Letouny B 31 byly nahrazeny letouny C 2.

V srpnu 1949 se Letecký sklad 4 v Nitře přemístil do Trenčianských Biskupic.

Od 1.10.1949 dostala LZ 4 nové krycí číslo VÚ 1536. Její letouny byly označovány písmenem H.

Od 1.4.1950 po provedené reorganizaci působí PÚS III ve složení: Povětrnostní družstva: Trenčín, Zvolen, Mokraď, Košice. Povětrnostní stanice letectva: Nitra, Dvorník (Vajnory), Švermovo, Poprad, Križná. Povětrnostní stanice dělostřelectva: Lešť, Kamenica nad Cirochou, Elbská (?). Povětrnostní hlídky letectva: Žilina, Malé Bielice, Spišská Nová Ves, Prešov. Vyhlášková kancelář: Malacky, Piešťany.

V květnu 1950 je zřízena pobočka Letecké skladu 4 Bánská Bystrica VÚ 1123.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

V červenci 1950 bylo rozhodnuto o celkovém zrušení typu.

Ortofotomapa z roku 1950.