Letka 13 ( pozorovací, 1939)

Letka 13 (stíhací, 1939-44)

02.05.2024

Pozorovací Letka 13 ve Spišské Nové Vsi se 14.3.1939 stala součástí slovenského letectva jako Letka 13. Vyzbrojena letouny Letov Š.328.

Nadále označena , , .

14.3.1939 maďarský útok na Československo. Chust byl posledními obránci před Maďarskou armádou opuštěn až odpoledne 16.3.1939, bezmála po dvou dnech obranných a ústupových bojů. Zadní voj ústupové kolony kryli veteráni od Nižných Verecek, tankisté 2. předzvědného oddílu, jejichž kulometná palba držela dotírající Maďary v dostatečné vzdálenosti od konvoje, kde byly i ženy a děti. Ze vzduchu kryl naše vojáky poslední čs. vojenský letoun v oblasti, Š.328, s pilotem desátníkem aspirantem Jiřím Mikuleckým a pozorovatelem npor. Václavem Pálkou. Druhý stroj této letky byl totiž už první den bojů odeslán s hlášením na Slovensko a už se nevrátil. Odtržení Slovenska a špatné počasí také zabránily příletu leteckých posil z letišť u Košic a ze Spišské Nové Vsi.

Pozdě večer 16.3.1939 přešli poslední českoslovenští vojáci pod vedením npor. Štětky (padl v listopadu 1944 u města Dunkerque) hraniční most přes Tisu v Ťjačevě a druhý den, 17.3.1939, předal jejich velitel zástupcům rumunské armády 14 obrněných vozidel i se zbraněmi. Ten den také naposledy odstartoval z letiště Š.328, přelétl nad posledními ustupujícími vojáky na hraničním mostě přes Tisu u Sighetu Marmatiei a přistál na prvním poli, kde bylo letadlo zabaveno a posádka internována. Historie.

Personál přešel do Letky 12.

Letka 13 zanikla k 15.5.1939.


 


Letka 13 (stíhací, 1939-44)

18.9.1939 se vrátily zpět na svá letiště jednotky účastnící se tažení do Polska a mohlo dojít k odkládané reorganizaci letectva.

Z pěti stíhacích letek vznikly tři. Přečíslení se dotklo jednotlivých letek následovně.

Letka 38 a část Letky 39 se přejmenovaly na Letka 11 se základnou v Piešťanech.

Letka 45 a Letka 49 se změnily na Letku 12, která byla dislokována ve Spišské Nové Vsi.

Letka 37 a část Letky 39 se přeměnily na Letku 13 umístěnou v Piešťanech.

 

Letka 13 byla vyzbrojena stíhacími letouny Avia B.534. Velitel Ondrej Ďumbala.

Od října 1939 byla Letka 13 podřízena Samostatnej peruti III v Piešťanech.

1.12.1939 byl svobodník Ján Režňák jmenován pilotem - stíhacím letcem.

Letka 13 sa od 4.1.1940 do 1.3.1940 zúčastnila stíhacieho výcviku v leteckej škole Jagdfliegerschule Schleissheim (15.1.1940 přejmenovala na Jagdfliegerschule 2).

, Kdy a kde?

Od 1.5.1940 byla Letka 13 podřízena Peruti II.

30.5.1940 byl svobodník Ján Režňák povýšen do hodnosti desátníka.

1.10.1940 byl desátník Ján Režňák povýšen do hodnosti čatníka.

Od 15.10.1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3.2.1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.

Kdy a kde?


Od 1.5.1941 byla Letka 13 podřízena Stíhací peruti II.

19.6.1941 letka přelétla do Spišské Nové Vsi s dvanácti letouny B.534.

20.6.1941 ráno slob. Peter Horváth dezertoval. Pro poruchu motoru musel nouzově přistát u obce Velký Brezov (kousek za hranicí) na Podkarpatské Rusi. Maďaři ho vrátili na Slovensko. Úlety slovenských pilotů.


25.6.1941 letka přelétla do Kamenice nad Cirochou.


Přesun letek na letiště okolo Samboru-dnes Sambir na Ukrajině, komplikovalo velmi špatné počasí. Proto probíhal poměrně dlouho (1. až 7. 7.1941) a vyžádal si několik nehod. MAPA.

3.7.1941 přesun do SSSR. Čtk. Ľ. Šramko se převrhl na nevyznačené nerovnosti se svojí Avií Bk.534.517 na letišti Sambor.

Gonzo.

Po přesunu na letiště u Samboru byla zahájena bojová činnost pozorovacích letek, která se soustředila na průzkum oblastí před postupujícími slovenskými jednotkami a na pozorování postupu vlastních pozemních sil. Většinou pozorovacímu Letovu Š.328 poskytovaly krytí vlastní stíhací Avie B.534. První bojovou akcí se stal 5.7.1941 průzkum vlastních kolon. Již při prvních bojových letech se objevily problémy s nedostatečným výcvikem letců. Jednalo se především o mladé letce, kteří přišli nedávno z výcviku a postrádali potřebné poznatky o taktice a způsobu vedení boje.


9.7.1941 letka přelétla do Rzesna-dnes Riasne u Lvova (i s Letkou 1). MAPA.

helo5815.jpg (95774 bytes)


12.7.1941 letka přelétla do Czortkowa-dnes Čortkiv. MAPA.

Velkým problémem byl nedostatek pohonných hmot, který způsobil omezení aktivit pozorovacích letounů v polovině července a přesměrování všech dostupných zásob stíhacím letkám. Chvilkovou pomocí bylo nalezení 50 000 litrů sovětského leteckého benzinu s vysokým oktanovým číslem, který byl při ředění 1:1 s Bi-Bo-Li použitelný v motorech slovenských letadel.

Vzhledem k vytížení stíhacích jednotek Luftwaffe byla na žádost Luftflotte 4 uvolněna Letka 13, která měla poskytovat ochranu Henschelům Hs 126 B-1 průzkumné letky 4.(H)/32 umístěné na letišti Čortkiv (65 km J od Tarnopolu).


14.7.1941 Letka 13 z  plochy Jarmolince zahájila doprovodné akce Henschelů Hs 126. MAPA.

Podle dohody měli slovenští letci operovat pouze nad vlastními pozemními jednotkami. Ve skutečnosti doprovázeli německé průzkumné letouny až 100 km nad nepřátelské území. Potíže nad nepřátelským územím Aviím dělaly sovětské protiletecké kulomety, které pro Avie létající běžně v 400 m, byly velmi nebezpečné.

Kdy a kde?

16.7.1941 byl při doprovodu Henschelu Hs 126 poškozen nad nepřátelským územím protileteckou palbou letoun čtk. J. Švejdíka, který se dovlekl nad letiště, kde při přistání havaroval.

19.7.1941 byl vydán rozkaz, podle něhož musela být všechna letadla určená k bojovému nasazení opatřena světle žlutým 50 cm širokým pásem. Podobně byla pro východní kampaň natřena i letadla ostatních spojenců Osy.


21.7.1941 letka přelétla do Baru. MAPA.

21.7.1941 se dvoučlenný roj dostal do silné protiletecké palby u města Bar. Avie vedoucího roje rtk. let. Ľ. Zaťka inkasovala kolem 40 zásahů do křídla a chladiče a po překonání vlastní linie nouzově přistál. Čtk. J. Režňák se vrátil na letiště a po nahlášení přesné pozice poškozeného letounu opět vzlétl a přistál u svého vedoucího roje.

Velkým problémem bojeschopnosti slovenských letek byl technický stav letadel. Nasazení na nevyhovujících polních letištích a neustálé vystavení povětrnostním vlivům způsobovalo velké opotřebení techniky. Značnou potíží bylo zvětšování vzdálenosti bojových útvarů od slovenského zásobování. Přísun náhradních dílů a pohonných hmot byl problematický, a proto bylo 24.7.1941 rozhodnuto o zřízení armádního leteckého parku na letišti Rzesno u Lvova, který měl plynule zásobovat letky. K dodávkám náhradních dílů ze Slovenska byly určeny dva letouny Letov Š.328 a Avia B.71, která do poruchy při startu z letiště Vajnory 22.8.1941 vykonala jen pár letů.


25.7.1941 se Letka 13 přemístila do Tulčin. MAPA.

Vzápětí po přesunu startoval tříčlenný roj na doprovod Henschela. Slovenské letouny se dostaly do silné protiletecké palby, která těžce poškodila Avii B.534 čtk. F. Breziny. Po nouzovém dosednutí v hloubce 16 km od vlastní linie se dostal Brezina do palby ustupujících proudů Rudé armády. Čtk. Š. Martiš několikrát zaútočil na pěchotu ohrožující sestřeleného letce a poté přistál vedle poškozeného letounu. Brezina vyskočil na levé spodní křídlo Avie a chytnul se vzpěr. Martiš odstartoval v těžké palbě pěchoty a na plný plyn se vzdaloval, což pro Brezinu mohlo skončit tragicky, jelikož při startu sklouzl z křídla a držel se pouze rukama. Až po vzdálení se z nebezpečného prostoru mohl Martiš ubrat plyn a umožnit Brezinovi vylézt opět na křídlo. Nakonec šťastně přistáli na letišti Tulčin. Oběma pilotům vynesla akce slovenské a německé vyznamenání. 

29.7.1941 došlo ke stíhání maďarského Fiatu C.R.42 od 1./3. Kőr Ász, který byl málem sestřelen čtk. J. Režňákem. Díky nezkušenosti zahájil příliš brzy palbu a nedosáhl žádného zásahu. 

1.8.1941 po skončení doprovodů průzkumných Henschelů zůstala letka na letišti Tulčin.

Čtk. J. Režňák v Avii Bk.534.519 "M-8" . Jozef Štauder a mechanik Jozef Michalička u B.534 "M-4" , , . Kdy a kde?

Na podzim roku 1941 končilo nasazení letců SVZ na východní frontě, hlavně pro nemožnost opravovat letadla v polních podmínkách. Vykonala na východní frontě 349 letů z toho 220 bojových (120 hlídkových letů, 72 doprovody pozorovacích letadel a 28 letů na územím nepřítele). Sestřely


15.8.1941 letka přelétla domů do Piešťan.

1.10.1941 byl čatník Ján Režňák jmenován polním pilotem - stíhačem.

Skúsenosti z východnej fronty donútili slovenskú vládu k nákupu nových modernejších strojov, ktoré by nahradili dosluhujúce Avie. Volba padla na nemecké Messerschmitty Bf 109 E, ktoré v tej dobe už nepatrili medzi najlepšie stroje. Na tieto stroje mala byť prezbrojená letka 13, ktorá bola vyslaná ku Jagdgruppe Drontheim na dánsku základňu Grove, aby sa tu preškoli na nové lietadlá. Vhodný personál od všech letek ktorý sa zúčastnil výcviku, čítal 105 ludí, z čoho pilotov bolo 19. 5.(slow.)/JGr. Drontheim s velitelem mjr. Vladimírem Kačkou byla zformována 25.2.1942 v Grove, jako nezávislá staffel pro výcvik slovenských pilotů. Samotný výcvik začal koncom februára 1942 a prebiehal na typoch Ar 96B, Bf 109 B/D a Bf 109 E v priemernej dlžke 13-24 letoých hodín na každého pilota.

16.4.1942 tam mal doobeda, pri precvičovaní štartov a pristániu na Ar 96 J. Jančovič haváriu. Pri pristáni svůj stroj rozbil, ale jemu sa nič nestalo.

helo5801.JPG (105300 bytes) Gerthofer, Kriško, Páleníček, Ďumbala,Tr nka, Jančovič, german officer, Švejdik, Kačka, Jakab, Hodro, Vincúr, Režňák, Cyprich, Brezina, Pavel Zeleňák, Martiš, Štauder, Setvák.

helo5803.jpg (77992 bytes) Ondrej Ďumbala (vpravo) promlouvá ke svým pilotům: Drlička, Stauder, Režňák, Martiš, Zeleňák, Setvák.

helo5804.JPG (83300 bytes) Předletová příprava.

helo5825.jpg (89819 bytes)helo5943.jpg (66531 bytes) vlevo Ondrej Ďumbala, helo5824.jpg (56870 bytes) druhý zleva J. Jakab.

Po ukončení kurzu malo na Slovensko preletieť 12 strojov Bf 109 E, avšak pripravených bolo len 10. Prelet z Grove do Piešťan sa začal 2.7.1942. Skupinu deviatich slovenských pilotov viedol nemecký inštruktor Oblt. Reinwald. 

3.7.1942 dorazilo do Piešťan jen osm letounů.

V priebehu nasledovných dvoch dní dorazili ešte Martiš a Ďumbala, ktorí mali počas preletu technickú poruchu.

Po návrate domov dňa 6.7.1942 bola väčšina členov tohto preškolenia zaradená k Letke 13 o ktorej bolo rozhodnuté, že bude prezbrojená z lietadiel Avia B.534 na nemecké Bf 109.

Bf 109 E a Ar 96 B, helo5945.jpg (51929 bytes), helo5949.jpg (55171 bytes). Kdy a kde?

Bf 109 E-4 WNr. 3317 "biela 7+". Prvý sprava je Š. Martiš. Kdy?

Bf 109 E-4 WNr-5585 (KB+LY) "bílá 1+". Kdy?

Bf 109 E-4, WNr. 2945 "biela 2+2" v Piešťanech. Kdy?

25.7.1942 nehoda letounu Avia B.534.259 "L-2" čtk. Jozefa Štaudera v Piešťanech.

25.8.1942 dorazily zbylé tři stroje Bf 109 E.

16.9.1942 vysazení motoru letounu Bf 109 E-2 WNr. 972. Přistání na břicho.

Pod velením stotníka O. Ďumbalu letka absolvovala v Piešťanoch zocvičenie a ostrú streľbu v Malackách. Odtiaľ sa na letisko Piešťany vrátili 16.9.1942. Vtedy im už bolo jasné, že čoskoro pôjdu na front. (Pokračovalo sa v zdokonalovacom výcviku pilotov Letky 13, ktorej personál tvorilo 13 pilotov pod vedením stotníka Ondreja Ďumbalu. 

Príprava vyrcholila absolvovaním ostrých strelieb, ktoré sa konali od 21. do 25.9.1942 v priestore vojenskej strelnice Nový Dvor (táto strelnica v tej dobe ležala v Schutzzone).)


27.10.1942 náčelník štábu SVZ pplk. gšt. A. Ballay se loučí s letci odcházejícími na frontu. Zleva Ďumbala, Gerthofer, Cyprich, Drlička, Švejdík, Setvák, Martiš, Brezina, Jančovič, Kovárik a Nerad.

Letouny připravené k odletu do boje se Sověty.

27.10.1942 přesun do SSSR. Nasledoval po 11tej hodine len posledný rozlúčkový okruh nad Piešťanmi a sedem stíhačov v doprovode kuriérneho lietadla Praga E.241.19 nabralo kurz smer frontu. Skupine velil stk. O. Ďumbala a nachádzali sa v nej mimo iné aj čtk. J. Jančovič, rtk. J. Švejdík a rtk. J. Drlička. 

Cestou sa zastavilo sedem slovenských Bf  109 E v Kamenici nad Cirochou, kde pristáli po hodinovom lete. Pri tomto medzipristáti, kde si mali doplniť pohonné hmoty, sa na stroji J. Drličku neotvoril podvozok a ten pri pristátí na brucho svoj stroj poškodil.


Ostatní ešte v ten deň po 15tej hodine presunuli do Ľvova a J. Drlička ich nasledoval dodatočne. Smola ho ale prenasledovala ďalej. Na Ukrajine mal ďalšiu haváriu. A tak mu Nemci museli dať inú mašinu, a na nej dostihol svoju jednotku sám až v Majkope v polovici decembra 1942. V tej dobe bola už Letka 13 v plnej bojovej činnosti.

V tejto skupine boli npor. V. Kriško, por .J. Gerthoffer, rtk. F. Cyprich, P. Zeleňák, čtk. I. Kovarík, J. Štauder, F. Brezina, J. Drlička, J. Jančovič, J. Švejdík, J. Vincúr a J. Setvák. Ján Režňák medzi nimi nebol, kvôli zdravotným a osobným dôvodom musel cestovať o niečo neskôr vlakom.


Od 4.11.1942 v Majkopu. MAPA.

Letci, ktorí sa tam presunuli vlakovým transportom, absolvovali svoj prvý orientačný let v okruhu letiska Majkop 9.11.1942.

Od 13.11.1942 bola 13. (slow.)/JG52 začlenená do bojovej zostavy.

Foto pro propagandu.

Prvým úspechom, hned trojnásobným, bol zostrel troch I-153, ktoré zostrelili čtk. Jankovič (2) a por. Kriško (1).

Prvou obeťou letky bol rtk. Jozef Drlička, ktorý bol 2.1.1943 nezvestý počas súboja nad riekou Terek v blízkosti Tuapse Gonzo


3.1.1943 letka přelétla do Krasnodaru. MAPA.

17.1.1943 čtk. J. Vincúr padol asi 7 km JV od Krasnodaru pri obci Smolenskaja za nepriateľskou líniou. REVI 86/2012


30.1.1943 sa presunuli na letisko Slavjansk na Kubáni. MAPA.

31.1.1943 čtk. František Cyprich a čtk. Josef Švejdík zaútočili na dva bitevní sovětské letouny Il-2 od 7 гшап přistávající na polní letiště Getmanovskaja, 15 km východně obce Kropotkin a sestřelili je. Hlídkující sovětský stíhač Alexandr Leonidovič Krupnov s letounem LaGG-3 od 979 иап sestřelil čtk. J. Švejdíka. Letoun se zřítil 6-7 km západně letiště. REVI 100/2015 MAPA.

V Slavjanskoj následkom zranenia črepinami pri bombardovacom útoku podľahol dňa 9.2.1943 mechanik  II. tr. čtk. Jozef Petrov.

S najväčšou pravdepodobnosťou medzi padlých príslušníkov 13. letky (aj keď nie ku kmeňovým, lebo oficiálne patril ku pešiemu pluku 4) treba zaradiť aj zvk. rtm. hospodárskej správy Imrich Maranka, ktorý zahynul v Slavjanskoj dňa 10.2.1943 údajne vlastnou rukou.


V únoru 1943 letka přelétla do Kerče IV. MAPA.


12.-17.3.1943 letka se přesunula do Tamaně. MAPA.

V Tamani pri letisku pri love kačíc si na pobreží mora kľakol na nášľapnú mínu strelník Juraj Holoubek, ktorý svojim ťažkým zraneniam podľahol v poľnom obväzišti dňa 22.3.1943.

29.3.1943 byl sestřelen J. Jančovičov na Bf 109 G-2, WNr. 14830. REVI 86/2012

V polovici marca 1943 sa v Tamani piloti preškolili na lietadlá Bf  109 G. Tie však neboli majetkom SVZ, boli slovenskému letectvu len zapožičané. Stroje neniesli slovenské poznávacie znaky, jediným poznavácím znakom bola trikolóra na vrtulových kuželoch strojov. Letke boli tiež zapožičiavené stroje Bf 109F.

Velkým úspechom letky bol 50. dosiahntý zostrel, ktorý dosiahol por. Ján Gerthofer 21.3.1943. Pri tejto príležitosti letke telegramom zablahoželal aj Hermann Goring.


1.1.1943 byl čatník Ján Režňák povýšen na rotníka.

1.4.1943 letka přelétla do Anapy. MAPA.

Velitelské vozidlo Praga AV . Zdroj.

1.4.1943 bol velitel stotník Ondrej Ďumbala povýšený na majora. Na jeho velitelskom mieste ho podla rozkazu z 10.4. stot. Jozef Páleníček (k 20.4.1943).

helo5878.jpg (51374 bytes) vpravo major D. Hrabak, Geschwader kommodore JG 52, helo5845.jpg (40527 bytes) vpravo stotník Ďumbala, helo5883.jpg (155277 bytes), helo5847.jpg (35554 bytes) Gerthofer a Hptm Thiem, helo5946.jpg (58898 bytes) Ján Gerthofer.

15.4.1943. Páleníček odletel 15.4. z Trenčianskych Biskupíc lietadlom C.445 ku Letke 13, kde k 20.4. prebral velitelské povinnosti O. Ďumbalu.

helo5868.jpg (54867 bytes) Kovarík v žluté 10". Gerthofer mu blahopřeje k jeho 17. vítězství. helo5874.jpg (67991 bytes) tři nejlepší slovenské esa Režňák, Gerthofer (zády) a Kovarík. V téže misi skóroval i Režňák, získal své 15. vítězství (ve skutečnosti bylo to jeho 14. vítězství). helo5834.jpg (79338 bytes), helo5833.jpg (78986 bytes) Režňák a Kovarík na "žluté 10". helo5875.jpg (124280 bytes), helo5871.jpg (63115 bytes) odpolední focení pro německou propagandu, skvělá nálada před novou misí, rtk. Ján Režňák, npor. Ján Gerthofer a Hptm. Karl Theim

helo5873.jpg (58918 bytes), helo5872.jpg (84132 bytes) Izidor Kovarík v kabíne Bf 109 G-4 Trop žlutá 10.

16.4.1943. helo5914.JPG (89330 bytes), helo5917.JPG (67639 bytes), helo5918.JPG (79889 bytes)helo5930.JPG (99943 bytes), helo5936.JPG (88113 bytes), helo5935.JPG (64982 bytes), helo5931.JPG (101189 bytes), helo5932.JPG (82368 bytes), helo5933.JPG (80530 bytes), helo5934.JPG (71967 bytes), helo5919.JPG (89255 bytes), helo5913.JPG (80015 bytes)  rtk. Ján Setvák a Bf 109 "CU+PQ".

Rumunské Ju 87 helo5826.jpg (125622 bytes), helo5915.JPG (67471 bytes), helo5916.JPG (64043 bytes), helo5920.JPG (70989 bytes)helo5823.jpg (38811 bytes)

19.4.1943. helo5866.jpg (94729 bytes) Kriško, Zeleňák, Páleníček, Brezina, ?

20.4.1943. helo5863.jpg (102243 bytes), helo5869.jpg (50746 bytes). helo5851.jpg (63551 bytes), helo5864.jpg (50041 bytes), Kriško, den po svém příjezdu v "žluté 12", stotník letectva J. Páleníče k, druhý veliteľ letky 13./JG 52.

helo5808.JPG (88094 bytes) Třetí zleva ZVK. Pavel Zeleňák, s vesty jsou Ján Režňák a František Cyprich helo5950.jpg (51905 bytes).

helo5835.jpg (105968 bytes) zvk.rtm let. F. Cyprich, Hptm. K. Theim, rtk. J. Režnák, rtk. I. Kovarík, rtk. J. Štauder, zvk.rtm.le t. K Dubeň, rtk. P. Zeleňák.

11.5.1943 přistál v Anapě dezertér Michail Škomplektov s letounem Jak-1. REVI 87/2012. Zdroj.

Květen 1943. Svěšení motoru Gerhoferovi "žluté 6" helo5841.jpg (105467 bytes), helo5839.jpg (42778 bytes), helo5840.jpg (44742 bytes), helo5882.jpg (94896 bytes) a příprava nové Gerthoferovi žluté 11" helo5848.jpg (77201 bytes), helo5857.jpg (93785 bytes), helo5858.jpg (64485 bytes), helo5881.jpg (60686 bytes), helo5850.jpg (75207 bytes) Gerthofer a novinář slovenské propagandy. helo5865.jpg (89280 bytes) asi "žlutá 2" nebo "žlutá 6", ale jistě s Gerthoferem, helo5837.jpg (88267 bytes)helo5838.jpg (53351 bytes), "žlutá 5" a "žlutá 8" helo5846.jpg (89060 bytes).

helo5924.JPG (54429 bytes) Hs 123 A, helo5925.JPG (42903 bytes) Ju 52/3m, helo5929.JPG (56084 bytes) Fw 190, nový Bf 109 G-4 "BH+XL", půjde až 6./JG 52 helo5844.jpg (72272 bytes)helo5828.jpg (40851 bytes), Ju 52/3m.

Kurýrní Š.328.13 "S-69" od Letky 2 helo5921.JPG (85693 bytes), helo5922.JPG (73478 bytes), helo5923.JPG (60014 bytes), helo5926.JPG (72273 bytes), helo5867.jpg (49128 bytes) spojovací pilot Nerad a Gerthofer.

Začiatky vzniku II. garnitúry Letky 13 neboli vôbec jednoduché. Hlavnú zásluhu na tom má O. Ďumbala, ktorý začal po čase bombardovať urgenciami MNO, kedy budú vystriedaní. A tu sa zistilo, že ich nemá kto vystriedať. A tak bolo rozhodnuté, že v Piešťanoch sa prevedie preškolenie určitej skupiny pilotov. Keďže sa nikto do tohto kurzu na Bf 109 dobrovoľne nehlásil, vybralo do neho potrebných adeptov MNO. Hlavnú osu tvorili piloti, ktorí ukončili kurz nočného lietania, a poddôstojníci, ktorí pripravovali nováčikov v prijímači. Do ich radov zaradili aj niekoľko starých harcovníkov, ktorí absolvovali letecký výcvik ešte za bývalej ČSR. Nadšení z nich nebol nikto, lebo tu bola pre nich vidina nasadenia na front. Pre niektorých z nich to znamenalo v priebehu 3 rokov už tretie nasadenie. Výcvik na Bf 109 začali v Piešťanoch absolvovať 1.4.1943. Najskôr lietali na Ar 96. Ich výcvik ale stagnoval, čo sa na fronte nepozdávalo O. Ďumbalovi. Preto v polovici mája priletel z frontu na Slovensko a jeho zásluhou sa preškolenie značne urýchlilo. Zavŕšenie bolo ostrou streľbou na strelnici pri Malackách. Nato dostali všetci absolventi tohto preškolenia riadnu dovolenku v trvaní od 12.6. do 19.6. 1943. Nálada medzi pilotmi, ako sa blížil deň ich odchodu na front, nebola najlepšia. Veľmi sa im bojovať proti Rusom nechcelo. A v tomto ich podporoval aj ich veliteľ stotník I. Haluzický. 26.6.1943 pred odchodom na front sa s nimi prišiel rozlúčiť do Piešťan v doprovode VVZ pplk. A. Ballaya aj MNO gen. F. Čatloš. A až tam sa piloti dozvedeli, že miesto Haluzického ich na front odvedie zástupca veliteľa letky npor. J. Puškar (lebo ich nový veliteľ stk. J. Páleníček sa v tej dobe už na fronte nachádzal od polky apríla 1943).

helo5816.jpg (75634 bytes) Hanovec, Kubovič, Martiš, Gerič, Dobrovodský, Matúšek, Ocvirk, Geletko, Palatický, Lang, Božik, Jambor, Puškar, chrbtom je otočený Páleniček - veliteľ letky.

helo5817.jpg (112748 bytes)

helo5819.jpg (97145 bytes) zľava prvý ?, Martiš sedí dole, Kubovič, Gerič, Matúšek, Dobrovodsk ý sedí, Palatický (sedí, na hlave má kapesník ), Puškár, Melicháč, ? asi doktor.

helo5820.jpg (107114 bytes) bez košele Jozef Páleníček veliteľ letky, Jambor, Rybár, Mantiš - hlavný mechanik, ? , Lang, Ocvirk.

helo5849.jpg (74078 bytes) zleva, Kubovič, Palaticky, sedící Božík helo5948.jpg (31392 bytes).

helo5880.jpg (77095 bytes) Bf 109 G, helo5829.jpg (108507 bytes), helo5944.jpg (99194 bytes)

helo5821.jpg (94441 bytes), helo5822.jpg (63319 bytes) protiletecká obrana letiště.

Červen 1943 helo5852.jpg (93479 bytes) Kovarík, helo5876.jpg (54473 bytes) Gerthofer, helo5853.jpg (73983 bytes) nová "žlutá 4", helo5854.jpg (103781 bytes) asi Dr. Ladislav Dubay před žlutou 8, helo5855.jpg (52247 bytes) Režňák, helo5856.jpg (69942 bytes) hptm Theiem, helo5870.jpg (64946 bytes) uprostřed Gerthofer, helo5877.jpg (41455 bytes) mechanici na žluté 8, helo5890.jpg (97419 bytes) druhý zľava, v popredí F. Hanovec, piaty zľava, stojaci bokom A. Matúšek, šiesty zľava, vedľa Matúška, veliteľ letky J. Páleníček, helo5891.jpg (79227 bytes)

helo5842.jpg (91456 bytes), helo5843.jpg (94369 bytes), helo5884.jpg (109984 bytes), helo5885.jpg (115142 bytes)helo5927.JPG (93332 bytes), helo5928.JPG (93586 bytes), helo5832.jpg (120138 bytes) Režňák je v "žluté 1" a Kovárik ve "žluté 2".

Nasadenie prvej garnitúra pokračovalo do júla 1943, ked sa začalo s postupným presunom na Slovensko. Jej prvotná výzbroj, stroje Bf 109 E, boli v lete 1943 stiahnuté z Ruska späť na Slovensko, kde tvorili istú dobu hlavné sily Hotovostného roja. Létající personál tzv. I. garnitury působil 8 měsíců - 1504 bojové lety, 206 střet s nepřítelem, 154 potvrzených sestřelů, 16 sestřelů nepotvrzeno. Ztráty 4 piloti. Najúspešnejším pilotom sa stal rtk. Ján Režňák (32 zostrelov) helo5951.jpg (11011 bytes).

Od 1.6.1943 byla Letka 13 podřízena Stíhacia peruť III a později Stíhacia peruť II. Od kdy?

Z Piešťan II. garnitúra Letky 13 vyšla k jednotke Silvester 3 vlakovým transportom 23.6.1943. Cestou sa dostali až do Sarabúzy, kde boli preškolení na Bf 109 G-2, lebo doma na Slovensku lietali iba na Emiloch. Po vystrojení boli odtiaľ prepravení letecky na Ju 52 do Anapy, kde dorazili 2.7.1943. Nato absolvovali 2 – 3 zoznamovacie lety nad líniou frontu v doprovode skúsených harcovníkov I. garnitúry Letky 13. Pri tom npor. V. Kriško predviedol F. Hanovcovi, ako sa fingujú zostrely. Druhým letcom zasa iní povedali: „Vy sa držte a nerobte to čo my. Ak chcete žiť nežente sa za zostrelmi.“

1.7.1943 byl rotník Ján Režňák v Piešťanech mimořádně povýšen na zástavníka.

Nemci hneď na začiatku pôsobnosti II. garnitúry Letky 13 zistili, že to sú iní Slováci ako ich predchodcovia. Že to nie je tá istá  Letka 13, ktorej velil mjr. O. Ďumbala. Všimli si, že sa súbojom, pokiaš je k tomu možnosť, vyhýbajú, pri náletoch ciele väčšinou nezasahujú, … V tej dobe tam ako veliteľ II. Gruppe/JG 52, pod ktorú Letka 13 spadala, pôsobil Hauptmann G. Barkhorn, ktorý sa rozhodol preveriť si príslušníkov Letky 13. A tak s niektorými aj osobne letel na bojový let. Ale ako náhle boli Slováci vo vzduchu sami bez dozoru, bojová morálka zasa opadla. Pokiaľ mohli, aspoň väčšina z nich sa aktívne vyhýbala. Pokiaľ išlo do tuhého, nevyhýbali sa ani leteckým súbojom v ktorých dosiahli aj početné zostrely. Ale začali pri tom aj zostrely fingovať. Ako prvý z členov II. garnitúry Letky 13 sa takto prezentoval A. Matúšek. A tu je ten hlavný problém, až do akej miery to až došlo. Pri tom si ale treba uvedomiť, že ani nemci neboli včerajší. A tak aj keď k určitým fingovaným zostrelom došlo, že si ich navzájom medzi sebou chlapci potvrdili, ide tu asi len o nepatrné množstvo z toho, koľko vzdušných víťazstiev dosiahli.

Od 17.7.1943 byl zástavník Ján Režňák přidělen k Pohotovostnímu roji ve Vajnorech.

helo5805.jpg (87100 bytes) Propagandistické foto slovenských es z východní fronty: Pavel Zeleňák (12 sestřelů), Cyprich (12 sestřelů), Kovarík (28 sestřelů), Brezina (14 sestřelů), Štauder (14 sestřelů), Režňák (32 sestřelů) a přední část Bf 109 E na letišti Bratislava-Vajnory, 1943.

Zvk. František Cyprich v létě 1943 ve Vajnorech u Bf 109 E od Pohotovostního roje.

Prvým úspechom II. garnitury bol zostrel z 22.7.1943, ked rtk. František Hanovec zostrelil stíhačku Bell P-39 Airacobra helo5889.jpg (48961 bytes).

7.8.1943 před 18 hod. čtk. Alexandr Gerič sestřelil sovětský letoun Supermarine Spitfire Mk. V u obce Krymskej, dnes Krymsk. Mladšij lejtěnant Pavel Pavlovič Beljajev nouzově přistál za frontou a byl lehce zraněn. REVI 100/2015 MAPA.

U niektorých letcov hneď od začiatku bolo jasné, že proti Rusom bojovať nebudú, nech sa deje čokoľvek. Do tejto kategórie na prvom mieste patril rusofil A. Gerič. Ten svojím kamarátom otvorene povedal, že proti Rusom nikdy bojovať nebude, keď končil pilotný výcvik. Podobného zmýšľania bol aj jeho priateľ Ľ. Dobrovodský. O čo ďalej mali k Nemcom, o to bližšie mali k obyvateľom Anapy. Bývali u nich, žili s nimi, delili sa s nimi o jedlo, … A tak sa ich priateľstvo utužovalo.

9.9.1943 na ruskú stranu dezertovali rtk. Matúšek a čat. Dobrovodský helo5947.jpg (38663 bytes). Stalo sa tak počas plánovaného sprievodného letu nemeckého prieskumníka. Úlety slovenských pilotů.

11.9.1943 došlo ku ďalšej dezercii v podaní čtk. Alexandra Geriča a rádiového mechanika slob. Vincenta Tkáčika na lietadle Bf 109 G-4, vybaveného novou nemeckou rádiotechnikou FuG 16. Gerič bol do roku 1944 vyhlásený za mrtveho - zostreleného v priestore Novorosijsk-Gelenčik. Úlety slovenských pilotů.


12.9.1943 letka přelétla do Tamaně. MAPA.

helo5892.jpg (103358 bytes) zľava sediaci Hanovec, nad ním stojí Jambor, Lang, Ocvirk, Dobrovodsk ý, Karol Dubeň ( WAFE ? ), stojaci Palatický.


27.9.1943 letka přelétla do Kerče. MAPA.


12.10.1943 letka přelétla do Bagerovo. MAPA.

27.10.1943 dosiahol F. Hanovec 200. zostrel Letky 13.

29.10.1943 bola oficiálne ukončená bojová činnosť letky a začali sa prípravy na návrat domov. Lietadlá Bf 109 G boli ponechané na mieste, kde mali slúžiť chorvátskej Letke 15, ktorá vystriedala slovenskú Letku 13.

II. garnitura navýšila do října 1943 počet bojových letů na 2600 a počet potvrzených sestřelů na 205 a přispěla tímto počtem k více než 10 500 sestřely dosaženým celkově eskadrou JG 52. Sestřely

Po dobu svého působení letka nalétala okolo 2 000 operačních hodin a měla potvrzeno 210 sestřelů sovětských letadel. Vlastní ztráty byly 7 letců. Němci letku hodnotili nejprve veskrze kladně a několik pilotů bylo i vyznamenáno.

Po začínajících úletech byla letka odeslána domů jako nespolehlivá. 

29.10.1943 přesun domů. 

helo5898.jpg (43032 bytes), helo5900.jpg (83180 bytes), helo5899.jpg (128770 bytes), helo5908.jpg (86231 bytes)


12.11.1943 letka přelétla do Piešťan. Do Piešťan personál letky dorazil 12.11.1943. 


Letka poskytla zkušený personál pro Hotovostný roj ve Vajnorech, který se k 31.1.1944 reorganizoval na Pohotovostní  letku.

28.3.1944 nehoda Bf 109 G-6 WNr.161724.

12.4.1944 nouzově přistál zvk. František Brezina na Bf 109 E-4 WNr. 3317 u Vajnor. helo7093.jpg (245002 bytes)


15.5.1944 přestěhovala do Piešťan.

Letisko Piešťany malo spevnenú pristávaciu a vzletovú plochu rozmerov 1050 x 750 metrov (niekde sa v nemeckých dokumentoch uvádza 1300 x 400 m).

14.6.1944 nehoda rtk. Karola Geletka na Bf 109 G-6 WNr. 161735 ve Spišské Nové Vsi. helo7092.jpg (96973 bytes)

26.6.1944.

Po vybití Pohotovostní letky již pouze výcvik.


1.8. 1944 byly čtyři stroje Bf 109 G-6/R-3 WN 161722 "bílá 1", 161742 "bílá 7", 161725 "bílá ?" a 161741 "bílá 5" přiděleny k Letce 12 v Prešově. Piloti Božík, Hanovec, Geletko a Palatický.

Se začátkem Slovenského národního povstání (do kterého se část jednotky zapojila) fakticky zaniká.