Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Pardubice Pardubitz provoz od konce roku 1918

Popkovice

Veřejné hlavní letiště a Stálé vojenské letiště

MAPA.

11.09.2019

od 1.11.1918 do 27.11.1918.

Po válce je Aviatické družstvo v Pardubicích poněkud v útlumu a propagaci letectví se víc věnuje SK Pardubice.

Přípravy zamýšlené letecké kurýrní linky z Prahy do východních oblastí republiky. "Česká letecká pošta se právě organisuje", napsaly 15.11.1918 brněnské Lidové noviny. Trasa byla zvolena z Prahy do Pardubic, dále do Olomouce, Brna, Uherského Hradiště, s prodloužením dále na východ až do Košic, kde však bylo nejprve potřeba vojensky zajistit území Slovenska. To ovšem trvalo až do poloviny ledna 1919.

Okolo 20.11.1918 se příslušníkem Leteckého sboru stal i první český aviatik Ing. Jan Kašpar. V té době už šest let nelétal, a ve srovnání s piloty, kteří prošli válkou a jichž měl sbor k dispozici více než letadel, byl málo zkušený. Nalétal za celou svou leteckou kariéru jen asi 25 hodin, přičemž tito váleční piloti měli nálet ve stovkách hodin. Byl tedy v prosinci, snad již na jeho počátku, přidělen do Pardubic s určením výstavby letiště.

Již krátce po 20.11.1918 navštívila Pardubice vojenská komise, která měla za úkol vyhledat vhodné plochy pro letiště. Na Pardubice padla volba nejen pro vhodnou polohu na trase do Olomouce, ale snad i s ohledem na jejich aviatickou minulost. Komise shledala, že pro letiště by vyhověl a plocha za "karanténou", vlastně na okraji bývalého vojenského cvičiště, kde před válkou létali Ing. Jan Kašpar a Eugen Čihák. Jen bylo potřeba porazit šest topolů, které leteckému provozu překážely. S jejich poražením město souhlasilo.

od 27.11.1918 do 1919.

28.11.1918 vznikl Letecký oddíl Pardubice.

1.12.1918 byli do Pardubic přiděleni i první tři piloti - Rudolf Bartoň, Václav Jonáš a Josef Kamenický.

Po vzniku Československé republiky zůstaly na jejím území rakouské rafinérie: Rafinérie David Fanto a spol. - Pardubice, Mineralöl-Raffinerie A. G. in Budapest - Nový Bohumín, Přívozská rafinérie minerálních olejů - Přívoz, Rafinérie minerálních olejů Lederer a spol. - Kralupy nad Vltavou, Rafinérie minerálních olejů Šumperk, Kolínská rafinérie petroleje - Kolín a na Slovensku „Apollo” Mineralöl-Raffinerie A. G. - Bratislava. Zdroj. Kde se vyrábělo letecké palivo?


od 1919 do 27.12.1921.

Stav leteckého personálu umožnil vznik Letecké setniny Pardubice. Kdy? Velitelem setniny byl kpt. Novák. Pro nedostatek všeho se výcvik nekonal. 

Pravděpodobně první vojenské letadlo se v Pardubicích objevilo až v pondělí 13.1.1919, kdy z Prahy-Vysočan přiletěl letoun Hansa-Brandenburg C.I, pilotovaný Klementem Adamcem. Letadlo se tu však nezdrželo dlouho. Odlétlo na Chrudim, kde rozhazovalo letáky zvoucí na ples Letecké setniny Pardubice a nakonec se vrátilo do Prahy. A zdejší fotograf Josef Deyl z příletu pořídil několik fotografií, z nichž dvě byly o asi tři týdny později otištěny ve zmíněném Světozoru. Pokud jde o vlastní taneční věneček, nevíme ani, kdy se konal. Zřejmě to bylo v době mezi 20. a 30.1.1919. Jen se dozvídáme, že na počátku února bylo u pardubické pobočky Pozemkové banky složeno 678,- Kčs na fond pro pozůstalé po legionářích, kterážto částka byla vybrána při "věnečku letecké setniny v Bubenči".

V polovině února 1919 opustil setninu Ing. Jan Kašpar. V zatím neznámé době nastoupil do funkce velitele setniny kpt. Václav Vlček. 

Na přelomu července a srpna 1919 u setniny působili piloti Bohumil Munzar, Bohuslav Kašpar a Rudolf Šimáček, v neznámých funkcích Josef Felgel, Josef Morávek, František Procházka a Jan Samšiňák a jako účetní Stanislav Pilař. Všichni tito jmenovaní se tehdy stali členy Československého aviatického klubu a v té době se také předpokládalo, že v Pardubicích vznikne odbočka ČsAK, k tomu však nakonec nedošlo.

28.8.1919 Sportovní klub Sparta Pardubice uspořádal První poválečný letecký den v Pardubicích. (?)

11.9.1919 letecký závod Praha - Pardubice - Praha pořádaný Čs. aviatickým klubem Praha s otáčkou mezi věží kostela sv. Bartoloměje a Zelenou branou.

V září 1919 byla Letecká setnina Pardubice zrušena a její materiál předán do Olomouce.

A tak se první poválečná veřejná letecká produkce uskutečnila až začátkem října 1919 v nedalekém Bohdanči, kde létal na dvojplošníku SPAD pilot Šimáček, toho pozval SK Pardubice ke stejné produkci do Pardubic. Vystoupení se však neprovedlo, pro nízkou oblačnost a mlhu.


V roce 1920 byla SK Pardubice pořádána přednáška o moderním letectví (přednášel pardubákům již známý pilot Šimáček) v sále hotelu Veselka. Zájem o tuto přednášku byl velký, sál byl zcela zaplněn.

V roce 1920 Eugen Čihák asi s bratrem Hugem dokončil poslední předválečné letadlo. To prodal továrníkovi Jaroslavu Wiesnerovi do Chrudimi.


Roku 1921 opět SK Pardubice připravil na konec srpna další leteckou produkci. Tehdy v ČSR provozovaly leteckou dopravu dvě letecké společnosti, z jichž jedna, Falco byla pozvána do Pardubic. Jako letiště opět posloužila část vojenského cvičiště a poprvé od roku 1913 se opět létalo s obecenstvem.

od 27.12.1921 do prosince 1926.


.


.


.


.


V červnu 1926 byla ustavena Místní skupina Masarykovi letecké ligy v Pardubicích. Jaroslav Wiesner z Chrudimi byl mecenášem Místních skupin MLL v Pardubicíchv Chrudimi.

10.10.1926 v Dělnickém době se konala ustavující valná hromada. Z Ústředí MLL přiletěl letoun Aero A.15.19. Po ukázce vysazení figuriny na padáku se letoun při přistání zřítil. Na letišti byl zabit vojín Jan Škramlík a dalších 14 osob bylo zraněno. Pilot čet. František Fidler od VLÚS zahynul. Pozorovatel por. Ludvík Pavlovský zraněn. Silný nárazový vítr.

, , od prosince 1926 do 1939.


Koncem roku 1927 přijela do Pardubic delegace Aeroklubu Republiky Československé. Jednala o stavbě pomníku Ing. Kašparovi. Aktivity při zajišťování stavby tohoto pomníku byly labutí písní Aviatického družstva Pardubice. Komise složená ze zástupců Aviatického družstva v Pardubicích, Místní skupiny MLL v Pardubicích, a města Pardubic rozhodla, že pomník bude stát tam, kde docházelo k prvním vzletům Ing.Kašpara - Na Zavadilce. Tím byly zastaveny úvahy o likvidaci družstva, ke které mělo dojít na valné hromadě 19.2.1928.


20.5.1928 došlo ke slavnostnímu odhalení pomníku. V Pardubicích přistálo deset letadel, přijel ministr obrany Udržal, Místní skupina MLL v Pardubicích vydala brožurku o Ing. Kašparovi a kytici na pomník poslal i přemožitel Atlantiku Chamberlin. V Pardubicích se opět zvedla vlna zájmu o létání a letecký sport.


Pilot a vynálezce bezpečného padáku Josef Rezler provede v neděli 21.4.1929 v Pardubicích seskok padákem vlastní výroby. Bude to první seskok padákem v Pardubicích vůbec! Každá funkce padáku je trojnásobně jištěna a konstrukce padáku je 100 % zajištěna. S tímto padákem byly již dříve provedeny seskoky v Plzni a Hradci Králové.“ S tímto titulním článkem a ještě několika dalšími se mohli pardubičtí občané seznámit v místním tisku. Jednalo se o atrakci, která přilákala na tehdejší cvičiště poblíž Kamenného dvora za Popkovicemi téměř 5000 lidí. Podívejme se na nevšední událost podrobněji. Před provedením seskoku uspořádal pilot Josef Rezler na cvičišti přednášku o svém vynálezu a předvedl jeho skládání, připevňování a otevření. Letadlo k provedení exhibice zapůjčil Západočeský Aeroklub z Plzně, majitel 14 letadel. Tento aeroklub vyškolil řadu pilotů (včetně jedné pilotky). Vynález Rezlerova bezpečnostního padáku vzbudil zájem i v cizině. Na pardubickou exhibici se přišli podívat Němci i Angličané. Rezler později předváděl své seskoky právě v Anglii před leteckými odborníky. Seskok padákem měl být něco více než jen akrobatický kousek. Veřejnost na podobné seskoky stále pohlížela jako na něco zábavného. Praktický užitek jako kdyby unikal. „Tak jako vozidla mají brzdy kvůli bezpečnosti, tak padák je zajišťovacím prostředkem v kritické chvíli a není vyloučeno, že v nedaleké budoucnosti bude padák prostředkem přistávání na letišti.“ Vstupné na exhibici činilo 4 Kč, studenti a vojsko 2 Kč. Další číslo Východočeského Republikánu přineslo podrobnější zprávy o seskoku v článku nazvaném První úspěšný veřejný seskok padákem 23letého leteckého podporučíka v záloze, rodáka z Královéhradecka. „V dějinách vynálezů je to první případ, že konstruktér odvažuje se sám se svým vynálezem k seskoku.“ Je třeba říci, že Josef Rezler nebyl jen vynálezcem, ale i nadšeným pilotem. Vystudoval hradeckou obchodní akademii, poté sloužil u leteckého pluku, absolvoval záložní důstojnickou školu a různé pilotní kurzy. Již při vojenské službě zabýval se konstrukcemi padáku, který by úplně bezpečně fungoval. Ve vojenské službě pracoval v Hradci Králové. „Podařilo se mu sestrojiti padák, který má fungovat úplně bezvadně a v každém případě se rozevříti. Každý výkon tohoto padáku je dobře zajištěn, takže je prý vyloučena možnost selhání.“ První seskok svým padákem absolvoval J. Rezler 6.10.1928 v Plzni. Následovaly další pokusy v Hradci Králové. Pardubický seskok (21.4.1929) měl být v pořadí pátým. Toho dne bylo však dost nevlídné počasí, foukal silný vítr a byla zima. Přesto se na pardubickém cvičišti shromáždilo téměř 5 000 lidí. Byli přítomni i reprezentanti města. „Na to konán byl pokusný vzlet nad cvičištěm a při druhém vzletu shozen z letadla pytel písku s padákem. Padák ideálně se rozevřel a jim snesen byl pytel k zemi.“ Rezler čekal dlouho na vhodné počasí, ale vítr spíše zesiloval. Proto seskočil i za špatných povětrnostních podmínek z výšky 500 metrů. Padák se od letadla otevřel ze vzdálenosti přibližně 25 metrů. Pilot vážil 90 kg, padák 18 kg. „Měl možnost rozvinout státní vlajku, se kterou, nadšeně zdraven obecenstvem, blížil se zvolna k zemi.“ Rezler přistál bez jakékoliv nehody v zoraném poli poblíž obecenstva. „Nebýti větru, mohl bych podniknout seskok ještě ve větší výši, takto však býval bych zanesen větrem hodně daleko od obecenstva.“ Rezler absolvoval všech pět dosavadních seskoků za větrného počasí. „Při bezvětří, jak sám doznal, je seskok velmi krásný.“ Po přistání byly Rezlerovi uspořádány nadšené ovace. „On sám pak učinil k obecenstvu prohlášení, v němž vzpomenul budovatele české aviatiky, pardubického rodáka ing. J. Kašpara, který na tomto místě konal před nemnohými lety prvé své vzlety.“ Celý výkon s padákem byl filmován i fotografován. Fotografie seskoku v pardubickém tisku otiskla např. známý fotografický závod J. Deyl. Filmový záznam seskoku byl později promítán pardubické veřejnosti v biografu. „Na dotaz, jaký dojem má pilot při seskoku padákem, sděluje s námi vynálezce Rezler, že při seskoku z letadla zmocní se jej zvláštní, těžce popsatelný pocit padání do hlubiny. Potom však při rozevření padáku pocit tento přetrvává. Není však znáti nějaké trhnutí, nýbrž spíše dostavuje se jako další pocit lehounké houpání. Potom jest unášen větrem kupředu a současně padá. Ve výši není naprosto ničeho slyšeti. Teprve, když se přiblíží asi 100 metrů nad zem, zdá se mu, že on stojí a země s lidmi se k němu rychle přibližuje. Při tom je slyšet hlučení lidí. Při dopadu hnán je silou větru ještě kus dále, takže je zapotřebí býti opatrným, aby se neodřel. Kdyby bylo bezvětří, odpadá tato starost, neboť seskok na zem jest úplně klidný.“ Po seskoku v Pardubicích následovaly další seskoky v Plzni a v již zmíněné Anglii. Východ informoval o Rezlerově seskoku pouze reklamním polem v rubrice Sport. „V neděli 21.4.1929 o 3. hod. odpolední pod patronátem předsedy místní skupiny M. L. L. v Pardubicích a starosty města p. Znojemského bude uspořádán seskok padákem pilotem Josefem Rezlerem, vynálezcem bezpečnostního padáku na letišti v Pardubicích u Kamenného dvora. Seskok bude proveden z letadla Západočeského Aeroklubu v Plzni. V zájmu bezpečí obecenstva je dbáti pokynů pořadatelstva.“ Zdroj.

V roce 1929 organizuje Místní skupina MLL v Pardubicích velký letecký den na vojenském cvičišti v Bohdanči. Jejími aktéry jsou zejména vojenská letadla, která tu byla v tuto dobu dočasně dislokována. Letecký den navštívilo kolem 10 000 lidí, kteří mohli na vlastní oči vidět ukázky akrobacie, vzdušných soubojů, bombardování i seskoku padákem. Měl se uskutečnit I. ročník Memoriálu Ing. Kašpara, ale kvůli nepřízni počasí byl zrušen.

Na schůzi Aviatického družstva v Pardubicích 15.10.1929 odsouhlasen plán, aby se družstvo rozšířilo a stalo se základem nového pardubického aeroklubu. A tak Aviatického družstvo v Pardubicích zaniklo 15.12.1929, kdy se stalo součástí nově vzniklého Východočeského Aeroklubu v Pardubicích (VAP). K zakládajícím členům VAP patřili Jaroslav Lonek, Karel Levý, Jaroslav Wiesner z Chrudimi.

15.12.1929 se v hotelu Veselka konala ustanovující schůze VAP. Schůzi zahajoval předseda Aviatického družstva v Pardubicích Ing. Prokop. Prvním předsedou VAP se stal posádkový velitel plk.dr. Koutňák. VAP se stal centrem především motorového létání, plachtařství organizovala hlavně Místní skupina MLL v Pardubicích.


Začátkem května 1930 VAP dostává první letadla, jsou to dva Š 10, které kvůli absenci hangárů prozatím zůstávají na letišti v Olomouci a až 8.6.1930 jsou přeletěny do Pardubic. Flotily provozovatelů. Než byl postaven první hangár VAP, létalo se do Vysokého Mýta. V tomto roce dostal VAP ještě dopravní de Havilland DH 50, který byl využíván hlavně k provádění vyhlídkových letů. Byl vycvičen jeden pilot a Jaroslav Weisner v aeroklubu obnovil svůj letecký diplom.

V roce 1930 byly vykoupeny pozemky u Kamenného dvora v katastru obce Popkovice pro zřízení letiště a zahájena jednání a úkony k vybudování technického zázemí. Pardubické letiště se svými 25 hektary bylo v té době jedním z největších v republice.


Na valné hromadě z ledna 1931 se stal dalším předsedou klubu velitel železničního pluku plk. Ing. Pachta. VAP má 201 členů.

Letoun L l "LUMP" byl první leteckou konstrukcí Jaroslava Lonka. V pozůstalosti konstruktéra se zachovalo fotoalbum s kresbou letounu na deskách a s označením "Lump, jeho vývoj, činnost a budoucnost". Obsahuje řadu fotografií, které dokumentují stavbu i zalétání typu. Ke stavbě bylo přikročeno patrně na jaře roku 1931. Ve zmíněném fotoalbu lze totiž nalézt jediný datovaný snímek, který zachycuje rozestavená křídla. Byl pořízen 16.5.1931. Fotografie již zkompletovaného draku letounu, ovšem zatím bez motoru, můžeme klást do léta nebo na začátek podzimu 1931. Dne 21.8.1931 totiž regionální list Východ napsal : " Figurantně je ...letadlo hotovo. Chybí již jen maličkost - vlastní motor. Doufejme, že i tento vytoužený sen se šéfpilotovi Lonkovi uskuteční, ačkoliv je to sladká hudba budoucnosti, neboť pořízení takového motoru reprezentuje částka "jen" 20 000 - 30 000 Kč." Nicméně sehnat motor se nakonec podařilo poměrně brzy. Další fotoalbum, tentokrát dokumentující činnost Východočeského aeroklubu v letech 1931-1936, obsahuje dvě fotografie zcela dokončeného letadla, obě označené daty. První byla pořízena 22.11.1931, druhá 3.12.1931. Zachovala se i řada snímků zachycujících L-l v letu nad Pardubicemi. Další osudy tohoto letadla však nejsou známy, v roce 1932 se s jeho motorem Orion již počítalo pro další Lonkův typ L 5. Letoun L l "Lump" byl dvoumístný vzpěrový hornoplošník celodřevěné konstrukce potažené překližkou s plátnem. Plochý, vzduchem chlazený dvouválec Orion LL-30 o výkonu 25 kW, vyráběný továrnou Vilém Michl ve Slaném, poháněl dvoulistou dřevěnou vrtuli. Podvozek byl pevný, dělený, bez průběžné osy. Na jeho vzpěrách umístěny olejopneumatické tlumiče. Technické údaje ani výkony nejsou známy. Letoun L-l byl opatřen poznávací značkou OK-VAF. Je zajímavé, že tato imatrikulace je v rejstříku uvedena až u typu L 5.

V květnu 1931 proběhla Celostátní výstava tělovýchovy a sportu.

Její součástí byl i letecký den pořádaný VAP. Proběhl 13.9.1931, zúčastnilo se ho 20 letounů a v jeho rámci proběhl i I. ročník Memoriálu Ing. Kašpara (pozn. už v roce 1929 ho chtěla uspořádat Místní skupina MLL v Pardubicích). Pan Formánek z České Třebové předvedl svůj vrtulník. Před 15 000 diváků se předvedli pardubičtí piloti Lonek a Levý, akrobacii předvedl Tassilo, princ z Hanau, hrabě ze Schaumburgu, druhorozený syn majitele hořovického panství († 16.5.1932), který během druhého letu vysadil z letounu Messerschmitt BFW M.23b svého "spolujezdce" Conrada za letu a ten se snesl k zemi na padáku.

Již za úplného šera nastal odvážný skupinový seskok místních pilotů Karla Levého a Jaroslava Lonka, členů a učitelů VAP. Oba piloti byli opatřeni padáky naší armády značky PAK a vznesli se do výše přes 800 metrů. Letadla v úplném již soumraku ocitla se v temných mracích a obecenstvo se zatajeným dechem očekávalo seskok odvážných letců. Z letadel blízko sebe letících vyskočili oba letci a v několika okamžicích pod temnými mraky rozvinuly se bělostné padáky a oba letci za potlesku nesčetných davů a za přihlížení předsedy vlády Udržala snášeli se s výšky dolů. Původně se mělo jednat o skupinový seskok tří členů VAP. Tím třetím měl být pilot Petr. V důsledku technické závady letounu však k tomu nedošlo. Nejednalo se samozřejmě o první seskok letců, ten předvedli již ve čtvrtek 10.9.1931 z výšky 800 m, další pak v sobotu 12.9.1931.

V roce 1931 bylo ve stavu VAP 7 strojů včetně stroje L 1 konstruktéra Jaroslava Lonka.

Za rok 1931 letadla VAP uskutečnila úctyhodných 1 476 vzletů.


V lednu 1932 proběhla další valná hromada, která do čela VAP ustanovila Ing. Vencla.

V roce 1932 souběžně vznikala letadla L 4 a L 5 konstrukce Jaroslava Lonka. Byla určena pro třetí ročník mezinárodního závodu sportovních letounů Challenge International de Tourisme. Ten tvořil rozsáhlé technické zkoušky, zkouška maximální rychlosti a okružní let Evropou, jehož trasa vedla přes naše území se zastávkami v Praze a Brně. L 4 s motorem Walter Junior o výkonu 88 kW byl určen pro kategorii I. (hmotnost pražného letounu do 480 kg). L 5 s motorem Orion LL-30 o výkonu 25 kW pro kategorii II. (hmotnost prázdného letounu do 336 kg). Původně se s letouny pravděpodobně počítalo i pro závod sportovních letadel Malou Dohodou, který se měl konat v červnu. Již v květnu 1932 však byla tato soutěž, vypsaná jugoslávským královským aeroklubem, odřeknuta, a to z úsporných důvodů. Po schválení návrhů byla zahájena stavba letadel. V obou typech již zrála Lonkova konstrukční filosofie, která později vyvrcholila strojem Zlín Z XII. Lonkovým cílem bylo postavit ekonomický a jednoduchý letoun s nízkou kupní cenou. Tento záměr spojoval se snahou dát svým konstrukcím ladný tvar a aerodynamickou jemnost zdůrazněnou štíhlostí trupu a křídel. Celý život prosazoval moderní koncepci dolnoplošníku bez výztuh a vzpěr. (Pokud samozřejmě nepočítáme Lonkovu první leteckou konstrukci - L l. Určitou výjimkou v tomto ohledu i pozdější Zlín Z IX, koncipovaný jako vzpěrový dolnoplošník). Aeroklub Republiky československé oba letouny přihlásil do soutěže pod startovními čísly T-5 a T-6. Podle seznamu soutěžících uveřejněného v Letci téhož roku měl být pilotem L 4 Lonek a L 5 Karel Levý. Nakonec se však nepodařilo získat motor Junior pro L 4, neboť VAP neměl dostatek finančních prostředků na zakoupení a továrna Walter odmítla motor půjčit, protože byl již zamontován do letounu Breda 15S, který sama továrna přihlásila do Challenge. Z toho důvodu bylo rozhodnuto dokončit pouze L 5. Podle dostupných informací byl letoun L 4 dvoumístný dolnoplošník celodřevěné konstrukce, kromě motoru jinak shodný s L 5. Do jakého stadia se dostala jeho stavba, se však nepodařilo zjistit. Na stavbě tohoto letounu se kromě Lonka podílela i řada dalších členů VAP: Levý, arch. Schůller, Roček, Calaš, bratři Němečkové, Kolářský, Procházka a Hošek. Původní vzduchem chlazený dvouválec Orion s reduktorem byl pro malý výkon nahrazen tříválcovým, vzduchem chlazeným motorem Walter Polaris o výkonu 37-44 kW). V seznamu startujících a jejich letounů k mezinárodnímu závodu turistických letadel Evropou ( Letec, červenec 1932 ) je ještě typ uveden s původním motorem. Na všech dostupných fotografiích je vybaven již Walterem Polaris. Lze tedy předpokládat, že Orion byl na L 5 namontován pouze velmi krátkou dobu. Na konci července 1932 došlo k dohotovení letounu, následovaly letecké zkoušky.

Na konci září 1932 Ministerstvo veřejných prací ČSR schválilo letiště v Popkovicích u Kamenného dvora.

9.10.1932 se konal II. letecký den VAP, který vidělo na 12 000 diváků. Byl přítomen v té době největší dopravní letoun v čs. službách, Fokker F VII b/3m, patřící Československé letecké společnosti. Byly s ním podnikány vyhlídkové lety. Z horkovzdušného balónu na padáku seskočil z předešlého roku známý Němec Conrad. Akrobacii předvedli i vojenští letci v čele s rtm. Novákem. V průběhu leteckého dne ovšem došlo nejprve k tomu, že svůj stroj zničil p. Kratochvíl ze Zábřehu (stroj vlastní konstrukce, sám pilot - samouk), ale sám naštěstí zůstal nezraněn. Letecký den byl spojen s II. ročníkem Memoriálu Ing. Kašpara– 3x 50 km okruh Pardubice - Bohdaneč - Heřmanův Městec - Chrudim - Pardubice. U Chrudimi došlo k havarii Lonkova letadla L 5, při němž uhořela jeho snoubenka, Ginette Ferron, učitelka jazyků v Pardubicích. Ostravský ing. František Diviš, který měl letoun Letov Š 10.30 OK-ILU spolu s MUC. Jaroslavem Tenglerem se zúčastnili leteckého dne a při soutěži v přistání na cíl došlo k přetažení a pádu, při němž byl letoun zničen a oba členové posádky zraněni. 

V tomto roce se v expozici pardubického zámku objevil původní letoun Ing. Kašpara, který renovovali členové VAP.


V roce 1933 se uskutečnil III. letecký den VAP a III. ročník Memoriálu Ing. Kašpara. Před 25 000 diváků se předvedlo nejen 40 letounů účastnících se memoriálu, ale i vojenští piloti, nové letouny Místní skupiny MLL ve Zlíně a opět fokker ČLS.

Z Chrudimi byl získán kluzák Skaut (jeden ze dvou postavených v Chrudimi o rok dříve) a tak v listopadu 1933 vznikl Plachtařský odbor MLL v Pardubicích


Létat se začalo až v únoru 1934. Vlastně se spíše "skákalo" do vzdálenosti kolem 100 m na stráni Na Sutinách u Pardubiček, což bylo shledáno jako nedostatečné. Následovaly pokusy v Poběžovicích u Holic a v Jezbořicích. Prvním plachtařským instruktorem byl pan Beck ze Svítkova. Plachtařský odbor MLL v Pardubicích stavěl v pronajatých prostorách fy Kerhart & Tachecí kluzáky Zögling a větroně Espenlaub a Skaut. Začalo se létat i na novém letišti v Popkovicích. Používalo se jak gumové lano, tak později i motorový naviják. Doba letu se pohybovala okolo 30 s.

27.5.1934 v Pardubicích byla ustavena Kašparova župa MLL, ale pro malý zájem tamních činovníků došlo po roce k jejímu přesunutí do Vysokého Mýta.

V roce 1934 se letecký den nekonal, zejména z finančních důvodů - armáda, coby hlavní sponzor motorového létání, neměla peníze.


V únoru 1935 Jaroslav Lonek nastoupil jako šéfkonstruktér Zlínské letecké akciové společnosti (ZLAS) ve Zlíně.

Jaroslav Wiesner se také podílel na stavbě letadel Místních skupin MLL v ChrudimiPardubicích. Právě Plachtařský odbor MLL v Pardubicích postavila celodřevěný jednomístný větroň Espenlaub německé konstrukce, který byl v roce 1935 jediný tohoto typu v Československu. Wiesner se stal jedním z iniciátorů motorizace větroně. Stroj byl vybaven miniaturním odhazovacím podvozkem a nad centroplán byl instalován pomocný motocyklový motor, pohánějící tlačnou vrtuli. Výsledky zkoušek však nesplnily očekávání, především pro nízký výkon motoru.

22.9.1935 na leteckém dnu v poprvé předveden vírník či autogyra, patřící fmě Baťa Zlín. I přes bohatý letový program přišlo pouhých 6 000 diváků. 


Koncem ledna 1936 letci z královéhradeckého letiště cvičili  v Pardubicích, kde mimo jiné provedlo 12 letounů útok na město. Piloti předvedli souboj letadel a následoval nálet na most. Nadporučík Chmela od LP 4 startoval z Popkovic na stíhacím letounu a neměl dostatečně prohřátý motor. Sotva se vznesl, motor se zastavil. Letoun narazil do meze a postavil se na vrtuli. Nikomu se nic nestalo. Letadlo bylo později dopraveno na letiště v Hradci Králové.

V květnu 1936 se konal Kašparův den jako vzpomínková akce na pardubického rodáka a zároveň bylo provedeno vyřazení nových pilotů a křest nových letadel. Akce účastnil i E. Čihák. V roce 1936 se letecký den opět nekonal. VAP měl ve stavu 19 letounů. Člen VAP, arch. Schiller, zajistil na letišti výstavbu pavilonu pro piloty a byly zahájeny přípravné práce ke stavbě nového hangáru, co je v něm dnes odbavovací hala pro cestující s vedle stojící dílnou. Hangár byl slavnostně otevřen při leteckém dnu, kdy byl divákům představen nový typ větroně Polanecký, který zkonstruoval Jaroslav Weisner a zalétal Ing. Elsnic (šéfpilot MLL). Olomoučtí plachtaři přiletěli s letounem Aero Ae 25 a větroněm Lída ve vleku, předvedeny byly tři letouny Zlín Z XII a velký úspěch měl i čtrnáctiletý plachtař R. Wider.

V roce 1936 se pro lepší podmínky např. efektu nosného pole větrem nafukovaného svahu přestěhovali plachtaři do Podhořan u Ronova. Provoz kluzáků Zlin  Z V.

Ve dnech 21.-24.8.1936 probíhalo ve východních Čechách největší vojenské cvičení v historii prvorepublikové armády. Cvičení se osobně účastnil i prezident Beneš (byl ubytován v Pardubicích), byli tu pozorovatelé ze spojeneckých armád Malé dohody - Jugoslávie a Rumunska, dále pak pozorovatelé ze SSSR a Francie. Celkem se cvičení účastnilo přes 102 tisíce mužů. V pondělí 24.8.1936 byly manévry skončeny na hradě Lichnici, kde bylo ředitelství cvičení. 25.8.1936 vítězná modrá strana provedla na pardubickém letišti přehlídku za účasti prezidenta Beneše. Byly to jednotky II. sboru a 2. jezdecké brigády sestávající z 773 důstojníků, 134 rotmistrů, 14 270 mužů, 70 děl, 24 tanků a 72 letadel.


V únoru 1937 Místní skupina MLL v Pardubicích požádala ministerstvo školství a národní osvěty, aby pro ní smělo být vyrobeno 5 kluzáků k dokončení výcviku v plachtění u Pohořan v Železných horách.

12.8.1937 se p
Zdroj: http://hradecky.denik.cz/zpravy_region/letiste_serial_20101108.html
ři startu u Pardubic zničil podvozek letadla od LP 4.

helo8249.JPG (5799207 bytes) Fotomapa z roku ?

V roce 1937 se dobudoval nový moderní hangár. Náklady 300 000,- Kč byly napůl hrazeny Ministerstvem veřejných prací ČSR a Explosií Semtín. Hangár mohl pojmout až 20 letounů, byly v něm zařízené dílny, garáže, klubovna, kanceláře, byt správce, pokoje pilotních učitelů a žáků, meteostanice a terasa s květinovou výzdobou. Letecké slavnosti připravené k zahájení provozu hangáru musely být pro nepřízeň počasí omezeny, nekonal se ani další ročník memoriálu. Přesto přišlo mnoho diváků, ukázky umění pardubických i vojenských pilotů dosáhly vysoké úrovně a dokonce existuje i filmový záznam z této akce.

Výstavba letiště pro posilové letecké jednotky.

Veřejné hlavní letiště a stálé vojenské letiště. Rozměry 800 x 860 m. Hangáry, ubytovací a skladové prostory.

V roce 1937 Jaroslav Wiesner z Chrudimi postavil větroň Chrudim. Hangárován a létán měl být v Pardubicích. O jeho dalším osudu existují dvě verze: buď byl odvezen Němci po záboru letiště roku 1939, nebo s ním J. Wiesner nějaký čas experimentoval a nakonec ho před příchodem Němců spálil.

V listopadu 1937 se Dělostřelecký pluk 154 přemístil z Prahy do Pardubic.


1.1.1938 z Chebu se přesunula Letecká povětrnostní stanice 2.

5.1.1938 z Kbel se přestěhovalo velitelství Třetí peruti leteckého pluku 4. Velitel mjr. let. Alexander Hess.

5.1.1938 z Kbel se přestěhovala Letka 46.

5.1.1938 z Kbel se přestěhovala Letka 47.

5.1.1938 z Kbel se přestěhovala Letka 48.

18.2.1938 vznikla Letecká radiotelegrafní stanice 17.

Aktivity VAP směřovaly k výcviku pilotů pro potřeby armády. Přihlásilo se 75 nových pilotů. Zavedení aerovleku v roce 1938.

Pan Josef Prokop zakoupil  ve Studénce letoun Tatra T 201 OK-PTP.

V roce 1938 byly zahájeny nové kursy jak v Pardubicích, tak v Podhořanech, cvičily se aerovleky za letounem Letov Š.118, který byl MLL zapůjčen, úspěchů dosahovali i modeláři (V. Špulák - 2. místo na soutěži ve Zlíně).

7.9.1938 svobodník František Štička při přistání ve dvojici zabil dva koně. Jeho B.534.296 "J7" od Letky 48 se postavila na nos.

12.9.1938 vzniklo Středisko hlásné služby Pardubice mimo mobilizační plány. Krycí jméno E. Velitel mjr. let. Gustav Beránek. Podléhalo veliteli Ústředny hlásné služby Praha.

Teritoriální obrana proti letadlům TOPL. Podrobnosti.

Semtínská Skupina OPL II/154 měla v podřízenosti baterie 4, 5 a 8/154 s 8,35 cm PLK vz.22

-dvě stálé roty kulometů proti letadlům 1/4, 2/48 srKPL. Jednalo se organizační celky, které byly vytvořeny až v době uvádění čs. armády do stavu zvýšené bojové pohotovosti během mnichovské krize, konkrétně v době vyhlášení tzv. „plánu C“, tj. povolání záložníků na zvláštní cvičení realizované 13.9.1938. Celkem bylo vytvořeno 48 srKPL, které většinou dosáhly bojové pohotovosti 15.9.1938. Každá z těchto rot disponovala 12 ks 7,92 mm kulometu vz. 26, rozdělených do tří čet.

14.9.1938 se velitelství Třetí peruti leteckého pluku 4 přesunulo na polní letiště Dvůr Kokešov (okres Pardubice).

14.9.1938 se Letka 46 přesunula na polní letiště v Přelouči.

14.9.1938 se Letka 47 přesunula na pomocné vojenské letiště u Heřmanova Městce.

14.9.1938 se Letka 48 přesunula na polní letiště Dvůr Kokešov.

14.9.1938 z Hradce Králové se přesunula Letka 73.

14.9.1938 z Hradce Králové se přesunula Letka 74. Po přeletu byly letouny rozmístěny po okraji letiště a mužstvo začalo budovat okopy. Zbytek přiletěl 15.9.1938.

15.9.1938 z Hradce Králové se přesunulo velitelství Druhé peruti leteckého pluku 6. Velitel pplk. let. Jaroslav Neubauer.

Mobilizační těleso 604 vzniklo z Leteckého pluku 4. Vytvořeno celkem 25 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Pardubice a Praha.

V září 1938 letiště mělo stupeň dokončení 100 %, plné vybavení, kasárna.

24.9.1938 bylo velitelství Druhé peruti leteckého pluku 6 začleněno do stavu Mobilisačního tělesa 606 jako mobilizovaný útvar 606-A-6. Vznikla II. peruť leteckého pluku 6, velitelství. Krycí jméno Kaplička. Velitel pplk. let. Jaroslav Neubauer. Podléhalo veliteli Leteckého pluku 6, od 5.10.1938 veliteli Velitelství letectva III. armády, od 15.10.1938 veliteli Velitelství letectva východní skupiny, od 15.11.1938 veliteli Velitelství letectva III. armády a od 7.12.1938 veliteli Leteckého pluku 6.

24.9.1938 se Letka 73 začlenila do sestavy Mobilisačního tělesa 606 jako mobilizovaný útvar 606-A-7. Vznikla Polní letka 73. Krycí název ? Velitel kpt. let. Ota Grof, od 26.9.1938 npor. let. Ladislav Čech a od 11.10.1938 mjr. let. Filip Doležal. Podřízena II. peruti leteckého pluku 6, velitelství.

24.9.1938 se Letka 74 začlenila do sestavy Mobilisačního tělesa 606 jako mobilizovaný útvar 606-A-8. Vznikla Polní letka 74. Krycí název ? Velitel kpt. let. Václav Nechutný. Podřízena II. peruti leteckého pluku 6, velitelství.

24.9.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 2 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 604.

24.9.1938 byla Letecká radiotelegrafní stanice 17 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 604.

26.9.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 2 v sestavě Mobilisačního tělesa 604 jako mobilizovaný útvar 604-C-3.

26.9.1938 vznikla Letecká radiotelegrafická stanice 17 v sestavě Mobilisačního tělesa 604 jako mobilizovaný útvar 604-C-5.

Petr Uruba byl desátníkem československého letectva a členem Letky 73, Leteckého pluku 6. Tato letka byla v době zářijové mobilizace přemístěna z Hradce Králové na pardubické letiště. Zde je svědectví plukovníka Uruby o celé události: Již od dubna 1938 (?) jsme létali na letadlech B.71 sovětské výroby, byly to rychlé, lehké bombardovací letouny, piloty velmi oblíbené pro svoji obratnost a rychlost. Asi kolem 20.9.1938 (to nevím přesně) (bylo to 27.9.1938) přiletělo na letiště Pardubice sovětské letadlo (?) s několika piloty. Jednomu z těchto pilotů byla přidělena jedna z našich stíhaček B.534. My jsme se zájmem sledovali, jak pilot si pozorně prohlédl pilotní prostor. Jeden z našich stíhacích pilotů ho seznámil s přístroji, ruský pilot do letadla nasedl, pomalu roloval na start a vzlétl. Nad letištěm provedl několik ostrých zatáček a hladce přistál. Potom ještě jednou opakoval start i přistání. To vše dělal proto, aby zjistil, pro jaké letouny by se letiště hodilo, neboť Sovětský svaz měl do Československa dodávat bojové letouny. Pokud si pamatuji, sovětští letci se na letišti zdrželi jen jeden den. My jsme s nimi nemluvili, ale o účelu jejich návštěvy jsme věděli. V době mobilizace jsme rozmístili letouny na různá místa a také začali kopat ochranné zákopy. Po vyhlášení mnichovského diktátu – odstoupení Sudet, byli jsme přemístěni na Slovensko a do Hradce Králové jsme se vrátili krátce před Vánocemi 1938. Tak to je asi vše, co bych Vám mohl povědět o letcích ze Sovětského svazu. My jsme byli přesvědčeni, že jejich pomoc v případě potřeby byla míněna vážně. Sověti v Československu do 15.3.1939.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

Mnichovské události znamenaly zrušení leteckého dne.

aa.png (466402 bytes)

5.10.1938 z Velvar (okres Kladno) se přesunula III. peruť leteckého pluku 4, velitelství.

5.10.1938 z Lobečku se přesunula Polní letka 46.

5.10.1938 z Lobečku se přesunula Polní letka 47.

5.10.1938 z Lobečku se přesunula Polní letka 48.

8.10.1938 z Českého Brodu se přesunuly Polní letecké dílny 1.

12.10.1938 se II. peruť leteckého pluku 6, velitelství přesunula do Spišské Nové Vsi.

12.10.1938 se Polní letka 73 přesunula do Spišské Nové Vsi.

12.10.1938 se Polní letka 74 přesunula do Spišské Nové Vsi.

15.10.1938 se Polní letecké dílny 1 přesunuly do Kbel.

21.10.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 2 demobilizována.

21.10.1938 byla Letecká radiotelegrafická stanice 17 demobilizována.

21.10.1938 bylo Středisko hlásné služby Pardubice demobilizováno.

28.10.1938 se III. peruť leteckého pluku 4, velitelství přesunulo do Nitry.

28.10.1938 se Letka 46 přesunula do Nitry.

28.10.1938 se Letka 47 přesunula do Nitry.

28.10.1938 se Letka 48 přesunula do Nitry.

9.11.1938 z Nitry se přesunulo III. peruť leteckého pluku 4, velitelství.

9.11.1938 z Nitry se přesunula Letka 46.

9.11.1938 z Nitry se přesunula Letka 47.

9.11.1938 z Nitry se přesunula Letka 48.

10.11.1938 byla III. peruť leteckého pluku 4, velitelství demobilizována.

10.11.1938 byla Letka 46 demobilizována.

10.11.1938 byla Letka 47 demobilizována.

10.11.1938 byla Letka 48 demobilizována.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště hotová, která zůstanou v používání jako nezbytně nutná. Stálá vojenská letiště obsazena trvale vojenskou leteckou posádkou a kromě toho slouží též účelům letectva civilního. Jsou to Hradec Králové, Pardubice, Brno, Piešťany, Nitra, Zvolen, Žilina, Bratislava.


15.3.1939 do Pardubic dorazily od Náchoda přes Hradec Králové oddíly německých ozbrojených sil. 

Kolem poledne pak bylo obsazeno i letiště pozemními sledy Luftwaffe.

Na letišti v Pardubicích přistál transportní Ju 52 v doprovodu stíhacích Bf 109. Z letadla vystoupil Generalleutnant Ulrich Grauert hel043.jpg (11809 bytes) a General z.b.V. zum Reichsminister für Luftfahrt Heinrich Danckelmann hel044.jpg (9407 bytes).

Grauert přijal hlášení od velitele Třetí perutě leteckého pluku 4 mjr. Alexandra Hesse a převzal nad letištěm kontrolu.

helo9673.jpg (125243 bytes) Zápisník letů Otakara Hrubého.

Po okupaci byla letová činnost VAP zastavena, někteří členové odešli do zahraničí bojovat, někteří se zapojili do odbojové činnosti.

Větroň Chrudim měl být odvezen Němci, či Jaroslav Wiesner ho nakonec zlikvidoval požárem.

Německá Luftwaffe tak získala letiště s relativně novými kasárnami.

V březnu 1939 z Fürstenwalde přiletěla II./ZG 141 s Bf 109 D. Podrobnosti.

he652.jpg (358094 bytes)

1.5.1939 (?) odletěla do Olomouce.

Od 1.7.1939 Fliegerhorst-Kommandantur Pardubitz (Velitelství letiště), podřízené Flughafen-Bereichs-Kommando Pilsen ( Velitelství letištní oblasti), podřízené Luftgau-Kommando VIII.

24.8.1939 Jaroslav Lonek ilegálně utekl do Polska.

K 1.11.1939 z Oldenburgu se přesunula Schule/FAR. 32. Satelitní letiště Chrudim, Skuteč a Zbraslavice. Rozdělení jednotky na vlastní leteckou školu se třemi rotami na letišti v Pardubicích, výcvikový prapor I. Ausbildungs-Bataillon, I./FAR.32 se dvěma rotami byl v Žamberku. MAPA.


Ze SSSR byli přes Podkarpatskou Rus, Maďarsko a Slovensko zpět do vlasti GRU ilegálně vysláni bývalí českoslovenští letci z Otrokovic čet. Radoslav Selucký – „Lis“ (23.3.1904 – 28.7.1943 popraven v Drážďanech), čet. Jan Vycpálek – „Tereza“ (29.11.1905 – 8.9.1943 popraven v Drážďanech), des. Jaroslav Lonek – „Ler“ (22.12.1904 – květen 1943 popraven v Drážďanech), Vladimír Bobák – „Bredov“ (4.2.1912 – 12.7.1943 popraven v Drážďanech), Jiří Calaš (byl zatčen v Maďarsku a zřejmě popraven), radiotelegrafista Miloslav Hůla – „Čáp“ (14.2.1915 – 16.3.1943 popraven v Berlíně - Plötzensee) a Jan Polanský. Jejich úkolem bylo posílit sovětskou zpravodajskou síť proti Německu. Navázali spolupráci s činiteli Obrany národa mjr. Janem Sadílkem a plk. Miroslavem Berkou, zprávy pak předávali rezidentu sovětské rozvědky Leonidu Andrejeviči Michajlevovi – Mochovovi. Rezidentem skupiny byl Vycpálek. Ke zpravodajskému a finančnímu krytí činnosti zakoupil papírnickou firmu v Praze na Letné, Kamenická 46, odkud skupinu řídil a udržoval spojení se sovětským konsulátem v Praze. Bobák působil v Brně, kde vytvořil zpravodajskou skupinu (Ladislav Havelka, František Havelka, radista Gustav Košulič a Jindřich Pintera), která udržovala rádiové spojení s Moskvou. V Ostravě vedl podobnou skupinu Hůla. Hlavním úkolem Jaroslava Lonka bylo zjišťovat informace o letecké výrobě. Pozoruhodné je, že Lonek žil po sedmi měsících ilegální nepřítomnosti pod svým jménem a se svou rodinou v Pardubicích, aniž by to způsobilo sebemenší podezření německých orgánů či gestapa. Manželka Božena totiž za jeho pobytu v zahraničí uváděla, že pracuje jako obchodní cestující. Aby mohl co nejvolněji cestovat po území protektorátu a organizovat přitom zpravodajskou síť, požádal Jaroslav Lonek svého přítele Františka Formana, aby ho zaměstnal jako obchodního cestujícího u své firmy na prodej vah v Albrechticích. Tohoto krycího zaměstnání vskutku úspěšně využíval ke služebním cestám, na kterých navazoval kontakty s řadou spolupracovníků. Na Pardubicku tvořili jádro Lonkovy skupiny především jeho známí z okruhu VAP. Do odbojové činnosti se zapojila i jeho manželka Božena Lonková, která mezitím otěhotněla a očekávala narození dítěte, což pro ni nebylo vůbec jednoduché. Malá Ginette se narodila 12.12.1940. 

5.9.1940 zničení školního letounu Bü 131 WNr. 267 "DD+CH" od Schule/FAR 32.

30.11.1940 zničení školního letounu Go 145 WNr. 1226 od Schule/FAR 32 pro technickou závadu u Pardubic. Uffz.Mandt zahynul.

8.12.1940 bylo území protektorátu svěřeno Flakgruppe Bohmen. Ta se dělila ještě na tři Flak-Untergruppe, jež byla umístěna v lokalitách, v nichž byla umístěna nejdůležitější zařízení pro válečnou výrobu, např. rafinérie či zbrojovky. Jednalo se Flak-Untergruppe  Mahren - oblast Moravy hlavní postavení v Brně a Moravské Ostravě, Flak-Untergruppe Elbe - střední a východní část Čech s úseky Praha, Kralupy, Kladno, Kolín, Domašín, Pardubice a Flak-Untergruppe Pilsen - západní Čechy s hlavními pozicemi obrany u Plzně. Hlavňové prostředky protiletecké obrany.


30.1.1941 poškození školního letounu W.34 WNr. 792 od Schule/FAR 32 při pojíždění. Poškození letounu 70 %. Radista Gefr. Divo zraněn.

4.3.1941 byl zatčen Selucký a 6.3.1941 i jeho kolegové. Dne 9.3.1941 byl zatčen i Jaroslav Lonek, jako poslední. Prozrazeni byli až díky konfidentům SD Jaroslavu Bednářovi (nar. 27.4.1905, po válce nezvěstný) a Františku Foukalovi. 

30.3.1941 poškození školního letounu W.34 WNr. 2704 od Schule/FAR 32 chybou pilota. Poškození letounu 15 %. Uffz.Kulik zraněn.

Fw 56 "TU+BQ" helo7276.jpg (123592 bytes)

11.4.1941 poškození školního letounu Ar 96 WNr. 0155 od Schule/FAR 32 při přistání. Poškození letounu 10 %. Fw. Eitemüller zraněn.

23.6.1941 poškození školního letounu Go 145 WNr. 1363 od Schule/FAR 32 chybou pilota. Poškození letounu 55 %.

23.6.1941 poškození školního letounu Go 145 WNr. 1006 od Schule/FAR 32 chybou pilota. Poškození letounu 25 %.

Fw 44 helo7270.jpg (195961 bytes)

Fotky. (Kdy a kde?) He 72 A se znakem školy , Junkers W.34 , Junkers W.33 , NAA 57-P-2 ukořistěný ve Francii , He 70 , .

He 45 "PF+QB" od Sch/FAR 24 z Olomouce , Fw 56 A-1 "PM+AP" WNr.914 a Ar 68 E WNr.1558 "VB+NQ" od Sch/FAR 24 z Olomouce , .

Praga E 39 "VB+SI" WNr.18 , Go 145

Uffz. Erich Offenloch s kulometem .

V srpnu 1941 se do Pardubic přemístila protiletadlová jednotka Flak-Ersatz-Abteilung 99. Z pěti baterií byly dvě v Kolíně.

Postupně pak plochu letiště rozšířily nové pojezdové dráhy (betonové), byl zvýšen počet hangárů a provozních budov. Výstavba skladu paliva a . Kdy?

14.9.1941 se u obce Zbyslavec (okres Chrudim) zřítil Junkers W.34 WNr. 454 "ND+YI" od FFS A/B 32. Ze čtyřčlenné posádky jeden muž 15.9.1941 zemřel v nemocnici. Letecká badatelna.

1.10.1941 (v červenci 1941 ?) byla přejmenována na FFS A/B 32.

13.-14.9.1941 zničení školního letounu W.34 WNr. 454 "ND+YI" od FFS A/B 32. Tři (čtyři) muži zraněni.

E.39 "RU+AF" a "VB+SW" , VW+RC" , .

8.10.1941 zničení školního letounu Š.328.23 "TC+PF" od FFS A/B 32 pro poruchu motoru a ztrátu vrtule. Flg. Fritz Jakob zraněn.

1.11.1941 utopení školního letounu Bü 131 WNr. 658 od FFS A/B 32 ve vodní nádrži Seč. Flg. Adolf Altmann zahynul.

Letov Š.328 "BB+DI" v listopadu 1941

27.11.1941 zničení školního letounu Ar 68 WNr. 1909 "PF+NE" od FFS A/B 32. Ofw. Gustav Schramm.


31.1.1942 gestapo zatklo i Boženu Lonkovou. 

5.2.1942 zničení školního letounu Fw 58 WNr. 3002 "PF+NE" od FFS A/B 32. Dva muži zahynuli.

V noci z 24. na 25.10.1942 nálet britského bombardéru Halifax Mk. II od No. 138 Squadron RAF na pardubické letiště.


12.1.1943 bylo odsouzeno k smrti celkem 50 lidí. Samozřejmě i pětka našich letců: Jaroslav Lonek, Radoslav Selucký, Jan Vycpálek, Vladislav Bobák, Miloslav Hůla.

21.1.1943 poškození školního letounu Ar 68 WNr. 1666 od FFS A/B 32 pro poruchu motoru východně Pardubic. Poškození letounu 70 %.

Asi od února 1943 Flugplatzkommando A 14/XVII podřízeno Flughafen-Bereichs-Kommando 2/XVII ( Velitelství letištní oblasti) ve Kbelích, podřízeno Luftgau-Kommando XVII

17.6.1943 zničení školního letounu Bü 181 WNr. 210152 "SK+EB" od FFS A/B 32. Náraz do stromu. Instruktor Fw. Fritz Peetz zahynul, žák Gefr. Werner Hundermark těžce zraněn.

30.8.1943 poškození školního letounu He 72 WNr. 407 od FFS A/B 32 pro poruchu motoru. Poškození letounu 85 %. Dva muži zraněni.

15.10.1943 FFS A/B 32 byla přejmenována na FFS A 32.

V roce 1943 byla postavena dřevěná maketa rafinérie Fanto Werke A. G. mezi Svítkovem a Popkovicemi.

Poplachová hláska 203 patřila pod Flugwachkommando Prag. Od kdy?


25.1.1944 FFS A 32 byla rozpuštěna, kdy její zbytky převzala FFS A 9 v Grottkau Stary Grodkow v Polsku. MAPA.

29.1.1944 přiletěla z Pančeva operačně výcviková SG 151, (Stab/SG 151, 5./SG 151, 6./SG 151, III./SG 151 s 7. a 8./SG 151) s asi 75 bitevními letouny Ju 87. Velitel Geschwaderkommodor SG 151 Oberst Karl Christ - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (19.2.1943, jako 193. z celkem 863).

Primárním úkolem SG 151 byl výcvik posádek pro doplnění frontových jednotek (včetně bojového výcviku).

Letecká střelnice Bělečko pro střelbu z palubních zbraní a pro bombardování. Tato část lesa byla využívána jako cílová plocha pro nácvik bombardování a pro cvičnou střelbu z palubních zbraní.

Výcvik trval v průměru tři týdny, během nichž měli žáci nalétat třicet hodin.

V únoru 1944 ze základny Deblin Irena přiletěly 3 kusy bitevních letounů Henschel Hs 129 B-1 a 14 kusů Hs 129 B-2. Staly se součástí 6./SG 151. Velitel Hptm. Gero Herr (15.2.1944 - 17.8.1944. Výcvik se prováděl i na letišti Vysoké Mýto, Choceň.

1.4.1944 zničení Hs 129 B-2 WNr. 0287 "6Q+QQ" od  6./SG 151. Pilot Fw. Giselbert von der Horst narazil při nácviku hloubkového útoku do země u obce Dobřenice Dobschenitz (okres Hradec Králové).

Na jaře 1944 Boženu Lonkovou propustili pro nedostatek důkazů. Ale nastalo opětovné zatýkání, výslechy, a potom propuštění.

K 1.4.1944 vznikl Fliegerhorst-Kommandantur A (o) 14/XVII (Velitelství letiště), nadále podřízeno Flughafen-Bereichs-Kommando 2/XVII (Velitelství letištní oblasti) ve Kbelích, to bylo podřízeno Luftgau-Kommando XVII.

22.4.1944 zničení Ju 87 WNr. 2979 "BD+HQ" od 5./SG 151. Lt Karl Serian zahynul, druhý člen posádky nezraněn.

Od dubna 1944 dodávky bitevních letounů Fw 190 F-8 nejdříve asi 5./SG 151. Instruktoři jednotky také přeškolovali frontové letce při přechodu z Ju 87 na Fw 190. Během války bylo z instruktorů a nejzkušenějších žáků SG 151 vytvořeno Einsatzkommando, které bylo určeno k vedení vzdušného boje. Výzbroj tvořily Fw 190 různých verzí.

2.5.1944 zničení Hs 129 B-2 WNr. 0321 "CH+SN" od 6./SG 151. Pilot Fw. Johannes Marcy se z neznámé příčiny zřítil po vzletu z choceňského letiště u obce Sruby Srub (okres Ústí nad Orlicí).

5.5.1944 zničení Hs 129 B-1 WNr. 0164 "6Q+QG" od 6./SG 151 u obce Košovice Koschowitz (okres Benešov). Pilot Uffz. Werner Keuneck zahynul.

V rámci přezbrojování bitevního letectva Luftwaffe se v průběhu roku 1944 objevily na letišti v Pardubicích i dvě gruppe SG 3. Předmětem přezbrojení byl přechod od zastarávajících Ju 87 D-5 na na Fw 190 F, nebo G.

11.5.1944 poškození Fw 190 F-8 WNr. 580455 "6Q+TE" od 5./SG 151. Ofw. Karl Rehm zraněn.

Od 15.5.1944 se tak III./SG 3 učili létat frontoví piloti na nové technice a to pod vedením instruktorů z SG 151.

27.5.1944 u obce Třebosice se při záletu po opravě zřítil letoun Ju 87 D-5 WNr. 140819  "6Q+NR" či "NE+RO" od 5./SG 151. Pilot Uffz. Günther Dietrich od KG 40 zahynul, druhý člen posádky nezraněn.. VLA Čepí. Letecká badatelna.

28.5.1944 průzkum letiště a rafinérie jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

4.6.1944 zničení Fw 190 F-8/R1 WNr. 930572 "GQ+TN" od 9./SG 3 u Borohrádku. Uffz. Kurt Starke zahynul.

4.6.1944 zničení Fw 190 F-8 WNr. 580613 "TN+SW" od 9./SG 3 při nouzovém přistání kvůli poruše motoru u Kostelce nad Orlicí. Lt. Wolfgang Nank těžce zraněn.

7.6.1944 zničení Fw 190 F-8 od 7./SG 3 při nouzovém přistání kvůli poruše motoru u Dražkovic. Lt. Günther Wenzel těžce zraněn.

7.6.1944 poškození Ju 87 WNr. 1047 "6Q+OI" či "TF+PD" od 5./SG 151 při nouzovém přistání kvůli nedostatku paliva u Dražkovic. Ofz. Felix Kuhn zraněn, druhý člen posádky nezraněn.

9.6.1944 zničení Fw 190 F-8/R1 WNr. 930881 "GQ+FW" od 9./SG 3 u obce Zdobničky u Rychnova nad Kněžnou. Ofw. Hans Stigler zahynul.

13.6.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

24.6.1944 zničení dvou Fw 190 F-8 asi od SG 3 po srážce ve vzduchu u Pardubic. Jeden pilot lehce zraněn, civilista na zemi těžce zraněn, na zemi vybuchovala munice.

25.6.1944 zřícení Fw 190 F-8 WNr. 931010 "6Q+UA" od 5./SG 151 během výškového letu u Svítkova. Fhj. Fw. Heinz Seuser vyskočil s padákem, ale popruhy se přetrhly a on zahynul. VLA Čepí. Letecká badatelna.

28.6.1944 zničení Ju 87 D-5 WNr. 110860 od 8./SG 3 při přistání. Pilot Fw. Johannes Saathoff a druhý člen posádky Uffz. Richard Rojek zahynuli.

30.6.1944 bylo přeškolení III./SG 3 ukončeno a jednotka se vrátila na východní frontu na letiště Idrica v Pskovské oblasti.

7.7.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

V období od 21. do 27.7.1944 od výrobce přiletělo 12 strojů Fw 190.

17.7.1944 vznikla z protipartyzánské jednotky Fliegerstaffel Ritter s letouny Ju 87 nová 9./SG 151, která doplnila III./SG 151 na tři Staffel.

V noci z 21. na 22.7.1944 nálet britských a jihoafrických bombardérů No. 205 Group RAF  z italských základen. Značkovací fléry shozené nad Fanto Werke bombardéry Halifax od No. 614 squadron RAF vítr sfouknul nad východní část města. Bombardéry pak bombardovaly město. Rafinérie Fanto vyvázla bez poškození.

Svaz byl napaden cestou nočními stíhačkami i pardubickým flakem. Ten přišel o pět bombardérů Wellingtonů a jeden B-24 Liberator. Noční stíhač Oblt. Josef Kraft od 7./NJG 6 ze základny Szombathely, Lt. Peter Spoden od Stab III./NJG 6, Oblt. Hans Kraus od 6./NJG 101 ze základny Parndorf, Oblt. Helmuth Schulte od 7./NJG 6 nárokovali po jednom Wellingtonu. Zdroj. MAPA

Britský bombardér Wellington Mk.X "JA521" "LF-U" velitele P/O Francise B. Newmarche od No. 37 Squadron RAF ze základny Foggia Tortorella byl sestřelen ve 23.47 hod. u Stošíkovic na Louce (okres Znojmo). Pětičlenná posádka zahynula. Letecká badatelna.

Britský bombardér Vickers Wellington Mk.X "LP204" "JN-L" velitele F/Sgt  Fredericka E. Palmera od No. 150 Squadron RAF byl sestřelen v 00.15 hod u Němčiček (okres Znojmo). Po dopadu explodoval i s pumovým nákladem. Pětičlenná posádka zahynula. Letecká badatelna.

Britský bombardér Wellington Mk.X " LN699" " C" jihoafrického velitele Lt Noela K. Weekese od No. 70 Squadron RAF ze základny Foggia Tortorella pro vysazení motoru nouzově přistál v 1.33 hod. u Semína (okres Pardubice). Část posádky vyskočila padáky. Všichni byli zajati. Letecká badatelna.

26.7.1944 (?) zničení Fw 190 F-8 WNr. 931912 "6Q+PH" od 5./SG 151 po srážce ve vzduchu. Fhj.-Fw. Eugen Siebel zahynul.

27.7.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

9.8.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

Od srpna 1944 přeškolení I./SG 3.

17.8.1944 odletěli 5. a 6./SG 151 na letiště Pančevo u Bělehradu.

20.8.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

22.8.1944 nehoda Fw 190 F-8 WNr. 932149 od III./SG 151 u Heřmanova Měsce. Pilot FhjObfw. Kurt Knapp zraněn.

V srpnu 1944 se podle amerického průzkumu na letišti nacházelo asi 50 kusů Fw 190.

24.8.1944 americký průzkum zaznamenal nejméně 39 strojů Fw 190 a jeden Fi 156.

24.8.1944 v 12.18-12.21 hod. nálet americké 15th USAAF z Itálie na rafinérii Fanto Werke. Bombardéry B-24 od 55th BW doprovázely stíhací P-51 od 52nd FG a stíhací P-38 od 14th FG. Rafinérie byla zničena. 

helo7309.jpg (276238 bytes), helo7331.jpg (145763 bytes), helo7332.jpg (79320 bytes), helo8244.JPG (247657 bytes), helo8245.JPG (44307 bytes), helo8246.JPG (56903 bytes), helo8247.JPG (232393 bytes).

Současně v 12.29-12.33 hod. nálet bombardérů B-17 od 5th BW na pardubické letiště. Doprovod stíhacích P-51 od 332nd FG a stíhacích P-38 od 1st FG. Doprovod bombardérů od Pardubic do Itálie zajišťovala 325th FG.

helo7310.jpg (184893 bytes)

Několik bitevních letounů Fw 190 F-8 od III./SG 151 zaútočilo na přilétající americké bombardéry B-17 od 49th BS, 2nd BG. Poškodily jeden bombardér těžce a dva lehce.

1/Lt. Charles E. McGee na P-51C "Kitten" od 302nd FS, 332nd FG sestřelil Fw 190 F-8 WNr. 932671 od 8./SG 151. Letoun pilota Ofhr. Beato Nagera dopadl mezi Dražkovicemi a Jesenčany. Pilot zahynul. Letecká badatelna.

1/Lt. Wiliam H. Thomas na P-51C od 302nd FS, 332nd FG sestřelil Fw 190 F-8, který nouzově přistál u obce Bezděkov. Bez zranění.

Německé hlášení potvrzuje zničení 2 hangárů, těžké poškození haly, částečné poškození štábní budovy, provozní budovy s dílnami a deset kasárenských domů. Shořelo 10 m³ paliva. Devět bitevních Fw 190 a čtyři spojovací Bf 108 byly zničeny. Letiště připomínalo oraniště.

Následovala Bitva nad Jindřichohradeckem - během dvaceti minut se zřítilo 20 letounů.

Z rozbitého letiště se část III./SG 151 přesunula na čas do Vyškova. Do týdne se vrátila.

Od srpna 1944 působila 7./SG 151 z letiště Vysoké Mýto, 8./SG 151 z letiště Josefov-Semonice -  Josefstadt-West.

25.8.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

28.8.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

3.9.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

12.9.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

13.9.1944 průzkum jihoafrickým Mosquitem od No. 60 Squadron, SAAF.

19.9.1944 zničení dvou Fw 190 F-8 WNr. 581753 "SM+TC" a 932146 "BK+LF" od 9./SG 151 po srážce ve vzduchu. Fw. Reinhard Grossman a Uffz. Karl Schimf zahynuli.

29.9.1944 poškození Fw 190 F-8 WNr. 932148 "BK+LH" od 9./SG 151 při srážce s Fw 190 při pojíždění. Fw. Ernst Lange Zahynul. Poškození letounu 75 %.

16.10.1944 nehoda Fw 190 F-8 WNr. 931911 od I./SG 3. Pilot Flg. Karl Koch zahynul. Kde?

16.10.1944 nehoda Fw 190 F-8 od I./SG 3. Pilot se zachránil. Kde?

V říjnu 1944 se z Grifhornu přesunula do Pardubic I. a II./KG 30  k přeškolení na stíhací letouny.

V listopadu 1944 skončilo přeškolení I./SG 3. Poté se jednotka přesunula do východního Pruska.

V listopadu 1944 I./KG 30 byla přemístěna do Chrudimi, kde už byl štáb a II./KG 30 se stěhovala do Hradce Králové.

23.11.1944 vznikla III./KG (J) 30 pro přeškolení na Me 262. K tomu nedošlo. Přeškolovala se na stíhací letouny Bf 109.

27.11.1944 zničení Fw 190 F-8 WNr. 930306 od 9./SG 151 při nouzovém přistání. Gefr. Wolfgang Weser zahynul. Poškození letounu 80 %.

5.12.1944 zničení Fw 190 F-8 WNr. 583080 od 9./SG 151 při přistání u Dražkovic. Uffz. Rolf Otte zahynul.

6.12.1944 zničení Fw 190 F-8 WNr. 932143 "žlutá 23+" od 9./SG 151 u obce Plch severně Pardubic. Uffz. Hans Flesch-thebesius zahynul.

7.12.1944 zničení Fw 190 F-8 WNr. 588062 od 9./SG 151 při přistání SV Pardubic. Oblt. Heinz Petereit zraněn.Poškození letounu 60 %.

Od 7.12.1944 velitel Geschwaderkommodor SG 151 Oberst Helmut Bruck - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (19.2.1943, jako 193. z celkem 863).

Americký průzkum zjistil koncem prosince 1944 na letišti zbytek III./SG 151.

28.12.1944 od 12.10 do 12.14 hod. nálet americké 15th USAAF z Itálie na rafinérii Fanto Werke. Bombardéry B-24 od 304th BW (454th BG a 459th BG) doprovázeny stíhacími P-51 od 332nd FG a 325th FG. Doprovod bombardérů od Pardubic do Itálie zajišťovala 1st FG.

helo8248.JPG (51208 bytes)


V roce 1945 v Pardubicích působila škola Luftwaffe pro techniky Luftwaffenschule für Betriebstechnik. Meteoslužby zajišťovala Wetterflugstelle 1228 s letouny He 111 a Junkersy W.34, byla přímo podřízená Luftflottenkommandu 6.

V lednu 1945 zřídil Lw.Auffangstab Ost v Pardubicích shromažďovací středisko. Velitelství střediska (přímo podřízené OKL) sídlilo v Duchcově. Mělo za úkol reorganizovat personál Luftwaffe vracející se z východní fronty.

14.1.1945 průzkum letiště americkým letounem Lockheed F-5 Lightning od 5th PRG, 15th USAAF z Itálie.

V lednu 1945 se Stab/SG 151 a zbytek III./SG 151 přemístila se do Bayreuth-Bindlachu. Odletělo více než 100 letounů. Podle jiných pramenů ale zůstala III./SG 151 v Pardubicích až do 8.4.1945.

V lednu 1945 III./KG (J) 30 se přesunula do Plzně-Skvrňan.

13.2.1945 Sověti dobili Budapest a obklíčili Festung Breslau dnešní Wrocław.

20.2.1945 průzkum letiště americkým letounem Lockheed F-5 Lightning od 5th PRG, 15th USAAF z Itálie.

1.3.1945 bylo v zásobnících letiště uloženo 25 tun paliva B4 a 90 tun paliva C3 . Pro porovnání - v tuto dobu to byla druhá největší zásoba paliva na letišti v protektorátu hned za letištěm v Praze-Ruzyni, kde bylo uloženo pouze o 1 tunu paliva více. V tuto dobu byl hlavní sklad paliva v Domašíně Lufttanklager Domaschin úplně vyprázdněn.

Konec všem nadějím přinesla obálka s drážďanským razítkem a zprávou ze dne 12.3.1945, že Jaroslav Lonek byl 26.1.1945 popraven v Drážďanech.

Od 16.3.1945 byla na letišti spojovací Verbindungstaffel/VIII. Fliegerkorps s letouny Fi 156C, Bf 108, W.34 a He 111. Velitelství VIII. Fliegerkorps bylo v Heřmanově Městci.

16.3.1945 odpoledne přistála na letišti v Pardubicích část I./JG 52 s Bf 109. Přistáli omylem, směřovali na letiště v Chrudimi při přeletu z Weidengut Wierzbie a Neisse-Stephansdorf (Neiße-Stephansdorf) Nysa Radzikowice ve Slezsku. Po zhruba deseti minutách odletěly. MAPA letišť ve Slezsku.

Průzkum letiště sovětským Pe-2 od 98 ограп, 2 ВА.

V březnu 1945 po srážce ve vzduchu zřícení  Fw 190 F asi od III./SG 151 v Polabinách.. VLA Čepí. Letecká badatelna.

V březnu 1945 po srážce ve vzduchu zřícení  Fw 190 asi od III./SG 151. Kde?

20.3.1945 průzkum letiště americkým letounem Lockheed F-5 Lightning od 5th PRG, 15th USAAF z Itálie.

22.3.1945 průzkum Mosquitem PR Mk.XVI RG115 od No. 544 Squadron, RAF. Pilot Jiří Kučera.

25.3.1945 průzkum letiště americkým letounem Lockheed F-5 Lightning od 5th PRG, 15th USAAF z Itálie.

V březnu 1945 z Cottbus přiletěla bitevní Stab/SG 77 (?) a III./SG 77 (?). Velitel Geschwaderkommodor SG 77 Oberstleutnant Manfred Mossinger. Velitel Gruppenkommander III./SG 77 Hauptmann Gerhard Stüdemann, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (28.3.1945, jako 813. z celkem 863) hel041.jpg (32663 bytes). MAPA. I./SG 77 byla na letišti Kumr

hel181.png (396962 bytes) od III./SG 77.

30.3.1945 útok nočního Mosquita NF Mk. 30 od No. 406 Squadron RCAF na letouny Fw 190.

1.4.1945 nálet Američanů.

2.4.1945 už na skladech zůstávalo jen 9 tun B4 a 1 tuna C3 . V tuto chvíli ale byl centrální sklad v Domašíně už opět zásoben 210 tunami B4 a 88 tunami C3 .

17.4.1945 průzkum letiště americkým letounem Lockheed F-5 Lightning od 5th PRG, 15th USAAF z Itálie.

Do konce války byly s jistotou realizovány ještě nějaké dodávky přinejmenším paliva C3 pro bitevní Fw 190 F-8.

20.4.1945 z Kamenz přiletěla bitevní III./SG 77. MAPA. Velitel Gruppenkommander III./SG 77 Hauptmann Gerhard Stüdemann, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (28.3.1945, jako 813. z celkem 863) hel041.jpg (32663 bytes).

(K 21.4.1945 byl štáb Gefechtsverband Weiß ve Schweidnitz. V podřízenosti průzkumná 2./NAGr. 4, průzkumná 11./12, bitevní II./SG 77, noční bitevní 3./NSGr. 4, stíhací III./JG 52 a 1./JG 52.) Ústup do Čech?

21.-24.4.1945 z Schweidnitz Świdnica přiletěla část bitevní II./SG 77. Velitel Gruppenkommander II./SG 77 Hauptmann Alexander Gläser, nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (28.3.1945, jako 811. z celkem 863) hel042.jpg (8801 bytes). MAPA. Boj o Slezsko. MAPA letišť ve Slezsku.

23.4.1945 napadlo dvanáct Fw 190 od II./SG 77 letiště Finsterwalde, kde zničila mimo jiné třináct sovětských bitevních letounů Il-2, bez vlastních ztrát.

24.4.1945 přiletěla bombardovací I./KG 4 s He 111 H a druhý den odletěla do Hradce Králové.

25.4.1945 průzkum letiště americkým letounem Lockheed F-5 Lightning od 5th PRG, 15th USAAF z Itálie.

27.4.1945 průzkum letiště sovětským Pe-2 od 8 орап, 8 ВА. Na letišti bylo 20 letadel.

1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.).

Nejpozději 3.5.1945 byla II./SG 77 zpátky v Schweidnitz Świdnica. MAPA.

5.5.1945 9./SG 77 s Fw 190 A-8 přelétla do Chrudimi

5.5.1945 v 21.40 hod. velitel jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava Carl von Pückler-Burghauss zaslal do štábu Heeresgruppe Mitte žádost o letecký útok na Prahu.

V neděli 6.5.1945 se skupina důstojníků sešla s dalšími odbojáři a společně začali jednat s německým vedením města, které ale jednání zdržovalo. Podařilo se ale navázat spolupráci s důstojníky rakouské národnosti a získat informace o zaminování řady objektů, včetně hlavní pošty, okresního úřadu a letiště. Tyto objekty byla pak našimi pyrotechniky odpojeny, ale na letišti jeden dobrovolník zahynul. Zdroj. Kdy?

7.5.1945 přiletěl zbytek II./SG 77.

7.5.1945 ráno čtyři bitevní letouny Fw 190 F od III./SG 77 útočí na budovu rozhlasu v Praze na Vinohradech. Poté se letouny vrátily do Pardubic.

helo6122.jpg (1392683 bytes), helo8071.jpg (261405 bytes).

7.5.1945 v poledních hodinách čtyři letouny Fw 190 F-8 od III./SG 77 z Pardubic (spolu s letouny od jiných jednotek) zaútočily  na kasárna Jiřího z Poděbrad v Praze. V 12.45 hod. z letiště Eschwege odstartoval 1./Lt Chester H. Frahm, pilot amerického průzkumného F-6D od 109th Reconnaissance, 67th TRG, 9th USAAF. Sestřelil nad Prahou jeden bitevní Fw 190 F-8 od 7./SG 77. Kde letoun dopadl?

7.5.1945 v 16.20 hod. velitel jednotek Waffen-SS na území Protektorátu Čechy a Morava Carl von Pückler-Burghauss zaslal do štábu Heeresgruppe Mitte žádost o letecký útok na Příkopy a Václavské náměstí ?).

Pozdě odpoledne čtyři letouny Fw 190 F-8 od III./SG 77 z Pardubic (spolu s letouny od jiných jednotek) zaútočily na čs. rozhlas na Vinohradech. Letouny se nevracely zpět do Pardubic, ale doletěly až do Bavorska, kde se posádky vzdaly americkým vojákům. Letěl např. velitel Staffelkapitän 7./SG 77 Hauptmann Günther Ludigkeit, dále Unteroffizier Bernhard Ellwanger.

Unteroffizier Bernhard Ellwanger, Schlachtflieger bei der III/SG77, flog am 8. Mai (?) noch einen Einsatz. Er war in Pardubice stationiert. Er berichtete nach dem Krieg: „Am 8. Mai waren alle Flugzeuge bis auf vier enttankt worden. Warum meine 190 zu den vier Flugzeugen gehörte, die noch über Treibstoff verfügten, kann ich heute nicht sagen. Geführt von Hauptmann Günther Ludigkeit, dem Staffelkapitän der 7. Staffel, sind wir in Pardubice gestartet und haben direkt Kurs auf Prag genommen. Unser Einsatzbefehl lautete, einen Sender der tschechischen Partisanen zu zerstören. Als wir über der Stadt ankamen, so ungefähr in 4000 Metern Höhe, habe ich aus Westen kommend Hunderte von amerikanischen Jagdflugzeugen gesehen, die wie zu einer Luftparade aufgereiht flogen. Sie blinkten in der Sonne. Wir waren von diesem Schauspiel so fasziniert, dass wir beinahe unseren Auftrag vergaßen. Unser Schwarm kippte nach links ab und startete seinen Angriff. Als das Ziel in meinem Revi auftauchte, warf ich die Bombe, so ungefähr aus 1500 Meter Höhe. Sie war ein Volltreffer. Dann sind wir in Richtung Osten zu unserem Platz zurückgeflogen und gelandet. Dies war mein letzter Flug und auch meine letzte Chance, mich in den Westen zu den Amerikanern abzusetzen.“ Zdroj.

8.5.1945 personál začal s likvidací letiště. Několik vojáků objížděla stojánky letadel umístěných mimo vlastní obvod letiště a a vyhazovali letouny do vzduchu. Poté okupanti letiště opustili.

Po betonce přijíždí KDF (vojenský osobní automobil), zatáčí k dnešnímu plochodrážnímu stadionu ve Svítkově a zastavuje u německého letounu Bf 109. Leze na křídlo a odblokuje plexi kryt kabiny letadla. Po prvé vidím německého pilota z blízka. Mladý kluk, asi 20 roků. Vyhazuje padák na zem. Jeho řidič odmítá vzít padák do auta, které je už tak přeplněné věcmi. Okamžitě se nabízím, že si padák odnesu. On však za něj chce 10 cigaret "Zora". Skáču na kolo a letím k Bubíkovi Prchalovi na křižovatku v Popkovicích do trafiky. Dříve se trafiky dávaly jenom invalidům. Bubík mi chromou rukou podává 1 krabičku za 1 protektorátní korunu. Za 5 minut jsem zpátky a pilot mi nabízí raketovou pistoli a 5 nábojů. Chce znovu jedny Zory. Sedám znovu na kolo a vše se opakuje. Po předání pilot zablokuje kryt, nasedá do auta a rychle ujíždí ku Praze. Je nejvyšší čas, je to asi poslední Němec, který utekl z pardubického letiště. Vše odtáhnu domů. Zdroj.

Ještě během dopoledne Němci předali našim lidem vedení města a odjeli, armáda vyklízela město a na základě dohody s naším velením jen s lehkými osobními zbraněmi a bez poškození vojenských objektů. Zdroj.

Ve 13 hodin nastoupila k přehlídce před ing. Klicperou a dr. Blahoutem na dnešní Třídě Míru motorizovaná jednotka českého četnictva a byli vyzváni obyvatelé, aby se hlásili k hlídkové a strážní službě. Protože se dobrovolně přihlásilo jen 110 mužů, museli být další mobilizováni rozkazem.

Letiště bylo ve značně dezolátním stavu. Spousta vraků letadel Bf 109 asi od JG 52 a Fw 190 od SG 77 rozmístěných po celém letišti i ve stojánkách mimo něj, v rohu letiště u tribuny dostihového závodiště zůstaly vraky několika desítek He 111 asi od KG 4, u Popkovic a u závodiště byly poškozené Ju 87 a na letišti zůstalo i několik kusů menších letadel, jako např. Fi 156 Storch.

Vznikla strážní jednotka a velitelství Letecký pozemní oddíl Pardubice.

Bf 109 Zdroj.

  Stíhací Bf 109 G-10 helo8119.jpg (55882 bytes). Kde?

He 111

Hangár typu Junkers , , .

Další hangár

Bitevní Fw 190 F-8/R1 s závěsníky ETC 50. Kde?

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

První ruský dvojplošník Po-2 přistával do protisměru na pardubické letiště, trefil se do hráze. Dvojplošník začal hořet. Pilot stačil vyskočit, začal střílet do vzduchu a řval na nás, abychom vyšli z vody, že zabírá letiště. Zdroj.

Šli jsme na fotbalové hřiště. Asi za 20 minut přistál druhý dvojplošník. Ten se již trefil a neshořel. Vylezly z něho dvě Rusky a hned zamířily k vodě. Rus se již koupal. Ony šly na druhou stranu písníku, svlékly se a koupaly se. Rusky se ještě asi hodinu slunily, potom pilot hodil do nádrže granát a po výbuchu vyplavalo asi deset omráčených kaprů, které si tam Němci vysadili pro zpestření jídelníčku. Pilot je posbíral a společně je opékali na dohořívajícím letadle. Doufali jsme, že na nás zbude nějaká ryba, už jsme tam zůstali se Zdeňkem Macháčkem a Járou Vojtíškem tři. Šli jme blíže k ohni, pilot se již uklidnil a dovolil nám posbírat na památku trosky z Antonova. Zdroj.

10.5.1945 byl okres Pardubice obsazen 38. a 60. armádou 4. ukrajinského frontu generála Jeremenka. Do školy se nechodí, jdeme na letiště. To je šok : Stadion SK Popkovice je plné ruského vozatajstva. Žižka by se divil. Všude plno koní, vojáků, povozů a sem tam nějaký nákladní automobil. A stále přijíždějí noví. Jdeme se podívat na prvního Kukruznika z kterého zbyla jenom hromádka popela. Druhé letadlo stojí uprostřed letiště. Nevíme kam dřív skočit. Někteří shánějí vodu, ukazuji jim za valem požární nádrž, ale oni chtějí pitnou vodu. Vedu je do naší dřevěné klubovny, jdu za správcem a ten jim otevírá sprchy. Pojízdnou kuchyň přitlačí co nejblíže k vodě a začínají vařit v kotli guláš. Odpoledne nám dávají ochutnat do ešusu. Je to s chlebem bašta. Je nám líto té staré kobyly, která praskla na guláš, ale oni si vzali u pana Křivky mladou kobylku, za tu starou, co snědli. Takže nic nechybělo. Stadion už je narvaný k prasknutí, tak se jdeme podívat na betonku. Stále přijíždějí noví a zahýbají k nám do travnaté ulice (ul. Konečná) a zaplňují celou ulici. Jdu domů a za mnou jde ruský lejtnant, asi jejich velitel. Táta si vzal sako, bílou košili a červenou kravatu. Vítá oficíra chlebem a vodou, Rus vytáhne pistoli a řve : Ty buržoj ? a míří mu na spánek. Táta koktá, že je dělník a Rus mu nerozumí. V zoufalství ukazuje na Rusovy holínky a říká mu, že je švec. Rus začíná chápat a pro změnu ukazuje žraloka na levé holínce. Táta mu slibuje, že mu žraloka opraví a vyrobí nové holínky. Měří mu nohu, oficír strká pistoli do kapsy a z druhé kapsy vytahuje láhev vodky. Zdroj.

Po-2 , 10.5.1945 , . Zdroj. Kdy?

11.5.1945 jdeme z letiště a vtom přijíždí asi 6 maringotek plechových nákladních aut zn. ZIL. Ty plechy na Antonu jsou všelijak nýtované, vybouchané kladivem. Buď projely frontou, anebo tak sjely z montážní linky ZIL. Jdeme raději do lesíka. Prolézáme dírou v dřevěném plotě na Dostihové závodiště a jdeme kolem Popkovického skoku do lesíka. Jsou tu v lese zamaskovány 4 bombardovací dvoumotorová letadla He 111. O těch nevěděli ani Američané, kteří omylem zničili lesík u Máteřova a zabili 15 králíků, ani Rusové, kteří leželi na letišti. Našli jsme žebřík opřený o výhled kukaně na bažantnici a přistrčíme ho k trupu bombardéru. Když se nám podaří vylézt nahoru a otevřít dveře, zjevuje se nám klukovské království. Z té spousty přístrojů jsme poznali jenom hodiny, velké asi jako budík. Na Zdeňka nezbyl, tak jsem mu odšrouboval výškoměr. Vůbec mi není jasné, k čemu mu bude. Našli jsme ještě koženou brašnu a slézáme dolů. Pod letadlem jsou dvě pumovnice (plechová pouzdra). V každé je asi 60 malých bombiček (váha jedné max 1,5 kg). Nacpu jich asi 15 do té brašny a trmácíme se domů. Brašna je těžká a tak zastavujeme u Macháčkova po náletu zbořeného domu. Králíkárna to vydržela, králíci ne. Brašnu s bombičkami proto zastrkujeme do kotce a jdeme. Zdeněk jde také do Svítkova, museli se po vybombardování přestěhovat k babičce. Jdeme kolem Křivkova statku (dnes je zbouraný a je tam 10 let cedule : Parcela na prodej !), u Bubíkovy trafiky na křižovatce popíjí asi 10 Rusů vodku. Ten, co má asi 15 hodinek na pravé ruce, uviděl, že mám v ruce velké hodiny. Řekne: "Davaj časy"! Dávám mu je, protože vidím, že má pistoli. On však vztyčí pravou ruku, myslím si, že bude asi hajlovat. Potom jeho zrak zastaví na jedněch u kterých se netočí ručičky, sundá je a dává mi je, že jsou ploché (špatné). On řekne "Spasibo" a já po něm opakuji také "Spasibo". Potom vyzve Zdeňka: "Davaj časy"! Zdeněk mu podá výškoměr, Rus ho chvíli obrací v ruce, pak ho hodí na zem, vytáhne pistoli a prostřílí ho jako cedník. Zdeňka nezastřelí. Jdu domů, po cestě hodinky natáhnu a srovnám a ještě v naší ulici je vyměňuji za dvoje "ploché" hodinky. Zdroj.

12.5.1945 bylo nařízeno uvolnit letiště pro Rudou armádu.

he584.jpg (25272 bytes) 8 ВА ukořistila německé letouny na letištích Skuteč, Vysoké Mýto, Hradec Králové, Chrudim, Pardubice, Ohrozim (Stichovice). Deník letecké armády.

Ještě 12.5.1945 přistál pro nedostatek paliva německý dvouplošník Gotha Go 145 v prostoru Haldy za Vrtálnou. Posádka utekla, šlo o letoun se žlutým pásem vpředu a imatrikulací obsahující písmena EH. VLA Čepí.

13.5.1945 přijel Andrej Ivanovič Jeremenko (korektním přepisem Jerjomenko) Андрей Иванович Ерёменко se štábem 4. ukrajinského frontu a ubytoval se ve vilové čtvrti za vodou. Zdroj.

16.5.1945 jdeme znovu do lesíka. Vybíráme si na kraji lesa druhý bombardér. Přesunujeme žebřík z větví a znovu demontujeme přístroje. Asi za hodinu se ozve střelba do oken. Až na nějaké pavučiny, ani jedno okno neprasklo. Asi za minutu zvedáme hlavy a vidíme ruského vojáka se samopalem. Znovu dávka do oken ze samopalu. Okna to znovu vydržela, ale my jsme to neudrželi. Ještě, že jsem měl krátké kalhoty. Znovu padáme na podlahu. Řve na nás: "Fašisti vyjdíte ven"!
Pomalu otevíráme z boku dveře, on na nás míří samopalem a vyzve nás abychom slezli dolů a stáli u pumovnice. Potom vleze po žebříku do letadla, přesvědčí se, že tam už nikdo není, jednu dávku dá do pilotní kabiny, druhou do ocasu letadla a sleze dolů. Potom nás vyzve, abychom kráčeli po betonce před ním. Když dojdeme ke Kašparovu hangáru zatočíme vlevo, asi 50 m za dnešní vojenskou jídelnou nás strčí do sklepa u druhého hangáru a nařídí, abychom stáli na cihlách a nedávali nohy do té kyseliny. Řekne, že za minutečku přijde. Nepřišel. Z fotografie pořízené v březnu 2005 na letišti jsou vidět pouze původní dveře. Vchod je zazděný. Za války tam měli Němci nabijárnu autobaterií a kyselinu vylili na podlahu. Po třech hodinách voják přijel s řidičem terénního Gazu. Po nárazníku jsme museli vylézt na zakrytou plošinu auta. Zadní plachta byla přehozená přes střechu a tak jsme brzo pochopili, že jsme opustili Pardubice. Bylo asi 6 hodin večer a začalo nám kručet v břiše, žaludek byl za dopoledne úplně prázdný. Začali jsme se oba devítiletý kluci kroutit na dřevěných lavicích a hrozně jsme brečeli, že máme hlad a chceme domů. V Holicích na náměstí zastavili, nařídili ať sedíme, že se jdou napít do hospody a přinesou nám něco k jídlu. Jako když střelí do vrabců jsme vyskočili z auta a tím směrem jak jsme přijeli na náměstí jsme utíkali z náměstí. Zastavili jsme až za městem, nemohli jsme popadnout dech. Po usilovném pochodu dorážíme už za tmy, před půlnocí domů, do Svítkova. Zdroj.

Podle nařízení gen. Vicherka čj. 1/oper. z 20.5.1945 ve věci "Přípravné práce k postavení strážních letek" byla k tomuto dni obsazena čs. personálem letiště Ruzyně, Kbely, Letňany, Čakovice, Hradec Králové, Humpolec, Josefov, Klecany, Kralupy, Přibyslav, Skuteč, Zbraslavice, Vrchovina u Hodkovic, Kummer, Hvězdov, České Budějovice, Pardubice, Vysoké Mýto, Havlíčkův Brod, Chrudim, kde již fungovali velitelé letišť o nichž velitelství letectva vědělo. Spis je určen přímo těmto velitelům letišť, žádné konkrétní letecké jednotky nejsou jmenovány.

26.5.1945 zřízena Technická správa Kbely. Ta měla za úkol vyhledávat sklady letecké materiálu, soustřeďovat ho na letištích, uložit ho, evidovat a dále s ním nakládat podle potřeb velitelství letectva. V působnosti byla letiště Liberec, Kumr, Hvězdov, Hodkovice, Zbraslavice, Boží dar, Čakovice, Pardubice, Havlíčkův Brod, Vysoké Mýto, Humpolec, Skuteč a příslušné sklady.

1.6.1945 byla zřízena Velitelství leteckých oblastí 1 3 a do jejich působnosti byla zahrnuta letiště. Letecká oblast 1 - Bohdaneč u Pardubic, Boží Dar u Milovic, Čakovice, Dašice, Hodkovice u Turnova, Hradec Králové, Hvězdov u Mimoně, Choceň, Jezbiny u Josefova, Kummer u Mimoně, Klecany, Kralupy, Letňany, Liberec, Mladá Boleslav, Nový Bydžov, Pardubice, Praha-Kbely, Praha-Ruzyně, Přelouč, Vysoké Mýto, Žatec I-IV.

23.6.1945 byl Letecký pozemní oddíl Pardubice přejmenován na Letištní peruť Pardubice.

K 30.8.1945 Rudá armáda opustila letiště.

Od 1.9.1945 zahájila Letištní peruť Pardubice znovu činnost na letišti.

V roce 1945 byl ustanoven Český národní aeroklub, jehož členem se VAP stal. V Pardubicích se do řad klubu vracejí staří členové, včetně příslušníků RAF (Postřehovský, Procházka). Problémy bylo zničení hangáru na letišti a to, že letecká technika aeroklubu byla vesměs zničena, až na starý kluzák Zögling, který byl za války uschován v rosickém cukrovaru. Byl zprovozněn v září 1945 a do vzduchu se dostával pomocí gumového lana.

16.9.1945 provoz kluzáku Zögling hel392.jpg (238790 bytes), hel390.jpg (902173 bytes), hel550.jpg (874743 bytes), hel393.jpg (742969 bytes), hel391.jpg (260949 bytes), hel389.JPG (164801 bytes). Výstavba svahového letiště u Podhořan u Ronova.

Modeláři hel459.jpg (470427 bytes), hel460.jpg (323392 bytes), hel461.jpg (309528 bytes), hel462.jpg (122445 bytes).

Letecká spojovací škola (LSŠ) v Liberci se přesunula do Pardubic jako LSŠ 1. Výcvik byl prováděn pro odbornosti palubní radiotelegrafista, pozemní radiotelegrafista, radiotelegrafista k obsluze gonioaparátu, radiomechanik letounový, radiomechanik pro pozemní siť a zařízení, radiomechanik radiolokační, obsluha radiolokační stanice. Dále výcvik spojovacích důstojníků, rotmistrů a délesloužících letectva, přeškolovací kursy pro důstojníky - výkonné letce, a zvlášť nařízené kursy při zavedení nového spojovacího materiálu.

V listopadu 1945 bylo pro Letiště Pardubice přiděleno krycí číslo VÚ 4652, což by mělo platit pro Letištní peruť Pardubice.


Od 26.1.1946 měla LSŠ 1 nové krycí číslo VÚ 4649.

K 1.2.1946 Letištní peruť Pardubice se přejmenovala na Letištní peruť 9. Protože na letišti nebyl žádný letecký útvar byla přemístěna na letiště Boží Dar. Místo ní zůstala v Pardubicích samostatná Letištní správa Pardubice, která pravděpodobně užívala stále krycí číslo VÚ 4652.

Oficiálně byla letecká činnost obnovena 14.4.1946 s novým kluzákem ŠK 38 Komár. Aeroklub dostal tři americké hornoplošníky Piper L-4 Cub a během léta 1946 se letový park rozšířil ještě o další dva větroně Grunau Baby IIb a větroň Kranich II.

1.5.1946 byla LSŠ 1 přemístěna do Chrudimi.

Od 1.10.1946 byla Škola na důstojníky letectva v záloze (ŠDLZ) v Prostějově přemístěna do Pardubic. Zabezpečována byla jako 3. výcviková letka.


K 22.2.1947 byly ukončeny přípravy k zahájení výcviku LVA a ŠDLZ.

1.3.1947 byl zahájen elementární výcvik NR46 Letecké vojenské akademie (LVA) na letišti v Pardubicích. Byl prováděn hlavně na letounech C-104. Přistávací plocha byla stále ještě travnatá. Mimo plochu byla nezahrnuta spousta kráterů po bombardování. Většina budov i hangárů byla rozbořena taktéž jako následek bombardování. Často docházelo k proseknutí pneumatiky letounu střepinou z bomby. Krátery po bombách byly nakonec zaházeny ručně – před vlastním přesunem do Pardubic jezdili letečtí akademici o sobotách a nedělích provádět nezbytné terénní úpravy.

Letouny LVA byly označeny písmenem A, číselně byly odlišeny jednotlivé typy: A-1 až A-20 letouny C-4, A-21 a výše letouny C-104, A-101 a výše letouny C-2, A-301 a výše letouny C-3, A-401 a výše letouny C-8/K-68, A-701 a výše letouny S-89, A-751 a výše letouny CS-199, A-770 a výše letouny S-199.

Škpt. Josef Flekal učitel létání LVA v letounu C-4 "A-17" .

30.4.1947 byl zástupcem velitele 3. výcvikové letky v Pardubicích jmenován škpt.let. Ladislav Bobek, bývalý noční stíhač u No. 68 Squadron RAF, nositel mnoha vyznamenání včetně DFC.

21.7.1947 skončil  elementární výcvik NR46.

1.9.1947 byl zahájen v Pardubicích bojový výcvik NR45 na letounech S-89, C-2 a C-3. Na letounech S-89 (Spitfire) akademici cvičili okruhy, akrobacii, skupinovou slétanost a navigační lety.

, hel226.jpg (1140510 bytes), . Kdy?

14.9.1947 letecký den.

K 1.10.1947 byla z Letištní správy Pardubice zřízena Školní základna V (ŠZ V).

Říjen 1947 a letouny S-89 od 2. výcvikové letky LVA před malým hangárem .

K 13.11.1947 ve Kbelích zřízena Povětrnostní ústředna I (PÚ I/PÚS I) VÚ 5438 pro Čechy. V podřízenosti měla 12 povětrnostních stanic: Kbely, České Budějovice, Havlíčkův Brod, Hradec Králové, Chrudim, Jince, Liberec, Milovice, Pardubice, Plzeň, Hora Sv. Šebestiána, Zlaté návrší.


Až k 1.2.1948 byla ŠZ V reorganizována na Leteckou základnu 5 (LZ 5), přestože i nadále se v Pardubicích žádný bojový letecký útvar nenalézal. Podřízena byla V I. LO.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

Ve dnech 10.-17.3.1948 se část LZ 5 dočasně přesunula do Malacek jako součást detašmánu LVA k zabezpečení bojového výcviku akademiků a ŠDLZ. LZ 5 v Pardubicích byla částečně rámcována.

2.4.1948  kpt. let. Jaroslav Slepica a kpt. let. Josef Jílek, oba učitele létání ve VLA s letouny S-89 "A 722" a "A 732" uletěli do Westerly Lüneburg v britské okupační zóně v Německu.

 

Červen 1948 a slavnostní vyřazení prvního ročníku LVA po politických čistkách v kádru frekventantů .

1.7.1948 nastoupil poslední čtvrtý ročník ŠDLZ.

K 9.8.1948 bylo rámcování LZ 5 po návratu z Malacek zrušeno.

12.8.1948 bylo nařízeno vyjmutí provozních letek od ŠZ IV a LZ 5 a začlenění přímo k LVA k výcvikovým letkám. Výcviková peruť měla: 1. výcviková letka pro elementární a pokračovací výcvik v HK, Provozní letka 1 v HK, 2. výcviková letka pro bojový výcvik v Pardubicích, 3. výcviková letka pro navigační výcvik v Pardubicích a Provozní letka 3 v Pardubicích.

8.10.1948 zřícení letounu Avia S-199  výr. č. 345 od LVA. Rtm. Petrivaldský Víťazoslav.


22.3.1949 byl zahájen elementární pilotní výcvik NR47.

22.4.1949 přistál na letišti Vysokov (okres Náchod) letoun C-3 pilotovaný kpt. let. Jaroslavem Nýčem. Tam naložil další bývalé příslušníky RAF s rodinami a poté uletěli do britského Manstonu. Úlety českých a slovenských pilotů.

16.6.1949 byl ukončen elementární výcvik NR47.

Od 1.10.1949 dostala LZ 5 nové krycí číslo 7488. Její letouny byly označovány písmenem J.


K 1.1.1950 při LU v Prostějově byla nově zřízená Navigační škola, která nahradila ŠDLZ.

26.1.1950 zřícení letounu S-199 v.č. 119 při vzletu do hangáru. Let. akademik Otto Cvek zahynul. Letecká badatelna.

Od 1.4.1950 po provedené reorganizaci působí PÚS I ve složení: Povětrnostní družstva: Kbely, Č. Budějovice, Plzeň, Hradec Králové, Havlíčkův Brod, Hradčany. Povětrnostní stanice letectva: Hora Sv. Šebestiána, Zlaté návrší, Liberec, Klatovy. Povětrnostní stanice dělostřelectva: Jince, Boletice. Povětrnostní hlídky letectva: Žatec, Jičín, Vysoké Mýto, Milešovka. Povětrnostní hlídka dělostřelectva: Kynžvart. Vyhlášková kancelář: Milovice, Chrudim, Pardubice.

K 1.5.1950 je LZ 5 reorganizována na Školní základnu VIII (ŠZ VIII).

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

Od 1.10.1950 bojový výcvik NR49.

Závěrem roku 1950 se již mohlo používat (nařízen 15.3.1951) označení letadel LVA: Velitelský roj AV, 1. letka AS, 2. letka AO, 3. letka AK.


K 15.1.1951 byla ŠZ VIII reorganizována na 22. leteckou základnu (22. LZ).

K 15.3.1951 byla 22. LZ reorganizována na 22. letištní prapor.

Počátkem června 1951 ukončen bojový výcvik NR49.

 

Fotomapa z roku 1954.