Letka 11

30.11.2022

První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23.6.1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.

Po zahájení polské kampaně byl 10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz (trámový kříž).

18.9.1939 Letka 37 a Letka 38 přiletěla z Kamenice nad Cirochou do Piešťan.

18.9.1939 se vrátily zpět na svá letiště jednotky účastnící se tažení do Polska a mohlo dojít k odkládané reorganizaci letectva.

Z pěti stíhacích letek vznikly tři. Přečíslení se dotklo jednotlivých letek následovně.

Letka 38 a část Letky 39 se přejmenovaly na Letka 11 se základnou v Piešťanech.

Letka 45 a Letka 49 se změnily na Letku 12, která byla dislokována ve Spišské Nové Vsi.

Letka 37 a část Letky 39 se přeměnily na Letku 13 umístěnou v Piešťanech.

Letka 11 byla vyzbrojena 12 stíhacími letouny Avia B.534. Velitel Vladimír Kočka.

Od října 1939 byla Letka 11 podřízena Samostatnej peruti III v Piešťanech.

, Kdy a kde?

V lednu 1940 byl Vladimír Kačka povýšen na stotníka stal se velitelem Letky 11.

Od ledna do března 1940 absolvoval stáž v Jagdfliegerschule 2. Zdroj.

Od 1.5.1940 byla Letka 11 podřízena Peruti II.

23.5.1940 Vladimír Kačka na lietadle Avia B.534 podletel Krajinský most klenúci sa nevysoko nad riekou Váh. . Podrobnosti.

Od 15.10.1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3.2.1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.

1.2.1941 přišel k letce Pavel Zeleňák., .

Kdy a kde?

Od 1.5.1941 byla Letka 11 podřízena Stíhací peruti II.

Útoku na SSSR 22.6.1941 se měli zúčastnit stíhací Letka 11, Letka 12 a Letka 13 vyzbrojené B.534. Tyto letky se přesunuli na letiště na východním Slovensku a čekali na rozkaz. 

Nakonec velení rozhodlo Letku 11 nechat na Slovensku kvůli ochraně vzdušného prostoru a tak se tato letka z východního Slovenska stěhovala zpět na piešťanské letiště. Letka svým personál doplnila ostatní dvě letky.

19.6.1941 se přestěhovala do Vajnor, kde sloužila jako součást protivzdušné obrany (OPL) Bratislavy.

19.7.1941 byl vydán rozkaz, podle něhož musela být všechna letadla určená k bojovému nasazení opatřena světle žlutým 50 cm širokým pásem. Podobně byla pro východní kampaň natřena i letadla ostatních spojenců Osy.

Od 6.9.1941 navíc další rozkaz nařizoval natřít světle žlutou barvou i přední část trupu včetně vrtulového kužele do hloubky 50 cm. Toto označení ( včetně celé žluté směrovky ) se průběžně začalo objevovat i na cvičných a kurýrních letounech včetně strojů Letecké školy. Naprosto důsledně se ale tato úprava nedodržovala, takže se vyskytovaly různé varianty. Takto označená slovenská vojenská letadla létala až do srpna 1944.

Skúsenosti z východnej fronty donútili slovenskú vládu k nákupu nových modernejších strojov, ktoré by nahradili dosluhujúce Avie. Volba padla na nemecké Messerschmitty Bf 109 E, ktoré v tej dobe už nepatrili medzi najlepšie stroje. Na tieto stroje mala byť prezbrojená Letka 13, ktorá bola vyslaná ku Jagdgruppe Drontheim na dánsku základňu Grove, aby sa tu preškoli na nové lietadlá. Vhodný personál od všech letek ktorý sa zúčastnil výcviku, čítal 105 ludí, z čoho pilotov bolo 19. 5. (slow.)/JGr. Drontheim s velitelem mjr. Vladimírem Kačkou byla zformována 25.2.1942 v Grove, jako nezávislá staffel pro výcvik slovenských pilotů. Samotný výcvik začal koncom februára 1942 a prebiehal na typoch Ar 96B, Bf 109 B/D a Bf 109 E v priemernej dlžke 13-24 letoých hodín na každého pilota.

30.5.1942 se přestěhovala do Piešťan.

30.6.1942 přišel k letce Rudolf Božík. Podrobnosti.

30.6.1942 se přestěhovala do Žitomiru.

Letka 11 byla podřízena Skupina vzdušných zbraní pri Zaisťovaciej divízii vzniklá v červnu 1942.

Tehdy odletěla Letka 11 s asi 12 Aviemi B.534 a pozorovací Letka 1 se šesti Š.328 na Ukrajinu. Slovenské krídla.

Po ukončení kurzu v Grove malo na Slovensko preletieť 12 strojov Bf 109 E, avšak pripravených bolo len 10. Prelet z Grove do Piešťan sa začal 2.7.1942. Skupinu deviatich slovenských pilotov viedol nemecký inštruktor Oblt. Reinwald. Do Piešťan piloti dorazili 3.7.1942, v priebehu nasledovných dvoch dní dorazili ešte Martiš a Ďumbala, ktorí mali počas preletu technickú poruchu. Po návrate domov dňa 6.7.1942 bola väčšina členov tohto preškolenia zaradená k Letke 13 o ktorej bolo rozhodnuté, že bude prezbrojená z lietadiel Avia B-534 na nemecké Bf 109 a nasadená s nimi na front.

V srpnu 1942 se přestěhovala do Ovruče.

V srpnu 1942 se přestěhovala do Minska.

6.9.1942 se přestěhovala do Kozinek - detašmán tří strojů. To už šlo s morálkou pilotů dolů, sice nadále prováděli průzkumné a protipartyzánské akce v okolí Minska, ale po porážce německých vojsk u Stalingradu došlo k dezercím B-534 na sovětskou stranu. U Němců si tato jednotka vysloužila přezdívku "Partisanen nummer zwei".

18.10.1942 po sestřelení protileteckou palbou padl do zajetí čatník Róbert Mitošinka s B.534.

25.10.1942 se vrátila do Piešťan.

Podla rozkazu č.59 z 29.9.1942 bol v Piešťanoch zriadený nočný stíhací kurz, ktorým prešli vybraní piloti Letky 11 a Letky 12. Výcvik prebiehal na ôsmych lietadlách E.241, upravených pre nočný výcvik. 

Následne bol v Pieťanoch 29.3.1943 zriadený tiež kurz výcviku na lietadlách Bf 109. Jeho velitelom sa stal velitel Letky 12 stot. Jozef Páleníček.

Okrem vlastnej objednávky Ju 87 D-5 bola naviac uzavrená dohoda s Deutsche Luftwaffemision in der Slowakei o výcviku slovenských posádok a poskytnutí služieb nemeckých inštruktorov, ktoré mala platiť slovenská strana. MNO rozhodlo, že sa na Ju 87 preškolí celá stíhacia Letka 11, včítane pozemného personálu. Teoretický výcvik začal už na jar 1943.

Od 1.8.1943 byla Letka 11 podřízena 2. pešia divízia.

1.6.1944 bolo slovenským vzdušným zbraniam odovzdaných prvé Ju 87 D-5. Z Nemecka prileteli 4 Ju 87 D-5 z dodávky, pôvodne určenej pre Luftwaffe. Ich imatrikulácia bola OK-XAA, XAB, XAC, XAD. Lietadla nemali čísla ani žiadne iné trupové označenie, okrem už spomínaného civilného, ktoré použili v zmysle platných predpisov na prelet z Nemecka. Civilná imatrikulácia tiež slúžila k rozlíšeniu počas skúšok v Trenčianských Biskupiciach a Piešťanoch.

v Trenčíně při přebírání.

OK-XAC dodaný z Německa. Lietadla nemali čísla ani žiadne iné trupové označenie, okrem už spomínaného civilného, ktoré použili v zmysle platných predpisov na prelet z Nemecka. Civilná imatrikulácia tiež slúžila k rozlíšeniu počas skúšok v Trenčianských Biskupiciach a Piešťanoch. Foto z kterého letiště?

V červenci 1944 slovenské letectvo z našej výroby iba 6 kusov s výrobnými číslami 666 011, 666 012, 666 013, 666 015, 666 016 a 666 017.

Z Trenčína do Piešťan lietadlá Ju 87 D-5 prelietavali piloti Letky 11 a okrem jedného stroja všetky ostatné bezpečne pristáli na letisku. Podľa výpovede pplk. Jankecha, dvanástu Stuku zničil on sám pri núdzovom pristáni. Priznal sa, že pri leteckej neposlušnosti omylom odpojil pevný podvozok a v Piešťanoch pristál "na brucho". Tímto manévrom sa lietadlo natoľko poškodilo, že Stuka musela byť vyradená.

Pretože lietadlá nemali výzbroj a časť výstroja, mohli slúžiť ku základnému preškoľovaciemu výcviku, ale pre bojové akie boli nepoužiteľné.

Výcvik slovenského pozemného personálu prebiehal pod dozorom technických odborníkov firmy WFG v Trenčianských Biskupiciach, pilotov a navigátorov v Piešťanoch, kde boli k dispozícii dva nemeckí inštruktori. Letke 11 velil stotn. R. Kollár.

24.7.1944 leteli tri Ju 87 (666012, 666013 a ?) z Piešťan do Spišskej Novej Vsi, kde mali dostať chýbajúcu výzbroj a výstroj. Pre poruchu jedného stroja počas preletu, ktorý uskutočňovali piloti Fencl, Bornemisza a Kubica, pristáli všetky tri Stuky najprv v Poprade a až po oprave pokračovali na miesto určenia k tzv. depozitárnemu uskladneniu.

Ale ani do začiatku SNP nebola chýbajúca výzbroj a výstroj zo skladov RLM dodaná.

Ostatné lietadlá mali údajne zostať v Piešťanoch, ale tu sa údaje v počtoch rozchádzajú. Historik J. Jablonický uvádza, že v Piešťanoch zostali iba štyri kusy Ju 87, čo zodpovedá dochovanej fotodokumentácii. Jednalo sa o stroje s civilnou tzv „preletovou“ imatrikuláciou OK-XAA, XAB, XAC a XAD.

Keď Nemci obsadili letisko, začiatkom septembra tieto lietadlá preleteli do Malaciek, kde boli zanedlho zničené pri nálete USAAF.(?)

18.9.1944 zaútočilo osm stíhačů La-5FN ze Zolné u Zvolena na letiště v Piešťanech. Na letisku sa vtedy nachádzalo 30 nemeckých a slovenských lietadiel Ju 87, Bf 109, Fw 189. Zničeno 10 nepriateľských lietadiel, ďalších 10 zničila pravdepodobne tiež (alebo ťažko poškodila) a zvyšných 10 poškodila ľahko. Stanislav Hlučka Oficiálně zničeno šest Bf 109, dva Ju 87, jeden Ju 88, jeden Fw 189, poškozeno šest Bf 109, dva Fw 189, Ju 87 a Ju 88. (Na letiště se v té době nacházely slovenské Bf 109 E, Bf 109 G-6 a Ju 87 D-5.)