Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.
07.10.2020
Letka 37 v Piešťanech se 14.3.1939 stala součástí slovenského letectva jako Letka 37. Vyzbrojena stíhačkami B.534.Velitel Ondrej Ďumbala. Nadále označena , , . REVI 29/1999 a 30/2000
Keď 23.3.1939 napadli maďarské vojská východoslovenské hranice, bola Letka 37 pod Ďumbalovým velením okamžitě odvelená na východ. Na druhý deň, 24.3., pristály jej stroje Avia B.534 v ranných hodinách, na Spišskom letisku.
Malá válka, což byl Slovensko-maďarský konflikt, který se odehrál 23 až 31.3.1939. Maďaři tehdy posilněni svým úspěchem zaútočili proti novému sousedovi z již okupované Podkarpatské Rusi, ze které musela ustoupit původně Československá armáda.V tomto konfliktu se bojovalo i ve vzduchu a pro nové slovenské letectvo tento konflikt moc dobře nedopadl. Tíhu těchto bojů nesla Letka 45 (velitel poručík Ján Svetlík) a Letka 49 (velitel poručík Ján Prháček) vyzbrojena 20 B.534 a Letka 12 a Letka 13 s 20 pozorovacími a bombardovacími Š.328. Je třeba říct, že tyto letky musely být doplněny piloty z ostatních letek na Slovensku, jelikož když se rozpadla republika a čeští piloti odešli, zůstalo u těchto letek zhruba 6 pilotů na každou letku. Letky 45 a 49 byly posíleny piloty ze stíhacích Letky 37, Letky 38 a Letky 39 z Piešťan (velitel Ondrej Ďumbala). Letka 12 byla posílena piloty a pozorovateli z Letky 15 ze Žiliny. Tyto letky byly dislokovány na letišti ve Spišské Nové Vsi.
22.3.1939 v 7 hodin por. Wágner a por. Slodička vykonal prieskumný let s Š.328. Prieskum bol zameraný na južnú hranicu (priestor Rimavská Sobota – Kostoľany nad Hornádom) odkiaľ sa očakával útok. Nepriateľská aktivita však zistená nebola.
23.3.1939
23.3.1939 ráno v 9 hodin bol vykonaný letecký prieskum. Tentoraz v oblasti južne od Košíc tromi lietadlami B.534 z Letky 49. Opäť s negatívnym výsledkom. Tieto dva vykonané prieskumy ešte neboli koordinované s veliteľstvom VI. zboru. Maďarské jednotky zatiaľ rýchlo postupovali do vnútrozemia. 23.3.1939 o 9.50 hod. ráno už boli iba 7 km od Sobraniec. Odpor slovenských síl bol zatiaľ nesústredený a slabý. Veliteľstvo VI. zboru nariadilo cielený vzdušný prieskum priestoru, kde bol hlavný nápor nepriateľských síl. V tento deň už bola aktivita slovenského letectva oveľa väčšia.
O 9.00 hod. odštartoval do priestoru Ulič – Kolbasov – Starina trojčlenný roj B.534 Letky 45. Prieskum zistil intenzívnu nepriateľskú činnosť.
O 13.00 hod. vzlietol trojčlenný roj Š.328 Letky 12, ktorý mal za úlohu prieskum a napadnutie nepriateľských vojsk v priestore Ulič – Ubľa – Veľký Bereznyj. Stanovenú úlohu sa nepodarilo splniť, pretože v okolí Ubľe, kde zistili pohyb vojsk, bola hustá hmla a posádke veliteľského lietadla (pilot: por. let. F. Wágner, pozorovateľ: por. let. J. Šimko) sa nepodarilo jednoznačne identifikovať nepriateľské jednotky. O 15.28 hod. celý roj pristál aj s nákladom bômb na letisku Spišská Nová Ves. Neskôr sa zistilo, že jednotky, ktoré nebolo možné jednoznačne identifikovať, boli útvary maďarskej 9. samostatnej pešej brigády postupujúcej z Ubľe na Kolonicu.
O 13.14 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 Letky 49 s podobnou úlohou ako predošlý do priestoru Kolbasov – Ulič. Na železničnej stanici v Uliči zastihli jednotky 9. samostatnej a 1. jazdeckej brigády vykladať delá a materiál. Následný okamžitý letecký útok bol veľmi úspešný.
O 15.00 hod. bol do tohto istého priestoru vyslaný ďalší trojčlenný roj B.534, ktorý po prílete na miesto zistil nepriateľské vozidlá aj kanóny pristavené pri stenách budov miestneho majera pri Uliči. Už počas prvého hĺbkového útoku sa podarilo napadnutým maďarským jednotkám veľkorážovým guľometom zostreliť lietadlo por. let. Jána Svetlíka (velitel Letky 45). Zasiahnutý stroj začal po zásahu horieť a zrútil sa severne od obce Ulič. Vyšetrovaním maďarských úradov sa zistilo, že pilot utrpel priestrel hlavy a zraneniu okamžite podľahol ešte v čase, keď bolo lietadlo vo vzduchu. Zvyšné dva stroje takmer pol hodinu bombardovali a ostreľovali nepriateľské jednotky, čím zničili niekoľko automobilov a poškodili kanóny. Po spotrebovaní streliva obe pomerne poškodené lietadlá pristáli na letisku o 17.05 hod.
O 16.30 vzlietol trojčlenný roj B.534, ktorý s úlohou podporiť slovenské jednotky smeroval do priestoru Ulič – Ubľa – Stakčín. V priestore Ulič sa roj dostal do paľby veľkokalibrových guľometov a jeden zo strojov bol zostrelený. Pilot des. Štefan Devan (Letka 49) s poškodeným lietadlom vykonal núdzové pristátie pri stakčínskej železničnej stanici. Bol však ťažko ranený a svojim zraneniam krátko po pristátí podľahol. Lietadlo bolo zničené slovenskými jednotkami, aby nepadlo do rúk nepriateľa. Ostatné dva stroje bombardovali a ostreľovali železničnú stanicu v Uliči a postupujúcu maďarskú pechotu na ceste Ulič – Kolbasov. Po spotrebovaní streliva sa značne poškodené vrátili na letisko Spišská Nová Ves.
Spolu s týmto rojom vzlietol na posledný operačný let dňa, aj jeden Š.328 s posádkou Ondris a Slodička s úlohou bombardovať skupinu tankov pri obci Gajdoš. Celý let však prebiehal v hmle, ktorá sťažovala orientáciu aj vyhľadávanie cieľov. Napokon sa podarilo objaviť skupinu nepriateľských tankov a nákladných vozidiel na dvore majera v Nižnej Rybnici (pri Sobranciach). Útok bol úspešný a bližšie neurčený počet tankov i vozidiel bol zničený. Dopomohol tomu i následný požiar. Počas útoku bol pilot protilietadlovou paľbou zranený na nohe. Posádka s lietadlom letela smerom na Michalovce, kde bola na dvor kasární zhodená cenná správa o zistenej situácii. Do Spišskej Novej Vsi už nedoleteli, lebo zranenie pilota a hustá hmla nad Slanskými Vrchmi to nedovolili. Núdzovo pristáli neďaleko Sečoviec pri majeri Kinčeš.
Letectvo však výrazne prispelo k spomaleniu maďarského postupu. Na niektorých miestach slovenské jednotky prešli aj do protiútoku. K stretom s maďarským letectvom nedošlo. Nasledujúci deň sa situácia dramaticky zmenila.
24.3.1939
24.3.1939 letecké oddelenie MNO vydalo rozkaz k okamžitému presunu dvoch trojčlenných rojov B.534 z Piešťan do Spišskej Novej Vsi. Roje boli zložené zo skúsených pilotov Letky 37, Letky 38 a Letky 39. Lietadlá odštartovali skoro ráno pod Ďumbalovým velením.
Stakčínska aj Michalovská skupina prešla okamžite po prisunutí síl do protiútoku. Útok sa začal skoro ráno o 4.30 hod. a vyzeralo to, že bude úspešný, lebo nepriateľské vojská boli postupne vytláčané zo svojich pozícií. Leteckú podporu mal zabezpečiť štvorčlenný roj Š.328, ale odštartovalo iba jedno lietadlo. Na celom východe územia bola hmla. Napokon bola bombardovaná kolóna nákladných automobilov na ceste Tibava – Sobrance. Výsledok akcie nebolo možné kvôli hmle vyhodnotiť.
O 6.30 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 s úlohou podporiť slovenské jednotky v oblasti Vyšné Remety. Po prílete do priestoru sa roj dostal do súboja s trojčlenným rojom maďarských stíhačiek Fiat CR-32 od 1/1. Ijász, ktorý tam hliadkoval od 7.40 hod. Súboj skončil zostrelením dvoch slovenských lietadiel a smrťou jedného pilota. Ako prvý bol zasiahnutý stroj por. let. Jána Prháčka (Letka 49). Pilot utrpel zranenia, ale pokúsil sa o núdzové pristátie. Počas pristátia došlo k výbuchu podvesenej munície pod krídlami a pilot zahynul. Aj ďalší stroj pilotovaný des. Martišom (Letka 49) (nešlo o Štefana Martiša) bol po zásahoch do motora a chladiča zostrelený. Iba jedinému lietadlu pilotovanému slob. Karasom sa podarilo vrátiť do Spišskej Novej Vsi. Poručíka letectva Prháčka zostrelil főhadnagy Aladár „Ali“ Negró, ktorý bol ten deň úspešný až dvakrát. Desiatnika Martiša zostrelil őrmester Sándor Szoják, ktorý ten deň taktiež zostrelil až dve lietadlá.
Sestřelená B.534 desátníka C. Martiše.
Krátko po siedmej hodine rannej priletelo päť lietadiel z Piešťan.
O 9.30 hod. štartovali na prieskum komunikácií v priestore Sobrance – Michalovce. O niečo neskôr priletelo aj posledné – šieste lietadlo z Piešťan, ktoré pri pristávaní zapadlo do rozmočenej letiskovej plochy. Stroj tam bol ponechaný vlastnému osudu. Táto nedbanlivosť sa o niekoľko dní kruto vypomstila, pretože zapríčinila haváriu Š.328, pri ktorej zahynuli traja ľudia.
O 10.00 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 s cieľom bombardovať tanky podporujúce pechotu v okolí Tibavy a Sobraniec. Počas ostreľovania maďarských jednotiek boli dva stroje zasiahnuté paľbou zo zeme. Slobodník Zachar (Letka 45) núdzovo pristál na území obsadenom nepriateľom, kde bol zajatý. Poručík Páleníček (Letka 45) núdzovo pristál za vlastnými líniami. Do Spišskej Novej Vsi sa vrátil iba jeden stroj.
O 13.45 hod. odštartoval trojčlenný roj Š.328 na prieskum a bombardovanie jednotiek presúvajúcich sa z Užhorodu do Michaloviec.
O 14.00 hod. odštartoval trojčlenný roj B.534 ako stíhacia ochrana, ktorý sa pripojil k roju Š.328 nad Michalovcami.
Na tento deň bolo naplánované aj bombardovanie letiska Spišská Nová Ves a o 12.25 hod. mali štartovať z Ungvár stíhači na Fiatoch CR-32, ktorí mali o. i. zabezpečovať bombardéry smerujúce k letisku. Krátko pred štartom však dostali správu pozemnej hlásnej služby o skupine slovenských lietadiel. Veliteľ letky 1/1. Ijász, főhadnagy Béla Csekme sa rozhodol zaútočiť na skupinu šiestich lietadiel. V priestore medzi Michalovcami a Užhorodom sa slovenská skupina stretla s maďarskými stíhačmi. Pilotom Fiatov sa dokonale a naplno podarilo využiť momentu prekvapenia a výsledok stretnutia dopadol pre slovenské letectvo veľmi zle, pričom maďarské letectvo neutrpelo nijaké straty.
Ako prvý bol zostrelený Š.328 s pilotom slob. Pažickým a pozorovateľom por. Šventom. Zostrel si pripísal főhadnagy László Palkó. Horiace lietadlo s mŕtvym alebo smrteľne raneným pilotom sa zrútilo do lesa pri obci Nižné Remety, por. Švento vyskočil. Okolnosti jeho smrti nie sú vyjasnené. Podľa slovenskej verzie bol po otvorení padáku zabitý paľbou zo zeme alebo maďarských lietadiel. Podľa maďarskej verzie dopadol na zem živý, neďaleko skupiny husárov 2. jazdeckej brigády. Po dopade sa snažil vytiahnuť z leteckej kombinézy svoje doklady, čo si maďarskí vojaci vysvetlili ako pokus vytiahnuť zbraň a okamžite ho zastrelili. Po prehľadaní zistili, že vo vnútornom náprsnom vrecku mal skutočne doklady. Pravdivosť ani jednej verzie v súčasnosti nie je možné spoľahlivo overiť ani vyvrátiť. Poručík Ferdinand Švento bol na druhý deň 25.3.1939 pochovaný s vojenskými poctami v Sobranciach. Druhý Letov Š.328 pro vynechávající motor provedl nouzové přistání nedaleko Strazske. Tento Letov pilotoval slobodník Jozef Drlicka a spolu s pozorovatelem podporučíkem L. Šronkem
V Spišskej Novej Vsi o 16.25 hod. pristál iba jediný stroj a to pilot slobodník Ján Maco a pozorovatel npor. Mikuláš Guljanič.
Stíhačom sa vodilo ešte horšie. V boji s Fiatmi boli všetky tri lietadlá zostrelené. Negró sestřelil jednu Avii kterou pilotoval rotmajster Ján Hergott (Letka 45) jihovýchodně od Bánovce nad Ondavou. Druhou Avii, pilotovanou Františkem Hanovcem (Letka 45), sestřelil Szojak nedaleko Senné, který se strojem nouzově přistál. Békássy sestřelil třetí B.534. Tento stroj pilotoval desiatnik Martin Danihel (Letka 45) který se zachránil nouzovým přistáním nedaleko Brezovice nad Torysa. Nik z pilotov však nezahynul, všetky tri núdzové pristátia boli úspešné.
Letecká radiogoniometrická stanice dala zaměření maďarskému civilnímu dopravnímu letounu na jeho trati do Polska.
24.3.1939 bylo taky poprvé bombardováno letiště ve
Spišské Nové Vsi. Útok provedlo 10 maďarských bombardérů Ju 86 od
3./4.
KB Sárkány
a 3./5. KB Huvelyk Matyi, které startovali z letiště v
Debrecínu.
A jak to vše tedy bylo? Maďarské královské letectvo během svých průzkumných
letů prováděných z letišť Mérfoldes Csizma a
Gólya zjistilo, že hlavní
základna slovenských vzdušných sil na východním Slovensku je ve Spišské
Nové Vsi. Výsledek tohoto průzkumu potvrdil i výslech zajatého slovenského
stíhacího pilota svobodníka Jozefa Zachara, který se po válce už nikdy
nenašel.
Ihned poté byl vydán rozkaz na vyřazení tohoto mateřského letiště z činnosti. Vlastní útok na letiště měl být proveden mezi 17 až 17.30 hod, kdy se předpokládalo, že na letišti budou soustředěné i posily z Piešťan. Pokud by byl tedy útok na Spišskou Novou ves úspěšný, mohlo by se pak maďarské letectvo stát pánem vzdušného prostoru. Plán vlastního útoku pak byl rozdělen na dvě útočné vlny. První údernou vlnu mělo tvořit 18 bombardovacích Ju 86 K pod vedením őrnagy Eleméra Kovácsa ze základny v Debrecenu. Druhá vlna měla mít stejný počet Ju 86 K a velet jí měl őrnagy Podhradszky. Na ochranu všech bombardérů bylo vyčleněno 27 stíhacích dvouplošníků Fiat CR-32 ze základen v Užhorodě, Čope a Miškovci. Všechny tři skupiny se měly setkat nad městem Miškovec kolem 16. hodiny a poté společně nabrat směr na Spišskou Novou Ves. Na středoevropské poměry roku 1939 tak směřovala na Spišskou Novou Ves velké množství 36 bombardérů a 27 stíhacích letounů.
Z vyslaného množství sice jen 12 bombardérů (někdy se uvádí jen 10 strojů) a 9 stíhaček našlo svůj cíl, ale těm se podařilo na zemi zničit 11 slovenských letounů a hangár. Maďarské letectvo při této misi neztratilo žádný ze svých strojů, ale jeden bombardér díky nezkušené posádce cestou ztratil pumový náklad, a další bombardéry, co se ztratily, omylem bombardovaly své jednotky. Za úspěch maďarských bombardérů, které prováděly bombardování z malé výšky 600 – 1 000 metrů, mohla i slovenská protiletadlová obrana, která tou dobou neměla u děl žádnou munici a obsluhu (ta byla v muničních skladech v Nemšovej, kterými navíc disponovala německá braná moc). Pokud bychom měly tento nálet hodnotit z maďarského pohledu, tak nálet byl velkým fiaskem, protože z velkého svazu o 36 bombardérech a 27 stíhačkách nad cíl dorazilo pouze 12 bombardérů a 9 stíhaček, tedy jen třetina vyslaných vzdušných sil. Řada pum navíc zapadla do rozmočené půdy a nevybuchla a slovenské letiště tak mělo štěstí v neštěstí, přestože na ně bylo svrženo na 900 pum (2/3 z nich byly zápalné) o celkové hmotnosti 7 200 kg. Z letecké techniky byly poškozeny dvě Avie B.534, jeden Š.328, tři Aero Ap.32 a jedna B.71.19 "V3". Letiště ale nebylo zdaleka vyřazeno z provozu, jak bylo zamýšleno. Zahynul pozorovatel Mikuláš Udut.
Pri tomto bombardovaní sa však stala séria chýb, 18 madarských bombardérov ostalo na zemi, pretože sa k nim nedostal rozkaz vzlietnut. Druhá skupina vzlietla, no őrnagy Elemer Kovács si so sebou zabudol zobrat mapu a navyše až v lietadle zistil, že mu nefunguje spojenie. Jednému lietadlu odpadli bomby už krátko po štarte pre technickú poruchu. Dalšie stroje zablúdili, jeden dokonca omylom bombardoval Rožnavu, ktorá vtedy patrila Madarsku.Ešte v ten den bolo o 20.50 hod. vyhlásené prímerie.
Jak je psáno v kronice města: „24.3.1939 v 17.15 hod. provedli Maďaři bombardování Spišské Nové Vsi velkými letadly. Útok byl uskutečněn v proudu trojčlenných rojů za sebou směrem z jihu na sever. První roj shodil v prostoru před letištěm velké množství zápalných bomb. Zbylé dva roje provedly útok velkými bombami a to dvakrát. Poslední nálet, třetí, byl vykonán kulomety na letadlech, která byla rozestavěna na letišti. Při bombardování zahynulo 5 vojáků a 6 civilních osob. Zraněných bylo 14 vojáků a 14 civilních osob. Z raněných většina v nemocnici zemřela. Větší požár nevznikl, pouze na letišti shořelo skladiště se dřevem a jedním vojákem, který byl právě pro dřevo. Tento první bombardovací útok způsobil mezi obyvatelstvem Spišské Nové Vsi úžasný zmatek a strach z blížící se války“.
Tato válka byla na nátlak Německa ukončena a 31.3.39 byla podepsána dohoda o nové Slovensko-maďarské hranici. Pozemní i vzdušné boje skončili. Paradoxem je, že obě tyto země se již za dva roky zúčastnili útoku na Sovětský svaz. V těchto bojích ztratilo Slovenské letectvo 9 Avií B.534 a 4 Letovy Š.328. Sedm pilotů bylo v boji zabito a jeden zajat.
První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23.6.1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.
Letka 13 byla vytvořena 31.8.1939 na letišti v Piešťanech z Letky 37. Vyzbrojena B.534. Velitel Ondrej Ďumbala. Reorganizace byla vzhledem k válečným událostem odložena.
Slovenské letectvo pro polské tažení bylo od 1.9. do 7.9. rozdělené na dvě části. První část (krycí jméno Šarfia a Čakanka) tvořili pozorovací Letka 9, Letka 10, Letka 12, Letka 16. a zvědná Letka 69, které byly podřízené velitelství Bernolák (velitelství pozemní armády) a jejich hlavním úkolem byl průzkum před slovenskými jednotkami. Druhou část (krycí jméno Rozmarýn) tvořili čtyři stíhací Letka 37 a Letka 39 v Piešťanech a Letka 45 a Letka 49 ve Spišské Nové Vsi. Hlavním cílem byla ochrana území Slovenska a především zbrojního průmyslu. Byly podřízené Luftgaukommando XVII.
Polské letectvo disponovalo v oblasti velmi slabými silami. Pod Armia Karpaty spadala 31 eskadra rozpoznawcza s 9 PZL P-23B Karaś na letišti Werynia, 56 Eskadra Obserwacyjna se 7 Lublin RWD-XIII D na letišti Mrowla a Pluton Łącznikowy Nr 5 se 3 RWD-8 na letišti Łódź-Lublinek. MAPA.
Po zostrele poľského lietadla Lublin R-XIIID pri obci Ostrovany požiadalo veliteľstvo Bernolák o posilnenie PVO Prešova.
7.9.1939 se přesunulo 10 stíhacích B.534 Letky 37 z letiště Piešťany pod vedením npor. let. Ondreja Ďumbalu a npor. let. Vladimíra Kačku na polní letiště Ňaršany. Letce byl přidělen prostor stíhání – Telgárt – Poprad – Limanowa – Gorlice – Dukla – Medzilaborce – Hankovce – Obišovce – Telgárt. MAPA.
Úkolem byla ochrana postupujících slovenských jednotek a letiště Ňaršany. Velením byl vydán zákaz přeletů nad vlastními jednotkami pod hladinou 1 000 metrů z důvodu omezení možnosti ztrát způsobených vlastní protiletadlovou palbou.
9.9.1939 přelet do Kamenice nad Cirochou a společně s Letkou 38 vytvořila stíhací skupinu (Slowakische Jagdgruppe). Skupina měla doprovázet dvacet sedm Do 17Z od I./KG 76 ze Spišské Nové Vsi při náletu do prostoru Lvova, Janova, Jaroslavi, Ravy Ruské.
9.9. při doprovodném letu Junkersů Ju 87 od III./StG 2 z letiště ve Vinném Aviemi od Letky 37 a Letky 38 došlo ke ztrátě jedné Avie. Junkersy Ju 87 bombardovali železniční stanice Drogobyč a Stryj, když již při návratu zasáhly Avii B.534.332 čat. Viliama Grúňa od 37. letky střepiny protileteckého granátu. Střepiny poškodili přívod oleje do motoru. Grúň klouzavým letem z výšky 4000 metrů přistál u obce Olszawa nad Sanom asi 25 km od pozic slovenských jednotek. Byl zajat polskými vojáky a uvězněn na místní faře. V noci uprchl a po třech dnech došel ke slovenským jednotkám.
10.9.1939 kolem 16.30-17.15 hod. letka doprovázela Štuky III./StG 2 z letiště Vinné při jejich návratu z bombardování prostoru severně od Chyrova.
Po zahájení polské kampaně byl 10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz trámový kříž).
10.9.1939 kolem 11.25 – 13.00 hod. letka doprovázela 28 Štuk III./StG 2 při jejich návratu z bombardování Lvova. Akce byla zopakována mezi 15.00 – 16.20 hod.
, Kdy a kde.
11.9.1939 mezi 11.15 – 13.00 letka doprovázela do prostoru Lvova 27 Ju 87B od III./StG 2.
14.9.1939 letka byla v bojové pohotovosti od 8.00 hod. Pravděpodobně mezi 13.40 – 15.30 provedla doprovod při návratu 30 Ju 87B ze III./StG 2 z prostoru Lvova.
15.9.1939 měla spolupracovat s III./StG 2 a provádět volný lov. Nebyly zaznamenány žádné lety.
16.9.1939 pravděpodobně mezi 16.15 – 18.00 provedla doprovod Štuk III./StG 2 při jejich návratu z bombardování Stanislawowa.
Velmi zajímavou kapitolou těchto bojů je nasazení Avií B.534 proti takzvanému Legionu Čechů a Slováků. Dne 17.9.1939 totiž slovenské B.534 doprovázeli německé Ju 87 při náletu na Hluboczek Wielki poblíž Tarnopolu. Toto místo bylo právě svěřeno české a slovenské legii v Polsku, což byli vojáci, kteří po rozpadu Československa utekli do Polska a zapojili se do bojů proti nacismu v řadách polského vojska. Tomuto legionu velel generál Lev Prchala. Právě toto místo bylo hájeno protiletadlovou obranou složenou z českých a slovenských vojáků, kteří utekli za hranice, letců nevyjímaje, takže to muselo být pro tyto vojáky velice frustrující vidět známě stroje v akci. Spekulovalo se o zapojení slovenských B-534 proti bývalým československým vojákům a po válce bylo proti tehdejším aktérům vedeno vyšetřování. Zde je to popsáno.
Letky provádějící doprovod německých Junkersů Ju 87 provedli během tažení osm doprovodných akcí. Během, kterých ztratili jednu Avii B.534.
18.9.1939 se vrátily zpět na svá letiště jednotky účastnící se tažení do Polska a mohlo dojít k odkládané reorganizaci letectva. Letka společně s Letkou 38 přelétla na letiště Piešťany.
Z pěti stíhacích letek vznikly tři. Přečíslení se dotklo jednotlivých letek následovně. Letka 38 a část Letky 39 se přejmenovaly na Letku 11 se základnou v Piešťanech. Letka 45 a Letka 49 se změnily na Letku 12, která byla dislokována ve Spišské Nové Vsi. Letka 37 a část Letky 39 se přeměnily na Letku 13 umístěnou v Piešťanech.