Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Letka 12 ( pozorovací, 1939)

Letka 12 (stíhací, 1939-44)

08.10.2020

Pozorovací Letka 12 ve Spišské Nové Vsi se 14.3.1939 stala součástí slovenského letectva jako Letka 12. Vyzbrojena letouny Letov Š.328. Velitel František Wágner.

Nadále označena , , .

Po odchode vojakov českej národnosti zostali útvary na letisku Spišská Nová Ves v žalostnom personálnom stave. Na veliteľstve zostali iba traja dôstojníci a obe stíhacie letky mali spolu iba deväť pilotov. Treba si uvedomiť aj fakt, že situácia na východnom Slovensku sa v tom čase zo dňa na deň vyostrovala a maďarských provokácií pribúdalo. Letecké oddelenie Ministerstva národnej obrany (MNO) sa usilovalo nepriaznivú personálnu situáciu urýchlene riešiť, doplniť stavy pilotov a teda aj obnoviť bojaschopnosť leteckých útvarov.

Ján Pastucha

Personál Letky 13 a Letky 15 přešel do Letky 12.

Ku 22.3.1939 bol na letisku Spišská Nová Ves približne nasledovný stav leteckého personálu: velitel Letky 12 F. Wágner disponoval devíti piloty (ppor. Ladislav Sulík, slob. Pažický, slob. Jozef Drlicka, Michal Udut, J. Ondris, sv. J. Maco, ?, ?) a šesti pozorovateli (por. Šventa, por. Anton Slodička, ppor. L. Šronek, J. Kolembus, npor. M. Guljanič, ?)

Malá válka, což byl Slovensko-maďarský konflikt, který se odehrál 23 až 31.3.1939. Maďaři tehdy posilněni svým úspěchem zaútočili proti novému sousedovi z již okupované Podkarpatské Rusi, ze které musela ustoupit původně Československá armáda.V tomto konfliktu se bojovalo i ve vzduchu a pro nové slovenské letectvo tento konflikt moc dobře nedopadl. Tíhu těchto bojů nesla Letka 45 (velitel poručík Ján Svetlík) a Letka 49 (velitel poručík Ján Prháček) vyzbrojena 20 B.534 a Letka 12 a Letka 13 s 20 pozorovacími a bombardovacími Š.328. Je třeba říct, že tyto letky musely být doplněny piloty z ostatních letek na Slovensku, jelikož když se rozpadla republika a čeští piloti odešli, zůstalo u těchto letek zhruba 6 pilotů na každou letku. Letky 45 a 49 byly posíleny piloty ze stíhacích Letky 37, Letky 38 a Letky 39 z Piešťan (velitel Ondrej Ďumbala). Letka 12 byla posílena piloty a pozorovateli z Letky 15 ze Žiliny. Tyto letky byly dislokovány na letišti ve Spišské Nové Vsi.

22.3.1939 v 7 hodin por. Wágner a por. Slodička vykonal prieskumný let s Š.328. Prieskum bol zameraný na južnú hranicu (priestor Rimavská Sobota – Kostoľany nad Hornádom) odkiaľ sa očakával útok. Nepriateľská aktivita však zistená nebola.

23.3.1939

23.3.1939 ráno v 9 hodin bol vykonaný letecký prieskum. Tentoraz v oblasti južne od Košíc tromi lietadlami B.534 z Letky 49. Opäť s negatívnym výsledkom. Tieto dva vykonané prieskumy ešte neboli koordinované s veliteľstvom VI. zboru. Maďarské jednotky zatiaľ rýchlo postupovali do vnútrozemia. 23.3.1939 o 9.50 hod. ráno už boli iba 7 km od Sobraniec. Odpor slovenských síl bol zatiaľ nesústredený a slabý. Veliteľstvo VI. zboru nariadilo cielený vzdušný prieskum priestoru, kde bol hlavný nápor nepriateľských síl. V tento deň už bola aktivita slovenského letectva oveľa väčšia.

O 9.00 hod. odštartoval do priestoru Ulič – Kolbasov – Starina trojčlenný roj B.534 Letky 45. Prieskum zistil intenzívnu nepriateľskú činnosť.

O 13.00 hod. vzlietol trojčlenný roj Š.328 Letky 12, ktorý mal za úlohu prieskum a napadnutie nepriateľských vojsk v priestore Ulič – Ubľa – Veľký Bereznyj. Stanovenú úlohu sa nepodarilo splniť, pretože v okolí Ubľe, kde zistili pohyb vojsk, bola hustá hmla a posádke veliteľského lietadla (pilot: por. let. F. Wágner, pozorovateľ: por. let. J. Šimko) sa nepodarilo jednoznačne identifikovať nepriateľské jednotky. O 15.28 hod. celý roj pristál aj s nákladom bômb na letisku Spišská Nová Ves. Neskôr sa zistilo, že jednotky, ktoré nebolo možné jednoznačne identifikovať, boli útvary maďarskej 9. samostatnej pešej brigády postupujúcej z Ubľe na Kolonicu.

O 13.14 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 Letky 49 s podobnou úlohou ako predošlý do priestoru Kolbasov – Ulič. Na železničnej stanici v Uliči zastihli jednotky 9. samostatnej a 1. jazdeckej brigády vykladať delá a materiál. Následný okamžitý letecký útok bol veľmi úspešný. 

O 15.00 hod. bol do tohto istého priestoru vyslaný ďalší trojčlenný roj B.534, ktorý po prílete na miesto zistil nepriateľské vozidlá aj kanóny pristavené pri stenách budov miestneho majera pri Uliči. Už počas prvého hĺbkového útoku sa podarilo napadnutým maďarským jednotkám veľkorážovým guľometom zostreliť lietadlo por. let. Jána Svetlíka (velitel Letky 45). Zasiahnutý stroj začal po zásahu horieť a zrútil sa severne od obce Ulič. Vyšetrovaním maďarských úradov sa zistilo, že pilot utrpel priestrel hlavy a zraneniu okamžite podľahol ešte v čase, keď bolo lietadlo vo vzduchu. Zvyšné dva stroje takmer pol hodinu bombardovali a ostreľovali nepriateľské jednotky, čím zničili niekoľko automobilov a poškodili kanóny. Po spotrebovaní streliva obe pomerne poškodené lietadlá pristáli na letisku o 17.05 hod.

O 16.30 vzlietol trojčlenný roj B.534, ktorý s úlohou podporiť slovenské jednotky smeroval do priestoru Ulič – Ubľa – Stakčín. V priestore Ulič sa roj dostal do paľby veľkokalibrových guľometov a jeden zo strojov bol zostrelený. Pilot des. Štefan Devan (Letka 49) s poškodeným lietadlom vykonal núdzové pristátie pri stakčínskej železničnej stanici. Bol však ťažko ranený a svojim zraneniam krátko po pristátí podľahol. Lietadlo bolo zničené slovenskými jednotkami, aby nepadlo do rúk nepriateľa. Ostatné dva stroje bombardovali a ostreľovali železničnú stanicu v Uliči a postupujúcu maďarskú pechotu na ceste Ulič – Kolbasov. Po spotrebovaní streliva sa značne poškodené vrátili na letisko Spišská Nová Ves.

Spolu s týmto rojom vzlietol na posledný operačný let dňa, aj jeden Š.328 s posádkou Ondris a Slodička s úlohou bombardovať skupinu tankov pri obci Gajdoš. Celý let však prebiehal v hmle, ktorá sťažovala orientáciu aj vyhľadávanie cieľov. Napokon sa podarilo objaviť skupinu nepriateľských tankov a nákladných vozidiel na dvore majera v Nižnej Rybnici (pri Sobranciach). Útok bol úspešný a bližšie neurčený počet tankov i vozidiel bol zničený. Dopomohol tomu i následný požiar. Počas útoku bol pilot protilietadlovou paľbou zranený na nohe. Posádka s lietadlom letela smerom na Michalovce, kde bola na dvor kasární zhodená cenná správa o zistenej situácii. Do Spišskej Novej Vsi už nedoleteli, lebo zranenie pilota a hustá hmla nad Slanskými Vrchmi to nedovolili. Núdzovo pristáli neďaleko Sečoviec pri majeri Kinčeš.

Letectvo však výrazne prispelo k spomaleniu maďarského postupu. Na niektorých miestach slovenské jednotky prešli aj do protiútoku. K stretom s maďarským letectvom nedošlo. Nasledujúci deň sa situácia dramaticky zmenila.

24.3.1939

24.3.1939 letecké oddelenie MNO vydalo rozkaz k okamžitému presunu dvoch trojčlenných rojov B.534 z Piešťan do Spišskej Novej Vsi. Roje boli zložené zo skúsených pilotov Letky 37, Letky 38 a Letky 39. Lietadlá odštartovali skoro ráno pod Ďumbalovým velením.

Stakčínska aj Michalovská skupina prešla okamžite po prisunutí síl do protiútoku. Útok sa začal skoro ráno o 4.30 hod. a vyzeralo to, že bude úspešný, lebo nepriateľské vojská boli postupne vytláčané zo svojich pozícií. Leteckú podporu mal zabezpečiť štvorčlenný roj Š.328, ale odštartovalo iba jedno lietadlo. Na celom východe územia bola hmla. Napokon bola bombardovaná kolóna nákladných automobilov na ceste Tibava – Sobrance. Výsledok akcie nebolo možné kvôli hmle vyhodnotiť.

O 6.30 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 s úlohou podporiť slovenské jednotky v oblasti Vyšné Remety. Po prílete do priestoru sa roj dostal do súboja s trojčlenným rojom maďarských stíhačiek Fiat CR-32 od 1/1. Ijász, ktorý tam hliadkoval od 7.40 hod. Súboj skončil zostrelením dvoch slovenských lietadiel a smrťou jedného pilota. Ako prvý bol zasiahnutý stroj por. let. Jána Prháčka (Letka 49). Pilot utrpel zranenia, ale pokúsil sa o núdzové pristátie. Počas pristátia došlo k výbuchu podvesenej munície pod krídlami a pilot zahynul. Aj ďalší stroj pilotovaný des. Martišom (Letka 49) (nešlo o Štefana Martiša) bol po zásahoch do motora a chladiča zostrelený. Iba jedinému lietadlu pilotovanému slob. Karasom sa podarilo vrátiť do Spišskej Novej Vsi. Poručíka letectva Prháčka zostrelil főhadnagy Aladár „Ali“ Negró, ktorý bol ten deň úspešný až dvakrát. Desiatnika Martiša zostrelil őrmester Sándor Szoják, ktorý ten deň taktiež zostrelil až dve lietadlá.

Sestřelená B.534 desátníka C.  Martiše.

Krátko po siedmej hodine rannej priletelo päť lietadiel z Piešťan.

O 9.30 hod. štartovali na prieskum komunikácií v priestore Sobrance – Michalovce. O niečo neskôr priletelo aj posledné – šieste lietadlo z Piešťan, ktoré pri pristávaní zapadlo do rozmočenej letiskovej plochy. Stroj tam bol ponechaný vlastnému osudu. Táto nedbanlivosť sa o niekoľko dní kruto vypomstila, pretože zapríčinila haváriu Š.328, pri ktorej zahynuli traja ľudia.

O 10.00 hod. vzlietol trojčlenný roj B.534 s cieľom bombardovať tanky podporujúce pechotu v okolí Tibavy a Sobraniec. Počas ostreľovania maďarských jednotiek boli dva stroje zasiahnuté paľbou zo zeme. Slobodník Zachar (Letka 45) núdzovo pristál na území obsadenom nepriateľom, kde bol zajatý. Poručík Páleníček (Letka 45) núdzovo pristál za vlastnými líniami. Do Spišskej Novej Vsi sa vrátil iba jeden stroj.

O 13.45 hod. odštartoval trojčlenný roj Š.328 na prieskum a bombardovanie jednotiek presúvajúcich sa z Užhorodu do Michaloviec.

O 14.00 hod. odštartoval trojčlenný roj B.534 ako stíhacia ochrana, ktorý sa pripojil k roju Š.328 nad Michalovcami. 

Na tento deň bolo naplánované aj bombardovanie letiska Spišská Nová Ves a o 12.25 hod. mali štartovať z Ungvár stíhači na Fiatoch CR-32, ktorí mali o. i. zabezpečovať bombardéry smerujúce k letisku. Krátko pred štartom však dostali správu pozemnej hlásnej služby o skupine slovenských lietadiel. Veliteľ letky 1/1. Ijász, főhadnagy Béla Csekme sa rozhodol zaútočiť na skupinu šiestich lietadiel. V priestore medzi Michalovcami a Užhorodom sa slovenská skupina stretla s maďarskými stíhačmi. Pilotom Fiatov sa dokonale a naplno podarilo využiť momentu prekvapenia a výsledok stretnutia dopadol pre slovenské letectvo veľmi zle, pričom maďarské letectvo neutrpelo nijaké straty.

Ako prvý bol zostrelený Š.328 s pilotom slob. Pažickým a pozorovateľom por. Šventom. Zostrel si pripísal főhadnagy László Palkó. Horiace lietadlo s mŕtvym alebo smrteľne raneným pilotom sa zrútilo do lesa pri obci Nižné Remety, por. Švento vyskočil. Okolnosti jeho smrti nie sú vyjasnené. Podľa slovenskej verzie bol po otvorení padáku zabitý paľbou zo zeme alebo maďarských lietadiel. Podľa maďarskej verzie dopadol na zem živý, neďaleko skupiny husárov 2. jazdeckej brigády. Po dopade sa snažil vytiahnuť z leteckej kombinézy svoje doklady, čo si maďarskí vojaci vysvetlili ako pokus vytiahnuť zbraň a okamžite ho zastrelili. Po prehľadaní zistili, že vo vnútornom náprsnom vrecku mal skutočne doklady. Pravdivosť ani jednej verzie v súčasnosti nie je možné spoľahlivo overiť ani vyvrátiť. Poručík Ferdinand Švento bol na druhý deň 25.3.1939 pochovaný s vojenskými poctami v Sobranciach. Druhý Letov Š.328 pro vynechávající motor provedl nouzové přistání nedaleko Strazske. Tento Letov pilotoval slobodník Jozef Drlicka a spolu s pozorovatelem podporučíkem L. Šronkem  

V Spišskej Novej Vsi o 16.25 hod. pristál iba jediný stroj a to pilot slobodník Ján Maco a pozorovatel npor. Mikuláš Guljanič.

Stíhačom sa vodilo ešte horšie. V boji s Fiatmi boli všetky tri lietadlá zostrelené. Negró sestřelil jednu Avii kterou pilotoval rotmajster Ján Hergott (Letka 45) jihovýchodně od Bánovce nad Ondavou. Druhou Avii, pilotovanou Františkem Hanovcem (Letka 45), sestřelil Szojak nedaleko Senné, který se strojem nouzově přistál. Békássy sestřelil třetí B.534. Tento stroj pilotoval desiatnik Martin Danihel  (Letka 45) který se zachránil nouzovým přistáním nedaleko Brezovice nad Torysa. Nik z pilotov však nezahynul, všetky tri núdzové pristátia boli úspešné.

Letecká radiogoniometrická stanice dala zaměření maďarskému civilnímu dopravnímu letounu na jeho trati do Polska.

24.3.1939 bylo taky poprvé bombardováno letiště ve Spišské Nové Vsi. Útok provedlo 10 maďarských bombardérů Ju 86 od 3./4. KB Sárkány a 3./5. KB Huvelyk Matyi, které startovali z letiště v Debrecínu. 

A jak to vše tedy bylo? Maďarské královské letectvo během svých průzkumných letů prováděných z letišť Mérfoldes Csizma a Gólya zjistilo, že hlavní základna slovenských vzdušných sil na východním Slovensku je ve Spišské Nové Vsi. Výsledek tohoto průzkumu potvrdil i výslech zajatého slovenského stíhacího pilota svobodníka Jozefa Zachara, který se po válce už nikdy nenašel. 

Ihned poté byl vydán rozkaz na vyřazení tohoto mateřského letiště z činnosti. Vlastní útok na letiště měl být proveden mezi 17 až 17.30 hod, kdy se předpokládalo, že na letišti budou soustředěné i posily z Piešťan. Pokud by byl tedy útok na Spišskou Novou ves úspěšný, mohlo by se pak maďarské letectvo stát pánem vzdušného prostoru. Plán vlastního útoku pak byl rozdělen na dvě útočné vlny. První údernou vlnu mělo tvořit 18 bombardovacích Ju 86 K pod vedením őrnagy Eleméra Kovácsa ze základny v Debrecenu. Druhá vlna měla mít stejný počet Ju 86 K a velet jí měl őrnagy Podhradszky. Na ochranu všech bombardérů bylo vyčleněno 27 stíhacích dvouplošníků Fiat CR-32 ze základen v Užhorodě, Čope a Miškovci. Všechny tři skupiny se měly setkat nad městem Miškovec kolem 16. hodiny a poté společně nabrat směr na Spišskou Novou Ves. Na středoevropské poměry roku 1939 tak směřovala na Spišskou Novou Ves velké množství 36 bombardérů a 27 stíhacích letounů.

Z vyslaného množství sice jen 12 bombardérů (někdy se uvádí jen 10 strojů) a 9 stíhaček našlo svůj cíl, ale těm se podařilo na zemi zničit 11 slovenských letounů a hangár. Maďarské letectvo při této misi neztratilo žádný ze svých strojů, ale jeden bombardér díky nezkušené posádce cestou ztratil pumový náklad, a další bombardéry, co se ztratily, omylem bombardovaly své jednotky. Za úspěch maďarských bombardérů, které prováděly bombardování z malé výšky 600 – 1 000 metrů, mohla i slovenská protiletadlová obrana, která tou dobou neměla u děl žádnou munici a obsluhu (ta byla v muničních skladech v Nemšovej, kterými navíc disponovala německá braná moc). Pokud bychom měly tento nálet hodnotit z maďarského pohledu, tak nálet byl velkým fiaskem, protože z velkého svazu o 36 bombardérech a 27 stíhačkách nad cíl dorazilo pouze 12 bombardérů a 9 stíhaček, tedy jen třetina vyslaných vzdušných sil. Řada pum navíc zapadla do rozmočené půdy a nevybuchla a slovenské letiště tak mělo štěstí v neštěstí, přestože na ně bylo svrženo na 900 pum (2/3 z nich byly zápalné) o celkové hmotnosti 7 200 kg.  Z letecké techniky byly poškozeny dvě Avie B.534, jeden Š.328, tři Aero Ap.32 a jedna B.71.19 "V3". Letiště ale nebylo zdaleka vyřazeno z provozu, jak bylo zamýšleno. Zahynul pozorovatel Mikuláš Udut.

Ešte v ten den bolo o 20.50 hod. vyhlásené prímerie.

Jak je psáno v kronice města: „24.3.1939 v 17.15 hod. provedli Maďaři bombardování Spišské Nové Vsi velkými letadly. Útok byl uskutečněn v proudu trojčlenných rojů za sebou směrem z jihu na sever. První roj shodil v prostoru před letištěm velké množství zápalných bomb. Zbylé dva roje provedly útok velkými bombami a to dvakrát. Poslední nálet, třetí, byl vykonán kulomety na letadlech, která byla rozestavěna na letišti. Při bombardování zahynulo 5 vojáků a 6 civilních osob. Zraněných bylo 14 vojáků a 14 civilních osob. Z raněných většina v nemocnici zemřela. Větší požár nevznikl, pouze na letišti shořelo skladiště se dřevem a jedním vojákem, který byl právě pro dřevo. Tento první bombardovací útok způsobil mezi obyvatelstvem Spišské Nové Vsi úžasný zmatek a strach z blížící se války“.

Tato válka byla na nátlak Německa ukončena a 31.3.39 byla podepsána dohoda o nové Slovensko-maďarské hranici. Pozemní i vzdušné boje skončili. Paradoxem je, že obě tyto země se již za dva roky zúčastnili útoku na Sovětský svaz. V těchto bojích ztratilo Slovenské letectvo 9 Avií B.534 a 4 Letovy Š.328. Sedm pilotů bylo v boji zabito a jeden zajat.

31.3.1939 po startu s Š 328 k přeletu na plochu Mečedelovce zahynuli ppor. Ladislav Sulík a por. Anton Slodička. Narazili do zabořené B 534.

15.5.1939 zanikla Letka 13 a její personál přešel do Letky 12.

15.5.1939 zanikla Letka 15 a její personál přešel do Letky 12.

  První výsostné označení slovenských letadel bylo zavedeno až 23.6.1939, kdy čs. znaky na směrovce a na křídlech překryl bíle lemovaný dvojramenný červený kříž na modrém kruhovém podkladu.

29.6.1939 východně letiště po vysazení motoru nouzové přistání s převrácením letounu Š.328.185. Posádka por. let. Rudolf Galbavý a por. let. Ján Pažický nezraněni. VHÚ Bratislava. 

Letka 12 ve Spišské Nové Vsi se k 31.8.1939 přejmenovala na Letka 2. Vyzbrojena Š 328. Velitel npor. František Wágner. Reorganizace byla vzhledem k válečným událostem odložena.

Slovenské letectvo pro polské tažení bylo od 1.9. do 7.9.1939 rozdělené na dvě části. První část (krycí jméno Šarfia a Čakanka) tvořili pozorovací Letka 9, Letka 10, Letka 12, Letka 16 a zvědná Letka 69, které byly podřízené velitelství Bernolák (velitelství pozemní armády) a jejich hlavním úkolem byl průzkum před slovenskými jednotkami. Druhou část (krycí jméno Rozmarýn) tvořili čtyři stíhací Letka 37 a Letka 39 v Piešťanech a Letka 45 a Letka 49 ve Spišské Nové Vsi. Hlavním cílem byla ochrana území Slovenska a především zbrojního průmyslu. Byly podřízené Luftgaukommando XVII.

Po zahájení polské kampaně byl 10.9.1939 kolem dosavadního znaku (pro větší výraznost) ještě zaveden 15 cm široký bílý kruh. Toto označení navíc na obou stranách trupu a na křídlech doplnil německý Balkenkreuz  trámový kříž).

Pozorovací letky provedli od 9.9. do 16.9.1939 sedm průzkumných letů před pozicemi slovenských jednotek. Průzkumné lety se obešli beze ztrát.

Od 1.10.1939 byla Letka 12 podřízena Samostatná peruť I.

1.1.1940(?) se pozorovací Letka 12 přejmenovala na Letka 2.

Letka 12 (stíhací, 1939-44)

18.9.1939 se vrátily zpět na svá letiště jednotky účastnící se tažení do Polska a mohlo dojít k odkládané reorganizaci letectva.

Z pěti stíhacích letek vznikly tři. Přečíslení se dotklo jednotlivých letek následovně.

Letka 38 a část Letky 39 se přejmenovaly na Letka 11 se základnou v Piešťanech.

Letka 45 a Letka 49 se změnily na Letku 12, která byla dislokována ve Spišské Nové Vsi.

Letka 37 a část Letky 39 se přeměnily na Letku 13 umístěnou v Piešťanech.

Stíhací Letka 12 byla vyzbrojena B.534. Velitel Jozef Páleníček.

Od října 1939 byla Letka 12 podřízena Samostatné peruti II ve Spišské Nové Vsi.

, Kdy a kde?

Od 1.5.1940 byla Letka 12 podřízena Peruti II ve Spišské Nové Vsi.

Od 15.10.1940 bylo na základě doporučení německé letecké mise při slovenském MNO zavedeno nové označení letadel SVZ, které však bylo zveřejněno až 3.2.1941. Díky tomu se ještě na jaře 1941 v praxi používalo obojí označení. Novým označením byl bíle lemovaný modrý kříž s červeným terčem uprostřed v rozměrech německého vzoru. Zároveň s tímto novým výsostným označením bylo zaváděno označení letek a školy. To se skládalo z bílých písmen na obou stranách trupu a z čísla, které uvádělo pořadí letadla v letce.

Kdy a kde?

Od 1.5.1941 byla Letka 12 podřízena Stíhací peruti II v Piešťanech.

Útoku na SSSR 22.6.1941 se měli zúčastnit stíhací Letka 12 a Letka 13 vyzbrojené B.534.

Přesun letek na letiště okolo Samboru komplikovalo velmi špatné počasí. Proto probíhal poměrně dlouho (1. až 7.7.1941) a vyžádal si několik nehod. MAPA.

7.7.1941 Letka 12 odletěla s 11 stíhacími B.534.

Po přesunu na letiště u Samboru byla zahájena bojová činnost pozorovacích letek, která se soustředila na průzkum oblastí před postupujícími slovenskými jednotkami a na pozorování postupu vlastních pozemních sil. Většinou pozorovacímu Letovu Š.328 poskytovaly krytí vlastní stíhací Avie B.534. První bojovou akcí se stal 5.7.1941 průzkum vlastních kolon. Již při prvních bojových letech se objevily problémy s nedostatečným výcvikem letců. Jednalo se především o mladé letce, kteří přišli nedávno z výcviku a postrádali potřebné poznatky o taktice a způsobu vedení boje.

SB-2 s hvězdicovými motory , , , , , , .

SB-2 s řadovými motory , .

I-153 .

I-16 .

MiG-1 .

9.7.1941 přeletěla na letiště Lvov. MAPA. Video - Slovenské vojská oslobodzujú mesto Ľvov od boľševikov (1941).

K doprovodným letům německých průzkumných Henschelů Hs 126 B-1 od letky 3.(H)/32 byla určena Letka 12.

15.7.1941 se přemístila na letiště Proskuriv-dnes Хмельницький. MAPA.

V období 17. až 19.7.1941 Avie B.534 z Letky 12 doprovázely Henschely Hs 126 do oblasti jihovýchodně od Vinnice, kudy ustupovaly jednotky Rudé armády z dobytého města.

19.7.1941 byl vydán rozkaz, podle něhož musela být všechna letadla určená k bojovému nasazení opatřena světle žlutým 50 cm širokým pásem. Podobně byla pro východní kampaň natřena i letadla ostatních spojenců Osy.

19.7.1941 zamířila na letiště Bar. MAPA.

20.7.1941 dostala Letka 12 rozkaz provést hloubkový nálet na silnici Vinnica - Nemirov. Jedenáct letounů pod velením stotníka Vladimíra Kačky napadlo ustupující kolony z výšky 10 až 20 metrů. Po překvapivém prvním útoku se sovětská protiletecká obrana vzpamatovala a při dalších útocích přivítala letce silná protiletecká obrana. Při útocích byly poškozeny čtyři letouny a všem letcům bylo za úspěšné vykonání úkolu udělena vyznamenání. O úspěchu hloubkového náletu svědčí i blahopřání k úspěchu od německého velitelství, které obdrželo MNO.

23.7.1941 se letka přemístila na letiště Vinnica. MAPA.

24.7.1941 je bombardovala trojice Tupolevů SB, kteří nezpůsobili letce žádné škody.

Velkým problémem bojeschopnosti slovenských letek byl technický stav letadel. Nasazení na nevyhovujících polních letištích a neustálé vystavení povětrnostním vlivům způsobovalo velké opotřebení techniky. Značnou potíží bylo zvětšování vzdálenosti bojových útvarů od slovenského zásobování. Přísun náhradních dílů a pohonných hmot byl problematický, a proto bylo 24.7.1941 rozhodnuto o zřízení armádního leteckého parku na letišti Rzesno, který měl plynule zásobovat letky. K dodávkám náhradních dílů ze Slovenska byly určeny dva Letovy Š.328 a Avia B.71, která do poruchy při startu z letiště Vajnory 22.8.1941 vykonala jen pár letů. 

Velkým problémem byl nedostatek pohonných hmot, který způsobil omezení aktivit pozorovacích letounů v polovině července a přesměrování všech dostupných zásob stíhacím letkám. Chvilkovou pomocí bylo nalezení 50 000 litrů sovětského leteckého benzinu s vysokým oktanovým číslem, který byl při ředění 1:1 s Bi-Bo-Li použitelný v motorech slovenských letadel.

V dalších dnech doprovázela letka průzkumné Henschely v prostoru Vinnica - Granov - Umaň - Trocianov a Tarnovka - Umaň - Granov.

29.7.1941 se dostala Letka 12 do prvního kontaktu s letouny VVS RKKA.

29.7.1941 přiletěla nna letiště Gajsin. MAPA.

Po 18 hodině vzlétla proti hlášenému nepříteli. Trojčlenný roj vedený velitelem letky npor. let. J. Páleníčkem narazil na smíšenou skupinu I-16, I-153 a I-17 (jednalo se buď o LaGG-3 nebo Jak-1). Vzhledem k převaze protivníka zvolil Páleníček odpoutání se od nepřítele a v přízemním letu se vrátil roj na letiště.

30.7.1941 dostala Letka 12 rozkaz zaútočit na pozice jednotek Rudé armády, které zastavily ústup a přeskupovaly síly. Devět Avií s podvěšenými pumami zaútočilo na silnici Umaň - Novoarchangelsk. Přes protileteckou palbu všichni úspěšně zaútočili. Avie B.534 čtk. M. Danihela dostala při otočce k dalšímu útoku zásah do motoru. Danihel musel kvůli vypuklému požáru použít hasicí zařízení a nouzově přistát mezi liniemi. Sověti, kteří byli k sestřelenému letounu blíže, zahájili na letce palbu. Zbylý členové roje se chopili iniciativy. Rtk. J. Drlička přistál na poli a vzal Danihela do kabiny. S prostřelenou pneumatikou vzlétli a úspěšně přistáli na letišti Gajsin. V průběhu záchranné akce třetí člen roje čtk. A. Kubovič kroužil kolem a držel Sověty dál od kolegů. Všichni dostali za akci slovenská a německá vyznamenání.

26.8.1941 přiletěla do Berdičova. MAPA.

27.8.1941 přiletěla do Belaja Cerkev.  MAPA.

První vzdušné vítězství pro Slovenské Vzdušné Zbraně vybojovali slovenští stíhači dne 29.7.1941. Toho dne se Letka 12 setkala s přibližně asi 15 stroji sovětského letectva (pravděpodobně to byly Polikarpovi. Bez vlastních zrát sověty zahnala a jeden stroj rudého letectva byl sestřelen.

3.9.1941 přiletěla do Skvira. MAPA.

Od 6.9.1941 navíc další rozkaz nařizoval natřít světle žlutou barvou i přední část trupu včetně vrtulového kužele do hloubky 50 cm. Toto označení (včetně celé žluté směrovky) se průběžně začalo objevovat i na cvičných a kurýrních letounech včetně strojů Letecké školy. Naprosto důsledně se ale tato úprava nedodržovala, takže se vyskytovaly různé varianty. Takto označená slovenská vojenská letadla létala až do srpna 1944.

7.9.1941 přiletěla do Gubinu. Kde to je?

7.9.1941 čatník Jozef Drlička na B.534 sestřelil I-16 v prostoru Garnostajpol. Kde to je?

7.9.1941 ? na B.534 sestřelil I-16 v prostoru Garnostajpol.

8.9.1941 čatník Ivan Kocka na B.534 sestřelil I-16 v prostoru východně od Ostjer. Kde to je?

19.9.1941 přiletěla do Mytnice. Kde to je?

21.9.1941 se čatník J. Kaliský nevrátil z bojového letu. Pravděpodobně byl sestřelen flakem u Rogozova-dnes Rohoziv (u Borispolu-dnes Borispil) při doprovodu Š.328.

2.10.1941 přiletěla do Bieliki. Kde to je?

7.10.1941 přiletěla do Nikolajevky. Kde to je?

Další 3 sestřely si B.534 připsali 7. a 8.9.1941 ve vzdušných soubojích nad mostem u Gornostajpolu. Jeden si připsal čatník Drlička a druhý Kocka. Ke třetímu sestřelu se nikdo nehlásil, ačkoliv byl potvrzen německými pozemními jednotkami.

10.10.1941 přiletěla do Sofiivky. Kde to je?

Na podzim roku 1941 končilo nasazení letců SVZ na východní frontě, hlavně pro nemožnost opravovat letadla v polních podmínkách. Obě stíhací letky provedly od léta do podzimu 1 119 letů, při 58 vzdušných soubojích sestřelili 5 nebo 6 sovětských letadel, provedli 14 bitevních a 14 bombardovacích náletů, 383 hlídkových letů, v 91 případech doprovázeli slovenské Š.328 a v 88 případech německá letadla.

16.10.1941 odlet na Slovensko.

17.10.1941 přiletěla do Spišské Nové Vsi.

26.10.1941 se vrátila Letka 12 z pouhými čtyřmi B.534 z fronty na Slovensko.

Skúsenosti z východnej fronty donútili slovenskú vládu k nákupu nových modernejších strojov, ktoré by nahradili dosluhujúce Avie. Volba padla na nemecké Messerschmitty Bf 109 E, ktoré v tej dobe už nepatrili medzi najlepšie stroje. Na tieto stroje mala byť prezbrojená Letka 13, ktorá bola vyslaná ku Jagdgruppe Drontheim na dánsku základňu Grove, aby sa tu preškoli na nové lietadlá. Vhodný personál od všech letek ktorý sa zúčastnil výcviku, čítal 105 ludí, z čoho pilotov bolo 19. 5. (slow.)/JGr. Drontheim s velitelem mjr. Vladimírem Kačkou byla zformována 25.2.1942 v Grove, jako nezávislá staffel pro výcvik slovenských pilotů. Samotný výcvik začal koncom februára 1942 a prebiehal na typoch Ar 96B, Bf 109 B/D a Bf 109 E v priemernej dlžke 13-24 letoých hodín na každého pilota.

Po ukončení kurzu v Grove malo na Slovensko preletieť 12 strojov Bf 109 E, avšak pripravených bolo len 10. Prelet z Grove do Piešťan sa začal 2.7.1942. Skupinu deviatich slovenských pilotov viedol nemecký inštruktor Oblt. Reinwald. Do Piešťan piloti dorazili 3.7.1942, v priebehu nasledovných dvoch dní dorazili ešte Martiš a Ďumbala, ktorí mali počas preletu technickú poruchu. Po návrate domov dňa 6.7.1942 bola väčšina členov tohto preškolenia zaradená k Letke 13 o ktorej bolo rozhodnuté, že bude prezbrojená z lietadiel Avia B.534 na nemecké Bf 109 a nasadená s nimi na front.

8.9.1942 nehoda při pojíždění letounu Praga E.241. Pilot čtk. Alojz Mutňanský , , . Gonzo.

Podla rozkazu č.59 z 29.9.1942 bol v Piešťanoch zriadený nočný stíhací kurz, ktorým prešli vybraní piloti Letky 11 a Letky 12. Výcvik prebiehal na ôsmych lietadlách E.241, upravených pre nočný výcvik. 

Následne bol v Pieťanoch 29.3.1943 zriadený tiež kurz výcviku na lietadlách Bf 109. Jeho velitelom sa stal velitel Letky 12 stot. Jozef Páleníček.

V létě 1944 přeškolení na Bf 109 G.

Jozef Páleníček se stal k 20.4.1943 velitelem Letky 13 na Ukrajině. Nahradil ho Ivan Haluzický. Po příchodu z SSSR se Jozef Páleníček stal opět velitelem Letky 12.

Letka 12 se přesunula 1.8.1944 do Nižného Hrabovce. Patřila pod Skupinu vzdušných zbraní vzniklá v červnu 1944 k podpoře Východoslovenské armády.

2. či 3.8.1944 přesun do Prešova. Velitelství bylo v Kapušanech.

1.8.1944 byly čtyři stroje Bf 109 G-6/R-3 WNr. 161722 "bílá 1", 161742 "bílá 7", 161725 a 161741 "bílá 5" od Letky 13 přiděleny k Letce 12 v Prešově. Piloti Božík, Hanovec, Geletko a Palatický.

3.8.1944 rtk. Geletko rozbil při přistání Bf 109 G-6 "bílá 1" WNr. 161722. Němci ho později opravili. Gonzo.

,

17.8.1944 rtk. Geletko rozbil při přistání Bf 109 G-6 "bílá 5" WNr. 161741. Gonzo.

,

Anton Droppa - keď vypuklo Slovenské národné povstanie, bol som  členom stíhacej Letky 12 v Skupine vzdušných zbraní. Boli sme sústredení na letisku Išla pri Prešove. Veliteľ J. Trnka zvolal 30.8.1944 zhromaždenie všetkých letcov a navrhol: buď odletieť na letisko Tri Duby a bojovať po boku povstalcov proti Nemcom alebo odletieť do Sovietskeho zväzu a odtiaľ sa hneď po preškolení vrátiť na moderných lietadlách na pomoc povstaniu. Keďže so zastaranými československými lietadlami sa nedalo účinne bojovať proti moderným nemeckým lietadlám, vybrali sme si druhú možnosť. Na druhý deň odštartovalo z letiska Išla 26 lietadiel a spolu 75 príslušníkov Skupiny vzdušných síl. Ja som letel na stíhačke Avia B.534. Pristáli sme v Ľvove. Preškolili nás na ruské stíhačky Lavočnik a bojové Iljušiny a plnili sme rôzne bojové úlohy.

31.8.1944 ráno přeletělo k Rudé armádě celkem 26 slovenských letadel  s 81 letci na palubě. Jeden Š.328 měl nehodu při vzletu. (6 x Fw 189 A-2, 2 x Bf 109 WN. 161742 "bílá 7" a 161725, 7 x Š.328, 3 x B.534, Bk.534, 2 x Kl 35 D, Fw 58 C-2, Fw 44, E-39G, W.34hi a Fi 156 C-3). Ti se později stali kmenovými příslušníky 1.čs.smíšené letecké divize v SSSR. Byla škoda, že tito letci neměli spojení s organizátory SNP. Úlety. 

, , .