Polní letecká setnina 2

Letecká setnina Spa 2

Letecká setnina 2

Letecká rota 31

Letka 31

23.02.2021

od 27.11.1918 do 1920.

1919-27.12.1921.

Velení rozhodlo o přemístění Polní letecké setniny 1 na polní letiště Hrabová u Moravské Ostravy, což je dnes stejnojmenná ostravská městská část, až na konci ledna. Z Prahy byla k této setnině zaslána dvě letadla – víceúčelový Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70 a stíhací Aviatik D.I 138.14. Letadla typu Hansa-Brandenburg B.I (Fd) 276.11 a 276.19, která měla setnina ve výzbroji v prosinci 1918, byla odeslána k revizi do Olomouce.

Boje mezi československými a polskými jednotkami na Těšínsku vypukly 23.1.1919. Letecký sbor do bojů nasadil dvě zmíněná letadla Polní letecké setniny 1. Kromě cvičných letů ale máme zprávu pouze o jediném bojovém letu během této sedmidenní války. Ve čtvrtek 30.1.1919, poslední den konfliktu, odstartoval v 13.30 hodin z polního letiště Hrabová letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70 s posádkou pilot šikovatel Karel Hrubín a pozorovatel nadporučík Vojtěch Pašek. Průzkumný let vedl přes Zebrzydowice, Chybie, Oświęcim, Kęty, Kozy, Biała, Bielsko, Skoczów, Ustroń, Kozakowice, Bładnice, Wilamowice, Pruchna a Bohumín zpět na základnu. Letci přistáli v 15 hodin 55 minut.

Ministerstvo národní obrany rozhodlo 1.2.1919 o vybudování nové Polní letecké setniny 2 na polním letišti u Velkých Kunčic nad Ostravicí (dnes městská část Ostravy Kunčice), nedaleko od Hrabové, na druhém břehu řeky Ostravice. Jejím velitelem se stal nadporučík Josef Pospíšil, bývalý pozorovatel a později pilot rakousko-uherské Flik 29.

V neděli 2.2.1919 zároveň velení rozhodlo, že Polní letecká setnina 1 bude odeslána do Košic. Ve výzbroji jí zůstal jediný letuschopný letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.17. S ním také začala svoji činnost na východě Slovenska. Řady leteckých setnin na Těšínsku posílil druhý únorový den letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70. Letadla byla rozdělena mezi setniny podle ne příliš jasného klíče. Technický stav letadel a zřejmě i jistá nezkušenost pilotů s pilotováním těchto typů ale měly za příčinu další tenčení stavu.

Již 4.2.1919 poškodil pilot šikovatel Karel Hrubín při přistání na letišti v Hrabové zadní část trupu letadla Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70. Letoun musel být odeslán na opravu do leteckých dílen v Olomouci.

Hned následující den přišel Letecký sbor o jediný stíhací letoun. Aviatik Berg D.I 138.14 poškodil důstojnický zástupce Josef Novák při nouzovém přistání u Lipníka nad Bečvou. Urazil podvozek a vrtuli a poškodil střední část trupu a levé spodní křídlo. Letadlo podle nového klíče náleželo Polní letecké setnině 2. Vzhledem k nedůvěře pilotů v tento typ stíhačky se rozhodl Letecký sbor ji již neopravovat. Přestože se počet bojeschopných letadel snížil na jedno jediné. Nadporučík Pospíšil zůstal na letišti u Velkých Kunčic bez letadla.

Ministerstvo národní obrany telegramem sdělovalo, že 11.2.1919 bylo do Moravské Ostravy odesláno letadlo řady 26 spolu s další výzbrojí a výstrojí, kterou požadovala letecká setnina. Další letadlo slibovalo ministerstvo dodat Polní letecké setnině 2 ještě během „tohoto týdne, čímž bylo zřejmě myšleno do neděle 16.2.1919. Oním letadlem řady 26 je nepochybně Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.64.

S ním totiž podnikla ve středu 5.3.1919 posádka pilot nadporučík Josef Pospíšil a pozorovatel technický důstojník Eduard Novotný průzkumný let podél hranic v prostoru Bohumín – Jablunkov. Jedná se také o jediný takový let, který vykonala Polní letecká setnina 2 v této oblasti.

I tato setnina totiž dostala 29.3.1919 rozkaz, aby se přesunula kvůli hrozbám ze strany Maďarské republiky rad na košické letiště Barča.


Válka s Maďarskem o Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Do bojů s maďarskými jednotkami v prostoru Užhorodu se zapojila pouze Polní letecká setnina 2. Její velitel nadporučík Pospíšil hlásil operační způsobilost 20.4.1919. Měla mít ve výzbroji dvě letadla. Jedno známe, to druhé mohlo být zřejmě ono zmíněné v telegramu z 12.2.1919. Ale stejně tak možné je, že měla ve výzbroji pouze to jediné známé letadlo Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.64.

Prakticky ihned po svém příchodu na slovenskou frontu se setnina dostala do kompetenčního sporu, jenž se rozhořel mezi veliteli tehdy nově vzniklé Západní a Východní skupiny (it. generál Luigi Guiseppe Piccione, fr. generál Edmond Charles Adoophe Hennocque). Čemuž notně napomáhala i samotná poloha košického letiště, situovaného nedaleko čáry dotyku obou skupin. Útok Rumunů na Tise, krátce na to následovaný čs. postupem na Miškovec a Šalgov-Tarjány však záhy učinil těmto tahanicím konec. Dne 22.4.1919, dva dny po nabytí bojové způsobilosti, totiž Polní letecká setnina 2 přešla pod pravomoc 3. čs. divize, načež formální tečku za malicherným sporem učinil ministr Klofáč svým rozkazem z 23.4.1919. Zdroj.

Operačně byla setnina podřízena československé 3. divizi s francouzským velením, jejíž jádro tvořili českoslovenští legionáři z Francie, ovšem její pomoc vyžadovala také československá 6. divize s italským velením a legionáři z Itálie. Do kompetenčních sporů zasáhl ministr obrany Václav Klofáč 24.4.1919. Rozhodl, že „letecká setnina nadporučíka Pospíšila podřizuje se... ve všech záležitostech [veliteli 3. divize] generálu [Edmondovi] Hennocque“.

Letadla setniny operovala v prostoru mezi městy Putnok a Miskolc na řece Sajó, v údolí řeky Hornád (Hernád) a v prostoru mezi Košicemi a městem Čop. Podrobnosti o jednotlivých letech neznáme. Výjimku tvoří zpráva, kterou vypracoval velitel setniny nadporučík Pospíšil pro tehdejšího velitele Leteckého sboru setníka Karla Hupnera, shodou okolností Pospíšilova bývalého velitele v rakousko-uherské Flik 29. Zmiňoval let 30.4.1919, kdy s letounem Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.64 vzlétla posádka pilot četař Miloš Šmahel a pozorovatel nadporučík Jiljí Svoboda. Po vzletu z letišt Barča se dostali do husté oblačnosti, v níž se nedokázali zorientovat. Museli se vrátit zpět, ale nedokázali nalézt cestu ani do operační oblasti, ani zpět na letiště. Nouzově přistáli pro nedostatek paliva až u Bardejova, sto kilometrů severně od Košic. Operační oblast přitom ležela jižně od Košic. Nadporučík Pospíšil touto událostí připomínal, že letecká setnina nemá k dispozici povětrnostní (meteorologickou) leteckou službu a tím nutnou předpověď počasí.

Letectvo Maďarské republiky rad se skládalo na počátku dubna 1919 z devíti leteckých setnin (repülőszázad, později přejmenované na rudé letecké setniny – vörös repülőszázad). Tři z nich měly základny v Budapešti a okolí – 2. letecká setnina na letišti Albertfalva, 3. na letišti Rákos, 8. na letišti Mátyásföld a 9. na letišti Csepel. Nedaleko od hranic se Slovenskem byla umístěna pouze 4. letecká setnina v Győru. Ostatní se nacházely na základnách v Kaposváru, Szegedu, Kecskemétu, Békecsabě a Debrecenu. Část z nich se zapojila do bojů nad územím Slovenska.

Proti československým letcům a pozemním jednotkám operovala v květnu 1919 z letiště Mezőtárkány stíhací 8. rudá letecká setnina. Jejím velitelem se stal Laszló Háry, ostřílený veterán světové války a bývalý velitel rakousko-uherské Flik 42J. Po jeho boku bojovali další zkušení maďarští letci, bývalí příslušníci císařského a královského letectva jako István Féjes (16 potvrzených sestřelů), bratislavský rodák Frigyes Hefty (5 potvrzených sestřelů), Sándor Kasza (6 potvrzených sestřelů), János Riszticz (7 potvrzených sestřelů), Nándor Udvardy (8 potvrzených sestřelů) a další. Jednotka byla vyzbrojena stíhacími letouny typu Aviatik D.I, Fokker D.VI a Fokker D.VII.

V řadách Polní letecké setniny 2 žádné oficiální letecké eso nesloužilo. Bojovými zkušenostmi se mohl maďarským pilotům vyrovnat pouze velitel setniny nadporučík Josef Pospíšil. Tento důstojník sloužil od června 1916 až do listopadu 1917 jako pozorovatel u rakousko-uherské Flik 29 na haličské a později rumunské frontě. Přímo u této frontové jednotky se naučil také létat. Jako pilot dvoumístného letounu měl potvrzeno jedno vzdušné vítězství nad rumunským letadlem 13.12.1916. Maďarští a českoslovenští letci se ve vzduchu prakticky nepotkávali.

Piloti: npor. Pospíšil, šikovatelé Karel Jannhuber, Oskar Výtržný, Karel Průdek, Rudolf Gabzdyla, četař Miloš Šmahel, desátník Jan Matoušek. Pozorovatelé: npor. Vladimír Braun, Vojtěch Pašek, Ilja Svoboda, Karel Navrátil, por. František Novotný, Josef Novák, kadet Janáček.

Letecký park setniny se v okamžiku dosažení bojeschopnosti, ale prakticky i v dalších týdnech nasazení na frontě, skládal ze dvou letounů Hansa-Brandenburg C.I. Zatímco v prvním, doložitelném, případě šlo o „velký branďák“ 26 série, konkrétně letoun sériového čísla (Ph) 26.64., v případě druhém, pocházel pravděpodobný adept ze série 27, (Ph) 27.19. Jak je z uvedených sériových čísel patrné, v obou případech se jednalo o letouny pocházející z výroby vídeňské Osterreichisch-Ungarische Albatros-Flugzeugwerke Gmbh, respektive Phönix Flugzeugwerke AG. Zdroj.

Pospíšilova setnina pak v celé své síle dvou letounů měla provádět průzkumné lety až za řeku Uh, de facto tedy působit ve prospěch 3. čs. divize, jejímž počátečním úkolem bylo obsazení železniční trať Šalgov-Tarjány – Čop – Užhorod.  Zdroj.

V této souvislosti nejenže vytyčený operační prostor setnině jasně definoval oblast její působnosti na východním bojišti slovenské fronty, ale současně i předurčil protivníka. Nutno podotknout, že ne protivníka zrovna slabého. 3. Vörös Repülöszázad, respektive 3. Rudý letecký oddíl pod vedením bývalého setníka „c. a k. letecké trupy“ Sándora (Alexandra) Hartzera, ex velitele Fliku 28D, představoval ve sledovaném obdobní nad Miškovcemm a Šalgov-Tarjánem relativně solidní sílu. Přestože k 26.5.1919 oddíl vykazoval pouze dva bojeschopné letouny a tři v opravě, tedy víceméně porovnatelný stav s čs. Polní leteckou setninou 2, mnohem větší možnosti mu poskytovalo typové složení leteckého materiálu. Uvědomíme-li si, že zatímco dva čs. aviony „modelového roku 1916“ měly to nejlepší již dávno za sebou, pak dvojice bolševických strojů UFAG C.I série 161 vedle nich působila téměř ultimativně. Stroji v opravě pak byly dva stíhací Aviatiky D.I (MÁG) série 92 a jeden cvičný Hansa-Brandenburg B.I série 176. Nemenší disproporce taktéž panovala v oblasti létajícího personálu, kde Maďaři nedostatkem zkušených pilotů a pozorovatelů rozhodně netrpěli. Jak již bylo výše naznačeno, zpočátku maďarský oddíl působil převážně nad Miškovcem a Šalgov-Tarjánem. Následně, po vypuknutí bolševické ofenzívy, však přešel k plné podpoře III. armádního sboru, jehož primárním operačním cílem bylo obsazení Košic, výchozího bodu umožňujícího praktické roztržení Slovenska ve dví. Zdroj.

V české historické literatuře se občas vyskytuje zmínka, že nadporučík Pospíšil dosáhl vítězství nad maďarským stíhacím letadlem typu Fokker D.VII, respektive ho přinutil k nouzovému přistání. Archivní materiály ale toto pozdější tvrzení nedokazují. Zmínka o vítězství je v kronice Leteckého pluku 1 (Leteckého sboru). Autor tohoto zápisu nadporučík Vladimír Braun ale zjevně s odstupem času spojil dvě události. V úterý 13.5.1919 nouzově přistál u Pinciné u Lučence maďarský pilot s letadlem Fokker D.VII, sériové číslo 3867. Pilotoval ho István Féjes, letecké eso a trojnásobný držitel vysokého rakousko-uherského vyznamenání, Zlaté medaile za statečnost (goldenes Tapferkeitsmedaille). Féjes z místa nouzového přistání uprchl a podařilo se mu vyhýbat zajetí až do večera. Oficiální maďarský důvod ztráty je, že při náletu na pancéřový vlak se porouchala synchronizace kulometů a střelba z nich ustřelila stíhačce vrtuli. Tato verze událostí bude asi nejblíže pravdě. Československé prameny sice uvádějí, že letadlo bylo sestřeleno pozemní palbou, ovšem tento důvod bude méně pravděpodobným. Co se týče možného vzdušného vítězství, to není nikde v pramenech, kromě kroniky Leteckého pluku 1, zmíněno. Dokonce neznáme ani jeden bojový let, který by vykonali letci Polní letecké setniny 2 13.5.1919. Jak také víme, operační oblast této setniny ležela jižně a východně od Košic, kdežto místo nouzového přistání se nachází přibližně 150 kilometrů jihozápadně od Košic. Nadporučík Braun s velmi vysokou pravděpodobností spojil tuto událost s operačním letem 25.5.1919, kdy se podařilo nadporučíkovi Pospíšilovi ubránit maďarské stíhačce. Vladimír Braun seděl v letadle spolu s ním, což ještě umocňuje otazníky nad jeho tvrzením o sestřelu. O tomto letu se ještě zmíníme. Můžeme pouze dodat, že Fejésovu stíhačku bylo možné opravit a sloužila v československém letectvu jako jedno z mála letadel tohoto typu až do ledna 1925.

Českoslovenští letci byli především nasazeni do bojů o město Miskolc, které také Čechoslováci nakrátko obsadili. V oblasti operovali také stíhači z 8. rudé letecké setniny. Na letišti Mezőtárkány měla základnu také 7. rudá letecká setnina, která plnila především průzkumné úkoly.

V posledních květnových dnech a v první červnový den uskutečnili letci Polní letecké setniny 2 pouhé čtyři bojové lety. Hned při prvním letu 23.5.1919 ztratila setnina nad Miskolcem letadlo. Pilot šikovatel Oskar Výtržný a pozorovatel nadporučík Jiljí Svoboda vzlétli v letadle Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.61. Měli za úkol bombardovat maďarský pancéřový vlak u Miskolce. Při náletu ovšem protiletadlová palba letadlo těžce poškodila. Letcům se sice podařilo přelétnout linii fronty, ovšem za ní se zřítili. Oba utrpěli těžká zranění. Letadlo nebylo možné opravit a bylo vyřazeno za stavu Leteckého sboru. Pro pilota to dokonce byl první a také jediný bojový let.

23.5.1919 byl sestřelen letoun Hansa-Brandenburg C.I 27.61 při bombardování pancéřovaného vlaku u města Miskolc (slovensky Miškovce) v Maďarsku. Šikovatel Oskar Výtržný a npor. Ilja Svoboda byli těžce zraněni, podařilo se jim přistát na vlastním území.

V neděli 25.5.1919 vzlétli z letiště Barča nadporučík Josef Pospíšil s pozorovatelem nadporučíkem Vladimírem Braunem. Pospíšil pilotoval Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.19. Nad Miskolcem je měl napadnout maďarský stíhač, který pilotoval „aparát typu Phoenix“. Kulometná dávka prostřelila trup. Nadporučík Braun palbu opětoval a útok odrazil. Měl použít fosforové střely, které byly zakázané petrohradskou deklarací. Pokud budeme předpokládat příslušnost letadla k 8. rudé letecké setnině, neuděláme zřejmě chybu. Tato setnina měla k 28.4.1919 ve výzbroji vedle stíhacích letadel typu Fokker D.VI a Fokker D.VII i stíhačky Aviatik D.I (Mág.) 92.120 a 92.129 a Aviatik D.I (Ll.) 348.42. Podle zprávy z 6.6.1919 ale již byla vyzbrojena pouze stíhacími letadly Fokker D.VI a Fokker D.VII. Potvrdit příslušnost maďarského letadla k této setnině s naprostou jistotou nemůžeme.

25.5.1919 nad Miškovcem se odehrála menší šarvátka, jejíž čs. protagonisté, nadporučíci Josef Pospíšil s Vladimírem Braunem, sedlající (Ph) 27.19, nejdříve nečekaně „vyfasovali“ pár kulí od prolétajícího maďarského letounu, identifikovaného jako Phönix. Nicméně po bleskurychlé Braunově reakci v podobě vypálené ...sérii fosforové... se leteckému ataku ubránili, načež jak se druzí dva účastníci dramatu zjevili, tak také zmizeli.

Přes ztrátu jednoho letadla se 27.5.1919 stav letadel v Polní letecké setnině 2 opět vyšplhal na čtyři stroje. Posila přišla z nečekané strany.

V té době se totiž začala rozpadat samostatná Ukrajinská lidová republika. Na letišti v Užhorodě přistál v letadle Lloyd C.V 46.34 četař Ivan Žarskij, pilot ukrajinské 1. polní (průzkumné) setniny (1-я полевая сотня). Pilota i letadlo velení československé 3. divize předalo Polní letecké setnině 2. Žarskij letoun přelétl na letiště Barča.

Ve stejný den v Užhorodu přistál i další pilot této ukrajinské letecké setniny, bývalé rakousko-uherské letecké eso Franz Rudorfer (11 potvrzených vítězství), se stíhacím Nieuportem. Rudorfer bojoval v ukrajinském letectvu jako nájemný pilot. Bližší označení typu ani nebylo možné, neboť, jak později zjistili českoslovenští mechanici, „drak pozůstává ze součástek několika typů Nieuport, číslo 3598 nesly pouze nosné plochy“. Dobová hlášení nezmiňují, že by Polní letecké setnina 2 použila tuto stíhačku bojově. Je třeba zmínit, že ani jedno z ukrajinských letadel nebylo v odpovídajícím technickém stavu.

25.5.1919 dosedly na travnatou plochu užhorodského letiště dva aviony s modrožlutým označením ZULR na svislé ocasní ploše. Prvním z uvedené dvojice byl stíhací Nieuport 23, jemuž bylo později přiděleno sériové číslo 3598, zatímco v případě druhém se jednalo o průzkumný Lloyd C.V 46.34. Čerstvé obsazení Lvova polskou armádou, Rumuni ve Stanislavi, to vše byly pádné argumenty, které nad osudem jižního regionu ZULR nevěstily nic dobrého. Úlet do neutrálního, byť spřáteleného státu, byl tak prakticky jediným řešením, jenž se oběma pilotům, již výše zmíněnému nadporučíku Rudolferovi a štábnímu šikovateli Žarskému Johann Zarsky (někdy lze také narazit na tvar Žďarskij), nabízelo. Hrozba nepřátelského zajetí byla zkrátka velmi reálná. Krátce po svém přistání byli oba piloti zadrženi, načež pro čs. orgány vyvstala klasická nerudovská otázka, kam s ním, respektive co s nimi? O délce rozhodovacího procesu Čechoslováků nám napoví další záznam, dle kterého hned o dva dny později, 27.5.1919, přistáli oba ukrajinští letci se svými stroji na košickém letišti.

Přestože oba letouny bylo možno jen stěží považovat za vyhovující, vzhledem k těžké situaci v jaké se zde bázující Polní letecká setnina 2 nacházela, byly bez větších okolků zařazeny k Pospíšilově jednotce.

Ukrajinský letec se pevně chopil „hozeného lana“, a tak i nyní, více jak po sto letech, se můžeme v dodatečně Braunem psaném deníku Polní letecké setniny 2 dočíst ...Pomáhal zdatně u Miškovce s jeho velice špatným aparátem 46 – dřevěný Lloyd... . Dle dochovaných záznamů u Žarskij u setniny vykonal celkem tři bojové lety, z nichž ten poslední nám ve svém dopise z 1.6.1919 opět přiblížil zástupce velitele npor. Braun, ...Dnes ráno měl boj por. Novák s jedním 161, který jej doprovázel až do Košic. Novák letěl s tím Fournier Lloydem, který jsme následkem této bídné situace museli nechati zde a tím pádem se též zachránil, poněvadž jest to náramně rychlý pták... .. Nutno dodat, že oním „161“ je myšlen maďarský UFAG C.I série 161.

V pátek 30.5.1919 vzlétla posádka pilot četař Miloš Šmahel a pozorovatel nadporučík Vladimír Braun k jedinému známému bombardovacímu letu. Šmahel pilotoval Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.19. Měli za úkol bombardovat Miskolc, který znovu dobyla před několika dny maďarská vojska. Rozkaz splnili. Po návratu hlásili, že ve vzduchu uviděli trojici maďarských letounů typu UFAG. Protivníci si jich ale zřejmě vůbec nevšimli, takže k vzdušnému souboji nedošlo. Při přistání kvůli rozmoklé ploše letiště Barča ale četař Šmahel letadlo převrátil. Stav letadel u setniny se opět snížil na tři, pokud nepočítáme stíhací Nieuport, neboť Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.19 musel být odeslán do opravy.

Maďarští piloti zřejmě byli příslušníci 7. rudé letecké setniny. Ta přeletěla během května 1919 z letiště Mátyásföld na letiště Mezőtárkány a na konci května přelétla na letiště Onga u Miskolce. Odtud byla ale stažena již 3.6.1919 zpět na letiště Mátyásföld. Důvodem byly velké ztráty i skutečnost, že setnina bojovala jak proti československým, tak rumunským vojskům. Během svého nasazení z letiště Onga přišla o pět pilotů a pozorovatelů. Dva z nich přišli o život. Jednalo se jak o bojové, tak nebojové ztráty. Například velitel setniny nadporučík Mátyást Bernárd měl být těžce zraněn při útoku na československý pancéřový vlak. Útok na obrněný vlak v Košicích zmiňuje také další příslušník této setniny nadporučík Sándor Neogrády. Dochovaná hlášení potvrzují po třech bojových letech 29.5.1919 a 1.6.1919. K prvně zmiňovanému datu měla tato setnina tři letadla typu Hansa-Brandenburg C.I a k 9.6.1919 žádné letadlo tohoto typu, pouze jeden UFAG C.I 161.192 v opravě.

Poslední bojový let Polní letecké setniny 2 z letiště Barča v tomto období vykonal četař Ivan Žarskij spolu s pozorovatelem poručíkem Josefem Novákem v letounu Lloyd C.V. Také on se setkal ve vzduchu s maďarským letounem typu UFAG. Maďarskému pilotovi unikl. Nebylo to ovšem kvůli vyšší rychlosti, jak uvádějí někteří autoři. Maximální rychlost letadla Lloyd C.V totiž byla 170 km/h, zatímco u letadla UFAG C.I výrobní řady 161 o deset kilometrů za hodinu vyšší. Podle poválečeské zprávy nadporučíka Brauna to také nebyl Žarského jediný bojový let v řadách Polní letecké setniny 2, neboť měl podniknout ještě další dva.

Velení stáhlo Polní letecké setniny 2 do zázemí 3.6.1919. Cílovou stanicí bylo letiště Mařatice u Uherského Hradiště.

Stažení Polní letecké setniny 2 z frontové linie bylo symbolickou tečkou za prvními boji nového československého vojenského letectva, přestože vojenské operace na Slovensku ještě neustaly. Obě setniny se na frontu v červnu a červenci vrátily.

Celkem setnina provedla 20 průzkumných, 12 bombardovacích, 3 orientační, 1 bitevní a 1 stíhací akci. Při přistání převrátili jeden letoun Hansa-Brandenburg C.I 26. Dvě nouzové přistání.


3.6.1919 přesun do Mařatic na doplnění letouny Hansa-Brandenburg C.I, letouny SPAD S.VII C1, letounem L.V.G. C.VI.

Asi v polovině června 1919 u setniny tak můžeme identifkovat již 5 letounů: kromě „držáku“ Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.64, to byly další „Branďáky“ (Ph) 27.12, (U) 369.178, ale i (Ph) 26.39, byť s „vylágrovanými“ motorovými ložisky. Jednoznačně nejvýkonnější stroj reprezentoval Phönix C.I 121.50. Jak je z výše uvedeného výčtu patrné, setnina už postrádala Žarského Lloyd. I v jeho případě byl realizován vzhledem k jeho ubohému stavu, společně s Nieuportem č. 3598 k přesun do pražského Leteckého arsenálu.

Pravděpodobně někdy na přelomu 23. a 24 týdne (14. - 17. červen?) došlo k sestavení a následnému vypravení detašmánu bojeschopných letadel Polní letecké setniny 2, jenž po přeletu z Mařatic do Spišské Nové Vsi, měl být k přímé dispozici generálu Hennocqueovi, respektive velitelství Východní skupiny čs. vojsk, momentálně zde sídlícímu. Zdroj.

Nedlouho po svém záletu, dne 18.6.1919, vzlétl z mařatického letiště Hansa-Brandenburg C.I (U) 369.178 (šikovatel Karel Janhuber, nadporučík Vojtěch Pašek) načež nabral jihovýchodní kurz. Nad slovenskými Lužany pak točil na Spišskou Novou Ves, kde také za nějaký čas přistál. Kromě pošty a snad i 20 milionů korun, se na palubu letounu ještě vměstnal fr. major Adolf Morstad, důstojník štábu velitele Východní skupiny. Po té letoun opět vzlétl a zamířil východním směrem na Užhorod. Vzhledem k tomu, že v té době byly Košice v maďarských rukách, probíhala část letu nad bolševiky obsazeném území. Do toho přišla bouře s kroupami, „a co čert nechtěl“, i porucha motoru. Po přistání na „horké půdě“ a bleskurychlé opravě byl však velký branďák opět ve vzduchu, přičemž zbývající část letu proběhla již bez větších komplikací. V Užhorodu mj. došlo k informování velitele 3. čs. divize, fr. generála Felixe Alexise Destremeaua, prostřednictvím majora Morstada, o záměru velitele Východní skupiny dobýt na Maďarech zpět Košice a zároveň k výzvě koordinovaného útoku z východu. Při zpátečním letu, opět se dvěma pasažéry, stihl nadporučík Pašek ještě provést průzkum, jehož výsledky byly po přistání ve Spišské Nové Vsi neprodleně telegrafovány do Užhorodu. Na závěr této záležitosti lze snad jen dodat, že pro nastalé příměří k dobytí Košic již nedošlo a že za výše uvedený let byla celá posádka Velkého Bránďáku (U) 369.178 dekorována Československým válečným křížem. Zdroj.

20.6.1919 se však nad Spišskou Novou Vsí prohnala silná bouře, jejímuž řádění podlehl polní stanový hangár a v něm i zaparkovaná letadla. Přestože poškození avionů nebyla fatálního charakteru, válka s Maďary pro „druhou polní“ tímto prakticky skončila.

Do doby, než nečekaně zasáhl přírodní živel, stihl detašmán uskutečnit pět průzkumných letů.

24.6.1919 zastaveno nepřátelství.

Je otázkou, zda příslušníkem detašmánu byl i Žarskij, každopádně ve výkazu létajícího personálu setniny z počátku července nechyběl. Svoji roli zřejmě mohla hrát i skutečnost jeho rusínského původu, nicméně pravdou je, že tehdy už Žarský, chytil příležitost „pevně za pačesy“, a v řadách čs. letectva sloužil ještě několik let po těchto událostech.

Dle zástupce velitele, nadporučíka Brauna, uskutečnila Polní letecká setnina 2 za celou dobu svého slovenského působení celkem 33 bojových letů. Z toho bylo 16 průzkumných, 15 průzkumně-bombardovacích a 2 lety byly bitevní (dle jiného zdroje, Adam Jist, bylo letů 37). Z těchto třiatřiceti si pak 3 bojové lety připsal na své konto štábní šikovatel Ivan Žarskij, příslušník Leteckého oddílu ZULR.

helo6498.jpeg (74216 bytes) Hansa-Brandenburg C.I 26.64 nebo 26.70 v červnu nebo červenci 1919 v Mařaticích.

helo7083.jpg (337808 bytes) Nieuport 23 č. 3598 v červenci 1919 v Mařaticích. Před letounem stojí Jan Matoušek, Rudolf Gabzdyl, Karel Průdek, Ivan Žarskij. 

helo7084.jpg (234862 bytes) Letoun byl 8.7.1919 předán do Leteckého arsenálu v Praze.

Počet jejich letounů SPAD S.VII C1 stoupl na 6, zbylé 4 byly poškozeny jiskrami od lokomotivy při přepravě po železnici (kdy?) a musely zpět do opravy, která trvala až do prosince 1919.

15.7.1919 se přejmenovala na Leteckou setninu Spa 2.

Od 23.7.1919 podléhala Velitelství letectva západní skupiny.


15.8.1919 se přesunula do Nitry.

Koncem září 1919 ze slíbených 10 strojů ve výzbroji jen jediný SPAD S.VII C1.

Od 10.10.1919 podléhala Velitelství vojenského vzduchoplavectva pro Slovensko.

31.10.1919 se přejmenovala na Leteckou setninu 2.

V prosinci 1919 měla ve výzbroji deset letounů SPAD S.VII C1.

Od 1.4.1920 podléhala Leteckému pluku 1.

helo7638.jpg (1291771 bytes) SPAD S.VII C1 v roce 1920 stále ještě s francouzským výsostným označením.

Od 6.9.1920 podléhala Letecké skupině I/3.

20.10.1920 se přejmenovala na Leteckou rotu 31.

8.8.1921 měla ve výzbroji 10 letounů SPAD S.VII C1 a SPAD S.XIII. Z toho pouze 6 letuschopných.

Od 15.8.1921 podléhala Leteckému praporu I/3.

27.12.1921-1926.

Září 1922. První Československé armádní manévry roku 1923 u Sedlčan. Tři Letecké roty po šesti letounech. Cvičení se mohly teoreticky účastnit letouny těchto jednotek: kbelská Letecká rota č. 2, 4 a 32, olomoucká Letecká rota č. 1, 3, 33, vajnorská Letecká rota 6, nitranská Letecká rota č. 5, 8, 31 a košická Letecká rota č. 7.

V květnu 1923 měla ve výzbroji šest letounů SPAD XIII, tři letouny SPAD S.VII C1, jeden letoun Rumpler C.VII Rubild a jeden letoun Phönix C I..

Od června či srpna 1923 převzetí stíhaček AERO A 18. helo6016.jpg (223532 bytes), .

Kdy a kde?

Září 1923. Československé armádní manévry roku 1923 u Poličky. Video. Pět Leteckých rot s 50 letouny. Cvičení se mohly teoreticky účastnit letouny těchto jednotek: kbelská Letecká rota č. 2, 32, 34 a 71, olomoucká Letecká rota č. 1, 3, 33, vajnorská Letecká rota 6, nitranská Letecká rota č. 5, 8, 31 a košická Letecká rota č. 7.

7.9.1923 odpoledne u obce Vendolí (okres Svitavy) bylo cvičení zakončeno přehlídkou vojska konanou za účasti ministra národní obrany Františka Udržala a dalších významných osob. vhu.cz  

Nové stíhačky Aero A 18 asi od nitranské Letecké roty 31 .

Od 1.1.1924 zavedeny plukovní znaky. Letecký pluk 3 .

19.2.1924 rtm. Andrej Beleš měl nehodu s letounem SPAD S.VII v.č. 11544 při přeletu u obce Slavkov.

4.5.1924 se přejmenovala na Letku 31. Podléhala Letecké peruti I/3 .

V říjnu 1924 měla ve výzbroji 12 letounů AERO A 18 a jeden letoun AVIA BH 11.

13.11.1925 u Nitry zahynul pilot čet. pilot František Chládek. Přehřátí motoru pro nedostatek chladicí kapaliny, a následný požár a exploze. Článek o nehodě v novinách Pozor ze dne 19.11.1925. Jeho hrob v Poboří i s novinovým článkem, je uveden na stránkách Spolku pro vojenská pietní místa. Dle Věstníku MNO – část osobní, 1924, str. 516, byl des. František Chládek jmenován 1.6.1924 Polním pilotem – letcem.


V červnu 1926 přesun do Vajnor. Podléhala Letecké peruti II/3 .

, , od 12.1926.

16.12.1926 nehoda četaře polního pilota Antonína Valeše na Avii B 21.63 u Ivánky nad Dunajem. Podrobnosti. Pomník.

1.10.1929 přeznačila na Letku 37



Od října 1929 měl Letecký pluk 1 barevný plukovní znak .

1.10.1929 se Letka 34 v Chebu přeznačila na Letku 31, H. Podléhala Třetí peruti leteckého pluku 1 .

9.6.1932 požár motoru letounu Avia Ba 33.15 za letu, pilot mjr. Miloš Zelený vyskočil u Stupavy.


1.9.1934 přesun do Hradce Králové. Podléhala První peruti leteckého pluku 4 .

Trupové označení A.

9.8.1937 se zabil voj. Josef Rejchl na B 534.12 u obce Dolní Jelení (okres Pardubice). Podrobnosti. Letecká badatelna.

1.9.1937 se Letka 31 přeznačila na Letku 43.



 

1.9.1937 se Letka 43 ve Kbelích přeznačila na Letku 31, P, červené zabarvení špice vrtulového kužele. Podléhala Třetí peruti leteckého pluku 1 .


Od 12.1.1938 přesun do Hradce Králové.

V květnu 1938 cvičení na letišti Josefov.

 

Nedatované fotografie ( Pilotní škola stíhací 1937 v Hradci Králové, Letka 43 a po 1.9.1937 Letky 31) (?) 

Letec Karel Hrabaň , hel336.jpg (465392 bytes). Kdy? Nehoda v Pardubicích 1936 hel340.jpg (108949 bytes). 1936 hel342.jpg (107342 bytes). Absolventi Pilotní školy stíhací 1937 v Hradci Králové hel345.jpg (835240 bytes). Květnová "mobilizace" (?) hel335.jpg (145813 bytes), hel337.jpg (81409 bytes), hel343.jpg (124677 bytes). Vlevo Josef Stehlík hel334.jpg (76894 bytes), Hraban, Soukeník a Fic hel338.jpg (88251 bytes), v pozadí stíhačky Letky 31 hel339.jpg (78012 bytes), Jícha, Stehlík,Smolík, Králík, Čáp, Drbohlav, František, Vybíral, Hlaďo hel344.jpg (84477 bytes). Mobilzace 1938 (?) hel341.jpg (75502 bytes)? Kdy a kde?


15.9.1938 přesun do Měnína (okres Brno-venkov). Velitel kpt. let. Miroslav Seidl.

19.9.1938 přesun do Mutěnic (okres Hodonín).

24.9.1938 byla Letka 31 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 601 jako mobilizovaný útvar 601-A-12. Vznikla Letka 31. Krycí název ? Velitel kpt. let. Miroslav Seidl. Podléhala III. peruti leteckého pluku 1, velitelství.

25.9.1938 přesun zpět do Měnína (okres Brno-venkov).

K letce přišel četnický strážmistr Josef Bajer z ČLH Karlovy Vary.

  Video.

Velitelství IV. armády podléhaly i jednotky letectva, v jejichž čele stál plukovník letectva František Sazima.

Jednotky přidělené pozemním formacím
 
Skupina bojového letectva IV. armády
 

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------


8.10.1938 se přesunula do Milovic.


13.10.1938 se přesunula do Košic.


15.10.1938 se přesunula do Užhorodu. Historie

25.10.1938 byl napaden pozemní palbou roj B.534 doprovázející Š.328 západně Berehova. Jedna B 534 měla prostřelenou směrovku a druhá prostřelený karter a spádovou nádrž.

Od 30.10.1938 podléhala V. peruti leteckého pluku 3.

Po tzv. viedenskej arbitráži sa mestá Košice a Užhorod stali súčasťou Maďarska. Pre obrancov sa stratou železnice a komunikácií situácia zhoršila. Ostala len problematická severná magistrála Stakčín - Perečín - Svalava. 


5.11.1938 přesun do Ňaršan

Od 5.11.1938 podléhala III. peruť leteckého pluku 1, velitelství.

Vpředu letouny od Letky 31, vzadu od Letky 32. Parkoval tam tiež Zlín Z.XII červenej farby OK-TBB původně od Východočeského Aeroklubu v Pardubicích od Letky ? /kurýrní/.


22.11.1938 se přesunula do Hradce Králové.

23.11.1938 byla Letka 31 demobilizována.