Košice Kaschau (maďarsky Kassa) Кошице

Hlavní veřejné letiště a Stálé vojenské letiště 

Opátska (maďarsky Széplakapáti)

Krásna nad Hornádom (maďarsky Síplak)

Barča i Barca (maďarsky Bárca, Bárcza)

MAPA.

01.06.2022

helo6103.jpg (231463 bytes)

14.6.1906 vzlet balonu.

V roce 1910 první letecký den za účasti třech letounů.

.


.


3.11.1913 na mieste bývalého vojenského cvičiska v lokalite Hliník, terajší Luník I, Andrej Kvasz predviedol na leteckom dni ukážky svojho lietadla typu Kvasz V.


od února 1914

Bitva o Halič helo6101.jpg (178890 bytes).

Ve dnech 6.-11.9.1914 se uskutečnila druhá bitva u Lvova. V ní ruské jednotky porazily rakousko-uherská vojska. Ústup v blátě až za řeku Dunajec.

Koncem září 1914 se mohutná pevnost Przemyszl nacházela cca 120 kilometrů za ruskými liniemi a její velitel generál pěchoty Hermann Kusmanek i se svými 120 000 vojáky čekal na záchranu, která měla přijít od západu. Hlavní město celého Haličského království, Lvov byl navíc také v ruských rukou a skrze karpatské průsmyky se některým ruským oddílům podařilo vstoupit až na území Horních Uher, kde se jim podařilo ovládnout téměř celý okres Bardějov a jiné ruské oddíly stály před Mukačevem. 

Rakousko-uherské čtyři armády se po svém ústupu napříč celou Haličí nakonec zachytily na čáře řeky Nida (1. armáda) - Bila (4. a 3. armáda) - dukelská sníženina (2. armáda) - karpatské průsmyky (skupina generálmajora Hoffmana). Levé křídlo rakouských vojsk se pak na severu opíralo o čerstvě zformovanou a z Východního Pruska převezenou 8. německou armádu (generálplukovník von Hindenburg), na linii Kielce-Kónsk. Tato linie se měla stát i výchozím bodem nové rakousko-německé ofenzivy, jejímž cílem bylo vyprostit Przemyszl z obklíčení a postoupit až ke Lvovu.

od října 1914

Flik 14 se z Prešova přesunula do Košic - Krásná nad Hornádom - Opátska maďarsky Széplakapáti. Kdy?

Podzimní ofenzíva Rakousko-uherské armády v Haliči (3.10.-3.11.1914). Opět ústup.

Ruská ofenziva a bitva u Limanowé (28.11.-12.12.1914). Ruský nástup začal v oblasti Karpat 28.11.1914 a směřoval hlavně proti IX. (litoměřickému) sboru 3. rakouské armády. Útok dosáhl svého největšího úspěchu na ruském levém křídle, kde ruská 13. pěší divize XII. sboru prorazila linii rakouské obrany, což donutilo celý IX. sbor se stáhnout až k Bardějovu. Zde byla také do 1.12.1914 vybudována nová obranná linie celé 3. rakouské armády, když celé pravé křídlo, které muselo snášet hlavní nápor Rusů, bylo přeskupeno. Ve svazku IX. sboru bojovaly opět i jednotky pocházející z českých zemí, jako 26. zeměbranecká divize, které v bojích zde utrpěly těžké ztráty. Velký podíl na ztrátách bylo nutné znovu připsat na vrub dezerci. Určitého zklidnění se dosáhlo, když byl do čela sboru jmenován Čech, polní podmaršálek Rudolf Králíček.

9.12.1914 přiletěl poštovní letoun z obležené pevnosti Prömsel Przemyśl. Původně měl letět do Krakau (Rakowice - Czyżyny) Kraków.

Flik 14 se přesunul do Zborova (maďarsky Zboró) (okres Bardejov). Kdy?


Bitva u Gorlice helo6102.jpg (185014 bytes).


od listopadu 1916


Od prosince 1917 prováděla pokračovací výcvik Flek 19.


V únoru 1918 přesun na letiště Campoformido v Itálii.

od konce července 1918

Označení maďarských letadel od konce října 1918. Do kdy?

Válka s Maďarskem o Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Koncem roku 1918 byli obsazeny Košice.

od 27.11.1918 do 1920.

Na přelomu roku 1918 a 1919 setník Robert Ellner, bývalý velitel rakousko-uherské stíhací Flik 56J, zastával funkci styčného důstojníka (leteckého referenta) u bojové skupiny plukovníka generálního štábu Františka Schöbla, velitele československých vojsk operujících na Slovensku. Samotný Ellner svoji činnost v této době ve svých vzpomínkách hodnotil krátce: „V prosinci 1918 byl jsem odvelen k velitelství operující skupiny Schöbl na Slovensku a účastnil se postupu až do Košic, zde [jsem] vyhledal a připravil letiště pro jednu letku“. Polní letiště Barča. Kde?

Z Mařatic přijela 15 členná skupina ubyvatelů. Ubytovali se v bývalé barákové nemocnici, kterou připravili pro ubytování setniny. Podle mechanika Jana Hanzla.


od 1919 do 27.12.1921.

2.2.1919 Polní letecká setnina 1 v Hrabové u Moravské Ostravy dostala rozkaz k přeletu do Košic. Kdy přesně ale přistál na letišti Barča její jediný letoun, nevíme.

Na konci měsíce, 24.2.1919, nahradil ve funkci velitele této letecké setniny nadporučíka Paška setník Stanislav Novák.

Nová letadla přilétávala na samý východ Slovenska postupně. Jako první přistál v Košicích 27.2.1919 víceúčelový LVG C.VI 4869/18. Oproti letadlům typu Hansa-Brandenburg C.I (Ph) řady 26 se jednalo o kvalitativní skok. Stačí připomenout, že německé letadlo poháněl motor Benz Bz.IV o výkonu 149 kW. Dosahovalo maximální rychlosti 170 km/h, dostoupalo do výšky 6 500 metrů a mělo dolet 400 km. Nevíme, jak se dostalo do výzbroje československého Leteckého sboru. Mohlo se jednat o jedno z ukrajinských letadel, která přelétla na území Československa, ale to jsou čiré domněnky. Jisté je pouze, že bylo vyrobeno v červnu 1918 v továrně v berlínském Joachimstalu v sériové řadě 4750/18 až 4899/18.

V sobotu 8.3.1919 přilétl Hansa-Brandenburg C.I 27.88.

V pátek 14.3.1919 přilétl Hansa-Brandenburg C.I (U) 169. 99. Letadla výrobní série 169 byla vybavena vůbec nejvýkonnějším motorem v typové řadě Hansa-Brandenburg C.I. Byl jím Benz o výkonu 186 kW.

V době vyhlášení Maďarské republiky rad 21.3.1919 měla Polní letecká setnina 1 ve výzbroji čtyři letadla.

Během svého působení v Košicích si mohla Polní letecká setnina 1 zapsat do bojového deníku pouze jeden jediný průzkumný let. Uskutečnili ho 17.4.1919 pilot praporčík Rudolf Forst a pozorovatel nadporučík František Köhler. Trval jednu hodinu čtyřicet minut. Bližší podrobnosti neznáme.

Letiště Barča se ukázalo jako nevyhovující a při jarním tání ho částečně zaplavila voda. Setnina proto přeletěla na letiště Mařatice. Rozkaz vydalo velení 28.4.1919.

29.3.1919 Polní letecká setnina 2 v Kunčicích u Moravské Ostravy  dostala rozkaz k přeletu do Košic.

Do bojů s maďarskými jednotkami v prostoru Užhorodu se zapojila pouze Polní letecká setnina 2. Její velitel nadporučík Pospíšil hlásil operační způsobilost 20.4.1919. Měla mít ve výzbroji dvě letadla. Jedno známe, to druhé mohlo být zřejmě ono zmíněné v telegramu z 12.2.1919. Ale stejně tak možné je, že měla ve výzbroji pouze to jediné známé letadlo Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.64.

Operačně byla setnina podřízena československé 3. divizi s francouzským velením, jejíž jádro tvořili českoslovenští legionáři z Francie, ovšem její pomoc vyžadovala také československá 6. divize s italským velením a legionáři z Itálie. Do kompetenčních sporů zasáhl ministr obrany Václav Klofáč 24.4.1919. Rozhodl, že „letecká setnina nadporučíka Pospíšila podřizuje se... ve všech záležitostech [veliteli 3. divize] generálu [Edmondovi] Hennocque“.

Letadla setniny operovala v prostoru mezi městy Putnok a Miskolc na řece Sajó, v údolí řeky Hornád (Hernád) a v prostoru mezi Košicemi a městem Čop. Podrobnosti o jednotlivých letech neznáme. Výjimku tvoří zpráva, kterou vypracoval velitel setniny nadporučík Pospíšil pro tehdejšího velitele Leteckého sboru setníka Karla Hupnera, shodou okolností Pospíšilova bývalého velitele v rakousko-uherské Flik 29. Zmiňoval let 30.4.1919, kdy s letounem Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.64 vzlétla posádka pilot četař Miloš Šmahel a pozorovatel nadporučík Jiljí Svoboda. Po vzletu z letišt Barča se dostali do husté oblačnosti, v níž se nedokázali zorientovat. Museli se vrátit zpět, ale nedokázali nalézt cestu ani do operační oblasti, ani zpět na letiště. Nouzově přistáli pro nedostatek paliva až u Bardejova, sto kilometrů severně od Košic. Operační oblast přitom ležela jižně od Košic. Nadporučík Pospíšil touto událostí připomínal, že letecká setnina nemá k dispozici povětrnostní (meteorologickou) leteckou službu a tím nutnou předpověď počasí

Letectvo Maďarské republiky rad se skládalo na počátku dubna 1919 z devíti leteckých setnin (repülőszázad, později přejmenované na rudé letecké setniny – vörös repülőszázad). Tři z nich měly základny v Budapešti a okolí – 2. letecká setnina na letišti Albertfalva, 3. na letišti Rákos, 8. na letišti Mátyásföld a 9. na letišti Csepel. Nedaleko od hranic se Slovenskem byla umístěna pouze 4. letecká setnina v Győru. Ostatní se nacházely na základnách v Kaposváru, Szegedu, Kecskemétu, Békecsabě a Debrecenu. Část z nich se zapojila do bojů nad územím Slovenska.

Proti československým letcům a pozemním jednotkám operovala v květnu 1919 z letiště Mezőtárkány stíhací 8. rudá letecká setnina. Jejím velitelem se stal Laszló Háry, ostřílený veterán světové války a bývalý velitel rakousko-uherské Flik 42J. Po jeho boku bojovali další zkušení maďarští letci, bývalí příslušníci císařského a královského letectva jako István Féjes (16 potvrzených sestřelů), bratislavský rodák Frigyes Hefty (5 potvrzených sestřelů), Sándor Kasza (6 potvrzených sestřelů), János Riszticz (7 potvrzených sestřelů), Nándor Udvardy (8 potvrzených sestřelů) a další. Jednotka byla vyzbrojena stíhacími letouny typu Aviatik D.I, Fokker D.VI a Fokker D.VII.

V řadách Polní letecké setniny 2 žádné oficiální letecké eso nesloužilo. Bojovými zkušenostmi se mohl maďarským pilotům vyrovnat pouze velitel setniny nadporučík Josef Pospíšil. Tento důstojník sloužil od června 1916 až do listopadu 1917 jako pozorovatel u rakousko-uherské Flik 29 na haličské a později rumunské frontě. Přímo u této frontové jednotky se naučil také létat. Jako pilot dvoumístného letounu měl potvrzeno jedno vzdušné vítězství nad rumunským letadlem 13.12.1916. Maďarští a českoslovenští letci se ve vzduchu prakticky nepotkávali.

Českoslovenští letci byli především nasazeni do bojů o město Miskolc, které také Čechoslováci nakrátko obsadili. V oblasti operovali také stíhači z 8. rudé letecké setniny. Na letišti Mezőtárkány měla základnu také 7. rudá letecká setnina, která plnila především průzkumné úkoly.

V posledních květnových dnech a v první červnový den uskutečnili letci Polní letecké setniny 2 pouhé čtyři bojové lety. Hned při prvním letu 23.5.1919 ztratila setnina nad Miskolcem letadlo. Pilot šikovatel Oskar Výtržný a pozorovatel nadporučík Jiljí Svoboda vzlétli v letadle Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.61. Měli za úkol bombardovat maďarský pancéřový vlak u Miskolce. Při náletu ovšem protiletadlová palba letadlo těžce poškodila. Letcům se sice podařilo přelétnout linii fronty, ovšem za ní se zřítili. Oba utrpěli těžká zranění. Letadlo nebylo možné opravit a bylo vyřazeno za stavu Leteckého sboru. Pro pilota to dokonce byl první a také jediný bojový let.

V neděli 25.5.1919 vzlétli z letiště Barča nadporučík Josef Pospíšil s pozorovatelem nadporučíkem Vladimírem Braunem. Pospíšil pilotoval Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.19. Nad Miskolcem je měl napadnout maďarský stíhač, který pilotoval „aparát typu Phoenix“. Kulometná dávka prostřelila trup. Nadporučík Braun palbu opětoval a útok odrazil. Měl použít fosforové střely, které byly zakázané petrohradskou deklarací. Pokud budeme předpokládat příslušnost letadla k 8. rudé letecké setnině, neuděláme zřejmě chybu. Tato setnina měla k 28.4.1919 ve výzbroji vedle stíhacích letadel typu Fokker D.VI a Fokker D.VII i stíhačky Aviatik D.I (Mág.) 92.120 a 92.129 a Aviatik D.I (Ll.) 348.42. Podle zprávy z 6.6.1919 ale již byla vyzbrojena pouze stíhacími letadly Fokker D.VI a Fokker D.VII. Potvrdit příslušnost maďarského letadla k této setnině s naprostou jistotou nemůžeme.

Přes ztrátu jednoho letadla se 27.5.1919 stav letadel v Polní letecké setnině 2 opět vyšplhal na čtyři stroje. Posila přišla z nečekané strany.

V té době se totiž začala rozpadat samostatná Ukrajinská lidová republika. Na letišti v Užhorodě přistál v letadle Lloyd C.V 46.34 četař Ivan Žarskij, pilot ukrajinské 1. polní (průzkumné) setniny (1-я полевая сотня). Pilota i letadlo velení československé 3. divize předalo Polní letecké setnině 2. Žarskij letoun přelétl na letiště Barča.

Ve stejný den v Užhorodu přistál i další pilot této ukrajinské letecké setniny, bývalé rakousko-uherské letecké eso Franz Rudorfer (11 potvrzených vítězství), se stíhacím Nieuportem. Rudorfer bojoval v ukrajinském letectvu jako nájemný pilot. Bližší označení typu ani nebylo možné, neboť, jak později zjistili českoslovenští mechanici, „drak pozůstává ze součástek několika typů Nieuport, číslo 3598 nesly pouze nosné plochy“. Dobová hlášení nezmiňují, že by Polní letecké setnina 2 použila tuto stíhačku bojově. Je třeba zmínit, že ani jedno z ukrajinských letadel nebylo v odpovídajícím technickém stavu.

25.5.1919 dosedly na travnatou plochu užhorodského letiště dva aviony s modrožlutým označením ZULR na svislé ocasní ploše. Prvním z uvedené dvojice byl stíhací Nieuport 23, jemuž bylo později přiděleno sériové číslo 3598, zatímco v případě druhém se jednalo o průzkumný Lloyd C.V 46.34. Čerstvé obsazení Lvova polskou armádou, Rumuni ve Stanislavi, to vše byly pádné argumenty, které nad osudem jižního regionu ZULR nevěstily nic dobrého. Úlet do neutrálního, byť spřáteleného státu, byl tak prakticky jediným řešením, jenž se oběma pilotům nadporučíku Rudolferovi a štábnímu šikovateli Žarskému Johann Zarsky (někdy lze také narazit na tvar Žďarskij), nabízelo. Hrozba nepřátelského zajetí byla zkrátka velmi reálná. Krátce po svém přistání byli oba piloti zadrženi, načež pro čs. orgány vyvstala klasická nerudovská otázka, kam s ním, respektive co s nimi? O délce rozhodovacího procesu Čechoslováků nám napoví další záznam, dle kterého hned o dva dny později, 27.5.1919, přistáli oba ukrajinští letci se svými stroji na košickém letišti. Zdroj.

Přestože oba letouny bylo možno jen stěží považovat za vyhovující, vzhledem k těžké situaci v jaké se zde bázující Polní letecká setnina 2 nacházela, byly bez větších okolků zařazeny k Pospíšilově jednotce.

Ukrajinský letec se pevně chopil „hozeného lana“, a tak i nyní, více jak po sto letech, se můžeme v dodatečně Braunem psaném deníku Polní letecké setniny 2 dočíst ...Pomáhal zdatně u Miškovce s jeho velice špatným aparátem 46 – dřevěný Lloyd... . Dle dochovaných záznamů u Žarskij u setniny vykonal celkem tři bojové lety, z nichž ten poslední nám ve svém dopise z 1.6.1919 opět přiblížil zástupce velitele npor. Braun, ...Dnes ráno měl boj por. Novák s jedním 161, který jej doprovázel až do Košic. Novák letěl s tím Fournier Lloydem, který jsme následkem této bídné situace museli nechati zde a tím pádem se též zachránil, poněvadž jest to náramně rychlý pták... .. Nutno dodat, že oním „161“ je myšlen maďarský UFAG C.I série 161.

V pátek 30.5.1919 vzlétla posádka pilot četař Miloš Šmahel a pozorovatel nadporučík Vladimír Braun k jedinému známému bombardovacímu letu. Šmahel pilotoval Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.19. Měli za úkol bombardovat Miskolc, který znovu dobyla před několika dny maďarská vojska. Rozkaz splnili. Po návratu hlásili, že ve vzduchu uviděli trojici maďarských letounů typu UFAG. Protivníci si jich ale zřejmě vůbec nevšimli, takže k vzdušnému souboji nedošlo. Při přistání kvůli rozmoklé ploše letiště Barča ale četař Šmahel letadlo převrátil. Stav letadel u setniny se opět snížil na tři, pokud nepočítáme stíhací Nieuport, neboť Hansa-Brandenburg C.I (Ph.) 27.19 musel být odeslán do opravy.

Maďarští piloti zřejmě byli příslušníci 7. rudé letecké setniny. Ta přeletěla během května 1919 z letiště Mátyásföld na letiště Mezőtárkány a na konci května přelétla na letiště Onga u Miskolce. Odtud byla ale stažena již 3.6.1919 zpět na letiště Mátyásföld. Důvodem byly velké ztráty i skutečnost, že setnina bojovala jak proti československým, tak rumunským vojskům. Během svého nasazení z letiště Onga přišla o pět pilotů a pozorovatelů. Dva z nich přišli o život. Jednalo se jak o bojové, tak nebojové ztráty. Například velitel setniny nadporučík Mátyást Bernárd měl být těžce zraněn při útoku na československý pancéřový vlak. Útok na obrněný vlak v Košicích zmiňuje také další příslušník této setniny nadporučík Sándor Neogrády. Dochovaná hlášení potvrzují po třech bojových letech 29.5.1919 a 1.6.1919. K prvně zmiňovanému datu měla tato setnina tři letadla typu Hansa-Brandenburg C.I a k 9.6.1919 žádné letadlo tohoto typu, pouze jeden UFAG C.I 161.192 v opravě.

Poslední bojový let Polní letecké setniny 2 z letiště Barča v tomto období vykonal četař Ivan Žarskij spolu s pozorovatelem poručíkem Josefem Novákem v letounu Lloyd C.V. Také on se setkal ve vzduchu s maďarským letounem typu UFAG. Maďarskému pilotovi unikl. Nebylo to ovšem kvůli vyšší rychlosti, jak uvádějí někteří autoři. Maximální rychlost letadla Lloyd C.V totiž byla 170 km/h, zatímco u letadla UFAG C.I výrobní řady 161 o deset kilometrů za hodinu vyšší. Podle poválečné zprávy nadporučíka Brauna to také nebyl Žarského jediný bojový let v řadách Polní letecké setniny 2, neboť měl podniknout ještě další dva.

Maďarští piloti zřejmě byli příslušníci 7. vörös repülőszázad. Ta přeletěla během května 1919 z letiště Mátyásföld na letiště Mezőtárkány a na konci května přelétla na letiště Onga u Miskolce. Odtud byla ale stažena již 3.6.1919 zpět na letiště Mátyásföld. Důvodem byly velké ztráty i skutečnost, že setnina bojovala jak proti československým, tak rumunským vojskům. Během svého nasazení z letiště Onga přišla o pět pilotů a pozorovatelů. Dva z nich přišli o život. Jednalo se jak o bojové, tak nebojové ztráty. Například velitel setniny nadporučík Mátyást Bernárd měl být těžce zraněn při útoku na československý pancéřový vlak. Útok na obrněný vlak v Košicích zmiňuje také další příslušník této setniny nadporučík Sándor Neogrády. Dochovaná hlášení potvrzují po třech bojových letech 29.5.1919 a 1.6.1919. K prvně zmiňovanému datu měla tato setnina tři letadla typu Hansa-Brandenburg C.I a k 9.6.1919 žádné letadlo tohoto typu, pouze jeden UFAG C.I 161.192 v opravě. MAPA.

Hlášení za květen. Zdroj.

3.6.1919 velení Polní leteckou setninu 2 stáhlo do zázemí. Cílovou stanicí bylo letiště Mařatice u Uherského Hradiště. Celkem setnina provedla 20 průzkumných, 12 bombardovacích, 3 orientační, 1 bitevní a 1 stíhací akci.

Ve stejné době naopak vyslalo maďarské rudé letectvo letadla na letiště Onga u Miskolce. Třetí červnový den tam přeletěla 6. vörös repülőszázad a 8. vörös repülőszázad.

14.6.1919 8. vörös repülőszázad přelétla na letiště Győr. MAPA.

6.6.1919 Maďaři obsadili Košice.

Označení od kdy do kdy?

12.6.1919 byla na mírové konferenci v Paříži stanovena konečná československo–maďarská hranice, jejíž vymezení pak bylo zahrnuto i do článku 27 Trianonské smlouvy.

Nedlouho po svém záletu, dne 18.6.1919, vzlétl z mařatického letiště Hansa-Brandenburg C.I (U) 369.178 (šikovatel Karel Janhuber, nadporučík Vojtěch Pašek od Polní letecké setniny 2) načež nabral jihovýchodní kurz. Nad slovenskými Lužany pak točil na Spiškou Novou Ves, kde také za nějaký čas přistál. Kromě pošty a snad i 20 milionů korun, se na palubu letounu ještě vměstnal fr. major Adolf Morstad, důstojník štábu velitele Východní skupiny. Po té letoun opět vzlétl a zamířil východním směrem na Užhorod. Vzhledem k tomu, že v té době byly Košice v maďarských rukách, probíhala část letu nad bolševiky obsazeném území. Do toho přišla bouře s kroupami, „a co čert nechtěl“, i porucha motoru. Po přistání na „horké půdě“ a bleskurychlé opravě byl však velký branďák opět ve vzduchu, přičemž zbývající část letu proběhla již bez větších komplikací. V Užhorodu mj. došlo k informování velitele 3. čs. divize, fr. generála Felixe Alexise Destremeaua, prostřednictvím majora Morstada, o záměru velitele Východní skupiny dobýt na Maďarech zpět Košice a zároveň k výzvě koordinovaného útoku z východu. Při zpátečním letu, opět se dvěma pasažéry, stihl nadporučík Pašek ještě provést průzkum, jehož výsledky byly po přistání ve Spišské Nové Vsi neprodleně telegrafovány do Užhorodu. Na závěr této záležitosti lze snad jen dodat, že pro nastalé příměří k dobytí Košic již nedošlo a že za výše uvedený let byla celá posádka Velkého Bránďáku (U) 369.178 dekorována Československým válečným křížem. Zdroj.

24.6.1919 nastalo definitivní příměří.

Do konce července 1919 provoz 6. vörös repülőszázad. MAPA.

od 1919 do 27.12.1921.

28.8.1919 capitaine Lachmann a caporal Marcel Chesnel přeletěli s letounem Salmson SAL. 2 A.2 Nº.4381 od Francouzsko - české polní letecké setniny z Vajnor do Košic. Kurýrní let mezi štábem 2. divize a uskupením generála Hennocque. Ještě ten den se vrátili.


V roku 1920 bolo zriadené prvé vojenské letisko (nachádzalo sa medzi dnešnou Južnou triedou a železničnou traťou), ktoré potom slúžilo aj civilným lietadlám.

V březnu 1920 se z Užhorodu přesunula Letecká setnina 7.

20.10.1920 se přejmenovala na Letecká rota 7.


Pro rok 1921 počítal státní rozpočet pro potřeby civilního letectví s částkou 6 850 000 Kč. Z toho bylo 2 070 000 určeno na výstavbu letišť v Praze, Chebu, Bratislavě a Košicích, 380 000 Kč na provozní výdaje letišť. Historie.

Od 1.12.1921 Letecká povětrnostní stanice 2 Košice.

od 27.12.1921 do prosince 1926.


Letecký den. Kdy?

Září 1922. První Československé armádní manévry roku 1923 u Sedlčan. Tři Letecké roty po šesti letounech. Cvičení se mohly teoreticky účastnit letouny těchto jednotek: kbelská Letecká rota č. 2, 4 a 32, olomoucká Letecká rota č. 1, 3, 33, nitranská Letecká rota č. 5, 6, 8, 31 a košická Letecká rota č. 7.


1.3.1923 začaly neoficiální pokusné lety na plánované dopravní trase Praha - Bratislava - Košice s letadlem Aero A-14 L-BARA. Oficiálně pak byly Československé státní aerolinie ČSA založeny z podnětu ministerstva veřejných prací 6.10.1923.

Září 1923. Československé armádní manévry roku 1923 u Poličky. Video od 22.30 min záznamu. Pět Leteckých rot s 50 letouny. Cvičení se mohly teoreticky účastnit letouny těchto jednotek: kbelská Letecká rota č. 2, 32, 34 a 71, olomoucká Letecká rota č. 1, 3, 33, nitranská Letecká rota č. 5, 6, 8, 31 a košická Letecká rota č. 7.


6.3.1924 rozhodla ministerská rada o vybudování brněnského letiště, které se mělo stát prvním záložním letištěm pro leteckou dopravu mezi Prahou a Bratislavou. Bylo také rozhodnuto o civilní výstavbě na letišti v Košicích, kde byla dosud pouze zařízení vojenská, o vybudování záložního letiště v Lučenci na úseku Bratislava - Košice a o výstavbě letiště Užhorod, kde měla končit vnitrostátní linka ČSA. Historie.

4.5.1924 se přejmenovala na Letku 7.

5.5. 1924 byla první linka ČSA prodloužena do Košic.


V roku 1925 sa uskutočnil veľký letecký deň.


Jak vypadala naše civilní letiště v roce 1926? Ve Kbelích stálo pět hangárů železobetonových, jeden hangár typu Wagner III, jeden hangár plechový a dva dílenské hangáry, motorárna, tři garáže pro služební vozidla, dvě budovy pro zaměstnance letiště a ČSA, vila ředitele letiště. Těsně u civilního letiště byly tři stožárové antény rozhlasového vysílače. Na brněnském letišti stály dva železobetonové hangáry o nestejné světlosti vrat a služební budova. Na bratislavském letišti Vajnory byl postaven železobetonový hangár s přístavky a také provizorní dřevěný hangár. Připravovalo se zahájení výstavby civilních letišť Košice a Lučenec. V roce 1925 se také chystalo rozšíření bratislavského letiště Vajnory a budovalo se letiště v Užhorodě. Historie.

, , od prosince 1926 do 1938.


helo7018.jpg (187597 bytes) 22.4.1927 poštovnímu letounu Letov Š 19 L-BALL od ČSA na lince Bratislava - Košice, před přistáním vysadil motor. Převrácení. Pilot František Výborný nezraněn.7

V neděli 1.5.1927 Místní skupina MLL v Košicích uspořádala letecký den. Účast 10 000 diváků. Zdroj.

Župní organizace MLL v Košicích. Zdroj.


V roku 1928 Masarykova Letecká Liga (MLL) má 310 miestnych skupín a 8 župných organizácii. Na Slovensku vznikajú prvé Místní skupiny MLL v Prešove, Košiciach, Zvoleni a Žiline.


1.10.1929 se přejmenovala na Letku 13.

Letouny Aero AP 32 "F4", "F1" a "F?". Kdy?


1.4.1930 se Letecká povětrnostní stanice 2 přejmenovala na Letecká povětrnostní stanice 10 Košice. Později patřila pod Zemské velitelství letectva Slovensko.

26.6.1930 nehoda letounu Aero DH.50A L-BAHA od ČSA. Letoun zrušen 10.9.1930.

Fotky Josefa Štefla asi do roku 1931.


Na letištích Hradec Králové, Karlovy Vary a Košice měly být v roce 1931 nově postaveny či dokončeny nové nádražní budovy, v Piešťanech, Karlových Varech a Liberci vybudovány či dokončeny nové hangáry. Podrobnosti.


K 1.3.1932 vznikly spojovací články mezi III. (leteckým) odborem MNO a jednotlivými pluky - letecké skupiny u štábu Zemských vojenských velitelství ZVV v Praze, Brně, Bratislavě a Košicích. Velitel plk. František Sazima.


1.1.1933 vznikla Letecká skupina zemského vojenského velitelství v Košicích. Funkci přednosty skupiny zastával plk. let. František Sazima.

25.2.1933 výnosem MNO bylo povoleno aktivnímu pilotu Letky 13 četaři Václavu Koptovi provádět lety na letounech Místní skupiny MLL v Košicích. Stejné povolení je uděleno i v roce 1934.

Aeroklub M. L. L. v Košicích. Od kdy?


18.5.1934 byl pražským větroněm Kassel 20 proveden dálkový aerovlek z Prahy do Užhorodu za letounem Aero A 125, který pilotoval Vladislav Košťálek s pozorovatelem Václavem Kubcem, pilotem větroně byl Ludvík Elsnic. Mezi Nitrou a Lučencem dne 20.5.1934 zabloudili a přistáli v Maďarsku. Do Užhorodu se dostali až 26.5.1934.

22.5.1934 letecký den.

1.9.1934 vznikla Letka 12.


25.6.1935 u obce Vyšný Čaj (okres Košice-Okolie) nehoda letounu Aero A 11.83 od Letky 13. Svobodník polní letec Zdeněk Přikryl a pozorovatel desátník asp. Josef Vičař zahynuli.

Ve dnech 8.-9.8.1935 Ludvík Kratochvíl uskutečnil dokonce okružní cestu po ČSR. Startoval ze Zábřehu na Prahu a Plzeň. V Plzni započal svůj okruh návratem do Zábřehu a dále pokračoval do Piešťan, Nitry, Popradu a Košic. Zpátky se vracel přes Piešťany, Trenčín, Žilinu a přistál ve Zlíně, kde přenocoval. Druhý den pak cesta pokračovala na Kroměříž, Olomouc, Zábřeh, Pardubice, Prahu a okružní cesta končila opět v Plzni. Za jeden a půl dne uletěl přes 1 500 kilometrů, přičemž největší výšky 4 800 m dosáhl nad Piešťanami. Okružní let byl opět oslavně popisován novináři, kteří nazývali Kratochvíla „novodobým Ikarem“, ale Ludvíkovi šlo hlavně o to, splnit si svůj sen a dokázat sám sobě, že takový výkon je možný.

Od 1.9.1935 Letecká radiotelegrafní stanice 10 (SV - Letiště Košice). Patřila pod Zemské velitelství letectva Slovensko. Radiotelegrafní vysílací a přijímací stanice 248 kHz.

Letové řády Svitlet.

Jaroslav Kamarýt působil také u Letecké školy pro důstojníky - kadetky v Košicích. Kdy, kde? , .

8.10.1935 u Opátska (dnes Krásna, část Košic) se zabil svob. polní pilot Stanislav Bašus a pozorovatel čet. asp. Herman Molčán na letounu Aero A 11.127 "F1" od Letky 13. Ztráta rychlosti v zatáčce a skluz do země.

Aeroklub M. L. L. v Košicích měl letoun Letov Š 10.49. Od kdy?

Stav motorových letounů MLL. ke dni 20.11.1935 .

, hel596.jpg (55368 bytes). Gonzo.


.


V roce 1937 instalace pozemní radiogoniometrické stanice.

1.10.1937 se Letka 12 přesunula do Spišské Nové Vsi.


Hlavní veřejné letiště a stálé vojenské letiště Košice. Rozměry 750 x 400 m. Hangáry a skladové prostory.

V lednu 1938 se Letka 13 přesunula do Spišské Nové Vsi.

Padáková veža na leteckej expozícii krajinskej výstavy Východ ČSR v Košiciach 1938.  Uskutečnila sa od 15.7. do 4.9.1938 v dnešnom areáli Technickej univerzity/ a navštívilo ju vyše 340.000 osôb. Mala aj svoju leteckú expozíciu, kde osobitne vynikala padáková veža. Táto dominanta bola stále obklopená zástupmi divákov a počas výstavy z nej skočilo asi 5 000 osôb, prevážne mládeže (vojaci košickej posádky, záložníci, 400 žiakov košickej Priemyselnej školy a iní odvážlivci). Na vlastnej koži sa presvedčili, že tento začínajúci šport je celkom bezpečný, keďže padák bol zaistený lanom, ktoré znieslo zaťaženie 4 tony. Aj keby sa vodiace lano pretrhlo, skokan by sa ľahko zniesol na zem pomocou samotného padáka s priemerom o jeden meter väčším ako u vojenského typu.

12.9.1938 vzniklo Středisko hlásné služby Košice mimo mobilizační plány. Krycí jméno Z. Velitel ?. Podléhalo veliteli Ústředny hlásné služby Poprad.

V Košicích byla mobilizační stanice. 

Mobilizační těleso 105 vzniklo ze Zemského vojenského velitelství v Košicích. Ve skupině B vytvořilo Velitelství letectva IV. armády.

Mobilizační těleso 111 vzniklo z velitelství VI. sboru. Ve skupině A vytvořilo Leteckou skupinu štábu XVI. hraničního pásma, ve skupině B vytvořilo Leteckou skupinu štábu VI. sboru.

Mobilizační těleso 603 vzniklo z Leteckého pluku 3. Vytvořeno celkem 39 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Bratislava, Košice, Malacky, Nitra, Piešťany, Spišská Nová Ves, Užhorod, Zvolen a Žilina.

 

24.9.1938 byla Letecká skupina velitelství zemského letectva v Košicích začleněna do sestavy Mobilizačního tělesa 105.

24.9.1938 vznikla Letecká skupina štábu XVI. hraničního pásma v sestavě Mobilisačního tělesa 111 jako součást mobilizovaného útvaru 111-A-1. Krycí jméno Ferdinand 10. Funkci přednosty skupiny zastával ?

24.9.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 10 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.

26.9.1938 vznikla Letecká skupina štábu VI. sboru v sestavě Mobilisačního tělesa 111 jako součást mobilizovaného útvaru 111-B-3. Krycí jméno Rázus 10. Funkci přednosty skupiny zastával pplk. let. Vojtěch Linét.

26.9.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 10 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-5.

27.9.1938 Letecká skupina štábu VI. sboru na přesunu do Soběslavi (okres Tábor). 

---------- Prezident Beneš kapituloval před nacisty 30.9.1938 ----------

4.10.1938 se Středisko hlásné služby Košice přesunulo do Spišské Nové Vsi.

10.10.1938 ze Soběslavi (okres Tábor) se přesunula Letecká skupina štábu VI. sboru.

11.10.1938 byla Letecká skupina štábu VI. sboru demobilizována.

13.10.1938 z Milovic se přesunula III. peruť leteckého pluku 1, velitelství.

13.10.1938 z Milovic se přesunula Polní letka 31.

13.10.1938 z Milovic se přesunula Polní letka 32.

13.10.1938 z Milovic se přesunula Polní letka 33.

15.10.1938 vzniklo Velitelství letectva východní skupiny. Krycí jméno Ferdinand. Funkci velitele letectva zastával plk. let. Jaroslav Borecký, od od 5.11.1938 pplk. let. Vojtěch Michalec a od 7.11.1938 pplk. let. Jaroslav Topič.. Ve věcech odborných podléhalo veliteli Velitelství letectva III. armády a ve věcech ostatních podléhalo veliteli Východní skupiny.

 

15.10.1938 se Polní letka 31 přesunula do Užhorodu.

15.10.1938 se Polní letka 32 přesunula do Ňaršan.

15.10.1938 se Polní letka 33 přesunula do Ňaršan.

15.10.1938 byla Letecká skupina štábu XVI. hraničního pásma začleněna do Velitelství letectva východní skupiny.

20.10.1938 se Letecká povětrnostní stanice 10 přesunula do Spišské Nové Vsi.

22.10.1938 se III. peruť leteckého pluku 1, velitelství přesunulo do Ňaršan.

8.11.1938 se Velitelství letectva východní skupiny přesunulo do Spišské Nové Vsi.

 

Po tzv. viedenskej arbitráži v novembri 1938 sa Košice staly súčasťou Maďarska. aa.png (466402 bytes), helo6027.jpg (188071 bytes).

od 1938 do 1942. Maďaři u nás.

Podzimní zábor československého pohraničí Německem, Polskem a Maďarskem byl pro naši leteckou dopravu tragický. Československo přišlo o státní civilní letiště Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Liberec, Břeclav, Košice a Užhorod. Podrobnosti.

ČSA v Košicích přišla o dva letouny Letov Š 32.

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště hotová v odstoupeném území - Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Cheb, Česká Kamenice, Břeclav, Chyše, Stříbro, Dobřany, Liberec, Moravská Třebová, Studénka, Litovel, Přáslavice, Rimavská Sobota, Lučenec, Košice a Užhorod.


31.3.1939 založena HORTHY ISTVÁN Honvéd Repülő Akadémia. Velitelstvo a 1. Honvéd Alapkiképző Zlj. s dvěma cvičnými rotami (1. a 2.).

Na letišti provoz školních letounů Bü 131, Breda Ba.25 a Fw 58.

Školní Bü 131"I.238" , "I.488" . Je to v Košicích?


Na letišti provoz školních letounů.


Na letišti provoz školních letounů.

Na východě se Sověti připravovali k vývozu revoluce helo9589.jpg (2914607 bytes). Všimněte si, že za Karpatami se ve směru na Maďarsko shromáždila obrovská bolševická armáda.

Od května 1941 maďarská VIII. průzkumná letka.

22.6.1941 Hitler vyhlásil válku SSSR. Rudá armáda připravující se k útoku na oslabenou Evropu se stala sama obětí. Rudá armáda pod vedením gen. Žukova zažila nejstrašnější porážku v dějinách vojenství, protože vůbec neměli plány na obranu ale jen na útok.

26.6.1941 smerom od juhovýchodu sa vo vzdušnom priestore objavili tri dvojmotorové bombardéry vo výške asi 800-1 500 metrov. Sedem minút po 13. hodine začali dopadať na západnú časť Košíc bomby. Na mesto dopadlo dokopy 29 bômb, avšak vyslovene vojenské ciele neboli zasiahnuté, bolo ale zničených vyše 20 budov. Po skončení akcie sa lietadlá otočili doľava a juhovýchodným smerom opustili vzdušný priestor Košíc. Bombový útok si vyžiadal 29 smrteľných obetí (medzi nimi dve maloleté deti), 14 ľudí bolo vážne, 48 ľahko zranených. Materiálna škoda podľa Légoltalmi Közlemények (Spravodaj protivzdušnej obrany) z 15.7.1941 bola odhadnutá na 3 milióny pengő (v roce 2020 by to mohlo byť cca. 1 milión eur).  Foto zasažených budov. Každé lietadlo nieslo 10 kusov 100-kilových bômb. Jedna však po dopade nevybuchla (bomba č. 18 na ulici Kis /Malá; neďaleko od aj dnes existujúcej Karpatskej ulice, sa zaryla do hĺbky štyroch metrov) a ďaľšia sa neuvoľnila, takže sa jej neznámi letci zbavili až neďaleko Hanisky. Dopadla bez explózie do dvora kláštora, v blízkosti košického vysielača. Nález dvou nevybuchlých stokilových sovětských pum a kovových pumových držáků. Byly to asi letouny ДБ-3Ф od 21 дбап z letiště Саки na Krymu, 22 дбад, 4 бак ДБА, Дальнебомбардировочная авиация. MAPA.

----------  27.6.1941 Maďaři vyhlásili válku SSSR ----------

Do výzbroje zaveden školní letoun Káplár, WM-10/13 a Ar 96 z pražské Avie.

Školní Káplár "I.301". Je to v Košicích?

Školní WM-10/13 "I.111" v Budapešti. (?)


od 1942. Maďaři u nás.

Na letišti provoz školních letounů. Do výzbroje zaveden školní letoun Levente II a Bü 181.

Školní Levente "I.5+52" a "I.5+57"

Cvičný Ar 96  "G4.+25" , . Je to v Košicích?


Velitelom akademie bol v r 1943-44 Brig.gen. Béla Ditrói-Orosz.

Na letišti provoz školních letounů.


Na letišti provoz školních letounů.

24.3.1944 bylo na letišti 30 maďarských důstojníků a 186 mužů.

15.8.1944 bylo na letišti 10 německých důstojníků, 117 mužů, 7 civilistů a 216 Hiwi. Byla zde umístěna Entstörtrupp d. 4./Ln.-Betr.Abt. z.b.V. 13 a Kfz.Werkstatt-Kp. d.Lw. 103/VII.

V noci z 24.8. až na 29.8.1944 letoun Li-2 od 53 ад дд, 5 гак ДД z výšky 400-500 m vysadil náklad a parašutisty ve prospěch RO NKGB 4. UF 20 km severo severozápadně Košic. Deník divize DD.

helo5990.png (609862 bytes)

Nepřátelská obrana Karpat v úseku 4. UF na začátku září 1944. Zdroj.

helo9387.jpg (539248 bytes), hel230.jpg (624435 bytes). Od 9.9. do 28.10.1944 Východokarpatská operace 4. ukrajinského frontu, při níž došlo k dobytí Podkarpatské Rusi a severovýchodních okresů Slovenska, poté následovala Východoslovenská operace, při které bylo dobyto území východně od Košic a Prešova.

8.12.1944 pri útoku 525 шап, 227 шад, 8 шак, 8 ВА z polního letiště Janoši (Podkarpatská Rus) na sústredenie vojsk a živej sily a techniky nepriateľa v oblasti Košice, priamym zhodením bômb a guľometno-kanónovou streľbou zničil pilot Il-2 mládšij lejtěnant Michail Vasiľjevič Titov do 10 vojakov a dôstojníkov a dva povozy s nákladom. Za vzorné splnenie bojovej úlohy mu bolo vyslovené poďakovanie od veliteľstva divízie. Zdroj.

18.12.1944 viedol major Alexandr Ivanovič Gerasimov, navigátor pri 208 шап, 227 шад, 8 шак, 8 ВА, skupinu desiatich lietadiel Il-2 k útoku a bombardovaniu sústredenia techniky nepriateľa v oblasti Košice. Predrali sa cez clonu protilietadlových výbuchov a so skupinou zničil: 15 automobilov, 1 batériu MZA, boli vyvolané dva silné výbuchy a zlikvidovaných do 40 vojakov pechoty nepriateľa. Zdroj.


5.1.1945 viedol kapitán Sergej Fedorovič Guľajev, veliteľ eskadrily 208 шап, 227 шад, 8 шак, 8 ВА, skupinu šiestich Il-2 pri útoku a bombardovaní uzlov protiútoku nepriateľa v oblasti Košice. Vďaka rádiovému navádzaniu bolo skupinou zničené 4 poľné batérie, zničený štáb nepriateľa, jeden obrnený transportér, do 40 vojakov nepriateľskej pechoty. Zdroj.

11.1.1945 veliteľ roja lejtěnant Anatolij Dmitrijevič Serov, stážista u 208 шап, 227 шад, 8 шак, 8 ВА, ktorý pochádzal od Tambovskej leteckej školy pilotov, vo dvojici s lejtěnantom Bondarenkom vykonával prieskum v oblasti Košice. Tam objavili batériu poľného delostrelectva a nehladiac na silnú obrannú paľbu uskutočnil Serov tri útoky, počas ktorých zničil dve delá a do 15 vojakov a dôstojníkov nepriateľa. Zdroj.

V lednu 1945 byla HORTHY ISTVÁN Honvéd Repülő Akadémia přemístěna do Berlin-Gatow.

Od 12.1. do 18.2.1945 Západokarpatská operace. helo9388.jpg (1241910 bytes)

19.1.1945 ráno Sověti obsadili Košice.

Sověti u nás.

Приказ Верховного Главнокомандующего
20 января 1945 года
№ 234 Об овладении на территории Польши городом Новы-Сонч и на территории Чехословакии городами Прешов, Кошице и Бардеёв

летчики генерал-лейтенанта авиации Жданова 8 ВА,

генерал-майора авиации Изотова 8 ВА,

генерал-майора авиации Котельникова 224 шад, 8 шак, 8 ВА,

генерал-майора авиации Головни 10 иак, 8 ВА,

полковника Марковцева 208 шап, 227 шад, 8 шак, 8 ВА,

майора Наумова 3 гиап, 15 гиад, 10 иак, 8 ВА.

полковника Обухова 227 шад, 8 шак, 8 ВА,

генерал-майора авиации Лакеева 15 гиад, 10 иак, 8 ВА.

Nutnost letecké dopravy se projevila také u našich jednotek bojujících na východní frontě, kde se podařilo vyčlenit některé letouny z výzbroje sovětského letectva. Byl zřízen letecký kurýrní roj, který s letouny Po-2 zajišťoval spojení mezi sídlem čs. vlády v Košicích a velitelstvím 1. čs. armádního sboru v SSSR. Košické vláda pak měla v jednu dobu k dispozici také dvojici letounů C-47.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

V roce 1945 z Olomouce přiletěl 181 гиап, 15 гиад, 10 иак, 8 ВА.

Odletěl do Ostravy.

1.6.1945 byli ustanoveni velitelé letišť na Slovensku. Letiště Kamenica nad Cirochou, Košice, Malacky, Mokraď, Nitra, Piešťany, Poprad, Prešov, Spišská Nová Ves, Trenč. Biskupice, Tri Duby, Vajnory, Žilina.

1.9.1945 zahájila Letecká dopravní skupina pravidelnou vnitrostátní dopravu na linkách Praha - Bratislava, a Bratislava - Sliač - Košice.


15.3.1946 ČSA zahájily pravidelnou leteckou dopravu na vnitrostátní lince: Praha - Brno - Bratislava - Zvolen - Košice.

4.9.1946 nehoda Si 204 / Aero C-3A.388, posádka prap. let. Jozef Fidler a ďalší, príslušníci LSŠ z Chrudimy, pri pristátí sa sklopila ľavá podvozková noha, opravený.


Od 30.6.1947 Letecká hlídka Letectva SNB.

V červenci 1947 František Cyprich a František Hanovec byli přiděleny z Vajnor k Letecké hlídce v Košicích.

Od 12.12.1947 Letecká hlídka Bezpečnostního letectva. Přibližně 4 stíhačky a dva až čtyři kurýrní letouny. Do kdy?

K 13.11.1947 v Bratislavě zřízena Povětrnostní ústředna III (PÚ III/PÚS III) VÚ 8903 pro Slovensko. V podřízenosti měla povětrnostní stanice: Vajnory, Malacky, Piešťany, Trenčín, Žilina, Poprad, Prešov, Košice, Tri Duby, Spišská Nová Ves, Telgárt, Nitra, Malé Bielice, Kamenica nad Cirochou, Hlboké, Lešť.


---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------

  Úlety českých, slovenských a rusínských letců.


27.10.1949 se sloučily Aeroklub Košice a Aeroklub Košice-železničiary.


K 1.3.1950 zřízena Letištní správa Košice VÚ 6389.

Od 1.4.1950 po provedené reorganizaci působí PÚS III ve složení: Povětrnostní družstva: Trenčín, Zvolen, Mokraď, Košice. Povětrnostní stanice letectva: Nitra, Dvorník (Vajnory), Švermovo, Poprad, Križná. Povětrnostní stanice dělostřelectva: Lešť, Kamenica nad Cirochou, Elbská (?). Povětrnostní hlídky letectva: Žilina, Malé Bielice, Spišská Nová Ves, Prešov. Vyhlášková kancelář: Malacky, Piešťany.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

29.6.1950 nehoda po vzletu letounu C-47 OK-WAB od ČSA u letiště Košice. Pilot Karel Kopal a druhý pilot Leoš Hřebečka lehce zraněni.

 

Fotomapa z roku 1950.

V roce 1950 piloti kluzáků z Výsadkového učiliště ve Stráži pod Ralskem se přesunuli do Košic. Létali jenom na větroních tahaných navijákem. Zdroj

5.8.1950 nehoda během přistání letounu C-47 OK-WDV od ČSA u letiště Košice, 23 osob bez zraněni.

15.12.1950 z podstaty zrušeného Bezpečnostního letectva na letišti Plzeň-Škvrňany vznikl LP 51, který byl určen k ochraně západní hranice do doby, než přijdou stíhačky S-102. Jedna letka byla v Plzni, odloučené roje v síle 4 až 5 letounů dislokované v Mariánských Lázních, Karlových Varech, Klatovech, Českých Budějovicích a údajně i ve Strakonicích a ve Staňkově. Co Košice?

Pretože staré letisko už nevyhovovalo modernejším lietadlám, začalo sa v roku 1950 v oblasti za mestskou časťou Barca  s výstavbou terajšieho letiska.


K 15.1.1951 byla Letištní správa Košice přejmenována na 19. letištní správu Košice.

Aeroklub Košice  hel981.jpg (115845 bytes).


V roce 1952 piloty kluzáků poslali do elementární školy na motorový výcvik do Klecan. Zdroj

 

V ČSR byla po roce 1956 v provozu civilní gonia na letištích Praha-Ruzyně (OKL), Olomouc-Holice (OKO), Brno-Černovice (OKB), Holešov (OKA), Ostrava-Hrabůvka (OKM), Bratislava-Vajnory (OKR), Piešťany (OKP), Tatry (OKT), Sliač (OKS), Košice (OKD).