od 1.11.1918 do 27.11.1918.22.02.2024
od 1.11.1918 do 27.11.1918.
Podobně jako v pohraničí Čech a Moravy Němci, ani Maďaři nechtěli přijmout vznik Československa. Slovensko, v jejich pohledu Horní Uhry (Félvidék), stále považovali za nedílnou, historickou součást Maďarska. Již v listopadu 1918 vypukly první boje mezi československými a maďarskými jednotkami, do nichž se zapojilo i letectvo.
12.11.1918 v Praze-Vysočanech vznikla Polní letecká setnina 1. Jejím prvním velitelem se stal nadporučík Vojtěch Pašek, veterán rakousko-uherského letectva, na sklonku války příslušník letecké pošty a jeden čas i velitel pomocného letiště v Olomouci. Podléhala Leteckému sboru.
14.11.1918 Polní letecká setnina 1 s dvěma letouny Hansa-Brandenburg B.I (Fd) 276.19 přeletěla do Mařatic u Uherského Hradiště. Pod plachtou na louce u Mařatic bylo složeno několik starých olétaných letounů Hansa-Brandenburg a jeden poměrně slušný italský stíhací SPAD. Podle mechanika Jana Hanzla.
Zpráva sepsaná zřejmě někdy v lednu 1919 zmiňuje všechny potíže, s nimiž se Polní letecká setnina 1 potýkala: „Při počátku operace na Slovensku byla nám též přidělena 1. polní letecká setnina. Význam letectví znali jsme již za čtyřleté války, ne jen jako zbraň útočnou, výzvědnou a ničící (házení pum), nýbrž též jako zbraň neb prostředek propagandční [sic]. Maďaři před obsazením Slovenska působili všemožně na lid slovenský, aby si jej aspoň v poslední hodině naklonili, hleděli jim namluviti, že Češi pod rouškou osvobození je chtí podmanit. Mezi jinou propagandou používali Maďaři též rozšiřování letáků ve velikém rozsahu. Úřady rozdávali [sic] a rozesílali [sic] letáky, do novin dávali se přílohou letáky, které proti nám brojili [sic], nás tupili [sic] a proti nám lidi pobuřovali [sic]. Proti této válce letáky museli jsme též letáky vystoupiti... Úloha naše byla nesnadná, naše letáky nemohli jsme daleko rozšiřovat. Když jsme vyslali mužstvo s letáky, mohli tito proniknouti jen tak daleko, kam sahala naše obsazení, naše vojenská moc. Když se někomu podařilo proniknouti dále, byl buď Maďary chycen, a neb byla situace taková, že nemohl letáky rozšiřovat. Pomýšleli jsme ihned na letce, a letcům podařilo se několikráte, vzdor špatnému počasí a špatné výzbroji úlohy dané vykonati a letáky rozšířiti. V oboru leteckém měli jsme velice nesnadnou práci. K dispozici jsme měli po celý čas jen dva staré slabé stroje se 74 kW, které byli [sic] ze starého Rakouska zachráněné a tam sloužili [sic] pouze pro výcvik. Letecká setnina byla v Uherském Hradišti, kde měla vybudovanou dřevěnou boudu, provisorní hangár. Z Uherského Hradiště byly podnikány lety. Těžké to bylo pro tyto staré a slabé stroje pouze pro žáky a klidné počasí stavěné, silnějšímu větru čelit a danou úlohu provést. Počasí bylo skoro celý čas nám nepříznivé, zimní mlhy válely se na Vlárském průsmyku a zahalovaly celý kraj západního Slovenska a jeho hory, stěžujíce lety přes průsmyk a orientaci. Letec nevěděl přesně kde se nachází a vpádu, že by byl stroj vypověděl službu, nebyl by v horách a mlze nalezl místo k přistání.“ Bohužel nevíme, kdo byl autorem této zprávy. Mohl to být jak jeden z aktivních letců, tak i setník Robert Ellner, bývalý velitel rakousko-uherské stíhací Flik 56J. Na přelomu roku 1918 a 1919 zastával funkci styčného důstojníka (leteckého referenta) u bojové skupiny plukovníka generálního štábu Františka Schöbla, velitele československých vojsk operujících na Slovensku. Samotný Ellner svoji činnost v této době ve svých vzpomínkách hodnotil krátce: „V prosinci 1918 byl jsem odvelen k velitelství operující skupiny Schöbl na Slovensku a účastnil se postupu až do Košic, zde [jsem] vyhledal a připravil letiště pro jednu letku“.
Od 22.11.1918 do posledního prosincového dne roku 1918 vykonali letci této setniny přinejmenším šest bojových letů. Pro většinu z nich se dochovala hlášení.
První let a tím vůbec první bojový let nového československého vojenského letectva uskutečnili 22.11.1918 pilot štábní šikovatel Josef Novák a pozorovatel poručík Zdenko Kruliš. Novák byl úspěšným pilotem rakousko-uherské Flik 29 na ruské a rumunské frontě a později u Flik 41J na italské frontě, kde létal na stíhacích Albatrosech D.III po boku patrně nejúspěšnějšího rakousko-uherského stíhače a velitele této setniny Hptm. Godwina Brumowského. Český mechanik této setniny František Šimek dokonce tvrdil, že Josef Novák přenechával Brumowskému za úplatu své sestřely. Také pozorovatel Zdenko Kruliš byl veterán rakousko-uherského letectva. Létal na italské, respektive jihotyrolské frontě u Flik 27. Letěli v letounu Hansa-Brandenburg B.I (Fd) 276.11, jedním z letadel získaných v Chebu. Rozkaz zněl: rozhazování letáků v okolí jihovýchodně od Trenčína. Vzlétli v 15 hodin a letěli přes Uherský Brod, Bystřici [zřejmě Bystřice pod Lopeníkem], Trenčín, Szablaho [Soblahov], Hámre, Razvadzy [Rozvadze] a Welcsicy [dnes Chocholná-Velčice]. Přistáli v 16.30 hodin. Zdenko Kruliš po návratu z letu hlásil, že letáky byly shazovány z výše 600 metrů. Počasí bylo slunečné s jasným rozhledem a silnými jihovýchodními větry. Kromě toho „nic zvláštního nepozorováno“.
Hned druhý den 23.11.1918 vzlétla ve stejném letadle posádka pilot šikovatel Karel Hrubín a pozorovatel nadporučík Vojtěch Pašek. Měli za úkol „rozhazování letáků v krajích mezi údolími Váhu a Nitry, jakož i pozorování nepřátelských skupin, oddílů a pohybů v okolí Nytry [Nitry] a Trnové [patrně vrch Tŕňová u Dubnice nad Váhom]“. “Trase letu vedla z letiště Mařatice přes města a vesnice Uherský Brod – Starý Hrozenkov – Trenčín – Teplá [Trenčianska Teplá] – Trenčínské Teplice [Trenčianske Teplice] – obě Poruby [Dolná a Horná Poruba] – Valašská Belá [Valaská Belá] – Lomnica – Uhorská Závada [Závada pod Čiernym vrchom] – Zay Ugrócz [Zayugróc, Uhrovec] – Luttov [Ľutov] – Timorádz [Timoradza] – Bobot. Lehota [Bobotská Lehota] – Dubodjel [Dubodiel] – Aranyosd [Zlatníky] – K. a N. Vendég [Malé Hoste, Velké Hoste] – Libichava – oba Redég [Horný a Dolný Riadok] – Kis Sztricze [Kis-Sztricze, Malé Ostratice] – Ribény [Rybany] – Al. Nasticz [Alsó-Nasticz, Dolné Naštice] – Biskupice [dnes část Bánovců nad Bebravou] – Bán [Bánovce nad Bebravou] – Ozor [patrně Horné Ozorovce, Felsőozor] zpět na základnu. Vzlétli v 10 hodin a přistáli v 12.30 hodin. Nadporučík Pašek po návratu hlásil: „Od Trenčínské Teplice až po Zay Ugrócz házeny letáky pro nedostatek volných obratů a pohybů ve vysokém pohoří s výše cca 1 500 m, od Luttova až po Ban Oroz [sic] s průměrné výše 20 m. Skoro ve všech vesnicích bylo možno pozorovati obyvatelstvo běžící pro padající letáky, částečně též se skrývající do domů. V Bánu pozorována posádka asi 30 – 50 mužů sbíhající se k obraně proti letadlu... Pozorování nepřátelských oddílů v okolí Nytry [sic] a Trnové nebylo možno pro nedostatek benzínu provésti.“
Ve stejný den rozeslalo velitelství československých vojsk na Slovensku všem pozemním jednotkám telegram tohoto znění: „Létadla našeho leteckého oddílu mají znak: bílo-modro-červené kruhy (uvnitř je barva červená. Starý znak černý kříž proniká přes tyto barvy. Proto se upozorňují skupiny, aby na naše létadla nestřílely.“ Denní operační svodka československých vojsk na Slovensku se zmiňovala o tom, že „dnes odpoledne rozhazoval náš letec letáky do údolí Nitry“. V prostoru, nad nímž letci operovali, se odehrály také pozemní boje. Moravská setnina, která byla nasazena v rámci II. skupiny, postoupila do Bánovců nad Bebravou. Z města je ale vytlačil maďarský prapor s šesti kulomety. Čechoslováci museli ustoupit až do šestnáct kilometrů vzdáleného Trenčianského Jastrebie.
V sobotu 23.11.1918 si vyměnilo dva telegramy velitelství československých vojsk na Slovensku s pražským vrchním velitelstvím. Týkalo se to letadla Hansa-Brandenburg C.I (U) 369.178, s nímž 9.11.1918 do Napajedel přiletěl Rudolf Forst. „Zdráhá se létadlo vydati. Létadlo bychom potřebovali pro výzvědné lety na Slovensku, dva aparáty, co máme zde, jsou příliš slabé. Prosím, rozkažte, by nám bylo vydáno pro naše letecké oddělení.“ Vrchní velitelství odpovědělo ještě týž den, že „letadlo... přiděluje leteckému oddělení u jen. Štiky“. Generál Josef Štika velel československým vojskům na Slovensku do 24.11.1918, velení po něm převzal plukovník generálního štábu František Schöbl. Skutečně bylo o co stát, neboť oba letouny Polní letecké setniny 1 typu Hansa-Brandenburg B.I (Fd) a řady 276 poháněl letadlový motor Mercedes o výkonu 74 kW a pocházely od školních jednotek, zatímco Hansa-Brandenburg C.I (U.) 369.178, s nímž přiletěl Rudolf Forst, poháněl letadlový motor Hiero o výkonu 171 kW a byl plně vyzbrojen. Není ani divu, když sloužil u frontové setniny. Přes vyznění telegramu ale bylo toto letadlo zařazeno k bojovým jednotkám až o několik měsíců později.
Počasí přálo letům i 24.11.1918. Ve stejném letadle jako při předchozích letech vzlétl štábní šikovatel Josef Novák s pozorovatelem poručíkem Zdenko Krulišem. Letci dostali přesný rozkaz: „Zjištění nepřátelských batt. [baterií] nalézajících se dle zpráv západně kóty 600 u Žiliny a jihozápadně obce Chlumec [Považský Chlumec, dnes městská část Žiliny], jakož i zákopů táhnoucího se od kóty 632 směrem ku Strážovu [dnes městská část Žiliny]“. Novák s Krulišem vzlétli v 13.30 hodin. Letěli z Mařatic přes Luhačovice a Považskou Bystrici až nad Žilinu. Přistáli po tři a čtvrt hodinách letu, v 16.45 hodin. Jednalo se o zatím vůbec nejdelší let. Zdenko Kruliš neopomněl poznamenat, že „na zpětném letu vytlačeno bylo letadlo silným větrem až na Valašské Meziříčí“. Výsledky leteckého průzkumu se lišily od toho, co hlásily pozemní jednotky: „Udaná místa ohledána zvýše asi 400 m a shledáno následující: Na obou udaných místech neshledány ani stopy po trvalých batteriových posicích. Děla, jakož i provisorní práce pro budoucí posice nebyly konstatovány. Zákop byl pozorován asi 1000 m severně od kóty 632, táhnoucí se v délce asi 100 metrů od západu k východu. Zákop činí starý dojem a shledán prázdným. Jiné okolnosti: na nádraží v Žilině pozorován silný vlakový nákladní materiál, asi 1000 os, většinou uzavřené vagony. Dva stoje pod parou... Ve 2 hod. pozorován silný požár směrem ku Trenčínu“. Situační zpráva pozemních vojsk z následujícího dne oproti tomu uvádí: „Do Žiliny přišlo 1 200 honvédů. Ztěc uteklo 150, poněvadž místo slíbených 30 korun dostali 10 korun denně. Disciplína špatná. V Žilině zůstalo 400 až 600 honvédů, ostatní jsou rozděleni po vesnicích, 6 děl 7,5 cm, 12 strojních pušek [kulometů]. Děla stojí: Budatín hrad ve dvoře 1 dělo, 2 strojní pušky. Strážov... 2 děla. Chlumecký vrch 2 děla. Na kopcích Strážov – Skalica 1 dělo, místo přesně neznámo. Strojní pušky všade při dělech, střílely včera na naše létadlo.“ Hlášení pozemních vojsk také zmiňuje, že českoslovenští letci shazovali nad Žilinou letáky. V leteckém hlášení ovšem poručík Kruliš uvedl, že se nesetkali s žádnou obranou ze země nebo ze vzduchu. Vysvětlení může být více, ale nejspíše maďarští vojáci stříleli natolik nepřesně, že je ze vzduchu letci ani nepostřehli. O shazování letáků se také nezmiňuje. Poručík Kruliš ale k hlášení z 24.11.1918 neopomněl připsat nelichotivé hodnocení: „Létadla typu 276, které zde jsou k disposici, se ku letům výzvědným daného druhu pro slabý motor a nedostatečnou benzinovou nádržku nehodí.“
od 27.11.1918 do 1920.
Čtvrtý bojový let uskutečnila 3.12.1918 posádka pilot šikovatel Karel Hrubín a pozorovatel poručík Zdenko Kruliš opět v letadle Hansa-Brandenburg B.I (Fd) 276.11. Tentokrát měli za úkol rozhazovat letáky v okolí Nitry. Počasí ovšem nebylo těmto záměrům nakloněno. Poručík Kruliš uvedl, že bylo mlhavo, hustě zamračeno s citelným severovýchodním větrem. Tomu odpovídalo i hlášení. Z mařatického letiště vzlétli v 10.30 hodin. Letěli přes obec Hluk nad Nové Město nad Váhom. „Od Bílých Karpat jižně celá krajina v mračném moři. Pro létadlo pohybující se ve výši 2000 m mezi dvěma vrstvami mraků jakýkoliv výhled a orientace znemožněna, proto nastoupena cesta zpět,“ ukončil hlášení poručík Kruliš.
3.12.1918 posádka npor. Pospíšil a por. Kruliš zalétala Forstův letoun Hansa-Brandenburg C.I (U) 369.178.
4.12.1918 Jindřich Kostrba s prap. Z. Lhotou měli letoun Hansa-Brandenburg C.I (U.) 369.178 přelétnout do Prahy. U České Třebové ho v mlze při nouzovém přistání rozbil.
Maďaři stále doufali, že by jim mělo připadnout slovenské území, z jejich pohledu historické Horní Uhry. Ovšem 4.12.1918 odeslal neoficiální československý vyslanec ve Vídni a pozdější ministerský předseda Vlastimil Tusar telegram, v němž sděloval, že s ním hovořil československý vyslanec v Budapešti Milan Hodža. Slovenský politik mu předal zprávu od francouzského velitele dohodových vojsk v Budapešti, že maršál Ferdinand Foch uznal československé vojsko jako součást dohodových vojsk a že má jako takové právo obsadit území Slovenska. Tímto konstatováním padly veškeré maďarské naděje. Boje ale zdaleka ještě neskončily. Tento telegram představoval symbolickou tečku za nejranější fází československo-maďarského konfliktu. Československé vojsko dostalo slovenské území pod kontrolu až 20.1.1919.
Další let podnikli 6.12.1918 pilot šikovatel Karel Hrubín a pozorovatel poručík Josef Hamšík. V hlášení není uvedeno číslo letadla. Rozkaz zněl: „výzvědný a propagační let údolím Váhu přes Žilinu směrem na východ a na jih přes Rajec“. Vzlétli z mařatického letiště v 13.06 hodin. Poručík Hamšík hlásil, že 3 000 letáků shozeno do následujících míst: „Žilina – Straňavé [Stráňavy] – Višňové – Rosina – Bánov [Bánové] – Bičica [Bytčica] – Litava [Lietava] – Lučka [Lietavská Lúčka] – Porubka [Porúbka] – Turo [Turie] – Poluže [Poluvsie?] – Rájecké Teplice [Rajecké Teplice] – Koňska [Konská] – Klačany [Kľače] – Rájec [Rajec]“. Z výšky 2 000 metrů pozorovali nepřátelské vozatajstvo o 120 povozech v Povážské Bystrici a nesouvislé zákopy na vrchu Svätá Helena jižně od tohoto města. Počasí opět nepřálo, což komentoval poručík Hamšík velmi lakonicky: „Pro nízkou mlhu špatně viděti“. Na letišti v Mařaticích přistáli v 15.55 hodin.
Podle souhrnné zprávy o činnosti Polní letecké setniny 1, která ale obsahuje v porovnání s leteckými hlášeními četné chyby, se poslední bojový let v této fázi bojů uskutečnil 31.12.1918. Pilot šikovatel Karel Hrubín a pozorovatel npor. Miloslav Doležel podnikli průzkumný a propagační let nad Bratislavou a okolím. Ve zprávě stojí, že „vzláště [sic] tento stroj byl v silném ohni kulometů a několika záplatami dokazuje trefy“.
Nucené ukončení bojové činnosti přibližuje neznámý autor souhrnné zprávy o činnosti Polní letecké setniny 1: „Postupem přes Žilinu a Poprad přestala práce letců, ač právě ve východním Slovensku byla práce propagandční [sic] nejvíce zapotřebí, neb právě tu Maďaři rozvíjeli propagandu proti nám. Letecká setnina neměla však pro rychlé přesídlení žádného stanu a byla proto upoutána na svoje stanovisko v Uherském Hradišti. Zřizování dřevěných boud na místě stanů nebylo pro rychlý postup, pro nedostatek materiálu a pracovních sil možné. A lety s [sic] Uherského Hradiště až do Košic a zpět nebylo lze pro dálku a z ohledu na staré slabé stroje provésti. Neradi postrádali jsme práci letců, tím více, že právě v ten čas používali Poláci v severní části a Maďaři v okolí Užhorodu letců k účelům výzvědným a propagandčním [sic], házením pobuřujících letáků. Důležité by bývalo též spojení vzduchem, za prvé jednotlivým skupinám dodávat rozkazy, za druhé spojení se zázemím, které vzláště [sic] s počátku bylo velice špatné. Spojení s Užhorodem na příklad [sic] nebylo s [sic] počátku železnicí vůbec možné, neb železnice vedla za demarkační čarou. Bohužel nebylo toto spojení proveditelné, neb nebyl žádný stan a letecký material. Tím, že Rakousko v nynějším Č.S. státu založilo jen jedinou leteckou stanici v Chebu, dostalo se do našich rukou velice málo leteckého materálu. Veškerý letecký materiál starého Rakouska byl rozdělen v jižních Uhrách a německém Rakousku“.
Z dochovaných depeší je zřejmé, nakolik pozemním velitelům spolupráce s letectvem chyběla. Jeden ze štábních důstojníků skupiny plukovníka Schöbla, patrně samotný letecký referent setník Robert Ellner, vypracoval 7.1.1919 velmi jízlivou zprávu, v níž se odrážela jeho beznaděj: „Při počátku operací na Slovensku byla velitelství brigády přidělena jedna letecká setnina. Při dalším postupu, když bylo upotřebení létadel k propagandě a k spojení prospěšné, nebylo lze letecké setniny užíti, neb jediný stan, který byl k disposici, byl roztrhán, tím muselo přeložení setniny do Popradu odpadnouti. U leteckého sboru bylo několikrát zakročeno, mezi tím jednou i osobně leteckým referentem brigády, však dodnes nebyl žádný stan přidělen. Při postupu zříditi byť i jen dřevěné boudy nebylo pro nedostatek materiálu a pracovních sil možno zříditi. Dne 6. 1. hlásil se nadporučík Braun od leteckého sboru, že je sem přidělen k leteckému referentu [sic]. Nadporučík Braun zaslán byl zpět, jelikož jmenování a k [sic] přidělování důstojníků k velitelství brigády nepřísluší leteckému sboru a jest jen cestou ministerstva národní obrany přípustné. Nadporučík Braun hlásil též, že letecký referent má zříditi na Slovensku tři letiště a vystavět na nich hangáry. Jelikož není žádné písemné plnomoci pro leteckého referenta brigády od ministerstva národní obrany a žádný kredit povolený, jest nemožno referentem tato zařízení provésti. Velitelství brigády má pouze povolení obnosy do pěti tisíc korun likvidovati a s [sic] tohoto obnosu nelze hangár postaviti. Upotřebení létadel při obsazování Slovenska bylo by velice záhodno a jest konečné přidělení dvou stanů plátěných nutné, kterých by se při postupu a v čase, kdy dřevěná bouda (provisorní hangár) není hotov [sic], užívalo. Propagandní [sic] lety a lety výskumné [sic] jest důležito provésti, dosud však velitelství brigády nemělo od letců ničeho.Rozšiřování letáků jest s jistotou a žádanou rychlostí pouze letci možno, neb mužstvo pěšky vyslané letáky rozšiřovat, buď neproniklo, nebo se vrátilo. Polští letci přeletují Karpaty při svých propagandních [sic] a výzkumných [sic] letech do našeho území a velitelství brigády svých letců užíti nemůže, neb je setnina pro nedostatek stanů upoutaná na Uherské Hradiště. Též poštovní spojení létadly mezi Uherským Hradištěm a Košicí [Košicemi] bylo by potřebné. Noviny ku příkladu dochází až čtvrtý den a maďarské noviny, dokud byl průvoz povolen, o dva dny dříve nežli české, tím [čímž] nastává škoda národní a hospodářská. Po obsazení Užhorodu bylo by nejlepší, nejrychlejší a nejjednodušší spojení s Košicí [Košicemi] létadly, neb železnice do Užhorodu vede za demarkační čarou a zbývá tím jen spojení autem nebo povozem. By konečně mohlo býti pracováno létadly, jest příděl dvou stanů plátěných nutný. Veliteství brigády zřídí z vlastních prostředků dvě boudy dřevěné v Košicích, jednu bensinovou [sic] stanici, tj. nouzové letiště v Popradě a benzinovou stanici v Užhorodě pro vlastní spojení. Od leteckého sboru žádané tři letiště z [sic] hangáry postavena nebudou. Je-li postavení tří permanentních letišť v zájmu ministerstva národní obrany, prosím o vydání plné moci pro leteckého referenta brigády, že má právo letiště vyhledati, smlouvy s nájemníky polí uzavříti a vyslati inženýra, který by stavby hangáru jako odborník řídil, neb pro stavbu hangáru u velitelství žádný odborník není...“
V souvislosti s touto zprávou vzneslo velitelství 11.1.1919 také dotaz, kolik mužů a letadel má Polní letecká setnina 1. Odpověď přišla záhy formou telegramu od velitelství skupiny plukovníka Schöbla: „Stav letecké setniny 5 důstojníci – nadporučík [Vojtěch] Pašek, nadporučík [Miloslav] Doležal [Doležel], nadporučík [Jiljí] Svoboda, nadporučík [Vladimír] Braun, poručík [Josef] Hamšík. 141 mužů, 2 letadla, slabá 74 kW, akční radium 250 km. Referent u naší skupiny setník [Robert] Ellner.“
Nedostatek letadel vedl dokonce k tomu, že italský generál Luigi Guiseppe Piccione, jenž do konce května 1919 jako náčelník italské vojenské mise zastával funkci vrchního velitele československých vojsk na Slovensku a měl štáb v Kroměíži, požadoval 11.1.1919, aby byla Polní letecká setnina 1 podřízena přímo jemu, a ne jen skupině plukovníka Schöbla. Vlivem okolností a reorganizace československých vojsk na Slovensku se nakonec události vyvinuly jinak, než předpokládal generál Piccione. Ve čtvrtek 16.1.1919 rozhazovala nad Užhorodem letáky „s pobuřujícím obsahem“ čtyři maďarská letadla. Plukovník Schöbl odeslal na hlavní štáb československé armády telegram, že není v jeho silách takovým letům zabránit a žádal o okamžité odeslání letectva na východní Slovensko. Operační oddělení hlavního štábu se sice 17.1.1919 postavilo za požadavek plukovníka Schöbla, ale velitel Leteckého sboru plukovník Karel Hupner odpověděl 22.1.1919, že den předtím byl do Uherského Hradiště odeslán stan a dvě letadla, ale hlavní štáb rozhodl o nasazení letadel na Těšínsku.
Boj s maďarskými letouny na východním Slovensku zůstal na bedrech pozemních vojsk. Přinejmenším v jednom případě se jim to zdařilo. V pondělí 20.1.1919 se podařilo u Rimavské Soboty sestřelit vojákům československé 6. divize kulometnou palbou maďarský letoun Hansa-Brandenburg C.I (UFAG) 169.210. Posádka pilot četař Kálmán Súták a pozorovatel nadporučík Otto Polnisch vyvázla z nouzového přistání bez zranění. Před zajetím ještě stihli zapálit letadlo, aby ho již nebylo možné opravit. Maďarští letci byli převezeni do zajateckého tábora v Josefově. Sestřel letadla hlásila československá 6. divize. Generál Piccione vyzval hlavní štáb československé armády, aby o události informoval představitele dohodových vojsk v Budapešti francouzského plukovníka Fernanda Vyxe (Vixe) a zakročil u maďarské vlády proti letům přes demarkační čáru. Československý zplnomocněnec v Budapešti Dr. Milan Hodža v podobném duchu varoval maďarské představitele, že takovéto lety nebude československá strana tolerovat a použije proti narušení demarkační čáry jakékoliv prostředky. Letecký sbor ovšem nebyl schopen proti maďarským letadlům zasáhnout. Českoslovenští diplomaté opakovaně zasílali plukovníkovi Vyxovi stížnosti ohledně narušení vzdušného prostoru republiky. Ministr Vavro Šrobár oznamoval 22.2.1919 ministerstvu zahraničních věcí: „Maďarská vojenská létadla často létají nad územím Československé republiky na Slovensku a shazují letáky, ve kterých se bouří proti naší republice a lid se svádí k bolševismu a k nespokojenosti vůbec. Šaryšský [sic] župan [Pavol Fábry] hlásí, že v Prešově v noci z 13. na 14.2.1919 shazovali maďarští vojenští aviatici pobuřující letáky. 18.2.1919 létali nad Bratislavou dvě létadla. V jednom seděli šikovatel Racz a nadporučík Vizkety a v druhém šikovatel Heltevy a nadporučík Ricsdorfer, kteří dle bratislavského maďarského listu Hirado číslo 41 už vícekrát navštívili Bratislavu.“ Ministr Šrobár žádal, aby československá diplomacie zakročila a předala prostřednictvím plukovníka Vyxe protest maďarské vládě. Přinejmenším tři jmenovaní maďarští letci sloužili v rakousko-uherském letectvu. Pilot Fw. Michael Racz sloužil u Flik 34, pozorovatel Oblt. i. d. Res. Emmerich von Vizkety u Flik 36, Flik 39 a Flik 103G a pozorovatel Oblt. i. d. Res. Eduard (Edmund) Rieszdorfer u Flik 52, Flik 69, Flik 62 a Flik 12. Šikovatele Heltevyho nedokážeme zatím ztotožnit, snad by se mohlo jednat o zkomolené jméno rakousko-uherského stíhacího esa Istvána Heftyho.
1919-27.12.1921.
Velení rozhodlo o přemístění Polní letecké setniny 1 na polní letiště Hrabová u Moravské Ostravy, což je dnes stejnojmenná ostravská městská část, až na konci ledna. Z Prahy byla k této setnině zaslána dvě letadla – víceúčelový Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70 a stíhací Aviatik D.I 138.14. Letadla typu Hansa-Brandenburg B.I (Fd) 276.11 a 276.19, která měla setnina ve výzbroji v prosinci 1918, byla odeslána k revizi do Olomouce.
Boje mezi československými a polskými jednotkami na Těšínsku vypukly 23.1.1919. Letecký sbor do bojů nasadil dvě zmíněná letadla Polní letecké setniny 1. Kromě cvičných letů ale máme zprávu pouze o jediném bojovém letu během této sedmidenní války. Ve čtvrtek 30.1.1919, poslední den konfliktu, odstartoval v 13.30 hodin z polního letiště Hrabová letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70 s posádkou pilot šikovatel Karel Hrubín a pozorovatel nadporučík Vojtěch Pašek. Průzkumný let vedl přes Zebrzydowice, Chybie, Oświęcim, Kęty, Kozy, Biała, Bielsko, Skoczów, Ustroń, Kozakowice, Bładnice, Wilamowice, Pruchna a Bohumín zpět na základnu. Letci přistáli v 15 hodin 55 minut.
Ministerstvo národní obrany rozhodlo 1.2.1919 o vybudování nové Polní letecké setniny 2 na polním letišti u Velkých Kunčic nad Ostravicí (dnes městská část Ostravy Kunčice), nedaleko od Hrabové, na druhém břehu řeky Ostravice. Jejím velitelem se stal nadporučík Josef Pospíšil, bývalý pozorovatel a později pilot rakousko-uherské Flik 29.
V neděli 2.2.1919 zároveň velení rozhodlo, že Polní letecká setnina 1 bude odeslána do Košic. Ve výzbroji jí zůstal jediný letuschopný letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.17. S ním také začala svoji činnost na východě Slovenska. Řady leteckých setnin na Těšínsku posílil druhý únorový den letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70. Letadla byla rozdělena mezi setniny podle ne příliš jasného klíče. Technický stav letadel a zřejmě i jistá nezkušenost pilotů s pilotováním těchto typů ale měly za příčinu další tenčení stavu.
Již 4.2.1919 poškodil pilot šikovatel Karel Hrubín při přistání na letišti v Hrabové zadní část trupu letadla Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70. Letoun musel být odeslán na opravu do leteckých dílen v Olomouci.
Hned následující den přišel Letecký sbor o jediný stíhací letoun. Aviatik D. I 138.14 poškodil důstojnický zástupce Josef Novák při nouzovém přistání u Lipníka nad Bečvou. Urazil podvozek a vrtuli a poškodil střední část trupu a levé spodní křídlo. Letadlo podle nového klíče náleželo Polní letecké setnině 2. Vzhledem k nedůvěře pilotů v tento typ stíhačky se rozhodl Letecký sbor ji již neopravovat. Přestože se počet bojeschopných letadel snížil na jedno jediné. Nadporučík Pospíšil zůstal na letišti u Velkých Kunčic bez letadla.
Válka s Maďarskem o Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Rozkaz k přeletu do Košic dostala Polní letecká setnina 1 v neděli 2.2.1919. Kdy přesně ale přistál na letišti Barča její jediný letoun, nevíme. Z Mařatic tam přijela 15 členná skupina ubyvatelů. Ubytovali se v bývalé barákové nemocnici, kterou připravili pro ubytování setniny. Podle mechanika Jana Hanzla.
Na konci měsíce, 24.2.1919, nahradil ve funkci velitele této letecké setniny nadporučíka Paška setník Stanislav Novák.
Nová letadla přilétávala na samý východ Slovenska postupně. Jako první přistál v Košicích 27.2.1919 víceúčelový LVG C.VI 4869/18. Oproti letadlům typu Hansa-Brandenburg C.I (Ph) řady 26 se jednalo o kvalitativní skok. Stačí připomenout, že německé letadlo poháněl motor Benz Bz.IV o výkonu 149 kW. Dosahovalo maximální rychlosti 170 km/h, dostoupalo do výšky 6 500 metrů a mělo dolet 400 km. Nevíme, jak se dostalo do výzbroje československého Leteckého sboru. Mohlo se jednat o jedno z ukrajinských letadel, která přelétla na území Československa, ale to jsou čiré domněnky. Jisté je pouze, že bylo vyrobeno v červnu 1918 v továrně v berlínském Joachimstalu v sériové řadě 4750/18 až 4899/18.
V sobotu 8.3.1919 přilétl Hansa-Brandenburg C.I 27.88.
V pátek 14.3.1919 přilétl Hansa-Brandenburg C.I (U) 169. 99. Letadla výrobní série 169 byla vybavena vůbec nejvýkonnějším motorem v typové řadě Hansa-Brandenburg C.I. Byl jím Benz o výkonu 186 kW.
V době vyhlášení Maďarské republiky rad 21.3.1919 měla Polní letecká setnina 1 ve výzbroji čtyři letadla.
Během svého působení v Košicích si mohla Polní letecká setnina 1 zapsat do bojového deníku pouze jeden jediný průzkumný let. Uskutečnili ho 17.4.1919 pilot praporčík Rudolf Forst a pozorovatel nadporučík František Köhler. Trval jednu hodinu čtyřicet minut. Bližší podrobnosti neznáme.
Letiště Barča se ukázalo jako nevyhovující a při jarním tání ho částečně zaplavila voda. Setnina proto přeletěla na letiště Mařatice u Uherského Hradiště. Rozkaz vydalo velení 28.4.1919.
Po 28.4.1919 přesun do Mařatic.
Havárie letadla Hansa-Brandenburg C.I
26.17 dne 1.5.1919 z důvodu
vysazení motoru u Buchlovic. Posádka: pilot Rudolf Horáček; pozorovatel poručík
František Köhler. Fotky.
4.5.1919 setnina odletěla do Pezinku.
Boje s Maďary.
Letoun Hansa-Brandenburg C.I 
,
vpravo letoun Anasal DS Anatra ze skladu v Plané 
,
nehoda letounu Hansa-Brandenburg C.I 27.88 
,
,
se starým označením
od 1.11.1918 do 27.11.1918.
Letisko
Pezinok - Rozálka 1919
25.5.1919 v Lučenci havaroval L.V.G. C.VI 48.69. Podle hlášení z 26.5.1919 byla příčinou havárie vydraté ložiska motoru. Zdroj.
28.5.1919 u obce Fél, dnes Tomášov, nouzové přistání letounu Hansa-Brandenburg C.I 169.99. Posádka čet. Ludvík Pravda a npor. Miloslav Doležel přežila. Letoun zničen.
Poslední bombardovací nálety podnikla letadla Polní letecké setniny 1 a francouzské letky Escadrille Bré.590 v pondělí 23.6.1919.
24.6.1919 zastaveno nepřátelství.
15.7.1919 se přejmenovala na Leteckou setninu Bra 1.
22.7.1919 se přesunula do Nitry.
31.10.1919 se přejmenovala na Leteckou setninu 1. Podléhala Velitelství vojenského vzduchoplavectva pro Slovensko.
V prosinci 1919 měla ve výzbroji čtyři letouny Hansa-Brandenburg C.I.
Vyzbrojení francouzskými letouny Salmson 2A2.
Na podzim 1919 (?) pozorovatel npor. František Wainert jako první vojenský letec absolvoval ostrý seskok z letounu Salmson 2A2. Kdy?
7.3.1920 nouzové přistání letounu Salmson 2A2 N°.4425. Pilot Landa.
Od 1.4.1920 podléhala Leteckému pluku 1.
Od 6.9.1920 podléhala Letecké skupině I/3.
20.10.1920 se přejmenovala na Leteckou rotu 5.
26.4.1921 měla ve výzbroji 6 letounů Salmson 2A2.
21.5.1921 u města Vráble vysazení motoru letounu Salmson 2A2 N°.4440 pro nedostatek paliva. Posádka letm. Rudolf Herdin a npor. Antonín Zita. letoun těžce poškozen a následně byl zrušen.
8.8.1921 měla ve výzbroji 4 letouny Salmson 2A2. Z toho pouze 2 letuschopné.
Od 15.8.1921 podléhala Leteckému praporu I/3.
27.12.1921-1926.
Září 1922. První Československé armádní manévry roku 1923 u Sedlčan. Tři Letecké roty po šesti letounech. Cvičení se mohly teoreticky účastnit letouny těchto jednotek: kbelská Letecká rota č. 2, 4 a 32, olomoucká Letecká rota č. 1, 3, 33, vajnorská Letecká rota 6, nitranská Letecká rota č. 5, 8, 31 a košická Letecká rota č. 7.
25.10.1922 letoun Salmson 2A2 N°.4286 poškozen projíždějícím letounem Š-M-1.3.
16.5.1923 krátce po vzletu nouzové přistání letounu Salmson 2A2 N°.5044. Posádka des. Václav Lipovský a ppor. Kunz.
V květnu 1923 měla ve výzbroji dva letouny Salmson 2A2, dva letouny LETOV Š 1, dva letouny LETOV Š 2 a jeden letoun AERO A 1.
V červnu 1923 bylo rozhodnuto soustředit u Letecké roty 5 letuschopné letouny Salmson 2A 2 od Letecké roty 6, Letecké roty 7 a Letecké roty 8.
21.7.1923 u Lučence nouzové přistání letounu Salmson 2A2 N°.4490. Posádka npor. Vojtěch Linét a ppor. Jíra. Letoun demontován a do Nitry dopraven vlakem.
23.8.1923 na ploše Tompa dnes Tupá-Chorvatice (okrese Levice) nehoda letounu Salmson
2A2 N°.4406 během přistání pro nárazový
vítr. Rtm. Ludvík
Ondráček a kpt. Vladimír Lánský zraněni. 
,
,
.
Září 1923. Československé armádní manévry roku 1923 u Poličky. Video. Pět Leteckých rot s 50 letouny. Cvičení se mohly teoreticky účastnit letouny těchto jednotek: kbelská Letecká rota č. 2, 32, 34 a 71, olomoucká Letecká rota č. 1, 3, 33, vajnorská Letecká rota 6, nitranská Letecká rota č. 5, 8, 31 a košická Letecká rota č. 7.
Od 1.1.1924 zavedeny plukovní znaky. Letecký pluk 3 
.
20.2.1924 u obce Ivanka pri Dunaji (okres Senec) nouzové přistání letounu Salmson 2A2 N°.4525 pro poruchu benzinové pumpy. Posádka rtm. Rudolf Horáček a npor. Dembovský.
10.3.1924 předávací let. Při přistání nehoda letounu Salmson 2A2 N°.4539. Posádka rtm. Stanislav Pilař a npor. Jaroslav Rosůlek.
25.4.1924 závada na podvozku letounu Salmson 2A2 N°.4355. Posádka svob. Richter a čet. asp. Buchta.
4.5.1924 se přejmenovala
na Letku 5.
Podléhala Letecké
peruti I/3 .
V říjnu 1924 měla ve výzbroji 8 letounů AERO A 12 a jeden letoun AVIA BH 11.
, 
,
od 12.1926 do 1939.
V říjnu 1927 přesun do Piešťan.
1.10.1929 přejmenovala na Letku 10 a přesun do Nitry.
Od roku 1929 barevné plukovní znaky: Letecký pluk 2 
.
1.10.1929 se Letka
1 v Olomouci přejmenovala na Letku
5, A. Podléhala První
peruti leteckého pluku 2 .
7.4.1932 u Lašťan nehoda letounu Aero AP 32.55 "A13". Pilot svob. František Konečník a pozorovatel čet. asp. Josef Chmelař zahynuli.
21.8.1933 se v katastru obce Německé Bránice (po roce 1946 Nové Bránice) na pozemek Bernarda Kališe z č.p.13, zřítil letoun Aero A 11.139. Pilot svobodník Karel Košťál a pozorovatel desátník aspirant Jan Polák uhořeli. Pomník. Podrobnosti.
Š 328 "A5" 
Kdy
a kde?
Velitel Letky 5 major Jindřich Trunda. Letka 5 měla ve výzbroji letouny Letov Š 328 a několik kusů starších letounů jako Aero Aš 11, Ab 111, AP 32, A 100, A 230 či Letov Š 16.
1.7.1935 byl v Prostějově František Fajtl jmenován pilotem letcem. Dne 2.7.1935 byl ve Vojenské akademii v Hranicích slavnostně vyřazen v hodnosti poručíka letectva. Poté nastoupil v Olomouci. Po příchodu se podrobil přezkoušení u Cvičné letky leteckého pluku 2. Pak jej přiděli k Letce 8. Zpočátku u ní podnikal orientační lety v nejbližším okolí a skupinové lety v roji. Dnem 30.9.1935 ho přeložili k sousední Letce 5. S určitými přestávkami u ní vydržel až do června 1938.
V srpnu 1936 po absolvování prostějovské Školy pro odborný dorost letectva přišel k letce vojín Josef František.
Od 1.4.1938 se František Fajtl stal prvním důstojníkem, tedy faktickým zástupcem velitele letky.
František Fajtl v období 3.1. až 29.6.1936 v Prostějově absolvoval půlroční aplikační kurz.
14.2.1938 svobodník Josef František odjel do Kbel absolvovat stíhací kurz u Cvičné letky leteckého pluku 4.
21.5.1938 pokácení několika švestek na koncích vzletové a přistávací dráhy. Posekání vojtěšky na polním letišti Dvůr Papůvka u obce Pňovice (okres Olomouc).
Před setměním přesun jednotky z Olomouce.
Návrat do Olomouce.
V červnu 1938 František Fajtl byl poslán do Stichovic do stíhacího kurzu.
14.9.1938 přesun na polní letiště Dvoře Papůvka u obce Pňovice. Velitel škpt. let. František Lopata.
Od 19.9.1938 podléhala veliteli Leteckého pluku 2.
K jednotce přišel por. František Schneberger od ČLH Staré Město u Moravské Třebové.
24.9.1938 byla Letka 5 zařazena do Mobilisačního tělesa 602 jako mobilizovaný útvar 602-A-1. Vznikla Letka 5. Krycí jméno Reseda. Velitel škpt. let. František Lopata, od 26.9.1938 npor. let. Josef Jindrák, od 29.9.1938 škpt. let. František Lopata a od 2.10.1938 npor. let. Josef Jindrák. Podléhala veliteli Velitelství zemského letectva v Brně.
Od 27.9.1938 podléhala veliteli Velitelství letectva II. armády.
Velitelství II. armády podléhaly i jednotky letectva, v jejichž čele stál plukovník letectva Jaroslav Plass.
28.9.1938 přesun na polní letiště Červenka.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
4.10.1938 se přesunula do Olomouce.
22.10.1938 byla Letka 5 demobilizována.
, 
,
. Ukořistěné letouny Š
328 Letky 5 v Olomouci.