Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000 606 220 / 2010.

Rádiové a radiotechnické prostředky u nás za války, jejich výroba 

a co se podařilo po válce využít

Pozemní jednotky Luftwaffe - průzkumné a protiletecká obrana.

03.09.2019

Vojenské symboly v mapách.

Překlad pojmů z radiotechniky.

Dlouhé vlny 30-300 kHz (10 km-1 km), střední vlny 300-3 000 kHz (1 km-100 m), krátké vlny 3-30 MHz (100 m-10 m), velmi krátké vlny 30-300 MHz (10 m-1 m).

Předválečné rádiové a radiotechnické prostředky u nás.

V roce 1939 vyrobeno 15 kusů radiovozů Praga RVR, série 4. Výrobní čísla 52503-52517. Ty už byly vyrobeny s řízením vlevo. (Celkem vyrobeno 59 kusů Praga RVR.) Zdroj.

Funkkraftwagen Praga RV vládního vojska Wh , , , .

Deutsche Flugzeug-Ausrüstungen 1928-1945.

Pozemní rádiové a radiotechnické prostředky

Palubní rádiové a radiotechnické prostředky

Bordfunk-Geräte der deutschen Luftwaffe 1939-45.

Luftwaffe radio equipment (Funkgerät) of World War II.


Spojení

Letecké radiostanice pro spojení s letounovými radiostanicemi FuG 03, FuG 7, FuG 10, FuG 15, FuG 16, FuG 17, FuG 25. Provoz radiotelefonie či radiofonie.

FuG 7 - auch FuG VII, Kurzwellen Sprechfunkgerät mit einer Sendeleistung von 7 W, für Bord-Bord und Bord-Boden Funkverkehr, Frequenzbereich 2,5 bis 7,5 MHz

FuG 7a - Verbesserung des Fug 7 mit Schleppantenne, auch Funkverkehr über Sprechtaste und Morsezeichen möglich

FuG 15 - auch "Christa" genannt, UKW Sprech- und Zielfluggerät, als Ersatz für FuG 16 und FuG 17, mit dem Gerät konnte nur gesendet oder empfangen werden, war nicht für das Y-Leitverfahren brauchbar

FuG 16Z - UKW Sprech- und Zielfluggerät, Sprechverkehr Bord-Bord und Bord-Boden, Zielanflugmöglichkeit auf andere Flugzeuge (Jägerleitflugzeug) und auf Bodenstationen

FuG 16ZE - UKW Sprechgerät für Jäger mit Führung im Y-Jagdverfahren, ohne Zielanflugmöglichkeit, Entfernungsmessung und Sprechverkehr gleichzeitig möglich

FuG 16ZY - verbessertes FuG 16ZE mit Zielanflugmöglichkeit

FuG 16SZ - Sonderversion des FuG 16Z, nur Sprechfunk oder Zielflug (für Schlachtflugzeuge), arbeitet im Überdeckungsbereich von FuG 16 und FuG 17

FuG 25 - UKW Sprechfunk- und Tastgerät (Telegrafie), geeignet für Bord-Bord und Bord-Boden Sprechverkehr

Spojenecké bombardéry disponovali prostředky k rádiovému rušení (většinou šumové rušení) spojení mezi německými naváděcími stanovišti a stíhacími letouny.


Navigace

Kompasy v německých letadlech.


Rádiový zaměřovač (radiogoniometrická stanice) Empfänger-Peil FuPeil A 40 "EP 2" (střední vlny a radiotelegrafie). Spolupráce s palubní radiostanicí FuG 10 ZY na frekvencích 300-600 kHz. Radiotelegrafista zavolal gonio. Gonio určilo směr, kterým se letadlo nalézá a vyslalo radiotelegrafistovi zaměření.

E 383 N (FuPeil A 40) EP 2a s rozsahem 75-3 333 kHz.

E 468 N (FuPeil A 40a) s rozsahem 300-600 kHz.

E 538 N (FuPeil A 40b) s rozsahem 75-750 kHz.

 

FuSAn 733 na frekvenci 38,4-42,4 MHz (velmi krátké vlny a radiofonie).  Spolupráce s palubní radiostanicí pro jednomístné stíhací letouny FuG 16 ZY na frekvenci 38,5-42,3 MHzPilot zavolal gonio. Gonio určilo směr, kterým se letadlo nalézá a vyslalo pilotovi zaměření.

 

Známé umístění: Nová Hospoda poblíž letiště Plzně. Pouchov poblíž letiště Hradec Králové. Telč. Jurský dvor poblíž Nitry. Partyzánská brigáda Mistr Jan Hus vytvořila silnou síť spolupracovníků. V Čechách a na Moravě působila sedm měsíců. Z dvanácti parašutistů se rozrostla na 444 partyzánů a měla pět samostatných bojových oddílů a kolem 120 spolupracovníků. Zorganizovala 103 ilegálních národních výborů a tři okresní národní výbory. V boji pobila 78 německých vojáků a důstojníků. Příslušníci brigády také vykolejili 14 vlaků s válečným materiálem. Zničila i letadlo Fw 190, 138 aut, 27 motocyklů, čtyři goniometrické stanice (?), čtyři tanky, deset pancéřových vozů, jedno motorizované a dvě protiletadlová děla. denik.cz 

 

V květnu 1945 pražská zaměřovací letecká služba sledovala kromě letadel na našem území též stroje letící v Německu a udržovala stálé rádiové spojení s Londýnem a Moskvou. Stejnou funkci na našem kontinentu plnila ještě střediska umístěná ve Švýcarsku, v Dánsku a Švédsku. Pozemní goniostanice v ČSR představovaly zprvu dřevěné, později zděné menší jednoduché objekty, častokrát bez sociálního a dalšího zařízení, většinou vybavené polními rámovými zaměřovači EP 2, které na našem území zanechala německá armáda.

Britové nainstalovali rádiový krátkovlnný zaměřovač Vysoko frekventní radiozaměřovač (VF/Z) DFG 26/4 o rozsahu 1,5-21 MHz u letiště Ruzyně. Kdy? 

Časem se vybavení rozšířilo o noční rádiové dlouhovlnné zaměřovače typu Marconi Adcock dodané ještě v předválečném období, které byly za okupace demontovány a uskladněny na bezpečných místech.

Vlastní zaměřování se provádělo tak, že po navázání spojení s letounem (bděcí kmitočet gonia byl 338 kHz) byl tento požádán o zaklíčování vysílače na palubě na dobu cca 10 s a v této době musela obsluha zaměřovače otáčením rámové antény najít minimum signálu (je velmi ostré na rozdíl od maxima) a přesvědčit se přepojením přijímače na pomocný rám (viz levý horní přepínač na přijímači), že je signál ze správné strany. Jak z výše uvedeného vyplývá, obsluha sebou musela hodit, aby to v termínu stihla. Poté odpověď radiotelegrafistovi.

Zvláště náročné to bylo při provádění řízených sestupů skrz mraky (QGH), aby obsluha nepropásla okamžik přeletu letounu přes gonio, poněvadž tím okamžikem se mění zaměření o 180°! Zaměření při sestupech (QDM tj. magnetický kurs, který musíte sledovat, abyste doletěl ke mě, nebo QDR ode mne) se z gonia na palubu dávala na fonii na krátkých vlnách (3916,5 kHz což byla normálně frekvence pro spojení pilota s věží - aby to mohli brát přímo piloti). Zdroj.

V čs. letectvu bylo pro zaměřování vyhrazeno pásmo 425 kHz Zdroj

V ČSR byla provozu civilní gonia na letištích Praha-Ruzyně (OKL), Olomouc-Holice (OKO), Brno-Černovice (OKB), Otrokovice (OK?), Ostrava-Hrabůvka (OKM), Bratislava-Vajnory (OKR), Piešťany (OKP), Tatry (OKT), Sliač (OKS), Košice (OKD).

V ČSR byla po roce 1956 v provozu civilní gonia na letištích Praha-Ruzyně (OKL), Olomouc-Holice (OKO), Brno-Černovice (OKB), Holešov (OKA), Ostrava-Hrabůvka (OKM), Bratislava-Vajnory (OKR), Piešťany (OKP), Tatry (OKT), Sliač (OKS), Košice (OKD).


Stanice goniometrických zaměřovačů (velmi krátké vlny) Y-Bodenstelle FuSAn 733 na frekvenci 38,4-42,4 MHz. Rádiový měřič vzdálenosti FuSAn 733 HANS E-Meßgerät.

Komplet pro goniometrické zaměřování Y-Bodenstelle FuSAn 733 používal rozsah frekvencí 38,4-42,4 MHz. Jeden komplet mohl naráz sledovat jen jeden zaměřovaný letoun. Z údajů o směru a vzdálenosti bylo možné určit pozici letounu, přičemž dosah signálu činil přibližně 300 km, úhlová přesnost pro určení směru cca 1° a vzdálenost byla změřena s přesností na 300 m. Technické podrobnosti.

Jeden komplet se skládal ze dvou zařízení. Prvním byl měřič vzdálenosti nazývaný Hans E-Mess Gerät. Druhým pak VKV rádiový zaměřovač schopný určit směr, kterým se letadlo nalézá, pod názvem Heinrich Peiler. Pro funkci sytému bylo zapotřebí spolupráce tří přístrojů. Kromě pozemního Hanse a Heinricha se na ní podílelo ještě modifikované komunikační zařízení na palubě vybraného letounu, který svým zaměřením určoval polohu celé formace. V dokumentaci je tento letoun označován jako Y-Messmaschine a s příslovečnou důkladností se počítalo i s Y-Mess-Ersatzmaschine pro případ nehody nebo poruchy primárního zaměřovaného stroje. Tyto stíhače byly vybaveny modifikovanou verzí vojenského rádia FuG 16 ZY, přičemž ono Y v názvu značí právě přítomnost odpovídače pro zaměřovací zařízení. Mnoha zdroji uváděný frekvenční rozsah FuG 16 činí 38,5-42,3 MHz a odpovídá tedy velmi dobře výše uvedeným frekvencím používaným komplety Y.

Zařízení Hans odvysílalo „měřící tón“ (v originální dokumentaci doslovně Messton), na základní společné frekvenci pro komunikaci s celou formací (Gemeinschaftswelle). Na palubě zaměřovaného letounu byl tento tón podroben pomocí upravené vysílačky retranslaci a vysílán na měřící fekvenci (Y-Messwelle), která byla oproti základní společné frekvenci o 1,9 MHz níže. Proto se zřejmě z pohledu zaměřovačů tyto frekvence někdy označovaly jako „Obere Welle“ - od zaměřovače k letounu a „Untere Welle“ - od letounu zpět k zaměřovačům. Signál na měřící vlně byl zachycen jak měřičem vzdálenosti Hans, tak i zaměřovačem Heinrich a na základě jejich údajů byl vypočtena dosti přesná poloha letadla a tedy i celé stíhací formace, za předpokladu že se tato držela pohromadě. 

Pilot dostal rádiem svoji polohu.

Spojenecké bombardéry disponovali prostředky k rádiovému rušení (většinou šumové rušení) spojení mezi německými naváděcími stanovišti a stíhacími letouny.

Poloha Jägerleitstellungen (stanoviště navádění stíhačů) k 15.2.1945 helo9174.jpg (143589 bytes).

MAPA kompletů Y. Jägermeßstellung Pegasus-Y, Praha 862 m n m. Jägermeßstellung Birne-Y, Brodek Deutsch Brodek, od roku 1952 Brodek u Konice.


Nesměrový rádiový maják na středních vlnách 300-3 000 kHz (1 km-100 m) a krátkých vlnách 3-30 MHz (100 m-10 m). Rozhlas 1926-29. Rozhlas 1930-38. Rozhlas v okupaciRadiohistorieMAPA vysílačů.

Rozhlasový vysílač - Rundfunksender mohl být použít i jako letecký nesměrový rádiový maják - Navigationsfunkfeuer Na mapě vyznačeny majáky Mělník, Liblice, Poděbrady, Brno, Dobrochov, Moravská Ostrava.

Luftlagesender - vysílač podávající informace o letecké situaci, ve prospěch Luftschutz (protiletecké ochrany). Karel Dušek z Milevska si sehnal čtvercovou mapu a dokreslil identifikaci čtverců helo8966.jpg (369879 bytes) podle hlášení těch vysílačů helo8967.jpg (304664 bytes) (LLS Luftlagesender, MW je Mittelwelle - střední vlny, Horizont II je Flaksender, časem vysílače postupně přestávaly vysílat až už nefungovalo nic - seznam je přeškrtnut). Horizont II Flaksender byl vysílač divize stihačů v Döberitz, který podával informace v kódované formě (to je pomocí označení čtverců dvěma písmeny). Hlášení o pohybu např. ze čtverce KN do LO vypadalo např. takto "Feindlicher Bomberverband auf dem Weg von Konrad-Nordpol nach Ludwig-Otto". Z těchto hlášení se mu např. podařilo předpovědět přiblížení 16 amerických P-47 Thunderboltů k Milevsku v neděli 29.4.1945 ve 13.15 hod a pozorovat z terasy následné bombardování milevského nádraží dvěma z nich.

Praha-Karlín. Němci měli zde studio Reichssender Böhmen.

Reichssender Böhmen Říšský vysílač Čechy, Rundfunk Chloumek, Praha II (Mělník) (Blaw Knox) o výkonu 60 kW, 1 113 kHz (délka vlny 269,5 m). Zdroj.

Praha-Vinohrady.

6. a 7.5.1945 bylo bombardováno.

Praha (Liblice, okres Kolín) o výkonu 120 kW, 638 kHz (délka vlny 470,2 m). , he163.jpeg (75272 bytes) Podrobnosti. Zdroj

14.2.1945 od 12.35 do 12.40 hod. nálet na Prahu. V 12.45 hod. vypnuta rozhlasová stanice Praha. Kronika obce Miličín (okres Benešov).

22.3.1945 byla zprovozněna nová rozhlasová stanice pro velkou Prahu tzv. Praha – Město 722 kHz (délka vlny 415,5 m). Kde? Strašnice? Tato stanice měla přenášet program vysílače Praha a při leteckém nebezpečí navíc i hlášení místního vedení protiletecké ochrany Luftlagesender. Zdroj.

 

Praha-Strašnice. Strašnická vysílačka byla zřízena v roce 1924 a vysílala od 1.1.1925. Nacházela se v zástavbě rodinných domků v ulici Na Třebešíně 6 a byla tvořena dvěma vysokými anténami. he164.gif (167282 bytes) Zdroj. Od 6.5.1945 revoluční vysílač na frekvenci 722 kHz (délka vlny 415,5 m). he165.jpeg (70171 bytes) Byl vysílač bombardován? Zdroj. Zdroj.

Praha-Letná. V květnu 1945 dva revoluční krátkovlnné vysílače.

 

Poděbrady. Krátkovlnný vysílač kolem 13 MHz. Zdroj.

Jihlava byl dostavěn v roce 1943, o výkonu 5 kW, 1 520 kHz (délka vlny 197 m). Podrobnosti.

České Budějovice, na frekvenci 1 744 kHz (délka vlny 172 m). (?)

České Budějovice byl dostavěn v roce 1944, na frekvenci 1 366 kHz (délka vlny 220 m). Luftlagesender? Podrobnosti. Zdroj.

Brno (Komárov) o výkonu 32 kW, 1 158 kHz (délka vlny 259,1 m) helo8788.JPG (100540 bytes). 19.4.1945 byl vysílač zničen helo8787.JPG (108125 bytes). Zdroj.

Sender Donau (Brno - Dobrochov) o výkonu 100 kW, 922 kHz (délka vlny 325,4 m) byl dostavěn v roce 1940. Dne 30.4.1945 byl provoz vysílače zastaven a všichni čeští pracovníci obsluhy byli posláni domů. Němci vyhnali i dvě rodiny, které bydlely ve strážním domku. Odpoledne mohutný ocelový stožár vylétl do povětří, budova a zařízení byly značně poškozeny. helo9277.jpg (77194 bytes) Podrobnosti. Zdroj.

Moravská Ostrava (Morava) Sudetendeutscher Sender Schönbrunn či Sender Troppau (?) ve Svinově o výkonu 11 kW, 1 347 kHz (délka vlny 222,6 m). helo9286.JPG (82361 bytes), helo9287.JPG (27995 bytes).

Po zabrání svinovského vysílače v říjnu 1938 byly vztyčeny menší stožáry na někdejším výstavišti v Mariánských Horách, tedy v místě, kde se v roce 1923 konala obrovská technická výstava a jejíž připomínkou zůstala jen Výstavní ulice. Po měsíční odmlce se v éteru opět ozvala čeština; šlo o důkaz, že český stát stále ještě žije. Když byl ale 15.3.1939 obsazen i zbytek republiky, padl i mariánskohorský vysílač do rukou okupační moci. Čeští technici pak byli převedeni do Svinova a podíleli se na německém vysílání v češtině. Vysílač v Mariánských Horách sloužil později ke specifickému účelu té doby: byl součástí rušicího systému, který měl znemožnit poslech zahraničního rozhlasu. V Ostravě bylo ještě dalších dvanáct malých rušiček o výkonu 500 W, které pracovaly na krátkých a středních vlnách a měly dosah nejvýše čtyřicet kilometrů. Rušičky neměly stabilní frekvenci, takže se při dobré vůli cizí rozhlas dal poslouchat. Podrobnosti.

Na konci války byl vysílač zničen. helo9281.jpg (151222 bytes) Podrobnosti.

Plzeň  o výkonu 500 W, 530 kHz (délka vlny 566 m). Vysílač byl umístěn v bunkru napůl pod zemí, v místech dnešního sportovního areálu ve Štruncových sadech. Na frekvenci 1 145 kHz (délka vlny 262 m) rušil české vysílání BBC helo9278.jpg (44368 bytes) a Luftlagesender. Od 5.5.1945 české rozhlasové vysílání.

Ústí nad Labem 1 202 kHz (délka vlny 249,5 m) v protileteckém krytu v Mariánské skále byla instalována malá vojenská vysílačka. Vysílala téměř po celou dobu války a její význam zvláště vzrostl po bombardování města 17. a 19.4.1945, kdy byl zničen městský rozhlas a telefonní ústředna na hlavní poště. Prostřednictvím rozhlasového přijímače se obyvatelé města a celého okresu dovídali o přeletech bombardovacích letadel, o začátku a konci poplachu a o jiných bezpečnostních opatřeních, důležitých pro chod života ve městě Luftlagesender. Od 8.5.1945 české rozhlasové vysílání. Podrobnosti.

 

Litomyšl pro propagandu směrem na jihovýchod.

Bratislava (Feriba) helo9285.JPG (29034 bytes), helo9282.JPG (31896 bytes). Němci zničili antény. Zdroj.

Bratislava (Velké Kostolany) od roku 1942, 1 004 kHz (délka vlny 298,8 m).

V marci 1943 rozhlasová reportáž z letounu. Caudron C.445M Goéland (v.č. 935) bolo upravené pre propagačné účely - zabudovaním krátkovlnného vysielača mal slúžiť ako lietajúci vysielač a šíriť programy Slovenského rozhlasu mimo dosahu vysielača vo veľkých Kostoľanoch. Prvý let sa uskutočnil 29.4.1943 na trase Vajnory - Piešťany - Vajnory, ale nakoľko uvedené šírenie rozhlasového vysielania bolo príliš nákladné, od jeho ďalšej realizácie ministertsvo spojov ustúpilo. Podrobnosti.

Němci zničili antény.

Banská Bystrica o výkonu 30 kW, frekvenci 392 kHz (délka vlny 765 m). Podrobnosti str. 171. Zdroj .

30.8.1944 vyhlášení SNP. Tři německá letadla shodily 12 pum na vysílač. Vysílač fungoval dál.

2.9.1944 šest německých letadel shodil 35 pum. Vysílač zmlkl uprostřed věty.

Po zničení vysílače Banská Bystrica byl zvolenský goniometrický zaměřovač o výkonu 1,5 kW upraven pro fónii. Byl namontován na auto a vysílač pracoval z různých míst. Frekvence 392 kHz (vlnová délka 765 m) se používala jen v noci, ve dne přelaďovali na 535 kHz (560 m). Od Prievidze přilétal německý Fw 189 se zaměřovačem ke zjištění polohy vysílače. To se nepodařilo a tak byl vysílač rušen. Vysílalo se až do 27.10.1944. Němci odvezli vysílací aparaturu banskobystrického vysílače.

Košice (Haniska). helo9283.JPG (38202 bytes), helo9284.JPG (38918 bytes). V roce 1938 připadl Maďarsku. Od 17.6.1945 opět čs. vysílání. Zdroj.

Prešov. Přesun ze zabraných Košic. Němci odvezli vysílací aparaturu. Od 10.2.1945 vysílač Slovenské národní rady. Podrobnosti. Dne 28.10.1947 v Haniske u Prešova slavnostně otevřen nový vysílač Košice. Video.

Chust. Po okupaci Maďary byla vysílací aparatura odvezena do Budapešti. Podrobnosti.

 

Palubní radiopolokompasy a radiokompasy

Spolupráce s palubní radiostanicí FuG 10, vybavená přijímačem EZ 6 (místo přijímače EL 10), pracující na frekvenci 150-1 200 kHz. 

Spolupráce s palubní radiostanicí Lo 70 KL 40 s rozsahem 300-600 kHz a 1,5-7,5 MHz.

Richtempfangsgerät - Gerät mit Richtantenne; es gestattet die Feststellung der Einfallsrichtung einer elektrischen Welle und gibt damit die Richtung oder den Kurs zu einem beliebigen Sender mit Rundstrahlung an.

Peilgerät - Gerät mit drehbarem Peilrahmen zur Ermittlung der Richtung (Peilung) zu einem beliebigen Bodensender. Kein richtiger Zielflug auf einen Sender möglich, sondern nur Kursverbesserungen anhand laufender Peilungen. Anzeige: Kopfhörer und Peiltochterkompaß.

Das Peilanzeigegerät FA/R2 mit dem integrierten Peiltochterkompass PFK-p gehört zur Lang- und Kurzwellen-Peilanlage „121 N = PeilG V“.
Zur Anlage gehörten u.a. ein HF-Eisenpeilrahmen PRE 3, der Luftpeilrahmen PR 3, das Anzeigegerät AFN 1 oder AFN 2 (Pos.22), Das Funkpeilanzeigegerät mit Funkpeiltochter, ein Fernbediengerät, ein fernbedienter Empfänger EZ 2 und zahlreiche elektrisch und mechanisch betriebene Antriebssysteme.
Eine ausführliche Beschreibung dieser komplexen Anlage, würde an dieser Stelle zu umfangreich werden.
Das mehrteilige Gehäuse des Funkpeilanzeigegerätes besteht aus Aluminiumgussteilen und Formblechen, welche in luftwaffengrauer Farbe (RLM 66) lackiert sind. Die Kurbel im unteren Bereich des Gerätes kann eingeklappt werden, was auf dem hier beschriebenen Foto gut zu sehen ist.
Das Funkpeilanzeigegerät ist auf einem recht komplizierten Gestell, unterhalb des Gerätebrettes, befestigt. Auf Grund der Gerätegröße war ein Einbau im Hauptgerätebrett nicht möglich. Die kleine Bordlampe (Fl.32265-1/-2), welche hier zwischen Kurskreisel und Funkpeilanzeigegerät, auf einer Spezialhalterung befestigt ist, dient zur Beleuchtung des Gerätes bei schlechten Lichtverhältnissen. Diese kleine Bordlampen (Fl.32265-1/-2) der Firma List, wurden ausschließlich zur Beleuchtung von Einzelgeräten verwendet, und verfügt über eine drehbare Kappe für Weiß- oder UV-Licht.

Ukazatel Peilanzeigegerät FA/R2 helo9164.jpg (24234 bytes) s Peiltochterkompass PFK helo9165.jpg (29653 bytes).

FuG 10P s PeilG 6 a ukazatel Funkpeiltochterkompass PKT-p2 helo9167.jpg (43330 bytes) v letounu Bf 110 G-4.

Radiopolokompasy Zielfluggerät (ZVG) - Gerät mit fest eingebautem Peilrahmen (s pevnou rámovou anténou) zur Ermittlung des Kurses (von allen Seiten her) zu einem Boden-oder Bordsender = Zielflug. Anzeige: Zielfluginstrument.

Kombiniertes Peil- und Zielfluggerät - Gerät mit drehbarem Peilrahmen, Kombination aus 1) und 2) für Peilung (gegf. automatisch) und Zielflug. Teilweise auf Kurssteuerung aufschaltbar. Anzeige: Kopfhörer und Zielfluginstrument und Peiltochterkompaß.

Začátkem dubna 1945 vyhledávání partyzánských vysílaček pomocí goniometrického zaměřovače v letounu Junkers W.34 z letiště Hradec Králové. helo5099.jpg (255671 bytes), helo5122.jpg (228663 bytes).


Nesměrový rádiový maják (velmi krátké vlny 30-300 MHz (10 m-1 m)) - Peilstelle s rozsahem 30-33,3 MHz typu Anflugführungs (Ansteuerungs) sender AS 2, AS 3 či AS 4.

Mapa stanovišť VKV nesměrových rádiových majáků Schweres Funkfeuer ze srpna 1944 helo9174.jpg (143589 bytes).

Pro ilustraci jak to vypadalo v terénu - Schweres Funk Feuer 14 u dánského města Rønne helo9166.jpg (33911 bytes).

Funkfeuer 11 byl umístěn na Klínovci Keilberg 1 243 m n m.

Funkfeuer 18. Káraný (?)

Spolupráce s palubní radiostanicí FuG 16 ZY pracující na frekvenci 38,5-42,3 MHz a přijímačem FuG 125 Hermine (Zielfluggerät) pracující na frekvenci 30-33,3 MHz pro jednomístné letouny.


Všesměrový rádiový maják (velmi krátké vlny 30-300 MHz (10 m-1 m)) FuSAn 7 24/725 Bernhard, instalace u Nevida označení Be 12. V některé dokumentaci se objevuje ještě přídomek Pilzen.

Jeden z 16 dosud známých obřích VKV rádiových majáků. Firmou Telefunken vyráběný radiový maják Bernhard měl podobu rotující konstrukce, nesoucí celkem tři směrové antény. Průměr kruhového kolejového podvozku činil 22,6 m, samotná anténní konstrukce byla 35 m široká a 28 m vysoká. Hmotnost 2 x za minutu rotujícího kolosu dosahovala 120 tun. Signály (směrový i „datový“) byly vysílány na vzájemně velmi blízké frekvenci, aby je bylo možné zároveň pokrýt jediným přijímačem s dostatečnou šířkou ladění vstupních obvodů. Výkon každého jednoho okruhu byl 500 W (5 kW ERP). Rozsah používaných frekvencí obou vysílačů činil 30,0- 33,3 MHz. Technické řešení.

Mapa stanovišť všesměrových rádiových majáků Bernhard. Stanoviště Nevid u Rokycan.

Palubní přijímač typu FuG 120a Bernardine pracoval v signálem řízeném start-stop režimu. Po zachycení signálu Hellschreiberu začal tisknout na papírový pás azimuty v číselné podobě, přičemž podstatně ostřejší směrový paprsek následně označil na právě tištěném úseku to správné místo, odkud azimut odečíst. Signál jednoho majáku stačil k určení směru, signál dvou z nich k určení polohy. Výpočet polohy, jak je z tohoto patrné, probíhal přímo na palubě letadla bez nějaké další komunikace s vysílači. Co se týká palubních přijímačů, konec války zastihl 2 500 stanic osazených v letounech, zatímco na zemi čekalo na použití dalších 12 000. Technické řešení.


Radiomajákový přistávací systém Lorenz LandeFunkFeuer LFF zkrácene Leitstrahl či BAKE (velmi krátké vlny). Podrobnosti.

V květnu 1945 Američani nainstalovali na dráhu 22 mobilní přístrojový přistávací systém SCS-51 pro zabezpečení přistání mimo jiné i našich bombardérů B-24 Liberator. Zaměřovače po odchodu jednotek amerického vojenského letectva v roce 1945 byly zanechané na našem území.

Americký přistávací systém Signal Corps System 51 (SCS-51) tvořily: 

AN/CRN-10 (na přívěsu V-6) . Ruzyně. Kdy?

, .

Palubní zařízení pro přístrojové přistání.

Fu Bl 1 - (Funk-Landegerät) dieses zwischen 30 und 33,3 MHz arbeitende Gerät war ein Empfänger für den UKW-Landeleitstrahl und auf der Frequenz 38 MHz für den Vor- und Haupt-Einflugzeichen-Sender

Fu Bl 2 - (Funk-Landegerät) das Gerät entstand aus dem Fu Bl 1 durch Nachrüstung eines Empfängers, es war nun zusätzlich in der Lage UKW-Funkfeuer (Knickebein, Bernhard, Hermine) zu empfangen

Při přistávacím manévru s použitím systému LFF/SBA informoval posádku letadla o přesném „usazení“ v ose přistávací dráhy zvukový signál ve sluchátkách a vizuální informaci poskytoval pilotovi ručičkový přístroj AFN 1 nebo AFN 2. Při odchylce - poloze letounu nalevo od osy přistání byly se vzrůstající odchylce slyšet sílící tečky, napravo pak čárky.

AFN 1 helo9162.jpg (29630 bytes), AFN 2 helo9163.jpg (59044 bytes).

Palubní radiovýškoměr FuG 101 (starší označení FuNG 101) - (Landehöhenmesser) das eigentlich für zweimotorige Flugzeuge entworfene 16 kg schwere Gerät ist eine Entwicklung der Firma Siemens, es arbeitete als Radarhöhenmesser mit einer Frequenz von 375 MHz, die Messgenauigkeit lag bei etwa 2 m, der Messbereich lag bei dem FuNG 101 zwischen 150 - 1000 m und beim 101a zwischen 150 - 750 m, charakteristisches Merkmal für dieses Gerät sind kleine senkrechte Antennen unter den Tragflächen der Flugzeuge

AFN 101 helo9161.jpg (44775 bytes).

Co měl B-24 Liberator za palubní zařízení spolupracující s SCS 51?


Sledování provozu

Radary

Palubní radary

Stanoviště v Evropě. Mapa stanovišť německých radiotechnických zařízení (západ). Mapa stanovišť německých radiotechnických zařízení (jih).

MAPA stanovišť radiotechnických zařízení s jejich krycími názvy

MAPA postavení střeleckých radarů protiletadlového dělostřelectva u Mostu. MAPA postavení střeleckých radarů protiletadlového dělostřelectva u Plzně.

Radarové vlaky.

MAPA postavení radaru dalekého dosahu FuMG 402 Wasserman M IV. Map of Wassermann Stellungen.

MAPA postavení zařízení pro panoramatické zobrazení letecké situace FuMG 404 Jagdschloss. Map of Jagdschloss Stellungen.

MAPA postavení radarů FuMG 65 Würzburg Riese

 

Výroba radarů v Mariánských lázních.  Zatímco v mnoha provozech (hostince, sály aj.) se vyráběly součástky, na letišti ve Sklářích firma TELEFUNKEN prováděla závěrečnou montáž radarů značky Funkmessgerät FuMG 64 Mannheim a jejich přezkušování. V květnu 1945 se uvádí v Mariánských Lázních údajně 50 - 80 zařízení, což by neodpovídalo odhadům krim. insp.Jana Šperla, který uváděl několik set radarů. Počítal však zřejmě také rozpracované kusy.

helo6284.jpg (362557 bytes)

V Mariánských Lázních byly nalezeny také části systému Funkmessgerät FuMG 68 Ansbach. Části Ansbachu montovala z jednotlivých dílů ve svýh dílnách na mariánskolázeňském letišti tachovská pobočka firmy MESSERSCHMITT. Podle jiné zprávy na letišti Skláře působila pobočka tachovské firmy APPARATENBAU, která vyráběla součástky k protiletadlovým odposlechovým přístrojům. Šlo o tutéž firmu ?

helo6285.jpg (48791 bytes)


      Firma TELEFUNKEN měla podle seznamu, vedeného do 21.2.1945, na území Čech a Moravy tyto provozy:
      1. FRIESEWERK (č.112/213) v
Bílé Vodě na Moravě
      2. NUSSSTEINWERK (č.115) v
Hejnici Hainsdorf u Libverdy, nadto 1945 sem přemístěn závod z východu z Lysé v Polsku (č.111)
      3. WERNES-SCHULZE Wechsungen v
Jirkově (Mostecká a Eisenbergova ulice)
      4.
Mariánské Lázně (č.202)
      5. GERMANIA (č.206) ve
Vrkoslavicích Seidenschwanz u Jablonce nad Nisou a sem přemístěn závod z Friedrichsteinu u Stehlen (č.116)
      6. INDUSTRIEWERK v
Moravské Třebové
      7. PAESOLD a Co. v
Plesné Fleissen

      Není jasné, zda šlo o výrobny ve všech případech či pouze o zkušebny.

      Důvěrná poválečná zpráva čj. 734 z doby krátce po válce od velitele letiště Mariánské Lázně (depot 16 UAD) mjr. I. Merebih a a komise ve složení pplk. letectva K.Müller, škpt. V.Fišera, kpt.J. Hora a por Ing. M. Bajer uvádí, že komise prohlédla materiál ve skladech koupaliště Riviera, ve vesnici Nadějov a na letišti Mariánské Lázně a uvádí: "Na letišti se nachází 80 kusů kompletních (včetně proudových zdrojů a příslušenství) radiolokačních stanic typu MANHEIM, které byly připraveny k předání německé branné moci. Vlivem povětrnosti a drancováním utrpěly natolik, že s uvedením do provozu nelze počítat. Přesto však přístroje obsahují součástky i celé stavební jednotky velmi důležité a po odborné demontáži použitelné."
      Jiná zpráva ze
dvora Kieselhof u Mariánských Lázní. Podle hlášení čj. 936/46 z 19.6.1946 je ochotno Ministerstvo národní obrany uvolnit pro n.p.Škoda Praha kostry, součástky a příslušné přístroje radiových zaměřovačů MANHEIM pro potřeby jugoslávské armády. Tyto věci je možno odebrat ve skladu ve dvoře Kieselhof u Mariánských Lázní, event. na letišti Skláře. Ve skladu se nachází 50 koster zaměřovačů (kabina, podvozek, paraboloid a dipól) a 20 - 25 kusů elektrických částí (vysilače, přijímače a pod.). Doporučení by se týkalo uvolnění 10 až 20 kompletů (kostra + přístroje).
Literatura: K. Foud, Vl. Krátký, J. Vladař : Poslední akce, NAVA Plzeň, 1997, S.132.

helo8210.jpg (1574610 bytes)

Továrna Gesellschafe Für Technisch-Wirtschaftliche Entwicklung Mbh (Getewent) Rychnov u Jablonce nad Nisou Reichenau bei Gablonz. Kromě roznětek do leteckých pum a granátů se v ní vyráběla elektrotechnická zařízení. Dne 28.6.1944 je datována žádost o povolení stavby vysílací věže ke zkušebnímu baráku "Rehbock" ("srnec"). V žádosti se uvádí, že jde o 30 metrů vysokou dřevěnou věž. Věž stála na vrcholu malého kopce u továrny. Název zkušebního baráku koresponduje s označením produktu, který se v Rychnově vyráběl: Rehbock FuZG (tj. Funkzielgerät). Šlo o zařízení ke kalibraci radiolokátorů typu Würzburg Riese, případně podobných zařízení typu Mainz či Manheim. V podstatě se jednalo o jednoduché zařízení sestávající z antény, ladicího aparátu a vysouvacího, 14 metrů vysokého stožáru. Zdroj. Právě na testování naváděcích systémů stál na kopci Kopanině radar. Zdroj. MAPA.

Palubní identifikační zařízení vlastní - cizí: FuG 25a Erstling spolupracující s radary.

FuG 25a - (Freund-Feind-Kenngerät) dieses in den meisten deutschen Flugzeugen verwendete Gerät diente der Identifizierung als Nichtfeindflugzeug und arbeite auf den Frequenzen der Funkmessgeräte und den Flak-Empfangsfrequenzen, das Gerät empfängt den von den Boden-Funkmessgeräten gesendeten Signalimpuls und sendet ihn verändert wieder zum Sender zurück, die Antwort war abhängig von dem empfangenen Signal welches von der Bodenstation durch einen Steckschlüssel verändert werden konnte

Zbytky  radiotechnických zařízení.

Zprávy z podzimu 1945. (Bez zaznamenaných stanovišť Vysoká hole, Sněžné jámy, Skalka, ...

helo7499.jpg (502716 bytes), helo7500.jpg (1059516 bytes), helo7501.jpg (1064274 bytes), , helo7503.jpg (701148 bytes), helo7504.jpg (663291 bytes), helo7505.jpg (592274 bytes), helo7506.jpg (604473 bytes), helo7507.jpg (588179 bytes), radarový vlak helo7508.jpg (522836 bytes), helo7509.jpg (384647 bytes), helo7510.jpg (834359 bytes), helo7511.jpg (543309 bytes), helo7512.jpg (556324 bytes), helo7513.jpg (626090 bytes), elektronický boj helo7514.jpg (497689 bytes), helo7515.jpg (608856 bytes), helo7516.jpg (412319 bytes). Průzkumné a řídící prostředky protiletecké obrany.  Německé radary v Dánsku.helo7502.jpg (1106048 bytes)

helo7467.jpg (780886 bytes), helo7468.jpg (350747 bytes), helo7469.jpg (435274 bytes), helo7470.jpg (505382 bytes), helo7471.jpg (606486 bytes), helo7472.jpg (489627 bytes), helo7473.jpg (635149 bytes), helo7474.jpg (249211 bytes).

Funkkraftwagen Kfz. 17/1 Radiový vůz RDV 10/16M .

V Chebu se krátkou dobu vyráběly noční stíhačky Heinkel He 219 Uhu. První zálet v listopadu 1943. Poté jejich opravy a přestavby na A-7 s radarem FuG 220. helo5022.jpg (177447 bytes)

V Kbelích a Letňanech byly nalezeny noční stíhačky.

Bf 109 se sovětským vojákem a noční stíhač He 219 Uhu. helo7432.jpg (431526 bytes)

Bf 110 G-4 "7J+FH" helo4733.jpg (111794 bytes), "7J+EF" helo4734.jpg (126573 bytes), "7J+HH" helo4743.jpg (168199 bytes), "7J+3E" s radarem  helo5582.jpg (489686 bytes) a "7J+FE" helo4735.jpg (136235 bytes), helo4754.jpg (161178 bytes) od 1./NJG 102.

Bf 110 G-4 "bílá 50" "SI+??" (?) s radarem .

Noční stíhací Ju 88 G-6 "W7+BP" s radiolokátorem FuG 220 Lichtenstein SN-2 a výzbrojí Schräge Musik od 4./NJG 100. helo4751.jpg (218683 bytes)

Na Ruzyni byly nalezeny noční stíhačky.

Noční stíhací Bf 110 G-4 "7J+AF" od NJG 102 helo4718.jpg (122972 bytes).

Noční stíhací Ju 88 G-6 WNr. 622147 (bez označení a s neobvyklou kamufláží) vybavený radiolokátorem FuG 220 Lichtenstein SN-2 a výzbrojí Schräge Musik od 4./NJG 100. helo4753.jpg (86138 bytes). LEMB Ju 88 G database.

 

V Českých Budějovicích byl nalezen noční stíhací Ju 88 G-6 WNr. 422134 " W7+OK" vybavený radiolokátorem FuG 220 Lichtenstein SN-2 a výzbrojí Schräge Musik od 4./NJG 100. helo4776.jpg (184460 bytes), helo4773.jpg (184475 bytes), helo4772.jpg (185263 bytes),helo4787.jpg (47599 bytes), helo4680.jpg (304434 bytes). LEMB Ju 88 G database.

Příručka pro palubního radistu a posádku letounu Ju 88. Ju 88 G-6 - verze

Jeden stroj He 219 Uhu se rekonstruoval a byl zařazen do výzbroje čs. letectva. He 219 manual. He 219 A-0 Teil 8A Beiheft 1 Schreagbewaffnung. He 219 A-0 Schusswaffenanlage.

Radarové vlaky.

Výnosem z 26.10.1945 byla zřízena Letecká spojovací škola (LSŠ) VÚ 4640. První ročník nastoupil již 15.10.1945 do VOŠLM  kde prošel základním vojenským výcvikem, poté se stěhoval do Pardubic. Z kopce Kopanina 657 m n. m. byl převzat radar FuMG 64 Mannheim.

Z oblasti vojenské elektroniky se odborníci a ostatní pracovníci bývalých organizací výzkumu a vývoje spolu se zbytky výbavy pracovišť postupně soustředili a organizačně včlenili do II. odboru (elektrotechnického, vzniklého z Vojenského slaboproudého ústavu) jako součásti Vojenského technického ústavu Praha. Díky úsilí pracovníků II. odboru se rozběhla efektivní odborná činnost. Velký význam měla například činnost radiolokačního pracoviště na pražské Ořechovce. Pomohla vybavit a vyškolit příslušníky prvních jednotek protivzdušné obrany kořistními německými radary, které se jim předtím podařilo uvést do provozu. Vznik II. odboru VTÚ Praha byl spojen s faktickým zánikem Vojenských telegrafních dílen v jejich krátké poválečné historii. Odboru podléhala tři pražská odborná pracoviště. Pracoviště Kbely, kde byla konstrukce a výrobní dílny (včetně výroby radiotechnických součástek), zaměřené na oblast rádiových stanic a techniky telefonních komunikací. Pracoviště Jenerálka s výzkumem a vývojem speciálních elektronických prostředků pro zbraňové systémy, systémy nočního vidění (noktovize) a jiné, výzkumem, vývojem i výrobou vakuových elektronek pro velmi vysoké kmitočty (magnetrony a klystrony pro radiolokátory), obrazovek a televizních snímacích elektronek, a rovněž výzkumem a vývojem speciálních analogových počítačů pro potřeby armády. Třetí pracoviště - Ořechovka specializované na radiolokační techniku (přehledové a střelecké radiolokátory) s širokým rozmachem činnosti jeho pracovníků. 

K 14.12.1946 se (v hlášení pro sovětského vojenského atašé) na území ČSR podařilo uvést do provozu několik typů stanic: jedna Freya, jeden Würzburg (bude nainstalován na letišti Chrudim), pět Mannheim (vybaveny útvary DPL, celkem má být kompletováno 35 ks, kompletaci provádí Škodovi závody, dvanáct kusů FuG 200 (palubní naváděcí radarový přístroj), jeden Berliner (palubní navigační přístroj (?)).

Odborníci pracoviště Ořechovka, vedle vlastního výzkumu a vývoje, již od roku 1947 přednášeli radiolokaci na ČVUT Praha, kde pomohli založit radiolokační specializaci (později byla převedena na fakultu radiotechniky v Poděbradech). Po vzniku Vojenské akademie v Brně pomohli založit radiolokační obor i tam.


Elektronický boj

Průzkum radiotechnických prostředků.

Ničení radiotechnických prostředků.

Rušení radiotechnických prostředků. Spojenecké bombardéry disponovali prostředky k radiotechnickému rušení německých radarů. Shoz hliníkových proužků. 

Ochrana radiotechnických prostředků.

 

 

Připomínky, doplnění a staré fotografie mi posílejte na BorivojCech@seznam.cz.