Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Padáky

11.09.2019

od února 1914

V roce 1914 první pokusy s padáky. Zakoupeno malé množství padáků německého systému Käthe-Paulus. L+K 4/2019

První zachránění pozorovatelé upoutaných balónů pomocí padáku Käthe-Paulus.

, od října 1914

od listopadu 1916

Od pozdního léta 1917 naše letectvo dostalo padáky určené pro pozorovatele upoutaných balónů systému Brünner-Tubusfallschirm. Do konce války celkem 169 seskoků.

Ilustrační foto . Kdy?

Od srpna 1917 první pokusy s pilotními padáky německého systému Heinecke-Sitzpolsterfallschirm.

Ilustrační foto - padák Heinecke a německý pilot .


V předjaří 1918 byly padáky Heinecke schváleny německou armádou.

V červnu 1918 naše armáda objednala v Německu padáky Heinecke.

  . Zdroj.

V červenci 1918 zahájena výroba padáků pro dvoumístné letouny systému Oister-Tubus-Fallschirm.

od konce července 1918

V období konce července a začátkem srpna 1918 byly padáky Heinecke převzaty naším letectvem. Byly těžké a objemné.

22.8.1918 první a úspěšný seskok padákem Heinecke. Offiziersstellvertreter Frigyes Helfy z Prešpurku vyskočil ze svého hořícího Albatrosu D.III (Oef) 253.71 od Flik 42J.

28.8.1918 druhý seskok padákem Heinecke z Albatrosu D.III (Oef) 253.50 od Flik 42J. Oblt. August Selinger ze Šternberka se zabil. Padák měl díru ve vrchlíku.

12.9.1918 první seskoky padáky Oister-Tubus-Fallschirm z dvoumístného letounu Ufag C.I 161.94 od Flik 22D, kterému selhalo řízení. Pozorovatel Lt. Eduard Rybczynski se zabil. Pilot Lt. i. d. Res. Fp. Franz Sedlmaier se zachránil. 

Do konce války asi 15 seskoků.


od 1919 do 27.12.1921.

Zdroj.

Na podzim 1919 pozorovatel npor. František Wainert jako první vojenský letec absolvoval ostrý seskok z letounu Salmson SAL. 2 A.2.

, .


Pokusný seskok figuriny s padákem na letišti v Olomouci. Padák se neotevřel a figurína navlečená do stejnokroje prorazila střechu kovárny v Topolanech a způsobila šok místnímu kováři. Poté místní připravili parašutistu o nové erární boty. Kdy?

5.9.1920 se konala Letecká slavnost na letišti v Olomouci. Na závěr leteckého dne provedli npor. Filip a rtm. Kocián imitaci vzdušného boje se zapálením letadla a seskokem pilota s padákem. Jelikož tenkrát ještě nebylo povoleno provádět volné seskoky, byla proto vysazena figurína pilota. Padák se snesl poblíž prachárny č. V a obecenstvo, nevěda, že se jedná o figurínu, běželo jako o závod k místu dopadu padáku.


od 27.12.1921 do prosince 1926.


7.5.1922 na letišti ve Kbelích Antonín Ježek poprvé vyskočil z letounu s německým padákem typu Heinecke, prověřeným za Velké války. Tyto padáky byly upevněny k letadlu provazcem, otevíraly se vahou pilota při výskoku a neměly výtažný padáček. Zároveň se otevíraly ihned po vyskočení, což bylo např. při seskoku z hořícího letadla poměrně zásadní problém. Zároveň hrozilo riziko zachycení.


Antonín Ježek seskočil padákem i z komína. Kterého?

18.11.1923 letecký den SK České Budějovice na vojenském cvičišti Čtyři Dvory v režii soukromé letecké společnosti z Plzně. Jeden letoun pro vyhlídkové lety a druhý letoun měl předvést leteckou akrobacii a seskok padákem. Letec Antonín Ježek vyskočil v 600 m ale padák se mu neotevřel. Dopadl poblíž silnice Branišova a Dubného. hel950.jpg (242899 bytes) Padák měl přes nedoporučení výrobce svépomocně upraven. Zdroj.


Až v letech 1924-25, kdy došlo k několika leteckým nehodám, bylo po interpelacích poslanců ve sněmovně, přikročeno k vydání zákona o povinném používání padáku vojenskými letci. Tehdejší ministr národní obrany k tomu prohlásil, že budou používány padáky americké, francouzské a anglické, padáky osvědčených vzorů, aniž by ovšem ukázal kde se osvědčily. V té době neměli jsme ještě vlastní výrobu padáků.


.


17.3.1926 ve Kbelích Američan Ford seskočil z letounu Aero A 11 s padákem Irwin.

16.5.1926 Letecký den ve Kbelích pořádaný Aeroklubem R.Č.S. pod protektorátem M. L. L. za účasti Leteckého pluku 1. Přišlo se sem podívat 20 tisíc diváků. Ve stanech bylo pro ně připraveno občerstvení. Na programu byly skupinové lety, letecká akrobacie a seskoky padákem. Kvůli nepříznivému počasí bylo nejprve předvedeno shození figuríny s padákem Heinecke. Zdroj.

Ve dnech 18. a 19.5.1926 byl ve Kbelích předveden padák Salvator - padák cvičný a pro piloty stíhacích letadel, konstruovaný italským konstruktérem ing. Furmanikem a por. italského letectva Prospero Frerim. Padák pro posádky vícemístných letounů nebyl předveden. Popis padáku.

Ing. Furmanik čtvrtý zprava a Freri třetí zprava.

Freri seskočil z letounu Hansa-Brandenburg C.I (U) 369.166 od kbelské Letky 81 pilotovaným Aloisem Vreclem.

18.5.1926 seskočil s padákem i rtm. pil. Alois Vrecl. Video. Zdroj.

19.5.1926 seskočil s padákem i čet. pil. Kovanda.

Zkoušení padáků v Olomouci . Zdroj.

10.10.1926 z ústředí MLL do Pardubic přiletěl letoun Aero A.15.19. Po ukázce vysazení figuriny na padáku se letoun při přistání zřítil. Na letišti byl zabit vojín Jan Škramlík a dalších 14 osob bylo zraněno. Pilot čet. František Fidler od VLÚS zahynul. Pozorovatel por. Ludvík Pavlovský zraněn.

, , od prosince 1926 do 1939.


Škodovka v Plzni zkonstruovala celokovovou konstrukci padákové věže se čtyřmi ramenami a moderní brzdou, která byla postavená v Bělehradě. V roce 1927 byla postavena v Chebu.

První volný padák československé výroby vznikl roku 1927. Jednalo se o sedací padák F.P.S. - jde o první záchranný letecký padák čs. konstrukce škpt. Fialy, kpt. Jana Popeláka a Ing. Svobody, klesající rychlostí pět metrů za sekundu. Prý se hodně podobal americkému Irvinovi, ale byl zhotoven z domácích materiálů. V roce 1927 na něm probíhaly zkoušky s figurínou, které přinesly dobré výsledky.


26.4.1928 přikročeno ke zkušebním seskokům rtm. Vrecla z letounu Aero A 24 a to metodou stržení. Letec se postavil na křídlo letadla, v okamžiku výskoku otevřel padák, ten se naplnil vzduchem a strhl pilota z křídla. Byl užíván jako padák statický i padák s ručním otevřením. Sedací padák s kruhovým vrchlíkem z šapového hedvábí měl lněné popruhy a obal z plachtoviny. Do sestavy patřil vrchlík se šňůrami, nosný postroj s rychloodpoutávacím zámkem, obal padáku, výtažný padáček, ohebná hadice, uvolňovací ocelové lanko, uvolňovač a transportní brašna. Vrchlík měl plochu 41 m² a 24 šňůr z čistého hedvábí. Hmotnost celého padáku byla 9 kg. Zvláštností byl rychloodpoutávací zámek, umožňující letci se po dopadu rychle zbavit vrchlíku, aby jím nebyl vláčen po zemi. Firma Klinger v Bratislavě vyráběla padáky FPS A a FPS B. Zdroj.

Další vylepšení padáku provedl pilot Josef Rezler v Plzni, který samostatně vyvinul padák A 37(?) či  vzor 35 (?). Minimální výška seskoku byla 100 m a padák se otevíral dvě sekundy. Byl vybaven zařízením pro zmírnění dynamického nárazu při otevření. Rezler svůj vynález osobně několikrát vyzkoušel. První seskok svým padákem absolvoval J. Rezler 6.10.1928 v Plzni


Zároveň se o padáky projevil zájem i v našich leteckých časopisech a časopis "Letec" píše v roce 1929 o použití výsadkových armád, článek však je považován za smyšlenou utopii.

Pilot a vynálezce bezpečného padáku Josef Rezler provede v neděli 21.4.1929 v Pardubicích seskok padákem vlastní výroby. Bude to první seskok padákem v Pardubicích vůbec! Každá funkce padáku je trojnásobně jištěna a konstrukce padáku je 100 % zajištěna. S tímto padákem byly již dříve provedeny seskoky v Plzni a Hradci Králové.“ S tímto titulním článkem a ještě několika dalšími se mohli pardubičtí občané seznámit v místním tisku. Jednalo se o atrakci, která přilákala na tehdejší cvičiště poblíž Kamenného dvora za Popkovicemi téměř 5000 lidí. Podívejme se na nevšední událost podrobněji. Před provedením seskoku uspořádal pilot Josef Rezler na cvičišti přednášku o svém vynálezu a předvedl jeho skládání, připevňování a otevření. Letadlo k provedení exhibice zapůjčil Západočeský Aeroklub z Plzně, majitel 14 letadel. Tento aeroklub vyškolil řadu pilotů (včetně jedné pilotky). Vynález Rezlerova bezpečnostního padáku vzbudil zájem i v cizině. Na pardubickou exhibici se přišli podívat Němci i Angličané. Rezler později předváděl své seskoky právě v Anglii před leteckými odborníky. Seskok padákem měl být něco více než jen akrobatický kousek. Veřejnost na podobné seskoky stále pohlížela jako na něco zábavného. Praktický užitek jako kdyby unikal. „Tak jako vozidla mají brzdy kvůli bezpečnosti, tak padák je zajišťovacím prostředkem v kritické chvíli a není vyloučeno, že v nedaleké budoucnosti bude padák prostředkem přistávání na letišti.“ Vstupné na exhibici činilo 4 Kč, studenti a vojsko 2 Kč. Další číslo Východočeského Republikánu přineslo podrobnější zprávy o seskoku v článku nazvaném První úspěšný veřejný seskok padákem 23letého leteckého podporučíka v záloze, rodáka z Královéhradecka. „V dějinách vynálezů je to první případ, že konstruktér odvažuje se sám se svým vynálezem k seskoku.“ Je třeba říci, že Josef Rezler nebyl jen vynálezcem, ale i nadšeným pilotem. Vystudoval hradeckou obchodní akademii, poté sloužil u leteckého pluku, absolvoval záložní důstojnickou školu a různé pilotní kurzy. Již při vojenské službě zabýval se konstrukcemi padáku, který by úplně bezpečně fungoval. Ve vojenské službě pracoval v Hradci Králové. „Podařilo se mu sestrojiti padák, který má fungovat úplně bezvadně a v každém případě se rozevříti. Každý výkon tohoto padáku je dobře zajištěn, takže je prý vyloučena možnost selhání.“ První seskok svým padákem absolvoval J. Rezler 6.10.1928 v Plzni. Následovaly další pokusy v Hradci Králové. Pardubický seskok (21.4.1929) měl být v pořadí pátým. Toho dne bylo však dost nevlídné počasí, foukal silný vítr a byla zima. Přesto se na pardubickém cvičišti shromáždilo téměř 5 000 lidí. Byli přítomni i reprezentanti města. „Na to konán byl pokusný vzlet nad cvičištěm a při druhém vzletu shozen z letadla pytel písku s padákem. Padák ideálně se rozevřel a jim snesen byl pytel k zemi.“ Rezler čekal dlouho na vhodné počasí, ale vítr spíše zesiloval. Proto seskočil i za špatných povětrnostních podmínek z výšky 500 metrů. Padák se od letadla otevřel ze vzdálenosti přibližně 25 metrů. Pilot vážil 90 kg, padák 18 kg. „Měl možnost rozvinout státní vlajku, se kterou, nadšeně zdraven obecenstvem, blížil se zvolna k zemi.“ Rezler přistál bez jakékoliv nehody v zoraném poli poblíž obecenstva. „Nebýti větru, mohl bych podniknout seskok ještě ve větší výši, takto však býval bych zanesen větrem hodně daleko od obecenstva.“ Rezler absolvoval všech pět dosavadních seskoků za větrného počasí. „Při bezvětří, jak sám doznal, je seskok velmi krásný.“ Po přistání byly Rezlerovi uspořádány nadšené ovace. „On sám pak učinil k obecenstvu prohlášení, v němž vzpomenul budovatele české aviatiky, pardubického rodáka ing. J. Kašpara, který na tomto místě konal před nemnohými lety prvé své vzlety.“ Celý výkon s padákem byl filmován i fotografován. Fotografie seskoku v pardubickém tisku otiskla např. známý fotografický závod J. Deyl. Filmový záznam seskoku byl později promítán pardubické veřejnosti v biografu. „Na dotaz, jaký dojem má pilot při seskoku padákem, sděluje s námi vynálezce Rezler, že při seskoku z letadla zmocní se jej zvláštní, těžce popsatelný pocit padání do hlubiny. Potom však při rozevření padáku pocit tento přetrvává. Není však znáti nějaké trhnutí, nýbrž spíše dostavuje se jako další pocit lehounké houpání. Potom jest unášen větrem kupředu a současně padá. Ve výši není naprosto ničeho slyšeti. Teprve, když se přiblíží asi 100 metrů nad zem, zdá se mu, že on stojí a země s lidmi se k němu rychle přibližuje. Při tom je slyšet hlučení lidí. Při dopadu hnán je silou větru ještě kus dále, takže je zapotřebí býti opatrným, aby se neodřel. Kdyby bylo bezvětří, odpadá tato starost, neboť seskok na zem jest úplně klidný.“ Po seskoku v Pardubicích následovaly další seskoky v Plzni a v již zmíněné Anglii. Východ informoval o Rezlerově seskoku pouze reklamním polem v rubrice Sport. „V neděli 21.4.1929 o 3. hod. odpolední pod patronátem předsedy místní skupiny M. L. L. v Pardubicích a starosty města p. Znojemského bude uspořádán seskok padákem pilotem Josefem Rezlerem, vynálezcem bezpečnostního padáku na letišti v Pardubicích u Kamenného dvora. Seskok bude proveden z letadla Západočeského Aeroklubu v Plzni. V zájmu bezpečí obecenstva je dbáti pokynů pořadatelstva.“ Zdroj.

18.5.1929 v Brně při seskoku padákem zahynul František Hronek (od Leteckého pluku 2 nebo z M.A.K.).

7.7.1929 uspořádán byl Místní skupinou MLL v Mariánských Lázních letecký meeting, který byl zakončen seskokem s padákem, který byl skvěle proveden německou akrobatkou Dr. Lolou Schröter-Vorescous z výše asi 500 m.


15.7.1930 proběhly první zkušební seskoky s padákem PAK VII. Všechny seskoky dopadly úspěšně a poté holešovická firma Josef Popelák vyráběla sériově padáky PAK VII Aa, PAK VII Ab a PAK VII B.  Padák PAK II byl pro pozorovatele.

31.8.1930 pilot čet. Rudolf Švábenský vyskočil pro poruchu motoru letounu BH 33 v transylvánských Alpách cestou na předvádění do Bukurešti. Stal se tak vůbec prvním čs. vojenským letcem, který se zachránil pomocí padáku, toto prvenství mu však nebylo přiřčeno, protože nebyl ve službě, ale letěl pro firmu Avia na předváděcí let.

21.9.1930 byl v Plzni vykonán první padákový seskok ženy v ČSR Marie Krupičkové s padákem PAK. Pilot letounu Aero A 14 Vavřinec Šedivec před vzletem.

Také jsme předváděli nálet letadel na letiště, jedno z letadel dostane zásah, je zapálena dýmovnice v letadle a letadlo klesá zasaženo. Pak vyskakuje pilot (figurina) z letadla. Byl jsem to obyčejně já, který vyhodil figurinu s padákem. Byl to starý vyřazený padák zn. Heinecke, který se musel dobře skládat a otevíral se tím, že byl uvázán na některou trubku v letadle a po vyhození se tíží vytáhl z vaku a otevřel. To vše se odehrávalo ze střílení pistolí a raketami jak v letadle tak na zemi, za velkého rámusu, obecenstvu se to líbilo a byl to žádaný program. Někdy byl předveden samostatný seskok M. Krupičkové (o každý seskok se muselo žádat a být povolen). Někdy seskočil K. Kutloch nebo Rezler jeho vlastním padákem.


Od roku 1931 měli vojáci snahu mít na každém letišti osobu, která by se starala o padáky. Dodávky padáků FPS A a FPS B, PAK VII Aa, PAK VII Ab a PAK VII B, později padáků SVĚT I A a SVĚT I B a padáků Irvin Aa. Dodávky figurín 60 kg a 80 kg. K přezkušování padáků pomocí shazování figurin se používalo letadlo Šb 16, které bylo k tomuto účelu upravené a postupně přelétávalo od letky k letce.

23.6.1931 se lanko od kulometu zachytilo za řídící páku a letoun přešel do vývrtky na zádech, pilot des. Rudolf Černín se zachránil pomocí padáku. Letoun Letov Š.20.99 dopadl vedle letiště v Chebu. Pilot Rudolf Černín byl prvním letcem čs. letectva, který se ve službě (mimo službu to bylo již 31.8.1930) zachránil padákem a obdržel za to od ministra národní obrany zlaté hodinky s věnováním. Zahynul 8.8.1933.

V červnu roku 1931 to byl již 21. seskok z letounu pomocí padáku. Z tohoto počtu bylo 15 seskoků při Armádním leteckém dnu v Praze.

4.8.1931 u Chrudimi začal hořet letoun Letov Š 16.30. Pilot des. B. Stein se z hořícího stroje zachránil padákem (jako druhému v ČSR), pozorovatel por. J. Mlejnek zahynul, když se mu padák zachytil za ocas letadla.

13.9.1931 letecký den v Pardubicích. Akrobacii předvedl Tassilo, princ z Hanau, hrabě ze Schaumburgu, druhorozený syn majitele hořovického panství († 16.5.1932), který vysadil z letounu Messerschmitt BFW M.23b svého "spolujezdce" Conrada za letu a ten se snesl k zemi na padáku.

Již za úplného šera nastal odvážný skupinový seskok místních pilotů K. Levého a Jar. Lonka, členů a učitelů VAP. Oba piloti byli opatřeni padáky naší armády značky PAK a vznesli se do výše přes 800 metrů. Letadla v úplném již soumraku ocitla se v temných mracích a obecenstvo se zatajeným dechem očekávalo seskok odvážných letců. Z letadel blízko sebe letících vyskočili oba letci a v několika okamžicích pod temnými mraky rozvinuly se bělostné padáky a oba letci za potlesku nesčetných davů a za přihlížení předsedy vlády Udržala snášeli se s výšky dolů. Původně se mělo jednat o skupinový seskok tří členů VAP. Tím třetím měl být pilot Petr. V důsledku technické závady letounu však k tomu nedošlo. Nejednalo se samozřejmě o první seskok letců, ten předvedli již ve čtvrtek 10.9.1931 z výšky 800 m, další pak v sobotu 12.9.1931.


Přesto jeho používání je považováno za velmi nebezpečné a v roce 1932 na leteckém dnu v Praze-Kbelích jsou shazovány na něm pouze pytle s pískem. Seskoky pilotů byly zakázány přímo ministerstvem národní obrany. Ostatní letecké dny v jiných městech jsou na tom stejně.

9.10.1932 se konal II. letecký den  v Pardubicích. Z horkovzdušného balónu na padáku seskočil z předešlého roku známý Němec Conrad.


V roce 1933 byly povoleny seskoky několika vojenským pilotům. Dne 10.9.1933 letecký den v Praze-Kbelích.


V DR č. 29/1934 sa objavuje nariadenie o pridelení padákov bombardovacím letkám pre zhadzovanie zásob, teda nákladných padákov, ktoré mali adaptovať pluky z vlastných padákov typu FPS, a to pre každu letku jeden padák. Adaptáciu uskutočnila ZLS III (v Nitre).

V roku 1934 sa u leteckých plukov uskutočnila ešte rekonštrukcia uvoľňovačov s výmenou lanka uvoľňovačov, ktoru realizoval ZLS II v Olomouci (DR č. 95/1934).

Postupně se používání padáku stalo pro letce povinným. Piloti využívali sedadlové či zádové padáky, letovodi padáky klínové.

12.8.1934 zálet větroně Zlín Z VII Akela za motorovým letounem s pilotem Seluckým. V letových zkouškách pokračovali piloti A. Glacner, ing. Oldřich Mayer a Sláva Rodovský. Dne 16.8.1934 vlečné lano rozbilo ocasní plochy větroně, větroň přešel do střemhlavého letu, kde se rozpadlo. Slávek Rodovský byl vymrštěn z kabiny a zachránil se pomocí padáku PAK, který měl poprvé s sebou. Padák si koupil 9.8.1934 za 3 500 Kč.


V roce 1935 se objevila u nás nová konstrukce padáku značky SVĚT (SWT). Firma Klinger v Bratislavě vyráběla v licenci firmy Irvin padáky SVĚT I A a SVĚT I B.

V této době pronikl k nám vliv sovětského parašutismu a zároveň s návštěvou sovětských letců se objevilo množství zpráv o sovětských výkonech.

Vysoké výkony seskoku padákem zlákaly úředníka Masarykovy letecké ligy poručíka v záloze Ludvíka Pavlovského k pokusu o světový rekord. 

7.9.1935 provedl z letounu MLL seskok v Brně - 3 500 m (československý rekord).

11.9.1935 v Praze-Kbelích z letounu Š 328 - 5 900 m a po 16 minutách přistál u obce Zeleneč (okres Praha-východ) (československý rekord).

3.10.1935 z Letňan z prototypu Š 528 pilotovaný Kovandou seskočil s padákem Svět mezi Kostelcem a Brandýsem nad Labem z výšky 8 705 m (světový rekord). Přistál až u obce Libichov (okres Mladá Boleslav). Seskok v počáteční teplotě -37° C trval 26 minut a rekordman při něm utrpěl omrzlinu pravé ruky. Byl to světový rekord, který však zůstal zcela bez ohlasu a ani naše úřední kruhy nejevily žádný zájem, ať už o skokana, nebo o podobné seskoky. Špatná příprava a nedostatek finančních prostředků odradil každého, kdo by chtěl podobnou cestou následovat. Samy seskoky, bez systematického výcviku, zůstávaly hazardním pokusem. Zdroj. Zdroj.

17.11.1935 končila životnosť padákov FPS. Mali sa podľa DR č. 80/1935 ppostupne odoslať na zrušenie na ZLS-I. Doba životnosti padákov podľa DR č. 35/1938 bola stanovená na 6 (šesť) rokov, ktorá nesmela byť prekročená.


Od 1.1.1936 nové názvosloví podle funkce a účelu místo podle dodavatelů. he339.jpg (125584 bytes), he342.jpg (67333 bytes)

V roce 1936, byl povolen seskok deseti pilotům na leteckém dnu v Praze.

7.6.1936 Letecký den ve Kbelích.

Výsadek parašutistů. Avia F IX.8 "R3" , . Zabil se por. v zál. Karel Skácel od Leteckého pluku 2. Při seskoku ze "sestřeleného" bombardéru se mu neotevřel padák. Stalo se to při ukázce napadení letiště těžkými bombardéry a útoku stíhaček na bombardéry. Bombardér byl jako sestřelený, kouřil a vyskákalo z něj pět mužů. Pak bombardér zmizel za obzorem a za chvilku se odtud začalo kouřit, jako po havárii. (Poslední z nich, ačkoliv otevřel dva padáky, padl tak nešťastně, že se zabil.) Tak byla před zraky tisícového obecenstva opět oslabena důvěra v padák, a ten zůstal zase jen pro atrakce a lidi, kteří "prý nemají zdravý rozum".

Na dalších leteckých dnech byly však provedeny úspěšné seskoky.

11.6.1936 v Hradci Králové hromadný seskok padákem. Tři těžká bombardovací letadla napadly stíhačky, z nichž se letci zachránili seskokem pomocí bílého padáku. Celkem vyskočilo pět letců a bez úhony přistáli, jen jeden z nich měl odřené koleno. Seskoku přihlíželo 55 000 diváků.

První padáková věž byla u nás postavena jako největší atrakce Středomoravské výstavy v Přerově, která se pod patronací prezidenta republiky E. Beneše konala v Přerově od 20.6. do 16.8.1936 . Stavbu 41 metrů vysoké věže podle návrhu předsedy Místní skupiny MLL v Přerově Jindřicha Šolce Baňská a hutní společnost Třinec. Plán MLL, aby padáková věž vychovávala občany k odvaze a k srdnatosti, se v napjaté atmosféře tehdejší doby bezesporu naplnil, protože do konce výstavy zde došlo ke 4000 seskokům! Zdroj. Fotky.

V té chvíli byla také naše vojenská delegace na návštěvě v SSSR, kde byla přítomna hromadným seskokům. Jak tato výsadka působila na naše odborníky, je zřejmé z "Letectví", kam jeden z nich napsal: ... Naši odborníci ani nedovedou vyjádřit úžasný dojem, jakým na ně působilo vysazení padákových skupin. Po účasti vojenské delegace na manévrech u Kyjeva roku 1936 zvažovala vláda sestavení výsadkové jednotky a proběhla jistá snaha o propagaci parašutismu.


V roce 1937 na pražském výstavišti v Holešovicích byla zbudována padáková věž. , 7 507 skokanů absolvovalo seskok.

Podle sovětských vzorů byl zřízen padákový katapult, který sestrojila továrna Kolben-Daněk. Zde byl parašutista vystřelen na otevřeném padáku stlačeným vzduchem do výšky 75 metrů. Z této výšky se potom snášel volně k zemi. Přesto tohoto přístroje bylo jen velmi málo využito. Jako prvý z něj seskočil známy Josef Rezler a po něm gen. Vicherek.


Posádka bombardéru MB 200 s padáky.

V roce 1938 v Klatovech se v nové přístavbě firmy Klatovská továrna na prádlo J. Krčma Klatovy krátce rozběhla výroba padáků, v následujících letech už o ní není zmínka.

Padáková veža na leteckej expozícii krajinskej výstavy Východ ČSR v Košiciach 1938.  Uskutečnila sa od 15.7. do 4.9.1938 v dnešnom areáli Technickej univerzity/ a navštívilo ju vyše 340.000 osôb. Mala aj svoju leteckú expozíciu, kde osobitne vynikala padáková veža. Táto dominanta bola stále obklopená zástupmi divákov a počas výstavy z nej skočilo asi 5 000 osôb, prevážne mládeže (vojaci košickej posádky, záložníci, 400 žiakov košickej Priemyselnej školy a iní odvážlivci). Na vlastnej koži sa presvedčili, že tento začínajúci šport je celkom bezpečný, keďže padák bol zaistený lanom, ktoré znieslo zaťaženie 4 tony. Aj keby sa vodiace lano pretrhlo, skokan by sa ľahko zniesol na zem pomocou samotného padáka s priemerom o jeden meter väčším ako u vojenského typu.

Letoun Avia F.IX měl být upraven a používán jednotkou letecké pěchoty (starší název pro výsadkáře), která měla vzniknout 1.4.1939. K vzniku této jednotky vzhledem k neblahým událostem nedošlo.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------


Vyřízení objednávky na 20 padáků u firmy . Zdroj.


Druhá světová válka roznesla množství příslušníků naší armády do různých končin světa. První složky naší armády, formované ve Velké Británii, byly'podřízeny britskému velení, a z nich ti nejspolehlivější vybráni pro padákový výcvik. Skupiny těchto parašutistů operovaly na našem území.


Československo mělo též své zastoupení ve válečných parašutistických sborech. V Anglii bylo vycvičeno a následně v protektorátu vysazeno 87 parašutistů ve 30 skupinách. Měli většinou zpravodajské či organizační úkoly. Přežilo z nich 41 mužů. Z jednotky 37 parašutistů, vysazených roku 1941, přežily pouze 3. Nejznámější skupinou byla skupina Anthropoid složená z dvojice Josef Gabčík, Jan Kubiš, která 27.5.1942 zaútočili na Heydricha. Nejúspěšnějšími skupinami byly Barium, Clay a Carbon. Jedinou partyzánským bojem pověřenou skupinou byl Wolfram. Dále byla vycvičena řada důstojníků a poddůstojníků, kteří se měli účastnit plánované velké výsadkové akce, která však nikdy nebyla uskutečněna.

Z Ringway do nebe a zpátky na zem.

Britský nákladní výsadkový padák G. Q. Statichute.


Wigstadtler Seidenwarenfabrik Federmann und Comp. ve Vítkově (okres Opava) vyráběla padáky.

Schroeder & CO. Zwickau, Sudetenland ve Cvikově (okres Česká Lípa) vyráběla padáky, např. německý prsní záchranný padák RZ-24.

Německý padákový kontejner. Německý padákový kontejner pro smíšený náklad.


30.10.1943 sa uskutočnil prvý hromadný zoskok 20 padákových strelcov armády Slovenskej republiky v Žiline časti Hájik. Okrem samotného zoskoku z výšku 180 metrov predviedli padákoví strelci ukážku zaujatia obrany doskokovej plochy a prechod do útoku. Toto cvičenie bolo ukončením výcvikového kurzu a sledovali ho prezident Slovenskej republiky spolu s vládou, predstaviteľmi armády a tlače. Na záver cvičenia vykonal prezident Slovenskej republiky prehliadku jednotky a zoznámil sa s jej výstrojom a výzbrojou. he337.jpg (105220 bytes)


28.8.1944 mezi 11.a 12. hod. dopoledne letecký poplach. Americká letadla od 15th USAAF z Itálie letěly přes Třebíč. Dvě německé stíhačky je pronásledovali. Německé stíhačky odhodily přídavné nádrže na palivo. Lidé se domnívali, že jsou to pumy a utíkali. Jedna padla do řeky Jihlavy, druhá k Pejcharům na střechu (dnes Hostinec a hostel U Dubu v židovské čtvrti) a třetí na stadion (dnes Sportovní hala Leopolda Pokorného). Nad Kostelíčkem strhl se souboj. Podrobnosti. Američani sestřelili německou stíhačku Fw 190 od II./JG 300 z letiště Erfurt-Bindersleben. MAPA. Pilot měl po seskoku odhodit kuklu a ta dopadla u Kohnova mlýna v ulici Na potoce. Pilot dopadl na Flusovni (dnes podzámecká niva) u řeky na topol. Pilota chtěli napadnout třebíčští Němci z vinárny u Jandů, domnívali se, že je to Američan. Pilota se ujali němečtí vojáci. Stíhačka dopadla do oblasti dnešního fotbalového hřiště u rybníka Kuchyňka a tam shořela za stálých výbuchů munice.

 

 

Vedle Anglie cvičil československé parašutisty též Sovětský svaz. Vycvičil 410 parašutistů ve 136 skupinách. Tyto však byly většinou smíšené a vedené sovětskými důstojníky. Měly za úkol vést partyzánské hnutí, sabotáže a zpravodajskou činnost. V SSSR byla založena 2. čs. samostatná paradesantní brigády složená z českých a slovenských parašutistů. Centrem jednotky bylo městečko Jefremov v tulské oblasti. Založena byla 1.1.1944. Větší část byla složena ze slovenské rychlé divize (70 %), druhá část byli Karpatští Ukrajinci (16 %). Později byl stav doplňován Čechy (14 %). V rámci přípravy bylo provedeno 8 000 seskoků z balónu a 8 000 seskoků z letounu DC-3. Brigáda obsahovala dva výsadkové prapory. Do bojů se zapojily koncem dubna 1944. Bojovala především na území Slovenska, koncem října 1944, po porážce slovenského národního povstání, přešla na partyzánský způsob boje. V polovině února 1945 se pak spojila s jednotkami Rudé armády a 1. československého samostatného sboru.

Část našich parašutistů byla vysazována na naše území. 


Sovětský padákový zásobník PD-MM-100. Měkký zásobník na vojenský materiál byl z letounu shazován pomocí nákladního padáku PDK-42, který byl umístěn v jeho zádi a otevírán výtažným lanem. Hladký dopad pak zajišťoval plátěný tlumič v jeho přídi, vycpaný vatou. Mohl být také po obvodu vyztužen dřevěnými latěmi, staženými poutacími popruhy. Byl ušit z leteckého avizentu v barvě khaki, vlastní část pro náklad byla uzavíratelná poutky a občas vycpávána třeba i slámou pro tlumení nárazů. Celková délka byla asi 160 cm a hmotnost asi 15 kg. Zadní část pro padák byla oddělena všitou dřevěnou deskou, potaženou plátnem. U našeho exponátu na ní bylo černě vytištěno v azbuce: zásobník PD MM, No. 004 0046, Dat. 12. avgust 1943. Podle visačky identifikace Musea československé armády byl tento PD-MM použit při výsadku východní skupiny s krycím názvem Chan II, která od 27.3.1945 působila v Podkrkonoší. Oddíl složený ze sovětských a československých vojáků sváděl po celou dobu své existence tvrdé boje s okupační mocí, přičemž část jeho členů padla nebo byla popravena. Samotný zásobník spolu s dalším materiálem Němci zajistili a odvezli. Po válce se dostal z ústředny Gestapa v Petschkově paláci do sbírky VHÚ. Byl sice mírně poškozený, ale jednalo se o významný doklad protinacistického odboje u nás.

Americký Záchranný sedací padák Irvin Standard Q.R. Záchranný zádový padák Type B-8, S/N 42-593417.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----


V roce 1946 skákali na leteckém dnu v Ruzyni francouzští parašutisté.


Počátkem roku 1947 rozhodl poradní orgán ministra národní obrany Armádní poradní sbor o výstavbě jednoho výsadkového praporu podřízený Velitelství pěchoty. K 1.10.1947 vznikl Pěší prapor 71 (výsadkový) posádkou v Zákupech (okres Česká Lípa) a v barákovém táboře ve Stráži pod Ralskem  (okres Česká Lípa). Vzdušný výcvik (opičí dráha) probíhal na letišti Kumr (Hradčany) (okres Česká Lípa). VHÚ.

Vývoj parašutismu začíná tentokrát na Slovensku. Tam byl zaznamenán silný rozvoj letectví, byly zřízeny mnohé aerokluby a 1.7.1947 byl zřízen Parašutistický odbor Slovenského národního aeroklubu. Parašutismus vzbudil velikou pozornost. Bylo ukazováno na veliké, perspektivy tohoto sportu, ovšem jeho zakladatelé před sebou viděli daleko jinačí perspektivy, než jen sportovní. Peněžní výsledky dokazují, že jejich úvahy byly zcela reálné. Bylo použito značné reklamy, aby bylo dosaženo co největšího zisku a bylo také přikročeno ke zřízení ústředí, zvláštních škol a k velkorysému technickému vybavení. 

První seskoky po skončení 2. světové války se uskutečnily 23.8.1947 na letišti Vajnory u Bratislavy. Skákalo se z letounů DC-3 na padácích RZ-20 při rychlosti letounu 160 km/hod bez použití záložních padáků z výšky 350 m.

Rok 1947 Vajnory. V pozadí DC-3 OK-VDZ. Zľava: Vašečka, pripravení k zoskoku Vaculík, Pastoriová, Štubňová, Pastucha, Janotík, Fukes, Čechová a vysadzovač Ilavský.

Téhož roku byl založen Svaz brannosti, který pořádal pozemní výcvik, k seskokům však nedošlo.

Krátce po 2. světové válce řešili velitelé výsadkového vojska vybavení jednotek vhodnými padáky pro jednotlivce i materiál.  V poměrně skromných podmínkách vznikl návrh osobního padáku VJ-1, vycházejícího z britského G. Q. Statichute a využívajícího ve velkém německý trofejní materiál, jako byly popruhy, hedvábí a kování. Byl určen jen pro seskoky s automatickým otevíráním výtažným lanem, které vytrhlo z vnějšího obalu vnitřní vak a uvolnilo tak velice rychle vrchlík. Jeho konstrukce ovšem neumožňovala připnutí záložního padáku.

VJ-1 he682.jpeg (136012 bytes). Zdroj

Tvarově jej připomínal i obdobný nákladní VJ-2 pro shoz vojenského materiálu. Firma PAK vyrobila v roce 1947 prvních 10 kusů pro homologační zkoušky. Kromě řady trhacích a pevnostních testů bylo provedeno 25 shozů s figurínou a poté již skákali zkušební výsadkáři. Padák byl zaveden do výzbroje a používán do konce padesátých let, kdy byl postupně nahrazován modernějšími typy. Poté sloužil ještě pro sportovní a výcvikové úkoly ve Svazarmu. Torba výsadkáře RD-47.

 

Padáková věž he335.jpg (355498 bytes). Kde? Byla v Kumru? Zdroj.

V listopadu 1947 bylo vyřazeno 22 parašutistů.

Za rok 1947 na Slovensku celkem 164 seskoků 24 skokanů (z toho 2 seskoky se zpožděným otevřením).


Vše se dělo pod záštitou tehdejšího Povereníctva dopravy, které počátkem roku 1948 vydalo výnos o přesných podmínkách padákového výcviku. V tomto výnosu podle zákona 46 čís. 172/25 Sb. zák. a nař. se stanoví přesné lékařské a výcvikové podmínky, oprávnění k seskokům, instruktorské podmínky a podobně.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům  ----------

14.3.1948 došlo k dalšímu vyřazení parašutistů.

Únorové události velmi málo působily jak v českém, tak i slovenském aeroklubu a i parašutismu. Došlo k zvolení Ústředního výboru parašutismu, který organisoval zvláštní instruktorský kurs. Byly objednávány padáky ze Švýcarska, objednávaly se i padáky americké. Když však se začal projevovat tlak i v oblasti letectví, volající po očistě, většina členů Ústředního výboru parašutismu pojednou ztratila zájem o práci a odešla.
Zatím v českých zemích bylo ticho, jen poválečná literatura se snažila rozbouřit svými ukázkami zájem o parašutismus.

XI. všesokolský slet v Praze 4.7.1948. Vzlet letounů s vojenskými parašutisty z letiště Ruzyně he336.jpg (623371 bytes) a seskok na Strahovský stadion he338.jpg (503243 bytes), he340.jpg (759554 bytes), he341.jpg (349242 bytes).

Na Zemědělské výstavě v Praze byla zřízena padáková věž, která zlákala značný počet účastníků k seskoku . Provoz v létě roku 1948 a 1949.

V roce 1948 provedli řadu seskoků slovenští parašutisté v některých městech v Česku. Zájem byl probuzen. Z iniciativy Vysokoškolského výboru Svazu partyzánů byly v rámci tehdejšího Svazu brannosti zřízeny padákové jednotky.

Po rozpuštění Svazu brannosti tyto jednotky zůstaly nedotčeny a jelikož situace v ČNA byla celkem problematická,byly převedeny jako Součást Sokola. Parašutisté se představili na všesokolském sletu, což se setkalo s bouřlivým ohlasem. V Sokole se stále skákalo z DC-3, kterou zapůjčovalo ČSA a na padácích VJ-1 určených pro seskoky na lano a zapůjčených od armády. Byli vycvičení první instruktoři.

Za rok 1948 na Slovensku celkem 1150 seskoků 151 skokan (z toho 7 seskoků se zpožděným otevřením).


V roce 1949 bylo nutno zaznamenat sestupnou tendenci. Teprve nová organisace spojená s českými zeměmi opět rozeběhla výcvik. Padákové jednotky organisace byly v rámci Sokola celkem cizorodým tělesem. Zůstávaly odtrženy od leteckých organisací a staly se výsadní organisací. 


--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

V roce 1950 byl uskutečněn mezinárodní kurs v Praze. Zatím bylo velmi málo užíváno zkušeností Sovětského svazu a celý systém výcviku byl značně složitý, takže účast v něm byla vázána na silné časové i zdravotní zatížení.

Koncem léta roku 1950 se ve výlohách plzeňských obchodů objevily plakáty a fotografie výsadkářů vyskakujících z letadla s výzvou – staň se i ty sokolským parašutistou. Zdroj.

V listopadu 1950 u Blovic (okres Plzeň-jih) byl z letounu C-47 vysazen agent CIA Josef Martínek. V letounu bylo ještě dalších šest agentů. Ti byli vysazeni kde? Jaký typ padáků byl použit? Zdroj.


Proto konečně v roce 1951, kdy došlo k vydání zákona o branné výchově, bylo správně přikročeno k reorganisaci všech leteckých orgánů a tím i parašutismu. Byl vytvořen Dobrovolný svaz lidového letectví, kam se zapojili i parašutisté jako letecká složka. Na základě sovětských zkušeností byla organisace přiblížena masám, byl změněn výcvikový řád, takže je umožněno každému zájemci zapojení se do některé z organisací.

Roku 1951 se parašutismus rozšířil i mimo Prahu, která byla doposud jediným místem, kde bylo možné podstoupit výcvik. Konkrétně do Liberce, Hradce Králové, Brna, Bratislavy a několika dalších měst. Byly prováděny seskoky s automatickým otevíráním padáku, neboť jiné padáky k dispozici nebyly, jen výjimečně byl k vidění volný seskok. Problémem byla odtrženost parašutismu od ostatních leteckých sportů a dále obtížnost jeho začlenění do organizace Sokola. Oddíly parašutistů totiž nepříliš zapadaly do celkového konceptu Sokola


Na to konto je roku 1952 založen Dobrovolný svaz lidového letectví (DOSLET).Tento postupně školí další instruktory a parašutismus se pomalu rozpíná po celé republice. Jsou založena výcviková střediska v Plzni, Jihlavě, Českých Budějovicích, Ostravě, Olomouci, Košicích a Banské Bystrici. Organizační struktura však stále neodpovídá požadavkům rychlosti rozvoje tohoto sportu.

Zdroj.

V roce 1952 vzniklo vývojové oddělení Výzkumného ústavu oděvního v Prostějově a to jako detašované pracoviště se zaměřením na vývoj padákové techniky působilo na místě výroby padáků v Chornicích, v objektu n. p. Kras Brno. 

První celostátní závody parašutistů se konaly roku 1952 na letišti Tři Duby. Soutěžilo se v tříčlenných hlídkách v 1 seskoku na rozptyl z výšky 600 m, terénním běhu s překážkovou dráhou, střelbou a hodem granátem. Závody sloužily jak průprava pro vojenskou služby ve výsadkové jednotce. 


Roku 1953 nastává další změna a veškeré letectvo je sdruženo pod organizaci Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm). Vzhledem ke skutečnosti, že roku 1947 bylo založeno výsadkové vojsko, je eminentním zájmem státu pro toto vojsko připravovat brance. Proto je parašutismu všeobecně podporován.

Roku 1953 byl přelomovým pro československý parašutismus. Svazarm získal do vlastnictví letadla, která mohl využívat pro výcvik parašutistů. Jednalo se o stroje Fairchild a Praha-55. Dále vlastnil automatické padáky VJ-1, PD-6, čtvercové PDT-1, PD-47, PZ-47 a další výstroj. Začalo se s výukou volných pádů.

PD-47 he683.jpeg (216069 bytes). Zdroj

Téhož roku se v Ostravě konal celostátní přebor v seskoku padákem a to s mezinárodní účastí. Konečné pořadí družstev bylo SSSR, BLR, ČSR. Soutěžilo se v několika disciplínách. Seskok na přesnost přistání z výšky 600 m a 1 000 m s výdrží 5 sekund do kruhu o průměru 100 m. Dále v kombinované disciplíně, seskok z 1 500 m, 20 sekund volného pádu na styl a přesnost výdrže a přistání do kruhu o průměru 150 m. V rámci československého závodu v disciplíně seskoku z 600 m vyhrál Chovanec, který přistál 8,9 m od středu kruhu. Parašutistka Hříbková se středu přiblížila na 34 m. V seskoku z výšky 1 000 m zvítězil Hloška výkonem 12,2 m od středu a opět Hříbková. V kombinované disciplíně se stal mistrem Pisko s přistáním 7,5 m od středu výseče, který se stal zároveň absolutním mistrem v seskoku padákem pro daný rok, a Rybínová s 127,2 m. Tuto soutěž již můžeme označit jako čistě parašutistickou, bez známek vojenského výcviku, jak tomu bylo u soutěži prvně zmiňované. 

Čeští parašutisté se postupně začali prosazovat i na mezinárodních soutěžích, získávaly cenné kovy a světové rekordy. 

Postupně se vylepšovalo technické zázemí Svazarmu. Získal nová letadla Siebel, Sokol, Brigadýr, An-2. 

Zároveň se započalo s výrobou vlastních padáků a to KRASu Chornice, který představil licenční padák PD-47, cvičné padáky OVP a PTCH-C a sportovní padák PTCH.

Rok 1953 byl zajímavý nejen pro samotné parašutisty, nýbrž i pro diváky. Vedle řady exhibic a závodů došlo k zásadní změně a to k zahájení používání barevných vrchlíků. Pro diváka to představovalo výrazný vizuální rozdíl oproti původním univerzálně bílým vrchlíkům. Zároveň byl u nás poprvé proveden skupinový seskok obsahující volný pád.

Vojáci od roku 1953 využívali upoutané balóny.


.


.


V roce 1956 byla postavena padáková věž v Kolmanovej záhradě v Prešově. Provoz od 23.6.1957.  Dřevěná konstrukce věže byla přivezena ze SSSR.


21.3.1957 v 8.59 hod. výškový skupinový seskok padákem - světový rekord vytvořen československými parašutisty při seskoku z vojenského bombardovacího letounu typu Il-28 "TH-14". Seskočili ve tříčlenné skupině Jaroslav Jehlička, Zdeněk Kaplan a Gustav Koubek, jako příslušníci Svazarmu, kteří současně byli příslušníky ČSLA a záložními důstojníky armády. Výška seskoku 12 580 metrů, padáky otevírali ve výšce kolem 600 - 800 metrů nad terénem. Délka volného pádu 11 660 metrů podle barografu. Seskok byl uskutečněn ve dne na vojenském letišti Mladá. Zdroj.

27.3.1957 skupina provedla seskok z výšky 12 815 metrů v noci na totéž letiště (délka volného pádu 12 200 metrů). Oba seskoky byly uznány jako světové rekordy a po dobu více než jednoho roku nebyly překonány. Zdroj.


V Bratislave vybudovali padákovu vežu na sklonku päťdesiatych rokov minulého storočia. Vyrástla v záhrade bývalého Grassalkovichovho paláca, sídla dnešného prezidenta Slovenskej republiky, uprostred zeleného trávnika. Veža bola postavená na spôsob celodrevenej konštrukcie s kovovým mechanickým a strojovým zariadením, umiestneným vo výške asi 40 m. Zoskoky sa uskutočňovali z drevenej plošiny, umiestnenej vo výške 35 metrov pomocou tenkého lanka, padákovej vesty, za pomoci dômyselného brzdiaceho zariadenia, ktoré fungovalo automatický. Klesanie tých, ktorí sa podujali zoskočiť nebolo väčšie, ako 3 metre/sek.