Dary na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Praha-Prosek

Letiště Prosek

Praha-Vysočany

Letiště Vysočany

28.03.2019

MAPA.

Historie.

Pořadatelé zdůvodňovali nepodařené vzlety tím, že letiště v Chuchli nezaručovalo dobré podmínky. Proto České Aviatické Družstvo, pořadatel akcí, hledalo nové vhodné letiště, aby byl novými úspěšnými vzlety smazán špatný dojem o letectví. Jako ideální bylo nalezeno místo na pláních Proseka. Průzkumu se zúčastnili i piloti inž. Kašpar a francouzský letec Jullerot. S lety se ale nemohlo začít hned, protože prosečtí i vysočanští pečliví hospodáři si vymínili, že létat se bude až po žních. Většina polí v okolí letiště patřila pražskému obročí a místo plánované pro přihlížející diváky a pro jejich přístup na pláň bylo v majetku místních sedláků.

11.8.1910 večer Ing. Kašpar zalétal smontovaný stroj.

Veřejné vzlety v neděli a v pondělí 14. a 15. 8.1910 poblíž proseckého hřbitova. Inž. Kašpar dosáhl na stroji Blériot před 30 000 diváky výšky 161 m. Létal téměř 11 minut.

helo8416.jpg (233790 bytes)

Po zdařilém zahajovacím dnu se konal 15.8.1910 letecký den. Přišlo na 60 000 platících diváků z Prahy i okolí. Letec ing. Jan Kašpar opět překonal výšku 160 m. Vítr vál zprvu 12 m/sec, později jen 6 – 7 m. Při posledním vzletu dosáhl výšky 200 m a při sestupu obecenstvo strnulo; ve výšce 150 m (200 m, údaje v různých novinových článcích se rozcházejí) vynechal motor a letoun se klouzavě blížil k zemi. Při přistávání narazil na mezník a havaroval. Letoun se lehce poškodil, ale ing. Kašpar vyvázl z havárie bez pohromy, ale nejvíce byli postiženi diváci obavou o osud aviatika. K havárii došlo dost daleko od místa pro diváky. Pro jejich uklidnění přivezli k nim od místa nehody kočárem živoucího a mávajícího  ing. Kašpara. Projel okolo mávajících diváků a radostně se s nimi zdravil. Pak se teprve v klidu rozešli domů.

 helo6770.jpg (229586 bytes), helo6772.jpg (224859 bytes), helo8484.jpg (423226 bytes), helo6771.jpg (252399 bytes), helo6035.JPG (207675 bytes).

Koncem srpna 1910 žádalo konsorcium pořadatelů o povolení uspořádat 25. a 28.9. a 2.10.1910 veřejné produkce za účasti tří letadel. Dvou jednoplošníků inž. Jana Kašpara letadlo typu Blériot XI. a Oswalda Kahnta typu Gradeo a dvojplošníku typu Wright inž. Josefa Sablatniga. Vzlety měly být uspořádány na katastru obce Vysočany u Prahy. Ve stejné době chtělo však nedaleko odtud, na Proseku, uspořádat veřejné vzlety i ČAD. Protože nedošlo k dohodě mezi oběma pořadateli, karlínské okresní hejtmanství produkce nepovolilo. Wreightovci však měli zřejmě lepší konexe než ČAD, a tak 17.9. pražský tisk oznámil, že získali povolení produkce na 2.10.1910. Tato informace pak byla poskytnuta tisku a rozvěšeny a vylepeny plakáty zvoucí obyvatele Prahy i jejich dítky k návštěvě. 

27.8. a 28.9.1910 Ing. Sablatnig vyzkoušel svůj letoun. Při úřední zkoušce 30.9.1910 však letadlo bylo poryvem větru sraženo a lehce poškozeno. Po opravě 1.10.1910 byl letoun zalétán.

Přesto se 2.10.1910 dostavilo množství diváků, jejichž počet dobový tisk odhadoval až na 50 000. Jako prvý startoval v 16.30 hodin ing. Kašpar na svém blériotu XI, po něm nastoupil v ing. Sablatnig. Po prohlídce strojů podnikli oba aviatici let do Kbel a zpět současně. A to tak, že první v 5 hodin 16 minut startoval ing. Kašpar a v zápětí po něm, když se vracel od Kbel podél polní cesty, startoval ing. Sablatnig, který se od obecenstva vzdaloval. Praha tak poprvé viděla dva letouny současně ve vzduchu. Ing. Kašpar při letu kolem bariér mával na pozdrav divákům, což vzbudilo nepopsatelné nadšení. Absolvoval 5 kol, čímž překonal svůj pardubický rekord. Po 30 minutách a 39,2 sekundách je nucen rychle, avšak hladce přistát, protože spotřeboval olej i benzin. Když po přistání postřehl úmysl svých přátel, že má být odnesen na ramenou, dal se skromný aviatik do běhu a zmizel ve svém hangáru. Ing. Sablatnig absolvoval ještě 2 kola a snesl se po dalších 15 minutách bezvadně k zemi. Setrval tedy ve vzduchu plných 43 minut. I on se zachránil útěkem do hangáru před ovacemi nadšených diváků. Po krátké přestávce k ošetření strojů a doplnění paliva vzlétli oba letci téměř současně na rozloučení s nadšeným obecenstvem.

Aviatici Ing. Jan Kašpar, Ing. Otto Hieronimus, Ing. Josef Sablatning a majitel letadla Wright pan Scharer helo8419.jpg (284657 bytes). helo8420.jpg (246051 bytes) Letoun Wright německé výroby č. 116 s motorem vyráběným v licenci německou firmou N. A. G. (Neue Automobil-Gesellschaft mbH Berlin) v. č. 2944, se kterým Sablatnig vytvořil světový rekord - 4 hodinový vytrvalostní let v Korutanech, později zakoupilo Aviatické sdružení Bohemia z Hrdlořez u Prahy. Dne 9.8.1914 v Plzni pan Polanecký rozbil letoun Wright .

Lety byla uchvácena slečna Božena Láglerová. Začala se věnovat aviatice. Podporu měla u švagra dr. Václava Felixe, předsedy ČAD. V únoru 1911 odjela do Borku u Berlína naučit se létat u Gradeho. Rudolf Holeka byla lety nadšen a když počátkem roku 1911 byl vytvořen ve Wiener Neustadt Letecký sbor, Holeka se přihlásil a byl přijat.

Od 3.10.1910 ing Sablatnig provedl neoficielních sedm letů s cestujícími za úplatu. Dokonce zahájil i jakousi leteckou školu, když s ním několikrát letěl při cvičném letu ing. C. Albert Popp.

5.10.1910 další veřejné představení ing. Kašpara a ing. Sablatninga bylo odloženo.

16.10.1910 další letecký den. První let ing Sablatniga trval 5.25 min. Měla s ním letět vylosovaná dáma z přihlížejícího obecenstva z I. místa, slečna E. Laušmanová. Ta se však k letadlu na výzvu nedostavila. Při svém druhém vzletu, který trval 2.06 min. měl již spolucestující paní Boženu Kriegerovou z Písku. Třetí let opět sám. Tentokrát byl ve vzduchu 17.32 min. a dosáhl výšky 324 m.

Poslední letecké produkce na prosecké ploše za přítomnosti asi 10 000 diváků, opět za účasti arcivévody Karla Františka Josefa, se konala 23.10.1910. Ing. Sablatnig vzlétl a ve výši 60 - 80 metrů létal 5.08 min. Po něm provedl krátký vzlet Oswald Kahnt na jednoplošníku Grade po dobu 6 min. Pak letěli oba, z toho letoun Wright byl ve výši asi 400 metrů 17.30 min a Kahnt po dobu 10.04 min. Při třetím letu měla opět letět vylosovaná dáma z obecenstva. Ta, na níž los padl, byla příliš tělnatá a tak na sedadlo letounu usedla místo ní paní Božena Nácovská, žena redaktora časopisu Sport a hry. Let trval 1.42 min. Následoval další Kahntův let s Gradem a na závěr znovu letěl inž. Sablatnig s Wrightem.

 

od července 1918

Od léta 1918 začala fungovat "opravna létadel" AL - MA (Albatros - Marcius) v Holešovicích. K záletům opravených letadel používali plochu u Proseka. Komplikovaná doprava letounů z Holešovic do Proseka. Později tam postavili dřevěný hangár. Kde to bylo?

od 1.11.1918 do 27.11.1918.

8.11.1918 AL - MA zalétala letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.10.

Vznikl Letecký oddíl Vysočany součást Letecké setniny Praha. Kdy?

Letiště u Černínovi cihelny č. p. 102 se nacházelo zhruba v prostoru současného areálu firmy Knauf Praha, s. r. o., v Mladoboleslavské ulici, kde byla až do roku 1955 cihelna, která původně patřila hraběti Otakaru Černínovi (Ottokar Czernin z Chudenic). Hrabě Černín byl až do 14.4.1918 ministrem zahraničních věcí Rakousko-Uherska.

13.11.1918 z pražské Císařské louky na letiště u Černínovi cihelny přiletěli desátník Břetislav Plischke a kadet aspirant Zdenko Jiroušek s letounem Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.53.

21.11.1918 AL - MA zalétala letoun Aviatik Berg D.I 138.14, jehož opravy objednalo ještě Rakousko a zaplatila již nově vzniklá RČs. První stíhačka republiky.

25.11.1918 odpoledne při napodobení vzduchového boje se zřítilo letadlo Hansa-Brandenburg C.I 329. Letci nadporučík Blažek a inženýr Tristan zůstali nezraněni, letadlo se však úplně rozbilo. Psáno v Lidových novinách ze dne 26.11.1919.

od 27.11.1918 do 1920.

Státní správa si byla vědoma důležitosti vojenského a částečně i civilního letectví, a proto se snažila najít v Praze vhodnou plochu pro vybudování letiště; v úvahu přicházela mimo jiné také již používaná plocha poblíž cihelny. O ní se uskutečnila jednání mezi vojenskou správou a pražským stavebním úřadem, který 2.12.1918 rozhodl o umístění letiště na pozemky vedle cihelny. Plánované civilní a vojenské letiště mělo být rozsáhlé, což si vyžadovalo zábor poměrně velké výměry zemědělské půdy. Podle dobových fotografií byly na vybraném území malé a poměrně roztříštěné pozemky, které vlastnilo mnoho majitelů, což komplikovalo jejich výkup a způsobovalo by i problémy při výstavbě. Přesto byl ještě koncem roku 1918 zahájen výkup vysočanských a letňanských pozemků, které později posloužily pro vybudování letňanského letiště

Vojáci zabrali hangár firmy AL - MA a přemístili ho blíže k cihelně?

9.12.1918 v Holešovicích vznikl Letecký arsenál. Zálety na letišti Vysočany. Rozebrané letouny tam byly smontovány a zalétnuty. Piloti kpt. Klement Adamec.

11.12.1918 bylo zrušeno strašnické letiště a Letecká setnina Strašnice. Personál a letecký materiál  byl převeden do Vysočan.

Letecký oddíl Vysočany měl dřevěný hangár mezi dnešními ulicemi Pod Pekárnami a Kolbenova, v místech zbouraných objektů továrny ČKD Elektrotechnika. MAPA. Na letiště byly letouny dopravovány po silnici.

Letecká setnina Praha s velitelem setníkem Rudolfem Vaníčkem používala v té době mimo jiné i letouny Aviatik Berg C.I 37.37, Hansa-Brandenburg C.I (U) 169.70, L.V.G. C.VI a Phönix C I, 121.30 a 121.50.

Dvojmístný Aviatik Berg C.I  37.37 či 37.25 má krátce používané čs. označení ve tvaru tříbarevného šikmého pruhu na směrové ocasní ploše a koncích křídel. Historie. 

22.12.1918 z Vysočan odstartovala pětice letounů k nácviku uvítání prezidenta T. G. Masaryka. Aviatik Berg D.I 138.14 pilotoval velitel Leteckého sboru setník Jindřich Kostrba. V letounech Hansa-Brandenburg B.I (Fd) 276.05, 76.51 a 176.80 letěly posádky Rudolf Vaníček a František Fiala, Klement Adamec a Alois Šmolík, Rudolf Polanecký a František Kabeláč. Sestavu uzavíral letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 26.70 s posádkou Karel Dovolil a Jan Růžek.

30.12.1918 bylo oficiálně zřízeno vojenské letiště ve Vysočanech výnosem MNO č. j. 9473. Přestože letiště u cihelny leželo na rozhraní vysočanského a kbelského katastru, byl pro ně běžně používán název letiště Vysočany. Působilo na něm Letecká setnina Vysočany. Během jednání o výkupu pozemků v okolí cihelny upozornili kbelští sedláci zástupce vojenské správy na dva velké pozemky na opačné straně liberecké silnice, které také patřily majiteli cihelny hraběti Černínovi. Oba byly velké, prakticky tvořily jeden celek a na rozdíl od protějších pozemků na nich nebylo třeba provádět velké zemní úpravy, byly tedy téměř okamžitě způsobilé k letovému provozu. Tyto pozemky posloužily za základ letiště Kbely a Vysočanské letiště tak zůstalo dočasným řešením. 

V plánovaný den uvítání bylo však nepříznivé počasí, a tak se vlastní hold nakonec uskutečnil až 1.1.1919.

6.1.1919 z Lublaně via Salzburg a České Budějovice přiletěl s letounem Hansa-Brandenburg Jaroslav Samek a Libuše Lepařová.

11.1.1919 s letounem Ansaldo S.V.A. 10 číslo 12812 přistáli na vysočanském letišti také dva italští legionáři, příslušníci 56. Squadriglia Servizio Aeronautico Regio Esercito - pilot strážný Jindřich Brejla a pozorovatel rotmistr Mirko Dostál. Jim jediným Italové umožnili přeškolení na svoji techniku.

helo7280.jpg (144158 bytes) Mezi nimi Jindřich Kostrba, velitel čs. Leteckého sboru.

Pravděpodobně první vojenské letadlo se v Pardubicích objevilo až v pondělí 13.1.1919, kdy z Prahy přiletěl letoun Hansa-Brandenburg C.I, pilotovaný Klementem Adamcem. Letadlo se tu však nezdrželo dlouho. Odlétlo na Chrudim, kde rozhazovalo letáky zvoucí na ples Letecké setniny Pardubice a nakonec se vrátilo do Prahy. A zdejší fotograf Josef Deyl z příletu pořídil několik fotografií, z nichž dvě byly o asi tři týdny později otištěny ve zmíněném Světozoru. Pokud jde o vlastní taneční věneček, nevíme ani, kdy se konal. Zřejmě to bylo v době mezi 20. a 30.1.1919. Jen se dozvídáme, že na počátku února bylo u pardubické pobočky Pozemkové banky složeno 678,- Kčs na fond pro pozůstalé po legionářích, kterážto částka byla vybrána při "věnečku Letecké setniny v Bubenči".

V zimě 1918-19 se všechno přestěhovalo na letiště Kbely.