MAPA.
31.01.2024
30.7.1943 první let letounu Arado Ar 234 V1 s motory Jumo 004 A-0 o tahu po ? kN.
Ar 234 B s dvěma motory Jumo 004 B o tahu po 8,23 kN.
Ar 234 C se čtyřmi motory BMW 003 o tahu po 7,84 kN.
Již v prosinci 1944 pracoval Flugtechnische Versuchsanstalt Prag na projektu nových variant křídla pro Ar 234. Prager Büro projektovalo křidélka a vztlakové klapky a větroně produkující firma Ing. Th. Petera und Sohne, Fahrzeug- u. Flugzeugwerke ve Vrchlabí vyráběla k zkouškám určené pokusné dřevěné křídlo s lomeným šípem. Můžeme uvažovat, že k montáži křídla na prototyp mělo dojít v areálu FVA v Praze-Letňanech, ale křídlo bylo po mnoha průtazích dokončeno a převezeno do Prahy až po válce. Jestli byl v Praze již za války připraven nějaký prototyp k montáži křídla, nevíme. Pro firmu Arado v Brandenburgu měla firma připraveny například 2 sady křídel pro pokusné letadlo Ar 234 a různé další příslušenství. Část dřevěného křídla pro letoun Arado Ar 234.
8.4.1945 americký letecký průzkum 15th USAAF z Itálie zachytil na letišti Ruzyně vedle 16-ti Me 262, také jeden Ar 234 asi od II./EKG 1 v Alt-Lönnewitz.
12.4.1945 z Brandisu na Ruzyni přilétli s Ar 234 bývalí piloti I./JG 400 Ofw. Kristoph Kurz a Uffz. Georg Neher . Údajně se zde dozvěděli, že zde nejsou vítání a pokračovali dále, tentokráte v Bf 108, do Plattlingu. Arado tak zřejmě v Praze zůstalo.
Ze vzpomínek pilotů (Hptm. Diether Lukesch) vyplývá, že III./EKG 1 měla ve stavu také tři Ar 234 C-3, tedy nejnovější verzi proudového stroje. Jedno z nich se mělo, s továrním pilotem Arada, zřítit, 19.4.1945 večer, při přistání v Plzni. Je tak možné, že se její Ar 234 objevila při cvičných letech i v Praze-Ruzyni, kde je 20.4.1945 zachytily průzkumné stroje 15th USAAF.
20.4.1945 americký letecký průzkum zachytil přes částečně zakrytý cíl mraky na letišti Ruzyně vedle 23-ti Me 262, také tři Ar 234. Další průzkumy Prahy-Ruzyně už do konce války neproběhly.
Letový deník Ofw. Nitschkeho z 1.(F)/100, spolu s jeho svědectvím ukazují, že v Praze byli po 4.5.1945 minimálně tři piloti této jednotky. Nitschke přelétl s Ar 234 B WNr. 140146(?) "T9+NL" z Hörschingu do Prahy 4.5.1945. Zde se setkal se svým bývalým nadřízeným Rudolfem Prassem z Wekusta 26, který v té době velel letišti v Praze-Ruzyni. Naplánovali si úlet do Španělska, ale vše vzalo za své o dva dny později, po vypuknutí pražského povstání. K jednotce mohly přiletět Ar 234 z Plzně.
Ráno 28.4.1945 nastal, alespoň z části, další přesun III./EKG 1, tentokráte do Pockingu. MAPA. Nemáme však k dispozici přímý rozkaz o přesunu (informace pochází z letového deníku Johana Oepena) a navíc mnoho letecké techniky zůstalo až do konce války v Plzni. Buďto nedošlo k úplnému přesunu útvaru nebo měly zaznamenané lety jiný účel. Opět máme k dispozici letový deník Johana Oepena, který 28.4.1945 přelétl z Plzně do Pöckingu s He 111 "F1+MW" a na přesun vzpomínal i Diether Lukesch. Jeho svědectví je spojeno s přeletem posledních dvou Ar 234, které byly následně v Pöckingu vyhozeny do vzduchu.
29.4.1945 přišel rozkaz Lfl.Kdo.6 o zrušení III./EKG 1. V něm se mimo jiné říká, že „Ar 234 B a C“ se mají odeslat k 1.(F)/100 v Hörschingu, zatímco He 111 k TGr. 30 v Neubibergu. Z personálu se vytvoří obslužný útvar průzkumných jednotek s Ar 234 resp. Me 262 v síle nanejvýše 200 mužů, který se ihned přesune do Fl.H. Zeltweg. V době rozpuštění se však mnoho techniky III./EKG 1 stále nacházelo v Plzni a citovaný rozkaz potvrzuje, že útvar v té době disponoval oběma verzemi Ar 234. Tím služba Ar 234 u III./EKG 1 skončila.
1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání
Unser Führer
Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.).
Je možné, že několik plzeňských Ar 234 přelétly do Ruzyně, když se tam 4.5.1945 objevila průzkumná 1.(F)/100 s Arady Ar 234.
6.5.1945 Nitschke od 1.(F)/100 se, spolu s ostatní proudovou technikou, musel 6.5.1945 přesunout do Žatce. Pro přelet použil stejné Arado a na palubu vzal ještě kolegu ze své jednotky Ofw. Olbortha.
,
.
Ještě 8.5.1945 letěl Ofw. Nitschke s Ar 234 B "T9+NL" na průzkumný let prostoru Žatec – Most – Teplice – Horní Litvínov (Saaz – Brüx – Teplitz – Oberlentensdorf), při přistání však stroj poškodil. Příliš silný boční vítr způsobil zničení předního kola. Nitschke jej proto nemohl použít pro úlet do amerického zajetí a letoun byl v Žatci vyhozen do vzduchu.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
Na českém území zůstaly Ar 234, doložené fotograficky. Především
to byla dvě Ar 234 C-3 WNr.
250001 a Ar 234 C-3 WNr. 250012 na pražské Ruzyni.
Oba stroje zůstaly po skončení války na ruzyňském letišti a na konci roku 1946 se staly předmětem zkoumání firmou Avia (v záznamu jsou označovány jako „dva vraky Ar 234 pro dvě dvojčata proudových motorů BMW 003 a pro dva pevné kanony umístěné na bocích pod pilotem“).
Ta projevila v prosinci 1946 zájem o provedení prohlídky strojů, která nakonec proběhla na počátku měsíce. Po téměř jeden a půl ročním stání na otevřené ploše u letiště byly draky celkem zachovány, jen trupové gumové nádrže byly vyřezány. Letouny neměly motory, pneumatiky, prosklení a vybavení kabin, „robotů umístěných v zadní částech trupů“, ale trupy, křídla a například podvozky byly v pořádku. Ze zprávy prohlídky vyplývá, že ačkoliv se jednalo o stejnou verzi Arada, nebyly stejného technického provedení. Rozdílné bylo vyvážení kormidel. U WNr. 250001 pomocí segmentů (jako u Ar 234 B), u WNr. 250012 pomocí protizávaží. To je také viditelné i na dochované fotografii. WNr. 250012 už byl vyroben ve formě skutečného sériového stroje se všemi příslušnými detaily. V těch se shodoval i s WNr. 250006, takže technické rozdíly u WNr. 250001 souvisely se snahou o co nejrychlejší náběh sériové výroby. Z tohoto důvodu byly některé technické detaily převzaty z prototypů, resp. z Ar 234 B.
Zpráva z prohlídky však mimo popis zmíněných strojů odhaluje, že ve stejné době vlastnila Avia v Letňanech další Ar 234, tentokráte však verze B (v textu je uvedeno „Ar 234 v Avii je pro dva motory Jumo 004 a bez kanonů“). To znamená, že se na pražských letištích muselo zachovat minimálně jedno další Ar 234 B. Bohužel jakékoliv další údaje o něm schází. Předpokládáme, že po odletu ostatní techniky 6.5.1945 zůstalo také v Praze-Ruzyni a náleželo do stavu 1.(F)/100.