, 
,
od prosince 1926 do 1939.26.05.2022
MAPA.
9., 13. a 20.7.1851 ze dvora karlínské plynárny vzlétl anglický vzduchoplavec Henry Tracey Coxwell. Ačkoliv chtěl ve svém balónu Sylph plněném svítiplynem kromě pražského továrníka Leonharda, který s ním podnikl všechny tři vzlety, svézt za 60 zl. i pasažéra, nepřihlásil se z Pražanů nikdo. Dne 20.7. přistál u Panenských Břežan.
19.7.1895 z pražského Výstaviště letěl v balonu Ressel s nápisem Milion kapitán Hůlka se svojí sestrou Josefinou a žákem panem Žilkou. Byla to 50. volná plavba. Přistáli u Panenských Břežan.
, ,
od prosince 1926 do 1939.
Polní letiště Vodochody.
Od 21.5.1938 do konce října 1938 v Baštěku u váhy proti Josefu Šalanskému byly umístěny dva vojenské světlomety ve službě protiletecké obrany. Podrobnosti.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
V horním zámku Panenské Břežany se usadil K. H. Frank.
.
27.9.1941 SS-Obergruppenführer, General der Polizei, šéf Reichssicherheitshauptamts (RSHA) Reinhard Heydrich přijel do Prahy a den nato se oficiálně stal Stellvertretender Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Stal se též ředitelem protektorátní policie. Usadil se s rodinou v dolním zámku Panenské Břežany.
Heydrich byl
aktivní pilot. 
,
,
Na fotce jako Hauptmann Luftwaffe v roce 1940, kdy létal už s Bf 109. Dne
22.6.1941 byl v Bf 109 E-7 WNr. 3765 od Stab
II./JG 77 (ze základny Bălți v Moldávii) sestřelen flakem, musel přistát za frontou bez podvozku
u německé tankové jednotky. Poškození letounu na 30 %. Potom ho jeho šéf
Reichsführer-SS Heinrich Himmler odvolal do Berlína. Měl osobní letoun Bü
131. Zdroj.
Služebně často létal z Ruzyně do Berlína s letounem Ju 52.
V roce 1942 úprava zemědělské půdy na zpevněnou přistávací a vzletovou plochu v katastru obce Vodochody. Plocha byla pro Heydricha (?).
27.5.1942 čs. parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš ze skupiny Operace Anthropoid zaútočili na Reinharda Heydricha, který byl na cestě do Prahy a poté měl z Ruzyně odletět do Berlína. Heydrich na následky zranění 4.6.1942 zemřel.
Využíval plochu K. H. Frank?
Od podzimu 1944 výstavba betonového letiště pro proudové letouny. Další betonové letiště ve stavbě: čtyři letiště u Žatce či Postoloprt (okres Louny) a letiště u Roudnice (okres Hradec Králové). MAPA.
V lese "na Beckově" umístili velké sklady materiálu vojenského, výbušnin, pum, pěchotního a dělostřeleckého střeliva, leteckých padáků apod. K střežení tohoto skladu určili jednotky SS. Jako pracující oddíl je tu mnoho sovětských zajatců - vojínů. Za "Národními hosty" přišlo do obce Báště a zde se ubytovalo i říšsko-německé vojsko. Byl to Luft Bau Bat. 24/XI. (prapor letecké stavby pozemní). Vojáci byli ubytování opět na sálech v obou hostincích, koně rozděleny po bášteckých statcích, kancelář zřízena ve vile p. Sládečka za obecním úřadem. Vojsko odcházelo denně na letiště turbinových letadel. Zdroj.
Luftschießplatz letecká střelnice
v období 1.12.1944-31.1.1945 pro II./KG
(J) 6 v Klecanech. Měly na ní být k dispozici tři terče a jeden
úkryt. 
,
.
4.1.1945 v 9 hod. po vzletu se do hluboké strže Máslovického potoka poblíž Vodochod zřítil Bf 109 G-6 od 5./KG (J) 6. Stroj narazil do hráze malého rybníčku na potoce a následně zcela shořel. Pilot Uffz. Hubert Nentwig zahynul. Letecká badatelna.
Sovětští zajatci spali mezi ustájeným dobytkem v obci Drasty. Bylo s nimi nelidsky zacházeno a byli v podvyživení a ve velice zuboženém stavu. Italové byli degradovaní vojáci. Nosili uniformy italské armády, tzv. Badogliovci a Grazianovci. Badoglíovci byli nazýváni podle italského premiéra maršála Pietra Badoglia, který pomohl svrhnout Mussollinniho a přidat se na stranu spojenců. Na poslední chvíli se k ustupujícím Němcům přidal Grazianí. Ale Němci již Italům vůbec nedůvěřovali a zbytky těchto italských vojsk (Grazianovců, Badogliovců) nasazovali do pracovních táborů. Obě skupiny Italů byly nasazeny na výstavbu letištní plochy Vodochody. Badogliovci byli převážně ubytováni v Postřižíně (okres Mělník) ve velikých stanech, postavených na volných plochách mezi domy v obci. Byli beze zbraně, měli svoje velitelství a kuchyň. Grazianovci byli ubytováni převážně v sokolovně v Úžících (okres Mělník). Byli jim ponechány zbraně, ale pouze symbolicky. Do práce na letiště jezdili na kolech přes Postřižín, přes rameno měli zbraň, kterou na letišti museli odložit a pracovali lopatami jako ti druzí. Ani této skupině italských vojáků již Němci nevěřili. Byli to degradovaní vojáci italské armády, organizovaní svými veliteli. Výše uvedení sovětští zajatci a tito Italové pracovali od konce roku 1944 do 4.5.1945(?) organizovaně pod dozorem Němců nepřetržitě na vybetonování letištní plochy. Moji rodiče měli v blízkosti dnešního letiště pole, říkalo se tam „Na provázku" a „Nad jámou". Na těchto polích jsem pracoval a mohl pozorovat pracovní ruch. Letiště nebylo oplocené, tak bylo možno se přiblížit ke staveništi. Zdroj.
31.3.1945 na rozestavěném letišti nouzově přistál americkými P-51 Mustangy od 31st FG, 15th USAAF z Itálie sestřelen Bf 109 G-10 WNr. 150993 "černá 20" od I./KG(J) 6 z Kbel. Pilot Uffz. Karl Weber zraněn.
V Bášti na Korálkově poli přistálo proti čp. 53 německé letadlo po útěku z fronty. Nouzové přistání nemělo větších následků a po opravě motoru samo odletělo. Kdy?
1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.).
6.5.1945 se rozprchl personál pracující na výstavbě letiště.
6.5.1945 létal nad oblastí Fi 156 Storch. Z Vodochod a Odolené Vody po něm stříleli. Odveta Němců. Mrtví jsou pohřbeni ve společném hrobě v Odolené Vodě. Zdroj.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
.
.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
Ortofotomapa z 3.5.1949 západ, východ.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
.
Výstavba letecké továrny s letištěm v katastru obce Vodochody byla zahájena jako vládní úkol v roce 1952. Zdroj.
Prvním ředitelem byl jmenován Jiří Chmelíček a nastoupil 15.1.1953.
Pro představu, jak velká to byla investice: tak jen na rok 1953 to bylo téměř 800 milionů Kčs. Bylo mnoho potíží, projekčních závad, opoždění výstavby, k tomu se přidávalo nedostatečné sociální vybavení, špatná doprava atd. Byly ale potíže i s pitnou vodou a se zásobováním. Komplikací byl i nedostatek potravin - v té době ještě fungoval lístkový systém (potraviny na příděl). Dlouhý výčet potíží končil nedostatkem základního nářadí k budoucím montážím letadel.
Hlavním inženýrem byl jmenován Jan Feigel - jeden z pozdějších ředitelů a František Horálek jako vedoucí výroby. V té době byla hotova pouze přistávací dráha (kolem ní zůstaly ještě ohromné haldy hlíny) a nedokončená montážní hala. V té se provizorně topilo stavařskými ocelovými koši s koksem a ještě dlouho se používala vyřazená parní lokomotiva jako kotelna.
První zaměstnanci přišli začátkem března 1953 a již 30.3.1953 byly v hale na předmontáži zahájeny první výrobní operace s novými lidmi. Ze závodu Letňany a z vysočanské Aerovky přišlo jen několik “fachmanů” od leteckého řemesla, protože nikomu se nechtělo dojíždět z Prahy do takových podmínek a za stejné peníze. Proto bylo přijato asi 300 zaměstnanců z okolních vesnic na zapracování. Byla to doba, kdy se rušili drobní živnostníci jako krejčí, holiči, ševci, truhláři, zahradníci atd., a z těch se stávali zaměstnanci. Jen málo jich bylo od černého řemesla, proto museli být zaškolováni během výroby na jednoúčelové práce a několik jich bylo posláno do Letňan na praxi.
Již v prvních dnech vyhořela kantýna a stravovací potíže zachraňovali vojáci s polní kuchyní z klecanské posádky. Jedlo se zatím v provizorní jídelně Armabetonu.
O potížích v dodávkách jednotlivých částí eroplánů z ostatních závodů a mnoho dalšího nelze stručně psát - bylo by to únavné, dlouhé a pro někoho i neuvěřitelné. Tak jen na závěr: první přistál ve Vodochodech mezi ty haldy hlíny na MiG-15 vyrobeném v Letňanech zkušební pilot Tonda Bartoš 14.4.1953 a přes všechny ty potíže bylo do konce roku 1953 vyrobeno 100 kusů stíhaček MiG-15 (naše označení S-102).
2010
