, 
,
od prosince 1926 do 1939.18.03.2026
MAPA.
9., 13. a 20.7.1851 ze dvora karlínské plynárny vzlétl anglický vzduchoplavec Henry Tracey Coxwell. Ačkoliv chtěl ve svém balónu Sylph plněném svítiplynem kromě pražského továrníka Leonharda, který s ním podnikl všechny tři vzlety, svézt za 60 zl. i pasažéra, nepřihlásil se z Pražanů nikdo. Dne 20.7. přistál u Panenských Břežan.
19.7.1895 z pražského Výstaviště letěl v balonu Ressel s nápisem Milion kapitán Hůlka se svojí sestrou Josefinou a žákem panem Žilkou. Byla to 50. volná plavba. Přistáli u Panenských Břežan.
, ,
od prosince 1926 do 1939.
Polní letiště Vodochody.
Od 21.5.1938 do konce října 1938 v Baštěku u váhy proti Josefu Šalanskému byly umístěny dva vojenské světlomety ve službě protiletecké obrany.
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
V horním zámku Panenské Břežany se usadil K. H. Frank.
.
27.9.1941 SS-Obergruppenführer, General der Polizei, šéf Reichssicherheitshauptamts (RSHA) Reinhard Heydrich přijel do Prahy a den nato se oficiálně stal Stellvertretender Reichsprotektor in Böhmen und Mähren. Stal se též ředitelem protektorátní policie. Usadil se s rodinou v dolním zámku Panenské Břežany.
Heydrich byl
aktivní pilot. 
,
,
Na fotce jako Hauptmann Luftwaffe v roce 1940, kdy létal už s Bf 109. Dne
22.6.1941 byl v Bf 109 E-7 WNr. 3765 od
Stab
II./JG 77 (ze základny Bălți v Moldávii) sestřelen flakem, musel přistát za frontou bez podvozku
u německé tankové jednotky. Poškození letounu na 30 %. Potom ho jeho šéf
Reichsführer-SS Heinrich Himmler odvolal do Berlína. Měl osobní letoun Bü
131.
Služebně často létal z Ruzyně do Berlína s letounem Ju 52.
V roce 1942 úprava zemědělské půdy na zpevněnou přistávací a vzletovou plochu v katastru obce Vodochody. Plocha byla pro Heydricha (?).
27.5.1942 čs. parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš ze skupiny Operace Anthropoid zaútočili na Reinharda Heydricha, který byl na cestě do Prahy a poté měl z Ruzyně odletět do Berlína. Heydrich na následky zranění 4.6.1942 zemřel.
Využíval plochu K. H. Frank?
Od podzimu 1944 výstavba betonového letiště pro proudové letouny. Další betonové letiště ve stavbě: čtyři letiště u Žatce či Postoloprt (okres Louny) a letiště u Roudnice (okres Hradec Králové). MAPA.
V lese "na Beckově" umístili velké sklady materiálu vojenského, výbušnin, pum, pěchotního a dělostřeleckého střeliva, leteckých padáků apod. K střežení tohoto skladu určili jednotky SS. Jako pracující oddíl je tu mnoho sovětských zajatců - vojínů.
Luftschießplatz letecká střelnice
v období 1.12.1944-31.1.1945 pro
II./KG
(J) 6 v Klecanech. Měly na ní být k dispozici tři terče a jeden
úkryt. 
,
.
4.1.1945 v 9 hod. po vzletu z letiště Klecany se do hluboké strže Máslovického potoka poblíž Vodochod zřítil Bf 109 G-6 od 5./KG (J) 6. Stroj narazil do hráze malého rybníčku na potoce a následně zcela shořel. Pilot Uffz. Hubert Nentwig zahynul. Letecká badatelna.
Sovětští zajatci spali mezi ustájeným dobytkem v obci Drasty. Bylo s nimi nelidsky zacházeno a byli v podvyživení a ve velice zuboženém stavu. Italové byli degradovaní vojáci. Nosili uniformy italské armády, tzv. Badogliovci a Grazianovci. Badoglíovci byli nazýváni podle italského premiéra maršála Pietra Badoglia, který pomohl svrhnout Mussollinniho a přidat se na stranu spojenců. Na poslední chvíli se k ustupujícím Němcům přidal Grazianí. Ale Němci již Italům vůbec nedůvěřovali a zbytky těchto italských vojsk (Grazianovců, Badogliovců) nasazovali do pracovních táborů. Obě skupiny Italů byly nasazeny na výstavbu letištní plochy Vodochody. Badogliovci byli převážně ubytováni v Postřižíně (okres Mělník) ve velikých stanech, postavených na volných plochách mezi domy v obci. Byli beze zbraně, měli svoje velitelství a kuchyň. Grazianovci byli ubytováni převážně v sokolovně v Úžících (okres Mělník). Byli jim ponechány zbraně, ale pouze symbolicky. Do práce na letiště jezdili na kolech přes Postřižín, přes rameno měli zbraň, kterou na letišti museli odložit a pracovali lopatami jako ti druzí. Ani této skupině italských vojáků již Němci nevěřili. Byli to degradovaní vojáci italské armády, organizovaní svými veliteli. Výše uvedení sovětští zajatci a tito Italové pracovali od konce roku 1944 do 4.5.1945(?) organizovaně pod dozorem Němců nepřetržitě na vybetonování letištní plochy. Moji rodiče měli v blízkosti dnešního letiště pole, říkalo se tam „Na provázku" a „Nad jámou". Na těchto polích jsem pracoval a mohl pozorovat pracovní ruch. Letiště nebylo oplocené, tak bylo možno se přiblížit ke staveništi.
Za "Národními hosty" přišlo do obce Báště a zde se ubytovalo i říšsko-německé vojsko. Byl to Luft Bau Bat. 24/XI (v lednu 1945 byl v Tschenstochau Częstochowa, později Freiwaldau/Ostsudeten Jeseník). Vojáci byli ubytování opět na sálech v obou hostincích, koně rozděleny po bášteckých statcích, kancelář zřízena ve vile p. Sládečka za obecním úřadem. Vojsko odcházelo denně na letiště turbinových letadel. Zdroj.
31.3.1945 na rozestavěném letišti nouzově přistál americkými P-51 Mustangy od 31st FG, 15th USAAF z Itálie sestřelený Bf 109 G-10 WNr. 150993 "černá 20" od I./KG (J) 6 z Kbel. Pilot Uffz. Karl Weber zraněn.
V Bášti na Korálkově poli přistálo proti čp. 53 německé letadlo po útěku z fronty. Nouzové přistání nemělo větších následků a po opravě motoru samo odletělo. Kdy?
1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.).
6.5.1945 se rozprchl personál pracující na výstavbě letiště.
6.5.1945 létal nad oblastí Fi 156 Storch. Z Vodochod a Odolené Vody po něm stříleli. Odveta Němců. Mrtví jsou pohřbeni ve společném hrobě v Odolené Vodě.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
.
.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------
3.5.1949 ortofotomapa - západní a východní část.
--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------
V roce 1951 zahájena výroba letounů MiG-15 v Letňanech u firmy Rudý Letov n.p.
Výstavba letecké továrny s letištěm v katastru obce Vodochody byla zahájena jako vládní úkol v roce 1952. Zdroj. Obdobná továrna v Kunovicích.
Prvním ředitelem byl jmenován Jiří Chmelíček a nastoupil 15.1.1953.
Pro představu, jak velká to byla investice: tak jen na rok 1953 to bylo téměř 800 milionů Kčs. Bylo mnoho potíží, projekčních závad, opoždění výstavby, k tomu se přidávalo nedostatečné sociální vybavení, špatná doprava atd. Byly ale potíže i s pitnou vodou a se zásobováním. Komplikací byl i nedostatek potravin - v té době ještě fungoval lístkový systém (potraviny na příděl). Dlouhý výčet potíží končil nedostatkem základního nářadí k budoucím montážím letadel.
Hlavním inženýrem byl jmenován Jan Feigel - jeden z pozdějších ředitelů a František Horálek jako vedoucí výroby. V té době byla hotova pouze přistávací dráha (kolem ní zůstaly ještě ohromné haldy hlíny) a nedokončená montážní hala. V té se provizorně topilo stavařskými ocelovými koši s koksem a ještě dlouho se používala vyřazená parní lokomotiva jako kotelna.
První zaměstnanci přišli začátkem března 1953 a již 30.3.1953 byly v hale na předmontáži zahájeny první výrobní operace s novými lidmi. Ze závodu Letňany a z vysočanské Aerovky přišlo jen několik fachmanů od leteckého řemesla, protože nikomu se nechtělo dojíždět z Prahy do takových podmínek a za stejné peníze. Proto bylo přijato asi 300 zaměstnanců z okolních vesnic na zapracování. Byla to doba, kdy se rušili drobní živnostníci jako krejčí, holiči, ševci, truhláři, zahradníci atd., a z těch se stávali zaměstnanci. Jen málo jich bylo od černého řemesla, proto museli být zaškolováni během výroby na jednoúčelové práce a několik jich bylo posláno do Letňan na praxi.
Již v prvních dnech vyhořela kantýna a stravovací potíže zachraňovali vojáci s polní kuchyní z klecanské posádky. Jedlo se zatím v provizorní jídelně Armabetonu.
O potížích v dodávkách jednotlivých částí eroplánů z ostatních závodů a mnoho dalšího nelze stručně psát - bylo by to únavné, dlouhé a pro někoho i neuvěřitelné.
Tak jen na závěr: první přistál ve Vodochodech mezi ty haldy hlíny na MiG-15 vyrobeném v Letňanech zkušební pilot Tonda Bartoš 14.4.1953.
---------- 1.6.1953 státní bankrot. ---------
Od července 1953 výroba MiG-15.
Přes všechny ty potíže bylo do konce roku 1953 vyrobeno 100 kusů stíhaček MiG-15 (naše označení S-102).
V roce 1954 ukončena výroba MiG-15.
V roce 1954 zahájena výroba MiG-15bis.
V roce 1954 zahájena výroba MiG-15UTI.
.
V roce 1957 ukončena výroba MiG-15bis.
V roce 1957 zahájena výroba MiG-19S.
.
.
1960
Video - výroba proudového letounu MiG-15.
V roce 1961 ukončena výroba MiG-15UTI.
V roce 1961 zahájena výroba MiG-19S.
Delimitace sériové výroby L-29 pak byla nakonec poněkud jiná, zadní část trupu se stala výrobním programem Letova. V Kunovicích pak vyráběli centroplány pro celou sériovou výrobu. Po přední části trupu, vyráběné ve Vodochodech, to byla nejnáročnější část letadla, která zahrnovala střední část trupu s hlavním podvozkem a přistávacími klapkami, to vše s příslušnou hydraulickou a elektrickou instalací, palivovou nádrží a požární stěnou se závěsy motorového lože. Vnější části křídel L-29 dodával pro oba finalisty n.p. Moravan Otrokovice, stejně jako podvozková kola s brzdami a vystřelovací sedačky.
V roce 1963 zahájena výroba MiG-21F-13.
V roce 1963 zahájena výroba L-29.
V roce 1964 zahájena výroba L-29R.
.
V roce 1967 zahájena výroba L-29A Akrobat.
---------- Okupace 21.8.1968 ----------
V roce 1968 ukončena výroba L-29R.
V roce 1968 ukončena výroba L-29A Akrobat.
1970
V roce 1971 zahájena výroba L-39.
V roce 1972 ukončena výroba MiG-21F-13.
.
V roce 1974 ukončena výroba L-29.<
V roce 1975 zahájena výroba L-39ZO.
.
.
.
.
V roce 1980 zahájena výroba L-39ZA.
.
.
.
.
.
V roce 1986 ukončena výroba L-39ZO.
.
.
---------- Převrat 17.11.1989 ----------
.
V roce 1992 zahájena výroba L-39MS / L-59.
.
.
.
V roce 1996 ukončena výroba L-39MS / L-59.
V roce 1997 ukončena výroba L-39ZA.
.
V roce 1999 ukončena výroba L-39.
V roce 1999 zahájena výroba L-159.
V dubnu 2000 byl podepsán utajovaný kontrakt s americkou firmu Sikorsky. Plně sestavený a vybavený vrtulník S-76 připravený k instalaci dynamických částí.
.
V roce 2002 výroba L-159B.
.
V roce 2004 ukončena výroba L-159.
.
.
PENTA INVESTMENTS LIMITED, o.z. zvítězila v privatizační soutěži a na začátku roku 2007 (rozhodnutí vlády bylo v říjnu 2006, převzetí začátkem 2007) koupila společnost AERO Vodochody za přibližně 3 miliardy Kč.
V roce 2007 zahájena výroba L-159T1.
.
V roce 2009 Aero podepsalo svůj historicky první kontrakt na mezinárodní risk-sharingový projekt s belgickou společností SONACA. Předmětem spolupráce je společný vývoj a následně i výroba části křídla (náběžné hrany) pro zcela nový typ letounu kanadského Bombardieru – CSeries.
Divize Aerostructures vznikla v Aero v roce 2010 kvůli potřebě získat větší podíl na mezinárodních leteckých projektech, a také optimalizovat specializované procesy v rámci společnosti.
V roce 2011 Aero podepsalo kontrakt s třetím největším výrobcem letadel na světě, brazilskou firmou Embraer, na jehož základě se Embraer a Aero staly partnery ve vývoji a výrobě nového vojenského transportního víceúčelového letounu KC-390. Aero se tak podílí na vývoji a výrobě náběžné hrany křídla, technologickém vývoji a výrobě všech sedmi dveří, rampy a zadní části trupu, což znamená podíl na vývoji a výrobě velké části tohoto letadla.
.
.
.
14.9.2015 zálet letounu L-39CW.
.
V roce 2017 zahájena výroba L-159T2.
V červenci 2017 se podařilo prodloužit smlouvu na výrobu pilotní kabiny vrtulníku UH-60M Blackhawk až do roku 2023.
V roce 2018 ukončena výroba L-159T2.
V roce 2018 po dlouhých osmnácti letech v Aeru přestaly stavět vrtulníků S-76 pro společnost Sikorsky Aircraft Corporation. Továrna má tak volnou kapacitu.
V roce 2018 ukončení výroby pilotní kabiny vrtulníku UH-60M Blackhawk.
22.12.2018 zálet letounu L-39NG.
V únoru 2019 propouštění.
V roce 2019 zahájena výroba L-39NG.
2020
PENTA INVESTMENTS LIMITED, o.z. v roce 2021 úspěšně dokončila prodej společnosti AERO Vodochody AEROSPACE a.s. Novým majoritním vlastníkem se stala maďarská společnost HSC Aerojet Zrt., minoritní podíl získala česká skupina Omnipol. Součástí transakce bylo také letiště Vodochody.
.
.
.
2025