Praha 862 m n. m.

MAPA.

20.03.2022

V roce 1941 byla v prostoru střelnice Brdy, nesoucí toho času jméno Truppenübungsplatz Kammwald, zahájena výstavba impozantního radiolokačního zařízení, představujícího ve své době vrchol technologických možností na poli vysokofrekvenční elektroniky. Při výstavbě stanice bylo zřejmě využito skutečnosti, že druhý nejvyšší vrchol Brd s názvem Praha má poměrně rovné temeno obdélníkového tvaru o rozměrech přibližně 800 na 600 metrů, přičemž za touto hranicí se terén rychle svažuje do údolí k průzračným brdským potokům.

Od kdy byly na stanovišti radary a jakého typu?

3.-4.10.1941 výsadek skupiny Operace Percentage. První čs. výsadek z Velké Británie.

V noci z 28. na 29.12.1941 Flugmeldedienst zaznamenal let nepřátelského letounu. L+K 2/22

Výsadek skupiny Anthropoid, Silver A a Silver B. Který radar zaznamenal let? Byl to místní radar? Nebo Hospozín?

 

 

Jägermeßstellung Pegasus-Y - stanice VKV goniometrických zaměřovačů Luftwaffes krycím názvem Pegasus-Y 

Podrobnosti. MAPA kompletů Y.

Pro navigaci vlastních letounů.

Přírodní podmínky, spolu s umístěním v méně exponované části vojenského cvičiště, tedy přímo nahrávaly výstavbě jedné ze stanic tak zvané linie „Y“, tedy sítě zaměřovacích stanovišť sloužících k navigaci německých denních a především nočních stíhačů.

Jägermeßstellung Pegasus-Y byla vybavena pěti až sedmi komplety pro goniometrické zaměřování Y-Bodenstelle FuSAn 733, který používal rozsah frekvencí 38,4 – 42,4 MHz. Jeden komplet Y mohl naráz sledovat jen jeden zaměřovaný letoun. Z údajů o směru a vzdálenosti bylo možné určit pozici letounu, přičemž dosah signálu činil přibližně 300 km, úhlová přesnost pro určení směru cca 1° a vzdálenost byla změřena s přesností na 300 m.

Jeden komplet „Y“ se skládal ze dvou zařízení. Prvním byl měřič vzdálenosti nazývaný Hans E-Mess Gerät. Druhým pak goniometrický zaměřovač schopný určit směr, kterým se letadlo nalézá, pod názvem Heinrich Peiler. Pro funkci sytému bylo zapotřebí spolupráce tří přístrojů. Kromě pozemního Hanse a Heinricha se na ní podílelo ještě modifikované komunikační zařízení na palubě vybraného letounu, který svým zaměřením určoval polohu celé formace. V dokumentaci je tento letoun označován jako Y-Messmaschine a s příslovečnou důkladností se počítalo i s Y-Mess-Ersatzmaschine pro případ nehody nebo poruchy primárního zaměřovaného stroje. Tyto stíhače byly vybaveny modifikovanou verzí vojenského rádia FuG 16 ZY, přičemž ono Y v názvu značí právě přítomnost odpovídače pro zaměřovací zařízení. Mnoha zdroji uváděný frekvenční rozsah FuG 16 činí 38,5-42,3 MHz a odpovídá tedy velmi dobře výše uvedeným frekvencím používaným komplety Y.

Zařízení Hans odvysílalo „měřící tón“ (v originální dokumentaci doslovně Messton), na základní společné frekvenci pro komunikaci s celou formací (Gemeinschaftswelle). Na palubě zaměřovaného letounu byl tento tón podroben pomocí upravené vysílačky retranslaci a vysílán na měřící fekvenci (Y-Messwelle), která byla oproti základní společné frekvenci o 1,9 MHz níže. Proto se zřejmě z pohledu zaměřovačů tyto frekvence někdy označovaly jako „Obere Welle“ - od zaměřovače k letounu a „Untere Welle“ - od letounu zpět k zaměřovačům. Signál na měřící vlně byl zachycen jak měřičem vzdálenosti Hans, tak i zaměřovačem Heinrich a na základě jejich údajů byl vypočtena dosti přesná poloha letadla a tedy i celé stíhací formace, za předpokladu že se tato držela pohromadě. 

Pilot dostal rádiem svoji polohu.

Systém FuSAn 733 měl několik nevýhod. Tou nejspíše nejzávažnější bylo to, že nevelké frekvenční pásmo mohlo být spojenci poměrně snadno rušeno s efektem vyřazení či ztížení jak hlasové, tak i zaměřovací komunikace. Kromě toho se - údajně – podařilo spojencům napodobit i poměrně jednoduchou funkci opakovače FuG 16 ZY.

Odpovědí na tyto potíže bylo zařízení, vycházející v konstrukční rovině  z již existujících  a rozšířených radiolokátorů Freya. Sekundární radar Freya EGON se vyskytoval se ve dvou vývojových verzích jako FuSAn 730 a FuSAn 731. Nepracoval na principu vyslání impulsu a následného zachycení jeho odrazu jako klasický radar, nýbrž se opět spoléhal, podobně jako starší komplety Y, na spolupráci s odpovídačem na palubě letadla. 

Tím byl v tomto případě FuG 25, známý též jako Erstling a Bord-Kenngerät. Kromě odpovědi na výzvu z pozemního EGONa (Ortung) vysílal na odlišné frekvenci i Kennung - identifikaci daného stroje, což umožňovalo, při správném "párování“ polohového signálu s Kennugem, rozlišit vlastní letoun od nepřátelského (při nepřátelském aktivním rušení).

Dosah Freya EGON II (FuSAn 731) byl 250 km, odchylka v měření směru jen 0,5° a vzdálenost byla určena s přesností na 300 m. Používané frekvence byly vyšší než u kompletů Y, přičemž opět jedna vlna sloužila pro výzvu a druhá pro odpověď. Komunikace od zaměřovače k letadlu probíhala na frekvenci 125 +/- 8 MHz (přepínatelné) a opačným směrem na 168 MHz. K již zmíněné vyšší odolnosti proti rušení či klamání přispívalo kromě Kennungu samozřejmě i to, že se jednalo o přístroj se směrovými anténami, na rozdíl od předchůdce jehož všesměrové antény musely mít rozhled na celých 360° nad horizontem. Dolní ze dvou antén byla přijímačem, horní pak vysílačem, přičemž vyzařovací diagram byl co nejužší ve smyslu azimutu a naopak široký ve smyslu elevace, aby pokryl signálem letadla ve všech myslitelných výškách. Stejně jako u kompletů FuSAn 733 tedy zaměřování neevidovalo výšku, staralo se pouze o „dvojrozměrnou“ polohu letadla.

Pilot dostal rádiem svoji polohu.

Výhodou FuSAn 730 byla samozřejmě také skladnost tohoto systému. Sekundární radar Freya EGON, ač v případě Pegasa se jednalo o pevné instalace, bylo možné poměrně snadno rozebírat a převážet a také potřebné zázemí bylo (po stránce stavební) skromnější, než ohromné soustavy věžovitých staveb kompletů Y. Pravděpodobným důvodem, proč se přesto FuSAn 730 a 731 vyskytoval na stanicích linie Y většinou jen jako doplněk, byl čas. První verze Freya EGON se objevila v roce 1944 a mnoho jich bylo instalováno až v roce 1945, tedy bezprostředně před koncem války.

Celkem se Pegasu mohly vyskytovat až čtyři sekundární radary Freya EGON (tři na věžích a jedna na pozemním stanovišti), což nakonec odpovídá i štítku stanice na dobové mapě. Nejméně dvě z nich však nebyly nikdy uvedeny do provozu a možná ani dodány. Dále je možné, že na pozemním obezděném stanovišti nestála Freya EGON, ale radar Freya LZ.


helo9174.jpg (143589 bytes)

helo7978.jpg (155565 bytes), helo7979.jpg (57521 bytes). Pegasus byl dle přehledové mapy Y Linien vybaven 5 - 7 komplety Y. Odsazení dvou posledních značek od předchozích pěti na štítku stanice vzbuzuje dojem dodatečného zvýšení počtu těchto kompletů, může ale také označovat dva přeživší peilery z původních pěti. S postupujícím časem a v rámci modernizace disponoval Pegasus až čtyřmi (!) zařízeními Freya, i když v tomto případě panují důvodné pochyby, zda byly před koncem války všechny instalace opravdu realizovány. Tak či onak, v kontextu ostatních stanic se jedná o nadprůměrně vybavenou základnu.

Obsluha od 2.9.1944 12. Jägerleit-Kompanie Luftnachrichten-Regiment 217 v Rožmitále v Čechách. Na západním svahu Prahy stála kasárna pro 120 vojáků a 42 spojovatelek.


Posledním, nepřímým důkazem o vrcholícím výcviku pilotů KG (J) 6 v Praze mohou být záznamy o cvičných letech s použitím radiové navigační techniky, určené k vedení skupin stíhačů. Záznamy hovoří o letech jak v Praze, tak i Hörschingu, a to přibližně od poloviny února 1945. Nazývány byly jako Hermine-Erpr., Hermine-Kringel, Egon Führung, Y-Führung. Dokládají, že zde bylo jednak pozemní zařízení takovýchto systémů, jednotky měly a využívaly příslušně vybavené letouny (Bf 109 G‑10/R6, Fw 190 A‑8/9/R11) a personál byl schopen provádět cvičné lety ve větších skupinách a s využitím těchto prostředků. Rozsah tohoto výcviku a jeho výsledek ale nejsme schopni z dostupných záznamů zhodnotit.

19.4.1945 se podařilo proti bombardovacím svazům od 8th USAAF z Velké Británie odstartovat na 30-40 stíhacích Me 262 od I./JG 7, KG (J) 54 z Ruzyně. Nárokovali si v 12.15 hod. nad Příbramí celkem pět sestřelů bombardérů mířícím na Pirnu a Ústí nad Labem. Navedl je Pegasus?

V květnu 1945 po konfliktu s místními obyvateli, kteří se snažili Němce odzbrojit (při tomto neúspěšném pokusu byl zastřelen úředník lesní správy z Padrti, p. Václav Kreidl) byla obsluhou radarová ústředna poškozena (trhavinami, zapálením, svržením vybavení z věží) a 6.5.1945 opuštěna.

  ------  8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----


 


Zařízení bylo z části převzato a uvedeno po roce 1947 do provozu jako 1. radarová ústředna Ministerstva národní bezpečnosti.


---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------


 


15.2.1950 bylo zřízeno ve Kbelích Letecké operační středisko 1 VÚ 1115 (LOS 1) s podřízenou zdejší Hlavní radarovou ústřednou.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

Od 1.4.1950 po provedené reorganizaci působí PÚS I ve složení: Povětrnostní družstva: Kbely, Č. Budějovice, Plzeň, Hradec Králové, Havlíčkův Brod, Hradčany. Povětrnostní stanice letectva: Hora Sv. Šebestiána, Zlaté návrší, Liberec, Klatovy. Povětrnostní stanice dělostřelectva: Jince, Boletice. Povětrnostní hlídky letectva: Žatec, Jičín, Vysoké Mýto, Milešovka. Povětrnostní hlídka dělostřelectva: Kynžvart. Vyhlášková kancelář: Milovice, Chrudim, Pardubice. K 15.12.1950 byly zřízeny u PÚS 1 povětrnostní stanice u budovaných radarových ústředen Přílezy a kopec Praha, a také u radarového vlaku.


 


Ortofotomapa z roku 1952-53.

7.7.1953 zřícení letounu S-199.513 od 4. lsp. Por. Jaroslav Pospíšil se zachránil pomocí padáku. Letecká badatelna.

V roce 1954 byly u 158. hlásného pluku zřízeny tři tzv. malé radiolokační stanice v lokalitách Fláje u Litvínova, kopec Praha a Horní Slověnice u Českých Budějovic. Stanice byly očíslovány 6. až 8. v uvedeném pořadí.

Od 1.11.1954 7. radiolokační stanice Příbram.

Do 15.6.1955.

 

Veškeré výraznější pozůstatky - zejména ocelová příhradová věž vybudovaná v poválečném období, ustoupily mezi lety 1999-2000 výstavbě stanice moderního meteorologického radaru. K vidění je tak na místě především jen několik rozměrných betonových patek původních dřevěných věží a zbytky okopů a úkrytů pro techniku.