Čeští, slovenští a rusínští piloti u Sovětů

MAPA.

12.10.2022

Za Velké války Němci poslali Lenina zničit Rusko. To se jim povedlo. Bolševici vytvořili SSSR - Říši zla.

Naši legionáři v Rusku viděli zrůdnost bolševického systému z první ruky.

V březnu 1921 se Sovětům zhroutil plán vývozu revoluce na západ. Plánu na destabilizaci Evropy se ale nevzdali. V Německu se jim povedlo poštvat komunisty na socany a tak umést Hitlerovi cestu k moci.

Československý prezident Beneš byl agentem sovětské NKVD.

V červnu 1934 navázání diplomatických styků se SSSR. Tím byla ukončena slibně se rozvíjející vojenská spolupráce s Polskem.

Politické popravy československých občanů v Sovětském svazu v letech 1937 až 1938.

Jan Březina byl český polární letec, nejmladší a jediný zahraniční účastník slavné Papaninovy výpravy na severní pól. V roce 1938 byl nespravedlivě odsouzen a 16.8.1938 popraven.

Masakr v ukrajinském Žitomiru, kde žila početná česká menšina. Masové popravy tam probíhaly paradoxně v době mnichovských událostí, kdy Sovětský svaz sliboval ohroženému Československu nezištnou pomoc. Na 77 Čechů bylo popraveno v jediný den - 28.9.1938. Zavražděno nejméně čtyři sta Čechů.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

Krátce po vzniku Protektorátu Böhmen und Mähren v březnu 1939 odešlo mnoho českých letců ilegálně do zahraničí. Naprostá většina z nich mířila do Polska a do Francie, kde se chtěli angažovat v boji proti Říši, až na tyto země také přijde řada. Do Sovětského svazu se z vlastního rozhodnutí zatoulalo snad jen pár jedinců. V Sovětském svazu zmizely v prvních letech druhé světové války beze stopy tisíce Čechoslováků a my o nich téměř nic nevíme. Zvláště o těch, kteří nepřežili útrapy pracovních táborů. O většině z nich víme jediné: zahynuli kdesi na Sibiři.

26.4.1939 Bohuslav Zikmund (ex pilot Letky 76) při přelétávání ukořistěných B.71 z Hradce Králové do Merseburgu uletěl se svým letounem do města Žitomír Житомир v SSSR. MAPA. Zdroj.

26.4.1939 Josef Návesník (ex pilot Letky 76) při přelétávání ukořistěných B.71 z Hradce Králové do Merseburgu uletěl se svým letounem do města Žitomír Житомир v SSSR. 

23.8.1939 byl podepsán Pakt Ribbentrop-Molotov. Nacisti a bolševici si rozdělili oblasti vlivu v Evropě. Ihned poté bolševici zahájili dvouletou skrytou mobilizaci k útoku na dobytí Evropy. Útok měl být zahájen v červenci 1941.

=

V září 1939 Německo, Slovensko a Sovětský svaz přepadli Polsko. Český a Slovenský legion. Útěk do Rumunska. Českoslovenští letci v sovětském zajetí 1939–1941.

Od skupiny pplk. Svobody odešli v Jarmolincích čtyři armádní piloti a Vladislav Bobák pilotující sportovní letadla. V listopadu souhlasili se spoluprací v sovětské rozvědce. Četaři Radoslav Selucký a Jan Vycpálek, desátník Jaroslav Lonek, svobodník Miloslav Hůla a vojín Vladislav Bobák odjeli do Moskvy, kde absolvovali zpravodajský kurs. Selucký a Hůla i na radiotelegrafistu.

30.11.1939 Sověti přepadli Finsko.

Ze SSSR v únoru 1940 byli přes Podkarpatskou Rus, Maďarsko a Slovensko zpět do vlasti GRU ilegálně vysláni bývalí českoslovenští letci z Otrokovic čet. Radoslav Selucký – „Lis“ (23.3.1904 – 28.7.1943 popraven v Drážďanech), čet. Jan Vycpálek – „Tereza“ (29.11.1905 – 8.9.1943 popraven v Drážďanech), des. Jaroslav Lonek – „Ler“ (22.12.1904 – květen 1943 popraven v Drážďanech), Vladimír Bobák – „Bredov“ (4.2.1912 – 12.7.1943 popraven v Drážďanech), Jiří Calaš (byl zatčen v Maďarsku a zřejmě popraven), radiotelegrafista Miloslav Hůla – „Čáp“ (14.2.1915 – 16.3.1943 popraven v Berlíně - Plötzensee) a Jan Polanský. Jejich úkolem bylo posílit sovětskou zpravodajskou síť proti Německu. Navázali spolupráci s činiteli Obrany národa mjr. Janem Sadílkem a plk. Miroslavem Berkou, zprávy pak předávali rezidentu sovětské rozvědky Leonidu Andrejeviči Michajlevovi – Mochovovi. Rezidentem skupiny byl Vycpálek. Ke zpravodajskému a finančnímu krytí činnosti zakoupil papírnickou firmu v Praze na Letné, Kamenická 46, odkud skupinu řídil a udržoval spojení se sovětským konsulátem v Praze. Bobák působil v Brně, kde vytvořil zpravodajskou skupinu (Ladislav Havelka, František Havelka, radista Gustav Košulič a Jindřich Pintera), která udržovala rádiové spojení s Moskvou. V Ostravě vedl podobnou skupinu Hůla. Hlavním úkolem Jaroslava Lonka bylo zjišťovat informace o letecké výrobě.

Pro naše v Sovětském svazu internované a vězněné piloty se po složitých jednáních podařilo zajistit přesun na západ.

17.3.1940 odplul první transport, ve kterém bylo minimálně 17 letců z Oděsy přes Istanbul a Bejrút do Marseille, kam dorazil 15.4.1940. 

V červnu 1940 Sověti okupovali Litvu, Estonsko, Lotyšsko, Besarábie a severní Bukovinu. Německo s ekonomickou podporou Sovětského svazu přepadlo Francii a Velkou Británii. 

Druhý transport 33 letců odplul 26.6.1940 rovněž z Oděsy a přistál 27.10.1940 v Liverpoolu.

27.8.1940 Jaroslav Hlaďo s B.534.124 ulétl z Kunovic do Stanislawówa (dnes Івано-Франківськ) v SSSR. MAPA. Spolupracoval se sovětskou tajnou službou.

Třetí transport 59 letců odplul z Oděsy až 22.2.1941 a přibyl 12.7.1941 do Glasgow.

Vše nasvědčuje tomu, že pobyt v sovětském lágru se stal osudným čet. asp. Karlu Kubánkovi, který pravděpodobně počátkem roku 1941 zemřel v jednom nejsevernějším lágru umístěném až za řekou Pečorou.

Vojenský letec Herman Perl zmizel se svojí manželkou a její sestrou beze stopy . Zdroj.

20.6.1941 ráno ze Spišské Nové Vsi slob. Peter Horváth dezertoval s B.534 od Letky 13 směrem do SSSR. Pro poruchu motoru musel nouzově přistát u obce Velký Brezov (Dnes ukrajinský Великий Березний) na Podkarpatské Rusi. Maďaři ho vrátili na Slovensko. MAPA.

22.6.1941 Hitler vyhlásil válku SSSR. Dělnicko rolnická Rudá armáda připravující se k útoku na oslabenou Evropu se stala sama obětí. Rudá armáda pod vedením gen. Žukova zažila nejstrašnější porážku v dějinách vojenství, protože vůbec neměla plány na obranu ale jen na útok a hlavně sovětští vojáci odmítali bojovat za bolševiky. Do prosince 1941 Rudá armáda přišla o 6 230 000 pušek. Nebýt britské a americké pomoci, tak by Češi možná obývali Sibiř. Tak se vývoz světové revoluce zadrhl a Sověti došli jen do Berlína. Stalin ale snil o dobytí Paříže, jako se to podařilo ruskému caru v roce 1814. Podrobnosti.

15.8. a 14.10.1941 Jaroslav Hlaďo a Bohuslav Zikmund absolvovali "speciální letecký výcvik" pro boj v týlu nepřítele a stali se příslušníky zvláštní letky NKVD, určené pro shazování výsadků v týlu nepřítele. Pro rychlý postup Wehrmachtu se však myšlenka nerealizovala.

Již od 2.9.1941 působil v SSSR plk. let. J. Berounský, vyslaný londýnským MNO, který spolu s mjr. J. Pernikářem měl projednat možnost vytvoření československé letecké jednotky, což v tehdejších podmínkách nebylo dost dobře možné. Členy vojenské mise v SSSR v čele s Heliodorem Píkou stálo nemalé úsilí objevit všechny letce a i ostatní Čechoslováky roztroušené od roku 1939 po nechvalně proslulých gulazích a internačních táborech.

Okolo plk. Berounského se soustředila skupina 8 letců, kteří se předtím dostali do SSSR různými cestami. Následoval přesun celé této skupiny do Murmaňska, kam všichni dorazili koncem března 1942. Během cesty do Velké Británie čtyři letci zahynuli.

30.4.1942 při útoku německé ponorky U-456 na křižník Edinburg zahynul plk. let. Josef Berounský.

15.5.1942 při útoku letounu Ju 88 od III./KG 3 na křižník Trinidad zahynuli rotmistr let. Josef Návesník, rotmistr let. Bohuslav Zikmund, rotný let. Jan Ferák, četař let. Vratislav Laštovička.

Z původní skupiny transportovaných pilotů zůstali pouze kpt. let. Jaroslav Hlaďo, npor. let. Jan Šťastný a ppor. let. Jiří Mikulecký. Ti se stali příslušníky RAF.

9.9.1943 z Anapy Анапа dezertovali rtk. Matúšek a čat. Dobrovodský oba od slovenské Letky 13 s letouny Bf 109 od 13. (slow.)/JG 52.

11.9.1943 z Anapy Анапа dezertoval čtk. Alexandr Gerič a rádiový mechanik slob. Vincent Tkáčik od slovenské Letky 13 s Bf 109 G-4 od 13. (slow.)/JG 52. Spolupracovali se sovětskou tajnou službou.

Na konci roku 1943 došlo k mezivládní dohodě našich exilových londýnských představitelů se sovětskou stranou o vytvoření československé letecké jednotky v SSSR, která by se připojila k již zde působícím pozemním silám generála Ludvíka Svobody.

25.10.1943 obdržel velitel československého náhradního pluku v Buzuluku rozkaz vybrat celkem 25 mužů pro pilotní výcvik. V prvních prosincových dnech 1943 odjelo do pilotní školy ve Vjaznikách v Ivanovské oblasti 20 příslušníků, kteří v Вязниковской военной авиационной школе пилотов (ВАШП) se měli vycvičit na piloty a do školy leteckých mechaniků ve Volsku v Saratovské oblasti 10 příslušníků, k výcviku na technický personál. Těmito opatřeními byly vytvořeny všechny předpoklady pro vznik samostatné československé letecké jednotky v SSSR.“

---------- 12.12.1943 prezident Beneš zahájil předání moci komunistům ----------

Za této situace bylo prakticky jediným možným řešením přesunout potřebné piloty do nového působiště z Velké Británie. Britové souhlasili s uvolněním dvaceti stíhačů ze svazku RAF, kteří se dobrovolně na tuto anabázi přihlásili, protože očekávali (a jak se nakonec ukázalo, tak správně), že se z východní fronty dostanou do své vlasti dříve. Ono se jich ve skutečnosti hlásilo mnohem více, ale v době příprav invaze by bylo od Britů nerozumné se vzdávat většího počtu kvalifikovaných letců. Vybrané skupině velel František Fajtl.

Její složení bylo rozmanité. V jejím čele stál tehdejší štábní kapitán František Fajtl. U něho mohl být jedním z důvodů odjezdu fakt, že RAF nebyla příliš ochotná (případ od případu) vysílat na operační lety nad okupovaná území letce, jež se vyhnuli zajetí (viz kniha F. Fajtla "Sestřelen"), protože bylo reálné nebezpečí, že mohou příště padnout do zajetí a vyzradit odbojáře, kteří jim v útěku pomáhali. Pokud se tedy chtěl František Fajtl nadále účastnit operačních letů, byla východní fronta vhodným řešením. Zcela jiný případ byla motivace Jana Skopala. Tento pilot byl silně levicového (až komunistického) smýšlení a po svém příchodu do Británie v roce 1940 skončil (stejně jako někteří další) v internaci. Přestože posléze sloužil jako řadový pilot u čs. squadrony, v jeho případě RAF tolik překážek pochopitelně nekladla.

Skupina dvaceti letců a jednoho štábního důstojníka pozemní služby vyplula 21.2.1944 z přístavu Glasgow na původně luxusní osobní lodi pro bohatou klientelu "Reina del Pacifico", nyní sloužící k vojenským transportům, vstříc nebezpečí. Dobrovolníky čekala cesta po moři, po zemi i vzduchem, dlouhá 13 tisíc kilometrů a plná nástrah, ať už v podobě německých ponorek či žaludečních nevolností útočících na Evropany v zemích severní Afriky a Blízkého východu.

Konvoj zamířil k Gibraltaru, následovala plavba Středozemním mořem a při zakotvení v Suezu 7.3.1944 naši opustili loď. Kombinací drážní a automobilové dopravy dorazili 28.3.1944 do Teheránu. 

Tam si pro ně přiletěli Sověti a cestě do Moskvy tak už nestála žádné pozemní překážka. 

O to více nepříjemností však mohla natropit ta nad zemí, počasí. Dokonce první skupina (škpt. Fajtl, kpt. Rejthar, por. Sehnal, por. Chábera, ppor. Řezníček, ppor. Šrom, ppor. Kocfelda, rtm. Skopal, rtm. Valoušek a rtm. Vendl) letící Dakotou do Moskvy 2.4.1944 přistávala za sněhové vánice a vzápětí po přistání stroje bylo letiště kvůli špatnému počasí uzavřeno.

12.4.1944 odletěli por. Stehlík, por. Borovec a rtm. Vaculík.

Během několika dní aklimatizace po příletu do Moskvy se zdokonalovali v ruštině, kterou se začali učit již v Anglii před odjezdem. Jazykové přípravě se věnovali i během cesty. František Fajtl ve svých memoárech zmiňuje, že se našli i tací, kteří radili s výukou ruštiny raději počkat, kdyby je náhodou potopili. Nebo se chtěli zdokonalovat v angličtině, kvůli australským zdravotním sestřičkám plujícím na stejné lodi. Velitel ale navrhovatele alternativních postupů přesvědčil o tom, co je pro jednotku v danou chvíli důležitější a všichni tedy sáhli po té správné učebnici. Nakonec vše dobře dopadlo a naši piloti si zanedlouho v novém působišti se svými školiteli ze sovětského letectva dobře rozuměli.

Přeškolování na sovětskou techniku bylo zahájeno 17.4.1944 na letišti v Ivanovu. Intenzivní teoretická výuka probíhala rychle. A za pár dní si už mohli stíhači poprvé osahat přidělené letouny, nové Lavočkiny La-5FN, zatím na zemi v hangáru. Bývalé příslušníky RAF, "rozmazlené" poctivou celokovovou konstrukcí spitfirů, zprvu zaskočila téměř výhradně dřevěná stavba lavoček s potahem z bakelizované překližky. Pro pocit bezpečí též postrádali gyroskopické přístroje, konkrétně umělý horizont a gyrokompas. A dílenské zpracování zdaleka nedosahovalo standardu západních ekvivalentů.

Létat se začalo první květnové dny roku 1944, nejprve na dvoumístných cvičných La-5FN UTI. V době zahájení létání 3.5.1944 zároveň vznikla 128. československá stíhací peruť (128. Čechoslovackaja otdělnaja istrebitělnaja aviacionaja eskadrila) jejíž vznik byl oficiálně oznámen 22.5.1944, tvořená právě školenými piloty. 

Počet stíhačů v jednotce se vzápětí zvýšil na 22 o dva piloty Letky 13 Slovenských vzdušných zbraní, kteří dezertovali 9.9.1943 k Sověům. Ti byli přeškolení v letecké škole ve Vjaznikách. 

K 16.5.1944 měl pluk ve stavu 22 kusů La-5FN.

Všichni se 18.5.1944 přesunuli na letiště Kubinka Aэродром Кубинка. Piloti již přeletěli na nových stíhačkách.

Poručík František Chábera rozděluje pilotům úlohy. Zleva: Vendl, Hlučka, Konfelda, Mráz, Motyčka, Chábera, Šrom.

Cvičný let v roji. V Lavočce "bílá 71" je podporučík Šrom, v "bílé 23, na pravé straně zakrytou 2 a na levé straně zakrytou 3" později 23 s malou hvězdičkou podporučík Vendl. Zdroj.

Sovětští instruktoři a čeští piloti. Křížkem jsou označeni čs. letci, kteří padnou na Slovensku během SNP. Zdroj.

Volný čas pilotů v kasárnách v Kubince. Zleva: Stehlík, Dobrovodský, Borovec, Motyčka, Šrom, Loucký, Vendl, Mráz a stojící Chábera.

Nerozlučné „dvojčata“ rotmistři Bohuslav Mráz a František Vaculík u řeky Moskva v Kubince. Oba padli na Slovensku při útoku na pozemní cíle.

Šest týdnů po zahájení byla celá procedura přeškolování na konci května ukončena komplexními zkouškami a peruť získala status bojeschopné jednotky. 

Koncom mája 1944 sa mal ukončiť výcvik vo Vjaznikách 20 pilotov a 10 vojakov zo školy leteckých mechanikov vo Volsku.

Ve dnech 1.-15.6.1944 byla skupina přeformována na 1. československý samostatný stíhací letecký pluk (1. Čechoslovackij otdělnyj istrebitělnyj aviacionnyj polk) (měl prozatím jen dvě letky místo plánovaných tří). Výzbroj pluku tehdy tvořilo 22 ks stíhacích letadel Lavočkin La-5FN. Ve stavu se dále nacházely 3 kusy spojovacích dvouplošníků Po-2. Podřízen byl 6 заб. V horizontu dvou až tří měsíců se totiž počítalo s ukončením pilotního a stíhacího výcviku zájemců z řad Svobodova armádního sboru v leteckém učilišti ve Vjaznikách, což se nakonec mírně protáhlo.

Slavnostní přehlídka pluku na letišti v Kubince 19.7.1944. Na snímku je sovětský pozemní personál.

Letiště v Kubince 20.7.1944. Odlet na frontu. Prostřední z třech postav v otevřeném terénu je velitel 6 заб plukovník Šumov. Dohlíží, aby se startovalo po dvojicích.

Letecký pluk byl po stránce vojenské a kázeňské podřízen 1. čs. armádnímu sboru, po stránce taktické a operační spadal od 20.7.1944 pod pravomoc sovětského leteckého svazku 2 ВА.

22.7.1944 za letounem Pe-2 přiletěli na letiště Плоскиров Proskurov dnes Хмельни́цький na Ukrajině.

Na letišti v Proskurove 28.7.1944, poručík Antonov a podporučík Skopal.

V Proskurově navštívil 1. československý stíhací pluk v SSSR generál Jan Kratochvíl (uprostřed).

Dlouhé léto naši piloti netrpělivě očekávali, co se konečně bude dít. Sice byli přesunuti více na západ, blíže k frontě, ale to bylo asi tak vše.

2.8.1944 z letiště Tri Duby uletěl He 111 "S-82". Velitel (stíhací) pilot stotník Koza, pilot čtk. Jozef Mikuš, pozorovatelé por. let. v zálohe Teodor Baláž a por. let. Belo Roháľ spolu s des. Robertom Vesperínym (žiak ŠLD), slob. Václavom Fejkom, nadporučík pechoty neznámeho mena a neznámy civilista). Ve zmatku zapříčeněným zapadnutím letadla K. Šmidke zůstal na letišti. Přistáli na poli asi 20 km od letiště Kunča, oblast Kamenec Podolský. Tam ho po obědě náhodně objevil pilot Po-2. N. G. Kovtych od 23. OAP. GVF.

4.8.1944 z letiska Mokraď pilot major M. Lisický, K. Šmidke, pplk. Dr. M. Ferjenčík, npor. V. Gabriš a rtk. A. Počiatok v lietadle Fw 58 B Weihe WNr. 454 odleteli do Sovietskeho zväzu aj s takzvaným ″Čatlošovým memorandom″. Organizátorom celej akcie bol stotník Ján Juraj Stanek. Po prelete fronty lietadlo v poriadku pristálo za Lvom v Čortkove. Dôstojníci s pplk. Dr. M. Ferjenčíkom mali odovzdať dôležité plány Červenej armáde, ktorú zastupoval veliteľ 4. ukrajinského frontu gen. Ivan Jefimovič Petrov. Po uvitani delegacie na letisku boli jej predstavitelia odvezení na ďalšie rokovania do Moskvy.

Od 7.8.1944 byl 1. čs. sslp podřízen 8 ВА.

Nepřicházející operační nasazení u nich vyvolávalo pocity trudomyslnosti. Marně se snažili alespoň rozptýlit koupáním v řece, chytáním ryb nebo sběrem hub. Stejné výsledky mělo hraní fotbalu nebo volejbalu, nepomáhal tedy ani obligátní nástroj doporučovaný v podobných případech.

Od 28.8.1944 byl 1. čs. sslp podřízen 2 ВА. Do 1.11.1944.

29.8.1944 uleteli z Trenčína na fotogrametrickom Fw 189 "309" príslušníci tamojšieho detašmánu. Jeho posádka, rtm. Havran a Košíál, pristála 28.7.1944 v Trenčianskych Biskupiciach pre poruchu pravého motora. Opravu a výmenu sviečok vykonal mechanik J. Sedlický, ktorý bol zasvätený do príprav na úlet des. Soliarom. Stroj na odlet pripravovali spolu s J. Setvákom a G. Kurpeľom. Na druhý deň odštartovali presne o 12.00 hod. Na poslednú chvíľu vliezli do lietadla aj žiaci VVI Lesnický a Bartoš. Pri prelete frontového pásma lietadlo prenasledovala protilietadlová palba z oboch strán. Pilot sa pokúsil pristáť pri mestečku Mielec. Vtedy začali na lietadlo páliť aj štyria ruskí stíhači, no nikto nebol zranený. Až následná strelba ruských pešiakov zranila J. Sedlického a Š. Lesnického.

29.8.1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Nebudeme zde rozebírat, že kvůli neuváženým činům partyzánských oddílů řízených z Moskvy bylo toto zahájení poněkud předčasné, před dokončením všech potřebných příprav. A jako by to nestačilo, hned druhý den Němci odzbrojili dvě divize tzv. Východoslovenské armády, se kterými se počítalo, že otevřou karpatské průsmyky pro rychlý postup Rudé armády na Slovensko.

30.8.1944 zprávu o SNP zachytil Pavel Kocfelda při poslechu radiopřijímače. Zpráva zapůsobila jako blesk z čistého nebe a během okamžiku o ní věděl celý pluk. Teď teprve stíhači neměli stání a chtěli být co nejdříve operačně nasazeni, nejlépe přímo z povstaleckého území. Samozřejmě se nemohli jen tak sebrat, naskákat do letadel a odletět kam je srdce táhlo. Museli čekat na rozkaz velitelství 2 ВА, pod kterou náš pluk patřil.

31.8.1944 z Prešova odletělo směrem na Lvov celkem 26 slovenských letadel s 79 letci na palubě. Zdroj.

Fi 156 C-3 major J. Trnka, zástupce velitele Východoslovenskej armády plk. gšt. V. Talský

Fw 189 A-2 "310" letec stot. R. Galbavý, npor. J. Samaš, rtk. T. Bardiovský, slob. A. Meško

Fw 189 A-2 "315" rtk. J. Holka, por. K. Harvan, rtk. M. Jankovič, slob. P. Majstrík

Fw 189 A-2 "316" rtk. J. Slivka, stot. P. Gašparovič, slob. F. Štulák, des. M. Bališ, slob. Š. Sloznek, (poté SNP)

Fw 189 A-2 "327" rtk. J. Videršpan, čtk. F. Miškovič, slob. E. Rizman, slob. L. Libo.

Fw 189 A-2 "328" rtk. O. Hauliš, por. Š. Džunko, rtk. J. Galba, slob. L. Bergar, slob. C. Hlaveň, des. K. Zeleník

Fw 189 A-2 "340" rtk. L. Pivarček, npor. Š. Galbavý, slob. J. Mejo, slob. P. Šukala, slob. Š. Jurkovič, (poté SNP a zpět)

Bf 109 G-6 WNr. 161742 "bílá 7" František Hanovec ?

Bf 109 G-6 WNr. 161725 Ján Horváth ?

Letov Š.328

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328 

Letov Š.328.17 s letcem Michalem Jackom měl nehodu při vzletu. 

Avia B.534 Martin Žiaran ?

Avia B.534 Jozef Páleníček

Avia B.534

Avia Bk.534

Kl 35 D

Kl 35 D

Fw 58 C-2

Fw 44 Stieglitz WNr. 637 s letci Bf 109 Palatickým a Geletkom

Praga E.39G s letci Božíkem a čatníkom Čavojským

Junkers W 34 hi

Fi 156 C-3

Další letci, kteří uletěli: Štefan Kozáček, ...

, , .

31.8.1944 z Spišské Nové Vsi uletěl Mikuláš Guljanič a J. Šimek s Kl 35 D, František Wagner a Jozef Gurský s Š.328.

Povstalcům nepomohly ani zbrklé úlety slovenských letců na východ. To hned v počátku oslabilo tvořící se povstalecké letectvo, tzv. Kombinovanou letku. Sovietski vojaci slovenských letcov odviezli nákladnými autami asi 80 km JZ od Ľvova do dedinky Opary pri Drogobiči. Zišlo sa tam 67 Slovákov. Boli ubytovaní v malých drevených barakoch na slame s biednou stravou. Do 4.9.1944 to bola nevyhlásená internácia. Následne boli dopravení späť na nákladných autách do Ľvova, kde sa stretli s veliteľom mjr. Júliusom Trnkom.  Zdroj.

Letecký most na pomoc SNP.

5.9.1944 rozkaz k přeletu z Proskurova do Stubna. 

7.9.1944 před přeletem 1. čs. sslp na letiště Stubno v Polsku. La-5FN "bílá 20" ppor. Motyčka, vzadu La-5FN "bílá 69" ppor. Valouška. Zdroj.

Dům v Stubne, ve kterém byli ubytováni piloti pluku.

Sovětští herci přišli pobavit československo-sovětskou posádku na letišti v Stubně.

František Fajtl.

Velitel pluku František Fajtl s La-5FN "bílá 58", jeho zástupce Jan Klán  s La-5FN "bílá 39" a velitelé obou perutí pluku Josef Stehlík s La-5FN "bílá 88" a František Chábera s La-5FN "bílá 02" přistáli k večeru v 18.55 hod. na letecké základně Tri Duby. Ihned provedli zhodnocení situace, včetně prohlídky nedalekého polního letiště Zolná, nedávno připraveného úpravou vhodné louky. Za působiště pluku zvolili právě Zolnou, která byla nenápadná a bezpečnější než německými bombardéry často navštěvované Tri Duby.

16.9.1944 se tři piloti nabití informacemi vrátili zpět do Stubna. Stehlík zůstal již na Slovensku, neboť si předchozího dne samou radostí při výskoku z letounu na domácí půdě vymkl kotník.

Po podání hlášení rozhodl velitel 2 ВА generál Krasovský o přesunu celého pluku (to je 22 letounů).

 17.9.1944 Tomáš Motyčka s La-5N "20" připraven k odletu z letiště Krosno na polní letiště Zolná. Zdroj.

Další jejich činnost na stránkách Zolná a Tri Duby. Rudolf Borovec byl přepraven na Slovensko v noci leteckým mostem.

22.9.1944 došlo k přesunu slovenských letců ze Lvova do Перемышль Przemyśl. Sovietska strana rozhodla, aby slovenskí letci prelietli svoje letu schopné stroje z Ľvova k Przemyšlu na letisko Torki, kde sa malo uskutočniť organizované preškolenie na sovietske lietadlá. Napriek ohlásenému príletu slovenských lietadiel spustila sovietska protilietadlová obrana na lietadlá prudkú priehradnú paľbu. Tri lietadlá zostrelili, tri poškodili. Zdroj. Zdroj uvádí datum 15.9.1944.

Slovenští letci absolvovali výcvik na letisku Torki u 41 оутап, ktorému velil plukovník Golovačev. Nacvičovali lety v dvojčlennom roji na letounech Il-2. Zdroj. Pri tomto výcviku musel núdzovo pristáť na brucho jeden Il-2, jehož motor vynechal. Rtk. Jozef Holka vyviazol bez zranenia.  Zdroj.

Od 13.10.1944 škpt. Klán byl velitelem Čs. výcvikového střediska na letišti Перемышль Przemyśl. Zde vznikla nová 3. letka pluku. Měla deset La-5FN a deset pilotů, kteří vyčkávali na příznivé počasí, aby přelétli posílit zbytky pluku na Troch Duboch. Beznadějná situace povstalců a jejich porážka však plán zhatila.

Čs. výcvikové středisko, ve kterém se připravovalo k zasazení do bojů na frontě celkem již 112 pilotů a 43 leteckých pozorovatelů, však již, vzhledem k nepříznivému vývoji SNP, nestačilo splnit svůj hlavní úkol - doplnit 1. čs. stíhací letecký pluk dvěma novými perutěmi a zajistit vycvičení a odlet dalších zbylých letců na Slovensko. V popisované době už také končil ve Vjaznikách výcvik dvaceti československých pilotů určených pro stíhací letouny La-5 a bitevníky Il-2 a 82 frekventantů procházelo základním pilotním výcvikem v Telavi s předpokladem, že 12 jich půjde do kurzu stíhačů, 35 bude vyškoleno k pilotáži bitevníků a stejný počet bude vycvičen pro bombardovací letouny Pe-2. Z jednotek armádního sboru bylo přibližně 80 mužů odesláno do sovětských leteckých škol pro střelce, radiotelegrafisty a mechaniky."

V noci z 13. na 14.10.1944 letouny Li-2 z letiště Tri Duby přepravily 42 slovenských letců k Rudé armádě. Zdroj. 

17.10.1944 bol rtk. Jozef Holka zaradený do čs. brannej moci v ZSSR po vykonaní odvodu u čs. Náhradného pluku, kde mu bola priznaná hodnosť rotného, ďalej slúžiaceho. 

V průběhu Slovenského národního povstání přeletěla k Rudé armádě svazu skupina 108 slovenských letců, k těmto letcům se postupně přidávali slovenští piloti, kteří přeběhli, nebo byli odtransportováni ze Slovenska letecky.

25.10.1944 1. čs. sslp odletěl ze Slovenska zpět k Rudé armádě. Na poslední chvíli byl evakuován také ppor. Tocauer, který odletěl na palubě transportního Junkersu W 34 hi od Kombinované letky. Ten odvezl do Przemyślu pět letců.

Fw 56 C-2 s posádkou rtk. Jakab, čat. Bunda, rtm. Dubeň a čat. Gajdoš přeletěla do Przemyšlu. Prelet sa podaril až na druhýkrát, po prvom štarte na Focke Wulfe vysadil jeden motor a museli sa vrátiť na Tri Duby. Po oprave a opätovnom štarte úspešne doleteli nad frontovú líniu, kde sa dostali do protilietadlovej paľby a zaútočila na nich dvojica sovietskych La-5. Po vystrelení signálnych rakiet stíhači prerušili útok a naviedli ich na letisko.

Poté bylo letounu přemalovány znaky a letoun byl zařazen k 1. čs. sld, kde byl využíván ke kurýrním letům.

Shromáždění na letišti Переворск Пшеворск Przeworsk-Chalupki. Zde se opět formoval 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. Jako první přiletěl z letiště Stryj roj škpt. Fajtla. Ten o osudech ostatních pilotů neměl žádné zprávy.

27.10.1944 se škpt. F. Fajtl dostavil na velitelské stanoviště 2 ВА. Generálplukovník Krasovskij ho ustanovil velitelem všech letců v Przemyślu, z nichž měl formovat dva pluky stíhací a jeden bitevní.

28.10.1944 dostal 1. čs. sslp čestný název Zvolenský.

29.10. 1944 v Przewórsku k 1. čs. sslp hlásil příchod šrtm. Alois Huňavý s první skupinou třinácti slovenských leteckých techniků a mechaniků. K pluku se vraceli i původní sovětští příslušníci pozemního personálu, kteří byli před pádem povstání letecky evakuováni do sovětského týlu. Byli mezi nimi i npor. Vinogradov, por. Kaplun, por. Baniněr, ppor. Šumil ov, kpt. Karandajev a další.

Až 29.10.1944 Fajtl obdržel šifrovaný telegram, v němž mu bylo oznámeno přistání npor. Stehlíka, ppor. Štičky, Vendla, Valouška, Hlučky a rtm. Dobrovodského v rajónu Oradea Mare a ppor. Kocfeldy v rajónu Arad v Rumunsku. Z Oradea Mare měl následovat přesun pilotů do Przewórsku.

Již 29.10.1944 došlo ke změně. Velitelem všech čs. letců v Przemyślu se stal pplk. let. Ludvík Budín, služebně nejstarší a hodností nejvyšší důstojník, který byl v dané oblasti k dispozici. Stalo se tak z rozkazu velitele 1. čs. armádního sboru v SSSR, brig. gen. Ludvíka Svobody. Škpt. Fatl zuřil.

1.11.1944 dopoledne do Przewórsku přiletěla čtveřice ve složení npor. Stehlík, ppor. Štička, ppor. Vendl a ppor. Valoušek se svými nepoškozenými Lavočkiny "bílá 39", "bílá 12", "bílá 23 s malou hvězdičkou" a "bílá  69", pro ppor. Hlučku, ppor. Kocfeldu a rtm. Dobrovodského nastala složitější situace a počátek anabáze k jednotce po suchu. "Bílá 24" Stanislava Hlučky, poškozená při nouzovém přistání, byla sice převezena na zdejší letiště, ale nemohla zde být opravena. Proto ponechána v prostoru Oradea Mare a její pilot se s ní později již neshledal. Stejný osud měly i letouny "bílá  12" a "bílá 19" rtm. Dobrovodského a ppor. Kocfeldy. Původně se uvažovalo, že pro tyto tři piloty pošlou bývalý slovenský lehký transportní Junkers W 34hi, který se po přeletu ze Slovenska nacházel v Przemyślu. Tento záměr však nevyšel. Piloti hledali různé cesty a trvalo poměrně dlouho, než se jim podařilo zajistit přesun, ale piloti se nenudili. Ubytování bylo přepychové a měli plno příležitostí ke společenskému vyžití. O všechno se postarali sovětští letci. Nakonec byli z letiště Oradea Mare přepraveni na palubě rumunského Junkersu Ju 52/3m alespoň do Satu Mare, ale odtud už museli ke svému pluku putovat po zemi. Pokračovali povozem, na drezíně, pěšky či osobním autem. Ústup ze Slovenska pro ně definitivně skončil až 3.12.1944, kdy po řadě dobrodružství konečně dorazili do Przewórska.

Rozhodnutím velitele 2 ВА, genplk. Stěpana A. Krasovského, z 1.11.1944 byl původní plán zredukován ze čtyř na tři pluky. 

7.11.1944 letouny 1. čs. sslp na letišti Przeworsk. Zdroj.

"Ohlášeni čs. stíhací piloti vycvičeni ve ... Vjaznikách dorazili do Przeworska 1.12.1944: ppor. Ladislav Smejkal, rtm Josef Němeček, svob. Ondřej Kostík, Marcel Habaj, Josef Síč a voj. Václav Djačuk."

6.12.1944 svob. Jozef Síč zahynul v letounu La-5FN "bílá 39". Des. Jozef Síč pochádzal z Košíc, bojoval (nútene) v maďarskej armáde, v roku 1943 prebehol na sovietsku stranu s viacerými Slovákmi. Z Buzuluku ho poslali do pilotnej školy vo Vjaznikách. Odtiaľ ho medzi prvými absolventmi poslali na front a 1.12.1944 dorazil k 1. čs sslp. Zahynul v Przeworsku 6.12.1944, lietadlo stratilo rýchlosť, pretože bez dostatočnej rýchlosti vykonal stúpavú zatáčku. V ten deň letel ako číslo V. Djačuka. (Slovenské letectvo 1944-1945, str. 227)

Po následném přepodřízení 8 ВА (došlo k němu 7.12.1944) její velitel, genpor. Vasilij Nikolajevič Ždanov, vydal 18.12.1944 rozkaz designovanému veliteli, pplk. Ludvíkovi Budínovi, aby k 25.1.1945 zformoval 1. československou smíšenou leteckou divizi. Měla být složena z velitelství, dvou stíhacích (1. a 2.) a jednoho bitevního leteckého pluku (3.), dále měla mít spojovací rotu, pojízdné letecké dílny a vojenskou polní poštu.

V názorově nesourodém celku příslušníků čs. 1. čs. smíšené letecké divize se odlišovali letci z Anglie, vyznačující se odůvodněně kritickým vztahem k dogmatickému myšlení a podezíravosti Sovětů, Volynští Češi s jasnými protisovětskými názory, Slováci namnoze infikovaní protičeskou nevraživostí a hlásící se k heslu ´Na Slovensku po Slovensku´, nakonec i čeští čechoslovakisté se sklonem obviňovat Slováky z rozvratnictví a vytýkat jim spolupráci s Němci, několik málo komunistů náchylných k obviňování kdekoho z antisovětismu, a navíc ještě příslušníci sovětského pozemního personálu, z nichž někteří se těžko sžívali s česko-slovenským prostředím, podezíraným z buržoazních přežitků. (Historickým podkladem pro informace jsou zde informace i z deníku 1. čs. armádního sboru a jeho brigád a z deníků čs. 1. smíšené letecké divize). Zdroj.

Na základe Dôverného rozkazu č. 119 1.čs. AZ v ZSSR bol rtk. Jozef Holka dňom 1.1.1945 vymenovaný za rotmajstra letectva. Zdroj.

Pro urychlení přeškolování slovenských stíhačů, z nichž někteří neměli s moderními typy zkušenosti, bylo třeba dvoumístných La-5UTI, které ovšem byly nedostatkovou komoditou. Zpočátku vznikající divize používala dva dvoumístné La-5UTI Ла-5УТИ a z nouze i dva dvoumístné Jaky-7, dočasně zapůjčené Sověty. Začátkem ledna 1945 byl plk. Budínem předán rozkaz od velitele 8 ВА generála Ždanova (z 1.1.1945 šifr. N3/š.), podle kterého měly čtyři letci odjet pro vlastní letouny až do vzdálené Penzy Пенза do Státního leteckého závodu č. 163 a odtud je přelétnout k divizi.  Na bezmála měsíc trvající a dva tisíce kilometrů dlouhou cestu vyrazil por. Šrom, ppor. Hlučka, ppor. Valoušek a ppor. Dobrovodský a čtyři sovětští mechanici (Šembor, Štitkov, Kononov a Martemjanov) v třicetistupňových mrazech 6.1.1945. Skupina cestovala vlakem ze Lvova přes Kyjev, Brjansk a Moskvu, kam po mnoha dobrodružstvích dorazila 10.1.1945. Po dvou dnech pokračovali v cestě a v Penze, ve Státním leteckém závodě č. 163, se piloti s mechaniky hlásili 14.1.1945. Osm dní trvalo, než zdejší technici odstranili četné závady na všech čtyřech ("42", "15", "17" a "52") dvoumístných La-5UTI. Proto se mezitím ubytovali ve městě v hotelu Gostinica No. 1 a zpátky odstartovali až 22.1.1945. Letěli trasou Penza – Raskazovo – Voroněž – Kursk – Pryluky – Skomorochy – Lvov – Przemyśl a cestou okusili pověstnou ruskou zimu v mnoha variacích, která jim poměrně komplikovala přesun. Proto na letiště v Przemyślu dorazili teprve 1.2.1945, po mnoha počasím vynucených přestávkách. MAPA.

  Přelet dvojice cvičných La-5UTI "42" a "17". Zdroj.

V rámci organizování divize se její součásti, dosud rozptýlené po Haliči, soustředily v Przemyślu, kde se vedle výcvikového střediska formoval 2. čs. stíhací letecký pluk; 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk se tam ve dnech 5. až 9.1.1945 přesunul z Przewórska a formovaný Guljaničův 3. čs. bitevní letecký pluk již 7.12.1944 ze Stubna. Avšak přednost ve výcviku dostaly 1. stíhací a 3. bitevní pluk, zatímco 2. stíhací pluk měl fungovat jako záložní a na frontu měl být poslán okamžitě, jakmile to stav jeho vycvičenosti dovolí.

Od 5.1.1945 byl 1. čs. sslp na letišti Przemyśl. Ten den dorazila ještě skupina čs. letců a pozemních specialistů z Velké Británie, kteří byli původně určení pro Velitelství osvobozeného území, kde měli technicky zabezpečovat provozování letecké dopravy.

16.1.1945 major Starčenko preskúšal letcov, medzi inými aj rotmajstra letectva Jozefa Holku na inštruktorov pre lietadlá Il-2. Po vymenovaní sa rotmajster letectva Jozef Holka ihneď začal podieľať na výcviku pilotov. Zdroj.

La-5FN "84" na letišti Przemyśl. Kdy? Zdroj.

25.1.1945 vznikla 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR. Divize byla podřízena 8 ВА.

• Štáb divize:
  Velitel divize pplk. Ludvík Budín
  Zástupce velitele mjr. Mikuláš Lisický
  Náčelník štábu škpt. Ján Klán
  Šturman mjr. František Rypl
  Inspektor letecké techniky kpt. Jozef Páleníček
  
• 1. čs. stíhací letecký pluk
  Velitel pluku škpt. František Fajtl
  Zástupce velitele kpt. Ludovít Koza
  Náčelník štábu npor. Viktor Cvacho
  Velitel 1. letky npor. František Chábera
  Velitel 2. letky por. Leopold Šrom
  Velitel 3. letky kpt. Jozef Kolembus
  Šturman npor. Michal Minka
  Střelecký důstojník por. Jiří Řezníček
  
• 2. čs. stíhací letecký pluk
  Velitel pluku mj. Ivan Haluzický
  Zástupce velitele npor. Josef Stehlík
  Náčelník štábu mj. Lebeděv (později nahrazen npor. Jánem Samašem)
  Navigátor npor. František Loucký
  Velitel 1. letky kpt. Teodor Obuch
  Velitel 2. letky ppor. František Štička
  Velitel 3. letky ppor. Pavel Kocfelda
  
• 3. čs. bitevní letecký pluk
  Velitel pluku mj. Mikuláš Guljanič
  Zástupce velitele kpt. František Wágner
  Náčelník štábu škpt. Antonín Navrátil
  Šturman kpt. Béla Kubica
  Inženýr pluku kpt. Demenkov
  Velitel 1. letky kpt. Osvald Fencl
  Velitel 2. letky kpt. Josef Nižňanský
  Velitel 3. letky kpt. Mikuláš Šinglovič
  Šéflékař npor. MUDr. Karol Büchler

K 25.1.1945 mal 3. čs. blp 3 perute lietadiel Il-2, 40 pilotov a 42 palubných strelcov. Pluku velil major Mikuláš Guljanič. Zdroj

S ohledem na nezpůsobilost letiště (únorová vlna náhlého oteplení plochu rozbahnila), nedostatek jiných okolních ploch i na to, že výcvik 1. a 3. pluku se již chýlil k závěru, rozhodl velitel 8 ВА přesunout divizi blíže k frontě, která se po sovětské lednové generální ofenzívě stále více vzdalovala západním směrem. Počínaje 20.2.1945 se začala divize přesunovat z Przemyślu dále na jihozápad, do okolí Krosna, konkrétně na letiště Iwonicz nebo také Iwonicz-Krościenko, které se nacházelo sedm kilometrů jihovýchodně od něj. V důsledku zhoršeného počasí a téměř katastrofálnímu stavu komunikací byl přesun dokončen až 4.3.1945. 

1. čs. slp a 2. čs. slp byly ubytovány ve vesnici Kroścenko, ležící za říčkou Wisloka, štáb divize se nacházel v Kroścenku i Iwoniczi a 3. čs. blp v blízkém Haczówě. Divize tak byla blízko polsko-československé hranice, přibližně dvacet až třicet kilometrů od Dukelského průsmyku.

15.3.1945 bol rotmajster letectva Jozef Holka premiestnený k 1. čs. zmiešanej leteckej divízií. Zdroj.

V dubnu byl výcvik 1. čs. slp a 3. čs. blp u konce. Na základě rozkazu velitele sovětské 8 ВА z 6.4.1945 se pak oba pluky společně s velitelstvím divize ve dnech 7. a 11.4.1945 přesunuly blíže k frontové linii, na 210 kilometrů vzdálené letiště Kattowitz Udetfeld (?), Катовице, Katowice. 

S 2. čs. slp, který měl stále spíše operačně-výcvikový charakter a dosud nedisponoval vlastními letouny (létal na strojích od sovětského 41 оутап), se přesunul na letiště Flughafen Krakau-Balice Kraków-Balice v Polsku, přibližně 9 kilometrů západně od Krakova. Pluk zde dokončoval výcvik, ale do ukončení bojů nestihl dosáhnout operačního statutu.

Dvojice příslušníků 1. čs. smíšené letecké divize v Krakově krátce před započetím ostravsko-opavské operace

Letoun La-7 "49" s nápisem Горьковский рабочий na letišti Balice, patřící 2. čs. slp.

, .

Kdy a kde? , Zdroj Karol Farský * 4.11.1921.

Pless Pleß Pszczyna

Poremba Poręba

Birken Brzeźce

MAPA míst kde útočila 1. čs. smld.

Letiště Katowice příliš nevyhovovalo, a proto došlo 12. a 13.4. 1945 k dalšímu přesunu, tentokrát na přífrontové polní letiště Poręba, vzdálené asi 30 kilometrů na jih od Katowic. Zde již asi od 12.4.1945 působil 87 гоап ГВФ, 8 ВА, který se přesunul z letiště Bielsko. S letouny Po-2  prováděl průzkum. Brzy se přesunul na letiště Mozern(?). Deník letecké armády.

V dubnu 1945 z letiště Katowice do obce Pszczyna v Polsku se přesunulo velitelství 1. čs. smíšené letecké divize, 8 ВА.

13.4.1945 z Katowitz přiletěl 1. československý stíhací letecký pluk / 1-й чехословацкый истребительный авиационный полк a 3. československý bitevný letecký pluk / 3-й чехословацкой штурмовой авиационный полк. Přiletělo 33 letounů Il-2 s 26 bojovými osádkami (ostatní ještě dokončovaly výcvik a neměly povoleny samostatné lety) a 18 stíhačů.

, Hobby Historie č. 42/2018

14.4.1945 odpoledne v 16.15 hod. (moskevský čas, skutečný 14.15 hod.) odstartovalo k první bojové akci osm československých Il-2. Jejich skupinu tehdy vedl sovětský mjr. Starčenko. Skupinu doprovodilo devět Fajtlových La-5FN již  s úkolem napadnout německé protiletadlové baterie u obce Olza (severně Bohumína). Každý bitevník nesl kromě 400 kg pum i čtyři raketové střely RS-82. Nálet se později ještě opakoval a ve druhé vlně zaútočilo na německá postavení sedm bitevních a devět stíhacích letounů pod velením sovětského mjr. Kozlovského a kpt. Kozy. Oba nálety Sověti vyhodnotili jako úspěšné a obešly se v podstatě beze ztrát, pouze při druhém startu narazil osmý Iljušin do zaparkovaného letounu a oba stroje byly poškozeny. Doba letů všech 15 vzletů 3. čs. blp činila celkově 14 hodin a 17 minut.

  Kdy a kde?

15.4.1945 vzlétly československé Il-2 v devíti a desetičlenných formacích celkem do šesti útoků, přičemž napadly německé kolony a soustředění vojska u Dolního Benešova, Bělé, Závady (okres Karviná), nádraží Smolkov, most přes Odru u obce Olza a postavení flaku u Kreuzendorf Krzyżanowic. Zničily přitom dvě desítky nákladních automobilů, pět povozů, dvě baterie polního dělostřelectva a umlčely větší počet protiletadlových prostředků. Též na živé síle způsobily protivníkovi značné ztráty, protože jen při prvních třech letech vyřadily více jak 100 jeho vojáků. Stíhač rtm. Ondrej Kostík od 1. čs. slp poškodil ve vzdušném souboji jeden Fw 190, ale i jeho letoun inkasoval několik zásahů. I krátce předtím, při útoku na Smolkov, se objevily dva nepřátelské Bf 109, naštěstí nedošlo k palbě. Posádky 3. čs. blp si připsaly na konto 57 vzletů, ve vzduchu strávily 54 hodin a 36 minut. Protiletadlová obrana zasáhla celkem 20 čs. strojů, žádný z nich ale neutrpěl vážné škody, ani nedošlo ke zranění letců.

16.4.1945 se intenzita bojové činnosti nijak nezmenšila, protože 3. čs. blp provedl osm náletů na cíle u obcí Olza, Uchylsko a Odra. Nejvýznamnějším úspěchem se stalo zničení mostu přes řeku Odru a sestřel nepřátelského letounu typu Fw 190 v prostoru nad obcí Olza. Ten pronikl do sestavy bitevních letounů a napadl stroj rtn. Videršpána s číslem 14 na kýlovce. Videršpánův střelec rtn. Husmann dokázal včas zahájit palbu z kulometu UBS, a ačkoli zraněn, zasáhl "Fokra" tak, že se z něj začalo kouřit a zmizel z dohledu. Těžce poškozený bitevník pak jeho pilot dotáhl až k Porebě a přistál zde na břicho. Sestřel protivníka potvrdil náčelník štábu 107. střeleckého sboru plk. Antonov, protože Husmannem zasažený stroj se zřítil do oblasti, kde měl tento sbor své pozice. Na konci třetího dne bojů, kdy se "létajícím tankistům" dostalo pochvaly za úspěšné splnění bojových úkolů od sovětských "návodčíků", vzrostl počet vzletů o 56 v trvání 47 hodin a 26 minut.

Letoun Fw 190 dopadl 1 km jihovýchodně Olzy - SZ Bohumína.  Za nejpravděpodobnější Husmanovu oběť označuje Feldwebela Maxe Rahofera od bitevní Stab III./SG 4 ze Stichovic, který podle německých záznamů zmizel v této oblasti. Letěl na letounu Fw 190 F-8 WN. 586683 "<1". 

V následujícím období se začalo horšit počasí a nasazení čs. bitevníků začalo postupně procházet obdobím útlumu.

17.4.1945 letouny startovaly sedmkrát, z toho dvakrát k průzkumu oblasti Dolní Benešova a Olzy. Odpoledne zaútočily na postavení polního i protiletadlového dělostřelectva u obcí Kopytov, Gorzyczki a Uchysko, kde pobily asi 85 nepřátelských vojáků. Kromě silné palby ze země, jež zasáhla několik "Ilů", musely zasáhnout i Lavočkiny od 1. čs. slp. Kpt. Koza prodělal nerovný boj se čtyřmi Bf 109 a jednoho protivníka poškodil, pak se k němu štěstí obrátilo zády a sám se zasaženým strojem musel unikat přízemním letem. 3. čs. blp absolvoval 31 vzletů o délce 25 hodin a 43 minut.

18.4.1945, kdy panovalo ještě horší počasí, zůstaly všechny čs. "létající tanky" na zemi a technici pluku čas využili k opravám, neboť v této době u jednotky zůstalo letuschopných 23 strojů z původních třiceti.

19.4.1945 letovou činnost limitovalo počasí, Iljušiny mohly vyrazit nad bojiště až odpoledne v 16 hodin. Přesto dokázaly absolvovat sedm útoků na cíle v obcích Zabelkau Zabełków, Kopytov a na nádraží v Novém Bohumíně. Skupiny o pěti až devíti Il-2 doprovázelo zpravidla šest stíhačů. 

3. čs. blp bohužel utrpěl i první ztráty, když byl při útoku na německé pozice v prostoru Závada - Petrovice u Karviné sestřelen flakem letoun Il-2 "23" s osádkou pilot rtm. Pavel Slatinský a střelec des. Ján Bilka, kteří zahynuli.  Podrobnosti. Letecká badatelna.

I další stroje se vrátily poznamenány zásahy. 3. čs. blp provedl 39 letů, což představovalo 29 hodin a 44 minut.

20.4.1945 již od devíti hodin ráno pokračovaly bitevníci v útocích do oblasti Zabelkau Zabełków a Bohumína. Posádkám Il-2 se podařilo severně od Bohumína zničit sklad munice, zapálit dvě cisterny s benzínem a umlčet tři protiletadlové baterie. Úspěch byl vykoupen poškozením letounu Il-2 "38". Jeho pilot por. Karol Novotný po zásahu motoru PL palbou dokázal stroj ještě několik chvil udržet ve vzduchu a přistál s odjištěnými pumami mezi frontové linie. Ani on, ani střelec des. Ladislav Leng přitom neutrpěli vážná zranění. Porouchaný Iljušin převezli technici 25.4.1945 zpět k pluku, opravili jej a díky tomu si jej i dnes můžeme prohlédnout v letecké expozici Leteckého muzea v Praze-Kbelích. S poškozením se z boje vrátilo na 40 % strojů. 

1. čs. slp přišel o jeden La-5FN. Při startu za silného bočního větru totiž se svým La-5FN "73" narazil npor. Michal Minka do letounu Il-2 na stojánce. Pilot na následky zranění cestou do nemocnice zemřel. 

3. čs. blp přišel o jeden Iljušin. Hustá mlha způsobila i ztrátu orientace dvou osádek, které přistály u Katowitz.

3. čs. blp startoval k celkem 27 letům o délce 22 hodin a 3 minuty. Počet bojeschopných strojů klesl na 19.

21.4.1945 dopoledne vzhledem ke zhoršujícím se povětrnostním podmínkám opustily Porębu jen dvě osmičlenné formace Il-2, v obou případech doprovázené šesticí La-5FN, a směřovaly na německé pozice u Bohumína a Zabełkówa. Úkol se osádkám podařilo splnit, cíle se po náletech ocitly v plamenech. Ztrátu, naštěstí jen materiální, zaznamenal i 3. čs. blp, protože PL dělostřelectvo zasáhlo stroj Il "35". Pilot rtm. Štefan Kozáček se při pokusu o nouzové přistání vyhýbal skupince lidí, přitom zavadil o terénní vlnu a svůj letoun rozbil. Jak pilot, tak i střelec des. Teodor Doktor utrpěli lehká zranění. Počet nalétaných hodin se zvýšil o 12 hodin a 56 minut.

22..4.1945 se kvůli počasí nelétalo.

23..4.1945 se kvůli počasí nelétalo.

24..4.1945 se kvůli počasí nelétalo.

25..4.1945 se kvůli počasí nelétalo.

26.4.1945 odpoledne se meteorologické podmínky zlepšily, vzlétli v tomto období pouze stíhači k průzkumným letům. Bylo to způsobeno tím, že 26.4.1945 ještě dostatečně nevyschla travnatá letištní plocha a že divize slavnostně přebírala bojovou zástavu, darovanou moskevskou Lomonosovovou univerzitou. 

Dakotou "292252" přiletěli zástupci čs. vlády , , , letouny La-5FN a vpravo tribuna s vlajkami ČSR a SSSR . Zdroj.

Letouny Il-2 .

27.4.1945 odpoledne se meteorologické podmínky zlepšily, vzlétli v tomto období pouze stíhači k průzkumným letům. Došlo k podstatným změnám situace na frontě, po téměř týdnu nečinnosti bylo nutné vyhledat pro bitevníky vhodné cíle. Technický personál dokázal v průběhu nečinnosti uvést téměř všechny Il-2 (konkrétně 26 z 28) do bojeschopného stavu.

28.4.1945 vystartovaly Il-2 do šesti akcí, opět ve skupinách po šesti až osmi s doprovodem stíhačů. Jedna dvojice provedla dokonce samostatný let bez ochrany stíhačů. Dopoledním cílem se staly dělostřelecké a minometné baterie u Ludgeřovic. Ty společně s dvěma bateriemi flaku zničila již první vlna, a proto druhou odchýlil pozemní návodčík na nedaleké Petřkovice. Další skupiny Il-2 zasáhly palebná postavení v Hlučíně, Lhotce, nákladové nádraží v Přívoze a přepravu přes Odru u Petřkovic. Skupině čs. letců, vedených velitelem III. eskadrily kpt. Mikulášem Šinglovičem se za přesné provedení úkolů opět dostalo pochvaly od pozemních vojsk. Bohužel zahynuli dva letci a dva utrpěli vážná zranění. 

Prvním mrtvým se stal rtm. Jarolím Gucman. Ten stačil ještě po zásahu flakem s hořícím letounem Il-2 "30" přistát na vlastní straně fronty a zřejmě tak zachránit život svému těžce zraněnému střelci des. Jánu Valkovi. Letoun po střetu s nadzemním vedením nouzově přistál u městečka Rydultowy nedaleko osady Czernica. Rtm. Jarolím Gucman uhořel a střelec des. Ján Valko přežil. MAPA.

Tohoto dne zahynul při nehodě letounu Il-2 "14" během startu i des. Jozef Vaculík, pilot por. Július Kordoš srážku se zaparkovaným letounem "19" se zraněním přežil.

Čtvrtý letoun Il-2 "02" zasáhla palba ze země do motoru, ale pilot rtn. František Klúbal dovedl svůj Il-2 až do blízkosti letiště, kde nouzově přistál. Posádka (střelec des. Martin Macíček) vyvázla z vraku bez zranění. Stroj již následně opravován nebyl. Tohoto dne vzlétly stroje 3. čs. blp k 50 letům o celkové délce 50 hodin a 55 minut. Na konci dne se ukázalo, že pluku zbývá pouze 16 letuschopných letounů.

29.4.1945 vzhledem ke stále neutěšenému stavu letištní plochy opět nelétalo (těžké bitevníky zapadaly do bahna a musely být vyprošťovány traktorem), byl čas opět využit k opravám poškozené techniky.

30.4.1945 vzhledem ke stále neutěšenému stavu letištní plochy opět nelétalo (těžké bitevníky zapadaly do bahna a musely být vyprošťovány traktorem), byl čas opět využit k opravám poškozené techniky.

1.5.1945 vzhledem ke stále neutěšenému stavu letištní plochy opět nelétalo (těžké bitevníky zapadaly do bahna a musely být vyprošťovány traktorem), byl čas opět využit k opravám poškozené techniky.

2.5.1945 provedlo sedm posádek Il-2 pod velením kpt. Šingloviče let bez doprovodu stíhačů. Iljušiny zaútočily na nádraží v Těšíně, kde zapálily muniční sklad, a výtopnu, zničily jednu lokomotivu a asi 35 vagónů. Při akci použily poprvé fotokulometu, jehož snímky výsledky náletu pomohly opravdu objektivně potvrdit. V poslední bojové akci nalétaly osádky 4 hodiny a 15 minut. 

3.5.1945 se kvůli počasí nelétalo.

4.5.1945 se kvůli počasí nelétalo.

5.5.1945 se kvůli počasí nelétalo.

6.5.1945 se kvůli počasí nelétalo.

7.5.1945 se kvůli počasí nelétalo.

8.5.1945 se kvůli počasí nelétalo.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

1. čs. smld provedla 567 bojových vzletů v trvání 515 operačních hodin. 3. čs. blp v Ostravské operaci provedl celkem 284 bojových letů o celkové délce 264 hodin a 38 minut, letouny svrhly celkem 90 000 kg většinou tříštivých, tříštivotrhavých a protitankových pum, vystřelily 600 raket RS-82 a přibližně 125 000 ks munice do palubních zbraní. Zničily přitom jeden tank, 45 automobilů, 22 povozů, dvě cisterny, lokomotivu, 37 vagónů a vyřadily z boje více než 1200 protivníkových vojáků. Kromě toho zničily i několik skladů zbraní a munice, vojensky důležitých staveb a umlčely několik desítek postavení nepřátelské PL obrany. Bitevní letci ztratili čtyři své spolubojovníky, sedm jich utrpělo různě těžká zranění a přišli o sedm letounů (pouze 4 činností nepřátelské PLO, 3 při nehodách).

La-5FN na letišti Kraków-Balice od 2. čs. slp , .

La-5FN "31" .Zdroj.

V následujících dnech už nic nebránilo v postupném přesunu všech součástí divize na území Československa. Pluky se nacházeli na letištích Poręba, Balice, Miedzyrzece.

9.5.1945 škpt Fajtl (1. čs. slp) a mjr. Guljanič (velitel 3. čs. blp) s Po-2 rekognoskovali polní letiště jižně Moravské Ostravy (Studénku, Petřvald).

10.5.1945 na ploše jižněji od Němci rozoraného polního letiště u Petřvaldu poblíž Albrechtiček přistává pozemní sled divize.

10.-11.5.1945 tam přiletěl 1. čs. slp a 3. čs. blp.

Přesun do Kbel a Letňan.

Il-2 "29"

1.6.1945 přehlídka 1. čs. smíšené letecké divize v Letňanech. Video.

, , Ppor. František Vendl od 1. čs. slp . zprava letouny La-7 "93" a "11", zbytek La-5FN, La-7 "11", , , , , . Zdroj.

Ла-5ФН с/н 39212948 . Kdy a kde? Zdroj. 

20.7.1945 byla 1. čs. smíšená letecká divize uvolněna ze svazku sovětského letectva.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------