Jaroslav Wiesner

MAPA

13.09.2023

V roce 1898 se v Chrudimi narodil JaroslavWiesner.

V letech 1912-1913 Jaroslav Wiesner, ještě jako nezletilý, byl dokonce pilotním žákem ing. Jana Kašpara. Přesvědčil svého otce Karla, aby se stal členem Aviatického družstva v Pardubicích, protože pro svůj nízký věk tak nemohl učinit sám. Karel Wiesner pak vlastnil legitimaci družstva s číslem 46.

.

od února 1914

od října 1914

.

od listopadu 1916

V roce 1917 Metoděj Vlach v Mladé Boleslavi zakoupil havarovaného Blériota s motorem Anzani, který po opravě prodal Jaroslavu Wiesnerovi do Chrudimi.

od července 1918 

od 27.11.1918 do 1919.

1919-27.12.1921.

V letech 1919-1920 se Jaroslav Wiesner intenzivně podílel na leteckém dění v rodném městě. Odstoupil z vedení rodinné firmy a pracoval v ní dále jen jako technický úředník. Z vyplaceného podílu pak financoval svou leteckou činnost. Kdy?

Dalším Wiesnerovým letadlem byl závěsný kluzák L 1916 (Lili), zkonstruovaný Pavlem Benešem, známou osobností mezi čs. leteckými konstruktéry. Jednalo se o jednoplošník celodřevěné konstrukce, potažený plátnem. Kluzák vyrobila jako první nově postavené letadlo pražská firma Aero, továrna na létadla, společnost s ručením omezeným.

V počátcích čs. samostatnosti disponoval Jaroslav Wiesner hned několika letadly. Již v červnu 1919 věnoval dva stroje Čs. aviatickému klubu. Nevíme však jakého typu,  ani zda byly vůbec letuschopné.

Pracovníci poštovní správy při plánování československé letecké přepravy pošty - a letecké dopravy obecně - vycházeli ze zahraničních zkušeností a při realizování svého projektu se spojili se zástupci vojenské správy. První pokusná přeprava poštovní zásilky byla uskutečněna 13.7.1919. Partnerem ministerstva pošt byla ovšem továrna Aero, továrna na létadla, společnost s ručením omezeným jejíž letoun v ten den přepravil zásilku poštovních balíků s novinami z Prahy do Chrudimi. Pilotem byl pan Rudolf Valenta a na palubě byli dále jednoroční dobrovolník Jaroslav Wiesner a prokurista firmy Aero ing. Merta. Let trval 50 minut. Stroj přistál na poli za hospodářskou školou u přejezdu lokální dráhy přes dráhu severozápadní. Odpoledne mělo být provedeno několik vzletů, což bohužel znemožnilo nepříznivé počasí, a odlet byl odložen na pondělí ráno.

Letoun při návratu 14.7.1919 přepravil několik dopisů. Charakter letu do Chrudimi byl jednoznačně průkopnický, zkušební a jistě také propagační - byl také součástí široké kampaně, která zřízení letecké dopravy pošty doprovázela.

V srpnu a září 1919 se s Bohemia B 5 uskutečnilo několik dálkových přeletů, například do Poděbrad a Mladé Boleslavi. Mezi významnými Polaneckého spoluletci najdeme nejen balónového pilota JUDr. Rudolfa Rumplese, ale i Jaroslava Wiesnera.

Od roku 1920 údajně vycvičený soukromý aktivní pilot Jaroslav Wiesner létal ve Kbelích s letounem Bohemia B 5.

Ve dnech 2. a 3.10.1920 proběhly v Chrudimi letecké dny, jejichž organizátorem byl Sportovní klub Chrudim, Sokol a místní skupina skautů. Stroje měly opět vzlétat  z letiště za střední hospodářskou školou. Skutečnou duší celého tohoto podniku byl právě Jaroslav Wiesner, člen Sportovního klubu Chrudim, a to díky svým četným kontaktům v leteckém prostředí. Leteckých dnů v říjnu 1920 se měli zúčastnit členové Aviatického sdružení Bohemia Jaroslav Samek, Rudolf Polanecký a Antonín Husník. Tamtéž měl létat „cestovní aparát Polaneckého“, tedy vlastně Bohemia B 5.

V roce 1920 Eugen Čihák asi s bratrem Hugem v Pardubicích dokončil poslední předválečné letadlo. To prodal Jaroslavu Wiesnerovi do Chrudimi.

V lednu 1921 byla Bohemia B 5, letoun Společnosti s ručením omezeným Bohemia, prodána Jaroslavu Wiesnerovi.

6.5.1921 Polanecký přelétl letoun  do Chrudimi, kde stroj předal J. Wiesnerovi. Podle badatele H. Salze byla však „B“5 ještě v dubnu 1922 vedena v evidenci Aviatického sdružení Bohemia.

Ve dnech 13. až 15.7.1921 pobýval R. Polanecký v Plzni, kam přilétl z Kbel s chrudimskými bratry Jaroslavem a Františkem Wiesnerovými a pořádal vyhlídkové lety.

Asi čtyřikrát letěla do Kbel a zpět. Létala i do Čáslavi a zpět.

od 27.12.1921 do prosince 1926.

 Vykonala přes 100 letů cvičných i s cestujícími.

Bohamia B 5 létala až do roku 1923, kdy stařičký motor NAG definitivně "dodýchal".

Jaroslav Wiesner pracoval v mnoha organizacích spjatých s letectvím, ve Sportovním klubu Chrudim, Československém aviatickém klubu a od roku 1923 Aeroklubu RČS.

Po dosloužení motoru NAG si Wiesner nechal  letadlo přestavět na bezmotorový kluzák. Přestavbu prováděl Rudolf Valenta (1894-1943), správce hangárů a pilot firmy Aero, továrna letadel, dr. Kabeš. V Praze byl demontován motor, přední část trupu byla uzavřena velkým plechovým krytem, zakryto bylo i zadní sedadlo a kolový podvozek nahrazen lyžemi. Úprava byla dokončena na konci ledna 1924. Hmotnost prázdného letadla se snížila na 170 kg. V únoru 1924 proběhlo zalétání na kbelském letišti. Údajně měla být B 5 zkoušena i na plachtařských terénech u Chrudimi, na svahu u Podhořan u Ronova.

.

Jaroslav Wiesner byl mecenášem Místních skupin MLL v Pardubicích a v Chrudimi.

, , od prosince 1926 do 1939.

.

.

Jaroslav Wiesner patřil k zakládajícím členům Východočeského aeroklubu v Pardubicích (VAP), který finančně podporoval.

Jaroslav Wiesner byl také neúnavným konstruktérem a experimentátorem. Postavil řadu modelů, na nichž zkoušel různá aerodynamická řešení, hlavně uspořádání nosných ploch a profily křídel. Stavěl také modely ornitoptér, tj. letadel s mávavými křídly. Experimentoval s využitím raketových motorů i stlačeného vzduchu k pohonu létacích aparátů

Wiesnerovo letecké snažení popisoval jeho spolupracovník, pan Josef Slovík: „Začal jsem pracovat v továrně Františka Wiesnera v roce 1929, kde již pan J. Wiesner pracoval v laboratoři slévárny. J. Wiesner byl letadly zcela posedlý. Neustále studoval aerodynamiku a prováděl pokusy s modely letadel. Byl častým hostem v modelárně, kde si objednával různé díly pro své modely.

.

Pan Josef Slovík: v roce 1931 jsme si společně pronajali dílnu ve Fibichově ulici a pracovali jsme společně na stavbě dvou kluzáků typu Skaut. Zalétání bylo uskutečněno na letišti v Pardubicích, kde byly kluzáky vystřelovány silnou gumou. Posléze byly prováděny lety společně s panem Kašparem z Mikulovic na Seči. Potom byl pražskou MLL vybrán kopec Ranná. Jarda však prosazoval kopec u Podhořan, blízko Čáslavi, kde se mu podařilo udržet kluzák přes hodinu ve vzduchu.

V květnu 1932 byla kostra rozestavěného kluzáku Skaut předvedena široké veřejnosti na výstavě místní Obchodní akademie.

O měsíc později byly oba hotové kluzáky Skaut vystaveny na hřišti fotbalového klubu AFK Chrudim.

Ve stejném měsíci byl první z nich zalétán plachtařem Kašparem, který s letounem provedl 5 letů u obce Seč v blízkosti zříceniny Oreb.

Od 24.7.1932 byl organizován plachtařský kurz na Seči, kterého se účastnil i zakladatel čs. plachtařského létání Ing. Ludvík Elsnic.

Výcvik pokračoval v srpnu dalším kurzem, tentokrát s německou účastí. Instruktory kurzu byli členové PO MLL v Chrudimi, Jaroslav Wiesner a Jindřich Kašpar.

Jeden kluzák Skaut byl prodán do Pardubic, kde v listopadu 1933 vznikl PO MLL v Pardubicích. V tomto klubu působil aktivně i Jaroslav Wiesner.

.

Jaroslav Wiesner se také podílel na stavbě letadel Místních skupin MLL v Chrudimi a Pardubicích. Právě Plachtařský odbor MLL v Pardubicích postavil celodřevěný jednomístný větroň Espenlaub německé konstrukce, který byl v roce 1935 jediný tohoto typu v Československu. 

Wiesner se stal jedním z iniciátorů motorizace větroně. Stroj byl vybaven miniaturním odhazovacím podvozkem a nad centroplán byl instalován pomocný motocyklový motor, pohánějící tlačnou vrtuli. Výsledky zkoušek však nesplnily očekávání, především pro nízký výkon motoru.

Pan Josef Slovík: v letech 1935 až 1937 jsme si pronajali novou dílnu na Tvarůžku a zahájili jsme stavbu nového kluzáku Polanecký. Kluzák byl velmi rychlý, ale těžký na předek. Zalétali jsme ho v Pardubicích – Popkovicích u místní MLL. Pak byl i tažen motorovým letounem ze Zlína, kterého pilotoval šéfpilot Glaksner.

Ve 2. polovině 30. let zkonstruoval Jaroslav Wiesner tři větroně: Polanecký, JW I a Chrudim. Ve skutečnosti se jednalo o vývojové etapy jednoho a téhož letadla. Konstruktér experimentoval především s profily a systémem řízení. Stavba a úpravy konstrukce probíhaly přímo v Chrudimi. Prováděl je sám Jaroslav Wiesner s pomocí několika dalších nadšenců (například Vladislava Špuláka a Jindřicha Slavíka). Ti se také podíleli na stavbě jeho modelů a výrobě vrtulí. 

Větroň Polanecký - první z řady jednomístných větroňů Jaroslava Wiesnera. Jméno dostal po tragicky zahynulém letci a konstruktéru Rudolfu Polaneckém (1892-1922), s nímž udržoval Wiesner těsné kontakty na počátku 20. let. Větroň byl dokončován v létě roku 1936. Jeho tvůrce se s ním chtěl zúčastnit 3. sletu plachtařů MLL v Žilině. Nakonec k tomu nedošlo, údajně proto, že stroj neobdržel včas imatrikulaci. Byl to celodřevěný jednoplošník s uzavřenou kabinou. Od jiných typů se lišil absencí směrovky. Směrové řízení mělo být docíleno jenom pomocí křidélek. Křídlo bylo vybaveno aerodynamickými lištami pro usměrnění vzduchu k obtékání výškové plochy. Kýlovku nahrazoval jakýsi kýl na spodní části zádě trupu, který byl typickým znakem všech podob Wiesnerova letadla. Po dokončení větroň létal pod hlavičkou MLL v Pardubicích. Přitom se ukázalo, že zvolený oboustranně vypouklý profil křídla není pro bezmotorová letadla vhodný. K jeho výměně však pravděpodobně došlo až u větroně Chrudim.

Další stádium vývoje bylo, patrně velmi krátkou dobu, označeno JW I. Experiment se zvláštním typem řízení se pravděpodobně neosvědčil, a tak bylo na stroji instalováno směrové kormidlo. Vodorovná stabilizační plocha nesoucí výškové kormidlo byla posazena na horní okraj kýlovky a po obou stranách vzepřena jednoduchou vzpěrou. Dochované snímky této varianty ukazují, že Wiesnerův větroň měl zpočátku přímá křídla a tím se výrazně lišil od konečné podoby, označené Chrudim, která se vyznačovala křídlem lomeným do M.

Konečná podoba jednomístného větroně vznikla roku 1937. Letadlo pak bylo pojmenováno Chrudim. Jednalo se o jednomístný větroň, schopný akrobacie. Byl koncipován jako samonosný celodřevěný středokřídlý jednoplošník. Měl dvoudílné dvounosníkové křídlo lomené do M. Bylo obdélníkového půdorysu s kulatými konci a mělo tlustý profil. Jeho přední část byla potažena překližkou, zbytek plátnem. Na spodní straně křídla byly malé aerodynamické plůtky, které měly usměrňovat proudění. Křídlo bylo připojeno ke krátkému centroplánu. Trup z podélníků a přepážek byl potažen překližkou. Vpředu měl eliptický průřez, od střední části až k zádi měl na  spodní straně zvláštní kýl, připomínající člun. Z trupu  vycházel malý centroplán s aerodynamickými přechody do křídla. Pilotní prostor chránil průhledný překryt, zadní část však zůstala otevřená. Stroj přistával na jasanovou lyži, která byla odpružena gumovými špalíky, mezeru mezi trupem a lyží zakrývalo plátno. Na konci trupu bylo plovoucí směrové kormidlo.Vodorovná stabilizační plocha, potažená překližkou, nesla klasické výškové kormidlo. Mělo létat i být hangárováno v Pardubicích, kde se objevovalo ještě v roce 1938. O jeho dalším osudu existují dvě verze: buď byl odvezen Němci po záboru letiště roku 1939, nebo s ním J. Wiesner nějaký čas experimentoval a nakonec ho před příchodem Němců spálil.

Jaroslav Wiesner měl velké zásluhy na tehdejším rozvoji modelářství a plachtařství na Chrudimsku i Pardubicku. Zasloužil se o vznik letiště Podhořany Místní skupiny MLL v Pardubicích, kde byla v srpnu 1937 otevřena Plachtařská škola pro východní Čechy.

V roce 1937 byl Jaroslav Wiesner za své zásluhy o rozvoj MLL dokonce jmenován jejím čestným členem.

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

Za okupace se Jaroslav Wiesner zapojil do odboje. Byl získán pro zpravodajskou činnost svým kolegou z Východočeského aeroklubu v Pardubicích, chrudimským rodákem Jaroslavem Lonkem, který spolu s dalšími čtyřmi bývalými čs. letci vytvořil výzvědnou síť, pokrývající prakticky celý protektorát. J. Wiesner předával informace o válečné výrobě ve Wiesnerově strojírně i o chrudimském letišti.

.

Po prozrazení sítě nastalo rozsáhlé zatýkání, jehož obětí se stal i Jaroslav Wiesner. 

.

Byl odsouzen k trestu smrti a 28.5.1943 popraven v Berlíně - Plötzensee. Ještě do vězení si nechal posílat odbornou leteckou a fyzikální literaturu. Němci také zkonfiskovali většinu jeho dokumentace, takže mnohé technické údaje a výsledky pokusů jsou dnes pro badatele nedostupné.