K.u.k. Fliegerkompanie Nr. 56

Flik 56

10.07.2026

MAPA.

23.6.1915 byl zahájen útok italských vojsk na řece Soči-Isonzo.  

od listopadu 1916

16.6.1917 byl Oblt. Robert Ellner od Flik 32 převelen na stáž k hlavnímu velení armády AOK do Badenu. Po stáži byl jmenován velitelem nově ustavené Flik 56J.

Flik 56J byl v pořadí pátou stíhací leteckou setninou k.u.k. Luftfahrtruppen. K jeho aktivaci došlo 8.9.1917 ve Strasshofu a.d. Nordbahn (severovýchodně od Vídně). Tam přebral i svou první výzbroj – sedm nových stíhaček Albatros D.III (Oef) série 153 (konkrétně šlo o stroje čísel 153.43, 153.50, 153.57, 153.59, 153.65, 153.67 a 153.68) a dva kusy Aviatik (Berg) D.I série 138 (konkrétně 138.16 a 138.24). Desátým převzatým strojem byl Fokker D.II (MÁG) 04.56, sloužící ke cvičným účelům. Jak bylo u všech setnin obvyklé, tak piloti – ať už důstojníci nebo poddůstojníci – pocházeli ze všech koutů monarchie. V tomto případě byli ovšem aviatici z českých zemí zastoupeni dosti nadprůměrně, i když většinou šlo o ty německojazyčné. Velitelem setniny byl ovšem určen Hptm. Fp. Robert Ellner (1889-1940), jenž byl navzdory svému německému jménu i příjmení české národnosti a po válce se stal plukovníkem čs. letectva.

Po převzetí materiálu a personálu byla nová setnina v polovině října 1917 odeslána do Korutan na středním úseku italské fronty, konkrétně na letiště Seebach u Villachu.

Hlavním úkolem byl ochranný doprovod Fliegergruppe Hptm. Nikitsch, složené z Flik 16D, Flik 39D a Flik 47D operující na korutanské frontě ve svazku k.u.k. 10. Armee a I. sboru. Součástí byl i Flik 2D dislokovaný na letišti Veldes oder Feldes Bled ve Slovinsku.

24.10.1917 až 18.11.1917 bitva u Caporetta. Posun fronty 100 km na západ k řece Piavě.

V průběhu listopadu a prosince 1917 v poměrně rychlém sledu vystřídal někdejší italské základny Campoformido (jihozápadně od Udine), San Fior di Sopra (jihovýchodně od Vittoria) a Feltre (jihozápadně od Belluna), aby se v lednu 1918 nakonec usadil v Pianzanu (severovýchodně od Conegliana).

Letiště Campoformido. Kdy?

Albatros D. III (Oef.) 153.66 na italské frontě v roce 1917. Letoun používaly Flik 32, Flik 56J a Flik 16.

Letiště San Fior di Sopra. Kdy?

Letiště Feltre. Kdy?

V listopadu 1917 byl Benno Fiala od Flik 12D převelen k Flik 56J.

Od 11.1.1918 do 23.8.1918 byl Flik 56J přidělen k nově vytvořené 6. Armee na piavskou frontu.

Koncem ledna 1918 byl Benno Fiala převelen k Flik 51J.

V lednu 1918 dosloužily spolehlivé Albatrosy D.III (Oef) série 153.

Výzbroj Flik 56J se příliš nezměnila. I nyní operoval s mixem dvou typů, ikdyž tentokráte převažovaly stíhací "Bergy", s nimiž mezi únorem a červnem 1918 setnina operovala takřka exkluzivně. Ovšem "Bergy" původní série 138 nyní doplňovaly i stroje novější série 238 (předtím setnina užívala i několik kusů série 115 z nepovedené licenční produkce továrny Lohner, které brzy bez lítosti předala novému Flik 72J).

1.2.1917 byl Oblt. Robert Ellner povýšen na Hptm.

22.2.1918 při doprovodu letounu Hansa-Brandenburg C.I od Flik 4D Hptm. Robert Ellner vedoucí roje stíhacích letounů Aviatik D.I  138.35 ve spolupráci FP Offstv. Josefem Siegelem a Zugsf. Rudolfem Klemmem sestřelil britský letoun Camel B.6238 "C" od No. 45 Squadron RAF u Biancade. Australan Capt. R. J. Brownell zraněn. 

22.2.1918 při doprovodu letounů Hansa-Brandenburg C.I od Flik 4D Hptm. Robert Ellner vedoucí roje stíhacích letounů Aviatik D.I  na letounu 138.35 ve spolupráci FP Offstv. Josefem Siegelem a Zugsf. Rudolfem Klemmem, všichni od Flik 56/J, sestřelil britský letoun Camel B.6238 "C" od No. 45 Squadron RAF u Biancade. Australské stíhací eso Capt. R. J. Brownell zraněn nárazem do vrby.

Letiště Pianzano. Kdy?

Velitel Flik 56J Hptm. Robert Ellner. Ve výzbroji letouny Aviatik (Berg) D.I série 138, 238, letouny Aviatik (Berg) D.I (Lo) série 115, letouny Albatros D.III (Oef) série 153.

Přešel zde do podřízenosti nově vzniklé c. a k. 6. armády (velitel generálplukovník arcivévoda Josef, od 16. července 1918 generál jezdectva Alois kníže von Schönburg-Hartenstein). V Pianzanu pak Flik 56J zůstal až do konce války.

V době 12. bitvy na Soči rakousko-uherské letce velmi vydatně podporoval relativně silný a především výkonný kontingent letců z císařského Německa. Na druhou stranu však po Caporettu otřesené italské spojence přiletěl podpořit velice agilní kontingent britského letectva. Jeho agresivní letci pak zůstali krajně nebezpečnými protivníky až do konce války o to více, že němečtí spojenci se zpátky na západní frontu stáhli již v březnu 1918. Situace rakousko-uherských letců, beztak sužovaných nedostatkem materiálu a vycvičeného personálu, byla tedy stále těžší.

K 15.6.1918 bojová sestava rakousko-uherských stíhacích leteckých setnin při zahájení ofenzivy na Piavě. Skupina armád polního maršála Boroeviće (Heeresgruppe FM. Boroević) v Udine. Velitel Koluft: Oberst Hans Umlauff Ritter von Frankwell. C. a k. 6 armáda (K.u.k. 6. Armee) v Vittorio. Velitel Koluft: Obstlt. Hptm. Karl Stohanzl. Podřízené Flik 30J, Flik 42J Flik 56J, Flik 68J, Flik 72J, Flik 74J.

Od 22.6.1918 nový velitel Flik 56J Vídeňák Oblt. Fp. Werner Genz. (19.7.1918 Hptm. Robert Ellner od Fliegerersatztruppe (?)byl ustaven velitelem obranné letky při velitelství letiště Wiener Neustadt Kommandant des Abwehrstaffels beim Flugfeld - Kommando Wiener Neustadt a 21.8.1918 byl jmenován zastupujícím velitelem Flek 8.)

25.6.1918 Oblt. Othmar Wolfan od FFlSch HGK v. Boroevic nastoupil k Flik 56J.

Spolehlivé Albatrosy D.III (Oef) začaly znovu přicházet do výzbroje Fliku 56J právě na konci června 1918, ale namísto někdejší série 153 (jejíž poslední kusy u setniny dosloužily v lednu 1918) šlo nyní o nejnovější stroje série 253, považované za prakticky nejlepší stíhačky k.u.k. Luftfahrtruppen.

od konce července 1918

28.7.1918 Wolfan podnikl již v pořadí 10. bojový let. To byla současně hranice, po jejímž dosažení splnil podmínky pro jmenování polním pilotem a k udělení příslušného odznaku (Feldpiloten-Abzeichen). Došlo k tomu ještě téhož dne. Bezprostředně na to, oficiálně ovšem až 30.8.1918 byl pak odvelen k "uherskému" Flik 42J. Krátkodobá výpomoc.

8.-22.9.1918 Genze dočasně zastupoval (ad interim) brněnský Němec, Oblt. Fp. Karl Tilscher.

14.9.1918 Oblt. Othmar Wolfan havaroval na svém Albatrosu D.III (Oef) 253.36 "W". Sabotáž.

Od 22.9. 1918 nový velitel Flik 56J Hptm. Fp. Eugen Oancea.

4.10.1918 britský Camel sestřelil letoun Albatros D.III (Oef) 253.51 Korp. Flgzf. Josef Berggold vyskočil s padákem, ten ale chytil plamenem a pilot se při dopadu smrtelně zranil.

K 15.10.1918 bojová sestava rakousko-uherských stíhacích leteckých setnin. Skupina armád polního maršála Boroeviće (Heeresgruppe FM. Boroević). C. a k. 6. armáda (K.u.k. 6. Armee) v Vittorio. Velitel Kommandant der Armeeflieger (Kafl): Maj. Artur Bogyay de Várbogya, zástupce velitele (Kafl-Stellvetreter): Hptm. Alfred Dahinten. Jagdgeschwader der. 6. Armee v Pianzanu. Velitel Hptm. Ludwig Purm. V podřízenosti byly Flik 42J, Flik 56J, Flik 68J, Flik 72J, Flik 74J.