Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.
29.10.2020
MAPA.
23.6.1915 byl zahájen útok italských vojsk na
řece Soči Isonzo.
od listopadu 1916
Flik 42.
Letiště Sesana Sežana Štorje ve Slovinsku.
Velitel Flik 42J Oblt. Ladislaus Háry.
Ve výzbroji letouny Hansa-Brandenburg D.I (Ph) série 28, letouny Albatros D.II (Oef) série 53.
K 30.6.1917 bojová sestava rakousko-uherských leteckých setnin na italské frontě. C. a K. Sočská armáda (K.uk. Isonzoarmee). Velitel Stoluft: Oberst Leo Nádherný. Flik 2, Flik 4, Flik 12, Flik 19, Flik 23, Flik 28, Flik 32, Flik 34, Flik 35, Flik 41J, Flik 42J, Flik 46 a Fluggeschwader I.
20.7.1917 Tenente Fulco Ruffo di Calabria od 91ª Squadriglia aeroplani da caccia na stíhačce Spad č. 5408 sestřelil letoun Hansa-Brandenburg C.I (Ph) 129.46. Hořící letoun se zřítil v prostoru Nova Vas či Opatje Selo. Korpl. Flugzeugfuhrer Rudolf Blasko a pozorovatel Oblt. Alexius Celle zahynuli. Dva doprovodní stíhači Feldwebel Vinzenz Magerl a feldwebel János Risztics na strojích Hansa-Brandenburg D.I (Ph) 28.18 a 28.58 od Flik 42J stroj nedokázali ochránit.
Podle nařízení ze dne 25.7.1917 bylo nařízeno rozlišovat jednotlivé letecké roty podle kategorie úkolů, které nad bojištěm plnily. Flik 42 byla utvořena na stíhací leteckou rotu - Jagd-Fliegerkompanie, zkráceně Flik 42J.
Od srpna 1917 u jednotky létal Otto Jäger (z obce Krásná u Aše). Záhy se Jägerovi dostalo cti účastnit se velmi riskantního náletu na Venezia Benátky. Tato akce se rovnala příslovečnému píchnutí do vosího hnízda, jelikož cílová oblast byla hájena silným protiletadlovým dělostřelectvem. Protentokrát ještě dokázal vyváznout.
Krátce poté, 19.8.1917, se Jäger opět mohl vydat vstříc nepříteli. Že se jedná o let poslední, netušil. Zatímco Jägerův letoun rozrážel horký letní vzduch a letci samotnému se nabízel úchvatný pohled na průzračně modré vody poklidně omývající břehy terstského zálivu na straně jedné či na vápencovou vrchovinu s nevysokými dominantami Doberdou (dnes Doberdo del Lago) a Hermadou (Monte Ermada, Grmada) na straně druhé, ze západu, od města Monfalcone se blížila skupinka italských stíhačů pilotujících francouzské jednomístné dvouplošníky Nieuport, letadla vyznačující se především výbornou pohyblivostí a mimořádnou mrštností. Za pár sekund jsou soupeři na dohled a bez zaváhání se pouštějí do boje. Otto Jäger sráží jednoho z protivníků z nebe. Magické číslo sedm na kontě vzdušných vítězství mu však příliš štěstí nepřineslo. Fortuna se od něj vzápětí odvrací. V pokračujícím souboji zachytí na malou chvíli další z italských stíhačů nepřátelský letoun v zaměřovači svých kulometů. Štěkavé staccato prořízne vzduch a sprška projektilů v mžiku dopadá na plášť Jägerova Albatrosu. Trhá plátěný potah, drtí a láme dřevěné vzpruhy a výztuhy. Jedna z kulek si až nezvykle přesně nachází cíl. Zasahuje pilotovu hlavu a předčasně a násilně tak přerve krátký život ašského rodáka. Bezduché tělo se sesune hlouběji do sedačky, letoun sebou ještě párkrát téměř komicky škubne a poté se již, definitivně přemožen gravitací, nekontrolovaně řítí k zemi. Za pár okamžiků se zarývá do půdy Hermady, nedaleko od své poslední oběti. Otto Jäger se přidává k tisícům, ba desetitisícům italských a rakousko-uherských vojáků, kteří padli v nesmyslném boji o tuto nevelkou terénní nerovnost. Vyjádřením vděčnosti za mimořádné výkony a zásluhy a rovněž výrazem ocenění ze strany panovnického domu se stalo posmrtné udělení císařského Řádu železné koruny III. třídy. Jägerovy ostatky byly převezeny do Aše, kde tak válečný hrdina, pohřbený na místním hřbitově se všemi vojenskými poctami, nalezl místo posledního odpočinku.
Od srpna 1917 u jednotky létal Ernst Strohschneider Dne 23.9.1917 ve spolupráci s Ferdinandem Udvardym poslal k zemi v okolí Kostanjevice nejprve průzkumný italský letoun Savoia – Pomilio a vzápětí dodnes známý letoun SPAD. Další vítězství na sebe nedala čekat. O tři dny později po úspěšném doublu, tedy 26.9.1917, plnil Strohschneider bojové rozkazy v blízkosti Ronchi. Narazil na další letadlo typu SPAD. Netrvalo dlouho a opět ho poslal v plamenech k zemi. Stalo se pátým vítězstvím v sérii mladého nadporučíka z Ústí nad Labem.
Od srpna 1917 u jednotky létal Korporal Karl Teichmann (z Hrabišína u Šumperka). Na letounu Albatros D. III (Oef.) získal své první tři vítězství.
Albatros D. III (Oef.) 153.05 po nouzovém přistání po vysazení motoru v září
1917 na sočské frontě.
Letiště Prosecco. Kdy?
Stfw. Friedrich Hefty létal na letounu
Albatros D.III (Oef) 153.58 v září 1917 na letišti Prosecco.
Začátkem října, Ernst Strohschneider během letu ve svém letounu Albatros D.III narazil na další SPAD. Tentokrát nedaleko obce Gradisca.
Albatros D.III (Oef) 153.05 na podzim 1917. Během měsíce byl zničen.
Lt.
Franz Gräser, Stfw. Friedrich Hefty létal na letounu Albatros D.III (Oef)
153.44 na podzim 1917.
24.10.1917 až 18.11.1917 bitva
u Caporetta. Posun fronty 100 km na západ k řece Piavě. 
Letiště Beligna. Kdy?
Letiště Campoformido. Kdy?
Letiště Casarsa della Delizia. Kdy?
Letiště Motta di Livenza. Kdy?
25.10.1917 Ernst Strohschneider společně s Franzem Gräserem, s nímž pak získal svá další letecká vítězství, sestřelil italský hydroplán. Ten se v plamenech zřítil z nebe u města Grado.
26.10.1917 Strohschneider dostal dalšího.
27.10.1917 Strohschneider sestřelil třetí italský hydroplán.
15.11.1917 desátým vítězstvím Strohschneider dokázal, že si dokáže poradit i s hodně důstojným protivníkem, když nedaleko Monastier di Treviso sestřelil, opět ve spolupráci s Franzem Gräserem, letoun Sopwith Camel.
29.11.1917 Strohschneider získal jedenácté vítězství u Casa Tagli.
28.12.1917 byl Strohschneider jmenován velitelem nově zřízené Flik 61J.
V prosinci 1917 byl Karl Teichmann odvelen k Flik 60J.
Letiště Pianzano. Kdy?
Hptm. Ladislaus Háry létal na letounu Albatros
D.III (Oef) 153.125 na jaře 1918.
Albatros D.III (Oef) 153.169 na jaře 1918
Albatros D.III (Oef) 153.169 na jaře 1918 z druhé strany.
Oblt.
August Selinger létal na letounu Albatros
D.III (Oef) 153.202 na jaře 1918.
12.3.1918 Schrimpel s Gräserem poblíž Monastier di Treviso zneškodnili italský jednomístný stíhací letoun SVA. Podrobnosti.
Velitel Flik 42J Hptm. László Háry.
K 15.6.1918 bojová sestava rakousko-uherských stíhacích leteckých setnin při zahájení ofenzivy na Piavě. Skupina armád polního maršála Boroeviće (Heeresgruppe FM. Boroević) v Udine. Velitel Koluft: Oberst Hans Umlauff Ritter von Frankwell. C. a k. 6 armáda (K.u.k. 6. Armee) v Vittorio. Velitel Koluft: Obstlt. Hptm. Karl Stohanzl. Podřízené Flik 30J, Flik 42J, Flik 56J, Flik 68J, Flik 72J, Flik 74J.
od konce července 1918
Kpl.
Geza Keisz létal na letounu Albatros
D.III (Oef) 253.64 v srpnu 1918.
22.8.1918 první a úspěšný seskok padákem. Capitano Bartolomeo Constantini na letounu Spad 13 od Squadriglia 91a sestřelil Offiziersstellvertreter Frigyes Helfy z Prešpurku. Ten vyskočil ze svého hořícího Albatrosu D.III (Oef) 253.71 ve výšce 4 800 m. Ve výšce kolem 3 000 m po něm stříleli dvě britské stíhačky Sopwith Camel od No. 66 Squadron RAF. Při tvrdém dopadu si vymknul kotník.
28.8.1918 druhý seskok padákem z Albatrosu D.III (Oef) 253.50 zasaženého britskými stíhačkami Sopwith Camel od No. 28 Squadron RAF. Oblt. August Selinger ze Šternberka se zabil. Padák měl díru ve vrchlíku.
Velitel Flik 42J Oblt. Georg Kentian Edler von Kenzianshausen.
K 15.10.1918 bojová sestava rakousko-uherských stíhacích leteckých setnin. Skupina armád polního maršála Boroeviće (Heeresgruppe FM. Boroević). C. a k. 6. armáda (K.u.k. 6. Armee) v Vittorio. Velitel Kommandant der Armeeflieger (Kafl): Maj. Artur Bogyay de Várbogya, zástupce velitele (Kafl-Stellvetreter): Hptm. Alfred Dahinten. Jagdgeschwader der. 6. Armee v Pianzanu. Velitel Hptm. Ludwig Purm. V podřízenosti byly Flik 42J, Flik 56J, Flik 68J, Flik 72J, Flik 74J.