01.01.2024
3.9.1914 ruská 8. armáda obsadila vyklizený Lvov a většina jejích sil pokračovala v postupu za stahujícími se vojsky Rakušanů.
Ve dnech 6.-11.9.1914 se uskutečnila druhá bitva u Lvova. V ní ruské jednotky porazily rakousko-uherská vojska. Ústup v blátě až za řeku Dunajec.
Koncem září 1914 se mohutná pevnost Przemyszl nacházela cca 120 kilometrů za ruskými liniemi a její velitel generál pěchoty Hermann Kusmanek i se svými 120 000 vojáky čekal na záchranu, která měla přijít od západu. Hlavní město celého Haličského království, Lvov byl navíc také v ruských rukou a skrze karpatské průsmyky se některým ruským oddílům podařilo vstoupit až na území Horních Uher, kde se jim podařilo ovládnout téměř celý okres Bardějov a jiné ruské oddíly stály před Mukačevem.
Rakousko-uherské čtyři armády se po svém ústupu napříč celou Haličí nakonec zachytily na čáře řeky Nida (1. rakouská armáda) - Bila (4. a 3. rakouská armáda) - dukelská sníženina (2. armáda) - karpatské průsmyky (skupina generálmajora Hoffmana). Levé křídlo rakouských vojsk se pak na severu opíralo o čerstvě zformovanou a z Východního Pruska převezenou 8. německou armádu (generálplukovník von Hindenburg), na linii Kielce-Kónsk. Tato linie se měla stát i výchozím bodem nové rakousko-německé ofenzivy, jejímž cílem bylo vyprostit Przemyszl z obklíčení a postoupit až ke Lvovu.
od října 1914
Ve dnech 3.10.-3.11.1914 podzimní ofenzíva Rakousko-uherské armády v Haliči. Opět ústup.
Ruská ofenziva a bitva u Limanowé (28.11.-12.12.1914). Ruský nástup začal v oblasti Karpat 28.11.1914 a směřoval hlavně proti IX. (litoměřickému) sboru 3. rakouské armády. Útok dosáhl svého největšího úspěchu na ruském levém křídle, kde ruská 13. pěší divize XII. sboru prorazila linii rakouské obrany, což donutilo celý IX. sbor se stáhnout až k Bardějovu. Zde byla také do 1.12.1914 vybudována nová obranná linie celé 3. rakouské armády, když celé pravé křídlo, které muselo snášet hlavní nápor Rusů, bylo přeskupeno. Ve svazku IX. sboru bojovaly opět i jednotky pocházející z českých zemí, jako 26. zeměbranecká divize, které v bojích zde utrpěly těžké ztráty. Velký podíl na ztrátách bylo nutné znovu připsat na vrub dezerci. Určitého zklidnění se dosáhlo, když byl do čela sboru jmenován Čech, polní podmaršálek Rudolf Králíček.
Flik 3 se přesunul do Minaje 2 km jižně od Užhorodu. Kdy?
Flik 14 se z Prešova-maďarsky Eperjés se přesunul do Užhorodu. Kdy?
Na konci února 1915 byl velením Flik 3 pověřen Oblt. Rudolf Holeka. V únoru 1915 měl Holeka nehodu. Létali na letounech Aviatik B. II série 32. Sloužil zde i technický důstojník Robert Schwarz - pozdější velitel čs. Letecké pluku 4.
1.5.1915 je Rudolf Holeka povýšen na Hauptmanna.
od listopadu 1916
.
od konce července 1918
od 1.11.1918 do 27.11.1918.
od 27.11.1918 do
1919.
od
1919 do 27.12.1921.
Válka s Maďarskem o Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Ve čtvrtek 16.1.1919 rozhazovala nad Užhorodem letáky „s pobuřujícím obsahem“ čtyři maďarská letadla. Plukovník Schöbl odeslal na hlavní štáb československé armády telegram, že není v jeho silách takovým letům zabránit a žádal o okamžité odeslání letectva na východní Slovensko. Operační oddělení hlavního štábu se sice 17.1.1919 postavilo za požadavek plukovníka Schöbla, ale velitel Leteckého sboru plukovník Karel Hupner odpověděl 22.1.1919, že den předtím byl do Uherského Hradiště odeslán stan a dvě letadla, ale hlavní štáb rozhodl o nasazení letadel na Těšínsku.
25.5.1919 dosedly na travnatou plochu užhorodského letiště dva aviony s modrožlutým označením ZULR na svislé ocasní ploše. Prvním z uvedené dvojice byl stíhací Nieuport 23, jemuž bylo později přiděleno sériové číslo 3598, zatímco v případě druhém se jednalo o průzkumný Lloyd C.V 46.34. Čerstvé obsazení Lvova polskou armádou, Rumuni ve Stanislavi, to vše byly pádné argumenty, které nad osudem jižního regionu ZULR nevěstily nic dobrého. Úlet do neutrálního, byť spřáteleného státu, byl tak prakticky jediným řešením, jenž se oběma pilotům, nadporučíku Franzi Rudolferovi a štábnímu šikovateli Ivanu Žarskému Johann Zarsky (někdy lze také narazit na tvar Žďarskij), nabízelo. Hrozba nepřátelského zajetí byla zkrátka velmi reálná. Krátce po svém přistání byli oba piloti zadrženi, načež pro čs. orgány vyvstala klasická nerudovská otázka, kam s ním, respektive co s nimi? Zdroj.
,
. Kde?
O délce rozhodovacího procesu Čechoslováků nám napoví další záznam, dle kterého hned o dva dny později, 27.5.1919, přistáli oba ukrajinští letci se svými stroji na košickém letišti.
12.6.1919 byla na mírové konferenci v Paříži stanovena konečná československo–maďarská hranice, jejíž vymezení pak bylo zahrnuto i do článku 27 Trianonské smlouvy.
Nedlouho po svém záletu, dne 18.6.1919, vzlétl z mařatického letiště Hansa-Brandenburg C.I (U) 369.178 s posádkou šikovatel Karel Janhuber a nadporučík Vojtěch Pašek od Polní letecké setniny 2, načež nabral jihovýchodní kurz. Nad slovenskými Lužany pak točil na Spiškou Novou Ves, kde také za nějaký čas přistál. Kromě pošty a snad i 20 milionů korun, se na palubu letounu ještě vměstnal fr. major Adolf Morstad, důstojník štábu velitele Východní skupiny. Po té letoun opět vzlétl a zamířil východním směrem na Užhorod. Vzhledem k tomu, že v té době byly Košice v maďarských rukách, probíhala část letu nad bolševiky obsazeném území. Do toho přišla bouře s kroupami, „a co čert nechtěl“, i porucha motoru. Po přistání na „horké půdě“ a bleskurychlé opravě byl však velký branďák opět ve vzduchu, přičemž zbývající část letu proběhla již bez větších komplikací. V Užhorodu mj. došlo k informování velitele 3. čs. divize, fr. generála Felixe Alexise Destremeaua, prostřednictvím majora Morstada, o záměru velitele Východní skupiny dobýt na Maďarech zpět Košice a zároveň k výzvě koordinovaného útoku z východu. Při zpátečním letu, opět se dvěma pasažéry, stihl nadporučík Pašek ještě provést průzkum, jehož výsledky byly po přistání ve Spišské Nové Vsi neprodleně telegrafovány do Užhorodu. Na závěr této záležitosti lze snad jen dodat, že pro nastalé příměří k dobytí Košic již nedošlo a že za výše uvedený let byla celá posádka Velkého Bránďáku (U) 369.178 dekorována Československým válečným křížem.
24.6.1919 nastalo definitivní příměří.
3.10.1919 vznikla Letecká setnina Užhorod.
1.11.1919 se přejmenovala na Letecká setnina 7.
V březnu 1920 se přesunula do Košic.
od 27.12.1921 do prosince
1926.
1.1.1922 zřízena Letecká povětrnostní stanice 4 Užhorod.
.
6.3.1924 rozhodla ministerská rada o vybudování brněnského letiště, které se mělo stát prvním záložním letištěm pro leteckou dopravu mezi Prahou a Bratislavou. Bylo také rozhodnuto o civilní výstavbě na letišti v Košicích, kde byla dosud pouze zařízení vojenská, o vybudování záložního letiště v Lučenci na úseku Bratislava – Košice a o výstavbě letiště Užhorod, kde měla končit vnitrostátní linka ČSA.
V roce 1925 se také chystalo rozšíření bratislavského letiště Vajnory a budovalo se letiště v Užhorodě.
Jak vypadala naše civilní letiště v roce 1926? Ve Kbelích stálo pět hangárů železobetonových, jeden hangár typu Wagner III, jeden hangár plechový a dva dílenské hangáry, motorárna, tři garáže pro služební vozidla, dvě budovy pro zaměstnance letiště a ČSA, vila ředitele letiště. Těsně u civilního letiště byly tři stožárové antény rozhlasového vysílače. Na brněnském letišti stály dva železobetonové hangáry o nestejné světlosti vrat a služební budova. Na bratislavském letišti Vajnory byl postaven železobetonový hangár s přístavky a také provizorní dřevěný hangár. Připravovalo se zahájení výstavby civilních letišť Košice a Lučenec.
, 
,
od prosince 1926 do 1939.
V říjnu 1927 veřejná soutěž na stavbu železobetonového hangáru pro nové letiště v Užhorodě.
V březnu 1928 se Letecká povětrnostní stanice 4 Užhorod přesunula do Nitry.
Veřejné hlavní letiště a pomocné vojenské letiště. Rozměry 750 x 850 m. Hangár a skladové prostory.
Kdy?
Od 6.5.1929 ČSA létaly z Prahy až do Užhorodu. Letové řády ČSA.
.
.
.
1.9.1933 prodloužena linka ČSA Praha - Užhorod do Cluj Napoca (Kluže) a București.
Zemský aeroklub v Užhorode. Odkdy?
Od roku 1934 provoz kluzáku Zlín Z V.
18.5.1934 byl pražským větroněm Kassel 20 proveden dálkový aerovlek z Prahy do Užhorodu za letounem Aero A 125, který pilotoval Vladislav Košťálek s pozorovatelem Václavem Kubcem, pilotem větroně byl Ludvík Elsnic. Mezi Nitrou a Lučencem dne 20.5.1934 zabloudili a přistáli v Maďarsku.
19. a 20.5.1934 letecký den.
Do Užhorodu se dostali až 26.5.1934.
V roce 1935 pridruženými aeroklubmi A RČS sa stávajú Slovenský Aeroklub M. R. Štefánika v Bratislavě, Stredoslovenský Aeroklub ve Zvoleni, Považský aeroklub Piešťany a Zemský aeroklub v Užhorode.
Od roku 1935 stavba dvojmístného kluzáku EL 2 M Šedý vlk
1.9.1935 vznikla Letecká radiotelegrafní stanice 10.
15.9.1935 se četníkům podařilo obklíčit lupiče Juraje Klevce a Ilka Lepeje na Podkarpatské Rusi. Pronásledování se účastnil letoun Škoda D 1.13 OK-PAA od ČLH Bratislava z Vajnor, s pilotem kpt. let. Josefem Šplouchalem. Po mezipřistání v Užhorodu letoun pátral ve volovojském okrese. Zde se pilotovi podařilo zjistit směr pohybu štvaného Klevce. Tomu se ale podařilo uniknout do Polska.
V říjnu 1935 Ministerstvo veřejných prací vypsalo veřejnou soutěž na dodávku osvětlení státního civilního letiště Užhorod, které mělo zahrnovat pomezní světla letištní plochy, překážková světla, ozařovač plochy, maják na kopci nad letištěm a pojízdný světlomet pro osvětlování přistávací plochy. V průběhu roku 1936 byl dokončen světelný maják na kopci nad užhorodským letištěm.
Aeroklub MLL v Užhorodě. Od kdy?
Stav motorových letounů
MLL.
ke dni 20.11.1935
.
9.3.1936 zapsán v leteckém rejstříku letoun Aero A 125.8 OK-LAQ Propagační motorová letky MLL župy Podkarpatoruské.
21.3.1936 zapsán v leteckém rejstříku letoun Letov Š 218.1 OK-LUB Propagační motorová letky MLL župy Podkarpatoruské.
7.4.1936 zapsán v leteckém rejstříku letoun Praga E 114.19 OK-LUA Aeroklubu MLL v Užhorodě.
Aeroklub MLL v Užhorodě zakoupil větroň Goppingen Gö 1 Wolf (česky nazývaný Sokol). Kdy?
V květnu 1936 Propagační motorová letka MLL župy Podkarpatoruské dostala první dva motorové letadla a to Aero 125.8 OK-LAQ a Letov Š 218.1 OK-LUB.
V nedeľu 17.5.1936 pri ukončení kurzu I. práporu brannej výchovy v Užhorode predviedli dve lietadlá riadené pilotmi Škorvagou a Otevřelem bojové nálety a prepady improvizovaného útoku pechoty na letisko, po vyčerpaná telovýchovného programu sme umožnili návštevníkom absolvovať vyhliadkové lety nad mestom Užhorod. Letectví 8/1936
7.6.1936 posádka pilot Otevřel a pozorovateľ Mareš predviedla s lietadlom Š 238 OK-LUB nálet na Baťovo, dôležitú pohraničnú železničnú stanicu a miesto, kde v rámci hasičského cvičenia berehovského okresu bola vykonaná skúška pohotovosti občianstva a miestneho výboru civilnej protileteckej ochrany. Letectví 8/1936
13.6.1936 prevzali naši zástupci v Prahe dopravné lietadlo Aero A 35 OK-AUB a s ním ešte v ten istý deň prelietli do Piešťan, a 14.6.1936 ďalej do Užhorodu. Týmto typom dopravného lietadla sa podarilo doplniť park Propagační motorovej letky MLL župy Podkarpatoruskej na žiadúci a miestnym potrebám vyhovujúci početný stav. Letectví 8/1936
Propagačná motorová letka MLL župy Podkarpatoruskej vlastní v Užhorode k dnešnému dňu 3 lietadlá, a to Aero 125 s dvojitým riadením a motorom Perun o výkone 136 kW, značky OK-LAQ, Letov Š 218 pre pilota a jedného cestujúceho s motorom Walter o výkone 88 kW, značky OK-LUB dopravné lietadlo Aero A 35 s kabínou pre 4 cestujúcich s motorom Walter Castor o výkone 176 kW, značky OK-AUB. Všetky lietadlá sú po generálnej oprave a v absolútne bezpečnom a prevádzkyschopnom stave. Letectví 8/1936
Letectví 8/1936
V nedeľu 21.6.1936 bol za účasti dvoch lietadiel letky MLL z Užhorodu a jedného vetroňa, ktorý bol prepravený do Berehova transportným vozom, usporiadaný prvý letecký deň, ktorého sa zúčastnili aj dve vojenské lietadlá. Dopravné lietadlo A 35 OK-AUB riadil šéfpilot R. Škorvaga a športové lietadlo Š 218 OK-LUB vedúci letky V. Mareš, správca štátneho letiska Užhorod, ktorý súčasne riadil leteckú prevádzku a technickú časť programu. Účasť športových a vojenských lietadiel na leteckom dni v Berehove spôsobila nebývalý záujem verejnosti. Celkovo sa uskutočnilo 18 letov a odviezli sme 45 cestujúcich nad mestom. Letectví 8/1936
26.6.1936 na žiadosť Stredoslovenského Aeroklubu vo Zvolene sae letelo do Fiľakova (okres Lučenec) na letecký deň, ktorý predstavoval v tomto pohraničnom kraji značnú vzpruhu k ďalšej kultúrnej práci. Na improvizovanom letisku zahájil slávnosť okresný náčelník z Lučenca, preslovom pluk. letec v zál. Vl. Fiala a starosta mesta. Vo Fiľakove sme vykonali 10 letov a odviezli 44 osôb. Letectví 8/1936
Po ukončení výstavby vlastného hangáru MLL a úprave svahového letiska na odlesnenom kopci Červenice sa zlepšia podmienky ďalšej leteckej práce. Letectví 8/1936
S Aeroklubom MLL v Užhorode, ktorý sa zaoberá výhradne výcvikom pilotov, a k dnešnému dňu má už 8 žiakov, z ktorých už 4 lietajú sólo samostatne, s celkovým počtom štartov 1 023 v úhrnnej dobe 123 letových hodín a 35 min., spolupracuje Propagačná motorová letka MLL župy Podkarpatoruskej v plnej zhode a najužšej spolupráci. Letectví 8/1936
Pri zachovaní existujúcej podpory a priazne miestnych činiteľov hlavne p. guvernéra Podkarpatskej Rusi K. Hrabara, zemského prezidenta Rozsypala, divízneho generála Svátka, prez. krajského súdu Hadžegy, predsedu Aeroklubu inž. Merfaita, zemského úradu a ďalšej vytrvalej spolupráci všetkých fumkcionárov oboch leteckých korporácií sa určite podarí vybudovať v hlavnom meste Podkarpatskej Rusi Užhorode dôležité stredisko športového letectva. Letectví 8/1936
1.9.1936 ČSA zahájila linku Praha-Kbely (později Praha-Ruzyně) - Užhorod - Kyjev - Moskva ve spolupráci s Aeroflotem.
20.11.1937 zapsán v leteckém rejstříku letoun Beneš-Mráz Be 60.22 OK-LUC Propagační motorové letky MLL župy Podkarpatoruské.
Do konce roku 1936 bylo dobudováno deset pozemních radiogoniometrických stanic na všech letištích nalétávaných dopravními společnostmi, s výjimkou letišť Košice a Ostrava. Instalace rámového zaměřovače a nočního radiového zaměřovače (gonia) Marconi Adcock Vysoko frekventní radiozaměřovač (VF/Z) DFG 26/4. Podrobnosti
9.3.1937 po letu z Kyjeva do rozbahněného letiště přistál první bombardér B 71.1 s posádkou npor. Vladislav Spurný, npor. Oldřich Škop a mechanik rtm. Václav Hladík. L+K 6/22
Po šesti hodinách se zabořený letoun podařilo přetáhnout na betonovou plochu před hangárem.
10.3.1937 letoun odstartoval do Prahy ale pro špatné počasí se musel vrátit.
12.3.1937 konečně doletěli do Prahy-Letňan.
V roce 1937 instalovaná krátkovlnná radiostanice měla zlepšit možnosti spojení s letadly za letu.
17.4.1937 zapsán v leteckém rejstříku letoun Letov Š 218.31 OK-LUD Aeroklubu MLL v Užhorodě.
16.6.1937 zapsán v leteckém rejstříku letoun Zlín Z XII.139 OK-LUE Aeroklubu MLL v Užhorodě.
16.6.1937 na letišti rumunský Potez, čs. F IX a sovětský DC-2, který ten den zahájil sezónu na lince Praha - Moskva.
Četnická letecká hlídka v Užhorodu
1.1.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 16.
25.2.1938 zapsán v leteckém rejstříku letoun Beneš-Mráz Be 50.40 OK-EFN Aeroklubu MLL v Užhorodě.
18.5.1938 zapsán v leteckém rejstříku letoun Praga E 39G.28 OK-ECH Aeroklubu MLL v Užhorodě.
21.5.1938 zapsán v leteckém rejstříku letoun Praga E 39G.40 OK-ECT Aeroklubu MLL v Užhorodě.
V roce 1938 stavba radiomajákového přistávacího systému Lande-Funk-Feuer (LFF) Lorenz, který měl usnadnit přistávání při snížené dohlednosti.
Mobilizační těleso 603 vzniklo z Leteckého pluku 3. Vytvořeno celkem 39 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Bratislava, Košice, Malacky, Nitra, Piešťany, Spišská Nová Ves, Užhorod, Zvolen a Žilina.
Mobilizační těleso 605 vzniklo z Leteckého pluku 5. Vytvořeno celkem 39 mobilizovaných útvarů. Mobilizační stanice Brno, Hlohovec, Slatinské Doly a Užhorod.
24.9.1938 byla Letecká povětrnostní stanice 16 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.
24.9.1938 byla Letecká radiotelegrafní stanice 10 začleněna do stavu Mobilisačního tělesa 603.
26.9.1938 vznikla Letecká povětrnostní stanice 16 v sestavě Mobilisačního tělesa 603 jako mobilizovaný útvar 603-C-7.
26.9.1938 vznikla Letecká radiotelegrafická stanice 10 v sestavě Mobilisačního tělesa 605 jako mobilizovaný útvar 605-C-6.
---------- Prezident Beneš kapituloval před nacisty 30.9.1938 ----------
Letoun Aero A.38.6 OK-ULF od pražské MLL shazoval letáky v prostoru Krupina - Lovinobaňa - Rimavská Sobota - Jelšava - Tisovec - Košice - Trebišov - Užhorod.
15.10.1938 z Košic se přesunula Polní letka 31. Zdroj.
Okolo Užhorodu prebiehali neustále šarvátky a tiež na východe. Letka spolupracovala s Hraničnou oblasťou HO-12. Zdroj.
21.10.1938 byla Letecká radiotelegrafická stanice 10 demobilizována.
22.10.1938 došlo k prvnímu vzdušnému útoku na naše území, když dvě maďarské stíhačky typu Fiat CR-32 ostřelovaly plochu záložního letiště u vesnice Minaj jižně od Užhorodu. Než na místo doletěl roj československých stíhaček Polní letky 31 z letiště v Užhorodu, byli Maďaři už dávno zpět za hranicí
29.10.1938 demonstrační let letounů Avia tří B.71 od Polní letky 73 ze Spišské Nové Vsi přes Prešov - Mukačevo - Sevljuš (dnes Vynohradiv) - Kapušany - Košice s přistáním v Užhorodu.
3.11.1938 roj B.71 odletěl zpět do Spišské Nové Vsi.
4.11.1938 odletěl letoun Avia F.IX s doprovodem dvou stíhacích B.534.
4.11.1938 přiletěl letoun
SM.73 OK-BAD od ČSA. 
5.11.1938 odletěl s nákladem 3 kg radioaktivního materiálu z užhorodské nemocnice do Prahy.
5.11.1938 odletěl letoun Avia F.IX OK-APG s českými zaměstnanci civilní správy a letištním personálem.
5.11.1938 se Letecká povětrnostní stanice 16 přesunula do Kamenice nad Cirochou.
5.11.1938 se Polní letka 31 přesunula do Ňaršan.
Vojáci při ústupu zničili dopravní letoun ČSA Letov Š 32.3 OK-ADC.
Po tzv. viedenskej arbitráži v novembri 1938 sa Užhorod
stal súčasťou Maďarska.
,
Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště hotová v odstoupeném území - Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Cheb, Česká Kamenice, Břeclav, Chyše, Stříbro, Dobřany, Liberec, Moravská Třebová, Studénka, Litovel, Přáslavice, Rimavská Sobota, Lučenec, Košice a Užhorod.
Podzimní zábor československého pohraničí Německem, Polskem a Maďarskem byl pro naši leteckou dopravu tragický. Československo přišlo o státní civilní letiště Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Liberec, Břeclav , Košice a Užhorod. Podrobnosti.
Linka Praha - Užhorod byla nahrazena linkou Praha - Slatinské Doly, odkud byli cestující přepravování autobusem do Chustu.
do 1942. Maďaři
u nás.
Provoz stíhací 1/1. "Íjász" vadászszázad.
Slovenské letectvo bylo po 15.3.1939 silně oslabeno hlavně
odchodem vojáků a důstojníků české národnosti. V polovině března ve
Spišské Nové Vsi působilo
pouze devět pilotů a tři důstojníci obou stíhacích letek.
Leteckou sílu na Slovensko tvořily čtyři letky. Celkově šlo o 40 strojů.
Těch 40 strojů ovšem je 20 stíhacích B.534, 15 průzkumných-bombardovacích
Letov Š.328 a pět pozorovacích Ap.32. Ovšem počet a technický stav letadel
ovšem odrazoval od přímých vzdušných soubojů a nabízel pouze podporu
pozemních vojsk. Provokacím na hranicích s Rusí nedokázaly zabránit ani
posily převelené do tohoto prostoru. Již 16.3.1939 byly sestřeleny
protiletadlovou palbou maďarských jednotek dvě Avie B.534.
24.3.1939 Föhadnagy (poručík) Aladár Negró v čele 2. roje 1/1. "Íjász" vadászszázad z letiště Ungvar hlídkoval v oblasti nad městem Sobrance (maďarsky Szobránc). Roj se skládal z něho, örmester (četaře) Sandor Szojak a örmester Árpád Kertész. V 7.40 hod. se náhle objevily tři slovenské stíhačky Avia B.534 od Letky 49. V následném vzdušném boji Negró sestřelil poručíka Jána Prhácka (velitele Letky 49) západně od Sobrance. Prhácek byl zabit při nárazu stíhačky na zem. Szojak sestřelil desátníka C. Martiše, který přežil, nedaleko Lúcky. Kartész nárokoval poškození třetí stíhačky, pilotované Michalem Karasem, poškozené v oblasti Vysne Remety na východním Slovensku. Ve skutečnosti Karas přistál na základně bez jakéhokoli poškození své Avie.
Sestřelená B.534 desátníka C. Martiše.
24.3.1939 kolem 15. hod odstartovala celá 1/1. "Íjász" vadászszázad z Ungvaru. Zformovala tři V pod velením föhadnagy Béla Csekme s piloty hadnagy (podporučík) V. Gemeinhardt a örmester M. Tarr jako čísly.
Föhadnagy (poručík) Aladár Negró v čele 2. roje, örmester (četaře) Sandor Szojak a örmester Árpád Kertész letěla na levé straně.
3. roj föhadnagy László Palkó s piloty föhadnagy Antal Békássy a hadnagy Mátyás Pirity jako čísly. CR.32 dosáhly základny mraků a poté vletěli do mraků.
Brzy se objevila díra v mracích a v ten samý moment zahlédli Palkó a Pirity tři Avie B.534 a tři Letovy Š.328 na levé straně. První roj nepřítel nezahlédl a pokračoval dál v letu skrze mraky. Avie, od Letky 45, napadly 2. roj, ale zahájily palbu příliš brzy. Negró se otočil a sestřelil jednu Avii kterou pilotoval rotmajster Ján Hergott jihovýchodně od Bánovce nad Ondavou. Druhou Avii, pilotovanou Františkem Hanovcem, sestřelil Szojak nedaleko Senné, který se strojem nouzově přistál.
Letouny, od Letky 12, na bombardovací misy proti maďarským vojskům u Sobrance, bez stíhací eskorty představovaly lákavý cíl. Letěly o sto metrů výše a tak ve snaze srovnat výšku a rychlost Palkó sklonil svůj stroj ke krátkému střemhlavému letu a poté vystoupal za Letovy. Srovnal nos své CR.32 a poslal dlouhou dávku do spodku nejbližšího stroje. Letadlo se obalilo plameny a havarovalo severně od Pavlovce nad Uhom. Pilot slobodník Gustáv Pažický a pozorovatel porucík Ferdinand Švento padli. Druhý Letov sestřelil Pirity. Tento Letov pilotoval slobodník Jozef Drlicka a spolu s pozorovatelem podporučíkem L. Šronkem provedli nouzové přistání nedaleko Strazske.
Objevily se další tři Avie a Palkóvi čísla byli zataženi do vzdušného boje s nepřátelskými stíhačkami. Békássy stíhal jednu přes hranice a poté co do ní vystřílel celou zásobu minice se mu i podařilo sestřelit. Tento stroj pilotoval desiatnik Martin Danihel od Letky 45 který se zachránil nouzovým přistáním nedaleko Brezovice nad Torysa. Po vyčerpání munice Békássy zamířil do Maďarska.
Poté co Pitity zahlédl stopovky výstřelů na obloze všiml si Avie letící cca 700 metrů níže. V klesání k ní zamířil, ale do trasy mu vlétla jiná CR.32 střílející z kulometů a tak byl nucen zatočit. Obloha se vyprázdnila a Palkó, který v oblasti ještě dvě minuty zůstal objevil stroj Negróa a spolu se pak vrátili na letiště. Sékýssy a Szojak už mezitím v Ungvaru přistály.
Maďarští
piloti si celkem nárokovaly pět Avií a dva Letovy z tohoto boje. Negró,
Békássy, Szojak, Béla Csekme (pravděpodobný) a Kertész (jeden pravděpodobný
nad Michalovce) hlásili zničení Avie, zatímco Palkó a Pirity nárokovali
Letovy. Slovenské vzdušné sily ztratily tři Avie B.534 a dva Letovy Š.328. Slovenští
piloti Hanovec a Danihel nárokovali po jednom sestřeleném Fiatu, ale to
nebylo potvrzeno.
Poručík Ferdinand Švento, pozorovatel jednoho z Letovů, vyskočil a zatímco
byl na padáku utrpěl zranění do břicha. Dopadl nedaleko skupiny maďarských
husarů. Po dopadu se přes své zranění posadil a sáhl dovnitř své kombinézy.
Tento pohyb si husaři špatně vyložily a zahájily na něj palbu která ho
smrtelně zasáhla. Husaři místo pistole našli v jeho ruce doklady. Švento
byl pohřben s vojenskými poctami.
Malá vojna skončila na nátlak Německa příměřím a formálně 31.3.1939, kdy byla podepsána smlouva o maďarsko-slovenské hranici. Slovenské letecké ztráty za toto období jsou: devět B.534 a čtyři Š.328.
.
Na východě se Sověti připravovali k vývozu revoluce 
.
V roce 1941 až 1944 umístěna maďarská 4. průzkumná skupina.
V květnu 1941 umístěna maďarská X. průzkumná letka a XI. průzkumná letka.
22.6.1941 Hitler vyhlásil válku SSSR. Rudá armáda připravující se k útoku na oslabenou Evropu se stala sama obětí. Rudá armáda pod vedením gen. Žukova zažila nejstrašnější porážku v dějinách vojenství, protože vůbec neměli plány na obranu ale jen na útok.
29.6.1941 z Madorowska-Zamocz se přesunula německá I.(J) LG 2 s letouny Bf 109 E. MAPA.
1.7.1941 se přesunula do Tudora. MAPA.
od 1942. Maďaři
u nás.
Letiště zvětšeno a postaveny další hangáry.
.
Od srpna do září 1944 umístěna maďarská 102. noční útočná letka.
Od srpna do října 1944 umístěna maďarská 102. letecká brigáda.
Od srpna do října 1944 umístěna maďarská 102. spojovací letka.
V srpnu 1944 z Balice se přesunula německá průzkumná 7.(H)/32 s průzkumnými letouny Hs 126 a Fw 189. MAPA. Od července do září 1944 byla v podřízenosti Stab/NaGr. 2.
10.8.1944 šest letounů Pe-2 od 8 орап, 8 ВА vedly průzkum cest mezi městy Turka, Užhorod, Debrecen, Skole, Mukačevo, Berehovo, Dolinaguste?, Satu Mare, Jamna?, Tataruv?, Rachov, Žable?. Deník letecké armády.
11.8.1944 letouny Il-2 od 8 шак, 8 ВА bez stíhacího doprovodu zaútočily na železnici mezi městy Turka - Perečín, Volovec - Svaljava, dvojice či roje Il-2 od 8 шак, 8 ВА se stíhačkami Lavočkin od 10 иак, 8 ВА vedly průzkum s bombardováním nalezených cílů na cestách mezi městy Turka - Užhorod, Skole - Svaljava, Dolina? - Volovec, Mikulučin - Rachov. Deník letecké armády.
22.8.1944 letouny od 8 ВА vedly průzkum cest mezi městy Snina, Užhorod, Volovec. Deník letecké armády.
23.8.1944 letouny od 8 ВА vedly průzkum cest mezi městy Užhorod, Mukačevo, Satu Mare, Chust. Deník letecké armády.
V noci z 24.8. až na 29.8.1944 letoun Li-2 od 53 ад дд, 5 гак ДД z výšky 400-500 m vysadil náklad a parašutisty ve prospěch RO NKGB 4. UF 4 km severně Užhorodu. Deník divize DD.
V noci z 24.8. až na 29.8.1944 letoun Li-2 od 53 ад дд, 5 гак ДД z výšky 400-500 m vysadil náklad a parašutisty ve prospěch RO NKGB 4. UF 10 km východně Užhorodu. Deník divize DD.
26.8.1944 dvě skupiny po 16 stíhacích Lavočkinech (celkem 31 letů) od 10 иак, 8 ВА zaútočily na letiště Užhorod. Zničili sedmnáct průzkumných Hs 126 a šest Fw 189 od 7.(H)/32. Deník letecké armády.
27.8.1944 kapitán Alexandr Ivanovič Prikazčikov, zástupca veliteľa roja 8 орап, 8 ВА, po uskutočnení prieskumu Zakarpatskej Ukrajiny v lesnatej oblasti a v zlých poveternostných podmienkach spolu s posádkou doložil svedectvá o železničnom transporte a sústredení motorizovaných jednotiek, kde bolo na staniciach objavených: 68 súprav, 398 automobilov a na letisku Užhorod bolo napočítaných 23 lietadiel. Zdroj.
27.8.1944 paralyzace železniční sítě. Na nádraží v Užhorodu zaútočilo dvacet bombardérů A-20G od 321 бад, 8 ВА doprovázených Lavočkiny od 10 иак, 8 ВА. Deník letecké armády.
Od září do října 1944 umístěna maďarská 102./1 průzkumná letka.
Od září do října 1944 německé pozemní zabezpečení 139. Flugh.Betr.Kp. (Qu).
2.9.1944 letouny 8 ВА mimo jiné provedly průzkum Berehova a Užhorodu. Deník letecké armády.
3.9.1944 letouny 8 ВА mimo jiné provedly průzkum u města Berehovo, Užhorod, Čop a Michalovce. Deník letecké armády.
V září 1944 dostal 4 гак ДД za úkol zásobovat vojska na Slovensku. Podřízená 4 гад дд byla složená z 13 гап дд, 15 гап дд a 335 ап дд . Druhá podřízená 5 гад дд byla složená z 14 гап дд, 22 гап дд a 337 ап дд. Všech šest pluků bylo vyzbrojeno letadly North American B-25 Mitchell, schopnými dopravit na vzdálenost 2 240 km jednu tunu nákladu (z 870 strojů tohoto typu zakoupených v USA v rámci smlouvy o půjčce a pronájmu bylo do SSSR dodáno 682). Pluky 4 гад дд byly dislokovány na letišti Umaň (200 km jižně od Kyjeva) a 5 гад дд na letišti Kalinovka (180 km jz od Kyjeva a 30 km severně od Vinnice). MAPA. Ještě 2.9.1944 byly na příkaz velitele 4 гак ДД genmjr. Sčetnikova vyčleněny ze všech šesti pluků vybrané posádky s výcvikem v nočním létání. Obě divize tak měly začátkem září k dispozici nejméně 42 posádek B-25 na velmi náročný úkol, to je na noční lety do slovenských hor se shazováním výzbroje na padácích. Posádky B-25 vyletěly shodit zbraně na slovenské letiště Tri Duby v noci ze 3. na 4.9.1944, ale prudká bouře nad Karpaty je přinutila vrátit se zpět do Umaně a Kalinovky. Následující noc 4. na 5.9.1944 se počasí vyjasnilo. Vyletělo 30 Mitchellů, jedna polovina byla ze 13 гап дд, druhá z 22 гап дд. Jednotlivé pluky měly určeny vlastní trasy ze základny k cíli a zpět. Letci se orientovali podle navigačních bodů, které identifikovali vizuálně nebo pomocí radiokompasu. Startovali v pětiminutových intervalech a trasu prolétali ve výšce 3 000 m, v cíli sestupovali do 800–500 m, pokud pro oblačnost neviděli, sestupovali až do 200 m. Po identifikaci kódu ze světelného majáku a vzájemné výměně světelných raket mezi zemí a letadlem (barva byla předem stanovena) shodili náklad. Plocha pro shoz byla ohraničena ohni. Navigátoři používali radiokompas pro let k radiomajáku u Užhorodu a dále na základnu.
Nepřátelská obrana Karpat v úseku 4. UF na začátku
září 1944. 
Zdroj.
V noci z 5. na 6.9.1944 tři jednotlivé bombardéry A-20 od 321 бад, 8 ВА z letiště Stryj provádějící průzkum současně bombardovaly železniční stanici Užhorod, Chust, Olešník. Deník letecké armády.
8.9.1944 letouny 8 ВА mimo jiné provedly průzkum u obce Volosianka, Mukačevo, Užhorod. Deník letecké armády.
,
.
Od 9.9. do 28.10.1944 Východokarpatská operace 4.
ukrajinského frontu, při níž došlo k dobytí Podkarpatské Rusi a severovýchodních
okresů Slovenska, poté následovala Východoslovenská operace, při
které bylo dobyto území východně od Košic a Prešova.
V noci z 13. na 14.9.1944 bombardéry A-20 od 321 бад, 8 ВА prováděly průzkum ve směru na Budapešť, Debrecen a Užhorod. Deník letecké armády.
19.9.1944 dvojice stíhačů od 10 иак, 8 ВА prováděly průzkum v okolí měst Stropkov, Snina, Užhorod, Turka (Ukrajina). Deník letecké armády.
26.9.1944 bylo na letišti německého personálu: 11 důstojníků a 167 mužů pod velením Oberstleutnant Van Aken.
29.9.1944 jeden průzkumný letoun Pe-2 od 8 орап, 8 ВА provedl průzkum počasí na užhorodském směru.
V říjnu 1944 7.(H)/32 odletěla do Felsősabrány (po roce 1949 Bükkábrány). MAPA.
V říjnu 1944 všechno odletělo.
27.10.1944 Rudá armáda obsadila Užhorod.
Приказ
Верховного
Главнокомандующего
27 октября 1944
года
№ 207 Об
овладении
главным
городом
Закарпатской
Украины
Ужгород (Tak už ne
Podkarpatská Rus ale Zakarpatská Ukrajina!)
летчики генерал-лейтенанта авиации Жданова 8 ВА,
полковника Чука 321 бад, 8 ВА,
майора Барулина 22 гнбап, 321 бад, 8 ВА,
майора Шепельского 996 шап, 224 шад, 8 шак, 8 ВА,
майора Маргошина 8 орап, 8 ВА.
27.10.1944 13 гбап, 15 гшад, 8 ВА dostal název Užhorodský.
Provoz sovětských letounů od 227 шад, 8 шак, 8 ВА či 15 гиад, 10 иак, 8 ВА. (?)
12.11.1944 byl zvolen městský národní výbor a konalo se masové shromáždění, jehož účastníci, nahnáni sovětskou tajnou policií, schválili návrh požádat vládu Sovětského svazu o připojení Zakarpatska k sovětské Ukrajině.
Prezident Beneš ani nepípl, když Stalin zabral Podkarpatskou Rus.
Od 12.1. do 18.2.1945 Západokarpatská operace.
----------- 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa ----------
