3. Flieger-Division v Česku

03.07.2026

Zdroj.

MAPA míst velitelských stanovišť.

7.2.1945(?) návštěva Generalmajora Sigismund Freiherr von Falkenstein v Dolním Benešově (okres Opava). helo8077.jpg (52317 bytes), v pozadí Bf 109 G-14 WNr. 786329 od Stab III./JG 77.

, Generalmajor vlevo, uprostřed Geschwaderkommodore a vpravo jeho pobočník Hptm. Reinhard Schloss . Za nimi komodorův osobní Bf 109 G-14/AS "černá <1+".

Geschwaderkommodore JG 77 Major Erich Leie a Gruppenkommandeur III./JG 77 Hauptmann Armin Köhler byl ten den povýšen na Majora a vyznamenaný Rytířským křížem Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (7.2.1945, jeden z celkem 7 313) helo7372.jpg (139665 bytes).

----------

----------

----------

----------

----------

Od 12.2.1945 byla 3. Flieger-Division podřízena štábu VIII. Fliegerkorps. Tehdy se skládala z průzkumné Stab, 1. a 2./NAGr. 2 a 1./31, stíhacích Stab, I., II. a III./JG 6 a bitevních Stab, II., III. a 10. (Pz.)/SG 2, Stab, I., II. a III./SG 4 a Stab, I., II., III. a 10. (Pz.)/SG 77.


12.2.1945 byl také dokončen přesun štábu 3. Flieger-Division ze Sagan - Küpper Żagań-Tomaszowo do malého města Niesky u Zhořelce.

----------

13.2.1945 z Schweidnitz Šwidnica do Heřmanova Měsce se přesunulo velitelství nadřízené VIII. Fliegerkorps. Kdo byl velitel? MAPA. Kontroloval všechny bojové letecké jednotky v Dolním Slezsku a Lužici. Odrážel útoky 2-я воздушная армия. Jeho bitevní jednotky bojovaly proti 1-Й УКРАИНСКИЙ ФРОНТ. Jeho součástí byly všechny letecké jednotky, které operovaly s 1. a 4. tankovou armádou a 17. armádou. MAPA letišť ve Slezsku. 

----------

----------

15.2.1945

----------

16.2.1945 začalo velení uvažovat o přesunu 3. Flieger-Division do Olomouce.

----------

17.2.1945 přesun části velitelství VIII. Fliegerkorps do Senftenbergu severně Dresden. Později návrat zpět do Heřmanova Městce. MAPA.

17.2.1945 byl dokončen přesun 3. Flieger-Division do Olomouce.

Velitel Generalmajor Sigismund Freiherr von Falkenstein hel062.jpg (19707 bytes).

 

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

1.3.1945

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

8.3.1945 zůstala organizační struktura 3. Flieger-Division nezměněna, pouze s tím, že se předsunuté velitelství divize nacházelo v Kamenzi Kamieniec Ząbkowicki v Dolním Slezsku.

----------

----------

----------

11.3.1945 byl hlášen dokončený přesun III./SG 4 na letiště Stichovice.

----------

----------

----------

----------

15.3.1945

----------

16.3.1945 dokončily přesun na letiště Neředín Stab a 2./NAGr. 2 a noční průzkumná letka 1./31.

16.3.1945 dokončily přesun na letiště Holice Stab a 2./NSGr. 4.

----------

Již 17.3.1945 byly ale Stab a 2./NAGr. 2 převeleny na letiště Glatz.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

29.3.1945 se situace neměnila, nově byla 3. Flieger-Division podřízena protitanková 10. (Pz.)/SG 9, která se přesunovala na letiště Dolní Benešov. Na jak dlouho byla v podřízenosti?

----------

----------

----------

1.4.1945

Přehled bojové činnosti pluku za duben 1945.

Luftwaffe provozovala letiště: Wien(?) 23 letounů, Prostějov 42 letounů, Olomouc (co Holice?) 19 letounů, Vyškov 5 Bf 109, Hranice (35 km východně Olomouce) 15 letounů, Hulín (30 km východně Vyškova) 6 letounů, Kroměříž 10 letounů, České Budějovice 35 letounů, Eferding (20 km západně Linz) 135 letounů, Wels (25 km jihozápadně Linz) 45 letounů, Hörsching (12 km jihozápadně Linz) 117 letounů, Markersdorf (22 km východně St. Pölten) 53 letounů, Zeltweg 10 letounů, Plzeň 15 letounů. MAPA.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

Když vojska 2. a 4. ukrajinského frontu zahájila ofenzívu proti Brnu, Ostravě a Opavě, stáhly se 15.4.1945 některé útvary 3. Flieger-Division do vnitrozemí, například předsunuté velitelství 3. Flieger-Division.

Ve dnech 15. a 16.4.1945 bylo letiště Dolní Benešov vyklizeno.

----------

16.4.1945 Panzer-Aufklärungs-Schwarm 4 měl základnu v Hirschberg Jelenia Góra a neznámo kdy a kam se přesunul.

----------

17.4.1945 konec provozu Luftwaffe na letišti Brno i Tuřany.

17.4.1945 Stab a II./JG 77 se přemístily na letiště v Prostějově.

17.4.1945 III./SG 10 na letišti v Přerově byla podřízena s definitivní platností 3. Flieger-Division (dosud byla součástí Luftflotte 4).

----------

----------

----------

----------

21.4.1945 už byl Panzer-Aufklärungs-Schwarm 4 v Ježkovicích u Vyškova.

----------

----------

----------

----------

25.4.1945 byla 10. (Pz.)/SG 9 podřízena 3. Flieger-Division (dosud byla součástí Luftwaffenkommando 4) a měla být přesunuta do Německého Brodu, což se ale neuskutečnilo.

----------

----------

Štáb 3. Flieger-Division tvořili na konci dubna 1945 tito důstojníci:

Na konci dubna 1945 čelila vojska nacistické 1. tankové armády (1. Panzer-Armee) se štábem v Hranicích na Moravě útokům z Horního Slezska, především z Ostravy, kterou nakonec vojska 4. ukrajinského frontu ovládla 1.5.1945, a z jihu od Brna. Odtud postupovaly k Olomouci útvary 2. ukrajinského frontu. Především jeho 6. gardová tanková armáda ale byla počátkem května 1945 vázána těžkými tankovými boji v prostoru Pivín – Klenovice na Hané – Čelčice – Čehovice.

Na konci dubna 1945 náčelník štábu skupiny armád Střed Oldwig von Natzmer připomněl, že Rudá armáda útočí s převahou sil v prostoru Brna. Německá 1. tanková armáda musela ustupovat, ale kromě několika drobných "oprav" vynucených nepřítelem v původním plánu ústupu se vše dělo podle předpokladů. Z pohledu výše zmíněného náčelníka generálního štábu skupiny armád Střed se nepříteli nikde nepodařilo prolomit frontu. V prostoru 17. armády nepodnikla Rudá armáda žádné útoky a jednotky tak držely pevně své pozice. Poněkud jiná situace panovala u německé 4. tankové armády, kde se alespoň v posledních dnech dubna 1945 podařilo Němcům dobýt zpět Budyšín. Von Natzmer předpokládal, že jakmile se do Saska přesunou uvolněné síly Rudé armády z prostoru Berlína, zahájí Rudá armáda útok proti saské metropoli Drážďany. Nejpodstatnějším úkolem skupiny armád Střed bylo pokud možno co nejdéle držet pozice, aby byl umožněn ústup
do americké zóny.

Podobně uvažoval i generál tankových vojsk Walther Nehring, velitel německé 1. tankové armády. Jejími sousedy byla na levém křídle německá 17. armáda a na pravém křídle německá 8. armáda skupiny armád Jih (Heeresgruppe Süd). Obecně byl plánován ústup německých vojsk na počátku května 1945 z prostoru jihozápadně od Brna severně do prostoru Moravské Třebové. Nehring v té době velel přibližně 400 000 vojáků v 28 divizích čtyř armádních sborů, dvou tankových sborů a jednoho horského sboru. Zvláště Nehring vyzdvihoval velitele XLIX. horského sboru generála horských vojsk Karla von le Suire, nositele Rytířského kříže, jehož jednotky ustupovaly z Ostravy.

----------

Ve dnech 28. a 29.4.1945 bylo letiště Moravská Ostrava-Hrabůvka vyklizeno.

28.4.1945 se VIII. Fliegerkorps spojil s Luftgau-Kommando VIII a vzniklo Luftwaffenkommando VIII. Velitel General der Flieger Hans Seidemann.

----------

----------

30.4.1945 a počty letadel u 3. Flieger-Division:

----------

1.5.1945 se podařilo spojeneckým zpravodajským důstojníkům zachytit několik depeší, které popisují situaci na frontě pohledem německých štábních důstojníků.

V jedné depeši oznamovali, že pokusy nepřítele o útoky severně od Brna a severně od Vyškova v pásmu německé 1. tankové armády byly odraženy. Nová obranná linie byla vybudována severovýchodně od Ivančic. Nepřítel si také vybudoval předmostí v Moravské Ostravě na východním břehu řeky Ostravice. Co se týče dalších armád, u německé 4. tankové armády byla pouze strohá zmínka, že "náš útok dosáhl dobrých výsledků".

Náčelník štábu skupiny armád Střed generálporučík Oldwig von Natzmer oznámil večer 1.5.1945 Luftflotte 6, že protiútok tankového sboru Großdeutschland (Panzerkorps Großdeutschland) byl zastaven. Jednotky německé 4. tankové armády se zastavily na linii severně od Zhořelce – severně od Budyšína – Königsbrück – okolí Großenhainu – Lommatzsch – Mittweida – Saská Kamenice. Počítalo se s tím, že tato tanková armáda bude muset čelit silným tankovým armádám, které byly uvolněny po dobytí Berlína.

V další depeši se psalo, že ústup LXXII. armádního a XLIX. horského sboru 1. tankové armády probíhal podle plánu. Západní část Ostravy byla ztracena. V prostoru Ostravice pronikl nepřítel až na linii západně od Michálkovic, východně od Slezské Ostravy a Kunčiček, kde byl zastaven. Jednotky německé 7. pěší divize si stále ještě probíjely cestu ven z Moravské Ostravy. Oproti tomu u německé 17. armády bylo poznamenáno, že noc proběhla klidně. Německá 4. tanková armáda v Lužici se chystala znovu útočit ve 3 hodiny ráno.

Podobně zněla i další depeše z 1.5.1945. V operačním prostoru německé 1. tankové armády byly ztraceny Vyškov a Švábenice. Ústup XLIX. horského sboru nebyl ohrožován nepřítelem. Nepřítel také pronikl do Moravské Ostravy, kde byla napjatá situace. Hlučín, Markvartovice, Klimkovice a Bílovec byly ztraceny. V operačním prostoru tankového sboru Großdeutschland v Lužici Wehrmacht "dosáhl dobrého pokroku". Frontová linie se posunula severně od Radeburgu na obou březích řeky Labe. Čelo útočících vojsk se nacházelo východně od Großenhainu.

Podle hlášení skupiny armád Střed z poledne 1.5.1945 se podařilo jednotkám XXIX. tankového sboru zastavit postup nepřátelských tanků severovýchodně od Vyškova. Z Doloplaz se podařilo vojákům Rudé armády postoupit až do Dobromilic, takže jednotky Rudé armády již operovaly na linii Brodek u Prostějova – Němčice na Hané.

Podle podobného hlášení útočila vojska Rudé armády z prostoru Vyškova severním a severovýchodním směrem, prorazila obrannou linii a postoupila až do prostoru východně od Richtersdorfu (Rychtářova) a Doloplaz. Letadla 3. Flieger-Division ale byla toho dne převážně nasazena v prostoru Moravské Ostravy. Postup odpoledne 1.5.1945 zaznamenala i průzkumná letadla Nahaufklärungsgruppe 2. Jejich piloti hlásili, že jihovýchodně a severovýchodně od Dobrochova se zastavilo 56 nepřátelských tanků a dalších čtrnáct se 150 vojáky bylo východně a jihovýchodně od Čelčic. Večer 1.5.1945 se frontová linie v úseku skupiny armád Střed posunula do prostoru západně od Pačlavic – jižně od Spytihněvi – jižně od Brumova-Bylnice.

1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.).

----------

2.5.1945 1./31 (Nacht) byla přeložena z neředínského letiště do Suchdola nad Odrou a z vyškovského letiště do Stichovic přelétl Panzer-Aufklärungs-Schwarm 4.

Vrchní velení Wehrmachtu si uvědomovalo, že situace na frontě 1. tankové armády je velmi vážná. Generálporučík Winter, velitel Führungsstab B, proto dostal od generálplukovníka Alfreda Jodla pokyny, v nichž varoval polního maršála Ferdinanda Schörnera před nebezpečím obklíčení německých jednotek 1. tankové armády při současném útoku vojsk Rudé armády na severovýchod od Vyškova a na jihozápad od Moravské Ostravy. Proto nechali situaci na uvážení polnímu maršálovi Schörnerovi, který měl zajistit plynulý ústup levého křídla skupiny armád Střed z Horního Slezska, především útvarů LXXII. armádního a XLIX. horského sboru.

V další zprávě se píše, že skupina armád Střed má situaci stále pod kontrolou, ačkoli se její postavení po průlomu fronty u Prostějova a jihovýchodně od Moravské Ostravy výrazně zhoršilo. Bylo také rozhodnuto – pokud to situace umožní – vyklidit prostor západních Beskyd a tamní jednotky použít k zastavení útoků Rudé armády ve dvou zmíněných prostorech.

Velitel německé 1. tankové armády generál tankových vojsk Walter Nehring hodnotil ještě na počátku května 1945 stav divizí pod jeho velením jako dobrý, s nezlomenou vůlí vojáků bojovat. Zásobování hodnotil jako napjaté, ale stále dostačující, pouze s nedostatkem speciální munice, především tankové, a paliva.

Podobně viděl situaci i tehdejší velitel velitelského štábu B (Führungsstab B) generálporučík August Winter. Skupinu armád Střed měl podle jeho slov polní maršál Schörner pevně v rukou. Co se týkalo dezercí, byly nečetné, a to hlavně mezi Rakušany a "Volksdeutsche" u 1. tankové armády. Na pravém křídle této armády se situace neměnila, ale na levém křídle se bojovalo především o průmyslovou oblast Ostravska. Winter se 2.5.1945 odpoledne domníval, že prostor Moravská Ostrava – Těšín by se dal ještě udržet. Uvažoval, že je potřeba držet linii Brno – Přerov – Hranice na Moravě – Nový Jičín s tím, že v krátkém časovém úseku by měly být zaujaty obranné pozice podél silnice Brno – Olomouc – Bruntál. Oprávněně se domníval, že v brzké době bude napadeno levé křídlo skupiny armád Střed v Sasku a Lužici, kam Rudá armáda přesune volné jednotky po dobytí Berlína. Obecně předpokládal, že pokud se vyklidí prostor východně od Olomouce, stále ještě bude mít skupina armád Střed dostatek sil, aby udržela "Großraum" Čechy a Morava.

Večer 2.5.1945 hlásila skupina armád Střed, že se nepřátelský průlom severovýchodně od Vyškova rozšířil až do prostoru východně od Vrchoslavic. Postup nepřátelských jednotek v prostoru jižně od Klenovic se dařilo "urovnat" (Bereinigung des Feindbruches bis D. Klenowitz (7055) in guten Fortschreiten).

Na konci dne 2.5.1945 uvedla skupina armád Střed v hlášení, že v úseku XXIX. tankového sboru bránily jednotky průlomu v prostoru Prostějova severním, severovýchodním a východním směrem. Nová linie byla vytvořena s opěrnými body jižně od Pustiměřských Prus, severozápadně od Ivanovic, severně od Čelče, jižně od Kobeřic a v Pivíně. Průlom nepřátelských útvarů u Čelčic se podařilo odrazit a obranou čáru upevnit na linii v prostoru Čelče.

2.5.1945 Luftwaffenkommando VIII nasadilo celkem 52 letadel, z toho 27 bitevních, 18 protitankových a 7 průzkumných. Hlavním prostorem nasazení bylo Prostějovsko. Bitevní letci hlásili zničení 12 tanků a jednoho nákladního vozidla a "efektivní zasažení" tří tanků a osmi nákladních vozidel. Výraz "efektivní zasažení" znamenalo ve vojenské němčině "pravděpodobně zničený". Ve svodce se uvádí, že bylo sestřeleno jedno letadlo Jakovlev. Vlastní německé ztráty činily jedno letadlo typu Fw 190 kompletně zničené, jedno letadlo stejného typu nouzově přistálo. Vzhledem k počasí byly významné pouze operace letadel Rudé armády v sektoru 1. tankové armády. U 4. tankové armády nebyly dokonce zaznamenány žádné operace letadel Rudé armády, u 17. armády byly pozorovány pouhé tři průlety. V prostoru Moravská Ostrava – Opava ale pozorovatelé napočítali 163 průletů letadel. Aniž by to mohli vědět, bylo mezi nimi i osm bitevních letadel Il-2 3. československého bitevního leteckého pluku 1. československé samostatné smíšené letecké divize.

Velmi omezenou aktivitu německého letectva hlásili 2.5.1945 také zpravodajští důstojníci 1. ukrajinského frontu. V operačních prostorech 2. polské a 52. armády (Sasko, Lužice) registrovali dva průzkumné lety letadel typu Bf 110, a to výhradně v noci z 1. na 2.5.1945.

Poslední známé vzdušné vítězství celé Jagdgeschwader 77 nárokoval ve středu 2.5.1945 velitel 3./JG 77 Lt. Kurt Hammel. Měl sestřelit sovětský stíhací letoun La-5. Identitu tohoto stroje se dosud nepodařilo určit. Žádnou takovou ztrátu ovšem nehlásila ani sovětská 5. letecká armáda, ani 8. letecká armáda. Ostatně toto vítězství nezmiňuje ani denní svodka Luftwaffenkommando VIII. Ve svodce zmiňované letadlo Jakovlev ve skutečnosti nesestřelili němečtí letci, ale podle všeho tankisté. Jinak většinu údajů z německé denní svodky o letecké aktivitě je možné ověřit v ruských pramenech.

Štáb sovětské 6. gardové tankové armády hlásil večer 2.5.1945, že německá letadla útočila na její jednotky ve formacích šesti až osmi letadel. Podobně hlásila sovětská 5. letecká armáda, že německá letadla se ve dvou formacích po šesti až osmi letadlech pokoušela útočit na vojska Rudé armády v prostoru Vyškova. Sovětští tankisté utrpěli ztráty, ale nezdá se, že by je způsobila letadla. Ve válečném deníku 21. gardové tankové brigády 5. gardového tankového sboru se například píše, že nepřátelská letadla, která sovětští vojáci zřejmě mylně identifikovali jako messerschmitty, útočila nejméně pětkrát na tanky 2. praporu v prostoru Dobromilic. Nezpůsobila ale žádné škody. Ovšem německá letecká pozorování vycházejí odlišně. V jednu hodinu odpoledne hlásili letci, že v Planquadrat 15 Ost 70552 (Oplocany) pozorovali ve 13 hodin sedm tanků, z toho dva hořící, v Planquadrat 15 Ost 70553 (Polkovice) osm tanků, z toho tři hořící, a v Planquadrat 15 Ost 70554 (Pivín – Tvorovice) deset tanků, z toho tři zničené. Naopak sovětští stíhači z 85. gardového stíhacího leteckého pluku 6. gardové stíhací letecké divize 3. gardového stíhacího leteckého sboru pod velením gardového kapitána Konstantinova sestřelili přinejmenším jedno německé letadlo typu Fw 190. Sověti hlídkovali v prostoru Pivín – Čelčice ve výšce asi 300 až 400 metrů ve stíhacích letadlech Jak-9. Vzlétli z letiště Malacky – Nový Dvor. Hustá oblačnost sahala do výšky 400 až 500 metrů, proto museli létat velmi nízko. V 14.45 hodin zaregistroval gardový kapitán Konstantinov, že z mraků jedno po druhém vylétávají v prostoru Kojetína německá bitevní letadla typu Fw 190. Napočítal jich šest. Konstantinov na vedoucí letadlo jedné dvojice zaútočil v okamžiku, kdy se německý pilot snažil útočit na jednotky Rudé armády na silnici Pivín – Klenovice střemhlavým letem. Sovětský stíhač se mu dostal za ocas a dvěma dávkami ze vzdálenosti 100 až 50 metrů ho sestřelil. Gardový kapitán Konstantinov zaútočil i na vedoucí letadlo druhé dvojice, ale němečtí piloti unikli střemhlavým letem. Sovětští piloti neměli čas k útoku na pozemní jednotky. Sovětské nároky odpovídají německému hlášení, ovšem zda se i letadlo, které muselo nouzově přistát, tohoto boje účastnilo, a zda jej gardový kapitán Konstantinov poškodil, netušíme. Vzhledem k počasí, které tehdy panovalo v Sasku, si ale troufáme tvrdit, že i toto letadlo havarovalo na Moravě. Nepochybně to bylo jedno z letadel I./SG 4, III./SG 4 nebo III./SG 10. Které z těchto bitevních skupin patřilo konkrétně, patrně již nikdy nezjistíme. Anatolij Ustinovič Konstantinov byl už v té době leteckým esem. Toto letadlo bylo jeho posledním vzdušným vítězstvím za 2. světové války. Sestřelil celkem 22 nepřátelských letadel. 15.5.1946 byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu.

Štáb 3. gardového stíhacího leteckého sboru hlásil, že se z bojového letu nevrátil stíhací letoun Jak-3, № 39174, z 31. gardového stíhacího leteckého pluku 6. gardové stíhací letecké divize. Pilotoval ho gardový podporučík Grigorij Jemeljanovič Kucenko. Sovětského stíhače ale nesestřelili němečtí letci, nýbrž jeho letadlo zasáhla kulometná střelba ze Spanilé věže tovačovského zámku. Stíhačka se zřítila u tzv. Karlíčka a pilot zahynul. Kucenko rozhodně nepatřil k nezkušeným letcům, ač nesestřelil žádné nepřátelské letadlo. Jako letec bojoval od 6.8. do 20.10.1943 v řadách Jižního ukrajinského frontu, od tohoto dne do 1.6.1944 v řadách 4. ukrajinského frontu a pak až do své smrti v řadách 2. ukrajinského frontu. Velení ho vyznamenalo 7.4.1944 Řádem Rudého praporu a 7.11.1944 Řádem Rudé hvězdy. Do 22.10.1944 uskutečnil 134 bojových letů.

Do bojů s nepřátelskými letadly se zapojili také stíhači 31. gardového stíhacího leteckého pluku. Čtveřice stíhačů tohoto pluku pod velením gardového kapitána Kostygina hlídkovala nad pozemními vojsky 2. ukrajinského frontu v prostoru Vyškova. Trojice stíhaček Jakovlev Jak-1 a jedna stíhačka typu Jakovlev Jak-9 hlídkovaly v udaném prostoru od 15.50 hodin. Letci ale dostali rozkaz od Boldina, aby se přesunuli do oblasti Prostějova. Když letěli ve výšce asi 600 až 700 metrů v prostoru Čelčic, vynořila se z mraků postupně dvojice a čtveřice německých bitevních letadel Fw 190. Jakmile nepřátelští letci zahlédli sovětské stíhače, nouzově odhodili pumy a čtyři letadla se skryla v oblačnosti a další dvě se snažila vyvázat z boje střemhlavým letem. Na tato dvě letadla se pokusil zaútočit Kostygin, ale neuspěl. Ačkoli se německým pilotům podařilo uniknout, sovětští letci jim nedovolili bombardovat pozemní jednotky Rudé armády.
Kromě toho letci 5. letecké armády zaútočili také na letiště Prostějov. Čtveřice stíhacích letadel Jakovlev Jak-9 ze 73. gardového stíhacího leteckého pluku kryla pozemní jednotky Rudé armády v prostoru Ivanovic. Velení jim ale dalo rozkaz, aby se přesunuli do prostoru Prostějova se stejným úkolem. Vzhledem k tomu, že stíhači nenalezli jiné vhodné cíle, rozhodl se velitel této čtveřice gardový poručík Vladimir Maksimovič Savčuk, že se svým číslem zaútočí na prostějovské letiště. Z výšky je kryla druhá dvojice stíhačů pod velením gardového poručíka Pavla Fjodoroviče Urbana. Savčuk se snesl do výšky 300 metrů, odkud se spustil pod úhlem 20 až 50° nad letiště. Během dvou útoků zapálil německé spojovací letadlo Fi 156 Storch, které mu zpravodajský důstojník přiznal jako zničené. Savčuk patřil k leteckým esům. Dosáhl pěti vzdušných vítězství, z nichž posledního 27.4.1945 u Vyškova.

Část útvarů Luftwaffenkommando VIII dokončila 2.5.1945 přesun na nové základny. Noční průzkumná 1./31 (Nacht) nově operovala z letiště Suchdol nad Odrou. Panzer-Aufklärungs-Schwarm 4, spolupracující s německou 1. tankovou armádou, se přesunula na letiště Stichovice, průzkumná 2./NAGr. 2 na letiště Neředín (Olmütz-West), stíhací 1./JG 52 na letiště Alt-Kemnitz (Stara Kamienica, asi dvacet kilometrů severovýchodně od Harrachova) a II./JG 6 na letiště Görlitz, průzkumná 12./13 (Nacht) na letiště Jezbiny (Josefstadt/West) a bitevní III./SG 2 na letiště Boží Dar v milovickém výcvikovém prostoru (Milowitz), kde procházeli její piloti přeškolením.

Ve dnech 2. a 3.5.1945 bylo letiště Suchdol nad Odrou vyklizeno.

Ve dnech 2. a 3.5.1945 bylo letiště Jakartovice u Opavy vyklizeno.

Bitevní skupina III./SG 10 přelétla 2.-4.5.1945 z letiště Přerov na letiště Vysoké Mýto. Vojáci Rudé armády ale na letišti nalezli pouze jedno letadlo Fw 190.

----------

Náčelník skupiny armád Střed generálporučík Oldwig von Natzmer a zastupující 1. důstojník generálního štábu u skupiny armád Střed plukovník generálního štábu Jürgen Bennecke hlásili 3.5.1945 generálporučíkovi Augustovi Winterovi, veliteli velitelského štábu B (Führungsstab B), že posádka Olomouce byla s výjimkou dělostřelectva, části ženistů a stavebních oddílů nasazena na frontě. Jejich doplnění nebylo možné. S ohledem na tuto skutečnost proto velitelský štáb B žádali, aby schválil, že město Olomouc již nadále nebude mít pevnostní charakter. Winter s jejich názorem souhlasil a z hanácké metropole pevnostní charakter sňal. Nadále mělo být toto město bráněno podobně jako ostatní, jako "místní opěrný bod" (Ortstützpunkt).

3.5.1945 k 12 hod. měla 3. Flieger-Division v podřízenosti:

Jednomístné průzkumné letouny Stab/NAGr. 2 na letišti Olomouc-Neředín

 

Stab/SG 4 na letišti Stichovice

 

III./SG 10 na letišti Přerov

 

Noční bitevní Stab/NSGr. 4 na letišti Olomouc-Holice

 

Stab/JG 77 na letišti Prostějov

 

Stab/JG 52 na letišti Německý Brod

Skupina armád Střed hlásila 3.5.1945 v několika depeších situaci na frontě. Bojovalo se především v operačním prostoru 1. tankové armády, na úsecích 4. tankové a 17. armády nedošlo k žádným změnám ani výraznějším útokům. Štábní důstojníci zmiňovali, že útoky Rudé armády západně a severně od Brna byly odraženy. Pokusy prorazit obranu ve směru na Olomouc v prostoru jižně od linie Čechovice – Tovačov skončily neúspěchem rudoarmějců, kteří přišli o čtyřicet tanků. Další proražení frontové linie mezi Kojetínem a Kroměříží se podařilo Němcům zastavit. Jižně od Moravské Ostravy obsadili vojáci Rudé armády Frýdek a v době hlášení se jejich přední jednotky nacházely východně a západně od tohoto města. V prostoru jižně a severozápadně od Bílovce obsadila Rudá armáda vesnice Butovice, Bílov, Jančí a Jelenice (část obce Vítkov). Německou jednotkou, která operovala v tomto prostoru, byla 16. tanková divize. Povinnosti jejího velitele tehdy plnil plukovník Dr. jur. Albrecht Aschoff, který poslední dny této divize popsal při výslechu důstojníkem Rudé armády. Divize ustoupila až k Budišovu nad Budišovkou a severně od něj vybudovala nové obranné postavení. Jejím sousedem nalevo byla 17. tanková divize. Ani jedné z divizí se ale nepodařilo zastavit postup nepřítele dále na Hof (Dvorce) a Moravský Beroun. Ráno 6.5.1945 přestala 16. tanková divize fakticky existovat a byla podřízena 17. tankové divizi, jejímž velitelem byl plukovník Kurt Treuhaupt.

S částečnou změnou fronty souvisely i nové operační prostory XXIX. armádního sboru (západní okraj Pivína – západní okraj Čelčic – východní okraj Čechovic – severní okraj Ivaně na Hané), LXXII. armádního sboru (Kojetín – severní okraj Otrokovic – severní okraj Zlína – silnice do Vsetína tři kilometry jižně od Vsetína – východně od Dolní Bečvy – Skála – Pražmo – východní okraj Nižní Lhoty – západně od Dobré (Dobrawitz) – jižní okraj Pazderny – jižní okraj Frýdku), XLIX. armádního sboru (jižní okraj Staré Staříče – severní okraj Kateřinic – opevnění v prostoru dva kilometry od Příboru) a XI. armádního sboru (jižní okraj Butovic – střed obce Pustějov – střed obce Kujavy – severní okraj Děrné – jižní okraj Dolejších Kunčic – mezera jižně od Fulneku –  východní okraj Čermné ve Slezsku – jižní okraj Lhotky u Vítkova – podél toku řeky Moravice na severozápad).

Německá vojska dostala žádanou posilu. V noci z 1. na 2.5.1945 byly uvolněny ze svazku tankového sboru Großdeutschland útvary Panzergrenadier-Division Brandenburg. V prvních květnových dnech byly její jednotky postupně přepravovány po železnici k Olomouci. Bylo několik tras, například Budyšín – Zhořelec – Lubań – Jelenia Góra nebo Žitava – Kladsko. První transporty byly u hanácké metropole vyloženy 3.5.1945. Vzhledem k tomu, že se velitel divize generálmajor Hermann Schulte Heuthaus stále ještě nacházel v Sasku, převzal velení nad částmi divize na Hané důstojník Ib generálního štábu major Später. Ještě tentýž den se do těžkých bojů u Čelčic zapojil I. prapor Jäger-Regiment 2 pod velením majora Karla Steidela. Štáb praporu byl v Čehovicích.

Náčelník štábu skupiny armád Střed generálporučík Oldwig von Natzmer odlétl 3.5.1945 za Dönitzovou vládou do Mürwicku. Jeho hlavním úkolem bylo, aby se snažil přesvědčit velkoadmirála Dönitze a vrchní velení nacistických vojsk, aby nepodepsali kapitulační protokoly před 18.5.1945. Důvodem byla snaha stáhnout z východní fronty co nejvíce vojáků a civilistů do americké okupační zóny. Měl se vrátit s tímto příslibem, a tak pro něho i polního maršála Dönitze bylo překvapením, když nacistické velení podepsalo kapitulační protokoly 7.5.1945 ve 2.41 hodin ráno s platností od půlnoci 8.5.1945 (23 hodin evropského středoevropského času a 1 hodina ráno 9.5.1945 moskevského času).

----------

Také 4.5.1945 kolem poledne pokračovaly útoky jednotek Rudé armády severně, severozápadně a severovýchodně od Vyškova, které se útvarům XXIX. tankového sboru podařilo odrazit. Vojska Rudé armády ale obsadila Čelčice a nová obranná linie se utvořila na linii východně od Hradschan (Hradčany) – výšiny západně od Pivína – západně od Čelčic.

Mezitím útvary 2. ukrajinského frontu pronikly na Hanou i z jihovýchodu, od Zlína. LXXII. armádní sbor hlásil, že se nepřátelské tanky s podporou českého civilního obyvatelstva snažily proniknout od Kojetína, ale byly odraženy. Stejně tak byly německými jednotkami odraženy útoky v prostoru Kroměříže a severně od Bielowa (Bělov). Kleinhotte (Lhotka) a Mlatzow (Mladcová) byly ztraceny. Obsazení obranných pozic na levém břehu Moravy až do předmostí Kojetína a do Kroměříže bylo provedeno podle plánu.

4.5.1945 Luftwaffenkommando VIII hlásilo silnou aktivitu letectva Rudé armády nad Horním Slezskem. Pozorovatelé zaznamenali 455 průletů letadel, z toho 191 bitevních iljušinů, především nad levým křídlem 1. tankové armády, tedy v Horním Slezsku. V dalším hlášení se uvádí 150 průletů sovětských letadel jižně od Prostějova, 350 průletů letadel nad Opavou a nasazení 350 letadel proti východní části obklíčené Vratislavi.

V porovnání s nasazením letadel Rudé armády byla aktivita německých letců slabá. Luftwaffenkommando VIII hlásilo nasazení 54 letadel, z toho 14 bitevních a 5 protitankových
jižně od Prostějova, která měla zničit 7 tanků, 17 stíhacích letadel (z toho 6 na zásobování obklíčené Vratislavi). Čtyři proudové Me 262 útočily na dopravu z Berlína na jihu a zbytek poplachově vzlétl. Nasazeno bylo rovněž 18 průzkumných letadel, z toho dvě dálková průzkumná. Žádné z německých letadel nebylo sestřeleno ani z jiných důvodů ztraceno.

IX. Fliegerkorps (Jagd) hlásil 4.5.1945, že nasadil čtyři "stříbrné" k průzkumným letům nad Saskem. "Silber", stříbrný, bylo krycí označení německých proudových letadel Me 262. Žádné z těchto letadel nebylo ztraceno, což odpovídá hlášení Luftwaffenkommando VIII.

Luftwaffenkommando 4 hlásilo 4.5.1945, že kvůli nedostatku paliva a přesunu leteckých útvarů mohlo uskutečnit jen několik průzkumných letů.

Hlásná služba a protiletadlové jednotky 4. ukrajinského frontu hlásily pouze nepatrnou leteckou aktivitu Luftwaffe v Horním Slezsku. Zaznamenaly dva bojové lety 4.5.1945. Průlet jednoho letadla typu Junkers Ju 88, který prováděl průzkum v prostoru Ratiboř – Opava v úseku bojové činnosti 60. armády, a jednoho letadla typu Fw 189 v pásmu činnosti 1. gardové armády, které provádělo průzkum v prostoru Ostrava – Bílovec.

Ovšem 43. protiletadlová divize rezervy vrchního velení, která byla přidělena přímo 60. armádě, zmiňovala širší nasazení německých letadel. Hlášení jejího štábu popisovalo útok 12 Bf 109 s podvěšenými pumami na automobilovou kolonu u obce Vítkov na Opavsku. Osm letadel mělo podvěšeno stokilogramové pumy a čtyři letadla pumy dvěstěpadesátikilogramové. Němečtí letci útočili z letu střemhlav, ale podle sovětských pramenů nebyli příliš úspěšní, neboť pumy vybuchovaly ve vzdálenosti padesáti až sto metrů od automobilové kolony. Němečtí letci operovali ve dvou formacích – jedné po osmi a jedné po čtyřech letadlech.

V tento den hlásil stejný štáb také operaci šestice bitevních letadel Fw 190 bez bližších podrobností. Z hlášení pouze vyplývá, že stíhací letadla útočila mezi 16. a 20. hodinou a bitevní letadla mezi 20. a 22. hodinou.

Co se týče zničených tanků, štáb 6. gardové tankové armády hlásil večer 4.5.1945, že jeho jednotky bombardovala nepřátelská letadla. Dohromady se jednalo o přibližně 15 letadel, což až neskutečně přesně odpovídá německému hlášení. Na konci dne se nacházely útvary 22. gardové tankové brigády a 6. motostřelecké brigády na severním okraji Klopotovic, 21. gardová tanková brigáda a 83. samostatná brigáda námořní pěchoty bojovaly 1–1,5 kilometru od Čelčic.

Také ve válečném deníku 5. letecké armády nalezneme zmínku, že Němci periodicky útočili formacemi 4–8 bitevních letadel na vojska 2. ukrajinského frontu. Sovětské útvary 6. gardové tankové armády v prostoru Vyškova sice  kryli sovětští stíhači z 3. gardového stíhacího leteckého sboru, ale k žádnému vzdušnému souboji s německými bitevními letadly nedošlo. Zpravodajští důstojníci sovětské 5. letecké armády hodnotili aktivitu německého letectva v květnu 1945 vcelku jako slabou. S výjimkou 4.5.1945, kdy hlásná služba této letecké armády zaznamenala kolem šedesáti průletů nepřátelských letadel, se průměry aktivity německého letectva pohybovaly kolem tří až pěti průletů denně. Ve válečném deníku 5. letecké armády je poznamenáno, že 4.5.1945 bylo zaznamenáno 49 přeletů nepřátelských letadel.

Sovětští stíhači přesto hlásili jedno vzdušné vítězství. Gardový podplukovník Kudělja ze 31. gardového stíhacího leteckého pluku 6. gardové stíhací letecké divize hlásil, že sestřelil nepřátelské letadlo typu Bf 109. Kudělja velel šestici stíhacích letadel, dvou typu Jakovlev Jak-1 a čtyř typu Jakovlev Jak-9. Jejich piloti operovali ve výšce 2500 až 3000 metrů v prostoru Prostějova mezi 12.50 a 13.20 hodinou. Měli za úkol krýt pozemní jednotky Rudé armády před případným útokem nepřátelských letců. V prostoru Hoštic zpozorovali jedno letadlo typu Bf 109 asi ve výšce 2500 metrů. Nepřátelský letec se snažil odpoutat z boje a ulétnout pomocí piké. Gardový podplukovník Kudělja ho dostihl a zaútočil na něj dvěma dávkami ze vzdálenosti sta až padesáti metrů. Letadlo se podle jeho tvrzení zřítilo osm kilometrů jižně od Kojetína. Kuděljovi potvrdili sestřel letadla spolubojovníci z pluku, velitel letky gardový major Aleksej Michailovič Rešetov, letecké eso a Hrdina SSSR, a letecké eso gardový nadporučík Nikolaj Zacharovič Vydrigan (od 15.5.1946 Hrdina SSSR). Gardový podplukovník Kudělja patřil také k leteckým esům. Od začátku Velké vlastenecké války dosáhl šesti vzdušných vítězství samostatně a jednoho ve spolupráci. Sestřel tohoto letadla byl posledním z nich. Příběh ale měl úplně jiné souvislosti, neboť sovětský stíhač sice sestřelil letadlo typu Bf 109, ale v tomto případě spojenecké, neboť ho pilotoval pilot rumunského královského letectva. Ve skutečnosti toho dne operovali v oblasti dva rumunští stíhači, letecké eso Ion Milu a jeho číslo Dumitru Baciu. Oba ostřílení veteráni, kteří až do konce srpna 1944 bojovali na východní frontě proti stíhačům Rudé armády. Rumuni vzpomínali, že se ani jednomu z nich nechtělo bojovat, a proto se snažili z boje vyvázat. Ion Milu přistál někde v Dolním Rakousku, ale Dumitru Baciu byl opravdu zasažen a musel nouzově přistát u vsi Medlov (dnes část obce Zborovice), která leží jižně od Kojetína. Baciovo tvrzení, že také on sestřelil jedno stíhací letadlo Rudé armády, ovšem musíme brát s velkou rezervou, neboť sovětská 5. letecká armáda během tohoto dne neztratila ani jedno letadlo a všichni stíhači pod velením gardového podplukovníka Kudělji se vrátili bez úhony zpět na základnu.

Ve dnech 4. a 5.5.1945 bylo letiště Petřvald vyklizeno.

----------

Útvarům 4. ukrajinského frontu se podařilo prolomit před polednem 5.5.1945 německou obranu u Vítkova a jeho jednotky začaly od severovýchodu postupovat na Olomouc. Hanácká metropole se tak ocitla v kleštích mezi postupujícími vojsky z jihu a jihovýchodu (2. ukrajinský front) a ze severovýchodu (4. ukrajinský front). Jednotky 6. gardové tankové armády se stále snažily prorazit německou obranu jižně od Olomouce. Tlak byl takový, že německé velení již plánovalo ústup na novou obrannou linii. Vzhledem k průlomu u Vítkova a prozatím odraženým snahám vojsk 4. ukrajinského frontu prorazit německou linii u Šternberka došlo německé velení k závěru, že je potřeba "zkrátit" frontovou linii a vybudovat novou obrannou linii Přerov – Hranice – Odry. Celá západní fronta 1. tankové armády se pak posunula kolem poledne 5.5.1945 až na hranici Kojetín – Hranice – Krnov. Mělo se jednat o plánovaný ústup.

Proti průlomu Rudé armády z prostoru Opavy k Olomouci měla německá vojska držet zajišťovací linii Budišov nad Budišovkou – Mikolajice. Major Steidl, velitel I. praporu Jäger-Regiment 2 Brandenburg, musel pod tlakem ustoupit z Čehovic do Bedihoště. V Křelově zaujal pozice 5.5.1945 také protiletadlový oddíl divize Brandeburg. Ve stejný den byl vyložen na nádraží Štěpánov také Jäger-Regiment 1 Brandenburg. Někde v okolí Štěpánova se nacházela také samohybná děla tankového oddílu Brandenburg. Štáb dalšího útvaru divize Brandenburg byl 5.5.1945 umístěn
v obci Náklo. Odpoledne přijel do Štěpánova lazaretní vlak. Jakmile to zpozorovali vojáci Rudé armády, napadli ho salvami z raketometů Kaťjuša. Vyžádalo si to mnoho obětí na životech.

V sobotu 5.5.1945 se musely přesunout z Prostějova na letiště Skuteč také Stab a II./JG 77. Ve stejný den dosáhla jednoho z posledních sestřelů také sovětská 8. letecká armáda. Gardový nadporučík Vladimir Ivanovič Gubanov ze 111. gardového stíhacího leteckého pluku 10. gardové stíhací letecké divize 10. stíhacího leteckého sboru hlásil sestřel spojovacího letounu Fi 156 u Domstadtl, což může být jak Domašov nad Bystřicí, tak Domašov u Šternberka. Sestřel Gubanovovi potvrdili další stíhači z 111. gardového stíhacího leteckého pluku – gardoví poručíci Viktor Matvějevič Barabanov a Vasilij Gavrilovič Fedin. Otázkou zůstává, zda můžeme tento sestřel dát do souvislosti s přeletem II./JG 77. Případně se mohlo jednat i o průzkumné letadlo z Panzer-Aufklärungs-Schwarm 4. Odpověď zatím neznáme a možná ji již ani nezjistíme. "Do Skutče jsem se přesunul nákladním automobilem a udivovalo mne, jaký je silný provoz na silnicích. Ovšem pouze ve směru na západ. Pochodující pěšáci, mezi nimi mnoho Maďarů v jejich zelenohnědých uniformách. Ve Skutči byla naše skupina ubytována ve škole. Kolem budovy byl dvojitý kruh strážných postů a dále jsme vysílali hlídky do ulic v síle deseti mužů, abychom byli chráněni před Čechy. Letiště se nacházelo asi dva kilometry na vyvýšené plošině," vybavil si první dny ve Skutči Ofhr. Hans-Günther Bartholomäi, bývalý příslušník 9./JG 77.

Do Moravské Třebové se přesunula zřejmě také 5.5.1945 I./JG 77. Sovětský letecký průzkum potvrdil, že se na letišti "osm až deset kilometrů východně od Svitav" nacházelo 5.5.1945 "do 50 nepřátelských stíhaček". Pro zpravodajské důstojníky Rudé armády to byla novinka, neboť dosud neměli o letišti Moravská Třebová žádné zprávy. Letci průzkumného letadla Pe-2 nebo Pe-3 z 8. samostatného dálkového průzkumného leteckého pluku 8. letecké armády operovali v prostoru Bystřice pod Hostýnem – Přerov – Kojetín – Olomouc – Svitavy mezi 10.50 a 12.30 hodinou. Kromě toho hlásili pohyb nepřátelských automobilových kolon: ze Studénky do Hranic 80 vozidel a 15 povozů, na silnici Bystřice pod Hostýnem – Přerov – Brodek až 200 vozidel a 100 povozů, na silnici Otrokovice – Přerov do 200 povozů, na silnici Kojetín – Olomouc až 150 vozidel a 100 povozů a na silnici Skalice nad Svitavou – Svitavy až 100 vozidel.

V této souvislosti zůstává otázkou, kdy se z letišť na Hané přesunuly do východních Čech Stab, I. a III./SG 4. Major Fritz Schröter, velitel I./SG 4, nositel Rytířského kříže a Německého kříže ve zlatě, sice vzpomínal, že rozkaz k odletu z letiště Stichovice obdržel 9.5.1945, ale to je nesmysl. Muselo to být podobně jako v případě JG 77 někdy kolem 5.5.1945. Psal, že na letišti Chrudim, kam němečtí letci přelétli, potkal svého bývalého velitele z Itálie, který měl hodnost plukovníka (zřejmě podplukovník Ewald Janssen, nositel Rytířského kříže, bývalý velitel Gruppenkommandeur SG 10, od ledna 1945 velitel letiště Chotěbuz). Ten mu oznámil, že jeho skupina nebude rozpuštěna a má nadále operovat a krýt ústup německých jednotek skupiny armád Střed.

----------

Němcům se večer 6.5.1945 podařilo zjistit, že z fronty byla stažena 6. gardová tanková armáda a nahradily ji útvary sovětské 40. armády. Byly také pozorovány velké přesuny jednotek do prostoru Wagstadtu (Bílovec) a západně od něj, zřejmě aby byla zesílena 40. armáda pro útok na Olomouc. Také I. prapor Jäger-Regiment 2 Brandenburg se pod tlakem přesunul do Štěpánova. O tuto obec tvrdě bojoval spolu s vojáky z Jäger-Regiment 1 Brandenburg.

V noci ze 6. na 7.5.1945 ustoupila německá 17. tanková divize (s podřízenou 16. tankovou divizí) k Rýmařovu.

Němečtí stíhači z JG 77 vzlétli k bojovým akcím ještě 6. a 7.5.1945 a podle dokumentů Rudé armády i 8.5.1945. Dostali rozkaz hlídkovat nad komunikacemi mezi Moravou a Čechami, kudy ustupovaly německé jednotky a jednotky jejich spojenců. Bližší podrobnosti neznáme.

----------

helo6122.jpg (1392683 bytes), helo8071.jpg (261405 bytes).

Jednotky 60. armády 4. ukrajinského frontu pronikly ze severu k Olomouci již 7.5.1945. Kromě jiného vedly v poledne boje v Lazcích, Chomoutově, Štěpánově, Králové (Königlosen), Úsově (Mährisch Aussee), Libině (Böhmisch Liebau) a jinde. Konkrétně 106. střelecký sbor zastavil v 19 hodin postup na linii Karlsthal (Karlovice) – Breitenau (Široká Niva) – Markersdorf (Markvartice) – Engelsberg (Andělská Hora) – Altstadt (Staré Město), 107. střelecký sbor Freudental (Bruntál) – Wildgrub (Václavov) – Ober Mohrau (Horní Moravice) – Römerstadt (Rýmařov) a Bergstadt (Horní Město), 28. střelecký sbor na čáře Pürkau (Tvrdkov) – Moskele (Mostkov) – Libina – Strupšín – Brníčko a Janoslavice a 15. střelecký sbor v prostoru Storzendorf (Zadní Újezd) – Hlivice – Königlosen (Králová) – Einoth (Renoty) – Pňovice. 3. gardový střelecký sbor postoupil 242. gardovou střeleckou divizí na linii Štěpánov – Lazce a útvary 318. a 128. gardové střelecké divize na linii Černovír – Chválkovice. Skupina 302. střelecké divize, 100. tankové brigády a 65. motostřelecké brigády zastavila v 18 hodin postup na linii Dědinka – Pískov mezi Úsovem a Uničovem.

Z Křelova do Nákla se 7.5.1945 stáhli také vojáci protiletadlového oddílu divize Brandenburg. Stíhači z 10. gardové stíhací letecké divize doprovázeli bitevní letadla v prostoru Mohelnice, Litovle a Olomouce a letci 15. gardové stíhací letecké divize bitevní letadla Il-10 do prostoru Olomouce. Podle hlášení Rudé armády bylo 7.5.1945 aktivní i nacistické letectvo. V 16.30 hodin napadlo osm bitevních Fw 190 jednotky Rudé armády v prostoru Břuchotína (dnes Křelov-Břuchotín) na severozápadním okraji Olomouce. Němečtí piloti shodili osm pum, zřejmě dvěstěpadesátikilogramových. Při útoku byli zabiti dva rudoarmějci, čtyři byli zraněni. Zničen byl jeden automobil. Stíhací letadla obecně kryla ústup německých jednotek z prostoru Moravský Beroun – Šternberk – Litovel.

Hlásná služba Rudé armády zaznamenala v operačním prostoru 60. armády pouze těchto osm letadel, která byla nejspíše ze SG 4. Další dvě letadla, zřejmě Bf 109 z NAGr 2, létala v operačním prostoru 38. armády.

Útvary divize Brandenburg začaly 7.5.1945 bojovat přímo o Olomouc. Velitel Jäger-Regiment 1 Brandenburg dostal odpoledne rozkaz, aby se brzy ráno 8.5.1945 jeho vojáci stáhli z bojů a ustoupili až k Novému Městu na Moravě. Podobný rozkaz dostal i velitel Jäger-Regiment 2 Brandenburg podplukovník Karl-Heinz Oesterwitz. Velitelé se snažili dostat vojáky co nejblíže k americkým útvarům v jižních Čechách.

Zajímavé svědectví podal o konci války na Olomoucku také plukovník generálního štábu Joachim Möller, náčelník štábu nacistického LXXII. armádního sboru. Rudá armáda ho zajala v Táboře, kde byl držen v zajateckém táboře. Při výslechu uvedl, že štáb 1. tankové armády oznámil již 5.5.1945, že se počítá s tím, že sbor s podřízenými divizemi by měl jižně od Olomouce překročit řeku Moravu a ustupovat do Jihlavy a odtud k řece Vltavě u Českých Budějovic. Předběžný rozkaz v tomto smyslu dostal tento armádní sbor večer 6. nebo ráno 7.5.1945. Telefonicky velení tento rozkaz potvrdilo večer 7.5.1945 a sbor dostal tento rozkaz také v písemné podobě 8.5.1945. Během 7.5.1945 překročila řeku Moravu 76. pěší divize a 271. a 153. divize ji měly následovat 8.5.1945. Samotný štáb začal po přepravě na západní břeh Moravy ustupovat v poledne 8.5.1945. Ještě předtím předal velení nad 271. Volks-Grenadierdivision XXIX. tankovému sboru a nad 153. pěší divizí XLIX. horskému sboru. Prvním cílem byla Bystřice nad Pernštejnem. Kvůli potížím ale štáb sboru nakonec dorazil v noci z 8. na 9.5.1945 do Nového Města na Moravě. Štáb se tam dostal v jednu hodinu ráno 9.5.1945 a rozložil se v lese východně od tohoto města. Vyrazit chtěli již brzy ráno do prostoru Havlíčkova Brodu nebo Humpolce, ale nakonec kvůli silnému náletu na Nové Město na Moravě mohli odjet až v osm hodin ráno. Během cesty do Havlíčkova Brodu byla kolona sboru znovu napadena letectvem, což přerušilo kontakty mezi jednotlivými útvary sboru. Rudá armáda ale obsadila Havlíčkův Brod ještě před příchodem částí sboru k městu. Ty byly navíc promíchány s dalšími jednotkami a prakticky rozděleny. Kolem poledne 9.5.1945 již nebylo možné řídit podřízené útvary. Möller se domníval, že na konci války mohlo být v třech divizích sboru mezi 21 000 a 22 000 vojáky. Co se týče německé 271. divize lidových granátníků, sovětská 138. střelecká divize 18. armády hlásila, že major Vasilij Danilovič Matvějčuk, náčelník průzkumu této divize, s tlumočníkem dostihl jeden ze zadních vojů této německé divize a němečtí důstojníci umožnili majoru Matvějčukovi, aby se setkal s velícím generálem. Ten se představil jako generálporučík Martin Bieber a tvrdil, že je velitelem 3. horské divize. Bieber byl ve skutečnosti velitelem 271. divize a měl hodnost generálmajora. K této události zřejmě došlo na některé ze silnic mezi Prostějovem a Hrochovem a dále, což byl nejzazší bod postupu 138. střelecké divize ke sklonku 9.5.1945. Generál Bieber odmítl kapitulovat, neboť oznámil, že od polního maršála Ferdinanda Schörnera obdržel rozkazy, aby se vzdal Američanům, a proto ustupuje k jejich frontové linii. Podle dalšího dokumentu k tomu došlo západně od Prostějova. Major Matvějčuk měl předat německému veliteli dokumenty o kapitulaci nacistického Německa. Někde na linii fronty Matvějčuka zastavil německý tank, který blokoval cestu, aby umožnil německým vojákům ustupovat. Němečtí samopalníci po něm chtěli, aby jim předal dokumenty. To Matvějčuk odmítl a němečtí vojáci ho nakonec pustili dále. Během cesty k německému generálovi byl dokonce jeho automobil napaden letectvem Rudé armády. Za tento čin, "jízdu do nepřátelského týlu na šedesát kilometrů", byl navržen na vyznamenání Řádem vlastenecké války I. stupně. Toto vyznamenání mu 17.5.1945 potvrdil generálporučík Anton Josifovič Gastilovič, velitel 18. armády. Generálmajor Bieber byl nakonec zajat až 13.5.1945 u Havlíčkova Brodu. Ovšem jak vyplývá z dochovaných pramenů, velení rozhodlo o rozpuštění LXXII. armádního sboru o několik dní dříve, než uvedl plukovník generálního štábu Möller. Štáb 17. armády oznámil v časných ranních hodinách 26.4.1945, že nově bude LXXII. armádní sbor se všemi jednotkami podřízen štábu německé 1. tankové armády. Měl být po železnici přepraven do Přerova. Napřed se měl vydat jako předvoj pouze malý velitelský štáb.

8. letecká armáda ztratila 7.5.1945 jedno letadlo 227. bitevní letecké divize. Il-2 z 208. bitevního leteckého pluku byl sestřelen protiletadlovým dělostřelectvem v prostoru Litovle. Posádka se zachránila na padácích. Tvořili ji palubní střelec staršina Isaj Iljič Tabačnikov a pilot poručík Vasilčenko. V návrhu na vyznamenání podporučíka Ivana Fjodoroviče Vasilčenka se píše, že
7.5.1945 zaútočil přes silnou protiletadlovou obranu na nepřátelská vojska v prostoru Chořelic a zničil přitom tank a vozidlo. Posádka tanku ale palbu opětovala a zasáhla jeho šturmovik do motoru. Poškozené letadlo prudce ztrácelo výšku. Vasilčenko se sice pokoušel dolétnout nad vlastní území, ale nakonec musel nouzově přistát na území, které ještě okupovaly německé jednotky. Nepřátelští vojáci se ho pokoušeli zajmout, ale při boji zblízka měl Vasilčenko zabít tři německé vojáky a navzdory těžkému zranění hlavy se mu podařilo dosáhnout vlastních pozic. Již 13.5.1945 byl vyznamenán za předešlou operační činnost Řádem vlastenecké války 2. stupně. Mimo jiné byl za čin ze 7.5.1945 navržen na vyznamenání Řádem rudého praporu, což potvrdil 31.5.1945 velitel 227. bitevní letecké divize generálporučík Vladimir Varděnovič Nanějšvili. Palubní střelec staršina Isaj Iljič Tabačnikov (*1922) zahynul a měl být podle hlášení Rudé armády pohřben na hřbitově třináct kilometrů jihovýchodně od Litovle. Má pomníček v litovelské části Komárov.

V noci ze 7. na 8.8.1945 se 17. tanková divize (s podřízenou 16. tankovou divizí) stáhla do prostoru jižně od Šternberka. Odtud začala ráno 8.5.1945 ustupovat na západ.

----------

Pozemní boje o Olomouc pokračovaly i ráno 8.5.1945. V 8 hodin ráno bojovala 242. gardová střelecká divize 3. gardového střeleckého sboru mezi Štěpánovem a Březci, 318. gardová střelecká divize obsadila některé čtvrti v severní části města Olomouc a její vojáci bojovali v samotném městě. 128. gardová střelecká divize obsadila východní část Olomouce až po řeku Moravu. Večer 8.5.1945 vedla 242. gardová střelecká divize boje o Štěpánov a Březce a jednotky 318. a 128. gardové střelecké divize ovládly Olomouc a na konci dne bojovaly na linii Chomoutov – Hejčín – Nová Ulice.

Od jihu postupovaly na Olomouc jednotky 40. armády 2. ukrajinského frontu. Večer 7.5.1945 se útvary 18. gardové střelecké divize nacházely v prostoru Ivaň – Klopotovice, 1. jezdecké divize v prostoru jižní okraj Čehovic – východní okraj Výšovic, 11. pěší divize v prostoru Výšovice – jihovýchodní okraj Vřesovic, 133. střelecká divize v prostoru Kobeřic, 21. pěší divize v prostoru Tvorovice – Pivín, 3. pěší divize v prostoru Němčice – Víceměřice a 6. pěší divize v prostoru Vyškov – Luleč.

Večer 8.5.1945 operovaly části 40. armády v Prostějově a jeho okolí. Němečtí vojáci se pokoušeli zadržovat postup Rudé armády a kryli ústup dělostřeleckou a minometnou palbou a protiútoky z Hrubčic (rota pěchoty), z Čechovic (rota pěchoty s podporou tří tanků) a Brodku (zřejmě Brodek u Přerova, rota pěchoty s podporou dvou obrněných transportérů). Bylo zajato 28 německých
vojáků, kteří byli příslušníky školního praporu 1. tankové armády, 19. ženijního praporu, 27. pěšího pluku 19. tankové divize a 8. lehké pěší divize.

Útvary 8. letecké armády utrpěly během bojů o hanáckou metropoli 8.5.1945 ztráty.

Stíhači 10. gardové stíhací letecké divize uskutečnili 117 bojových vzletů, z nichž 99 připadalo na doprovod bitevních letadel Il-2 a Il-10, 16 na průzkum a pouze dva stíhači měli povoleno volné stíhání. S letadlem La-5, № 1829, se nevrátil gardový podporučík Polivěnok. Polivěnok byl číslem gardového kapitána Vladimira Andrejeviče Žulidova ze 113. gardového stíhacího leteckého pluku, leteckého esa. Oba doprovázeli šest letadel Iljušin Il-2, která útočila v prostoru Křelova. Z neznámých důvodů opustil gardový podporučík Polivěnok formaci a ztratil se. Co se týče gardového podporučíka Michaila Fjodoroviče Polivěnoka ze 113. gardového stíhacího leteckého pluku 10. gardové stíhací letecké divize, jeho osud není dodnes objasněn.

Bitevní letadla útočila mezi 14.00 a 15.10 hodinou. Zástupce velitele letky gardový nadporučík Vasilij Vlasovič Raskošnyj letěl se svým číslem gardovým poručíkem Iljou Fedotovičem Kuzinem jako doprovod bitevních letadel Il-2, které útočily v prostoru Olomouce mezi 10.00 a 10.50 hodinou. Šestici stíhaček Jak-3 vedl gardový kapitán Vladimir Ivanovič Věrenikin, letecké eso, ze 112. gardového stíhacího leteckého pluku. Při útoku na nepřátelské jednotky v osadě Paseka kroužili Raskošnyj s Kuzinem opodál formujících se bitevních letadel. Kvůli dýmu nebylo na iljušiny dobře vidět. Kuzin za slabé viditelnosti do jednoho z bitevních letadel Il-2 narazil a poškodil trup letadla až po kabinu palubního střelce. Pilotovi bitevního letadla se podařilo vyskočit na padáku, ale gardový poručík Kuzin se v poškozené stíhačce Jak-3, № 0827, zřítil střemhlavě k zemi v prostoru Moravských Loděnic a zahynul.

Bitevní letadla obou divizí 8. bitevního leteckého sboru, 224. a 227. bitevní letecké divize, útočila na nepřátelská vojska v prostoru Olomouce. Letci sboru podnikli 347 bojových letů na osmdesáti letadlech Il-2 a 24 letadlech Il-10. Útočili v prostoru západního okraje Olomouce, Hejčína, Křelova, Horky, Skrbně, Příkaz, Unčovic, Chudobína, Slavětína, Luké, Bílska, Senic na Hané, Náměšti na Hané, Těšetic, Olšan, Duban, Kožušan a Nových Sadů. Zvláště 224. bitevní letecká divize utrpěla těžké ztráty.

Il-2 z 565. bitevního leteckého pluku pilotovaný ppor. Šišněvem (funkci palubního střelce zastával rudoarmějec Sarvatskij) se srazil s doprovodným stíhačem a musel nouzově přistát asi tři kilometry severně od Olomouce. Posádka stroje № 9816 byla nezvěstná.

Pilot ppor. Grigorij Timofějevič Něminuščij a palubní střelec starší seržant Konstantin Ivanovič Krylov z 565. bitevního leteckého pluku 224. bitevní letecké divize museli kvůli poruše motoru nouzově přistát bez podvozku v prostoru letiště. Letadlo potřebovalo opravu, osádka ale zůstala nezraněna. Letěli v bitevním letadle Iljušin Il-2, № 10529.

Pilot ppor. Gubarenko a palubní střelec rudoarmějec Donskich z 996. bitevního leteckého pluku odlétali od cíle, když jejich letadlo začalo z neznámých příčin hořet. Nouzově s ním přistáli asi jeden kilometr jihozápadně od Šternberka. Posádka byla v době hlášení nezvěstná. Letěli v letadle Iljušin Il-2, № 18845111. Podle válečného deníku 996. bitevního leteckého pluku vzlétla letadla v 16.55 hodin. Bylo jich šest pod velením nadporučíka Pjotra Ivanoviče Zajceva. Pro Gubarenka a Donskicha, kteří letěli v Il-2, trupové číslo 36, to byl druhý bojový let toho dne. Během prvního bombardovali nepřítele v Topolanech. Útok byl namířen do prostoru Příkazy – Mohelnice. Bitevní letci při této misi zničili pět automobilů, šest povozů a 21 vojáků. Zbylá letadla přistála mezi 18.14 a 18.20 hodinou, takže se dá předpokládat, že Gubarenko havaroval přibližně v tomto časovém období. Posádky ale nepozorovaly žádnou protiletadlovou obranu ani nepřátelská letadla. Zřejmě se jednalo o technickou závadu.

Ppor. Vladimir Isidorovič Priščepa a palubní střelec seržant Nikolaj Jefimovič Zagorodnych z 571. bitevního leteckého pluku nouzově přistáli půl kilometru jižně od Neuhofu (zřejmě Nové Dvorce u Horní Loděnice). Pilotoval Il-2, № 0604. Priščepa byl dvojnásobným nositelem Řádu rudého praporu a držitelem Řádu rudé hvězdy. V návrhu na třetí vyznamenání je zapsáno, že během útoků 7.5.1945 zničil v prostoru Olomouce tři automobily a jedno polní dělo.

Pilot por. Grigorij Petrovič Kupajgorodskij a palubní střelec starší seržant Ivan Jakovlevič Žuravljov po návratu z bojového letu nouzově přistáli v prostoru Habichtu (dnes Jestřabí/Libavá). Letci skončili v nemocnici. Byli příslušníky 571. bitevního leteckého pluku 224. bitevní letecké divize a letěli v Il-2, № 3203.

Pilot ppor. Gennadij Vasiljevič Titov a palubní střelec seržant Aleksej Gavrilovič Sidorkin museli kvůli poruše motoru nouzově přistát v prostoru Hofu (patrně Dvorce u Moravského Berouna). Pilot skončil v nemocnici, ale palubní střelec byl nezraněn a vrátil se ještě ten den k mateřské jednotce, 996. bitevnímu leteckému pluku. Letěli v nejmodernějším Il-10, № 2604.

Také velení 321. bombardovací letecké divize nasadilo k operacím proti cílům na Hané letadla A-20G a A-20GI 13. a 22. gardového bombardovacího leteckého pluku. Osmnáct letadel bombardovalo Olšany, sedmnáct západní okraj Olomouce, osmnáct Náměšť na Hané a po devíti letadlech Slavonín a Novou Ulici. Velení vyslalo osmnáct bombardérů typu A-20G Boston ze 13. gardového bombardovacího leteckého pluku 321. bombardovací letecké divize, aby zaútočily ve dvou skupinách na postavení nepřítele v olomoucké čtvrti Neředín. Letadla vzlétla z letiště Roßweide (Rozkochów) v Horním Slezsku. Ještě během letu k cíli byl ale tento rozkaz změněn a letci měli zaútočit na německá vojska na severozápadním okraji hanácké metropole.

Při letu k cíli se však u jednoho bombardéru někde v prostoru Města Libavá zadřela kliková hřídel, což způsobilo požár letadla. Letci se oheň snažili uhasit, ovšem nebylo to v jejich silách. Požár vypukl v letové výšce asi dvou kilometrů. Když se požár nepodařilo udusit a letadlo stále ztrácelo výšku, přikázal jeho velitel, aby posádka vyskočila na padácích. Všichni se zachránili – pilot poručík Stěpan Michajlovič Dubrovin, navigátor podporučík Grigorij Leonťjevič Balun, střelec/radista starší seržant Ivan Andrejevič Panfilov a palubní střelec seržant Nikolaj Petrovič Gordějev. Letadlo dopadlo na zem u vesnice Jílové v dnešním vojenském výcvikovém prostoru Libavá a kompletně shořelo. Posádce poručíka Dubrovina do třetice nepřálo štěstí. Jejich bombardér byl totiž poškozen palbou protiletadlového dělostřelectva již 28.4.1945 při náletu na Svinov a 30.4.1945 při bombardování Vítkovic, ale pokaždé se mu podařilo doletět na mateřské letiště. Poručík Dubrovin byl již ostříleným letcem, který na frontě bojoval od dubna 1944. Až do konce války uskutečnil 115 bojových letů.

Piloti 8. samostatného dálkového průzkumného leteckého pluku operovali 8.5.1945 také nad Hanou. Kolem poledne shodila jedna z osádek 300 000 letáků v prostoru Litovel – Náměšť na Hané – Brodek u Přerova. Tyto letáky v němčině oznamovaly kapitulaci. Kromě toho tito letci hlásili na silnici Olomouc – Litovel – Mohelnice – Svitavy až 200 vozidel a 450 povozů, které ustupovaly na západ.

Okrajově se do bojů na Hané zapojili i letci rumunského královského letectva (Aeronautica Regală Română, ARR), kteří tvořili součást 5. letecké armády Rudé armády. Během dvou misí 30.4.1945 bombardovali přímo letiště Olomouc, podle všeho to neředínské. Na letiště útočila během dvou náletů z výšky 5000 metrů letadla 1. bombardovací skupiny (Grupul 1 Bombardament). První nálet vedli rumunští letci ze západu kolem 9. hodiny ranní (šest bombardérů Savoia-Marchetti SM.79 a tři bombardéry Junkers Ju 88) a druhý nálet naplánovali z jihu (šest bombardérů Savoia-Marchetti SM.79 a tři bombardéry Junkers Ju 88). Celkem shodili na letiště 16,8 tun pum. Přímo v květnu 1945 ale již na hanáckou metropoli neútočili. Ovšem 8.5.1945 podnikli rumunští letci nálet na letiště v Prostějově, opět během dvou misí (první se účastnilo devět bombardérů Savoia-Marchetti SM.79 a tři bombardéry Junkers Ju 88, druhé osm bombardérů Savoia-Marchetti SM.79 a tři bombardéry Junkers Ju 88).

Podobně jako 7.5.1945 tomu bylo s nasazením nacistického letectva i 8.5.1945. Podle hlášení Rudé armády operovaly stíhačky ve výškách 2500 až 3000 metrů. Bf 109, s největší pravděpodobností z JG 77, létaly ve formacích po čtyřech až šesti letadlech. Hlásná služba 60. armády pozorovala nasazení celkem 14 letadel, zřejmě deseti stíhacích Bf 109 (nejspíše JG 77) a čtyř bitevních Fw 190 (patrně SG 4). Tato bitevní letadla útočila na jednotky Rudé armády na silnici Litovel – Uničov v 10.18 hodin. Shodila tři padesátikilogramové pumy, které nezpůsobily žádné škody.

Mobilní skupina 38. armády 4. ukrajinského frontu v sestavě 42. gardová samostatná těžká tanková brigáda, 5. gardová tanková brigáda, 10. gardová tanková brigáda, 1. československá tanková brigáda, 1511. a 875. samohybný dělostřelecký pluk s vojáky 70. střelecké divize a 5. gardového motostřeleckého pluku dostala rozkaz, aby 8.5.1945 vyrazila co nejrychleji do Prahy. Velení určilo trasu Olomouc – Mohelnice – Moravská Třebová – Svitavy – Polička – Ždírec nad Doubravou – Čáslav – Kutná Hora. Předpokládalo se, že na východní okraj Prahy by se tato skupina mohla dostat večer 9.5.1945. Jednotky obcházely Olomouc ze severu po trase Bohuňovice – Chomoutov – Skrbeň. Mezi Křelovem a Skrbní padl velitel 42. gardové samostatné těžké tankové brigády gardový plukovník Vitalij Sergejevič Gajev. Na poslední silný odpor nepřítele narazily uvedené jednotky u Unčovic. Krátce před půlnocí 8.5.1945 dorazily tanky IS-122 a samohybná děla ISU-152 a SU-122 do Mohelnice. Přes noc pokračoval rychlý postup na Prahu. První jednotky této skupiny přijely kolem 8. hodiny ranní 9.5.1945 do Svitav. Do Prahy nakonec tyto útvary vstoupily až kolem poledne 10.5.1945. Gardový plukovník Gajev nebyl pohřben v Olomouci, nýbrž na vojenském hřbitově ve Lvově, kam jeho tělo odvezli zřejmě jeho spolubojovníci.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

Během 9.5.1945 postupovaly jednotky 3. gardového střeleckého sboru z Olomouce severovýchodním směrem na Litovel a Mohelnici a ráno 10.5.1945 se měly soustředit v prostoru Hoštejn – Hněvkov – Postřelmov na Šumpersku.

Z hlášení 4. ukrajinského frontu. Jeho vojáci prozkoumali mezi 10. a 15.5.1945 stav na letištích na pomezí Čech a Moravy, ve východních a středních Čechách. Na letišti v Moravské Třebové se mělo nacházet 24 letadel typu Bf 109, jedno spojovací letadlo Fw 58 a jedno typu Fw 190. Na letišti ve Skutči nalezli 44 letadel, z toho 30 Bf 109. Na chrudimském letišti se nacházelo dokonce 107 letadel, z toho 58 typu Fw 190. Většina z nich mohla být ze Stab, I. a III./SG 4. Zajímavá je také zmínka o tom, že se na tomto letišti nacházelo osm letadel Fw 189, což by snad mohla být letadla noční průzkumné letky 1./31 (Nacht), která byla součástí 3. Flieger-Division.

20.5.1945 na základě udání příslušníci 128. pluku NKVD v písecké nemocnici zajali velitele 3. Flieger-Division Generalmajor Sigismund Freiherr von Falkenstein. Video.

Letecky ho přepravili do Bratislavi.

Oficiální sovětské dokumenty uvádějí, že generálmajor Sigismund von Falkenstein byl 27.6.1950 odsouzen za válečné zločiny vojenským soudem vojsk ministerstva vnitra Sovětského svazu k 25 letům v nápravně-pracovních táborech. Po dohodě mezi sovětskou vládou a spolkovým kancléřem Konradem Adenauerem byl jako většina ostatních německých generálů v sovětském zajetí osvobozen 9.10.1955 a předán do Spolkové republiky Německo. V hodnosti generála následně sloužil i v Bundesluftwaffe.

Podle českého hlášení z 21.5.1945 se na skutečském letišti nacházelo (kromě jedenácti šestimotorových Me 323) třicet stíhacích letounů Bf 109 (jeden letuschopný, devět poškozených z 10 %, dva z 50 %, třináct z 90 % a pět ze 100 %). Dále dvě transportní letadla Ju 52 (oba poškozené z 50 %), jedno dvoumotorové letadlo typu Fw poškozené z 10 % a jedno zcela zničené jednomotorové letadlo typu Focke-Wulf (patrně bitevní Fw 190).

 

 

Pokud máte něco zajímavého co by stálo za publikování, neváhejte a podělte se o to. BorivojCech@seznam.cz Další čtenáři to určitě ocení.