První zkušenosti s provozem vrtulníku získala armáda v roce 1948 s typem VR-3.2 (Fa 223 Drache, Fa 223-1) který létal u Leteckého výzkumného ústavu
LVÚ.Provoz vrtulníků v armádě do spojenecké invaze v roce 1968
24.06.2019
V srpnu 1947 zaslalo vedení československých závodů kovodělných a strojírenských V. (leteckému) odboru MNO nabídku firmy Bell na prodej vrtulníku Bell 47B za 25 000 USD a transportního obalu za 800 USD při dodací lhůtě 90 dní od závazné objednávky. V nabídce chybělo vyčíslení dalších nákladů za dopravu, clo a pojištění. Firma Bell nabízela zaškolení pilota za 1 500 USD a mechanika za 500 USD. Dne 19.8.1947 objednalo Velitelství jeden vrtulník Bell 47B za cenu 1 250 000 Kčs. Za vrtulník se záložními součástkami, balením pro lodní dopravu a dopravou bylo zaplaceno celkem 2 510 000 Kčs. Převzetí a vyzkoušení si MNO mělo zajistit vlastními orgány a otázka výcviku by byla řešena samostatně. Zajímavé je, že vrtulník byl určen pro Letectvo Sboru národní bezpečnosti L SNB. V říjnu 1947 se k transakci vyjádřil Dr. Fiala z ministerstva financí, které rozhodlo, že úhrada půjde na vrub kap. 6, položky 286 "letadla" státního rozpočtu na rok 1947, pod podmínkou že valuty budou zaplaceny z prostředků vyhrazených pro MNO, takže ministerstvo vnitra bude uvedenému resortu refundovat výdaje v korunách.
---------- Prezident Beneš kapituloval před komunisty 25.2.1948 ----------
Západní spojenci po únoru 1948 zavedli embargo na vývoz letecké techniky. Dokument pak obsahuje přípis z 19.2.1949, který konstatuje, že vrtulník nelze z USA získat. ATM 7/10
První zkušenosti s provozem vrtulníku získala armáda v roce 1948 s typem VR-3.2 (Fa 223 Drache, Fa 223-1) který létal u Leteckého výzkumného ústavu
LVÚ.
V dubnu 1951 předvádění vrtulníku Praga XE-II pro MNO u LVÚ.
Den armády v Letňanech 7.10.1951 s předvedením XE-II.
Během
kalibrace radiolokátorů se vrtulník OK-FYA zřítil na letišti v Chrudimi
16.5.1952. Pilot František Janča zahynul při první akci českého
vrtulníku s vojáky.
V první polovině roku 1956 prodělával druhý prototyp HC-2
krátkodobé vojskové zkoušky v Klecanech u 50.
spojlp s označením RA-05. Na vrtulník se přeškolili
první vojenští piloti: Katančík, Novák Z., Skorka, Vošahlík, Zahrádka, Žwak. Kritika malého výkonu motoru.
V květnu 1956 přiletělo do Kbel k 1.
dlp první 
(z celkového počtu 144)
vrtulníků VR-4, od 20.7.1956 pak V-4 a konečně od 22.11.1956 definitivně Mi-4.
Sovětští instruktoři, kpt. Lokoško, mjr. Popov a kpt Novikov, vycvičili mjr. Františka Jindru, mjr. Josefa Němečka a
kpt. Zdeňka Nusla.
Už 2.9.1956 na leteckém dni v Ruzyni se tyto vrtulníky předvedly v
sestavě 1. dlp ze Kbel. 
, 
,
.
Ve Kbelích byl také zkoušen lehký vrtulník HC-2 (např. 23.11.1956 s mjr. Zahrádkou).
V létě roku 1957 se v našem letectvu přešlo z písmenočíselného označování příslušnosti letadel na čtyřciferné číselné.
HC-2 s označením 0002 (ex D-50)
od 1. dvlp 
.
K 1.8.1958 přešlo 8 vrtulníků Mi-4 4. letky 1. dvlp s velitelem Františkem Jindrou k 50. spojlp do Klecan. (L+K 5/85, 26/97, 1,15/98, 2/99)
K 1.9.1958 vznikla 1. armáda v Praze a 4. armáda v Táboře. V září 1958 se velitelství 1. sld přemístilo do Bechyně. Koncem září 1958 vzniká 34. sbold v Čáslavi.
Do Klecan k 50. spojlp
v roce 1959 bylo v bednách přivezeno z Polska prvních 12 kusů
vrtulníků Mi-1. Celkem bylo dovezeno 174 kusů.
Později byly přelétávány. Zálety provedl polský tovární pilot Kosiol.
Nebyl k dispozici vrtulník s dvojím řízením a tak přeškolení pilotů
proběhlo tak, že Kosiol dával rady pilotovi ze zadní sedačky. K
7.10.1957 vznikl vrtulníkový roj Mi-1. Zde létaly od roku 1962 i dvě ženy - Emílie Kafková Fajfrová
a Markéta Kopčová.
Uvedení sériových
VR-2 (HC-2) do provozu v armádě se protáhlo pro potíže s
motory až do roku 1960, kdy byly zařazeny do služby u 50. spojlp v Klecanech v počtu do 17 kusů.
K 1.8.1960 vznikla na dobřanském letišti 1. vrtulníková letka (pod 5. slp, později pod 45. dpzlp) pro potřeby velitelství 1. armády. V Bechyni vznikla 4. vrtulníková letka (pod 9. slp) pro potřeby táborského velitelství 4. armády. V Trenčíně vznikla 2. vrtulníková letka pro potřeby velitelství 2. vojenskému okruhu.
U 1. leteckého školního pluku v Prešově
se prováděl výcvik pilotů vrtulníků v letech 1960-1966. U 3. leteckého školního pluku v Trenčíně
se prováděl výcvik pilotů vrtulníků v letech 1960-1964. V roce 1962 se cvičili
i kadeti z Indonesie. (Dušan SCHNEIDER Start
povoluji!, 1996)
V roce 1961 byly HC-2 staženy zpět do výrobního závodu k přestavbě na typ HC-102. Armáda ale odebrala jen 0215.
K 1.9.1961 vzniklo velitelství 2. sPVOS v Brně, 3. sPVOS v Žatci. Na Sliači vznikla 2. sbold.
1.5.1962 se vytvořila 10. letecká armáda, mající v podřízenosti frontové, vrtulníkové a dopravní letectvo, včetně 47. pzlp.
V roce 1962 v Dobřanech vznikl vrtulníkový roj s vrtulníky Mi-1AKR (?) u 45. dpzlp.
15.8.1962 v Olomouci byl založen 12. vrtulníkový pluk. Vrtulníky sem přišly z Klecan.
Od jara 1963 přešly vrtulníky 50. spojlp z Klecan do Kbel (Rakovníka).
1. vrtulníková letka v Dobřanech se v září 1963 (?) osamostatnila a přejmenovala na 1. spojovací letku. Na podzim roku 1963 se letka zúčastnila spojeneckého cvičení Kvarteto, jehož závěr se odehrával na území NDR, v jeho jihozápadní části. 2. vrtulníková letka v Trenčíně se v září 1963 (?) osamostatnila a přejmenovala na 2. spojovací letku. 4. vrtulníková letka v Bechyni se v září 1963 (?) osamostatnila a přejmenovala na 4. spojovací letku.
V prosinci 1963 se 1. spojovací letka přesunula z Dobřan na plzeňské letiště.
Ve Kbelích 7. letecký oddíl MNO dostal vrtulníky Mi-1 a Mi-4.
V roce 1964 byly v organizaci celé tehdejší ČSLA zřízeny vzdušné jednotky určené k podpoře pozemních vojsk. Tato změna byla pouze reakcí s tendencí přečíslení na již vytvořené vrtulníkové jednotky - roty a brigády u 2. AS a 4. AS v tehdejší NSR. Tyto jednotky byly začleněny jako prvky bojové sestavy do tehdejších motostřeleckých a tankových divizí u 1. a 4. A. Tvořily je vrtulníkové (samostatné) letky a roje. Pro velitele vševojskových divizí to byla především z počátku naprosto neznámá věc, kterou se postupně učili chápat. Těžkopádnost ve velení byla dána ne zrovna operativním organizačním začleněním, které bylo vlastně dvojí. Přímá nadřízenost byla stanovena. Avšak bylo tu něco pro velitele svazků naprosto nového - odborná nadřízenost. Velitelé svazků neznali organizaci letectva, kterou se tyto vrtulníkové útvary řídily, každý tj. letky i roje měly svá krycí čísla, neznali základní ani vztažené letecké předpisy, pojmy předletová a předběžná příprava, pojem létání jim byl naprosto cizí. Docházelo z počátku ke střetům mezi veliteli letek a veliteli divizí. Odborná nadřízenost byla řešena prostřednictvím letového oddělení u každé armády. Tvořili ji velitel-pilot a technický personál dle odborností, která byla odborně nadřízená právě vrtulníkovým útvarům armády. Právě tímto "rozdvojením" se přelévaly vzniklé problémy jednou z velitele divize na leteckou skupinu a tak stále dokola. Letecká skupina nemohla veliteli armády nic nařizovat. Předkládala svá řešení veliteli armády ale ten byl vševojskovec, prostě je přijmul a "ztransformoval" pro svoje podřízené velitele divizí tak, "aby bylo dobře" a tím se skutečné problémy a potřeby vrtulníkových útvarů zamlžovaly, odsouvaly a hrály do ztracena. Od roku 1965 u ZVO a SVO bylo zase pro potřeby velitele zřízeno letové oddělení, které bylo doplněno zástupci vševojskového letectva. Tím se "neřešení" problému odsouvalo ještě o stupeň výše. Tento negativní stav i přes nesporné přínosy v tehdejší vojenské taktice trval až do roku 1974 - do zrušení letkové vševojskové organizace. Problémů bylo mnoho. Jednalo se o stav rychlého zbrojení a početní převahy nad vojsky NATO, kdy se vlastně neustále rozbujeným aparátem operačních oddělení všech stupňů velení, tvořily při neustálém rozšiřování počtů vojsk, organizační tabulky bez důrazu na kvalitu lidí a přísně profesionální přístup každého jednotlivého vojáka v činné službě.
V roce 1964 přichází posledních 35 kusů Mi-4. V Trenčíně byl v roce 1964 zrušen 3. letecký školní pluk s letkou Mi-4.
28.8.1964 obrovský letecký den ve Zvolenu za účasti Chruščova.
K 1.9.1964 vznikla pro 1. A vznikla 1. vrtulníková letka ve Slaném, 13. vrtulníková letka v Mladé, 19. vrtulníková letka v Plzni a 20. vrtulníková letka v Karlových Varech. 1. spojovací letka byla odvelena do Příbrami.
K 1.9.1964 vznikla pro 4. A 2. vrtulníková letka v Klatovech, 15. vrtulníková letka v Českých Budějovicích, 4. vrtulníková letka v Havlíčkově Brodě.
V Luštěnicích vzniká 311. vrtulníkový roj, v Plzni 321. vrtulníkový roj a v Olomouci 331. vrtulníkový roj.
V Brně-Černovicích vzniká 24. vrtulníkový pluk. Spolu s 12. vrtulníkovým plukem v Olomouci a 2. spojovací letkou v Trenčíně tvoří součást 46. dopravně-výsadkové letecké divize v Olomouci pod velením plk. Homoly.
Celkový počet pilotů ČVO 404 (vrtulníkáři, později ČVO 403) v roce 1964 byl 241. Z toho 180 Čechů, 60 Slováků a 1 Ukrajinec.
V roce 1964 sloužilo na 220 vrtulníků.(?)
Podle NGŠ se nacvičují noční přistání do označených ploch a zahájil se výcvik vzdušného radiačního průzkumu za všech povětrnostních podmínek.
(V roce 1965 na 65 vrtulníků Mi-1 a 70 vrtulníků Mi-4.)?
Cvičení Granit 65.
V roce 1965 byli přeškoleni v Prešově u 1. lšp vojenskými instruktory na vrtulník Mi-1 piloti, kteří se stali instruktory ve Svazarmu na Mi-1.
1.9.1965 v Táboře vzniká přeorganizováním velitelství 4. A velení vyšší, Střední vojenský okruh, a z velitelství 1. armády v Příbrami vzniklo velitelství Západního vojenského okruhu. Tato velitelství okruhů byla tzv. armádního typu.
V roce 1965 vznikla v Písku 9. vrtulníková letka v Písku.
V roce 1965 spojenecké cvičení Říjnová bouře v NDR. Účast 6 vrtulníků od 19. vrlt.
Konec modrých uniforem k 31.12.1965.
U 4. leteckého školního pluku na Sliači se prováděl výcvik pilotů vrtulníků v letech 1966-1968.
Spojenecké
cvičení Vltava 66. Též byl předveden vyzbrojený vrtulník
HC-3A.
(L+K
25/66, 12/67)
Nákup Mi-8 v Kazani v SSSR (pilot Gbúr, inženýr Meduna). (Podrobnosti). V létě 1967 odjela skupina pilotů (Bartek, Gbúr, Havlík, Jíša, Nusl, Vrtiška, Zahrádka) a techniků do výcvikového střediska Aeroflotu v Kremenčugu, kde proběhlo přeškolení na vrtulník Mi-8. Brzy na to přistály ve Kbelích první čtyři kusy, pilotované sovětskými piloty, a to tři Mi-8T a jeden Mi-8PS-9, které přišly k Výzkumnému a zkušebnímu středisku 031.
Genplk. Vosáhlo v reakci na katastrofu 6.2.1968 zakázal létat vrtulníkům Mi-1 v mracích.
V červnu 1968 cvičení Šumava. Cvičení mělo probíhat od 15.5. do 18.6. ale neustále se prodlužovalo a až na nátlak veřejnosti bylo cvičení ukončeno 30.6. Účastnilo se ho na 21 čs. letadel, převážně vrtulníků.