Mil Mi-1 (WSK SM-1), Mi-1AKR, Mi-1M, Mi-1MU Hare

04.05.2021

Československá konstrukce cvičných vrtulníků HC-2 byla neúspěšná, armáda se proto v roce 1957 rozhodla v Polsku nakoupit licenční vrtulníky Mi-1.

Křídla vlasti 12/1954, 17, 26/1955, 24/1956, 1 (Mi-3), 15/1957 ,

V roce 1959 do Klecan k 50. spojovacímu leteckému pluku bylo přivezeno z Polska  v bednách 12 vrtulníků Mi-1. Zde polští mechanici prováděli finální montáž. Zálety provedl polský tovární pilot Ryszard Kosiol. Nebyl k dispozici vrtulník s dvojím řízením a tak přeškolení pilotů proběhlo tak, že Kosiol dával rady pilotovi stojíc za sedačkou. Velitel letky mjr. Jindra provedl svůj první let s Mi-1 dne 20.4.1959. Vrtulník stál 610 000 kčs.

Později se finální montáž prováděla ve Kbelích a ještě později byly vrtulníky přelétávány.

, , ,  , , , .

6.6.1959 byly zahájeny u VZLÚ zkoušky letových výkonů a vlastností vrtulníku Mi-1 0002. Pilot kpt. Zahrádka a technici VZLÚ Beneš, Klokočník aj.

Letecký oddíl Ministerstva vnitra se sídlem na Ruzyni v letech 1961-62 používal vrtulník Mi-1 OK-BYK.

, ,

Závod čs. aerolinií Agrolet se sídlem na Ruzyni, zavedl od 17.3.1961 pokusný vrtulníkový provoz vrtulníky typu Mi-1 OK- OVC a OK-OVD.

, .

V zimě 1961 se dopravoval materiál k chatám ve Vysokých Tatrách vrtulníky Mi-1 a Mi-4. Podrobnost. , .

KV 6, 16, 17/62.

Pošta se u nás poprvé přepravovala vrtulníkem na Světové výstavě poštovních známek Praga 1962. Konala se na přelomu srpna a září v Průmyslovém paláci Parku kultury a oddechu Julia Fučíka v Praze - Holešovicích. Vrtulník Mi-1 OK-OVG známky přepravil z výstaviště na Ruzyň.

Od roku 1962 zaváděné vrtulníky Mi-1AKR pro řízení dělostřelecké palby byly vybaveny periskopickým pozorovacím přístrojem.

Na podzim 1962 byla ověřena sanitní varianta Mi-1M OK-OVG. Sanitní gondola byla upevněna na straně trupu. Po vyhodnocení zkoušek VZLÚ nedoporučil převoz osob v sanitní gondole v běžném provozu. Důvodem k tomuto rozhodnutí byla skutečnost, že vrtulník ve zkoušené variantě nebyl plně vyvažitelný, naměřené vibrace bylo sice možno považovat za přijatelné, celková hladina hluku však byla vyšší než doporučená hodnota pro vrtulníky s pístovými motory. Tyto závěry vedly k tomu, že se u nás používání sanitních gondol na vrtulnících Mi-1 nerozšířilo. Vrtulník Mi-1M v sanitní variantě zkoušelo a předvádělo též čs. vojenské letectvo, ale běžně jej také nepoužívalo.

Od roku 1963 revize vrtulníků v Leteckých opravnách Trenčín. 

Filmování vrtulníku KV 16/63. Vrtulník Mi-1 OK-OVC zajišťoval geofyzikální průzkum až do nehody 2.10.1963.

Kontrola nadzemního vedení , KV 13/64

V roce 1965 byli přeškoleni v Prešově vojenskými instruktory na vrtulník Mi-1 pilot ze Svazarmu. Několik vrtulníků, zakoupených pro naše vojenské letectvo v Polsku během roku 1965, pocházelo z posledních vyráběných sérii. Byly to Mi-1M s hydraulickými posilovači v systému řízení a se zástavbou zařízení pro letecké ošetřování zemědělských a lesních kultur chemickými látkami, tedy vlastně Mi-1NCh. Pět z těchto vrtulníků převzal na jaře 1966 Svazarm. Zemědělské zařízení bylo demontováno a stroje byly do rejstříku civilních letadel zapsány jako OK-UVA, OK-UVC, OK-UVD, OK-UVE a OK-UVV. V srpnu téhož roku došlo v oblasti Lounska k ohrožení úrody chmele, což si vyžádalo okamžité ošetření kultur chemickými prostředky. Pro urychlenou záchranu zeleného zlata, jehož sklizeň se blížila, byla vypracována aplikace chemikálií, ke které se hodily pouze vrtulníky. Akce se ujalo čs. vojenské letectvo. 50. spojlp akcí pověřený požádal prostřednictvím nadřízených složek Svazarm o navrácení zmíněných vrtulníků verze Mi-1NCh. V dílnách útvaru byly pak urychleně vybaveny bočními nádržemi na chemikálie, postřikovacím zařízením a potřebnými rozvody a pohony.

1965-66

V roce 1967 vznikla u Výzkumného a zkušebního střediska 031 úprava Mi-1B pro střelbu neřízenými raketami z dvou raketnic UB-16-57U ráže 57 mm, se zaměřovačem PBP-1B a fotokulometem  S-13. LOK provedly úpravu vrtulníků ("4014"). Střelby ve výcvikovém prostoru Javorina s Mi-1B od 1. spojovací letky (Příbram) v roce 1968 proběhly uspokojivě, avšak zvýšená vzletová hmotnost, nemožnost montáže přídavné nádrže a další problémy způsobily, že se Mi-1B nerozšířil.

Svazarm přebíral od vojenského letectva postupně další vrtulníky. Byli cvičeni další piloti, kteří po složení zkoušek na Státní letecké inspekci získali průkazy sportovních pilotů vrtulníků civilního letectví, případně kvalifikace vyšší. V rámci výcviku byly uskutečňovány různé druhy letů ke zdokonalení techniky pilotáže, navigační lety, nácviky přistání do omezeného prostoru, výškové lety se sestupem v režimu autorotace apod. Ve vyšším stupni výcviku pak lety podle přístrojů v zakryté kabině a lety v noci. Vrtulníkové létání se stalo další odborností v aeroklubech Svazarmu. Inspektorem na ÚV Svazarmu byl Jiří Černý. Ročně mohl pilot nalétat maximálně 20 hodin ročně.

Hořice , , , , , , , Točná , , , , , , , , Hosín , .

Úprava Mi-1 pro střelbu neřízenými raketami z dvou raketnic vz. 51 po třech neřízených raketách JRRO-130/3 ráže 130 mm. Kdo provedl úpravu vrtulníku? V srpnu 1973 ve výcvikovém prostoru Hradiště (Doupov) pokusná střelba z vrtulníků Mi-1 od 9. vrlt (Bechyně). Střelby se uskutečnily pod přímým velením plk. Papouška, který byl náčelníkem Oddělení vojskového letectva-ZVO v Táboře. Podrobnosti.

Motory Mi-1 často krátkodobě vysazovaly. Tyto nikdy nedořešené případy, jejichž řešením se bezvýsledně zabýval i vojenský letecký výzkumný ústav, se stávaly již v počátcích sedmdesátých let a přinesly s sebou kuriózní rozhodnutí hlavního inženýra letectva. Ten vydal bulletin, v němž bylo psáno: "...u vrtulníku Mi-1 je možné krátkodobé vysazování motoru za letu...". Motor měl tedy ke svému svéráznému chování požehnání hlavního inženýra a piloti měli podle nátury a výsledku případného vysazení důvod se smát nebo plakat. Tehdejší inženýrská skupina 10. letecké armády, pravděpodobně poté, když viděla ohlas vyvolaný nařízením jejich šéfa, se vrhla do pátrání po příčinách vysazování AI-26V a nakonec je koncem sedmdesátých let našla.

SLOV-AIR, podnik pre leteckú činnosť, používal vrtulník Mi-1 až do roku 1974.

Sedadlo pro filmaře bylo umístěno vně kabiny. L+K 18/71

V 70. letech začal měření výstupního diagramu antén vysílačů prováděl Ing. Šimíček s pilotem Antonínem Dytrychem. Měření se provádělo s vrtulníkem Mi-1 pro Výzkumný ústav spojů.

Když bylo na konci roku 1974 - v rámci změn v koncepci branného výcviku - vrtulníkové létání ve Svazarmu zrušeno, převzalo vojenské letectvo zpět celkem 37 vrtulníků Mi-1.

70. léta , , , .

Koncem roku 1975 byl dokončen vývoj motoru M601. Návrh ing. Beneše a ing. Schöna z jara 1976 na zástavbu motoru M601 do vrtulníku Mi-1. Návrh na první etapu realizace, na druhou. Bitevní verze.

80. léta , Mi-1 4511 v květnu 1982 v Mladé Boleslavi. Foto Petr Popelář.

, .

Poslední let 31.10.1984. Video.

Technické údaje:

Odkazy: L+K 12,13/73, 16,17/81, 8/86, 26/90, 12/95, "Jedenapadesátý".