Vojenský výzkum po roce 1954

Dnes Vojenský technický ústav s. p. odštěpný závod VTÚL a PVO Letňany  

21.07.2023

Hlavním posláním VZLÚ od 1.1.1954 byla účast na zabezpečování rozvojové koncepce a všestranném zvyšování technické úrovně a efektivnosti výrobků, vyráběných ve VHJ Aero. Byla sem situována ústřední konstrukce letadel, která zabezpečovala vývoj pro veškerý náš letecký průmysl. V rámci civilního ústavu VZLÚ nadále působily vybrané vojenské pracovní skupiny, které řešily úkoly v oboru typicky vojenské problematiky.

Postupné přezbrojování československého vojenského letectva náročnou leteckou proudovou technikou vyvolávalo nezbytnost řešit mnohé odborné problémy přímo v rámci ČSLA. Proto k 1.10.1957 se vytvořilo specializované vojenské letecké pracoviště s názvem Zkušební a zlepšovatelské středisko letectva Praha - Kbely, podřízené náměstkovi ministra národní obrany pro letectvo a PVOS. Jeho základ tvořily především skupiny specialistů vojenského zaměření z VZLÚ Letňany a některé odborné složky, podléhající MNO.

Měřila se zde např. teplota u motoru AŠ-82 V vrtulníku Mi-4.

V roce 1960 bylo Zkušební a zlepšovatelské středisko přejmenováno na Výzkumné a zkušební středisko 031 (VZS 031). Náčelník pplk. Ing. A. Dragoun. Vlastní letovou zkušební činnost prováděl Letecký zkušební oddíl, který byl v průběhu let přebudován na Letecké zkušební pracoviště. Náčelník LZ pplk. Miroslav Dvořák.

V roce 1961VZS 031. Předepsanou státní typovou zkoušku zahájil pilot Jiří Zahrádka od 50. spojlp z Klecan. Od ledna do srpna 1962 ve zkouškách pokračoval pilot Albín Žwak, který byl povolán od 1. lšp v Prešově, se zaměřením na zjištění vhodnost typu k výcviku . Inženýr pro typ byl pan Tomis. Pilot typ nedoporučil.

Od 1.9.1962 k VZS 031 nastoupil pilot Zdeněk Nusl na nově vytvořené tabulkové místo pilota vrtulníku. Letecký zkušební oddíl měl dvě Mi-4.

11.9.1966 zalétána ve VZLÚ ozbrojená verze HC-3A se dvěma raketnicemi s neřízenými střelami pro střelbu na pozemní cíle a zaměřovačem. Raketomety byly typu vz. 51 po třech neřízených raketách JRRO-130/3 ráže 130 mm. Ve druhé verzi byly raketomety typu UB-16-57U a s těmi byl vrtulník představen na cvičení Vltava 66. Střelby dopadly úspěšně. (L+K 17/76)

Nákup Mi-8 v Kazani v SSSR (pilot Gbůr, inženýr Meduna). (Podrobnosti). V létě 1967 odjela skupina pilotů (Bartek, Gbúr, Havlík, Jíša, Nusl, Vrtiška, Zahrádka) a techniků do výcvikového střediska Aeroflotu v Kremenčugu, kde proběhlo přeškolení na vrtulník Mi-8. Brzy na to přistály ve Kbelích první čtyři kusy, pilotované sovětskými piloty, a to tři Mi-8T a jeden Mi-8P, které přišly k VZS 031.

Počátkem roku 1968 se zahájily zkoušky s přenášením břemen v podvěsu Mi-8T na letišti Kbely. Pozemní pracovníci patřili n. p. Transporta závod Tramontáž. 

. 

Po úspěchu byl vypracován pracovní program pro chrudimský závod Tramontáž a vojenských pilotů (Zahrádka Jiří a Nusl Zdeněk). Podrobnosti. Během devíti měsíců roku 1968 vrtulník Mi-8 nalétal 95 hodin a při transportu a montážích přepravil téměř 1000 tun materiálu. V této době byla znovu prověřena spolehlivost vrtulníku Mi-8 ve funkci létajícího jeřábu. Současně bylo prokázáno, že jeho použitím dochází k výraznému zkrácení průběžných lhůt, snížení pracnosti a ke snížení nákladů.

Od jara 1968 u VZS 031 zkoušky průzkumné Mi-4R "9549" (přestavěná v LOT) s fotoaparáty pro svislé snímkování (kamera ve střelišti MRB-21/1818, AFP-02, AFP-21/KT) a šikmé snímkování (kamera v bočních dveřích AFA-100/30, AFP-75/30, AFP-21/KT a dělostřelecký dalekohled TZK). Doplňkové zkoušky v létě 1969. Od srpna 1970 vojskové zkoušky Mi-4R u 50. spojlp a 47. pzlp. Doplňkové vojskové zkoušky na jaře 1974 - měření oxidu uhličitého v kabině vrtulníku. Doporučení k zavedení do výzbroje. Mi-4R sloužila u 11. vrlt v Plzni. L+K 7/23

---------- Okupace 21.8.1968 ----------

V roce 1969 nalétaly vrtulníky Mi-8 184,5 hodiny, spolupodílely se na 26 akcích kdy přepravily 1847 tun materiálu.

L+K 15/69

V roce 1970 se uskutečnilo 35 akcí, vrtulníky Mi-8 nalétaly 82 hodiny, smontovaly a přepravily materiál a břemena o celkové hmotnosti 1067 tun.

V roce 1971 se zapojily vrtulníky Mi-8 do 24 akcí, nalétaly 96 hodin a 42 minuty a během uvedeného pracovního času "pracovaly" s materiálem o celkové hmotnosti 1405 tun.

Velitel letky a zkušební pilot pplk. Ing. Zdeněk Nusl. ZV ILS LZO pplk. Miloš Volavka.

V letech 1974 až 1977 se na Kleti stavěla nová 172 metrů vysoká věž . Pplk. Miroslav Dvořák tomu velel. 

Letecký zkušební oddíl po odvelení Mi-8 měl dvě Mi-4.

Výzkumné a zkušební středisko 031 (genmjr. Ing. Jaroslav Kováčik, Csc.) (L+K 16/77) se přejmenovalo k 1. 11. 1977 na Výzkumný ústav 030 (VÚ 030).

Pilot Mi-8 František Henn, ..

Od začátku roku 1979 probíhala bezprostřední technická příprava vojskových zkoušek radiotechnického pátrače Ramona. V prostoru západních Čech toposlužba určila přesné souřadnice vybraných kót a míst. V LOK byl do vrtulníku Mi-4 zabudován místo vymontovaného kulometného stanoviště radiolokační zaměřovač PSBN-M-8, jenž umožňoval bombardování přes mraky z bombardéru Iljušin Il-28. Pro zjištění bodové přesnosti visel vrtulník nad topograficky určenými body a pro ověření možnosti průzkumu nízkoletících cílů létal v určených výškách nad silnicemi a řekami.

V roce 1985 se nad letištěm v Prostějově uskutečnil vzdušný boj mezi Mi-24D a Sojkou (zkonstruovanou VÚ 030). Od roku 1985 se pracovalo na konstrukci bezpilotního letounu Sojka, který měl splňovat úlohu vzdušného terče pro nácvik střelby z vrtulníku Mi-24. Praktické ověřování se konalo ve VVP Hradiště (Doupov) a Malacky. Projekt vedl pplk. Ing. Olejník. Prvním pilotem Mi-24 který uskutečnil steče a také ověřoval ostré střelby byl Viktor Galata. Terč se nepodařilo zavést do výroby. (L+K 1/06)

Posádka Šebánek, Mikšík, Gurník přeletěla Mi-4 4142 ze Kbel do Nového Města nad Metují 14.4.1986. Byl to poslední let s Mi-4 v historii tohoto typu u nás. Foto. Mi-4 0538 a 2143 šly v červnu 1986 do kbelského muzea.

Letecké zkušební pracoviště dostalo jednu Mi-2 a později jednu Mi-17.

Vojskové zkoušky vyzbrojených Mi-2 v roce 1986 organizované 10. LA. Vyzkoušela se střelba s kulomety, NŘS a protitankovými řízenými střelami "Maljutka" odpalovaných z Mi-2 od 1. letky velení a průzkumu v Dobřanech.

Šéf zkušebních pilotů - plk. Ing. Oldřich Pelčák. Piloti Šebánek Stanislav, Mikšík Jan, .. Palubní technici Engl L., Gurník Zdeněk.

V roce 1989 se zkoušelo použití raketometů RM-122 po 4 NŘS S-13 (Grad L) (L+K 17/93) z vrtulníku Mi-24V od 11. vrp v Plzni včetně střeleb na střelnici v Malackách. Podrobnosti. Podobně se vyzkoušeli tyto rakety i na Mi-17.

V roce 1989 přišel pilot Karel Kožíšek. 

---------- Převrat 17.11.1989 ----------

Zkoušela se Mi-17Z-2.

VÚ 030 byl reorganizován po roce 1989 na Výzkumný ústav letectva a záhy na Vojenský technický ústav letectva a protivzdušné obrany (VTÚL a PVO) Kbely - ředitel Ploch Jindřich. (L+K 9/97).

Zkoušely se čtyři typy brýlí nočního vidění na vrtulníku Mi-2 a Mi-17. Palubní desce bylo upraveno osvětlení.

Zkoušky odmrazovaní Mi-17.

Zkoušky náhonu od volné turbíny k čerpadlu regulátoru motoru TV3-117.

Stabilizovanou plošinu pro kameru a televizní zařízení s možností záznamu nebo přímého přenosu do pozemní monitorové jednotky předváděla v ČSFR izraelská firma Tadiran. Komplety MKD 400 a MKD 600 jsou určeny pro armádní nebo policejní použití. Zástavba se uskutečnila na vrtulníku Mi-17 0809 v únoru 1992.

V roce 1992 přišel pilot Jan Budínský.

Od ledna 1995 Letecký zkušební odbor (LZO) VÚ 9026 - velitel Rada Josef a 2. výzkumná letka s Mi-2, Mi-17 ve Kbelích. ZV pro logistiku Dvořák. Zkušební piloti vrtulníků - Karel Jančík, Vladimír Pružina. Palubní technici - Lubor Hanuš, Stanislav Verzich.

V roce 1996 přišel pilot Jiří Macura. Byl zařazen na oddělení radionavigačního a speciálního vybavení letadel. Při nástupu mu bylo sděleno, že se bude podílet na přípravě modernizace vrtulníku Mi-24. Postupně se však zúčastňoval na modernizaci jiných typů vrtulníků i letounů tak, jak přicházely úkoly z MO, konkrétně z Odboru nákupu materiálu a služeb. Všeobecně, pokud měl možnost se s těmito lidmi setkat, byli většinou bez praktických zkušeností, zejména z provozu vrtulníků. Podle toho i vypadala jejich rozhodnutí při výběru a postupu modernizace. Ta také nejvíce trpěla v té době častým střídáním ministrů obrany a tím i koncepcí modernizace nejenom letectva, ale celé armády. Proto modernizace Mi-24 byla stále oddalována, často i zpochybňována.

VTÚL a PVO se podílel na vojskových zkouškách modifikovaných a nově zaváděných vrtulníků. Armáda dostala v dubnu 1996 modifikovanou Mi-8S9 0829 "Máňu" s novou avionikou. Mi-8S "0829". K 8.10.1996 armáda převzala nové vrtulníky PZL W-3A Sokol (celkem 11 kusů, z toho dva ve verzi LZS). (L+K 19,20/96, ATM 12/96) Vojskové zkoušky vrtulníku W-3A Sokol v zimě 1996-97. Piloti Kolísek a Bejdák.

V roce 1997 přechod na západní oleje. Náhrada sovětských olejů za oleje západní provenience se moc nepovedla a vedlo to k nehodě Mi-17 v Bosně a ke zadření 23 motorů u Mi-2. S vrtulníkem Mi-2 se nalétalo zkušebně 50 hodin s olejem AeroShell 555 místo B-3V, ač výrobce motoru tento olej neschválil pro použití. Dnes se používá olej Castrol 5000.

Modifikovaná Mi-17 pro SFOR. Vrtulník se vybavil doplňkovou avionikou i ochranou osádky a cestujících kovovými a kevlarovými pláty, které měly chránit před střelami z ručních pozemních zbraní. (L+K 14/97)

Návrh a realizace zástavby nových radiovýškoměrů do vrtulníků Mi-17 SOR.

V lednu 1999 vrtulník Mi-17 0830, který je ve stavu LZO prodělal svoji první generální opravu a byl opatřen novým standardem ochranných zbarvení.

Na podzim 1999 LZO přešlo do Pardubic k 34. zŠL.

Experti VTÚL a PVO pracovali v letech 1999-2000 na projektu modernizace vrtulníku Mi-24HI Helin. Programem se zabýval Ing. Josef Moldřík z Odboru nákupu materiálu a služeb. Velice zdařilá byla koncepce, kterou vypracoval Ing. Jiří Tomášek se skupinou profesních odborníků s názvem Mi-24 HELIN (helicopter interoperability - název vymyslel J. Macura). Jeho práci považoval J. Macura za nejzdařilejší, co kdy bylo v této problematice řešeno. (ATM 7/03)

Kamufláž Mi-24V "0837" (skládající se ze zelené, hnědé a dvou odstínů šedé barvy) byla nastříkána v září 2000 v Aeru Vodochody ve spolupráci s VTÚL a PVO. Zajímavé je, že se jedná se o zkušební nástřik pohlcující radarové záření. Zakázka byla realizována na požadavek Ministerstva Obrany. Jednalo se o žádost na vyvinutí prostředků pro snížení demaskujících znaků českých armádních vrtulníků.

V roce 2001 Vojenský technický ústav pozemního vojska VTÚPV ve Vyškově zakoupil vrtulník CH-7 Kompress ke zkouškám jako Průzkumný a monitorovací komplet OKO. Se zánikem ústavu vrtulník koupil zpátky pan Brumar i s kompletním přenosem obrazu v reálném čase za směšnou cenu!!!

V březnu 2002 provoz Mi-24V 0835 vybavené chladiči výstupních plynů EVU u 33. zVrL. (L+K 12/02)

VTÚL a PVO pracoval na projektech: (modernizace prostředkú elektronického boje)

- optimalizace účinnosti IČ a RL klamných cílů na Mi-24 a Mi-17

- potlačení demaskujících jevů v IČ a RL spektru vrtulníku Mi-24.

Vláda zakoupila v rámci deblokace ruského dluhu v roce 2002 sedm vrtulníků Mi-35 (modernizované Mi-24) a technickou dokumentaci k umožnění modernizace spojenými silami Polska, Česka, Slovenska a Maďarska.

Dohled nad zástavbou klimatizace a PEJ Safír do vrtulníku Mi-17. Návrh a realizace palubního registračního systému pro vrtulníky Mi-8, Mi-17 atd.

S účinností od 30.9.2003 se rozhodnutím MO ČR ze dne 17.6.2003 zrušuje Vojenský technický ústav letectva a protivzdušné obrany, IČO 60444452. Úkoly a činnosti dosud vykonávané organizací VTÚL a PVO Praha se převádí na státní podnik LOM PRAHA s. p. Rozhodnutím Ing. Jaroslava Švarce, ředitele LOM Praha s. p. se s účinností od 1.7.2003 zřizuje odštěpný závod VTÚL a PVO., IČO 00000515. Ředitelem VTÚL a PVO, o. z. byl s účinností od 1.7.2003 jmenován Ing. Libor Šťastný, CSc.

Česká armáda získala od Ruska 26 vrtulníků v hodnotě 4,7 miliardy korun. Vrtulníky Rusko dodalo v rámci deblokace svého dluhu vůči ČR. Potřebné smlouvy o dodání strojů podepsaly obě strany 16.9.2004. "Česká strana dle podepsaných smluv do konce roku 2006 získala 16 kusů vrtulníků Mi-171Š a 10 kusů vrtulníků Mi-35 v celkové hodnotě 184 miliónů dolarů. Za českou stanu smlouvu podepsal státní podnik LOM Praha a za ruskou stranu firma FGUP Rosoboronexport.

2007-2008 Útvar speciálních operací Vojenské policie provozoval bezpilotní vrtulník americké výroby SR20. Vrtulník je poháněný tichým elektromotorem, baterie vydrží půl hodiny. Průzkum se provádí z výšky 100 m. Vybavení: denní kamera s 10 násobným přiblížením. Vrtulník lze použít pro přenos signálu z osobních kamer jednotlivých příslušníků zásahové jednotky do vzdáleného operačního střediska. Vrtulník byl nasazen i v misi ISAF v Afghánistánu v provincii Hílmand. A report  20/07. VTÚL a PVO ho modernizoval: nový autopilot, izraelská stabilizovaná kamera, nové listy nosného rotoru. Signál je analogový. (L+K 3/09)

Příprava projektu mobilního opravárenské pracoviště pro vrtulníkovou letku. Postupy oprav bojového poškození vrtulníků.

Dne 19.2.2009 proběhlo ve VTÚL a PVO společné zasedání Vědeckotechnické rady a Rady pro zahraniční vztahy Asociace leteckých výrobců. LOM PRAHA s.p. představil některé své projekty a seznámil členy rady se strategickými plány transformace podniku. Na závěr zasedání proběhla návštěva divize letadel ve Kbelích spojená s ukázkou aktuálních prací.

VTUL a PVO předvedlo novou stabilizovanou hlavici s denní kamerou, termovizní kamerou a laserovým dálkoměrem. ATM 9/09

K 1.9.2012 se VTÚL a PVO stal odštěpným závodem součástí podniku Vojenský technický ústav s.p.

Zkoušky bezpilotního systému multicopter CUBE-Y6 začaly v létě 2012. L+K 6/2013

Modernizace vrtulníků Mi-171Š a Mi-35.

Odkazy : L+K 10/72, 10/82, 10,22/87, 9/97