1. vrtulníková letka VÚ 8195 Slaný

30.07.2024

Ke vzniku této letky a spolu s ní dalších, 12-ti samostatných vrtulníkových útvarů (10 letek a 2 roje) je třeba malé pozastavení. Podle vzoru tehdejší Sovětské armády docházelo postupně k přebírání její organizační struktury u vojsk celé Varšavské smlouvy. Jedním z mnoha důsledků bylo postupné rozšiřování o další vojenské útvary a tím navyšování počtu příslušníků ČSLA.

Pro přímé posílení podpory pozemních vojsk tehdejší 1. a 4. armády, byly koncem léta 1964 vytvořeny samostatné vrtulníkové útvary, které byly zařazeny jako prvky bojových sestav tankových a motostřeleckých divizí a dále jako průzkumné a pátrací letecké jednotky pro podporu specielních útvarů.

K dosažení tohoto záměru byla zrušením 3. leteckého školního pluku a 50. spojovacího leteckého pluku, vytvořena dostatečná záloha létajícího i technického personálu tak, aby nejpozději v měsíci září 1964 byly již tyto vojenské útvary dislokovány na předem určených místech v blízkosti a přímé podřízenosti velitelství pozemních divizí.

Rychlý vznik těchto útvarů provázely samozřejmě všelijaké těžkosti i kuriózní situace. Příkladem může být přímo „bojové“ přeškolení trenčínských pilotů z klasických letadel (C-105 vojenské označení Zlín Z-126, C-11 licenčně vyráběný Jak-11) na vrtulníky během tří týdnů.

Do velení těchto letek byli však ustanoveni piloti z Prahy-Klecan a Kbel, kteří již byli dostatečně znalí a zkušení z pilotování vrtulníků Mi-4 a Mi-1.

20.9.1964 hlásil velitel nově ustanovené 1. vrtulníkové letky, kpt. Ludvík Šusta, veliteli 50. spojovacímu leteckému pluku pplk. Eduardu Benešovi, připravenost letky k přesunu. Následně byl přesun ve dnech 21. a 22.9.1964 proveden ve dvou sledech – vzdušný a pozemní - na travnaté letiště Slaný.

Vzdušný přesun tvořily vrtulníky Mi-4 "2153", "1174" a jeden vrtulník Mi-1 "1001".

Ta s námi začínala........

V následujících dnech byly útvarem převzaty další vrtulníky Mi-1 "4002", "3012" a "3013".

Na travnatém letišti měla po celou dobu pobytu vrtulníkové letky stanoviště stanice Závod Čs. aerolinií - Agrolet, která prováděla letecké ochranné zásahy pro lesy a zemědělství v akčním radiusu letounů An-2, L-60 a Z-37. Náčelníkem této stanice byl pilot dobrý kamarád Antonín Bosák.

Vrtulníková letka tak přešla do přímé podřízenosti 1. tankové divize, jejíž velitelem byl v té době plk. gšt. ing. Jaroslav Gottwald. Odborně byla letka řízena nově vytvořeným oddělením vojskového letectva 1. armády v Příbrami.

Velitel roje Mi-4 - kpt. Jiří Ponocný, piloti - kpt. Karol Čellár, npor. Jiří Houdek, npor. Jaroslav Hrubý.

Npor. Jiří Houdek a npor. Jaroslav Hrubý .

Palubní technici : kpt. Vladimír Vaněk, npor. Zdeněk Linduška.

Padákový instruktor + vedení tajné spisovny : nrtm. Miroslav Vavřina.

Inženýrsko letecká služba : kpt. Miloslav Hájek, kpt. Josef Šulda, npor. Jiří Beneš,  rtn. Václav Řehák, rtn. Miroslav Burda, rtn. Štefan Petrovič, rtn. Pavol Tamásfi. rtn. Luboš Svoboda.

Zleva : mjr. Václav Hořejší, pprap. Antonín Novák, por. Jiří Beneš, por. Augustin Černický, ..?.. , zakrytý npor. Jiří Ponocný, kpt. Karol Čelár, npor. Jiří Houdek, mjr. Josef Rusňák, npor. Jaroslav Hrubý.

Radiotechnické zabezpečení a spojení : por. Augustin Černický, technik rtn. Václav Vitvar.

Výkonný praporčík : prap. Ladislav Jirků.

V roce1965 skupinu pilotů Mi-1 rozšířil mjr. Miroslav Daněk a Mi-4 kpt. Stanislav Ploc. Na místo padákového instruktora, za přemístěného nrtm.Vavřinu, nastoupil z průzkumné jednotky z Luštěnic nrtm. Jiří Novák. K ILS nastoupili rtn. Jiří Dovhomilja, rtn. Ján Maruškin a rtn.Václava Řeháka, který byl přemístěn ke 20.vrtulníkové letce do Karlových Varů, nahradil nrtm. Ján Kanávor. Na místo náčelníka let. povětrnostní stanice nastoupil por. Jiří Beneš, skladníkem LTZ se stal pprap. Antonín Novák. Z funkce technika Mi-1 byl přeřazen rtm. Štefan Petrovič na funkci výkonného praporčíka letky a původní výkonný praporčík Ladislav Jirků posílil skupinu TTZ ve funkci technika pro zabezpečení PHM.

Zleva stojící : nrtm. Miroslav Burda, rtm. Ján Maruškin, rtm. Jiří Dovhomilja, sedí npor. Jiří Houdek.

Letka měla v tabulkách i svého lékaře, který byl doplňován z řad tehdejších absolventů Vojenské katedry vysokých škol čerstvými absolventy medicínského studia. Někdy zapracovala humorně i vojenská mašinérie když byl na místo doktora ( výhradně pro mužský sestav) ustanoven svob.abs. MUDr Jiří Novák s atestací gynekolog.

Zleva čelně:  kpt. Jiří Ponocný, kpt. Karol Čelár, npor. Jiří Houdek, mjr. Josef Rusňák, npor. Jaroslav Hrubý, npor. Zdeněk Linduška.

Po celou dobu svoji působnosti byla letka dislokována na dvou místech.

Velitelství, ubikace vojsk, jednotka  týlového a technického zabezpečení ( automobilní technika, sklady ) a padáková a záchranná služba, byly v kasárnách  ve městě. Samotné velitelství letky bylo ve starém objektu Tesko, v sousedství velitelství 1. td.

ILS, RTZ, a meteor stanice, byly umístěny na letišti, které bylo situováno v rovinné části vyvýšeniny (kóta 330 m) jižně města nad plochodrážním stadionem.

Npor. Jiří Houdek,....Bém ( ze zdravotnického personálu tehdejšího průzkumného praporu z Rakovníka ), por. Jiří Ponocný, npor. Zdeněk Linduška.

Na jaře 1965 byl technický personál ILS, RTZ, meteor stanice a strážnice  přemístěny do vyřazených a  upravených železničních vagonů. Od podzimu 1965 se řízení leteckého provozu provádělo ze stabilně umístěného automobilu ZIL s prosklenou skříňovou nástavbou (zaužívaný název „Karavana“) Do zděného objektu „věže“ se natrvalo přemístila letecká povětrnostní stanice, strážnice a šatna a odpočívárna létajícího personálu. 

Později se, převážně svépomocí, vybudovala příjezdová komunikace, stojánky včetně brzdové, kompenzační kruh, nástavba objektu věže, dílny, přístavba dílen ILS k hangáru, vrtaná studna atd.

Opravy vrtulníků zajišťovala 1. letecká technické opravna (1. lto) v Plzni, která byla schopna provádět práce většího rozsahu.

Při výcviku létání nad vodní hladinou v roce 1965 npor. Jiří Houdek s vojáky základní služby.

1.9.1965 z velitelství 1. armády v Příbrami vzniklo velitelství Západního vojenského okruhu, jako velitelství okruhu tzv. armádního typu. Letka mu byla odborně podřízena.

V roce 1967, po úmrtí ZVP letky mjr. Václava Javůrka, byl ustanoven z personálu 1. td na tuto funkci mjr. Josef Zeus. Na funkci ZV letky místo mjr. Zdeňka Drábka, nastoupil kpt. Antonín Kubeš. Výkonného praporčíka letky vystřídal taktéž z personálu 1. td, pprap. František Treu. Bývalý výkonný praporčík letky, prap. Ladislav Jirků, přešel na funkci laboranta PHM ke skupině TTZ. Po absolvování vysoké školy odešel v tomto roce k letce MV kpt. ing. Miloslav Hájek.

Zleva navíc s úsměvem pplk. ing. Miroslav Buben. Před jednotkou s rukama v boku kpt. Ludvík Šusta, ukazující kpt. Zdeněk Drábek a vedle stojící kpt. Josef Zeus.

Zleva : sedí prap. Ladislav Jirků, npor. Jiří Houdek, stojí čelně npor. Zdeněk Linduška, por. Augustin Černický, zády zleva pprap. Antonín Novák, kpt. Richard Zaydlar, kpt. Zdeněk Drábek, kpt. Josef Zeus.

Na bobku padákový instruktor nrtm. Jiří Novák. Kdy a kde?

První zprava nrtm. Jiří Novák. Kdy a kde? Vrtulník Mi-1 "4014" od 2. vrlt se zřítila 20.5.1969.

Na základě rozkazu velitele 1. tankové divize ( v té době plk. ing. Zdeněk Havala ), se 19.8.1968 přesunula vrtulníková letka na vojenské cvičení severovýchodně Mělníka. Své postavení zaujala na okraji lesa v prostoru Chloumek. Při vojenském cvičení byla určena jako součást ženijního odřadu zatarasovacího. Jejím úkolem mělo být provedení hladinového výsadku potápěčů-ženistů na Labi. K tomuto účelu byla vybudována na břehu, v blízkosti provedení této akce, tribuna pro vojenské představitele Varšavské smlouvy. K naplnění tohoto cíle však z historicky známých důvodů již nedošlo.

---------- Okupace 21. srpna 1968 ----------

Po svítání a provedené invazi v noci na 21.8.1968 byla letka obklíčena jednotkami NDR a Polska. Až po složitém jednání se sovětským velením byl umožněn průjezd pro zásobování do Mělníka a Slaného. Pplk. v. v. Jiří Houdek, ještě dnes s hořkostí vzpomíná: „…nikdy v životě nezapomenu jak jsem se musel na Chloumku dívat do hlavní samopalů našich bratrů ze spřátelených armád Varšavské smlouvy“.

Při jednom z nástupů v prostoru rozmístění letky, asi týden po okupaci, přijel letku morálně podpořit velitel 1. tankové divize. Dodnes jsou v paměti všech tehdy přítomných příslušníků jeho slova: "…nikdy jim to nezapomenu! Mám odjet na další studium do SSSR. V dané situaci to považuji za zcela nemožné." Po okupaci nastoupil na válečnou školu v SSSR a jeho kariéra pokračovala až do jeho důchodu.

Poznámka zpracovatele rtn. Václava Vitvara: dnes se nabízí vysvětlení, že takto byly již záměrně vyvedeny některé vojenské útvary z domovských posádek. Bylo poněkud zvláštní, že důstojníci ani praporčíci neměli mít sebou osobní zbraně ( Pi-52) a ani pro vojáky základní služby se tehdy nevezla vždy povinná záloha munice do Sa-58. Jediná bojová náplň nábojů, která zůstala bez povšimnutí operačních důstojníků tankové divize zpracovávajících rozkaz k tomuto cvičení, zůstala ve vrtulnících u palubních kulometů AF-12,7. A to také jenom do doby zpátečního přesunu na domovské letiště. Velitel letky obdržel rozkaz nechat vyjmout nábojové schránky a demontovat zaměřovače z palubních kulometů. Tehdy jsem viděl palubní techniky, kteří tuto demoralizující a pro důstojníka ponižující práci museli udělat, plakat. Na příkaz okupanta vlastně odevzdat svoji zbraň- byli totiž zároveň palubními střelci. Slz se tehdy nezdrželi ani někteří piloti i technický a zabezpečující personál.

Byli to však slzy s upřímným vlasteneckým citem, poslední na dlouhých 21 roků. Ti, kteří chtěli dále zůstat se museli stát "pomýlenými" a změnit osobní postoje na společenské proměny. Byli to vlastně všichni. Nebyl nikdo, kdo by se byl natrvalo vzepřel. Vývoj společnosti a život všech jejich jedinců, nabral jiný směr.

Záměrem zpracovatele je vypracovat z osobních vzpomínek všech dosud žijících pamětníků celou desetiletou historii vrtulníkové letky i se všemi objektivně a pravdivě popsanými epizodami, které celé toto období přineslo. Stejně tak bude obsahovat i toto krátké, pro převážnou většinu vojáků z povolání krutě bolestné období roku 1968.

Letce byl umožněn návrat na domovské letiště až 24.9.1968.

1.9.1969 se velitelství Západního vojenského okruhu v Příbrami přeorganizovalo opět na velitelství 1. armády. Letka jí byla odborně podřízena.

.

Od roku 1971 byly nastoleny v celé ČSLA tvrdé podmínky tzv. normalizace společnosti, které se nemohly vyhnout ani této letce. V prosinci 1971 došlo ke změně na velitelských funkcích. Velitelem se stal kpt. Miloslav Skala a náčelníkem štábu mjr. Antonín Stachovský.

V roce 1973 byl propuštěn do zálohy jako politicky nespolehlivý, pro nepochopení internacionální pomoci a pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československé socialistické republiky, se zákazem nevykonávat funkci pilota v ČSLA ani v jiných civilních organizacích, pilot Mi-4 mjr. Jiří Houdek. Rehabilitován byl v roce 1990 kdy znovu nastoupil k VÚ 3300 Praha-Kbely a po přeškolení na vrtulníky Mi-8 mohl znovu v činnosti pilota pokračovat až do odchodu do starobního důchodu. Po mnoha letech a událostech v životě každého z nás, považuje zpracovatel na tomto místě za čestné zdůraznit, že Jiří Houdek zůstal jediným z celého početného stavu vojáků z povolání této letky, kdo postoj k 21.8.1968 nezměnil. Hanebně ponižující postoj 99 % zejména důstojníků a praporčíků naší ČSLA byl vlastně už jenom vyvrcholením intenzivního ideologického působení komunismu. Od roku 1948, zejména poválečným školním ročníkům, byla vštěpována „láska k celému Sovětskému svazu“ a tak bylo značně jednoduché v následujícím období po roce 1968, vnutit celé společnosti pochybování nad faktem okupace a tím přijmout jako hlavní filozofii, otázku - vždyť jsou to přeci naši přátelé, ti by nám nemohli udělat nic špatného !

Všechny tyto letky, tedy i slánská, ukončily svoji činnost v roce 1974, shodou okolností opět v měsíci, ve kterém jí zahájily - září. Tak skoro na den po deseti letech, nastala reorganizace celého vojskového letectva a s ním i nová dislokace vrtulníkových útvarů. Vše už samozřejmě v novém normalizačním přístupu.

V roce 1974 se utvořila z plzeňské 19. vrtulníkové letky, 321. velitelského roje, příbramské 1. spojovací letky, slánské 1. vrtulníkové letky, klatovské 2. vrtulníkové letky a karlovarské 20. vrtulníkové letky nová 11. vrtulníková letka a 1. spojovací letka, s vrtulníky Mi-1 a Mi-4, patřící poté do seskupení Západního vojenského okruhu s přímo nadřízeným velitelstvím 1. A v Příbram.