MAPA.
15.11.2019
Pro navigaci vlastních letounů.
Jägermeßstellung Birne-Y byla vybavena několika komplety pro goniometrické zaměřování Y-Bodenstelle FuSAn 733, který používal rozsah frekvencí 38,4 – 42,4 MHz. Jeden komplet Y mohl naráz sledovat jen jeden zaměřovaný letoun. Z údajů o směru a vzdálenosti bylo možné určit pozici letounu, přičemž dosah signálu činil přibližně 300 km, úhlová přesnost pro určení směru cca 1° a vzdálenost byla změřena s přesností na 300 m.
Jeden komplet „Y“ se skládal ze dvou zařízení. Prvním byl měřič vzdálenosti nazývaný Hans E-Mess Gerät. Druhým pak goniometrický zaměřovač schopný určit směr, kterým se letadlo nalézá, pod názvem Heinrich Peiler. Betonové podstavce. Pro funkci sytému bylo zapotřebí spolupráce tří přístrojů. Kromě pozemního Hanse a Heinricha se na ní podílelo ještě modifikované komunikační zařízení na palubě vybraného letounu, který svým zaměřením určoval polohu celé formace. V dokumentaci je tento letoun označován jako Y-Messmaschine a s příslovečnou důkladností se počítalo i s Y-Mess-Ersatzmaschine pro případ nehody nebo poruchy primárního zaměřovaného stroje. Tyto stíhače byly vybaveny modifikovanou verzí vojenského rádia FuG 16 ZY, přičemž ono Y v názvu značí právě přítomnost odpovídače pro zaměřovací zařízení. Mnoha zdroji uváděný frekvenční rozsah FuG 16 činí 38,5-42,3 MHz a odpovídá tedy velmi dobře výše uvedeným frekvencím používaným komplety Y.
Zařízení Hans odvysílalo "měřící tón"(v originální dokumentaci doslovně Messton), na základní společné frekvenci pro komunikaci s celou formací (Gemeinschaftswelle). Na palubě zaměřovaného letounu byl tento tón podroben pomocí upravené vysílačky retranslaci a vysílán na měřící fekvenci (Y-Messwelle), která byla oproti základní společné frekvenci o 1,9 MHz níže. Proto se zřejmě z pohledu zaměřovačů tyto frekvence někdy označovaly jako „Obere Welle“ - od zaměřovače k letounu a „Untere Welle“ - od letounu zpět k zaměřovačům. Signál na měřící vlně byl zachycen jak měřičem vzdálenosti Hans, tak i zaměřovačem Heinrich a na základě jejich údajů byl vypočtena dosti přesná poloha letadla a tedy i celé stíhací formace, za předpokladu že se tato držela pohromadě.
Pilot dostal informaci o poloze rádiem hlasovou komunikací.
,
.
Kde je Birne?
Systém FuSAn 733 měl několik nevýhod. Tou nejspíše nejzávažnější bylo to, že nevelké frekvenční pásmo mohlo být spojenci poměrně snadno rušeno s efektem vyřazení či ztížení jak hlasové, tak i zaměřovací komunikace. Kromě toho se údajně podařilo spojencům napodobit i poměrně jednoduchou funkci opakovače FuG 16 ZY.
Odpovědí na tyto potíže bylo zařízení, vycházející v konstrukční rovině z již existujících a rozšířených radiolokátorů Freya. Sekundární radar Freya EGON se vyskytoval se ve dvou vývojových verzích jako FuSAn 730 a FuSAn 731. Nepracoval na principu vyslání impulsu a následného zachycení jeho odrazu jako klasický radar, nýbrž se opět spoléhal, podobně jako starší komplety Y, na spolupráci s odpovídačem na palubě letadla.
Tím byl v tomto případě FuG 25, známý též jako Erstling a Bord-Kenngerät. Kromě odpovědi na výzvu z pozemního EGONa (Ortung) vysílal na odlišné frekvenci i Kennung - identifikaci daného stroje, což umožňovalo, při správném "párování“ polohového signálu s Kennugem, rozlišit vlastní letoun od nepřátelského (při nepřátelském aktivním rušení).
Dosah Freya EGON II (FuSAn 731) byl 250 km, odchylka v měření směru jen 0,5° a vzdálenost byla určena s přesností na 300 m. Používané frekvence byly vyšší než u kompletů Y, přičemž opět jedna vlna sloužila pro výzvu a druhá pro odpověď. Komunikace od zaměřovače k letadlu probíhala na frekvenci 125 +/- 8 MHz (přepínatelné) a opačným směrem na 168 MHz. K již zmíněné vyšší odolnosti proti rušení či klamání přispívalo kromě Kennungu samozřejmě i to, že se jednalo o přístroj se směrovými anténami, na rozdíl od předchůdce jehož všesměrové antény musely mít „rozhled“ na celých 360° nad horizontem. Dolní ze dvou antén byla přijímačem, horní pak vysílačem, přičemž vyzařovací diagram byl co nejužší ve smyslu azimutu a naopak široký ve smyslu elevace, aby pokryl signálem letadla ve všech myslitelných výškách. Stejně jako u kompletů FuSAn 733 tedy zaměřování neevidovalo výšku, staralo se pouze o "dvojrozměrnou" polohu letadla.
Pilot dostal informaci o poloze rádiem hlasovou komunikací.
Výhodou FuSAn 730 byla samozřejmě také skladnost tohoto systému. Sekundární radar Freya EGON, ač v případě Pegasa se jednalo o pevné instalace, bylo možné poměrně snadno rozebírat a převážet a také potřebné zázemí bylo (po stránce stavební) skromnější, než ohromné soustavy věžovitých staveb kompletů Y. Pravděpodobným důvodem, proč se přesto FuSAn 730 a 731 vyskytoval na stanicích linie Y většinou jen jako doplněk, byl čas. První verze Freya EGON se objevila v roce 1944 a mnoho jich bylo instalováno až v roce 1945, tedy bezprostředně před koncem války.
Kolik jich bylo na Birne?
Obsluha od 2.9.1944 14. Jägerleit-Kompanie Luftnachrichten-Regiment 218.
