Louny Laun

Raná Rannay

Břvany

Obora

MAPA

04.07.2022

helo6103.jpg (231463 bytes)

od 27.12.1921 do prosince 1926.

Fotky z letounu z léta 1922.

, , od prosince 1926 do 1939.

V roce 1930 Místní skupina MLL v Lounech získala kluzák – mezi spoluzaměstnanci lounských dílen ČSD uspořádali dvacetihaléřovou sbírku. Kluzák byl hangárován ve stodole v Lounech. Vždy v sobotu odpoledne se s ním jelo na nedělní létání na blízký kopec zvaný Šedivák (dnes Podivák 272 m n. m.). Tam jej dali dohromady a večer po táboráku zpěvu se svorně usínalo pod jeho křídly. Létat se začalo hned s rozbřeskem, aby se toho za den „odskákalo“ co nejvíce. Bylo to v pravdě letecké umění, když se nový žáček – samouk musel v přízemním letu vyhnout všem stromům a blízkým chmelnicím a přes mnohé meze přistát na posekaném poli. Létání, které se začalo za částečného pochopení místních sedláků jakž takž rozvíjet, se však nelíbilo zdejším myslivcům, kteří si stěžovali na místním úřadě, že letadlo jim plaší v revíru zvěř. A tak slavný ouřad další lety v místě zakázal.


.


Členové Akaflieg Prag (Akademische Fliegergruppe), studentského leteckého spolku Německé Techniky v Praze hledali o jarních prázdninách roku 1932 příznivý plachtařský terén, nepříliš vzdálený od Prahy. Dosud vyzkoušené svahy v Krušných horách se jim nezdály zrovna vhodné. Krkonoše zas byly poměrně vzdálené. Bez podstatného úspěchu v dalším hledání na severu Čech se na čísi radu vydali na cestu územím Českého středohoří s jeho mnoha vrcholky vulkanického původu. A najednou poslední, nejjižnější z nich, se objevil kopec Raná. Holý hřbet se třemi vrcholky, dlouhý téměř 1,5 km, pozvolna vystupující z nížiny, z obou stran vhodný k létání při západních i východních větrech. Úzký hřbet tvořil hřebenovou linii. Plachtařský svah jak z letecké příručky. Mladí letci ve venkovské hospodě okamžitě navázali styky s vesnickými správci. Ve vsi Rané na severovýchodní straně hory žilo asi 500 obyvatel, 75 % z nich bylo Čechů. V obci Hrádku na severozápadním svahu byla situace jiná, zde bydlela německy mluvící většina. Mezi oběma obcemi stála společná škola, která včetně dvou učitelů byla vydržována sudetoněmeckým Kulturverbandem z dobrovolných příspěvků Němců. Jazyková hranice vlastně probíhala podél hřebene Ranské hory. Mladí letci samozřejmě na kopec vystoupili. Koupajíc se v potu vylezl s nimi na vrchol i vesnický strážník Krupička, aby jim vysvětlil komplikované majetnictví potenciálních startovacích míst a obecních polí, která patřila do tří okresů. Tři měsíce do žní a semestrálních prázdnin sotva stačily ke zvládnutí potřebné papírové vojny pro získání povolení k létání na tomto území. Kolik podpisů sedláků a nájemců honiteb muselo být vyprošeno, také i od těch, jejichž pole mohla být možná jen přelétána – tak to chtěl úřední šiml. Potom byly podány žádosti příslušnému ministerstvu ve čtyřech vyhotoveních s pozemkovými výměrami a katastrálními mapami, samozřejmě v úřední české řeči. Nakonec byl Akaflieg Prag uznán ministerstvem veřejných prací jako držitel vrchu Raná.

1.9.1932 konečně vyrazila karavana z Prahy do Hrádku se dvěma školními kluzáky Zögling 31, s nářadím, obytnými stany, bednami, skříňkami a s gumovými lany. Mezi stromy ovocného sadu vyrostl stanový tábor. 

2.9.1932 uskutečnil vysokoškolský student Erwin Primavesi první vzlet kluzákem na Rané. Kluzák Zögling 31 s kapotou.

, .

Během tohoto letního tábora se 37 účastníků školení činilo a nalétalo se tehdy 490 startů. Získalo se 7 zkoušek A a dvě B zkoušky. Letecký provoz se stal v kraji podívanou a startovací plochy byly ustavičně obleženy diváky. Při prvém soustředění bohužel nevanul dostatečně silný vítr, aby se mohlo řádně plachtit na svahu. 

V roce 1932 Plachtařský odbor MLL v Lounech požádal Jaroslava Špitálského aby v září vedl plachtařský kurz v Lounech. Kurz probíhal na Červeném vrchu 271 m n. m., převýšení zde však bylo malé. A tak se Jaroslav Špitálský s panem Polákem vydali hledat lepší terén a také ho našli. Byla to Raná. Podrobnosti. Pro hangárování svého kluzáku Skaut získali stodolu v obci Hrádek.

29.9.1932 došlo k přestěhování a ještě týž den se podařil mladému sedmnáctiletému instruktorovi Jaroslavu Špitálskému let, trvající 46 sekund. Jásot lounských letců byl obrovský. Lounská skupina , která doposud  létala jen sekundové skoky na mezích kopce Šediváku (Podivín 272 m n. m.) už nadále pokračovala jen na Rané. Terén, kterého se zprvu obávali byl pro plachtové lety velmi vhodný. Umožňoval skládat jak zkoušky A, tak i další výcvik a zkoušky B.

23.10.1932 na propagačním leteckém dnu v Kadani létal větroň Praha. Ludvík Elsnic s ním provedl tři vzlety a poté byla odvezena na Ranou. Jat zvědavostí, způsobenou Místní skupinou MLL v Lounech, přišel na kopec Raná sám velký plachtařský mistr Ludvík Elsnic, aby si učinil vlastní dojem o přednostech tohoto terénu.

30.10.1932 zapomněli však doma podvozek a tak museli kluzák Prahu konstruktéra Šlechty vynést na svých zádech až na vrcholek hory.

U Křídla Jaroslav Špitálský.

Námaha se moc nevyplatila, nefoukal příznivý vítr a L. Elsnic po pěti minutách přistál dole pod kopcem.

Již první listopadovou sobotu a neděli 5. a 6.11.1932  byl ukončen první výcvikový kurz bezmotorového létání. Předepsanými pěti rovnými lety v trvání 30 sec. každý z kurzistů – zkouškou A. Lounští měli  vycvičený kádr  leteckých nadšenců, kteří pak pro plachtění na Rané udělali velký kus práce. Byli to: Josef Kraus, Václav Bernard, ing Karel Tietze, Vladimír Polák, Ladislav Zeman, Josef Ryll a Jan Bartoš.

Až 13.11.1932 se instruktor E. Primavesi udržel na Zöglingu 31 s krytem Hi (tj. konstrukce Wolfa Hirtha) ve vzduchu 2 hodiny a 25 minut. Tímto letem splnil zkoušku C. Dosažený sportovní výkon byl zveřejněn v několika novinách a i pražský rozhlas přinesl senzační hlášení. Ve startovacím družstvu pomáhal také člen Místní skupiny MLL v Lounech Josef Ryll.

Teprve 20.11.1932, týden po letu Erwina Primavesiho, se podařilo Ludvíku Elsnicovi plachtit za východního větru 1 hod. 4 min. 30 sec během 58 osmiček. Tento let byl uznán jako český rekord.

V roce 1932 na Rané se uskutečnily dva kurzy s 22 žáky, provedeno 352 startů, nalétáno 2.46 hodin. Složeno 18 zkoušek A, 10 zkoušek B.


V té době už mělo všech sedm účastníků prvního kursu lounské skupiny zkoušku A, splněnou na východním svahu Rané. Brigádní výstavbou Místní skupiny MLL v Lounech za materiálové pomoci Dílen ČSD, vznikl první hangár a dřevěný srub. K jeho stavbě na jihovýchodním svahu bylo použito vyřazeného materiálu ze železničních vagónů. .

Během letních plachtařských kurzů byl k dispozici kluzák Zlin Z II.

Letecký spolek Akaflieg Prag zorganizoval v létě 1933 opět stanový tábor pod severozápadním svahem Rané na území vsi Hrádek. Počet účastníků vzrostl na padesát, byli mezi nimi i hostující žáci, kteří nepatřili do skupiny Akaflieg Prag. Student přírodních věd G. Pitschak zde překonal odpoledne 15.9.1933 český dosud trvající rekord letem 4 hod. 17 min. na kluzáku Zögling Hi, potom, co už dopoledne E. Primavesi plachtil 3 hodiny a 16 minut.

2.12.1933 Slávek Rodovský plachtil s větroněm Praha již 3 hod. 4 min., čímž neoficiálně překonal 9 let trvající rekord plk. Jaroslava Skály z roku 1924.


V roce 1934 Akaflieg Prag získal poprvé pevnou střechu nad hlavou. Sedlák Zienert jim v Rané zdarma přenechal k volnému použití opuštěnou usedlost.

V roce 1934 PO MLL v Lounech zakoupila dva kluzáky Zlín Z V.

Ve dnech 4. až 12.8.1934 pražští Rackaři s kluzákem ŠBK 1 Racek 1 získali zkoušku B.

Od 12.8.1934 MLL Praha prováděl výcvik pod názvem Pražská plachtařská škola.

V roce 1934 se konaly na Rané 1. národní závody plachtařů MLL. Závodů, probíhajících od 2. do 12.9.1934 se zúčastnilo 6 kluzáků a 12 větroňů. Tři kluzáci Skaut Standard, kluzák VŠ 504 Hemelice a ? , , . Kdy?

3.9.1934 Antonín Půrok s větroněm Šp 2 Kamarád "12" vzlétl ke svému prvnímu plachtovému letu. Vydržel ve vzduchu 5 hod. 8 min. Tím dokončil zkoušku C, splnil zároveň první podmínku pro stříbrné C a získal pro sebe cenu ARČS. Během závodů nalétal celkem 11 hod. 37 min. Dne 9.9.1934 po slavnosti plachtařů odletěl Jaroslav Špitálský s Kamarádem ve vleku za letounem AVS na letecký den do Žatce a zpět.

helo9430.jpg (123189 bytes), , . Kdy?

3.9.1934 Adolf Šubrt na kluzáku VŠ 504 Hemelice dosáhl doby letu 2 hod. 18 min. 53 sec, čímž složil současně zkoušky B a C a získal 5. místo v letu na dobu letu.

Olomoucký větroň Kassel 20 "Haná" a pražský větroň Kassel 20 "Tatra". František Pitrman získal s "Tatrou" I. místo za celkově nalétanou dobu 17 hod. 57 min. 16 sec. a 2. místo za jednotlivý čas 5 hod. 31 min a 27,8 sec.

6.9.1934 ing. Stanislav Hoffírek z Brna na svém větroni "Milan" prakticky jediným letem z 6.9.1934 v trvání 1 hod.27 min. 57 sec. získal 7. místo v letu na dobu letu 9. místo za celkově nalétanou dobu. Též získal 5. místo v ocenění čs. konstrukcí.

Hubert Váhala s kluzákem Peta Z v letu klouzavém získal 1. místo za vzdálenost a 2. místo v letu na dobu letu a celkově nalétanou dobu letu.  Též získal 1. místo v ocenění čs. konstrukcí kluzáků.

Rudolf Kůrka na větroni Zlín Z VIII Šídlo od Místní skupiny MLL ve Zlíně skončil na 8. místě s celkovou dobou letu 1 hod. 42 min.

V jejich průběhu byly vytvořeny naše první tři národní rekordy. Gerhard Pitschak, coby hostující účastník, překonal rekord v době letu výkonem 8 hod. 15 min. 13 sec. na větroni Grunau Baby I, který byl uznán FAI. Celkově získal v závodech druhé místo za pilotem Rodovským, který ustanovil zbývající dva rekordy na větroni Zlín Z VII Akela. Dne 12.9.1934 přistál v Chomutově, 25,25 km od místa startu a dosáhl převýšení 860 metrů, čímž získal národní rekord v získané výšce a v uletěné vzdálenosti. Celkem s ní nalétal 9 hod. 54 min. a z toho nejdelší let byl 3 hod. 41 min.

Zlín Z VII Akela přepravován na start.

Za ÚP MLL Praha byly přihlášeny dva větroně Grunau Baby I postavené členy Akaflieg "Igo Etrich" a "Rüberzahl" s piloty G. Pitschakem a A. Croyem. V těchto závodech G. Pitschak zvítězil časem 8 hod. 15 min., druhý německý pilot s Grunau Baby havaroval. Grunau Baby na Rané.

helo7835.jpg (44712 bytes), helo7818.JPG (68369 bytes), helo7819.JPG (100311 bytes), helo7820.JPG (558733 bytes).

Větroň Grunau Baby I OK-FR-FR studenta VUT v Brně Františka Slováka a Bedřicha Panduly. Pandula splnil časovou podmínku stříbrného C letem 5 hod. a 17 min. Při dalším letu s ní však František Slovák havaroval.

Prototyp EL 2 Šedý vlk prodělal zde křest. Šedého vlka na nich pilotoval sám konstruktér Ludvík Elsnic. Brzy po zahájení závodů při jednom z prvních přistání v mokré půdě sice poškodil trup a druhý den opravoval, ale celou soutěž se zdarem dolétal. 6.9.1934 např. dosáhl času 1 hodina 15 minut. Některé soutěžní lety absolvoval s cestujícím, například právě 6.9.1934 s Jarmilou Královou vydržel ve vzduchu 58 minut. EL 2 M Šedý vlk byl na závěr vyhodnocen jako druhý nejlepší větroň soutěže po Zlínu Z VII Akéla.

Šedý vlk , Jaroslav Špitálský , . Kdy?

Větroň Praha . Kdy?

Těšili se velké pozornosti diváků. Navštívilo je celkem asi 30 tisíc diváků z okolí, ale i z daleka. Veřejné slavnosti MLL v neděli 9.9.1934 se zúčastnila i oficiální delegace z Prahy, vedená předsedou vlády Malypetrem.

12.9.1934 Miroslav Šašek s ŠBK 1 Racek 1 přistál do švestek. Opravovali ho ve statku Šedivých na Rané.

V roce 1934 na Rané se uskutečnilo pět kurzů s 54 žáky, provedeno 972 startů, nalétáno 8.20 hodin. Složeno 19 zkoušek A, 29 zkoušek B. Instruktoři: Ryll, Váhala, Hanák.


V březnu 1935 pražští Rackaři převezli kluzák ŠBK 1 Racek 1 do Prahy, kde dokončili opravu.

V druhé polovině února 1935 zkoušky kluzáku EL 2 Šedý vlk motorem Blackburn o výkonu 14 kW. Pro nepravidelnost motoru (podchlazen) nejdelší let asi jen 15 minut.

V květnu 1935 pražští Rackaři převezli kluzák ŠBK 1 Racek 1 na Ranou, kde 12.5.1935 po 12 min. letu František Štrupl havaroval. Návrat do Prahy .

14.5.1935 složila plachtařka Jarmila Králová na dvoumístném větroni EL 2 Šedý vlk zkoušku C, letem 22 min 22 sec za slabého větru.

Jan Bartoš, člen Místní skupiny MLL v Lounech, postavil větroň Grunau Baby II, který pak byla 28.6.1935 na lounském výstavišti slavnostně pokřtěna jménem "Raná". helo7814.jpg (164288 bytes)

Josef Ryll, člen Místní skupiny MLL v Lounech, postavil větroň MO 9, který pak byla 28.6.1935 na lounském výstavišti slavnostně pokřtěna jménem "Louny". 

Od 30.6. do 12.7.1935 II. národní závody plachtařů MLL opět na Rané nedosáhly pro nepříznivé počasí ani zdaleka výsledků z loňska. Celková jejich úroveň byla však zato vyšší, zúčastnil se jich dvojnásobný počet plachtařů i větroňů.

Kdy?

6.7.1935 Ludvík Kratochvíl vykonal zkoušku C.

Josef Tláskal brzy po zahájení soutěže rozbil kluzák Peta Z (s nástavci křídel - Peta ušatá).

Tři větroně Kassel 20 "Tatra", "Haná" a Kassel 26 ale létající s křídly Kassel 20 "Dea".

Čtyři větroně Grunau Baby II ("Tajfun" z VSB Brno, "Slavia" z Medlánek, "Lída" z Olomouce a "Raná" od PO MLL v Lounech) byly přihlášeny v roce 1935 spolu se Slovákovou Grunau Baby I "Tatra-Brno". Bohužel obě brněnské "Slavia" i "Tatra-Brno" havarovaly. Později byly opraveny a létaly pak dál.

Vojtěch Schleiss větroně "Raná" zalétával a hned nalétal přes 2,5 hod. Pak byla havarovaná. Po opravě s ní V. Schleiss nalétal skoro 4 hod. S brněnským "Tajfunem" létal B. Pandula 5 hod 17 min a pak na něm havaroval František Slovák. B. Pandula pak rozbil ještě "Slavii" ale přesto v celkové klasifikaci získal 4. místo.

6.7.1935 plachtařka Jarmila Králová na dvoumístném větroni EL 2 Šedý vlk docílila největší výšku na závodech 625 m a získala tak 5. místo v celkovém pořadí.

Jaroslav Špitálský s větroněm Šp 2 Kamarád nedosáhl významnějších úspěchů.

Během závodů byl dvakrát překonán rekord na dobu letu. Nejprve 9.7.1935 Antonínem Půrokem (10 hod. 21 min.) na větroni Praha II Delfín. Celkem Půrok získal 3. místo v celkové klasifikaci, 3. místo za celkově nalétanou dobu 21 hod 23. min. a 2. místo na dobu letu 10 hod. 21 min, kdy dobrovolně přistál o 10 min. dříve než jeho soupeř Sláva Rodovský. Také uletěl vzdálenost 13,5 km, ale tento výkon nemohl být hodnocen, protože přistál o několik desítek metrů níže, než dovolovala formule pro dálkové lety.

Vzápětí byl překonán Slávou Rodovským na větroni MO 9 "18" s dobou letu 10 hodin 31 minut. Celkem Rodovský získal 2. místo v celkové klasifikaci a 1. místo za celkově nalétanou dobu 23 hod. 49 min. 41 sec. a 1. místo na dobu letu 10 hod. 31 min. 13 sec. Druhý větroň stejného typu "Louny" byl při první letu mírně poškozen. Byl opraven ale druhý den byl vážně poškozen. Během čtyř dnů byl opraven, ale do závodů již výrazně nezasáhl .

Poprvé se bodovalo podle zvláštních propozic a absolutním vítězem se stal František Pitrman s větroněm Kassel 20 Tatra s celkově nalétanou dobou 23 hod. 6 min a výškou převýšení 550 m.

Závody však ukázaly, že Raná nebude vhodná pro větší počet závodníků, a proto bylo stanoveno, že III. soutěž bude v příštím roce přenesena na Straník u Žiliny.

Po skončení závodů od 14.7.1935 pod vedením L. Elsnice výcvik Bartoš, Špitálský, Půrok, Palla a prof. Maňák. V tomto výcviku udělal A a B zkoušku Jirka Smrčka z Humpolce a další. Ve Špitálského kurzu A a B byl také ing. Strejček.

Koncem roku 1935 dokončil svůj větroň Grunau Baby II i lounský plachtař, výpravčí ČSD Vojtěch Schleiss, který ho na zimu opatřil uzavřenou kabinou a dal mu jméno Břvany.

V roce 1935 na Rané se uskutečnilo osm kurzů s 120 žáky, provedeno 2 387 startů, nalétáno 18.40 hodin. Složeno 23 zkoušek A, 54 zkoušek B a 16 zkoušek C. Instruktoři: Špitálský, Půrok, Bartoš, Plšek.


Již v lednu 1936 s ním na Rané létal přes dvě hodiny.

12.1.1936 plachtařka Jarmila Králová se spolucestujícím Slávou Rodovským na dvoumístném větroni EL 2 Šedý vlk létala celkem 4 hod 11 min, což byl nejdelší doba letu docílená u nás na dvousedadlovce.

Pro předpokládanou Ústřední plachtařskou školu MLL vznikla řadová správní budova s ubytovnou.

V květnu 1936 byl postaven další hangár (vlevo od srubu) a nad objekty školy zřídil lounský pivovar výletní restauraci s překrásným panoramatickým pohledem na pestré letecké dění.

Příznivého plachtařského terénu nebylo používáno jen členy MLL a Akaflieg Prag. Své pravidelné letní tábory zde měly i skupiny České obce sokolské, která  měla své kluzáky umístěné ve velkém  plátěném hangáru a Verband Deutscher Flieger in der ČSR (VDF) (Německého leteckého svazu v ČSR). Svornost byla ve snaživosti mládeže obou jazyků. Byli to plachtaři táhnoucí za jedno lano, třebaže jednou byl jeho kruh zavěšen na Skauta, podruhé na Zöglinga. Bylo mnoho příkladů vzájemné soutěživosti i oboustranné přátelské spolupráce a sousedské pomoci.

Video: Dejte nám křídla. Raná, Kbely a Letky 31 "A", 43 "P", 44 "L",

Po dvou letech praktické činnosti byla v roce 1936 oficielně otevřena Ústřední plachtařská škola MLL. Jejím vedoucím se stal ing. Ludvík Elsnic, který bydlel ve srubu. Pro potřeby četných plachtařských skupin, které poskakovaly na všech možných mezích, se stalo hlavním posláním školy cvičit instruktory do místních skupin MLL.

31.8.1936 Ludvík Elsnic na větroni PP 1 Tulák uletěl vzdálenost 26,5 kn při převýšení 550 m, což byl nový neoficiální čs. dálkový rekord.

V září 1936 byly na Rané dva kluzáky Zlín Z V.

V roce 1936 na Rané se uskutečnilo devět kurzů s 131 žákem, provedeno 3 552 startů, nalétáno 32.22 hodin. Složeno 22 zkoušek A, 63 zkoušek B a 16 zkoušek C. Instruktoři: Zafouk, Šindelář, Preussler, Tauš, Půrok.


 Kdy byl postaven dřevěný hangár číslo 2 (MLL Praha).

Zkoušky větroně Grunau Baby II "Brouček" z Mostu, na který byl namontován motocyklový motor , helo7822.jpg (52472 bytes), helo7821.jpg (40559 bytes), helo7824.jpg (20754 bytes),po vzletu pomocí gumového lana se udržela ve vodorovném letu. Později s ní plachtaři z PO MLL Škoda  ze Smíchova zajížděli i na Ranou již jen jako s větroněm.

Koncem srpna 1937 školní soutěž plachtařů. Létal tady větroň Praha II "Delfín".

V létě 1937 byl rozbit větroň Šp 2 "Atom" od PO MLL Walter.

V roce 1937 na Rané se uskutečnilo 13 kurzů s 168 žáky, provedeno 5 333 startů, nalétáno 72.38 hodin. Složeno 25 zkoušek A, 90 zkoušek B, 34 zkoušek C a 2 zkoušky D. Instruktoři: Váhala, John, Heissiger, Klein, Preussler, Janovský, Kobrl.


6.3.1938 převezli na Ranou větroň Racek 3 "Mrkev". Sláva Rodovský ho znovu zalétal. Františku Kantorovi se podařilo ten samý den udělat zkoušku C na větroni Praha. Teprve poté si mohl zalétat na svém větroni a to hned 1,5 hod .

13.3.1938 Bartoloměj Klein rozbil Bejbinu.

10.4.1938 Fořt poškodil "Mrkev" o mez s kamením. Odvezen byl do dílny PO MLL v Libni, Na Maninách.

Postaven hangár číslo 3 (Vyšší průmyslová škola stavební v Českých Budějovicích) s noclehárnou.

Po květnové mobilizaci v roce 1938 bylo upuštěno od závodů na Straníku u Žiliny a od 1.5. do 19.6.1938 byla na Rané vyhlášena V. národní soutěž odborů MLL. Propozice dovolovaly soutěžit i na jiných letištích a také jen po nedělích.

Bylo přihlášeno šest větroňů Grunau Baby II, nejspíš pro všeobecně napjatou situaci té doby nebylo dosaženo význačnějších výkonů. Vlastní soutěže se zúčastnilo 41 jednotlivců. Zvítězil Bartoloměj Klein před Karlem Prachařem. 

Marie Zadinová s větroněm Praha II "Delfín" od PO MLL Walter vytvořila ženský rekord v letu na čas výkonem 5 hodin 11 minut. Ona a Josef Hora složili tímto letem na dobu letu přes 5 hod. jednu z podmínek pro udělení stříbrné C. Video - větroň Praha II "Delfín" "15", kluzáky Skaut Standard, větroň Racek 3 OK-GEN "ČEČEK" "10".

František Kantor a Karel Kuklík na kluzácích Peta Z "Akela" a "Alka".

6.6.1938 Racek III Mrkev zachytil při nízkém letu křídlem o strom, jeho pilot Josef Fořt vyvázl bez zranění a po kontrole v nemocnici zmizel. NTM.

Šilhan přerazil svého Tuláka, A. Šubrt urazil příď Šedého vlka, byl rozbit Zlín Z VI a Němci havarovali Zöglinga. Přesto závody pokračovaly.

Ve čtvrtek 16.6.1938 navštívil soutěžní klání prezident republiky dr. Edvard Beneš. helo7243.jpg (220220 bytes) Byl mu předveden v letu humpolecký motorizovaný větroň EL 2 M Šedý vlk "HUMPOLEC"  a Rodovského akrobacie s větroněm Goppingen Gö 1 Wolf "Sokol", který přiletěl z Prahy v aerovleku. Antonín Půrok na větroni PP 1 Tulák "OK Gen. Čeček" předvedl vzlet. V té době přistával Vladimír Šilhan na větroni PP 1 Tulák "OK Čechy" po více než 5 hodinovém letu, čímž si splnil jednu z podmínek na stříbrné C.

K tehdejší soutěži odborů byly přihlášeny tyto odbory:

Třetí obětí létání na EL 2 M byl 11.9.1938 po srážce Šedého vlka s větroněm Grunau Baby II. Pětadvacetiletý plachtař Jaroslav Koula z Kerhartic nad Orlicí (dnes Ústí nad Orlicí – Kerhartice) létal na Šedém vlku EL 2 M svůj podmínkový let ke zkoušce C. Během letu došlo ke srážce s větroněm Grunau Baby II (původně mosteckou) řízenou Josefem Valentou z Prahy, který srážku přežil. Jaroslav Koula však při nárazu do kopce zahynul. Byl to první a poslední případ úmrtí na terénu Rané za první republiky.

Ortofotomapa 1938.

Před válkou létalo vedle jiných letadel asi 14 větroňů Grunau Baby I a II patřících Verband Deutscher Flieger in der ČSR (VDF) a Akademische Fliegergruppe při německém VUT v Praze. Kromě Prahy to byly VDF skupiny v Sudetech, Brně, Ústí n. L., Karlových Varech, Vrchlabí, Zábřehu, Liberci a Teplicích.

František Pavelek z Rokycan s větroněm P 2 létal na Rané. Větroň poškodil a převezl do Rokycan.

2.9.1938 poslední zaznamenaný let větroně PP 1 Tulák "OK Gen. Čeček". Ludvík Elsnic obletěl Oblík.

23.9.1938 byla vyhlášena druhá mobilizace. Erwin Primavesi ještě stačil uletět na Grunau Baby II několik přeletů v době, kdy už také VDF následkem dějinných událostí na podzim 1938 přestal existovat. Poprvé letěl v bouřce přes hřeben Krušných hor do Saska. Další let byl z Rané do Mělníka. Tím si splnil všechny podmínky pro získání stříbrného C.

Výstavba letiště Louny. Kde?

----------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

V roce 1938 u školy létalo 168 frekventantů, kteří uskutečnili 5228 startů. Složeno 36 zkoušek C. Od praktických počátků plachtařské školy na Rané v roce 1934 až do přerušení její činnosti v roce 1938 bylo zde vycvičeno 736 frekventantů, kteří provedli 17 272 startů a složili 108 zkoušek C.

9.10.1938 v okupovaném pohraničním území zůstala 3 km za hranicemi i Raná. Hangáry a budovy MLL zely prázdnotou.

aa.png (466402 bytes)

Ve Zprávě MNO hlavního štábu pro parlament z 29.11.1938 je stav letišť v ČSR. Letiště, jejichž dobudování bylo po provedené revisi stornováno: Louny, Rakovník, Kostelec nad Orlicí, Veselí nad Lužnicí - Mezimostí, Praha - sportovní letiště, Holešov, Třebíč, Telč, Čejč, Trnava, Topolčany, Púchov - Beluša, Svatý Kříž nad Hronom, Chynorany, Piešťany II, Lešť, Ivančice, Hranice, Židlochovice, Polička.

 


NSFK - Nationalsozialistisches Flegerkorps, jedinému spolku, který mohl v Německu po roce 1937 provozovat letecký sport. Plachtění na navijáku.

Větroně Grunau Baby GB IIb helo7827.JPG (114747 bytes), helo7828.JPG (100642 bytes), helo7829.jpg (82549 bytes), helo7826.JPG (124719 bytes), .


.


.


Asi od podzimu roku 1942 výcvikové plachtařské středisko Luftwafe Segelflugschule der Luftwaffe.


V roce 1943 Němci postavili hangár č. 4 na SZ straně kopce u obce Hrádek .


19.11.1944 stíhací Bf 109 G-14/AS WNr. 780357 "černá 7" kterou pilotoval Ogefr. Hans-Günther Kestner od IV./JG 4 se asi při pokusu o přistání do pole rozbil o zdivo kasárenského dvora. Podle německých záznamů byla příčinou smrtelné nehody porucha motoru, v místních záznamech se uvádí, že letoun byl poškozen střelbou. Podrobnosti. Podrobnosti. Letecká badatelna.


8.5.1945  navečer, první sovětské tanky armády maršála Koněva míjely od severozápadu Ranou a vjely do první české vesnice, do Dobroměřic. 

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

9.5.1945 kolem protijedoucích kolon pospíchali louňáci Jan Bartoš s Josefem Kobrlem na Ranou zachránit majetek po plachtařské škole NSFK. Vše zachránili - desítky kusů kluzáků, větroňů  i letecké objekty včetně materiálu.

V červenci 1945 vyhověl maršál Koněv žádosti českých plachtařů prostřednictvím pověřence MNO, MD a vedoucího Ústředního plachtařského odboru Českého národního aeroklubu (ČNA) Vladimíra Šilhana o darování leteckého materiálu z německých plachtařských škol v Grunau bei Hirschberg Jeżów Sudecki (Jelenia Góra) a ze Zákup (okres Česká Lípa). Odvezeno bylo 16 kluzáků a 116 větroňů.

Od 15.7.1945 se začalo létat pod hlavičkou ČNA. Dvoutýdenní instruktorský kurz pod vedením V. Šilhana a A. Půroka. Na 150 instruktorů sem poslaly všechny odbočky ČNA.

25.7.1945 plachtařská škola na Rané zahájila výcvik. Video.

, .

Vztyčení vlajek při ranním nástupu , . Srub a hangár č. 3 .

Provoz kluzáků Schulgleiter SG 38. Balancování na podstavci , , , , , , , . Jaroslav Špitálský a .

Provoz větroňů Grunau Baby IIb. Jaroslav Špitálský helo9431.jpg (65992 bytes), , Grunau Baby IIb "XA-BH" , "XA-BG" helo7834.jpg (83756 bytes) a "XA-BH" helo7831.jpg (81163 bytes), s navijákem .

Kluzáky Schulgleiter SG 38 a větroň Grunau Baby IIb helo7833.jpg (94523 bytes), helo7836.jpg (23202 bytes), , větroň Grunau Baby IIb helo7837.jpg (42752 bytes), helo7832.jpg (74106 bytes).

 Olympia , .

V otevřené Ústřední škole ČNA probíhaly kurzy  k obnovení  předválečných  kvalifikací a školili se noví instruktoři. Nebylo dne, aby se nad ranským svahem něco nedělo.

Kurz A a B číslo 15. , .

Kromě školy, zde měly v hangárech uloženy kluzáky místní ČNA odbočka Lenešice a ČNA odbočka Louny. Letový provoz zde byl stále pod řízením školy.

Opakovací kurs na Rané na podzim 1945, Josef Švébiš z Kelče táhne přepravní podvozek kluzáku Schulgleiter SG 38 .

Ani zima nezastavila stále se stupňující provoz jako přípravu  k zvládnutí obrovského zájmu  mládeže o letecký výcvik.


Rok 1946 překonal všechna očekávání a snad i jakýkoli světový výkon v počtu vycvičenců a provedených startů  na jednom letišti v jednom roce. Ústřední letecká škola ČNA organizovala kurzy A a B na kluzácích a kurzy C na větroních při startech gumovým lanem a navijákem. Od února do prosince, den co den  a o nedělích navíc ještě okolní aerokluby, všude bylo vidět pravé letecké rojení, balancování, první smyky, pak až třicetisekundové rovné lety zkoušky A. Následovala esíčka na zkoušku B. Na zkoušku C se už létalo na větroních. Pilot musel zvládnout dvacetipětiminutový let. Adepti se nemohli dočkat rána, když byl větrem nad svahem hory napnut větrný pytel. Vzrušující byly první delší lety, kdy za příznivého větru nad svahem hory plachtilo i čtrnáct větroňů.

ČNA odbočka Louny měla dva odbory. Motorový, provozující letiště v Oboře u Loun a plachtový, který létal na Rané.

ČNA odbočka Lenešice (sdružující osoby i z obcí Raná, Dobroměřic a Postoloprt) plánovala v té době také ustavení motorového odboru a budování letiště v prostoru dnešních zatopených pískoven. Postoloprtští se snažili o obnovu bývalého německého záložního letiště u Lišan. Krátce bylo provozováno a známo pod názvem “Stalingrad”.

Za rok 1946 provedeno 41 367 startů ! 962 frekventantů školy složilo 1178 zkoušek A, B , C.

V roce 1946 provedli plachtaři v Ústřední plachtařské škole ČNA, mimo velmi aktivní činnost ostatních místních aeroklubů 41 367 startů a nalétali 1 401 hodinu. Plachtařskými kurzy prošlo 962 frekventantů, kteří ve svých mateřských aeroklubech  vytvořili základ rozvoje čs. sportovního letectví. 

Čas a události však běžely rychleji, než své plány stačili všichni uskutečnit. Z moci úřední bylo zrušeno letiště v Oboře. Plachtařská škola byla z Rané přestěhována dílem do Hodkovic, dílem do Kralup nad Vltavou. Zůstalo zde “jen” výcvikové středisko Zemské plachtařské školy.

Grunau Baby IIb OK-8015 a kluzák Schulgleiter SG 38. Kdy?


Po osvobození působily mimo ÚPS ČNA na lounsku  další ČNA odbočky - Louny, Lenešice, Raná a Černice. Všechny vyvíjely aktivní činnost v leteckém modelářství a plachtění. Černice i v motorovém létání. Postupné slučování dovršil rok 1947, kdy se 19.3.1947 všechny sjednotily, včetně ranské ÚPS ČNA pod hlavičku Severozápadočeského aeroklubu Louny.


---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům  ----------

V roce 1948 se započalo s přípravami na přemístění  areálu tehdejšího letiště z východní stran svahu hory na stranu západní, k obci Hrádek, kde v té době  již stál prostorný zděný hangár, postavený za války Němci, pro potřeby jejich letecké školy. Jeho stavba je zajímavá nejen svou konstrukcí krovu, která je zcela unikátní, ale i tím, že svým charakterem připomíná zemědělskou stodolu. Z východní strany byl přemístěn hangár č. 2 a německá ubytovna. Ta posloužila vzniku  celkem tří nových objektů: nynější dřevěné, novému hangáru č. 3 a objektu  kuchyně s umývárnou. 


Plachtařské výcvikové středisko ARČs Louny - Raná.


--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

Video od 7. minuty záznamu.

Na počátku padesátých let se začal používat název Aeroklub.

V letech 1950-1953 dochází k několika organizačním změnám a Raná se stává mateřským letištěm lounských plachtařů. Plachtařský výcvik se zkvalitňuje a ze svahového létání se novou technikou přechází na létání rovinné - termické. Potřeba vybudovat na výhodné západní straně kopce moderní rovinné prostorné letiště pro všechny druhy letecké činnosti, jak se o tom už delší dobu za činnost školy jednalo, se rázem rozhodla. Severozápadočeský aeroklub Louny vzal na sebe úkol, který ani velmi výnosná ústřední škola nedokázala vyřešit. A tak za nesmírné obětavé brigádnické práce lounských , později i teplických plachtařů, vzniká dnešní nové letiště. Byly přemístěny objekty z východního svahu kopce, hangáry, kuchyň s jídelnou, umývárny a ubikace. Zachránily se tím stotisícové hodnoty. Tuto vysoce aktivní brigádnickou práci ÚV svazarmu podpořil a tak byla upravena letištní plocha, vybudovány sklady LPH.

Byl zpracován projekt na vybudování vodního přivaděče z vlastní vodárny od obce Břvany. Se stavbou bylo započato v roce 1956 a uveden do provozu a následně zkolaudován v roce 1958, do té doby  se veškerá voda do areálu dovážela v cisterně.

Vlastní název Aeroklub Raná byl však oficiálně přijat až o deset let později, na ustavující schůzi konané v Lounech 10.2.1963 na základě rozhodnutí ÚV Svazarmu (6/1962) o novém uspořádání hospodaření jeho jednotlivých organizací.

Budova plachtařské školy v obci Raná , .