Fischamend

K.u.k. Militär-Aeronautische Anstalt

K.u.k. Luftfahrtarsenal

Od července 1916 K.u.k. Fliegerarsenal (Flars)

24.11.2025

MAPA.

V roce 1909 byl z původní dislokace ve vídeňském Arsenalu do Fischamedu přesunut K.u.k. Militär-Aeronautische Anstalt (Císařský a královský vojenský vzduchoplavecký ústav), založený 1892.

Byl největším výzkumným zařízením v oblasti letectví v Rakousko-Uhersku.

K.u.k. Luftfahrtarsenal byl centrální technická instituce rakousko-uherského letectva.

Vývoj, zkoušky a přejímka armádou. Draky, motory, letecké přístroje, vrtule, chladiče, radiostanice, fotografické přístroje, pumy, zbraně. Letové zkoušky a přejímací lety na letišti Aspern.

Flugzeugwerk Fischamend vyráběl letouny Etrich A.I a A.II, letouny Lohner B.I a B.II. 

od února 1914

Ing. Jan Staštík zkonstruoval český vojenský aeroplán Dreadnought No.1. Byl to dvojplošník s dvěma motory Gnôme Delta 9 cylindres o výkonu po 58 kW a s rozpětím 18 m - největší letoun v Čechách. V květnu 1914 byl montován v Průmyslovém paláci na Výstavišti. Koncem května 1914 začalo vyjednávání o hangárování a zkouškách v Pardubicích. Není jisté zda tam vůbec bylo. Po zahájení války ho měli převézt do Fischamendu.

21.10.1914 ho pilot Jan Staštík rozbil při rozjezdu ke zkušebnímu letu. Jan Staštík se těžce zranil.

Flugzeugwerk Fischamend vyráběl letouny Lohner, letouny Hansa-Brandenburg B.I (Fd). 

od října 1914

Od 2.1.1916 do počátku listopadu 1918 byl pobočníkem velitele k.u.k. Luftfahrtarsenal Hptm. Robert Schwarz od Flik 3.

19.7.1916 přejmenování na k.u.k. Fliegerarsenal. Velitel Major Ludwig Leidl.

od listopadu 1916

Technik a zalétávací pilot Lt. i.d.Res. Ing. Karel Mašek.

K 23.11.1916 bylo odhadem 40-60 % mužstva a 20 % důstojníků české národnosti.

V dubnu 1917 Oblt. i.d. Res. Guido Prieselenem (z Vrchlabí) obdržel povolení postavit jednomístný lehký stíhací dvouplošník vlastní konstrukce KEP (Kampf-Einsitze-Priesel) s motorem Hiero o výkonu 108 kW. Z počátku vznikala za přispění malé Peterovy firmy ve Vrchlabí. Pro ní to šlo o finančně příliš náročný projekt, takže Priesel byl nakonec donucen spojit své síly s továrníkem Karlem Hoierem z Fischamendu. K záletu došlo 6.4.1918.

28.7.1917 byl Hptm. Ludwig Purm od Flik 23 odvelen k Flars. Stal se velitelem Waffen-Abteilung. Řešili se palubní zbraně a jejich instalace, střelivo, pumová výzbroj, závěsníky, zaměřovače, synchronizátory, jejich praktické zkoušky atd. Spolupracoval s Oblt. i.d. Res. Guido Prieselenem, příslušníkem Waffeversuchs-Fliegerkompagnie.

31.7.1917 se velitelem k.u.k. Fliegerarsenal stal Major Stephan Petróczy von Petrócz.

V srpnu 1917 první pokusy u k.u.k. Fliegerarsenal s pilotními padáky německého systému Heinecke-Sitzpolsterfallschirm.

Poštovní lístky z Fischamendu v roce 1917. , , , Jan Musil druhý zprava, vpravo nahoře Jan Musil.

20.3.1918 se při záletu letounu Fokker B.I 03.15 zabil Oblt. i.d. Res. Guido Priesel. Hrob má ve Vrchlabí.

31.3.1918 se velitelem k.u.k. Fliegerarsenal stal Oberst des Geniestabes Ing. Alois Prochaska Edler von Mühlkampf.

18.3.1918 byl Hptm. Ludwig Purm přemístěn k Flik 41J.

6.4.1918 došlo k záletu letounu KEP.

Během války spolupracoval ve Fischamendu na konstrukci poměrně úspěšného upoutaného vrtulníku  Lt. i.d.Res. Ing.Vilém Žůrovec se skupinou maďarských konstruktérů - Oblt. i.d.Res. Dr. Theodorem von Kármánem a Oberstleutnant Stephan Petróczy von Petrócz. Podrobnosti. (L+K 13/65, 2/76) 

Pozorovací vrtulník podle Petróczyho. Pavel Sviták, L+K Special 7/06 stránka 36, stránka 37, stránka 38, stránka 39.

První konstrukce Kármána a Žurovce. Pavel Sviták, L+K Special 7/06 stránka 40, stránka 41.

Žurovcův vrtulník Pavel Sviták, L+K Special 7/06 stránka 42, stránka 43, stránka 44, stránka 45, stránka 46. stránka 47, stránka 48, Radko Vašíček, L+K Special 7/06, stránka 49 a stránka 50. (L+K 1,3,22/76) Podrobnosti.

10.6.1918 při předvádění před vysokými hodnostáři letectva obsluha zpanikařila a vrtulník PKZ-2 se po pádu na zem poškodil.

, ,  , , , , .

Fliegermaterialdepot IV (Skladiště leteckého materiálu IV) bylo v Plané (okres Tachov).

od července 1918

2.11.1918 odletěl Rudolf Polanecký a Bedřich Starý s letounem Brandenburg B.I (Fd) čísla 276.19 z Fischamendu do Prahy.

od 12.11.1918

Poválečnému Rakousku bylo dohodovými mocnostmi nařízeno zlikvidovat všechna významná vojenská zařízení již v roce 1918 a následujících letech.

Opravy letadel v Leteckém arsenalu v Holešovicích vedl mladý poručík ing. Alois Šmolík. Ten se dostal k letectví za války, kdy pracoval v kolektivu prof. Richarda von Mises ve Fliegerarsanalu. Šmolík se snažil od samého počátku svého působení navrhnout a postavit vojenské dvoumístné dvouplošné letadlo podle vlastního pojetí, s realizací prototypu nazvaném původně Š. A. s motorem Hiero IV o výkonu 169 kW začal v červnu 1919.

Na jaře 1921 se dva až tři hangáry z Fischamendu se přemístily do Kbel.

Odkazy: Jiří Rajlich, Důstojník Haškova Regimentu, V pekle nebeských výšin, Kapitán Ludvík Purm (1885-1953), Svět křídel 2019

Fliegerarsenal ve Fischamendu dnes

Perimetr na jižním okraji města začala armáda exploatovat po roce 1908, kdy sem byl z původní dislokace přesunut Militär-Aeronautische Anstalt (Vojenský vzduchoplavecký ústav). K dalšímu kvalitativnímu i kvantitativnímu rozvoji tohoto území došlo po roce 1915, kdy byl ve Fischamendu zřízen Fliegerarsenal (Letecká zbrojnice). Jeho trvání však nebylo nijak dlouhé, protože poválečnému Rakousku bylo dohodovými mocnostmi nařízeno zlikvidovat všechna významná vojenská zařízení již v roce 1918 a následujících letech.

Za dobu cca deseti let byl vybudován plně funkční závod na výrobu letadel a balonů, včetně vývojové a testovací báze.

   Umístění jednotlivých budov a jejich určení je zřejmé z přiloženého náčrtu (obr.1).

Závod zaujímal plochu bezmála 50 ha. Přibližné zobrazení tehdejších hranic závodu v současné mapě je na přiloženém obrázku (obr.2).

Na místě, kde se tento závod rozkládal, dnes převažují rodinné domky nebo bytovky.

   Technologie spjatá s výrobou letadel byla zlikvidována bez výjimky. Zůstaly pouze budovy sloužící ubytování důstojníků a mužstva. Výjimkou je pouze vodárna a budova bývalé konstrukční kanceláře.

Pokud se vydáte na procházku městem, třeba i jen virtuální, např. prostřednictvím StreetView Google Maps, můžete objevit následující objekty, které byly součástí K.u.K. Fliegerarsenalu:

Kasárna mužstva - Dr.-Karl-Renner-Straße 4 - GPS 48.1114542N, 16.6161414E

Obr. 3

Kasárna mužstva - Kleine Au 5 – GPS 48.1110478N, 16.6098247E

Obr.4

Kasárna mužstva - Olbrichstraße 7 – GPS 48.1110208N, 16.6177775E

Obr.5

Důstojnické kasino - Smolekstraße 4 – GPS 48.1114650N, 16.6161628E

Obr.6

Ubytovna důstojníků - Dr.-Karl-Renner-Straße 1 – GPS 48.1122458N, 16.6171069E

Obr.7

Věžový vodojem – Smolekstraße 10 -  GPS 48.1112542N, 16.6192633E

Obr.8

Vodojem stojí na nevelkém návrší a i díky své výšce je v jinak ploché krajině výrazným orientačním bodem

Budova konstrukční kanceláře - Am Flugfeld 1- GPS 48.1093128N, 16.6262800E

Obr.9

Je to jediný objekt, který se dochoval z původního závodu a souvisel s výrobou. Budova zaujímá plochu cca 75 x 20 m. Jedná se o třípodlažní budovu postavenou zřejmě z cihelného zdiva. Budova tvoří sice jeden celek, ale podle charakteru oken je zřejmé, že konstrukční kancelář měla kancelářskou, ale asi též i dílenskou část. Objekt je v současnosti pravděpodobně nějak využíván, ale zvenčí působí značně zchátralým dojmem, včetně zcela neudržovaného okolního pozemku. Objekt je obehnán plotem se dvěma branami, které jsou uzamčeny, ale nehlídány.

Většina dobových fotografií Fliegerarsenalu byla pořízena v exterierech. Na webu  http://nagyhaboru.blog.hu/2011/05/04/fotoritkasagok_a_monarchia_repulogepgyartasarol_2_2 je k dispozici několik fotografií z výrobních hal a dílen. Trochu problémem je maďarský slovní doprovod.  Translator Googlu ho však zvládá překvapivě dobře.

Závod měl též vlastní železniční vlečku, jejíž hlavní linie vedla po současné Enzersdorfer Straße. Vlečka nebyla ukončena kusými kolejemi, jak je obvyklé, ale byla průjezdná. Na jižním okraji závodu vstupovala do objektu po překonání mostu na řece. Tento směr je stále patrný na současných mapách jako kolejiště mířící do oblouku řeky (GPS 48.1054297N, 16.6136736E). Na severním okraji opouštěla vlečka závod táhlým obloukem směřujícím k současnému vlakovému nádraží ve Fischamendu. Tento oblouk je zřejmě shodný s průběhem současné Molfenterstraße.

Trať, na které stojí fischamendské nádraží, je zajímavá tím, že byla budována jako elektrifikovaná a spojovala hlavní město říše s Bratislavou (tehdejším Pressburgem). Do provozu byla uvedena těsně před první světovou válkou a je vlastně obdobou naší trati z Bechyně do Tábora, která byla  uvedena do provozu roku 1903, kterou projektoval František Křižík. V Bratislavě byla konečná stanice trati poblíž hotelu Savoy (dnes Radisson Blu Carlton, Hviezdoslavovo námestie 3)

Jiří Cabal