25.10.2022
7.1.1785 Jean-Pierre Blanchard přelétl kanál La Manche
14.9.1788 v Praze vystoupil se vzdušným divadlem aeronautický strojník Karel Enslen. Měl balóny ve tvaru různých figurín, a ty postupně vypouštěl. C. k. Krameriovy noviny přinesly zprávu: "Uzřeli jsme umělé sestrojení přístrojů, které létají ve vzduchu, kdežto jiná města a krajiny si o nich jen vypravují." Kde to bylo?
Francouz Jean-Pierre Blanchard přicestoval do Prahy v září roku 1790. Ubytoval se v hotelu "V lázních" na Malé Straně a na 31.10.1790 ohlásil let horkovzdušného balónu. Z vydaných letáků a tiskových zpráv se veřejnost dozvěděla, že kromě známého vzduchoplavce se letu zúčastní také "nejmenovaný urozený kavalír se zálibou ve vědách". Nejmenovaným urozeným kavalírem nebyl nikdo jiný než hrabě Jáchym Šternberk (1755 - 1808), bratr známějšího badatele v oblasti peleontologie a botaniky, mecenáše věd a zakladatele dnešního Národního muzea Kašpara Šternberka (1761-1838), bratranec častolovického Leopolda I. Šternberka (1770-1858). Jáchym Šternberk miloval vědy. Na let se vybavil několika barometry, teploměry a dalšími přístroji. Z jeho pera se také dochovalo podrobné vylíčení prvního pilotovaného letu u nás. Je z něj zřejmé, že vzduchoplavci vyvázli jen zázrakem. Start byl v Královské oboře (dnešní Stromovka v katastru obce Bubeneč). Podle dochovaných zpráv se Blanchardův balón podobal konstrukci, kterou zvolili již bratři Mongolfierové. Neměl tedy klasický koš pozdějších balónů, ale jakýsi ochoz kolem spodní zúžené části obalu. Ústím ve středu tohoto ochozu se balón plnil horkým vzduchem a zde byla také hubka nasáklá lihem, jejíž plamen ohříval náplň a udržoval tak nosnou sílu. Do tohoto ochozu také Jáchym Šternberk zavěsil své přístroje. Za ohlušující střelby z moždířů se balón vznesl nad jásajícími davy Pražanů. Během letu se však dostal do silné turbulence, takže z něj vypadla velká část měřících přístrojů. Oba muži měli co dělat, aby se v gondole udrželi. Turbulencí problémy neskončily. Balón se dostal do stoupavého teplého proudu a nezadržitelně mířil výše. Nepomohlo ani uhašení lihového plamene. Blanchard ukvapeně prořízl obal, což způsobilo, že stroj začal klesat prudce dolů. Pád se oběma vzduchoplavcům podařilo zpomalit pouze za cenu vyhození všeho, co mohli postrádat. Balón nakonec šťastně přistál v Bubenči, ale hrabě Šternberk si při tom rozbil hlavu a podle dobových zpráv se mu "řinula krev z uší i nosu". Již večer se však cítil natolik dobře, že svá dobrodružství líčil společnosti svých učených přátel. Let trval přibližně hodinu a balón se tehdy pohyboval ve výšce až 1 700 m. Jan Antonín hrabě Harbuval a Chamaré koupil trosky balonu a převezl je ke studiu na své sídlo do Potštejna.
U příležitosti korunovace Leopolda II. na českého krále přijel podruhé do Prahy Jean-Pierre Blanchard a svůj balon vystavil v kostele sv. Mikuláše. Dne 11.9.1791 se sjelo více jak 15 000 lidí včetně císaře, princezen a šlechty na náměstí do Bubenče (do Stromovky), kde se plnil balon. Nepodařilo se mu dostatečně naplnit balon horkým vzduchem. Proto odletěl sám jenom v pletené síťce navečer a majestátně. K zemi přistál za tmy blízko Kněževsi a ještě téhož večera se vrátil do Prahy.
21.10.1791 předvedl své umění Karel Enslen.
Také temperamentní pražský zlatník Josef Langmayer se snažil o let balonem. Po prvním neúspěšném pokusu v nuselské zahradě oznámil, že odškodní zklamané obecenstvo podívanou na nový let v Královské oboře ve Stromovce. Diváci tentokrát mohli být spokojeni, neboť balon s odvážným zlatníkem skutečně vzlétl a zmizel kdesi v oblacích. Tehdy, v roce 1810, se vybralo ve prospěch chudobince téměř 320 zlatých! Z opakování této domácí produkce však sešlo, neboť správa parku, tj. zemský výbor, projevila obavu, že by byly příliš pošlapány okrasné záhony.
V říjnu 1810 přijel do Prahy známý vzduchoplavec Robertson (Belgičan, vlastním jménem Étienne-Gaspard Robert), žák a přítel slavného fyzika Charlese. Nejprve vystavil balon modré barvy, vyzdobený monogramem císaře Františka I. a jeho vybavení v malostranském hotelu V lázních a potom 28.10.1810 vzlétl ze Stromovky. Za letu shazoval Pražanům pozdravnou báseň, mával praporem a padákem spustil i živé zvíře, malého psíka. Podařilo se mu však přistát bez nehody někde v polích u Měšic, a to tak šťastně, že ještě týž večer zasedal u hraběcí tabule v místním zámku Nosticů, kam byl živě pozván.
Do Prahy přijel s balonem i drážďanský profesor chemie Gottfried Reichardt a dostal povolení létat z Královské obory ve Stromovce. Dne 31.5.1820 s balonem pak ale odletěla i (pouze) jeho žena Wilhelmine Reichardtová, první německá pilotka. Těšil se té poctě, že se na něj z oken zdejšího místodržitelského zámečku dívalo Jeho císařské Veličenstvo František I. Po hodině a čtvrt přistáli(a) u Českého Brodu.
1.6.1846 se nepodařilo Christianu Lehmannovi naplnit balon vodíkem. Na pláních Stromovky a na cestách sem vedoucích se tehdy tísnilo přes osm tisíc zvědavců. Dolní restaurace v Oboře byla zcela nacpána a vyprodána - leč produkce se nekonala. Plyn, vpouštěný do balonu z několika sudů, spojených cínovými trubicemi, prý nestačil zformovat plavidlo do potřebného kulatého tvaru. Diváci se vraceli k městu nespokojeni a rozezleni, lamentovali silně na všechny podobné "vynálezy".
2.9.1849 úspěšný zkušební let balonu Stadt Prag o objemu 2 300 m³ vodíku vzduchoplavce Carla Kirsche ze Stromovky. Pohotový Kirsch shazoval dolů letáčky s českou i německou oslavnou básní. Vzduchoplavec pak odlétl východním směrem, ale podařilo se mu šťastně přistát u vsi Škvorce. Dne 6.9.1849 Carl Kirsch vzlétl a přistál mezi Zlatníky-Hodkovice a Vescem. Dne 9.9.1849 vzlétl Carl Kirsch a přistál u Jesenice. Dne 16.9.1849 Carl Kirsch vzal do koše Pražanku slečnu Magdalenu Eichhornovou. Letěli spolu až do Chuchle, kde ji vysadil a dále letěl sám až ke Zbraslavi.
27.9.1874 francouzský vzduchoplavec Henri Theodore Sivel vzlétl v Praze společně s Henrim Beudetem - první vzduchoplavecké závody. Beudetova montgolfiéra přistála ve Stromovce na stromě, Sivelův balón plněný svítiplynem se vzduchoplavci Sivelem a hrabětem Theodorem Gabrielem Desfours-Walderode přistál za obcí Klecany. Druhého dne se podařilo připravit oba balony k novému vzletu. První odstartoval Sivel s novinářem Alphonsem Badairem. Beudet se k nim ve vzduchu přiblížil až na vzdálenost 300 m a halasně se pozdravili. Zdroj.
5.10.1874 Sivel vzlétl v Praze s pěti vzájemně připoutanými balóny. Pod největším
balónem Evropa měl připevněn koš. Další čtyři menší balóny se nazývaly
Afrika, Amerika, Asie, Austrálie. Čtyři pasažéři na poslední chvíli
ztratili odvahu a tak nakonec letěl přítomný posluha.
V roce 1891 se ve
Stromovce konala Všeobecná zemská jubilejní
výstava. Byla otevřena 15.5. a skončila po pěti měsících
18.10. a navštívilo ji neuvěřitelných dva a půl milionu lidí. 
Pád balonu Kysibelka Giesshübler.
16.6.1891 o páté hodině odpolední čekalo u arény 2 000 lidí. Do balónu nastoupil nadporučík 88. pěšího pluku Vilém Vondruška a dva zřízenci balónového podniku, pánové Edward Brück a Alfonso Bosawe. Kapitán Wolf je pro jistotu sledoval z pevné země a letu se nezúčastnil. "Balon vznesl se klidně, nepříliš rychle, do neobyčejné zde dosud výše; již po několika minutách stoupání páčena výše na 1 000 metrů … Směr, kterým letěl, byl z místa vystoupení jihozápadní, takže balon blížil se Letné a Praze…" čteme v tehdejších novinách.
Oblt. Vilem Vondruska.
„Již asi čtvrt hodiny před odjezdem,“ píše F. Vaněk, známý nadšenec a propagátor české aviatiky, „upozornil jsem p. Vondrušku, že záklopka na spodním konci balonu jeví se nespolehlivou, že volný balon má býti naplněn jen do dvou třetin a závěr jeho úplně otevřen; neboť když balon stoupá do vyšších vrstev vzdušných, rozepíná se v něm plyn a tlaku jeho neodolal by obal sebe pevnější: Proto mívá balon vezdy dole volný průchod, jímž by přebytečný plyn mohl unikati, neboť, je-li průchod ten uzavřen záklopkou, musí býti záklopka tato určitého rozsahu a zařízena tak, aby již při slabém tlaku vniterného plynu samočinně se otevírala. Volný balon včera vypuštěný byl však již při zemi téměř dokonale plynem naplněn a kromě toho opatřen spodní záklopkou, od níž vycházela pouze neširoká závěsová roura.“
Jeden z pracovníků holešovické továrny Rosseman & Kühnemann na hospodářské stroje v Národních listech vzpomínal: „Vyšli jsme (…) na dvůr, odkud s mnoha jinými sledovali jsme se živým účastenstvím větroplavce na jejich cestě. Pojednou zdálo se nám, že balon směrem k Hradčanům dostává trhlinu, ale než mohli jsme se o domněnce té vysloviti, byl již od shora dolů protrhnut a měl podobu plachty, dmoucí se nad lodí. V tom zaprášilo se u koše, z čehož poznali jsme, že osoby v loďce se nalézající vyhazují přítěž. V závratné výši kroužil nyní protrhlý balon a vítr pohrával si s rozedranou látkou v provazové síti, nadýmající ji brzy na tu, brzy na onu stranu; klesání však nezdálo se býti prudké. Až když snesl se balon ve spirále nad samou továrnu naší, přibylo jaksi na prudkosti pádu; v okamžiku zaslechli jsme pád balonového koše na střechu slévárny, a celý ten kolos rozložil se po střeše. Úprkem proběhli jsme slévárnou na druhý konec (…) a už slyšíme volání dělníků: vodu, honem vodu. V nás stydla krev předem – neboť domnívali jsme se, že nalezneme jenom děsně zohavené mrtvoly, avšak volání o vodu patřilo vypuknuvšímu požáru.“
Provoz balonů z pražského Výstaviště v letech 1893-96 v režii ČAS.
Volné plavby balonem Ressel dále
podnikali Hůlka s Wandasem. Asi třikrát či čtyřikrát vzlétli ve prospěch
Ústřední Matice školské. 
17.10.1897 vzlétl balon Ressel s kapitánem Wandasem a cestujícími pány Bauerem a Čermákem. V husté mlze přistáli u Ruzyně.
Při Výstavě architektury a inženýrství roku 1898 pořádal pražský vzduchoplavec Hůlka opět oblíbené lety i řadu dalších akcí – tzv. aeronautické hry, při nichž byly vypouštěny do vzduchu gumové figuríny naplněné plynem. Poprvé vzlétl při otevření výstavy 15.6.1898. Letěl s balonem Ressel celkem desetkrát. Ferdinand Wandas se vznesl pouze 7.8.1898.
,
.
3.7.1898 se vznesli oba kapitáni. Přistáli u obce Kluk u Poděbrad.
11.9.1898 se uskutečnila poslední plavba balonem a 15.9.1898 výstava skončila. Za celou sezónu Hůlka prodělal přes 600 zlatých.
V roce 1899 vzlétl Hůlka při slavnostech Ústřední Matice školské 1.7.1899 a poté už jen 2.7.1899.
V roce 1900 vzlétl Hůlka při slavnostech Ústřední Matice školské pouze 17.6.1899. Balon Ressel měl za sebou 85 vzletů.
V roce 1901 s balonem Ressel vzlétl Hůlka při slavnostech Ústřední Matice školské pouze 29.8.1901. Přistál u Zlonic.
16.3.1902 z výstaviště vzlétl vojenský balon.
15.9.1902 Wandas uskutečnil plavbu s půjčeným balonem.
V roce 1902 z iniciativy Antonína Lipana byl založen v Praze na Královských Vinohradech Vzduchoplavecký klub, který zakoupil balon od ruského vzduchoplavce Vilova. Tento balon podnikl svůj první let pod vedením p. Wandase 31.8.1902. Další dva vzlety se uskutečnili 7.a 8.9. pod vedením A. Lipana. Přistál u Hostivic. Klub se rozešel 30.5.1905. Balon shořel v únoru 1910.
9.10.1902 vzlétl Hůlka v zapůjčeném balonu o průměru 9,3 m od Édouarda Surcoufa. Ten chtěl za jeden let 50 franků. Přistál u Čelákovic.
.
V roce 1904 si zakoupil F. Hůlka za 4 000 korun nový balon z dílny L.Gogarda v Paříži. Balon měl průměr 12,5 m, objem 1 000 m3 a unesl 2 až 3 osoby. První vzlet provedl F. Hůlka a jeho žena A. Hůlková 25.9.1904 z Prahy a doletěli až do Velvar.
2.10.1904 Hůlka letěl podruhé.
16.10.1904 Hůlka letěl s paní Böhmovou a Jiroutovou v balonu Praha. Přistáli u Horoměřic.
Po čtvrté Hůlka letěl s paní Líbalovou a svojí ženou.
V roce 1905 zemřel Ferdinand Wandas.
11.6.1905 vzlétl balon k pátému letu s Františkem Hůlkou a jeho ženou na slavnosti baráčníků. Přistáli u Rakovníka.
2.7.1905 na
slavnosti Ústřední Matice školské dostal balon jméno Praha. 
Poté balon vzlétl s Františkem Hůlkou
a jeho ženou. Přistáli u Ruzyně.
30.8.1905 vichřice
znemožnila "vědeckou plavbu" při zatmění Slunce 
.
Balon poté létal při Truhlářské výstavě.
24.9.1905 náhradní let jako náhradu za nezdařený vzlet při zatmění Slunce. Hůlka letěl s ing. Sobotkou z Fyzikálního ústavu české techniky. Počasí neumožnili fotografovat. Přistáli u Zlonic.
Koncem září 1905 letěl s Hůlkou doktorem Milošem Šváchou.
28.9.1905 pořizoval
fotografie ing. Jan Plischke. Zachytil vzlet balónu z koše, vzdalující
se zemi s mávajícími diváky na výstavišti a dále fotografoval
Prahu, výstaviště, Průmyslový palác, Holešovické nádraží, zdymadlo u
Tróje a dále krajinu v průběhu letu.
.
13.5.1906 ing. Jan Plischke opět pořizoval fotografie Prahy. Přistáli u Rakovníka.
Hůlka vzlétl s architektem Václavíkem. Přistáli u dvora Blato poblíž Poděbrad.
Hůlka vzlétl s architektem Mottlem, který pořizoval fotografie.
V roce 1907 vystavuje Ludvík Očenášek na pražské výstavě automobilů svůj první letecký hvězdicový rotační motor vzduchem chlazený na světě. Měl patentováno pouze řešení klikového mechanizmu. Jeho motor měl chybně uchycené válce, a toto uchycení nesnášelo větší otáčky. Proto byl motor poměrně těžký a málo výkonný. Francouzi bratři Séguinové se jeho řešením poučili, dotáhli konstrukci motoru k dokonalosti. Kde to bylo?
V roce 1908 na Jubilejní výstavě pražské Živnostenské a hospodářské komory byl balon Praha upoután před výstavištěm jako reklama. Na konci výstavy čtyři vzlety.
27.9.1908 Hůlka letěl s ing. Ferdinandem Stoupou. Přistáli u Poděbrad.
18.10.1908 vzlétl balon Praha naposledy. Hůlka letěl redaktorem Vilémem Heinzem. Přistáli u Staré Hutě (okres Příbram).
20.2.1909 si bere Hůlka život. Tři balony chtěl odkoupit arcivévoda Josef Ferdinand Toskánský za 2 000 korun. Nakonec ale od koupě odstoupil. Konec české vzduchoplavby. Až v červenci 1914 balon Prahu zakoupila pražská paroplavební společnost, která obal použila místo střechy na palubách svých parníků. Koš, ventily, kotvu a ventilátor zakoupil po válce doktor Rudolf Rumples.
Ze Stromovky už odletěl jen balon Turul řízený rakouskými důstojníky vzduchoplavby. Kdy?
V dubnu 1909 vystavili různí konstruktéři na prvním pražském automobilovém salonu model gyroskopického letadla Ing. Emila Žižky, model letadla s mávavými křídly J. Homoly, Igo Etrich vystavil Lilienthalův kluzák, létací model dvouplošníku, který zhotovil Gustav Kudela, francouzský kluzák Bonnett-Labranche.
25.7.1909 Louis Blériot přeletěl La Manche.
VII. pražský salón automobilový a aviatický se konal na výstavišti ve dnech 27.3. - 4.4.1910. Plody svého úsilí představili pánové Šimůnek, J. Hirsch, Urbánek, Hieronymus, J. Homola, Zahradníček, Riegr, ing. Žižka, Očenášek, Kabát, Mareš, Suchan, Bahman, Nekola, Petříček, Möhring, Klauber, Bloudek s Potůčkem a továrna VELOX.
Letoun Františka Šimůnka.
Letoun Blériot ing. Hieronymuse
vybavený jeho motorem vyrobeným v Mladé
Boleslavi. 
Ing. Otto
Hieronymus.
Na salónu Hieronimus ohlásil svůj veřejný vzlet a 29.3.1910 převezl svůj stroj do Chuchle.
.
.
Návštěvníci pražské Stromovky mohli vidět mongolfiéru při košíkářské výstavě 27.7.1913. Německá aeronautka Markéta Baumgartová seděla na hrazdě upevněné pod balonem. Vzlétla, ale krátce po startu byla zanesena do stromů, kde beznadějně uvízla.
od února 1914
Jan Staštík zkonstruoval český vojenský aeroplán Dreadnought No.1. Byl to dvojplošník s dvěma motory o výkonu 73 kW a s rozpětím 18 m - největší letoun v Čechách. V květnu 1914 byl montován v Průmyslovém paláci na Výstavišti. Koncem května 1914 začalo vyjednávání o hangárování a zkouškách v Pardubicích. L+K 7/22
Jan Staštík uprostřed.
Koncem června 1914.
od října 1914
.
od listopadu 1916
.
od července 1918
Od léta 1918 začala fungovat opravna létadel AL - MA v Bubenči.
6.7.1918 se na Invalidovně uskutečnil první zkušební let.
7.7.1918 se nad Prahou uskutečnili dva propagační lety, při kterých letci rozhazovali letáky, které vybízely obyvatelstvo, aby se upsalo k osmé válečné půjčce. Letoun poskytla AL - MA.
K záletům opravených letadel používali plochu u Proseka. Komplikovaná doprava letounů z Holešovic do Proseka. Později tam postavili dřevěný hangár.
od 1.11.1918 do
27.11.1918.
Klement Adamec nastoupil službu 1.11.1918 a stal se velitelem Oddělení pro přejímání a stavbu letadel, které podléhalo Technické správě. Dvě letadla se podařilo získat v holešovické opravně létadel AL - MA. Ležely tam poskládané různé typy letadel, které si zde c. a k. letectvo nechávalo opravovat - Brandenburgy, Bergy, Lohnery, Knollery a další. Jediné letiště na čs. území se nacházelo v Chebu, kde za války sídlila školní K.u.K. Fliegerersatzkompagnie 16 (Flek 16). Kostrba sestavil ozbrojenou výpravu, která měla v Chebu zajistit potřebný materiál a letuschopná letadla přelétnout do Prahy. Od 10.11.1918 sem přelétnuto osm letounů pod velením setníka Adamce. Setník Rošický v Chebu sestavil vlakovou soupravu o třiceti vagónech, na kterou naložil na 13 celých letounů, mnoho leteckých motorů, sudů s benzínem a mazivy a dalšími leteckými součástkami. Celý ešalon vyrazil do Prahy ráno 13.11.1918 a na Hlavní nádraží dojel bez nehody v poledne. (33 letadel neschopných letu se 100 sudy oleje, 120 sudy benzínu, 30 motory a vlastně celým vybavením skladiště posláno po železnici.) Poté byl materiál vyložen a roztříděn v prostorách levého křídla Průmyslového paláce Pražského výstaviště. Proti původnímu hledišti byly dílny, vpravo od nich byla hala sloužící k sestavování letadel a vlevo dílna pro opravu motorů. Několik obráběcích strojů, malý sklad a pár pracovních stolů. Svařovna a kovářská výheň byla v dřevěném domku stojícím před hlavními budovami Výstaviště. V místech, kde se nyní nachází Křižíkova fontána za palácem byla vybudována provizorní zkušebna motorů. Dalším místem, kde Leteckému sboru padly do rukou letouny, byl Fliegermaterialdepot IV v Plané u Mariánských lázní.
od 27.11.1918 do
1919.
Po sečtení všech strojů, které naše letectvo získalo v Praze, Chebu, Plané a po přeletech pilotů z fronty, dojdeme k 210 kompletním letadlům a 97 leteckým motorům.
Vojenský podnik v Holešovicích, který zde 9.12.1918 vznikl, dostal název Letecký arsenál, včele stanul Klement Adamec. Vedoucí provozu ing. Barvitius a mistrem motorárny rtm. Kučera. Všechen letecký materiál byl do února 1919 roztříděn, potřebný byl dán do opravy, nepotřebný zrušen nebo posloužil jako zdroj náhradních dílů. Po této selekci měl Letecký sbor k dispozici 48 letuschopných letadel.
Hlavní letecké skladiště v Praze.
od 1919 do 27.12.1921.
K založení firmy Aero, továrna na létadla, společnost s ručením omezeným došlo 11.1.1919. V čele firmy stáli Karel Merta, dr.Vladimír Kabeš a Kouřil. Dílny firmě pronajal jeden ze společníků Jindřich Röhrs, a. s. v ulici Papírenská 4a v Bubenči, kde pracovali zpočátku na opravách strojů Leteckého sboru pouze dva dělníci.
30.4.1919 francouzská vláda rozhodla, že daruje ČSR letecký materiál - 115 letadel.
Od května 1919 do jara 1920 dorazilo do Prahy celkem 113 letounů: SPAD S.VII a SPAD S.XIII (50 kusů), Salmson 2A.2 (48 kusů) a Voisin XBn.2 (15 kusů). Zbývající dva letouny, které byly přejímacími orgány považovány za nejlepší, měly být přelétnuty našimi posádkami. Nakonec se na ně zapomnělo a letouny byly sešrotovány. Po opravách v Leteckém arsenálu se mohly vybudovat další jednotky.
Letouny SPAD 
, 
Vlakový transport vypravený z Francie 19.5.1919 přivezl 15 nových ale pod širým nebem skladovaných letounů Salmson SAL. 2 A.2 Nº.4286, 4333, 4337, 4339, 4340, 4345, 4346, 4351, 4355, 4358, 4370, 4376, 4380, 4381. Po smontování a opravě 12.6.1919 z Prahy-Kbel přilétly do Vajnor k Escadrille Bré.590 první dva letouny Salmson SAL. 2 A.2 Nº.4351 a 4381.
Montáž
letadla Hansa Brandenburg C.I 369.108 asi v Holešovicích.
Nieuport 3598. Kde?
31.10.1919 se Letecký arsenál přejmenoval na Hlavní letecké dílny.
Vlakový transport vypravený z Francie 25.-26.11.1919 přivezl 33 nových ale pod širým nebem skladovaných letounů Salmson SAL. 2 A.2 Nº.4406, 4420, 4424, 4425, 4426, 4430, 4432, 4440, 4445, 4446, 4457, 4459, 4462, 4472, 4479, 4481, 4489, 4490, 4491, 4505, 4513, 4524, 4536, 4539, 4551, 4553, 4566, 4573, 4574, 4585, 4591, 4592, 4596.
Opravy letadel v Leteckém arsenálu vedl mladý poručík.Ing. Alois Šmolík. Ten se dostal k letectví za války, kdy pracoval v kolektivu prof. Richarda von Mises ve Fliegerarsenalu ve Fischamendu. Šmolík se snažil od samého počátku svého působení navrhnout a postavit vojenské dvoumístné dvouplošné letadlo podle vlastního pojetí (představu o něm si přinesl už z Fischamendu), s realizací prototypu nazvaném původně Š.A. začal v červnu 1919 v Průmyslovém paláci.
Vývoj a výroba.
K založení firmy Aero, společnost s ručením omezeným, došlo 11.1.1919. V čele firmy stáli Karel Merta, dr.Vladimír Kabeš a Kouřil. V pronajatých dílnách továrny Röhrs v Bubenči pracovali zpočátku na opravách strojů Leteckého sboru pouze dva dělníci. Kromě opravy letadel, hlavně těmi, které byly tehdy předány našemu státu Francií, (typy SPAD, Salmson, Voisin), začínal i projekt vlastní výroby letadel. Jako prvý bylo zkonstruováno inž. Vlasákem školní letadlo Ae 10, později Ae 01, později A 1 s motorem Mercedes o výkonu 74 kW, který vycházel z typu Brandenburg B.I série 76. MNO objednalo 35 kusů. Tato zakázka postavila firmu po válce na nohy, ale zároveň vznikl problém s prostory. Aktuální provozovna v Bubenči nestačila a proto nezbylo nic jiného, než aby se vedení firmy poohlédlo po lepších prostorách.
V Holešovicích u
pivovaru pak narazili na dřevěnou provozovnu společnosti AL
- MA.
Po vzniku republiky její majitel Němec dr. Ulrich Marcius neměl moc příležitostí nějak dále
firmu rozvíjet a v ryze českém prostředí to bylo pro něj dvojnásob těžké.
Proto byl rád, když mu dr. Kabeš nabídl nájem všech prostorů firmy Al
- Ma a
později je od něj i odkoupil.
Osmdesát dělníků, většinou
demobilizovaných vojáků z leteckých útvarů bývalého Rakousko-Uherska, v
prosinci roku 1919 zahajovalo sériovou stavbu 35 strojů A.1. Křídla se stavěla
v Bubenči a montáž v Holešovicích. V prosinci 1920 se Aero do ní přestěhovalo. Nové prostory Aerovky nebyly sice
nijak extra komfortní, ale pro začínající společnost to postačovalo.
Prostory byly účelně rozděleny a zbylo místo i pro několikačlennou
konstrukci, vedenou Antonínem Husníkem. Ten přišel do Aerovky na začátku
roku 1920 poté co se seznámil s dr. Kabešem v Českém aviatickém klubu,
jehož byl Husník spoluzakladatelem. V té době pracovalo ve firmě kolem 150
osob a o rok později již to bylo 280 dělníků a 35 techniků a úředníků. Ze spolupráce konstruktérů Husníka
a Vlasáka (která nebyla zrovna ideální) začalo v létě 1920 vznikat první
československé stíhací letadlo Aero Ae 02. Přestože Aero Ae 02 byla nadějná
poválečná stíhačka nebylo jejím osudem být stavěnou v sériové
produkci. Od 1921 zněl název podniku Aero, továrna letadel,
dr. Kabeš. V hospodářském růstu podniku lze považovat rok
1922 za velmi úspěšný, neboť bylo rozhodnuto postavit nové objekty továrny
ve Vysočanech, rozšířily se i dílny v Holešovicích.
Hangár byl postaven a dán do provozu. V červenci 1923 se Aerovka přestěhovala
do Vysočan.
V létě 1919 v prostorách bývalého cukrovaru ve Vysočanech vznikla naše třetí letecká továrna AVIA, společnost pro výrobu a opravu letadel. Zakladateli se stali ing. Pavel Beneš a Václav Malý, o něco později se k nim přidali ing.Miroslav Hajn a J.F. Koch, který se později věnoval konstrukci motorek. Z počátku se firma věnovala výrobě vrtulí, stavbě kluzáků, ale i dalším truhlářským pracím. V létě 1920 konstruktérská dvojice Beneš, Hajn sestrojila svoje první motorové letadlo B. H. 1 Exp. Konstrukční práce probíhaly v bytě M. Hajna, neboť na samostatnou místnost pro konstrukční kancelář nebyly ani prostory, ani prostředky. Letadlo totiž vznikalo v pronajatých prostorách bývalého cukrovaru ve Vysočanech, kde bylo sotva dost místa na vlastní stavbu, která - zvláště ve finále - probíhala z valné části na dvoře. V roce 1923 dochází i ke změně ve vedení Avie, když odešli Malý s Kochem a závod koupili bratři Bondyovi a jméno se změnilo na Miloš Bondy a spol., továrna na letadla Avia. V roce 1925 došlo k přestěhování Avie z Vysočanského cukrovaru do Holešovických prostor. Zde začíná pod vedením statika ing. Šolína jako první naše letecká továrna provádět pevnostní zkoušky celých nosných systémů.
Počátkem roku 1920 ale Zemský úřad rozhodl, že pražské výstaviště bude nadále využíváno ke svému původnímu účelu a Hlavní letecké dílny dostaly výpověď. Podnik se přestěhoval na kbelské letiště.
Od 23.10. do 7.11.1920 se v Průmyslovém paláci konala naše I. mezinárodní letecká výstava,
kde byl představeny první výrobky našich továren: letoun
Šm 1.3 
,
B. H. 1 Exp 
, přestavěný
letoun Hansa-Brandenburg C.I s
uzavřenou kabinou pro dva cestující 
společnosti Ikarus. Označení
je před uplatněním konvence z 13.10.1919 kdy bylo Československu přiděleno
označení L-Bxxx. Letecký rejstřík s pořadovým číslem imatrikulačního
certifikátu byl oficiálně veden až od jara 1923. Dále Společnost
s ručením omezeným Bohemia předvedla letoun Bohemia
B 5, motory firmy Breitfeld a Daněk,
letecké přístroje a další příslušenství.
Vystaveno bylo celkem 16 letounů.
Od 22.10.do 30.10.1921 se v Průmyslovém
paláci konala II. mezinárodní
letecká výstava, na níž byla vystavena i letadla speciálně konstruovaná
pro leteckou dopravu - limuzína Šm 1a 
. Vystaveny byly tři kusy letounů Šm
1 výrobce Hlavní
letecké dílny 
,
Avia
BH 1 bis 
, BH 3,
Aero Ae 02 a Ae 04 konstruktérů ing. Vlasáka
a Husníka, Ae 03 konstruktéra ing. Rösnera 
a dosud nezalétaný jednomístný hornoplošný letoun PB 1 firmy Ardea
konstruktérů Blechy a Přikryla 
.
MNO doplnil výstavu typy: Hansa-Brandenburg
C.I, Breguet Bre XIV A2, Salmson 2 A.2, SPAD S.VII 
a Rumpler C.VII Rubild. Přihlásili
se i tři zahraniční vystavovatelé: CFRNA vystavovala limuzinu SPAD S
33, firma Breda z Milána vystavovala motorové součásti a firma Fiat
z Turína nabízela hvězdicový a řadový
motor. Historie.
Uvnitř paláce byl kulový balon a venku byl pozorovací balon.
od 27.12.1921 do prosince
1926.
.
.
Od 31.5.do 9.6.1924 se v Průmyslovém paláci III. mezinárodní letecká výstava. Továrna Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany přišla jako první v ČSR s konstrukcí dvoumotorového letadla a to typu Aero A 24. Dokončen byl až v červnu 1924.
.
, 
,
od prosince 1926 do 1939.
Od 4.6.do 16.6.1927 se v Průmyslovém paláci konala IV. mezinárodní letecká výstava. Malý zájem o ni. Další výstava bude až za deset let. Video.
Olomoucké dílny upravili přední
část trupu letounu Salmson SAL. 2
A. 2 na učební pomůcku 
.
6.6.1927 z výstaviště vzlet balonu naplněného vodíkem. Přistál u Voděrad poblíž Mladé Boleslavi.
.
.
15.7.1930 proběhly první zkušební seskoky s padákem firmy PAK Společnost pro výrobu padáků, Praha-Holešovice typu PAK VII. Všechny seskoky dopadly úspěšně a poté se v Přístavní ulici vyráběli sériově padáky PAK VII Aa, PAK VII Ab a PAK VII B. Padák PAK II byl pro pozorovatele.
V roce 1931 stěhování firmy Avia z Holešovic do Čakovic.
Dílny PO MLL Praha Na Maninách. Od kdy?
Od 1.11.1933 stavba dvoumístného větroně EL 2 Šedý vlk v dílnách PO MLL Praha Na Maninách. Dříví daroval architekt Vavrouš, výrobu financoval Sláva Rodovský, stavbu řídil Josef Tláskal a prováděli jí členové PO. Zálet provedl Slávek Rodovský 16. a 17.6.1934 ve Kbelích.
V roce 1934 v dílnách PO MLL Praha Na Maninách konstruktér František Pešta postavil kluzák Peta Z.Zúčastnil se závodů na Rané v letu klouzavém.
Na podzim 1934 v dílnách PO MLL Praha Na Maninách konstruktér ing. Jaroslav Šlechta postavil větroň Praha II "Delfín" (zlepšená varianta větroně Praha).Zúčastnil se závodů na Rané v letu klouzavém.
Od února 1935 motorizace kluzáku EL 2 Šedý vlk motorem Blackburn v dílnách PO MLL Praha Na Maninách.
.
Za účelem propagace, ARČS podporován vojenskou správou a Svazem letců RČS počátkem roku 1937, připravily v prostorách pražského výstaviště Národní leteckou výstavu, nad kterou převzal záštitu prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš. Výstavu navštívilo celkem 300 000 osob a pro velký zájem byla prodloužena o 25 dní.
Kašparův jednoplošník JK, proslavený přeletem Pardubice - Praha, zde opatřený
nepůvodním osmiválcovým motorem E. N. V.
Počátkem června 1937 v dílnách PO MLL Praha Na Maninách František Kantor a Karel Kuklík pokračovali ve stavbě větroně Racek 3 "Mrkev". Dostavěli ho 19.10.1937. Stálo ho to 8 060 Kč, 3 165 hod., dalších 1 668 hod. odpracoval Kuklík a 186 Kč Josef Fořt.. Zalétali ho 24.10.1937 ve Kbelích.
Od 12.6.do 6.7.1937 Celostátní letecká výstava v Průmyslovém paláci. Katalog. Návštěva asi 300 000 osob. Letectví 7/37
Aero A 102.
Odpoledne nad výstavištěm předvádění akrobacie letounů trénující na meeting v Curychu 23.7.-2.8.1937. Večer bombardovací nálety za spoluúčastí protiletecké obrany s kulomety a světlomety. MLL zorganizovala kyvadlovou autobusovou dopravu na letiště Ruzyně, kde se konaly vyhlídkové lety. Ve vleku přiletěl větroň Göppingen 1 Wolf "Sokol" plachtaře Rodovského, který se nad výstavištěm odpoutal a předvedl akrobacii. MLL zorganizovala modelářské závody.
2.7.1937 nad výstavištěm nácvik akrobacie sedmičlenné skupiny letounů trénující na meeting v Curychu pod vedením por. let. Nováka.
13.6.1937 v 14.30 hod. vzlet balonu. Posádka mjr. děl. Čejka, škpt. děl. Mikulášek, čet. děl. aspirant Červinka a za ARČS dr. Rumples. Přistání o 17.40 hod. u Vlašimi.
17.6.1937 se setkali president Republiky československé Edvard Beneš a chef zlínských Baťových závodů Jan Antonín Baťa na výstavišti v pražské Stromovce v exposici Zlínské letecké akciové společnosti. Video. Nad výstavištěm průlet 57 letounů pod vedením pplk. let. Maršálka.
4.7.1937 o 19. hod. vzlet horkovzdušného balonu rakouských konstruktérů Josefa Emmera a Bruna Marka Video od 25 min. s posádkou pana Emmera a člena ARČS ing. Němce. Po 1.20 hod. přistáli u Chýnice (okres Praha-západ).
Vystaven
např. nepotažený trup Š 328 s figurínami letců. Vodní letoun Š 328V 
.
Letecký sklad 1 vystavoval dva řezy motorů: Bristol Pegasus (vyráběný v licenci u firmy Walter Pegas) a Avia Hispano Suiza 12Ydrs, které byly v pohybu, takže návštěvníci mohli na nich pozorovati jejich funkci.
Padáková
věž 
, 
7 507 skokanů absolvovalo seskok.
Podle sovětských vzorů byl zřízen padákový katapult, který sestrojila továrna Kolben-Daněk. Zde byl parašutista vystřelen na otevřeném padáku stlačeným vzduchem do výšky 75 metrů. Z této výšky se potom snášel volně k zemi. Přesto tohoto přístroje bylo jen velmi málo využito. Jako prvý z něj seskočil známy Josef Rezler a po něm gen. Vicherek. Asi 470 seskoků.
Od 14.7.1938 v dílnách PO MLL Praha Na Maninách František Kantor a Karel Kuklík opravovali rozbitou "Mrkev".
---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------
V září 1938 se výroba firmy Elektronspolečnost Josef Chmel stěhuje z Krakovské ulice do větších prostor v Jateční ulici v Holešovicích a později si ještě pronajímají prostory ve Strašnicích (1940).
10.5.1939 ukončena oprava větroně "Mrkev". Poté byl převezen do Záběhlic do Práčského pivovaru a 5.9.1939 se vrátil zpět.
31.5.1940 byla dílna policejně uzavřena.
21.2.1941 se Františku Kantorovi podařilo větroň odvést na Žižkov.
Výroba v leteckých továrnách za války.
Junkers Flugzeug und Motorenwerke AG Flugzeugwerke Letov, Werk III Prag VII- v obou křídlech paláce na Výstavišti. Sklad náhradních dílů. Kde?
Výroba částí letounu Junkers W 34.
Výroba dílů pro
letoun Junkers Ju 86 E.
Výroba částí trupů a ocasních ploch pro Focke Wulf Fw 189. Letouny
kompletovala továrna Aero Vysočany.
Výroba křídel pro Junkers Ju 52/3m.
Podle pamětníka Václava Vlasáka byly v dílnách Letov, stojících v místech dnešního hokejového stadionu, vyráběny součástky k Ju 52/3m a Ju 88.
V roce 1941 se výroba firmy Elektronspolečnost Josef Chmel stěhuje do vlastní tovární budovy v Úvalech (okres Praha-východ).
Od 28.2. do 29.3.1942 v budově Moderní galerie výstava
Sovětský ráj.
Sovětský stíhač Polikarpov I-153
a v pozadí protektorátní "státní prezident" Hácha s doprovodem 25.3.1942.
Další vývoj typu Ju 290. 
Od jara 1943 výroba ocasní části Ju 290. Konečná montáž na letišti Bernburg. Stavěny bojové verze počínaje verzí Ju 290 A-2 WNr. 0157-0159, která nesla vyhledávací radar FuG 200 Hohentwiel. Další drobné změny vedly přes verze A-3 WNr. 0160-0164 a A-4 WNr. 0165-0169 až ke konečné Ju 290 A-5, jenž byl vybaven samosvornými palivovými nádržemi a přídavným pancéřováním sedaček prvního i druhého pilota. Těch bylo od listopadu 1943 do července 1944 vyrobeno 11 kusů WNr. 0170-0180.
WNr. 110170 "KR+LA".
V červenci 1944 konec výroby. Vyrobeno bylo: 96 kusů vodorovných stabilizátorů, 184 kusů kusů výškových kormidel, 170 kusů kýlových ploch a 168 kusů směrových kormidel.
Výroba kabin letounu Junkers Ju 388.
15.11.1944
v 11.15 hod. za špatného počasí zaútočil osamělý bombardér B-24
od 15th USAAF z Itálie na Holešovice.
------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----
Po skončení války, byla na doporučení závodní rady zvolené 17.5.1945 a potvrzené 6.6.1945 Zemským národním výborem (dále ZNV), spravována tříčlennou prozatímní národní správou ve složení ing. Viktor Syrový, ing. Suk a ředitel Vladimír Kalousek. Současně byl její název změněn na Rudý Letov, čsl. továrna na letadla a prozatím jí zůstaly závody v Letňanech, Praze VII na Výstavišti a v Olomouci Na šibeníku.
Rudý Letov, čsl. továrna na letadla opravil letouny Ju 52/3m. Křídla z pražského Výstaviště kde se vyráběly. Trupy se nalezly ve Zbraslavicích (dva kusy), ve Skutči (dva kusy) a jeden z Havlíčkova Brodu. Od spojenců ze západní zóny Německa jsme získali několik kusů. Letov jich zrekonstruoval asi 12 kusů.
Národní správa byla vyhláškou ministerstva průmyslu č. 1608 z 27.12.1945 zavedena také ve firmě Junkers Flugzeug und Motorenwerke A.G. a její název byl změněn na Junkers Flugzeug und Motorenwerke A.G. pod národní správou, v likvidaci. Kdo byl ve firmě určen za národního správce, není prozatím jasné, ale pravděpodobně to byla firma Rudý Letov, čsl. továrna na letadla. Zestátnění (krádež) továrny.
Plachtaři z ČNA odbočka Praha-Nusle si v bývalých dílnách PO MLL Na Maninách postavila kluzák si ho na podzim 1945 přenesla na letiště Točná..
Koncem roku 1945 byl Ústřední letecký sklad (ÚLS) VÚ 8908 v objektech továrny Letov přemístěn do objektu Mahlerovy továrny v Holešovicích.
Bývalé dílny PO MLL Praha Na Maninách byly přemístěny na letiště Točná.
V srpnu 1947 byl ÚLS přemístěn do ČKD Vysočany.
---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům ----------