Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000 606 220 / 2010.

Díky prezidentu Benešovi jsme se stali přeborníky ve vyzbrojování Třetí říše

Výroba letadel, letounových střel a raket

26.06.2020

Export a využití československé letecké výzbroje v občanské válce ve Španělsku 1936-1939.


Krycí kódy výrobců materiálu v Čechách a na Moravě 1940-1945

Naše vojenská výzbroj a výstroj pro 40 divizí pomohla rozdrtit Poláky a Francouze. Čs. letouny s německými znaky.

Dále v letech 1939 až 1945 bylo na území Protektorátu Čechy a Morava a v Sudetské župě pro německou armádu vyrobeno minimálně 10 000 letounů, většinou cvičných a později stíhacích. V Česku se pro Hitlera vyrábělo od cvičných dvojplošníků po strategické bombardéry, od proudových stíhaček po vrtulníky. V ostatních okupovaných evropských zemích bylo v letech 1941 až 1944 vyrobeno jen 3 881 německých letounů.

Podle dostupných údajů byla výroba v jednotlivých zbrojních podnicích následující (neúplné):


V Chebu Eger firma Wrede Wiedehold OHG vyrábějící letecké součástky byla dne 27.10.1939 znárodněna. K 12.1.1940 podle nařízení Hermanna Göringa vznikla Flugzeugwerke Eger GmbH (F. W. E). Továrna byla dobudována v roce 1942 už i s betonovou dráhou, měla na 5 000 zaměstnanců a zabývala se výrobou a opravami letadel pro Luftwaffe podle požadavků RML. Vyráběla se zde letadla He 111, He 177 A, He 219, Me 262. Objem výroby dosahoval až 5 kusů letadel za jeden týden.

Firma založila učňovskou školu s oborem Stavitelství letadel. 50 žáků studovalo po dobu tří let. Firma jim nakoupila i kluzáky Schulgleiter SG 38 a větroně Grunau Baby GB IIb. Ve všední den se létalo z trávy vedle dráhy, v neděli z Jedlovského kopce 482 m n m (SZ Františkových Lázní) u zaniklé obce Tannenberg. Létali i společně se žáky škol na sousedním letišti. Pilotní zkoušky v Třebouni Tschebon.

Nejdříve se vyráběli součástky pro He 111 do roku 1942 s dodávkami do Erfurtu. Později výroba nejrůznějších součástek.

Opravy a revize letounů He 111, Bf 109 až po verze G, bitevní a průzkumné letouny firmy Henschel 123, cvičné Gothy 145, Focke-Wulfy 44, Arada 96 a školní letouny ze sousedního chebského letiště.

helo5008.jpg (117763 bytes) He 111 po opravě.

Heinkel He 111 se zde vyráběl až do začátku roku 1943. Poslední zde vyrobenou verzí byla pro 8 výsadkářů He 111 H-23 pro Slovenskou republiku. Dva stroje přiletěly v lednu 1943 do Trenčína.  Stroj WNr. 5468 nesl na trupu označení "FM+WS" a na spodní straně křídel měl písmena "BV+BF", druhý stroj WNr. 5313 nesl na trupu písmena "CO+PT" a na spodní straně křídel byl bez označení.

helo5009.jpg (72069 bytes) Poté se už vyráběly jen centroplány.

Od jara 1943 dalším typem byl strategický bombardér He 177 Greif. Přestavby z verze A1 na verzi A3 a později na A-5 do poloviny roku 1944. Náhlý konec - 21 nedostavěných bylo sešrotováno.

Práce na trupu A-3 helo5014.jpg (270142 bytes), helo5015.jpg (285325 bytes), helo5016.jpg (269627 bytes), centroplán helo5017.jpg (1235598 bytes), křídla helo5020.jpg (287307 bytes), konečná montáž helo5013.jpg (136847 bytes), helo5018.jpg (1525897 bytes), helo5019.jpg (254448 bytes). Kontrola podvozku helo5011.jpg (288094 bytes), helo5010.jpg (108666 bytes), helo5012.jpg (66103 bytes).

V listopadu 1943 první zálet noční stíhačky Heinkel He 219 Uhu s vystřelovací sedačkou.

8.1.1944 návštěva gaulejtera u He 177 A-5 helo5021.jpg (181422 bytes).

Po několika měsících výroba He 219 zastavena ale pokračovaly opravy a přestavby na verzi A-2/R1 s radarem FuG 220. helo5022.jpg (177447 bytes)

3.2.1944 přistál na letišti B-24 Liberátor. V závodě ho opravili.

Koncem roku 1944 přiletěl He 177 B-5 helo5023.jpg (120090 bytes) na přestavbu (maximální odlehčení a vestavba nádrží) pro let do Japonska. Tento stroj měl mít dolet 12 000 km.

Při kompenzování kompasů jej zničil americký nálet 14.2.1945.

Od listopadu 1944 opravy Me 262 A.

Od prosince 1944 montáž Me 262 fotoprůzkumné verze Me 262 A-1a/U3 se dvěma vestavěnými kamerami. Označení Luftwaffe bylo ale Me 262 A-4. Sestaveno 53 kusů.

Americký průzkum 26.12.1944 potvrdil montáž strojů Me 262. Historie  

V neděli 25.3.1945 za jasného počasí americkým náletem letounů B-24 byla továrna F. W. E. zničena. Foto

Budova vedení tábora a vzadu spojovací budova mezi halami 3 a 4 helo4998.jpg (234432 bytes), výrobní hala 8 helo4997.jpg (291765 bytes), helo5025.jpg (308396 bytes), helo5024.jpg (267272 bytes), stojánky s He 219 a Me 262 helo5026.jpg (293513 bytes), helo5027.jpg (285737 bytes), helo5000.jpg (263496 bytes), hala s Me 262helo5032.jpg (255260 bytes)helo5029.jpg (269554 bytes)helo5031.jpg (216362 bytes), helo5030.jpg (222579 bytes).

Problémy s dodávkami motorů. Americký průzkum 16.4.1945 zaznamenal na letišti 24 kusů Me 262 bez motorů.

helo5028.jpg (317812 bytes) úklid letiště v létě 1946.


Štáb pro shromažďování válečného materiálu, odbočka 2 nalezla obrovské množství leteckého materiálu. Na obou chebských letištích nalezeno asi 70-80 letadel.


Hranice: G. Badmueller - původně tkalcovna - montáž leteckých součástek 

Aš: B. und Goeth - pletárna - odvezeno 150 křídel, 63 kormidel a 34 křidélek pro letouny Heinkel

Kompletní ocasní plochy Me 262 vyráběll podnik Andersenwerke Asch (Aš). Ke 4.4.1945 už dokázala zkompletovat 1 031 kusů sad, k další produkci však znovu chyběly některé díly. Konkrétně šlo o dřevěné náběžné hrany výškovek od firmy Behr ve Wendlingenu, kam na konci března 1945 odjel organizovat jejich převoz kurýr. Předpokládalo se, že do 15.4.1945 přijde dodávka 140 kusů náběžných hran a v tom případě Andersenwerke garantoval výrobu 320 kusů ocasních ploch v dubnu 1945. Další chybějící částí byly žebra. Ta už z Regensburgu odvezl kurýr, který však do 6.4.1945 nedorazil a podnik po něm pátral… Kritickou situaci se Mtt snažil vylepšit změnami ve výrobních postupech a tak ve firmách Andersenwerke Asch, Sumag Klosterle a NWK zrušil například funkční testy vyráběných dílů. Předpokládalo se, že se zkoušky provedou až na místě závěrečné kompletace.

Askanas - díly pro letecké trupy

Kirhof - ocasní plochy, spojky, sestavovací šablony, závěsy pro kulomety, vše pro Messerschmitt

Kraslice: H. Roelz - původně hudební nástroje - trupy pro Arado a Messerschmitt

V. Kolbert - součástky pro letouny

Seznam přesouvaných výrob z 11.4.1945 uvádí u firem produkujících zadní část rupu Me 262 („Rumpfhinterteil“ –část trupu od konce pilotního prostoru k ocasním plochám) podnik E. Model v Kraslicích („E.Model, Graslitz“). Jeho kapacita měla v té době být 220 sad měsíčně, ale opět musíme uvést, že se zřejmě jednalo o kapacitu teoretickou. O stejném závodě se zmiňuje i poválečný výslech pracovníka FWE, který jej uváděl jako „Leichtmetall Emo, Graslitz“. Firma dříve vyráběla části draků pro letouny Junkers and Heinkel, ale v lednu 1945 už působila v programu Me 262. Pracovník však neuvedl co bylo její výrobní náplní a nejsme tak schopni potvrdit informace německého dubnového dokumentu. Nepodařilo se nám také zjistit ani přibližnou skutečnou produkci firmy.

Libá, kdysi Libštejn: G. B. Goeldner - původně přádelna - součástky pro firmu Junkers. Objekty.

Miřetice: Kompletní ocasní plochy Me 262 vyráběl podnik Sumag v Klösterle (Miřetice v Kláštěrci nad Ohří). Jeho kapacita čítala 600 sad měsíčně a do 6.4.1945 vyexpedoval 680 kusů těchto dílů. Problémem byl materiál, jehož množství v podniku, spolu se zásobami u Andersenwerke v Aši, umožňovalo jen produkci dalších 1500 sad (což se z pohledu Mtt Regensburg jevilo jako nedostatečné). Kritickou situaci se Mtt snažil vylepšit změnami ve výrobních postupech a tak ve firmách Andersenwerke Asch, Sumag Klosterle a NWK zrušil například funkční testy vyráběných dílů. Předpokládalo se, že se zkoušky provedou až na místě závěrečné kompletace. 11.4.1945 je však zaznamenáno, že výroba byla přesunuta do Mühldorfu.

Nejdek: Kompletní ocasní plochy Me 262 vyráběl podnik Neudeker Wollkämmerei (NKW) v Nejdku, který stál na počátku dubna 1945 před zahájením produkce (výroba „Heckleitwerk“). Velkým problémem už však byly dodávky materiálu a součástí. Firma proto podmiňovala zahájení výroby jejich dodáním z Regensburgu. V tom případě byla připravena dodat 2 sady do 11.4.1945, 30 sad do 30.4.1945 a dalších 150 sad v květnu 1945. Zda se tak stalo nevíme a firma zřejmě žádný velký počet zádí nevyrobila. Kritickou situaci se Mtt snažil vylepšit změnami ve výrobních postupech a tak ve firmách Andersenwerke Asch, Sumag Klosterle a NWK zrušil například funkční testy vyráběných dílů. Předpokládalo se, že se zkoušky provedou až na místě závěrečné kompletace.

Nová Role: Bohemia - výroba součástek pro Messerschmitt v Regensburgu

Rotava: Egerlander Stahlindustrie - dodávky pro FWE - plechy, tyče, pláty legované oceli, 18 soustruhů a 12 pancéřových vozů

Vojtanov: Wungerlich - přípravky na montáž křídel

V Schichtových závodech v Ústí nad Labem výroba součástek pro střely V1. Zdroj.


Rabštejn Rabstein (Janská Jonsbach). Info.

Úpravy prostor v zimě 1942-43 pro Weser Flugzeugbau, G. m. b. H. (W. F. G). Info

Spojeneckým bombardováním byla v Brémách ohrožena výroba bitevních letounů Junkers Ju 87. Přesun výroby i do Rabštejna.

Nařízený útlum výroby bitevních letounů Ju 87 znamenal pro WFG ztrátu hlavního výrobního programu. V mateřském závodě v Brémách byla produkce těchto letounů ukončena v květnu 1944, v Berlíně-Tempelhofu pokračovala až do srpna 1944. WFG tak byla nucena v druhém pololetí 1944 omezit počet zaměstanců o čtvrtinu a hledat náhradní výrobní program.

Tím se stala v první řadě výroba trupů stíhaček Focke-Wulf Fw 190. V roce 1944 jich Weserflug dodala celkem 616 a od ledna do května 1945 bylo vyrobeno dalších 282 ks. WFG prováděla v menší míře také konečné montáže těchto letounů, případně i jejich opravy. Počet zkompletovaných Fw 190 měsíčně kolísal jen mezi 10 a 20 ks.

Weserflug se roku 1944 zapojila také do výrobního programu Ju 188 a Ju 388. Tato zakázka byla rozdělena mezi jednotlivé dílny a rabštejnský závod převzal výrobu křídel. Křídla obou uvedených typů letadel byla identická a skládala se ze součástek označených typovými čísly Ju 88 a Ju 188. Množství takových součástek bylo roku 2000 vybagrováno ze zasypaných náhonů v areálu rabštejnského závodu.

Současně s křídly se zde vyráběly i některé další drobné součásti a m.j. i tzv. Kuto-Nase - zvláštní trubková konstrukce, která se upevňovala před křídla a příď letounu, aby mohla odstrkovat a odřezávat od kotvících lan balony, které byly vypouštěny letadlům do cesty jako překážka.

Koncem války  v podzemní továrně firmy naběhla výroba draků s veškerým příslušenstvím a konečná montáž vrtulníku Focke-Achgelis Fa 223E Drache. K převzetí výroby vrtulníku Fa 223 závodem v Rabštejně došlo po náletech na továrnu Weseru v Berlíně Tempelhofu, kde se původně vyráběly trupy a kde byla i finální montáž vrtulníku.

Stejně tak se do Rabštejna přestěhovala i výroba ocasních ploch z Ochsenhausenu (80 km JV od Stuttgartu).

Pohonná zařízení pro tento vrtulník byla již vyzkoušená a dodávána z pobočného závodu fy Weser (bývalá firma Botschen - Eifler v Libouchci Königswald 12 km západně od Děčína. Info. Podrobnosti.


V Šluknově textilka Rudolf Weber´s Erben vyráběla součástky do stíhacích letadel. Podrobnosti. Objekty

V Kunraticích  výrobce motocyklů Liebisch vyráběl různé přípravky a komponenty do optických zařízení vojenských letadel a pro dessauskou továrnu na letadla Junkers vyráběl 3 metry dlouhé výztuhy do letadel Ju 87 a Ju 88. Tato letadla, resp. jejich součásti byly montovány v rabštejnské továrně Weser Flugzeugbau.

V Jiřetíně pod Jedlovou Sicht und Zerlegwerk s využitím internovaných židovek rozebírání sestřelených letadel na součástky. Jico Metallbau vyráběl součástky pro letadla Junkers.


Pro letecké továrny v Protektorátu Čechy a Morava a pro vybrané letecké zbrojovky v Německu dodávala trubky továrna Mannesmann z Chomutova.


V listopadu 1943 rozhodlo ministerstvo letectví o přestěhování školící dílny firmy Weser Flugzeugbau z Brém na Východ. Jako stanoviště bylo vybráno liberecké městské letiště, kde kromě dvou dílenských hal (Junkershallen) vyrostla řada baráků sloužících k ubytování zaměstnanců. Součástí areálu byl také domov Hitlerjugend sloužící k ubytování učnů. Vedením dílen byl nejprve pověřen jakýsi pan Schloss, kterého k 10.1.1944 vystřídal Ewald König, dosavadní obchodní vedoucí berlínského závodu W. F. G. Provoz školících dílen v Liberci byl zahájen 22.1.1944 „otevíracím apelem“ spojeným s přísahou učňů prvního ročníku a prohlídkou areálu pro pozvané. Přísaha „rady důvěrníků“ 31.3.1944 byla dokonce spojena s hudební a pěveckou produkcí dělníků a učňů firmy. O razanci přesunu svědčí vysoký počet zaměstnanců libereckých dílen (celkem 710) na konci roku 1943, tedy krátce po zahájení stěhování. K 30.8.1944 bylo v dílnách zaměstnáno celkem 833 osob. Pro rok 1945 je uváděno 795 zaměstnanců bez dalšího rozlišení profesí. Liberecké učňovské dílny nesloužily jen k výuce, ale podílely se také na některých výrobních programech dodávkami součástí některých typů letadel (Fw 190, Ju 88, Ju 388 a další). O dalších osudech libereckých dílen není bohužel nic známo. Info.

Průmysl na Liberecku, Jablonecku a Frýdlantsku v období druhé světové války.

Na podnik Elektromechanik se za války nabalovala další výroba součástek pro německý letecký průmysl. V Novém Městě pod Smrkem se za války objevila firma LANEX, která vyráběla díly pro letadla Junkers. Junkers měl dílny i v dalších částech Frýdlantska od Boleslavi po Raspenavu.  V Liberci-Vesci se jednalo o výrobě firmy Siebel, firma Blaupunkt a Bosch vyráběly součástky pro Messerschmitty v Liebiegově továrně i v dalších lokalitách, na Tanvaldsku se ve Schowankově podniku (dnešní Detoa v Jiřetíně pod Bukovou) vyráběly přídavné nádrže, modely zbraní, lafety kulometů a díky pro V2. Těsně za hranicemi, v dnešní polské Leśné a v obci Miloszow byly velké továrny, kde byl vývoj a výroba raketových motorů Walter, které používaly například Me 163 a Me 262 (přídavný raketový motor). Mezi strategické podniky patřily například firmy Kontakta, Heinrich List, Franz Loukota a další. Takový rozmach výroby součástek pro německý letecký průmysl byl podmíněn zprvu samotnou existencí podniků jako byl strážský Elektromechanik a později vznikem Speerova Jägerstabu v roce 1944. Jägerstab měl za úkol v rámci tzv. totální války urychlit výrobu stíhacích letadel. Jeho členy byli: ministr zbrojní a válečné výroby Albert Speer, polní maršál Erhard Milch, Karl Saur, Hans Kammler a další, mezi kterými byli i zástupci podniků. Hans Heyne z AEG (mimo jiné výroba v Hrádku nad Nisou a Tanvaldsku, velký počet pracovních táborů), Willieam Werner z Auto Union (také litoměřický Richard a další lokality), William Schaaf z BMW a Karl Frydag z podniku Hentschel Werke. Posledně zmíněná firma je známa v Liberci spíše pod heslem KONTAKTA..Výroba probíhala v několika továrních objektech v údolí Černé Nisy. V bývalé panské pile a továrně známé jako Salomon III. V údolí Černé Nisy byly pak vybudovány i pracovní tábory, na jejichž půdorysu v současnosti stojí autovrakoviště Kateřinky. Textil se v místních podnicích prakticky nevyráběl, výjimku tvořily třeba Liebiegovy podniky, kde byly umístěny firmy zabývající se výrobou leteckých součástek. Ve velkém množství továren naopak probíhala především v letech 1943-1945 válečná výroba zaměřená na letecký průmysl. Menší provozovny a někdy i truhlářské dílny se zaměřovaly na výrobu beden na munici, v Kateřinkách byla dílna na výrobu vojenských vyznamenání, pianovka produkovala leteckou překližku.

V druhé polovině války ovládla Frýdlantsko jediná firma - Junkers. Do Nového Města pod Smrkem se měl přestěhovat jeden z hlavních závodů z Dessau. Pro tento záměr se začaly připravovat i navazující doplňkové montovny a dílny. 

V Liberci a těsném okolí byly důležité podniky Elektromechanik, Argus, Henschel, Weser Flugzeugbau a Blaupunkt. První dva jmenované působily v Liberci od počátku války, další se objevovaly v Liberci postupně. Většina podniků byla zaměřena na produkci leteckých součástek, plánovaná byla i výroba celých letadel (Siebel), ale k realizaci nedošlo.

Hrádek nad Nisou - firma Spreewerk vyráběla zařízení pro automatické vybírání střemhlavého letu letounu Ju 87.

Chrastava - firma DIWAG vyráběla podvozky letounů Fw 190.

Jediné letadlo pojmenované po Liberci (něm. Reichenberg). Bezpilotní V1 byla relativně nepřesná. Proto se v roce 1944 začalo uvažovat o pilotované verzi. Pilotování střely se prakticky rovnalo sebevraždě. Teoreticky mohl pilot po navedení střely letoun opustit, což se mohlo povést odhadem v jediném případě ze sta. Firma Argus vyráběla různé díly pro téměř veškerá produkovaná letadla v Německu. Ve výkazech vývoje výrobků liberecké pobočky Argus se v září a říjnu 1944 objevuje část označená jako V-Serie. 13.9.1944 je pod kódem FDL-B (C) Z/1A uvedeno několik poznámek. Z nich vyplývá, že v Liberci se vyráběly díly kabiny, jejíž konstrukci dodala firma Henschel (výrobce V1 Reichenberg). Celkem mělo jít o 31 kusů "strojů", ale zpracováno jich bylo jen pět. Právě v tento měsíc probíhala úprava 175 kusů střel V1 na pilotovanou verzi. Liberecký Argus se specializoval na výrobu kniplů a obecně na vybavení pilotních kabin, a tudíž pravděpodobně byl ideálním partnerem firmy Henschel pro vestavbu ovládacích prvků do střel. V říjnu 1944 byl projekt na Hitlerův příkaz zastaven.


Do 2. a 3. podzemního patra Sudetských chladíren v Litoměřicích byla po bombardování Berlína v roce 1942 přemístěna výroba dřevěných leteckých vrtulí pod názvem Albis-Werke G.m.b.H Leitmeritz, pobočka berlínské firmy Gustav Schwarz G.m.b.H. Práce na prohlubování sklepů a většinu prací na výrobě vrtulí prováděli vězni z koncentračního tábora Terezín – tzv. komando Albis. Denní produkce byla 50-60 vrtulí. Práce v továrně byla ukončena 14.3.1945 a část strojů převezena jinam. Podrobnosti.


Na podzim roku 1938 zaměstnávala firma Ing. Th. Petera und Sohne, Fahrzeug- u. Flugzeugwerke ve Vrchlabí již asi 150 dělníků a úředníků.

Výroba školních kluzáků Schulgleiter SG 38. Podrobnosti.

V roce 1939 firma získala jako další závod bývalou tkalcovnu firmy Oesterreicher a v roce 1940 bývalou tkalcovnu firmy Goldmann. Ve třech výrobních závodech firmy Petera se za druhé světové války rozjela válečná výroba, která byla zaměřena na válečný program. V roce 1940 byla zahájena výroba větroňů Grunau Baby GB II pro výcvik pilotů Luftwaffe. Na válečných zakázkách pracovali cizozemští dělníci, hlavně váleční zajatci totálně nasazení z Francie, Belgie, Polska, Holandska, Ukrajiny, Ruska aj. Po zahájení letecké výroby se zvýšil stav zaměstnanců až na 750 osob. 

Firma Petera kooperovala na výrobě součástek pro letadla hlavně s firmou Letov Praha, na prototypu speciálního kluzáku pro dopravu osob a vojenského materiálu.

Jak dokládají zprávy o zajištěném materiálu po druhé světové válce, podílela se firma na výrobě křidélek a přistávacích klapek pro letouny, kryty do pilotní kabiny pro letadla Arado. Pro firmu Arado v Brandenburgu měla firma připraveny například 2 sady křídel pro pokusné letadlo Ar 234 a různé další příslušenství.


Automobilka ASAP Reichswerke Hermann-Goring A.G v Mladé Boleslavi vyráběla křídla Bf 110 a části ocasních ploch Ar 96. Opravy křídel Bf 110 v Josefově Dole.


Závod Kochman v Kralupech nad Vltavou vyráběl školní větroně Grunau Baby IIb. Po válce výroba 50 kusů zesílených kluzáků Grunau Baby IIc.

Výroba, konečná montáž a zálety stíhaček Bf 109 v Kralupech nad Vltavou. Závodu velel Oberst Horst von Schwazwald. Inspektoři přijížděli z Mnichova každou sobotu k přejímce letounů. Zálety a předávací lety k útvarům vykonávala jednotka 1./Fl.Ü.G. 1 Flugzeugüberführungsgeswader 1 (Gruppe Süd-Ost).

helo4917.jpg (1562974 bytes) a po náletu Američanů 16.4.1945 helo4918.jpg (202672 bytes), helo4928.jpg (103105 bytes). Zničena půlka hangáru ale montáž stíhaček pokračovala dál.


V roce 1941 stěhování firmy Elektronspolečnost Josef Chmel z Prahy do obce Úvaly.

Přejmenování firmy na Elektronspol. he387.jpg (97686 bytes)

Od 16.8.1942 výroba letadlových kol, podvozkových tlumičů, kompresorů pro letadla, čističů oleje, lemovačů a měrek používaných při opravě trupu a křídel letadel. Zdroj.


V roce 1939 ing. Cyril Pantoflíček koupil továrnu v konkurzu v Praze-Radotíně (Vrážská 1562/24a). Firma Pantof se tam přestěhovala.

Výroba podvozků pro letouny Arado 96, Arado 396, Bf 109.

Měla být zahájena výroba podvozků pro Me 262.


Avia, akciová společnost pro průmysl letecký, Čakovice Avia AG für Flugzeugindustrie, Prag-Letnian či AVIA A.G. Flugzeugindustrie, Werk Prag VII v Čakovicích. Zálety na letišti v Čakovicích. Opravárenský závod v Kunovicích a Trenčianských Biskupicích.

Zkoušky B.158 helo5147.jpg (227863 bytes)

helo5542.jpg (72061 bytes), helo5421.jpg (82830 bytes) Dokončena série stíhaček Bk.534 pro Slovenskou republiku. Výroba letounů poslední série byla již zahájena, ale 62 letounů z 66 už přejímali Němci.

Od dubna 1940 do 30.4.1941 vyrobeno 66 letounů pro vlekání vzdušných terčů B.71 A.

Poslední z 12 stíhacích letounů Avia B.135 byl zalétán v říjnu 1942, poté byly poslány do Bulharska. V pozadí budova aerodynamického tunelu a hala Letova.

1 825 ks letounů Arado Ar 96 B od poloviny roku 1941 do roku 1945.

V popředí Arado Ar 96 B .

Ar 96 B WNr. 394356 "DQ+YD" vyrobený v Avii a zalétaný 4.12.1941.

V Hostýnských vrších u Rajnochovic (okr. Kroměříž) 11.10.1944 také těžce havaroval dvoumístný cvičný letoun Arado Ar 96 B WNr. 450673. Během vyhlášení poplachu si jej na továrním letišti v Praze kolem 16.00 h „osedlali" dva čeští pracovníci letecké továrny Avia. Po startu s ním zamířili na povstalecké Slovensko. Aby unikli pozornosti, volili let v malé výšce, což se jim však stalo osudné. V důsledku špatné viditelnosti vrazili do terénní vyvýšeniny. Předválečný pilot, Josef Kužela, který seděl za řízením, při havárii zahynul. Jeho „spolucestující", Jiří Matička utrpěl vážná zranění. Na gestapu měl co vysvětlovat, ale hájil se tvrzením, že jej Kužela unesl.

V roce 1944 začalo Německo mít citelný nedostatek strategických surovin. Proto bylo vypsáno mnoho technických zadání na modifikaci zavedených typů letadel, v kterých by se co nejvíce nedostatkových surovin nahradilo dřevem a plátnem. Tak vznikl i projekt cvičného letadla Ar 396. Koncepce letounu se velmi podobala úspěšnému a velmi rozšířenému Ar 96 B. Konstruktéři použili kov pouze na část trupu s kabinou, zbytek konstrukce byl dřevěný. Tvary byly zjednodušené, aby výroba nebyla zbytečně náročná. Mateřská firma předala projekt do Francie do továrny SIPA u Paříže. Po vylodění Spojenců byl tento závod ohrožen a proto se výroba přesunula do továren Avia a Letov v Praze. Zde také došlo k zalétání prototypu Ar 396 s motorem Argus As 441. Finální montáž v závodě Letov A.G. Werke I. Střední část trupu, svařovaná z ocelových trubek a potažena tenkým ocelovým plechem, měl vyrábět pobočný závod v Pečkách (Velim) (okres Kolín), kovový centroplán křídla v Avii a zhotovení dřevěných částí bylo zadáno: 1) zadní část trupu u firmy Mráz v Chocni, která už v roce 1943 postavila na 50 zadních částí, 2) pro výrobu dřevěných částí křídla měl být u nábytkářské firmy Thonet-Mundus v Koryčanech (okres Kroměříž) zřízen pobočný závod patřící pod Avii. Vyrobeno asi jen 12 kusů se známými sériovými čísly.

  Vyzbrojená verze Ar 396 "NS+OA".

V roce 1944 začaly být montovány přední části proudového stroje Me 262. Vyrobeno 263 ks předních částí trupů.

helo6197.jpg (189757 bytes) Bombardování 25.3.1945. Video


Rakouský letecký konstruktér Otto Kauba, zakladatel konstrukční kanceláře Skoda-Kauba v Praze, zkonstruoval v roce 1943 letoun Skoda-Kauba Sk V4 s motorem Argus As 10 C určený k zaškolování stíhacích pilotů. 

Po testech 2 prototypů vyrobených v nedaleké továrně Avia rozhodlo Říšské ministerstvo letectví (Reichsluftfahrtministerium - RLM) o modifikaci letounu s výkonnějším motorem Argus As 410 a novým označením Sk 257. 

Továreň na dopravné prostriedky (TDP) v Trenčianskych Biskupiciach už od mája 1944 začala spolupráca TDP s pražskou firmou Skoda-Kauba Flugzeugbau-Prag. Z viacerých prototypov vybrala RLM sériovú výrobu 1000 ks stroja označeného SK 257 (pôvodne prototyp V-4). V TDP boli zmontované dva prototypy, pričom prvý bol odvezený do Prahy na skúšky. Podľa nich upravili v Trenčíne druhý prototyp.

Nehoda prototypů při zkouškách.

V TDP  vyrobili 5 kusovú overovaciu sériu modifikovaných SK 257. Všetky hotové stroje boli nakoniec preletené do Prahy.

Série měla špatné dílenské zpracování, které nesplňovalo podmínky požadované kvality při inspekci kontrolorů Luftwaffe. Výroba byla zastavena. Tak na Slovensku skončilo krátke obdobie vlastnej leteckej výroby.


Junkers Flugzeug- und Motorenwerke AG

Letov, čs. továrna na letadla v Letňanech v Letňanech byla začleněna do koncernu Junkres a byla přejmenována na Flugzeugwerke Letov AG. Továrny Letov zaměstnávaly na jaře roku 1941 6150 osob. Hlavní výrobní náplní byly opravy německých letadel, potom i zkoušky nových typů letadel. Zálety na letišti v Letňanech. Historie.

V únoru 1939 dokončována VI. série Š.328 (25 kusů). RLM převzalo 50 letounů. Osmou výrobní sérii představuje šest letounů Š.328 vyrobených na základě nařízení okupačního velení pro letectvo Slovenské republiky. Provedení letounů bylo identické s šestou a sedmou sérií.

Opravy transportních letounů Junkers W.34 verzí he, hi a hau. Od 12.4.1939 do 27.5.1943 opraveno 208 kusů.

Opravy transportních letounů Junkers W.33. Od 8.8.1939 do května 1941 opraveno 11 kusů.

Opravy transportních letounů Junkers 52/3m. Opraveno bylo 9 kusů.

Opravy transportních letounů Junkers Ju 86 verzí A-1, D-1, E-1, E-2, G, M-1 a V. Od 27.12.1940 do 25.6.1943 opraveno a přestavěno 161 kusů.

Výroba dílů pro Focke Wulf Fw 189.

V březnu 1941 vedení firmy Junkers vytvořilo v budově Benešova gymnázia konstrukční kancelář - tzn. Prager Büro. Tu vedl Ing. Heinz Kraft, jeho zástupcem byl Ing. Koblo, vedoucím statikem Ing. J. Czerwinka, a byli v ní soustředěni konstruktéři z letadlových oddělení firem Avia, ČKD a Letov.

Od jara 1942 experimentální oddělení, vedené Ing. Miroslavem Hajnem, konalo statické pevnostní zkoušky trupu letounu Ju 290 WNr. 2900155 helo5130.jpg (190488 bytes).

Od konce roku 1943 výroba cvičných letounů Arado Ar 96. 

Trupové přepážky a přední část trupu a další součástky vyráběl pobočný závod Werk I v Pečkách Pečkách (Velim) (okres Kolín). Vyrobeno minimálně 512 kusů.

Ar 96 B "??+DJ".

V roce 1944 začalo Německo mít citelný nedostatek strategických surovin. Proto bylo vypsáno mnoho technických zadání na modifikaci zavedených typů letadel, v kterých by se co nejvíce nedostatkových surovin nahradilo dřevem a plátnem. Tak vznikl i projekt cvičného letadla Ar 396. Koncepce letounu se velmi podobala úspěšnému a velmi rozšířenému Ar 96 B. Konstruktéři použili kov pouze na část trupu s kabinou, zbytek konstrukce byl dřevěný. Tvary byly zjednodušené, aby výroba nebyla zbytečně náročná. Mateřská firma předala projekt do Francie do továrny SIPA u Paříže. Po vylodění Spojenců byl tento závod ohrožen a proto se výroba přesunula do továren Avia a Letov v Praze. Zde také došlo k zalétání prototypu Ar 396 s motorem Argus As 441. Finální montáž v závodě Letov A.G. Werke I. Střední část trupu, svařovaná z ocelových trubek a potažena tenkým ocelovým plechem, měl vyrábět pobočný závod Werk I v Pečkách (Velim) (okres Kolín) , kovový centroplán křídla v Avii a zhotovení dřevěných částí bylo zadáno: 1) zadní část trupu u firmy Mráz v Chocni, která už v roce 1943 postavila na 50 zadních částí, 2) pro výrobu dřevěných částí křídla měl být u nábytkářské firmy Thonet-Mundus v Koryčanech (okres Kroměříž) zřízen pobočný závod patřící pod Avii. Vyrobeno asi jen 12 kusů se známými sériovými čísly.

helo6197.jpg (189757 bytes) Bombardování 25.3.1945. Video

V roce 1946 byl letoun Ju 290 WNr.2900212 dokončen jako civilní dopravní Letov L.290 Orel s využitím součástek určených pro prototyp Ju 290 B. Zálet 1.8.1946. helo5132.jpg (25634 bytes), helo5133.jpg (51551 bytes), helo5134.jpg (40807 bytes), helo5131.jpg (34727 bytes). Pro problémy s motory stál na letišti.

Asi v roce 1950 přeprava do Národního technického muzea na Letné helo5136.jpg (141801 bytes), helo5137.jpg (121069 bytes), , .


Flugzeugwerke Letov, Werk III - v obou křídlech Průmyslového paláce na Pražském výstavišti.

Výroba letounu Junkers W.34.

Výroba dílů pro letoun Junkers Ju 86 E.

Výroba částí trupů a ocasních ploch pro Focke Wulf Fw 189. Letouny kompletovala továrna Aero Vysočany.

Výroba křídel pro Junkers Ju 52/3m.

Od roku 1942 další vývoj typu Ju 290. Od jara 1943 výroba ocasních částí Ju 290. Vyrobeno bylo: 96 kusů vodorovných stabilizátorů, 184 kusů kusů výškových kormidel, 170 kusů kýlových ploch a 168 kusů směrových kormidel. (Konečná montáž na letišti Bernburg. Stavěny bojové verze počínaje verzí Ju 290 A-2 (WNr. 0157-0159), která nesla vyhledávací radar FuG 200 Hohentwiel. Další drobné změny vedly přes verze A-3 (WNr. 0160-0164) a A-4 (WNr. 0165-0169) až ke konečné Ju 290 A-5, jenž byl vybaven samosvornými palivovými nádržemi a přídavným pancéřováním sedaček prvního i druhého pilota. Těch bylo od listopadu 1943 do v červenci 1944 vyrobeno 11 kusů (WNr. 0170-0180).)

WNr. 110170 "KR+LA".

Testování šestimotorového letounu Junkers Ju 390.

Výroba kabin Junkers Ju 388.


Za podpory DVL byla založena Flugtechnische Fachgruppe Prag a nedlouho poté i firma Flugtechnische Fertigungsgemeinschaft GmbH Prag v Praze-Letňanech. Bývá uváděna pod zkratkou FGP ale je i známa pod zkratkou FFG. Umístěna byla v nízkých budovách na okraji areálu směrem k Praze patřících FVA. Firma se podílela na výrobě dílů pro školní kluzáky, dodávala různé menší letadlové díly jiným výrobcům. Do FGP byla zadána výroba sériových větroňů Akaflieg München Mü 17 "Merle", pro potřeby Segelflugsportgruppen der Luftwaffe. V září 1941 byla zadána výroba 47 větroňů. V tomto měsíci mělo být postaveno 12 větroňů. Není známo počet smontovaných větroňů ale celkem to mohlo být kolem 20 kusů. Později vyráběla školní kluzáky Schulgleiter SG 38. Info  

V rámci projektu Blohm @ Voss BV 238 byla u firmy objednána stavba létající makety tohoto letounu v měřítku 1:3,75 pod označením FG 227. Konstrukční práce řídil ing. Ludwig Karch, který vedl kolektiv českých techniků a studentů. Letoun měl mít dvoučlennou posádku složenou z pilota a palubního mechanika. Vzlet z pozemních základen měl umožňovat tříkolový podvozek odhazovaný po startu. Pohon zajišťovalo šest dvoutaktních motorů ILO FL-2/400 o výkonu 15,4 kW. Model "BQ+UZ" byl dokončen v roce 1944 a následně převezen do E-Stelle v Travemünde, kde provedl několik zkušebních letů.

Revoluční závodní výbor LTZÚ prosadil transformaci Flugtechnische Fertgungsgemeinschaft GmbH Prag na Letecko-technickou výrobní společnost, s. r. o. a na post národního správce navrhl Ing. Pavla Beneše. 

Začátkem roku 1946 výroba dalších 100 kusů kluzáků Schulgleiter SG 39 pod jménem ŠK-38 Komár.

Na podzim 1946 byla společnost likvidována.


Aero, továrna letadel, dr. Kabeš, Praha-Vysočany Aero Flugzeugwerk Dr. Kabes, Prag-Wissotschan (Praha-Vysočany) vyprodukovala 1 129 ks letounů. helo5577.jpg (37433 bytes)

Zálety na letišti v Letňanech. Firma měla učňovské středisko. Stará aerovka.

Tři či čtyři poslední MB 200 byly ve výrobě při příchodu Němců. Celkem vyrobeno 61 strojů.

Čtyři poslední Aero A.304 byly ve výrobě při příchodu Němců. Celkem vyrobeno 19 strojů. Jeden kus obdrželo Bulharsko.

Od května 1940 do listopadu 1940 vyrobeno 45 letounů pro vlekání vzdušných terčů B.71 A. Posledních deset kusů bylo vyrobeno jako B.71 B.

Do podniků byli nasazeni němečtí letečtí přidělenci a začala se zavádět výroba německých typů letounů.

23.5.1939 po ukončení výroby letounů Bücker Bü 131 Jungmann byla letecká dílna leteckého oddělení Tatry ve Studénce uzavřena. Veškeré strojní zařízení a výrobní dokumentace, přímo související s leteckou výrobou, byly převezeny do pražské továrny Aero.

Výroba dvoumístných školních dvouplošníků Bücker Bü 131 D Jungmann v letech 1939-1940. Vyrobeno 200 ks.

30.9.1940 poslední zálet letounu Bü 131 D na letišti ve Kbelích znamenal konec činnosti továrny Aero, továrna letadel, dr. Kabeš na kbelském letišti. Dva montážní hangáry byly přemístěny na nové místo, na jižní stranu letňanského letiště (dnešní hangáry III a VI) byly dostavěny další hangáry (dnešní I, II, IV, V), budovy a střelnice. Pro jižní část letňanského letiště se v té době začal používat název "nové tovární letiště firmy AERO". MAPA

V letech 1941-42 výroba trupu, centroplánu, motorových gondol Focke Wulf Fw 189 A-1a A-2. Kompletováno 337 ks i z dílů od ČMS a Letova.

Montáž ve Vysočanech.

Zálety na letišti v Letňanech - Stará Aerovka.

Od roku 1943 to byly kurýrní, školní a dopravní letouny Siebel Si 204 D. Vyrobeno 533 ks.

Si 204 B RU+KX.

V průběhu války vzrostl počet zaměstnanců Aerovky z 1200 na téměř 8000 zaměstnanců - zejména totálně nasazení (od poloviny roku 1943) a od roku 1944 se pracovní doba prodloužila na 12ti hodinové směny s „klouzavými nedělemi. Vedle válečné bídy, fyzického a psychického teroru a mnoha dalších negativních se v letecké výrobě projevily i některé pozitivní faktory - organizace práce, technická příprava výroby a některé nové technologie. U výroby Siebelů byla již zavedena tzv. taktová výroba.

Dále bylo v továrně vyrobeno: 1 023 trupů letounů Siebel Si 204D 

Továrna opravila taky 49 ks Bücker Bü 131 a přestavěla 15 ks letounů Aero A-304 

helo6197.jpg (189757 bytes) Z leteckých továren na našem území nejvíce utrpěla právě Aerovka, jejíž hlavní montážní hala byla při náletu 25.3.1945 doslova rozmetána i s téměř 50ti kusy téměř dohotovených trupů Siebel. Dále pak byly tříštivými pumami poškozeny i hangáry a hotové letouny na továrním letišti v Letňanech. Video


Českomoravská-Kolben-Daněk a.s.  - letadlové oddělení Praga v Praze-Karlíně.

V prvních měsících byly dokončovány rozpracované série letounů E.39, E.114 a E.241. V omezené míře pokračovaly i práce na prototypech sportovních letounů E.115, E.210, E.214 a vojenském E.51. Žádné z těchto letadel se však ze stádia prototypu nedostalo. 

V říjnu 1940 byl závod přejmenován na Českomoravské strojírny a. s. (ČMS) Böhmish-Mährische Maschninenfabriken AG, Prag. Nadále pokračovaly opravy československých cvičných letounů E.39 a E.241 a nově byly zaváděny i opravy německých cvičných letadel. Zálety na letišti v Letňanech. Historie.

Proběhla oprava 489 ks různých letounů:

z nichž největší podíl připadl na 233 ks Focke Wulf Fw 44

107 ks Arado Ar 96.

Bücker Bü 131D.

Gotha Go 145.

Kompletně byly v ČMS vyráběny výsadkové kluzáky DFS 230, cvičné Focke Wulf Fw 44 do roku 1943 a od roku 1943 se výroba soustředila zejména na letadla Siebel Si 204D. Celkem bylo vyrobeno 1 123 ks letounů:

Nákladní kluzáci DFS 230 hel349.jpg (177943 bytes), hel350.jpg (178463 bytes), zkušební pilot Jan Anderle hel351.jpg (278077 bytes), Celkem vyrobeno 491 ks kluzáků DFS 230 (74 kusů ve verzi B-2)

Školní letouny Fw 44 helo4896.jpg (256792 bytes), Celkem vyrobeno 150 ks Focke Wulf Fw 44.

V letech 1942-43 výstavba hangárů pro montáž letounů Siebel Si 204. 493 ks Siebel Si 204D od roku 1943.

V závodě bylo kromě toho vyrobeno 3 362 stavebních skupin letounů:

, Výroba ocasní části Focke Wulf Fw 58 (1 100 ks).

Výroba částí křídel a další komponenty Fw 189 pro Aero (2 072 ks) v letech 1941-42

Siebel Si 204 D (150 ks) od roku 1943 pro Aero.

Firma Praga, pod tehdejší Böhmish-Mährische Maschninenfabriken AG, Prag a její speciální, resp. tajné oddělení Flugzeugwerk Karolinenthal-Gbell (Letecké dílny Karlín-Kbely) prováděla od prosince 1944 konečnou montáž a zálety stíhaček Messerschmitt Bf 109 G-10/U4 z tišňovského závodu Diana GmbH. Zálety se prováděly v Letňanech.

Messerschmitt Bf 109 (zkompletováno 30 ks) (?)

ČMS (Praha), závody v Podmoklech. Před nálety byly některé provozy umístěny do tunelů v Povltaví a na Křivoklátsku. Zkompletováno 20 ks Me 262.

helo6197.jpg (189757 bytes) Bombardování 25.3.1945. Video

Nedokončené Bf 109 G-10/U4 helo4925.jpg (199858 bytes), helo4927.jpg (195666 bytes), v pozadí budova 67 helo4926.jpg (240394 bytes), šrotiště s budovou 67 v pozadí helo4919.jpg (215233 bytes), helo4920.jpg (206287 bytes), helo4921.jpg (209202 bytes), helo4922.jpg (177271 bytes), helo4923.jpg (163106 bytes), helo4924.jpg (208945 bytes). Fotky Bf 109 v Letňanech.


Luftwaffe získala velice moderně vybavené letiště Ruzyni s dílnami a technickým zázemím, Toho samozřejmě plně využila a přesunula sem své dílenské provozy. Postupně, během dvou let, zde fungovalo Letecké učiliště Lufthansy Deutsche Lufthansa AG, Reparaturwerkestaetten, dílny na opravy dopravních a transportních letadel Junkers.


Továrna Lufthansy na Babí (Náchod). Zdroj.


V roce 1942 si pronajaly Messerschmittovy závody v Regensburgu objekty na Františkově mapa za účelem montáže pilotní kabiny stíhačky Bf 109. Přední části trupu s pilotní kabinou - vany, byly dodávány na Františkov z nedaleké Kubovy Huti, kam byly přivezeny po železnicí. Odtud nákladním autem na Františkov. Na Františkově byly vany kompletovány, t.j. pilotní kabina byla osazena sedačkou, přístrojovou deskou a všemi ovládacími prvky. Do kabiny byla zamontována i radiostanice a dýchací přístroj. V noci odjíždělo z Františkova nákladní auto s přívěsem plně naloženým hotovými výrobky. Cílem cesty byl Obertraubing v Bavorsku, kde byla prováděna montáž letadel. Důležitým mezníkem ve výrobě na Františkově byl srpen roku 1943. Dne 7.8.1943 napadly svazy bombardovacích letadel Messerschmittovy závody v Regensburgu a doslova je srovnaly se zemí. Okamžitě po zničení továrny byla nařízena a provedena decentralizace výroby stíhaček tak, aby její výroba nemohla být jedním náletem zcela ochromena. Výroba se stěhovala do montovaných dřevěných baráků postavených narychlo na lesních mýtinách, do tunelů, sklepení pivovarů apod. Decentralizace výroby Mapa.

Od poloviny roku 1943 do 1.7.1944 zde v blízkosti Františkova byly sovětskými zajatci od Pramenů Vltavy budovány podzemní prostory, které měly sloužit jako výrobní kapacity pro proudové stíhačky do té doby, než bude dokončena obrovská podzemní továrna na sériovou výrobu proudových stíhaček Me 262 v Gusenu v Rakousku, jejíž výstavba trvala 14 měsíců. Montážní závody na Františkově a v Korosekách měly pro splnění tohoto úkolu klíčový význam. Druhý smrtící úder zasáhl hitlerovský zbrojní průmysl 22.2.1944, kdy americké bombardéry napadly zbývající letecké závody firmy Messerschmitt v Obertraubingu, jihovýchodně od Regensburgu. Závody s přilehlým letištěm byly kompletně zničeny.

Výroba byla na Františkově opět zahájena dne 1.7.1944. Vany pro letouny Me 262 A-2a/U1 se vyráběly v nově vybudovaných podzemních prostorách. Ty se odvážely do montážního závodu v Korosekách poblíž Českých Budějovic a letiště Planá. Velmi cenné byly šablony van Me 262, tj. přípravky, které sloužily pro přesné tvarování duralových plechů. Jejich nalezení je dostatečným důkazem toho, že se zde vany skutečně vyráběly. Výroba na Františkově probíhala přibližně do poloviny dubna roku 1945.


V roce 1942 získala firma Leitchtbau GmbH Budweis (LBB) v Českých Budějovicích objekty sirkárny, pozdějšího závodu Igla, kde vznikla opravna křídel několika druhů letounů (Heinkel). Denně sem bylo přiváženo k opravě 10–30 vagonů křídel. Také v této továrně existovala odbojová skupina, které se například podařilo odcizit leteckou radiostanici. V listopadu 1943 gestapo v továrně zatklo 30 osob. Za války se zde mělo opravit více jak 7 000 kusů křídel. Fotky. hel124.jpg (25067 bytes)helo4627.jpg (116841 bytes). ZdrojZdroj.

Pobočný závod Wald Werk byl také od roku 1944 v Hluboké nad Vltavou-Zámostí v bývalé cihelně. Pracovalo tam na 600 osob. Mapa.  Podrobnosti.

Leitchtbau GmbH Budweis (LBB) v Českých Budějovicích postavil leteckou továrnu na SV straně letiště.

Pobočka Gothaer Waggon-Fabrik A. G. Úprava kluzáků Gotha Go 242 na motorizované Go 244 B. Poté i jejich výroba. Celkem 133 kusů.

Pobočka Gerhard Fieseler. Letoun Fi 167 helo4786.jpg (162522 bytes) používaný u Deutsche Versuchsanstalt für Luftfahrt k testování podvozků.

Výroba letounů Fi 156 byla zahájena v prosinci 1943. Celkem bylo vyrobeno 73 kusů letounů Fi 156 verzí C-7 (63 kusů) a D-2 (10 kusů).

Výroba byla ukončena v červnu 1944, kdy byly veškeré montážní a jiné přípravky odvezeny do Chocně a místo nich přivezeny přípravky no montáž letounů Focke-Wulf Fw 190. Podrobnosti.

Část produkce šla do chebské F. W. E.

V létě 1944 montáž letounů Fw 190 A-8. Veškeré komponenty se dovážely. Montáž skončila v září 1944 smontováním 10 až 30 letounů Fw 190 A-8. Podrobnosti.

Poslední kus jede na zálet , , helo4749.jpg (163786 bytes), helo4626.jpg (163143 bytes)helo4747.jpg (68132 bytes).


Dvůr Koroseky poblíž železniční stanice Černý Dub. Opravna firmy Junkers.

Přeprava letounů do opraven. Letoun Ju 52/3m helo7576.JPG (86086 bytes), helo7577.JPG (88149 bytes), Ju 88 helo7578.JPG (66937 bytes), helo7575.JPG (82036 bytes)

Nalezený štítek. Celková montáž v hangáru JV letiště Planá. Zálety.

Druhým montážním střediskem Me 262 v Čechách (po Chebu) byl Dvůr Koroseky.  Tato montáž probíhala od listopadu 1944 zhruba do poloviny dubna 1945. Smontovalo se 6 až 20 kusů Me 262 A-2. Němci zbylé proudové motory poškodili a zavezli.

12.5.1945 ing. Vilém Hofman z rozkazu velitelství letectva nastoupil k leteckému útvaru na letiště Planá u Č. Budějovic, a to na vlastní žádost. Velitelem právě se tvořícího útvaru byl major letectva Vojtěch Skoba a jeho zástupcem npor. Felix Mareš. Byl jsem jmenován technickým důstojníkem útvaru a pověřen provedením inventarizace leteckého materiálu. Letiště v Plané jsem mohl nazývat ,mateřským‘, neboť jsem se na něm naučil létat, absolvoval první samostatný let a nalétal prvou stovku hodin. Po usilovné práci byla hotova inventura provozuschopných, havarovaných a zcela zničených letadel. Mezi nimi byla také sportovní letadla, která patřila Aeroklubu Č. Budějovice, a to Be.150 (jednomístná cvičná stíhačka), Zlín Z.XII, Bestiola Be.60. Celá řada německých stíhaček Bf 109, Fw 190 byla roztroušena na okrajích okolních lesů a skoro všechny opatřeny výbušninami, které se v několika případech staly příčinou smrti zvědavých návštěvníků. Součástí inventury byla také montážní linka Me 262 umístěná v levém rohu křižovatky silnic vedoucích z Plané a do Černého Dubu, naproti statku Koroseky. Montážní linka byla umístěna v dřevěné stavbě ve tvaru L. Uvnitř byly umístěny montážní vozíky, popojíždějící po kolejnicové dráze. Bylo tam celkem 7 částečně smontovaných stíhaček Me 262 a plné sklady křídel, kormidel, trupů a 12 motorů JUMO 004 ještě v bednách.

Začátkem července přijela do Korosek kolona osobních a nákladních aut sovětské armády pod vedením generála. Ten žádal majora Skobu o vydání kořistného materiálu. Velitel mě požádal, abych to s ním projednal. Z pověření, které generál předložil, vyplýval rozkaz maršála Malinovského, aby velitel letiště Planá vydal kořistný letecký materiál sovětské armádě, a to okamžitě. Jednalo se především o montážní linku na Me 262, montážní díly, přípravky, nástroje a zařízení. Po vysvětlení, že nepodléháme rozkazům maršála Malinovského, nýbrž MNO, jsem tvrdě odmítl cokoliv vydat, neboť nám sovětská armáda nic nepředala, a co máme v držení jsme získali obsazením letiště Planá, které ani neleží v sovětské zóně a nikdy nepodléhalo sovětské pravomoci. Tvrdě jsem stál na požadavku, aby sovětský generál předložil písemný rozkaz Ministerstva národní obrany ČSR, přesně definující předmět a rozsah předávaného materiálu. Sovětský generál po celodenním neúspěšném vyjednávání odjel se svým početným doprovodem do Prahy. Druhý den se vrátil a ukázal písemný rozkaz Ministerstva národní obrany, aby byl jednotce sovětské armády pod velením generála Gavrilova vydán všechen materiál k výrobě letadla Me 262, včetně výrobní linky.

Teprve nyní začalo rodeo. Generál nechtěl vydat písemný rozkaz a já nechtěl vydat výrobní linku bez písemného rozkazu. Dohadování trvalo skoro celý den. Konečně mi sovětský generál předal písemný rozkaz Ministerstva národní obrany. Bylo dohodnuto, že příští den bude podepsán přejímací protokol a předán požadovaný materiál, tj. výrobní linka i se skladem materiálu a montážními přípravky. Při porovnávání fotokopie rozkazu maršála Malinovského a rozkazu MNO jsem zjistil, že rozkaz sovětské strany zní na jméno generála Goloviče a rozkaz MNO na jméno generála Gavrilova. Jak se ten generál vlastně jmenuje? V doprovodu sovětského generála byl tlumočník major Suchovskij, který mluvil dobře německy a který mi řekl, že to nikdo z nich přesně neví a že je asi propuštěný vězeň, kterých jsou v armádě maršála Malinovského tisíce. Poslední stranu přejímacího protokolu, která nesla podpisy pověřenců obou stran, jsem připravil dvojmo pro případ, že by došlo ke sporu o podpis sovětského pověřence. Pak ji mohl podepsat znovu. Skutečně se generál Golovič, vulgo Gavrilov, podepsal jako Gavolev. To už přesahovalo všechny meze. Zařval jsem na něj: ,Jak se ty, kryso, jmenuješ? Myslíš si, že jednáš s idioty? Ukaž osobní doklady, jinak nic nedostaneš.‘ Ukázal doklady na jméno Golovič a Gavrilov. Golovič bylo jeho krycí jméno v NKVD. Gavrilov jméno skutečné. Po poradě s velitelem mjr. Skobou jsem jej nechal podepsat jménem, na které zněl rozkaz MNO. Tam se prokázal průkazem na jméno Gavrilov. Odpoledne po podpisu protokolu jsem předal celý areál sovětské armádě. Před tím si sovětský generál vyžádal na našem veliteli technickou pomoc při předávání objektu, hlavně názvy součástí letounu a názvy přípravků pro montáž. Po první obhlídce začalo předávání. Myslel jsem, že demontážní četa začne rozebírat částečně smontovaná letadla, což byl velký omyl. Do prostoru montážní haly nastoupila četa „těchnikov“, která začala kreslit v axonometrii vše, co viděli, pojmenovávat to a číslovat. Přejímání trvalo čtrnáct dnů. Hodnota předaného materiálu činila více než 30 mil. korun. Po odeslání podepsaných přejímacích protokolů na MNO přišel na velitelství dopis, proč jsme něco z předávaných materiálů, hlavně motory, nezachránili pro armádu ČSR. Moje odpověď zněla: ,Byli jsme stejní hrdinové jako vy na MNO, my jsme plnili váš rozkaz. Jaké rozkazy jste plnili vy?‘ Z předaných objektů bylo odstěhováno vše včetně dřevěných regálů. Při odjezdu tajuplného generála a jeho suity se nikdo nepřišel rozloučit, natož poděkovat.

helo6240.jpg (31618 bytes), helo6241.jpg (66379 bytes).


Opravny na letišti v Havlíčkově Brodě přestavovaly lehké školní letouny Ar 66 a Go 145 na noční bombardéry.


Lineol v Jihlavě výroba dílů pro Bf 109.


Firma V. Ig. Stratílek ve Vysokém Mýtě s majiteli Václavem a Vlastimilem Stratílkem vyráběla součástky a trupy (137 kusů) pro letouny Fi 156 Storch. Zdroj.

V rámci válečné výroby byly konstruovány také letecké kontejnery Dobbas, které sloužily pro přepravu objemných nákladů a byly zavěšovány pod centroplán vícemotorových typů letadel. Zdroj.

Výroba motorových startovacích navijáků pro bezmotorové létání, které se zde vyráběly až do šedesátých let 20. století. Od kdy?


Ing. J. Mráz, továrna na letadla Ing. J. Mráz, Flugzeugfabrik v Chocni ve svém závodě vyprodukovala:

21 letounů Beneš-Mráz Be.51C

8 letounů Be.555 pro kurýrní službu v letectvu Slovenských vzdušných zbraní a pro službu u Slovenského leteckého sboru SLES.

Dvoumístný školní větroň DFS Kranich II - od 31.1.1941 do 30.11.1944 vyrobeno 1 312 kusů. (Výroba v pomocných provozech ve Vysokém Mýtě, Holicích, nábytkářských firem v Žamberku, Týništi nad Labem a Potštejně. V pobočce v Nitře se vyrobilo na 1 000 kusů.

V roce 1942-43 bylo u 17 kusů letounu Focke-Wulf Fw 58 C Weihe výměna motorů Argus Motoren As 10 C za Hirth Motoren HM 508 C s kompresorem. Dvoulisté dřevěné vrtule byly vyrobeny též v Chocni. L+K 8/2019

Focke-Wulf Fw 58 C Weihe - v roce 1943 úprava trupů pro meteorologické účely. Do března 1944 jich továrna měla vyrobit 16 ale vyrobila jich pouze 13.

Dornier Do 24 - výroba roztřikovačů (rozprašovačů) do února 1944 v počtu 44 kusů.

Nákladní kluzáky DFS 230 C-1 - od ledna 1944 továrna jich měla vyrobit 48 kusů. Zpoždění zapříčinilo, že první kus byl hotov až v dubnu 1944 a v červenci 1944 byl ukončen poslední 14 kus.

Fieseler Fi 156 Storch (výroba přešla z Českých Budějovic) od poloviny roku 1944 do roku 1945 bylo vyrobeno minimálně dalších 64 ks.

V roce 1944 začalo Německo mít citelný nedostatek strategických surovin. Proto bylo vypsáno mnoho technických zadání na modifikaci zavedených typů letadel, v kterých by se co nejvíce nedostatkových surovin nahradilo dřevem a plátnem. Tak vznikl i projekt cvičného letadla Ar 396. Koncepce letounu se velmi podobala úspěšnému a velmi rozšířenému Ar 96 B. Konstruktéři použili kov pouze na část trupu s kabinou, zbytek konstrukce byl dřevěný. Tvary byly zjednodušené, aby výroba nebyla zbytečně náročná. Mateřská firma předala projekt do Francie do továrny SIPA u Paříže. Po vylodění Spojenců byl tento závod ohrožen a proto se výroba přesunula do továren Avia a Letov v Praze. Zde také došlo k zalétání prototypu Ar 396 s motorem Argus As 441. Finální montáž v závodě Letov A.G. Werke I. Střední část trupu, svařovaná z ocelových trubek a potažena tenkým ocelovým plechem, měl vyrábět pobočný závod v Pečkách, kovový centroplán křídla v Avii a zhotovení dřevěných částí bylo zadáno: 1) zadní část trupu u firmy Mráz v Chocni, která už v roce 1943 postavila na 50 zadních částí, 2) pro výrobu dřevěných částí křídla měl být u nábytkářské firmy Thonet-Mundus v Koryčanech (okres Kroměříž) zřízen pobočný závod patřící pod Avii. Vyrobeno asi jen 12 kusů se známými sériovými čísly.

Továrna zaměstnavala 762 lidí v mateřské továrně  a 779 zaměstnanců v dceřinných firmách. V dodavatelských firmách pracovali dalších 334 lidí. Výrobní prostory se nacházely na ploše přibližně 10 800 m². V roce 1944 se zahájily práce na výstavbě nových objektů u Dvořiska (později Orličan), což bylo spojeno s výstavbou vlečky a zřízení osobní zastávky Mrázov.

Ambiciózna továreň ing. Mráza z Chocne v Protektoráte mala obmedzené aktivity a tak využila možnosti na Slovensku. Na začiatku jari 1941 vznikla v Nitre jej pobočka s názvom Továreň na lietadlá ing. J. Mráz. Pod vedením ing. Rubliča tam vzniklo turistické a športové lietadlo Zobor I, ktoré konštrukčne vychádzalo z osvedčeného predvojnového typu Be.555 Superbibi. Ďalšou aktivitou ing. Mráza bol projekt leteckého závodu v Trenčianskych Biskupiciach. Avšak po zaradení firmy Mráz do zbrojného programu RLM sa v Nitre začali vyrábať klzáky Schulgleider SG 38 a vetrone DFS Kranich.

Aj nedokončená továreň v Trenčianskych Biskupiciach prešla do nemeckých rúk - prevzala ju firma Weser Flugzeugbau, G. m. b. H. (W. F. G.) Bremen. Tá zmenila názov na Továreň na dopravné prostriedky (TDP) a začala s výrobou lietadiel Ju 87 D-5 presne podľa nemeckej špecifikácie. Výroba bežala až do začiatku roku 1945, pričom päť strojov prebralo slovenské letectvo a ďalšiu časť prevzala vznikajúca letecká jednotka VVR ROA gen. Vlasova. 

Okrem toho sa v TDP vyrábali aj rôzne diely na Ar 96. 

Ďalšia výroba bola zastavená kvôli neperspektívnosti Stuky a uvažovanému prechodu na niektorý stíhací typ. Preto už od mája 1944 začala spolupráca TDP s pražskou firmou Skoda-Kauba Flugzeugbau-Prag. Z viacerých prototypov vybrala RLM sériovú výrobu 1000 ks stroja označeného SK 257 (pôvodne prototyp V-4). V TDP boli zmontované dva prototypy, pričom prvý bol odvezený do Prahy na skúšky. Podľa nich upravili v Trenčíne druhý prototyp a vyrobili 5 kusovú overovaciu sériu modifikovaných SK 257. Všetky hotové stroje boli nakoniec preletené do Prahy.  Z té bylo nakonec vyrobeno jen 5 kusů špatného dílenského zpracování, které nesplňovalo podmínky požadované kvality při inspekci kontrolorů Luftwaffe. Výroba byla zastavena. Tak na Slovensku skončilo krátke obdobie vlastnej leteckej výroby.


Letiště Staré Město u Moravské Třebové  bylo využíváno jako velká opravárenská základna pro letouny operující na východní frontě. Rozměry letištní ploše měly dosáhnou trojnásobku oproti dnešnímu stavu.


Šternberk - dílny na opravu kluzáků.


Po prvním náletu 13.8.1943 na továrnu Wiener Neustädter Flugzeugwerke G. m. b. H. (W. N. F.) jakožto třetího největšího výrobce stíhaček Bf 109, bylo rozhodnuto o rozptýlení výroby. 

mapa_tunely.jpeg (944681 bytes) Ve třech železničních tunelech u Tišnova (na rozestavěné trati Německý Brod – Brno) byla v červnu 1944 pod krycím názvem Storch I-III zahájena stavba podzemní továrny. V Královopolském tunelu na téže trati byl do konce války sklad Královopolské strojírny Brno a protiletecký kryt. V dalším tunelu jsou dodnes patrné pozůstatky nikdy nedokončené továrny Star… Podrobnosti.

Výroba byla přemístěna do třech tunelů na budované železniční trati Havlíčkův Brod - Brno, v okrese Tišňova Tischnowitz. Probíhala montáž Bf 109 G-10/U4. Závod měl krycí označení Diana G. m. b. H. Výroba se rozjela asi už od května 1944. Konečná montáž a zálety od srpna 1944 na letišti v Brně. Výroba 7 až 10 strojů denně. Po příletu bojových útvarů na tyto letiště, se od prosince 1944 konečná montáž a zálety přemístily do Letňan a Kralup nad Vltavou. Firma měla na 6 až 8 000 zaměstnanců.

helo5373.jpg (213743 bytes), helo5376.jpg (200835 bytes), helo5377.jpg (214516 bytes), helo5378.jpg (193986 bytes), helo5379.jpg (195318 bytes), helo5380.jpg (378708 bytes), helo5381.jpg (431568 bytes). V tunelu A o 8 800 m² pracovalo 2 292 osob.

V tunelu B a C se vyráběli křídla. helo5383.jpg (1438560 bytes) Přeprava křídel z Kuřimské Nové Vsi na nádraží do Tišnova.

Po 17.4.1945 se personál rozprchl, závod se vyraboval. Sověti bombardovali 25.4.1945 Tišnov, shořely tam umístěné sklady. 9.5.1945 přišli Sověti a za tři měsíce začali odvážet válečnou kořist. 

helo5375.jpg (186931 bytes)helo5382.jpg (169488 bytes).

V prosinci 1945 česká strana převzala 9 kompletních Bf 109, 124 hotových a 100 nedokončených trupů a 384 tun slitin hliníku.

Jeden kus sestaven po válce a vystaven na tišnovském náměstí helo4914.jpg (156255 bytes) a na nádraží helo4915.jpg (217871 bytes).


Dále byla výroba Bf 109 přemístěna k firmě Sigmund-Chema do Lutína. Od roku 1943 výroba dílců pro trupy Bf 109. Počátkem roku 1944 zaškolení personálu u WNF. Na lince se kompletovaly trupy a instaloval motor. Mělo se vyrábět 150 trupů měsíčně. Ve Werku 2 v sípce Majír při silnici z Lutína do Olšan, ke které se přistavěla hala s linkou pro montáž trupů. Trupy se po vlastní ose dopravovaly na letiště v Olomouci ke konečné montáži a záletům.

Od května 1944 montovány trupy Bf 109 G-6 nebo G-6/U4 a od poloviny roku pak Bf 109 G-14/U4.

K 1.1.1945 měla firma na 4 372 zaměstnanců.


Flugzeugwerke Letov, Werk I. Olmütz na letišti Holice opravoval Š.328 (ty i pro slovenské Vzdušné zbraně). Později opravy letounů Junkers W.34.

Flugzeugwerke Letov, Werk II. Olmütz ve městě v bývalých čs. leteckých kasárnách. Generální opravy křídel letounů Junkers Ju 88. Později výroba křídel Bf 109.

Podnik Milo v Olomouci dodával kryty chladičů kapaliny v křídle Bf 109.

AVIA A.G. Flugzeugindustrie, Werk Olmütz ?


Deutsche Edelmöbel, A. G., Brünn (DEAG) v Bučovicích byl jeden z předních výrobců dřevěných SOP a VOP pro Messerschmitty Bf 109. Z poválečných inventur materiálu jasně vyplývá, že dřevěné ocasní plochy dodával všem hlavním výrobcům Messerschmittů Bf 109, tzn. Messerschmittu v Regensburgu, Erle v Lipsku a WNF "ve Vídni". Navíc zásoboval i firmy DKH a Luftfahrtbedarf v Berlíně. Výroba ( a opravy) zde byla skutečně rozsáhlá, jen na konci války zde zůstalo 85 výškovek, 25 stabilizátorů, 70 kýlovek a 25 směrovek připravených k expedici, tzn. zabalených a uložených v přepravních bednách. V samotném závodě bylo dalších 125 opravených směrovek, 781 nových a 121 opravených výškovek, 34 opravených stabilizátorů a 171 kýlovek. V rozpracovaném stavu se nacházelo 88 kusů směrovek, 92 stabilizátorů a 406 kýlovek. I zásoby nutných komponentů byly rozsáhlé, např. 8 470 kování pro výškové kormidlo, 4 900 stejných částí pro výškovky nebo 8 960 pro směrovky. Hodnota veškerého materiálu ocasních ploch činila 10 819 302,- Kč. Soupis materiálu dokazuje, že podnik produkoval dřevěné výškovky typu A, stabilizátory typů A, B, C, kýlovky A, B, C a směrovky B a C. Veškeré tyto typy se shodují s díly používanými na Bf 109 G-10/U4. Výroba a montáž Bf 109 v protektorátu.


Podzemní komplex Výpustek - Asi dva kilometry dlouhá jeskyně značně rozšířená těžbou fosfátových hlín v roce 1920. Po roce 1935 zde Čs. armáda plánovala vybudovat sklad munice. Od roku 1944 do konce války německá podzemní továrna Auslasswerke (krycí jméno DINAR) na letecké součástky. Podrobnosti.


Kunovický opravárenský závod firmy Avia, akciová společnost pro průmysl letecký, Čakovice Avia AG für Flugzeugindustrie, Kunowitz či AVIA A.G. Flugzeugindustrie, Werk Kunowitz

Dne 1.4.1939 návštěva z úřadu generálního inspektora Luftwaffe gen. Udeta. Bylo rozhodnuto o pokračování v dosavadním programu, továrna tedy dále pokračovala v opravách původních československých letadel (prakticky výhradně B.71 a B.534 — ty i pro slovenské Vzdušné zbraně), ale především přibyly opravy letounů německého původu.

Zalétávací piloti  Široký, Kraus, Janča, Šváb, Brtník a zejména Jaroslav Hlaďo, který dne 28.8.1940 z Kunovic ulétl s B.534.124 do SSSR. Poslední z českých pilotů v Kunovicích startoval dne 23.4.1943, potom už létali z továrního letiště jen Němci. K prvním letům po opravách (jako prevence sabotáží) byli do letounů k německým pilotům přibíráni čeští zaměstnanci — nejčastěji z kontrolního oddělení.

Během války byla přistavěna montážní dílna, lakovna, strojovna s kotelnou, osm dřevěných hal, sloužících jako kanceláře, kuchyně a jídelna. Zároveň vzrostl počet zaměstnanců — jestliže v roce 1939 zde pracovalo 139 lidí, o šest let později to bylo již 950.

Z německých letounů tvořily drtivou většinu opravovaných letadel lehké dopravní a cvičné Junkersy W.34 (opravovány v letech 1939-1944, část z nich nesla i civilní registrační značky) .

a školní a cvičné dvoumístné Ar 96 (od února 1943 do konce války) 

V několika málo kusech se v Kunovicích objevily také W.33

Bf 108

SM-82 

a jako velká rarita ukořistěný sovětský SB-3 (označení pochází z tovární dokumentace). (?)

Od 19.2.1945 začaly být letouny z továrny postupně stahovány na méně ohrožené základny, 26.2.1945 proběhly poslední zkušební lety a 8.3.1945 jsou zaznamenány poslední tři starty německých Ar 96. K 16.4.1945 oficiální hlášení uvádí na kunovickém letišti jen pět letadel neurčeného typu (existuje ale i nejasný údaj ke 30.4.1945, o zásobě pouhých 3 tun paliva). Při ústupu německých jednotek proběhly jen menší destrukce, zapáleny byly budovy skladů a jídelna. Těsně po poledni dne 27.4.1945 bylo letiště osvobozeno. Fronta.cz


Závody Ringhoffer - Tatra a.s. ve Studénce.

Letecké oddělení Tatry bylo čs. armádou evakuováno do Vsetína nákladními auty a železnicí. Konstruktér Ing. Karel Tomáš odešel do Otrokovic.

Nedostatek času při chvatné akci nedovolil oddělení zcela zlikvidovat.

Rozpracované dílce letounů typu T 131 (licence Bücker Bü 131 Jungmann) i strojní vybavení dílen zůstalo a proto bylo německými pověřenci nařízeno dokončení zakázky. Dohotoveno 20 kusů.

V dubnu 1939 byly předány poslední letouny T 131. .

23.5.1939 byla letecká dílna uzavřena. Veškeré strojní zařízení a výrobní dokumentace, přímo související s leteckou výrobou, byly převezeny do pražské továrny Aero.

Čeští zaměstnanci odešli do Zlína.


Zlínská letecká akciová společnost (ZLAS).

Výroba Zlín Z XII.

Pro válečné události v roce 1939 nebylo pokračováno ve vývoji letounu Zlín Z XIII a přerušen byl i další projekt Zlín Z XV s motorem Toma 4 o výkonu 77 kW.

Zlín Z XV "NA+WS".

Od 18.12.1939 Zlínské letecké závody a. s. Zliner Flugzeugwerke AG u Otrokovic vyrobily minimálně:

 323 letounů Klemm Kl 35 B. Stroj "PT+NY" od  FAR 24 Olomouc od roku 1940 do roku 1941,

783 letounů Bücker Bü 181 Bestmann od roku 1941 do roku 1945. Historie


V továrně Slávia v Napajedlích se opravovali křídla letounů Junkers Ju 88. Podrobnosti.


Ve Válcovnách kovů v Moravské Ostravě se válcoval dural pod obchodním názvem "Durostral T 538".



Kde se podíleli na výrobě, testování, přestavbách a opravách (na Slovensku), tučně vyznačeno celková montáž:

Vrtule

Litoměřice

Kluzáky

Schulgleiter SG 38    Vrchlabí, Praha-Letňany, Bratislava

DFS 230    Praha - ČKD 491 kusů, Choceň 14 kusů

Větroně

Akaflieg München Mü 17 Merle Praha-Letňany  20 kusů

Grunau Baby IIb    Vrchlabí, Kralupy nad Vltavou, Straník (Žilina)

DFS Kranich II    Choceň 1 312 kusů, Nitra 1 000 kusů, Vysoké Mýto, Holice, nábytkářské firmy v Žamberku, Týništi nad Orlicí a Potštejně

Vlečné letouny

B.71      Praha - Avia 66 kusů, Praha - Aero 45 kusů

Cvičné, spojovací a dopravní letouny

A.304    Praha - Aero 14 kusů

Ar 96    Cheb, Mladá Boleslav, Josefův Důl, Vrchlabí, Praha - Avia 1 825 kusů, Praha - Letov 512 kusů, Kunovice, Trenčín

Ar 396    Praha - Letov, Pečky, Velim, Praha - Avia, Koryčany, Choceň - Mráz 12 kusů

B.534    Praha - Avia 62 kusů

Beneš-Mráz Be.51C Choceň 21 kusů

Beneš-Mráz Be.555 Choceň 8 kusů

Bf 108    Kunovice

Bü 131    Studénka 20 kusů, Praha - Aero Vysočany 200 kusů, Praha - ČKD, Praha

Bü 181    Otrokovice 783 kusů

Fi 156    Č. Budějovice 73 kusů, Choceň 64 kusů, Vysoké Mýto 137 kusů trupů

Fw 44    Cheb, Praha - ČKD 150 kusů

Go 244    Č. Budějovice 133 kusů

Ju 52    Praha - Letov

Ju 86    Praha - Letov

Kl 35    Otrokovice 323 kusů

Ju 390    Praha - Letov

SK V4     Praha - Avia 2 kusy

SK 257    Trenčín 2+5 kusů

Š.328    Praha - Letov 6 kusů

Si 204     Praha - Aero 533 kusů, Praha - ČKD 493 kusů

W.33    Kunovice

W.34    Olomouc

Vrtulníky

Fa 223    Rabštejn 3 kusy

Průzkumné

HS 126    Cheb

Fw 189    Praha - Letov, Praha Aero 337 kusů

He 219    Cheb

Ju 290    Praha - Letov 11 kusů

Bombardovací

AR 66    Německý Brod - přestavby na noční bombardér

Go 145    Cheb, Praha - ČKD, Německý Brod - přestavby na noční bombardér

He 111    Cheb

He 177    Cheb

Hs 123    Cheb

Ju 87    Kunratice u Šluknova, Rabštejn, Hrádek nad Nisou, Trenčín 5 kusů

Ju 88    Liberec, Kunratice u Šluknova, Olomouc, Kunovice, Napajedla, Velešín

Ju 188    Rabštejn, 

Ju 388    Liberec, Rabštejn, Praha-Holešovice

Stíhací

B.135    Praha - Avia 12 kusů

Bf 109  Výroba a montáž Bf 109 v protektorátu.  Františkov, Cheb, Tišnov, Olomouc, Lutín, Kralupy nad Vltavou, Praha - ČKD, Bučovice, ... V Tišnově a v Olomouci smontovány tisíce Bf 109. Zálety v Brně, Olomouci, Letňanech a Kralupech nad Vltavou.  

Bf 110    Mladá Boleslav, Josefův Důl

Fw 190    Liberec, Chrastava, Rabštejn měsíčně 10 až 20 strojů po dobu asi 10 měsíců = 100-200, Č. Budějovice 10 kusů

He 219    Cheb

Me 262    Cheb 53 kusů, Aš, Nejdek, Kraslice, Miřetice u Klášterce nad Ohří, Praha - ČKD 20 kusů, Praha - Avia, Františkov, Podmokly, Povltaví, Křivoklátsko, Č. Budějovice 20-40 kusů

Letouny na frontu přepravovala Flugzeugüberführungsgeswader 1

 

Letounová střela

V1  (Fieseler Fi  103) Ústí nad Labem, Liberec, Přelouč

Raketa země-země

V2  (A4)  Jiřetín pod Bukovou, Velešín, Přelouč