Dar na provoz webu můžete poslat na účet 2000606220 / 2010.

Elektronspolečnost Josef Chmel

Elektronspol

07.11.2019

, , od prosince 1926 do 1939.

V roce 1929 vzniká firma Elektronspolečnost Doernberg & Chmel jejímž předmětem činnosti byl prodej kovu elektron a potřeb pro automobily. Společníkem ve firmě byl vídeňský obchodník Viktor Doernberg. Šlo vlastně o obchodní zastoupení firmy J.G.Farbenindustrie Aktiengesellschaft z Frantfurtu nad Mohanem. Ta měla patent na výrobu „elektron kovu“ – sloučeniny hliníku, magnesia a dalších vzácných kovů. Podrobnosti.

V roce 1932 patrně pod vlivem společenských změn, hrozící rozpínavosti a vlivu Německa z firmy odchází pan Doenberg. Německé spoluvlastnictví ve firmě se asi stávalo brzdou dalšího obchodního růstu. Firma se zároveň přejmenovala na česky znějící Elektronspolečnost Josef Chmel.

V roce 1937 se firma stěhuje na novou adresu v Krakovské ulici., kde má k dispozici vlastní dílny. , , .

,

Firma rozšiřuje podnikání „o zřízenou výrobu kovového zboží, prodej automobilových a leteckých součástek ve vlastních dílnách vyrobených“. Původně obchodní firma získává ohromné zázemí pro vlastní výrobu – dvě velké dílny, jednu malou dílnu a 2 montážní místnosti. Pracuje zde „12 dělníků, 2 expedisti, 1 skladník, 3 učedníci, domovník a 40 úředníků, 1 disponent a 2 prokuristi“.

,

V červenci 1938 je v Elektronspolu zaměstnáno celkem 62 lidí. Produkci představuje výroba leteckých kol, lamely čističů, výroba filtrů, čističe oleje dle patentu Autoklean. Roční obrat je přes 3,5 mil Kč ročně. A vlastní výroba se vyplácí, pan Chmel v té době předpokládá, že se po rozšíření obrat ještě nejméně ztrojnásobí!

Na pozitivním obratu se však nepodílí jen zbrojení. Mezi odběratele kromě Ministerstva národní obrany patří největší české firmy: „Škodovy závody, Tatra závody, Českomoravská Kolben Daněk, Walter, Aero továrna letadel, Letov továrna na letadla, Moravskoslezská vozovka letecké odd., Ing. Beneš a Mráz, Zlínská letecká, …“. Že byl Elektronspol mezi tahouny českého průmyslu, dokládá i fungování firmy, která disponuje několika patenty, vydává vlastní časopis a má 16 (!) telefonních stanic.

Firmou žila celá rodina. Pan Chmel měl v té době ještě další dvě firmy Carburateurs Zenith, Josef Chmel a Pantechna Ledvinka (Název v roce 1941 byl Ledwinka & spol., kom. spol., „Pantech n a“, Prag 383.(?)

V září 1938 se již výroba stěhuje z Krakovské ulice do větších prostor v Jateční ulici v Holešovicích a později před pořízením vlastní tovární budovy (1941) se ještě pronajímají prostory ve Strašnicích (1940).

---------- 30.9.1938 prezident Beneš zlomil národu páteř ----------

Vše mění razantně události Mnichova v roce 1938. Manželka pana Chmela dostává od svého muže podrobné instrukce, jak dál řídit firmu na schůzce v Londýně, kam za ním narychlo přicestovala. Ze schůzky se pan Chmel do Prahy již nevrátí a manželé tehdy netuší, že odloučení bude trvat několik let. Pan Chmel se postupně dostane až do kanadského Toronta, kde následně se svými zkušenostmi založí novou firmu.

S okupací těží Němci také z produkce Elektronspolu. Není pochyb, že výroba byla pod pečlivým německým dohledem, byť stále pod vedením paní Chmelové. Součást německé firmy IG Farben.

29.7.1941 kupuje firma Elektronspol dům č.p. 532 od paní Buriánkové. Jde o starou opuštěnou budovu továrny OLEO Janoušek v Úvalech (původně na výrobu mýdel a dalších toaletních potřeb). Právě tento objekt byl vyhlídnutý pro sestěhování výroby firem p. Chmela z Prahy a dostatečně velké pozemky za 450 tis. Kč byly zárukou možného dalšího růstu a rozvoje firmy.

Německá státní policie 1.9.1941 dosazuje do firmy komisařskou správu. Paní Chmelová o rodinou firmu přichází, protože vyšlo najevo, že se její manžel zdržuje v nepřátelské cizině.

4.11.1941 Němci slučují tři firmy pana Chmela a celá výroba, „která pracuje na vojenských dodávkách“, přesidluje z Prahy do Úval, kde zaměstnává 100 mužů a 35 žen. Fungování firmy v Úvalech kontroluje státní tajnou policií dosazený německý ředitel pan Ing. Walter Paul Hundsgorfer. Z názvu firmy je vypuštěno jméno Josef Chmel, i když na chod celé firmy i v Úvalech dohlíží stále paní Chmelová.

V roce 1942 byly za přibližně 6 mil. Kč postaveny výrobní haly. Provoz v nových halách úvalské továrny byl zahájen 16. 8. 1942. Vyráběla se zde letadlová kola, podvozkové tlumiče, kompresory pro letadla, čističe oleje a lemovače a měrky používané při opravě trupu a křídel letadel.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

Pan Chmel po návratu do Čech usiluje ihned o vrácení továrny, která je i s Úvaly obsazena Rudou armádou.

Národním správcem Elektronspolu je již 8.6.1945 jmenován dekretem Josef Šťastný z Prahy. Snad soustružník Elektronspolu, ale zcela jistě spolehlivý soudruh komunista. Z továrny byly dokonce ihned propouštěny jemu nepohodlné osoby. Podnik podle jeho sdělení převzal již 9.5.1945, papírově o měsíc později 8.6.1945, ale Rudou armádou byl strategický podnik uvolněn až 1.7.1945.

Z dopisu národního správce v květnu 1946 se také dozvídáme, co se v Úvalech vyrábělo…. „V případě, že ústřední národní výbor …rozhodne kladně o konfiskaci naší firmy podle dekretu presidenta republiky, žádáme o přičlenění k národnímu podniku Ing. Hejduk a Faix (HEFA)… Vyrábíme nástrčkové klíče, montážní nářadí, zdviháky, čističe oleje a vzduchu, podvozková a ostruhová kola pro letadla. Během války vyráběli jsme kromě různých armatur pro letadla zhušťovače vzduchu pro stratosférická letadla a různé nástroje pro opravu poškozených letounů. … Mezi naše zákazníky patří: Českomoravské strojírny Praha, Asap Mladá Boleslav, Walter Jinonice, Škodovy závody v Plzni, Avia Praha – Letňany, Aero Praha – Vysočany, Zlínské letecké závody, Závody Ringhoffer – Tatra Kopřivnice, Beneš & Mráz Choceň a jiné. … máme bohaté zkušenosti a pracovali jsme v těchto oborech mimo licence německých továren též samostatně vývojově i konstrukčně.“

V další korespondenci adresované ministerstvu později v roce 1946 se lze dočíst: „Svého času jsme ministerstvo průmyslu požádali, aby fa. Elektronspol byla znárodněna z toho důvodu, že se jedná o podnik, který má pro obranu státu klíčový význam.“

Národní podnik HEFA ještě před zestátněním Elektronspolu zdůrazňuje, že jeho výrobní kapacitu potřebuje pro budování vojenských skladů a distribuce pohonných hmot a dokonce plánuje export zařízení do Polska a Jugoslávie.

Pan Chmel urguje výmaz zabavení firmy Němci „pro mou činnost v zahraničním odboji pro obnovu Československé republiky“. Ukazuje se, že pan Chmel v Kanadě se svými technickými znalostmi rozjel zbrojní výrobu a z jeho součástek vznikala výzbroj spojenců bojujících proti Říši.

Vrácení firmy Elektronspol tvrdě brání postoj komunistické správy firmy. Hlavním argumentem proti vrácení původnímu majiteli je, že firma pořídila továrnu v Úvalech za 6 mil. Kč a výroba byla pro vyzbrojování německé armády. Hraje se tedy na vlně lidské závisti. Na podporu zestátnění továrny se zmiňuje, že „bývalý majitel firmy, pan Josef Chmel, odjel v březnu 1939 do ciziny z konspirativních důvodů … vedení firmy se snažilo všemi prostředky tuto dobu využíti … bez ohledu na to, že slouží k posílení branné moci nacistického okupanta … vyřízením těchto zakázek byly získány mnohamilionové částky… V dubnu 1941 přijalo vedení firmy do svých služeb za ředitele Němce ing. W. P. Hundsgorfera … pro získání další objednávky pro říšskou leteckou zbraň. … České dělnictvo i úřednictvo, které zná vývoj tohoto závodu, nechápe, že by majetek získaný vyloženou spoluprací s Němci mohl býti darován soukromému podnikateli.“

V jiné korespondenci se zase píše: „…stal se během okupace z dřívějšího malého živnostenského podniku veliký tovární podnik mnohamilionové hodnoty. … I když majitel podniku … je v cizině, zodpovídá za tuto činnost /vyzbrojování Německa/, ježto strpěl tuto činnost u osoby spravující jeho podnik… Odporovalo by také duchu konfiskačního dekretu, aby milionové majetkové hodnoty získané záměrnou podporou okupantů a jejich válečného potenciálu ze strany manželky … měli býti zachovány panu Chmelovi jenom proto, že byl v cizině.“

U financí se ještě zastavíme. 19.3.1946 nucený správce žádá o bankovní úvěr 950 000 Kčs, jelikož „úvěr velice nutně potřebuji k udržení chodu závodu a k vyřízení nepřímých vývozních zakázek v hodnotě přes  5 mil. Kčs. … Podnik zůstává úplně bez finančních prostředků a nemá peněz pro příští výplaty…“. Dále je zmíněno, že účetnictví je /prý/ od roku 1942 neuzavřené a podnik se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků, protože odešli do revolučních ozbrojených jednotek, do pohraničí nebo na vojenskou službu. Mávnutím proutku se v bilanci ke konci války objevuje hodnota pozemků 60 tis. Kčs, budov 3 mil. Kčs, pokladní hotovost 90 tis. Kčs a 650 tis. Kčs v bance. Pohledávky za dlužníky přesahují 7 mil. Kčs, úvěry má podnik za 4,5 mil. Kčs. Také se nedalo se očekávat, že by došlo k nějakému vyrovnání s německou stranou.

Firma nebyla po finanční stránce po válce v pořádku a dvouletá komunistická dělnická správa nový rozvoj nenastartovala. Část bilance firmy tvořily dluhy a velké nesplacené pohledávky za odebrané výrobky. Celková hodnota zakázek v roce 1946 činí jen 5 mil. Kčs.

Ferdinand Jeřábek, Josef Čumrda a Zdeněk Mára jako předseda, místopředseda a jednatel podnikové rady „protestují, aby podnik byl vrácen panu Chmelovi z toho důvodu, že firma, která v okupaci měla cenu asi 2 mil. korun, dnes reprezentuje minimálně 20 mil. korun.“ A hra s čísly pokračuje: „…před válkou zaměstnával asi 40-45 zaměstnanců, za války 350 – 370, dnes asi 120 zaměstnanců, z čehož je vidět, jak se podnik za dobu 6 let rozrostl bez přičinění původního majitele.“

Usnesením jedné ze schůzí zaměstnanců tehdy byla potvrzena již zavedená národní správa a trestní oznámení na majitele pro zrádcovství.

Zatímco se ve firmě střídají národní správci, čas utíká. Za zájmy pana Chmela oroduje i správce celého majetku. Ředitel firmy Československé závody kovodělné a strojírenské, národní podnik, v roce 1947 píše: „p. Chmel jest osobou bezesporu národnostně spolehlivou a nejsou zde tudíž důvody, pro které by národní správa měla dále trvati“. A tak se po dvou letech tahanic 30.8.1947 stalo, že pan Chmel dostává zpět všechny tři firmy, vč. Elektronspolu a celé výroby v Úvalech. A osud zařídil, že se rodina Chmelů mohla „radovat“ z firmy celých … 7 měsíců!

I v této hektické době byl pan Chmel předvídavý a tušil, že růst vlivu komunistů bude pokračovat. A tak pro „vrácení firmy“ souhlasil s prodejem výrobního majetku za zlomek hodnoty. Prodejní cena v poválečných korunách nedosahovala zřejmě ani výše předválečného ročního zisku firmy v tvrdé české měně. 

Ing. Josef Chmel 11. 6. 1947 prodává firmě HEFA národní podnik celou továrnu v Úvalech vč. strojního vybavení. Účetní hodnota byla tehdy 2 861 764 Kč, kupní cena byla stanovena podle odhadnuté hodnoty firmy v roce 1939 /bez válečného německého „zhodnocení“/ na 300 000 Kč. Panu Chmelovi zůstává /jen/ automobil, budova v Praze a jeden zaměstnanec. A v datu prodeje není chyba. Ing. Chmel nejdříve souhlasil s odprodejem majetku a až poté mu byla vrácena firma – vlastně téměř prázdná schránka.

---------- 25.2.1948 prezident Beneš dokončil předání moci komunistům  ----------

Vítězný únor je zde a již 16.3.1948 je výměrem zavedena národní správa a jmenován národní správce /zbytkové/ firmy Elektronspol od Ministerstva vnitřního obchodu. Rodina předvídavého pana Chmela již nemá na co čekat. Ještě v březnu 1948 celá rodina vycestuje do Anglie a následně nachází útočiště v kanadském Torontu. Krutý osud bojovníků zahraničního odboje a dalších politicky a hospodářsky aktivních lidí dnes již známe. Ve spojitosti s tehdejším trestním oznámením na majitele Elektronspolu pro zrádcovství a kolaborantství ze schůze zaměstnanců můžeme předpokládat, že si manželé Chmelovi odchodem z vlasti zachránili život.

--------- 25.6.1950 komunisti přepadli Jižní Koreu ----------

Tím bychom mohli skončit vyprávění o úspěchu a konci firmy Elektronspol Úvaly. Naši zemi čekalo 41 let hospodářského zaostávání a morálního úpadku. Komunistická úřednická mašinerie, ani po úřední stránce nedosahovala valných kvalit, a tak firma Elektronspol na papíru mění nucené správce a likvidátory ještě v letech 1956, 1959 i v roce 1970! V roce 2015 tak byl v archivu otevřen dopis adresovaný v roce 1956 na doručenku panu Chmelovi na jeho adresu v Praze Troji, kdy se již dávno s celu rodinou v Torontu podivoval nad tím, co se to v Československu pod vládou komunistů děje…

Zestátnění (krádež) továrny.