01.11.2023
A.G. - Weser pro výrobu leteckých součástí a opravy letadel v rámci svého areálu v Brémách dceřinou společnost pod názvem Weser-Flugzeugbau G.m.b.H. Bremen (zkráceně Weserflug nebo též W. F. G). Zápis do obchodního rejstříku proběhl 14.4.1934.
V Brémách výroba Ju 87. Po prvních bombardování přesun výroby i do Rabštejna. Úpravy prostor v zimě 1942-43 pro výrobu Ju 87.
Nařízený útlum výroby bitevních letounů Ju 87 znamenal pro WFG ztrátu hlavního výrobního programu. V mateřském závodě v Brémách, pod jehož vedení spadal též Rabštejn, byla produkce těchto letounů ukončena v květnu 1944, v Berlíně-Tempelhofu pokračovala až do srpna. Weserflug tak byla nucena v druhém pololetí 1944 omezit počet zaměstanců o čtvrtinu a hledat náhradní výrobní program.
Tím se stala v první řadě výroba trupů stíhaček Fw 190. V roce 1944 jich Weserflug dodala celkem 616 a od ledna do května 1945 bylo vyrobeno dalších 282 ks. WFG prováděla v menší míře také konečné montáže těchto letounů, případně i jejich opravy.
Weserflug se roku 1944 zapojila také do výrobního programu Ju 188 a Ju 388. Tato zakázka byla rozdělena mezi jednotlivé dílny a rabštejnský závod převzal výrobu křídel. Křídla obou uvedených typů letadel byla identická a skládala se ze součástek označených typovými čísly Ju 88 a Ju 188. Množství takových součástek bylo roku 2000 vybagrováno ze zasypaných náhonů v areálu rabštejnského závodu. Současně s křídly se zde vyráběly i některé další drobné součásti a m.j. i tzv. Kuto-Nase - zvláštní trubková konstrukce, která se upevňovala před křídla a příď letounu, aby mohla odstrkovat a odřezávat od kotvících lan balony, které byly vypouštěny letadlům do cesty jako překážka.
Později WFG našla uplatnění ve výrobě vrtulníků Fa 223 E, o kterých se zmíníme zvlášť.
V listopadu 1943 rozhodlo ministerstvo letectví o přestěhování školící dílny firmy Weserflug z Brém na Východ. Jako stanoviště bylo vybráno liberecké městské letiště, kde kromě dvou dílenských hal (Junkershallen) vyrostla řada baráků sloužících k ubytování zaměstnanců. Součástí areálu byl také domov Hitlerjugend sloužící k ubytování učnů. Vedením dílen byl nejprve pověřen jakýsi pan Schloss, kterého k 10.1.1944 vystřídal Ewald König, dosavadní obchodní vedoucí berlínského závodu W. F. G. Provoz školících dílen v Liberci byl zahájen 22.1.1944 „otevíracím apelem“ spojeným s přísahou učňů prvního ročníku a prohlídkou areálu pro pozvané. Přísaha „rady důvěrníků“ 31.3.1944 byla dokonce spojena s hudební a pěveckou produkcí dělníků a učňů firmy. O razanci přesunu svědčí vysoký počet zaměstnanců libereckých dílen (celkem 710) na konci roku 1943, tedy krátce po zahájení stěhování. K 30.8.1944 bylo v dílnách zaměstnáno celkem 833 osob. Pro rok 1945 je uváděno 795 zaměstnanců bez dalšího rozlišení profesí. Liberecké učňovské dílny nesloužily jen k výuce, ale podílely se také na některých výrobních programech dodávkami součástí některých typů letadel (FW 190, Ju 88, Ju 388 a další). O dalších osudech libereckých dílen není bohužel nic známo. Info.
K 8.3.1944 převzal W. F. G firmu Focke, Achgelis & Co. GmbH se sídlem v Hoykenkampu u Delmenhorstu nedaleko Brém. V případě firmy Focke, Achgelis & Co. se jednalo o malý závod (s asi 400 zaměstnanci v době převzetí), založený roku 1937.
Zima 1944/45 představovala předěl ve výrobě všech českých leteckých továren.
Na podzim 1944 v bývalých brusírnách zrcadel ve Velenicích (okres Česká Lípa) v pobočce W. F. G. výroba rychlopalných leteckých děl MK 108 ráže 30 mm evakuovaná z polského Kalische.
Koncem války v podzemní továrně firmy
2 km západně České Kamenice, krom dosavadní výroby, částečně naběhla výroba draků s veškerým příslušenstvím a konečná montáž vrtulníku
Focke-Achgelis Fa 223 E Drache. K převzetí výroby vrtulníku Fa 223 závodem v Rabštejně došlo po náletech na továrnu Weseru v Berlíně Tempelhofu, kde se původně vyráběly trupy a kde byla i finální montáž vrtulníku. Stejně tak se do Rabštejna přestěhovala i výroba ocasních ploch z
Ochsenhausenu (80 km JV od Stuttgartu).
Pohonná zařízení pro tento vrtulník byla již vyzkoušená a dodávána z pobočného závodu W. F. G. (bývalá přádelna sametu a plyše firma F. W. Botschen majitele Ferdinanda Eifflera) v Libouchci (Königswald) 12 km západně od Děčína (okres Ústí nad Labem).
V Rabštejně byly sestaveny tři kompletní vrtulníky Fa 223, s kterými byly prováděny letové zkoušky. Pomocí vrtulníku byl vyzdvihnut stroj stojící na dvoře továrny mezi budovami a ve výši přes 25 m přenesen do sousedního dvora a tam usazen. Při stavbě železničního mostu (nepochybně mostu úzkokolejky u Werku C) přenesl vrtulník nosník a držel ho nad vodou tak dlouho, dokud jeho konce nebyly na březích upevněny. Je možné, že provádění letových zkoušek souvisí s přítomností čtyř pilotů z pobočného závodu W. F. G na letišti v Aslau ve Slezsku, kteří byli v Rabštejně úředně hlášeni mezi 17. a 19.2.1945.
Nařízenou destrukci závodu před příchodem Rudé armády zabránil po dohodě s vrchním stavbyvedoucím Organisation Todt Schanzem tehdejší ředitel závodu Wilhelm Jungnick.
------ Bezpodmínečná kapitulace Německa 8.5.1945. -----
Konkrétní poznatky o výskytu vrtulníku Fa 223 na území protektorátu získalo MNO v létě roku 1945.
Dne 14.7.1945 podal zprávu na 2. oddělení Velitelství 1. oblasti škpt. Mifka z posádkového velitelství Děčín, jejíž znění bohužel není známo, ale odvolává se na ni hlášení škpt. ing. O. Lišky a škpt. ing. S. Bílka z I./6. oddělení Vojenského vědecko-technického ústavu (dále VVTÚ) v Podmoklech, předložené Velitelství letectva 19.7.1945 pod čj. 403 dův.-I-1945, o prohlídce továrny Weser Flugzeugfabrik G. m. b. H. v Rabštejně u České Kamenice, provedené snad na základě zprávy škpt. Mifky 18.7.1945.
„Dodatkem ke zprávě škpt. Mlíky na vel. 1. oblasti 2. odděl., čj. 54 ze dne 14./VII. t. r. v Děčíně. Při prohlídce letecké továrny fy. Eifler v Libouchci u Podmokel (bývalá přádelna sametu a plyše, Libouchec čp. 257. Pro výrobu hnacího ústrojí Fa 223 tam bylo zabráno 7700 m2), která byla provedena dne 18. t. m. zástupci VVTÚ, I./6.odděl. v Podmoklech bylo zjištěno. Továrna byla zařízena pro výrobu hydraulických zdviháků podvozků letadel a od roku 1943 také pro výrobu helikoptér. Továrna byla odbočkou fy. Weser Flugzeugfabrik v Rabstejnu u České Kamenice. Je velmi dobře vybavena obráběcím parkem jak normálním, tak i specielním /stroje jsou z 60 % nové, celkem asi 250 různých obráběcích strojů/; počet zaměstnanců byl za války asi 450, nyní asi 30. Z technického personálu zbyly celkem 4 osoby a to: - provoz. inž. Josef Janda, rakouský příslušník / rodiče Češi/, který je prozatímním správcem, - Josef Tampe, provoz, asistent, - Rudolf Thiele, prokurista, - Emil Mikenda, pom. dělník a tlumočník. Továrna začala senovou výrobu poháněcího ústrojí pro helikoptéru typu Fa-223E. S letadlem byly vykonány četné několikahodinové lety, jež jsou zaznamenány v palubním sešitě letů, zajištěném u VVTÚ, I./6.odděl. Helikoptéra je hnaná dvěma vrtulemi o3 lopatkách průměru 12 m, otáčení vrtulí se děje v horizontální poloze. Lopatky vrtulí se automaticky natáčí kolem vlastních os až o 45 st. vázaně na rychlost poháněcího motoru. V případě poruchy motoru natáčí se lopatky vrtulí samočinně do polohy kluzného letu, čímž se zabrání zřícení letadla. Vzdálenost os obou vrtulí je 12,5 m, celková délka letadla 12,25 m. Poháněcí motor je typu BMW-301 (podle čs. zdrojů z pozdější doby byl správný typ motoru Bramo 323, výrobek firmy BMW ), hvězdicový vzduchem chlazený o výkonu 1000 ks při rychlosti 2500 ot/min. Vrtule je poháněna od motoru přes převodovou skříň pomocí dlouhých kardanových hřídelů. Cestovní horizontální rychlost asi 160 km za hod., max. vertikální rychlost asi 5 m za sek. Helikoptéra byla určena pro vyhledávání ponorek, pro pozorováni; pro zachraňování tonoucích, pro kolmé přistávání v nepřístupném terénu a pro školení Poblíž továrny je současně zkoušecí stanice pro tato poháněcí zařízení. Veškeré výkresy dle sdělení p. Jandy jsou v originále k disposici a budou odvezeny na pos. velitelství v Děčíně. Žádáme, aby MNO rozhodlo, co má býti učiněno s rozpracovaným materiálem, případně aby vyslalo své letecké odborníky k prohlídce. Příslušné další informace podá VVTÚ, I./6.odděl., tč. v Podmoklech u fy Schmidding. Příležitostně bude prohlédnuta i mateřská továrna v Rabsteině u České Kamenice, o níž bude podána zvlášť zpráva.“
Zároveň téhož dne předložil náčelník štábu 1. oblasti plk. gšt. František Havel na II. oddělení Hlavního štábu MNO tuto informaci pod čj. 1106/Taj.zprav.45 ve věci „Letoun Fa-223-zajištění plánů a záložních součástek“: „Firma „ Weser“, spol. s r. o. pro stavbu letadel v Rabštejně u České Kamenice a její pobočný závod nesoucí krycí jméno „ Eifler“ v Libouchci / něm. Königswald - 12 km z. Podmokel/ vyráběly motory k novému letounu Fa-223 /Focke nebo Fokker? Achgelis typ 223/. Podle dosud neověřené zprávy mateřská továrna Weser“ v Rabštejně měla v budoucnu vyráběti i draky k těmto novým letounům. Z celkově vyrobených tří prototypů těchto letadel nebylo žádné zajištěno, neboť krátce před příchodem RA všechny tyto letouny odletěly. Jedno prý odletělo do Rakouska. Byly však zajištěny prováděcí plány součástek motoru tohoto letadla, jakož i náhradní motorové součástky u firmy „Eifler“ v Libouchci. Kromě toho ve skladu této továrny v Lidovém domě v Tysé u Libouchce (hostinec Volkshalle v Tisé, cca 4 km severně od Libouchce) bylo zajištěno: - 38 kusů hotových motorů BMW 323, - 300 kusů startovacích motorků, - 4.000 kusů kuličkových ložisek a množství záložních součástek. Jako prozatímní správce skladu v Libouchci byl ponechán býv. vedoucí firmy „Eifler“ Josef Janda, bytem v Libouchci čp. 303. Sklad v Tysé je uzavřen a odpověden za něj je býv. asistent vedoucího závodu fy „ Eifler“ Němec Josef Tampe, bytem v Bínově u Podmokel čp. 10. Oba jsou k disposici pro poskytnutí podrobných techn. informací o letounu Fa-223. Kromě toho Janda se nabídl, že opatří též důležitá technická data o letounech typu Me-109, Fw-190, MK-103 a 108. Jelikož jde zde o nový druh letounu pravděpodobně vrtulníkového, navrhuji vyslání odborné technické komise do uvedených továren, resp. továrních skladišť. Komise by se též zúčastnil letecký důst 2. odděl. vel. 1. oblasti.“
Zpráva doručená zřejmě téhož dne velmi zaujala příslušné odborné orgány MNO, neboť ještě 19.7.1945 byla zpravodajskými složkami MNO vypracována informace o Fa 223: „Konstrukce této helikoptéry opírá se o dřívější práce a konstrukce prof. Fockeho. Dřívější jeho konstrukce byly značně menši i nicméně měly dobré jméno. Např. let helikoptery tohoto typu v sportovním paláci v Berlíně, který vykonala Hana Reitsch. V roce 1943 byla fa Focke-Achgelis přejata továrnou Weser která až do té doby stavěla v licenci různé zavedené německé letouny /hlavně pro fy Junkers, Messerschmitt a Focke-Wulf. Tato firma pak s plným vypětím sil snažila se vykonstruovat helikopteru větší a výkonnější. Na podkladě předběžných zkoušek a prací objednáno RLM 600 kusů těchto větších helikopter označených 8-223. Následkem vojenské situace Německa byla tato serie zmenšena na polovinu, z toho 30 kusů mělo být vyráběno jako pokusná serie a 270 jako obyčejná serie. Pokusná serie měla být dostavěna v červnu 1945. Výroba celků byla takto plánována: - trupy Rabštejn a Berlín - přední nástavec trupu Rabštejn a Berlín - ocasní plochy Ochsenhausen u Stuffgartu, později Rabštejn - motorový nástavec Libouchce u Podmokel / a kozlík pro vrtule něm. Königswald - montáže Rabštejn a Berlín. V důsledku rušivých náletů na Berlín byla celá výroba přenesena do Rabštějna, mimo části související s motorem a náhonem vrtulí; která zůstala v Libouchci. Evakuace Ochsenhausenu se zavčas nezdařila, takže v Libouchci jest pouze 36 motorů, další prý byly sice odeslány, ale nedošly.“ Součástí informace byl také technický popis konstrukce, od něhož na tomto místě upouštíme.
Krátce poté 24.7.1945 uskutečnila komise I./6.odděl. VVTÚ ve složení škpt. Ing. O. Liška a škpt. Ing. S. Bílek avizovanou prohlídku továrny v Rabštejně, o níž podala zprávu na Velitelství letectva 26.7.1945 pod čj. 407 dův.-I-1945: - „Dodatkem k našemu čj. 403 dův-I-1945 ze dne 19. června 1945. Dne 24./VII. 1945 provedena prohlídka továrny Weser Flugzeugfabrik v Rabštejnu u Č. Kamenice, ke které patřila fa. Eichler v Libouchci. - Zástupci I./6.odd. VVTÚ v Podmoklech. - Národním správcem továrny je p. ing. Mazač. - Z bývalých vedoucích firmy zůstal v továrně: - dipl. Ing. Roman Oskar, techn. ředitel, - Jungmil Willy, ředitel, - Sieber Theodor; prokurista. Výkresy v továrně nejsou, jsou uloženy v továrně v Libouchci. V továrně byly vyráběny draky pro helikoptéry s veškerým příslušenstvím a prováděna montáž. Pohonná zařízení byla dodávána již vyzkoušena z Libouchce. Smontovány byly 3 kompletní aparáty, s kterými byly prováděny zkoušky. Po zkouškách přelétnuty na německé území, těsně před převratem. V továrně jest zásoba potřebného specielního materiálu n. př konické roury švédského původu, jednotlivé součásti rozpracované, tak, že bylo by možno postavit cca 30 kompletních draků. 38 motorů BMW je uloženo v Libouchci. Dle sdělení řed. Jungnika má býti na území Č.S.R. cca 100 dalších motorů. Nejnutnější odborné síly pro pokračování v práci byly by v továrně zajištěny. Navrhujeme, aby 1-2 aparáty byly kompletně vyrobeny, aby mohly býti voj. správě předvedeny. Pro více helikoptér nebude dostatek poháněcího převodového ústrojí.“ Jungmil Willy“ uvedený ve zprávě byl zřejmě ve skutečnosti Wilhelm Jungnick, obchodní ředitel Weser Flugzeugfabrik G. M. b. H. Kamenice.
Závěr zprávy a doporučení komise byly posouzeny odborníky MNO. Ke zprávě o prohlídce továrny Weser je s datací 30.7.1945 dopsáno rukou toto stanovisko: „V našej armáde je helikoptéra z hladiska praktického nepoužitelná. Vyrobené typy mohly by sa použiť k účelom propagačným a výzkumným. Nové vyrábatť sa nedoporučuje.“ Podpis i služební zařazení dotyčného jsou bohužel špatně čitelné, snad jde o mjr. Františka Doležala. Z dnešního pohledu mu snadno lze vyčítat nedostatek prozíravosti, v podstatě však bylo jeho stanovisko respektováno a MNO vyzvalo továrnu k předložení cenové nabídky na kompletaci či dokončení dvou strojů. Národní správce Weser Flugzeugfabrik spol. s r.o. Ing. Jan Mazač tuto nabídku předložil v létě 1945. Nabídková cena činila 3,5 milionu Kčs, termín dodání do 8 až 10 měsíců. Montáž se předpokládala v Kamenici pod odborným dohledem Letovu a VLÚ.
MNO na nabídku reagovalo předložením objednávky čj. 3093dův. IIl/4. odděl. 1945. Počátkem října však byla objednávka pozastavena, čehož důvodem byly různé problémy například se zajištěním mírového výrobního programu a zaměstnáváním velkého počtu Němců proti Čechům, padlo i podezření z protistátní činnosti ze strany německých zaměstnanců. Do továrny byla vyslána revizní komise a v podstatě byl nad ní zaveden vojenský dohled. Montáž vrtulníků byla poté zahájena až 19.12.1945, ale již v březnu 1946 bylo rozhodnuto o likvidaci Weser Flugzeugfabrik spol. s r.o. a převedení majetku do správy Fondu národního majetku.
Veškerý materiál pro plnění objednávky MNO na dokončení dvou Fa 223 poté převzala pražská Avia a. s. Letňany a novou objednávku čj. 2069 dův. IIIl/7.odd. jí MNO zaslalo 20.8.1946 s termínem dodání 20.5. a 20.8.1947 a cenou 4 881 250 Kčs.
Továrna fy Weser v Rabštejně, jakožto ryze německý zbrojní závod spadala pod sovětskou trofejní službu, která mohla vznést nárok na strojní zařízení, materiál apod. V analogii s jinými zbrojními podniky nemuselo dojít k převzetí strojů Weseru Rudou armádou bezprostředně po osvobození, ale až později, jako u jiných zbrojních závodů. Možné trofejní požadavky sovětského svazu tedy mohly znamenat pro závod fy Weser v Rabštejně definitivní konec. V roce 1947 byl Weser, resp. co zbylo, likvidován podniky LET Rudý Letov, ČKD-Praga i Čs. zbrojovka Brno, montované haly údajně odvezl podnik Karosa Vysoké Mýto.
Avia, továrna na letadla, Čakovice u Prahy v letech 1946-48 zrekonstruovala dva vrtulníky Focke Achgelis Fa 223 E Drache.
Odkazy: Nepravidelný magazín Krasová deprese, přetištěno v L+K 15-16/2000, Obec Janská,
Miroslav Irra, RLHS České Budějovice, Hobby Historie 8/2011