Proudové letouny od JG 7 v Česku

14.04.2026

MAPA letišť s provozem proudových letounů Me 262.

Únor 1945 Video - ilustrační provoz Me 262 A-1a, WNr. 111002, Major Theodor Weißenberger, velitel Kommodore JG 7, letiště Brandenburg-Briest. Letecký petrolej J2 nebo K1 (LRX).

V únoru 1945 obdržela JG 7 42 Me 262, v březnu dalších 89. Navíc bylo do konce března staženo 8 Me 262 od různých, i nebojových, útvarů.

Pražská Ruzyně figurovala v úvahách Luftwaffe jako vhodná operační základna proudových stíhačů. V seznamu 25 letišť vhodných právě pro proudové stroje z 25.3.1945 je jako jediná z českého prostoru zmiňována právě Praha-Ruzyně (zřejmě především pro její betonovou vzletovou dráhu, což byl ideální předpoklad působení Me 262). Dokument popisoval zamýšlené posilování lehkého a středního flaku, zaměření protiletadlové obrany (přednostně na vzletové dráhy, pak na ostatní zařízení), atd. Výsledky měly být hlášeny do 15.4.1945 na Luftwaffenkommando West. Na konci března a začátku dubna se posilování protiletadlové obrany vybraných základen stalo důležitým úkolem.

----------

31.3.1945 JG 7 disponovala 79 Me 262, z toho 58 operačními.

----------

1.4.1945

----------

Jednou z prvních zmínek o pražské prostoru v materiálech IX. (J) Fliegerkorps je hlášení 9. Flieger-Division (J) k IX. (J) Fliegerkorps z 6.4.1945, ve kterém se uvádí, že vzhledem k pozemní situaci nebylo dosud možné provést přesun leteckého paliva do oblasti Prahy. Z toho vyplývá, že v tuto dobu už plány nebo úvahy o přesunu proudových jednotek ze severu musely existovat a prostor se měl připravit na jejich přílet. Podle dokumentů z pozdější doby usuzujeme, že záměr velení Luftwaffe byl přemístit útvary pod velením IX. (J) Fliegerkorps do jižního Německa a Rakouska do okolí Lechfeldu, Platllingu a Mnichova. Dočasně se počítalo s umístěním jejich částí do okolí Prahy, ale finálně se měly soustředit dále na jih.

----------

8.4.1945 vydal IX. (J) Fliegerkorps rozkaz svým operačním útvarům o přemístění na nové základny. I./JG 7 měla přeletět do Lechfeldu, III./JG 7 do Mnichova a I./KG (J) 54 do Fürstenfeldbrucku. Přílet měl být okamžitě nahlášen na IX. (J) Fliegerkorps. Jednalo se o záměr, jednotky operovaly v tuto dobu z jiných základen (I./JG 7 v Brandenburgu, Burgu, Oranienburgu; III./JG 7 v Parchimu, Oranienburgu, Larzu, Brandenburgu a I./KG (J) 54 v Zerbstu) a nakonec se na zmíněná místa nedostaly. Nicméně rozhodnutí o přesunu na jih je z této zprávy zřejmé.

----------

9.4.1945 provedla americká 8th USAAF z Velké Británie útoky na letiště v jižním Německu - Fürstenfeldbruck, Oberpfaffenhofen, Neuburg, München-Riem, Lechfeld, Leipheim, Memmingen, Landsberg.

----------

10.4.1945 provedla americká 8th USAAF z Velké Británie útoky na letiště na severu - Brandenburg-Briest, Rechlin-Lärz, Oranienburg, Neuruppin, Burg, Parchim a to tak úspěšně, že základny byly pro další operační činnost nevyhovující. Severoněmecká letiště byla také ohrožena očekávaným útokem na Berlín a bylo tedy nutné přesunout cenné jednotky do bezpečnějších oblastí.

Do konce března 1945 KG 51 přijala celkem 342 kusů Me 262 z čehož v roce 1945 to bylo ….. v lednu, 42 v únoru a dalších 74 v březnu. Během března a hlavně dubna 1945 musela své stroje postupně odevzdávat jiným jednotkám. Především k JG 7 a KG (J) 54, s cílem udržet zmíněné útvary plně operační. Část letecké techniky odevzdávali piloti už 2.4.1945 do Obertraublingu k JG 7, další letouny odešly do 10.4.1945. Za první tři měsíce roku 1945 tedy přibylo do jednotky celkem 140 Me 262 z výroby nebo oprav. Důležitým faktem je, že KG 51 do této doby neobdržela žádný Me 262 z jiné operační jednotky. Naopak, zřejmě ještě v březnu 1945 začaly být letouny z KG 51 odesílány k jiným jednotkám. Masivnější odsun pak proběhl zejména mezi 31.3.-10.4.1945, kdy se operační síla KG 51 z původních 79 strojů snížila na pouhých 20! Důvod spočíval ve vojenské situaci, kdy byly přednostně posilovány stíhací útvary bojující v okolí Berlína, tzn. JG 7 a KG (J) 54. Mezi zmíněnými daty tak KG 51 odevzdala 15 Me 262 k JG 7 a plných 29 pak ke KG (J) 54! O zbytek přišla vlivem bojových ztrát, protože byla stále plně operační.

Do 10.4.1945 k nim přibylo dalších 15 strojů z KG 51, 11 kusů z NAGr. 1 a 6 a KdE dodal dalších 6 Me 262. K tomuto datu tak mohla JG 7 vykazovat ve stavu celkem 107 Me 262, z toho 78 operačních.To svědčí o záměru udržet JG 7 v operačním stavu za každou cenu. Téměř všechny tyto stroje se nakonec také dostaly do Česka.

----------

11.4.1945 IX. (J) Fliegerkorps vydal rozkaz své 1. Jagddivision (s informací pro 7. Jagddivision (pod Luftwaffenkommando West) a 8. Jagddivision (pod Luftflotte 4)). Měly se vyhledával náhradní letiště a alternativní přistávací plochy pro proudová letadla, včetně možného použití dálnic a návrhy měly vzejít právě od 1., 7. a 8. Jagddivision.

Mnohem důležitější je však depeše IX. (J) Fliegerkorps k 1. Jagddivision (opět s informací k 7. Jagddivision a 8. Jagddivision) z 20.30 hod. V ní se praví, že: „…rozkaz o přesunu proudových jednotek do Prahy, Alt Lönnewitz a Brandisu se očekává v nejbližší době…“. Po jeho obdržení přeletí „I Staffeln“ na tato letiště a „II Staffeln“ dále na jih. „Dále na jih“ jsou míněny základny v jižním Německu a Rakousku. Co přesně znamená výraz „I Staffeln“ a „II Staffeln“ není jasné. Z textu jasně vyplývá záměr rozdělit síly jednotek a jejich část umístit do pražského prostoru. Tím se plán přesunu na jih pozměnil a proudové útvary IX. (J) Fliegerkorps se měly objevit v Česku.

Rozkaz o přesunu na nová letiště obdržela JG 7 už 8.4.1945, i když byla cílová letiště následně změněna. Přesun přes Prahu do Deggendorfu, zahájily 11.4.1945 pozemní části 2./JG 7 z Burgu a 10.,11./JG 7 z Parchimu. Předpokládáme, že také I./KG J) 54 obdržela v tomto čase podobný rozkaz a ve stejný den proto přistály v Praze-Ruzyni její první Me 262A. Ze Zerbstu přes Alt Lönnewitz přiletěl na Me 262 „<<“ (tzn. na stroji velitele I. Gruppe Hptm. Hanse Bassnera) i Ob.Fhr. Günther Eilhardt a letouny této jednotky tak byly první, které dorazily do Česka.

Někteří piloti JG 7 se do Prahy nikdy nedostali a síly jednotky tak už do konce války zůstaly rozděleny. Jako příklad nám můžou posloužit záznamy Ofw. Lennartze ze III./JG 7, který od 11. do 25.4.1945 postupně přelétával z jednoho letiště na druhé – Alt Lönnewitz (10.4.) – Brandis (11.4.) – Alt Lönnewitz (12.4.) – Brandis (13.4.) – Alt Lönnewitz (13.4.) – Plattling (14.4.) – Fürstenfeldbruck (24.4.) – Mühldorf (25.4.).

11.4.1945 z Brandenburg-Briest do Žatce přiletěl Stab/JG 7 s pěti Me 262. Velitel Kommodor Major Theodor Weißenberger.

----------

12.4.1945 IX. (J) Fliegerkorps vydal podrobnější instrukce k přesunu, kdy instruoval své jednotky o povinnosti vzít si s sebou i náhradní díly. Ty si útvary měly obstarat ve skladech Luftwaffe v Kyritz a Oranienburgu, ve výrobních závodech v Köthenu (motory) a Muldensteinu a také v opravnách. Bylo jasné, že přesun leteckých částí bude mnohem rychlejší než pozemního personálu a vzhledem k situaci na frontách nebude přejezd do jižního prostoru snadnou záležitostí. Operační části jednotek se tak musely postarat samy o sebe.

12.4.1945 do Prahy-Ruzyně přiletěl:

z Brandenburg-Briest přes Alt Lönnewitz přiletěl Stab I./JG 7, z Parchimu přiletěl Stab III./JG 7, z Alt-Lönnewitz přiletěla 9./JG 7, z Brandis přiletěla 10./ JG 7, z Alt-Lönnewitz přiletěla 11./JG 7.

Me 262 A-1a "žlutá 7 +" Ofw. Hermann Buchner - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (20.7.1944, jeden z 7 313) od 9. JG 7 . (V roce 1944 sloužil v Prostějově.)

Celý přesun neprobíhal najednou a letouny přelétávaly v malých skupinách, jak jen to bylo možné.

----------

Počasí nepřálo přeletům ze severního Německa.

----------

14.4.1945 hlásila JG 7, že je připraveno k přeletu do Prahy (dalších?) 22 Me 262. Z toho je patrné, že vše probíhalo postupně.

----------

15.4.1945 Staffelkapitän 11./JG 7 Lt. Erwin Stahlberg zahynul při nehodě nákladního automobilu na cestě z Feldflugplatz Plotting do Prahy-Ruzyně. Zdroj.

----------

Na Ruzyni 197 letadel, z toho minimálně 61 kusů Me 262.

16.4.1945 XIX.TAC, 9th USAAF, podporující postup Pattonovy 3. armády, vyslalo do prostoru vymezeného Prahou, Plzní a Mariánskými Lázněmi (uváděno Marienberg) stíhací bombardéry 368tg FG. Tři desítky nasazených P-47 Thunderbolt uskutečnily během dne 3 průzkumné mise, jejich činnost souvisí s dvaceti útoky na vlaky, vozidla a koňské povozy, které se odehrály na Kladensku, Rakovnicku a Lounsku. Během druhé denní mise vyměnilo 12 Thunderboltů 397th FS obvyklé koňské povozy za útok na nepřátelské letiště v prostoru L-6689, patrně Letňany, kde zničili 5 a poškodili 6 letadel Ju 52 a Ju 88. Při odletu se setkali se skupinou 12 Me 262 a v následném souboji měli Lt. Vernon O. Fein a Lt. Hanry A. Yandel dva z nich sestřelit.

Přiletělo dvanáct amerických P-47 Thunderbolt nad Ruzyni, odkud právě startovalo dvanáct Me 262. Dvě turbíny byly sestřeleny. Pilot Lt. Hanry A. Yandel sestřelil nad Řeporyjemi (okres Hlavní město Praha) Me 262. Letoun dopadl u čp. 498, rozbořil plot se zdivem a požárem zničena střecha. Uffz. Harald König od 1./JG 7 se zachránil pomocí padáku. Letecká badatelna.

Z neznámých důvodů útoky minuly nejdůležitější pražskou základnu v Ruzyni. Fonogram služby CPO dokonce výslovně zmiňuje, že Ruzyně napadena nebyla, ale pouze zde došlo k havárii letadla.

----------

17.4.1945 do Prahy-Ruzyně přiletěl: z Brandis přiletěla 1./JG 7, z Brandis přiletěla 2./JG 7, z Brandis a Alt-Lönnewitz přiletěla 3./JG 7. V kolik hodin?

17.4.1945 primárním cílem bombardérů 8th USAAF z Velké Británie byla železniční zařízení v Drážďanech, na která se mělo zaměřit celé uskupení 450 strojů 1st Air Division posílené ještě o dvě stovky bombardérů 3rd Air Division, dohromady 19 BG. Menší svazy měly napadnout cíle v Čechách, nádraží v Ústí nad Labem bylo cílem pro samostatný 13th BW, nádraží Roudnice nad Labem a blízké sklady paliva v Hněvicích měl zničit 93rd BW. Plány operace významně narušilo nepříznivé počasí, které jednak bylo příčinou navigačních omylů, jednak oblačnost nad cílovou oblastí donutila řadu jednotek k opakování náletu, proto se bombardování Drážďan protáhlo od 13.47 do 15.12 hodin. Vše se dělo pod intenzívní palbou protiletadlových děl z oblasti severočeského Mostu i samotných Drážďan, která způsobila ztrátu 4 bombardérů, další dva stroje se zřítily po vzájemné strážce.

Do nepřehledné situace v prostoru Drážďan zasáhlo několik desítek Me 262. Letci z formace 38 bombardérů 401st BG na čele svazu zahlédli patrně první, připravující se německé proudové stíhače.

Následující formace 33 strojů 398th BG již čelila jejich útoku, kterým byly vážně poškozeny tři bombardéry.

Jen 3 minuty před odhozením bomb v 13.50 hod. zpozorovali skupinu 6-7 Me 262 také letci 91st BG.

Další Me 262 zaútočily na horní 323rd BS. Zasaženým strojem byl B-17 S/N: 44-83263 "Ragan´s Raiders", střelec spodní věže S/Sgt. Donald W. Pubentz zahynul.

Dalším vážně poškozeným strojem byl vedoucí stroj 401st BS "Blood n´- Guts" B-17 S/N: 44-8324 zasažený do zadního střeliště.

Několikavteřinové střetnutí Me 262 s formací 91st BG rychle ukončily doprovodné Mustangy, které již nedovolily opakování útoku. Formaci spodní 324th BS však opustil vážně poškozený B-17 S/N: 44-6568 "Skunk Face III", následně se zřítil východně od Drážďan, 8 členů posádky včetně velitele 1./Lt. Harry V. Campa zahynulo, zachránil se pouze zadní střelec.

Druhou a poslední obětí německých proudových stíhačů se stal B-17 S/N: 43-38085 od 366th BS, 305th BG. Hptm. Georg-Peter Edera z II./JG 7 se během útoku srazil s americkým bombardérem, Hptm. Eder se zachránil pomocí padáku a nárokoval svoje 78. vzdušné vítězství. Osud posádky osmi mužů z 43-38085 zůstal neznámý a rok po tragédii dne 18.4.1946 byly prohlášeni za mrtvé. Místo havárie se podařilo identifikovat až v roce 1999 na jižním okraji Drážďan.

Patrně jako poslední se s Me 262 setkala 303rd BG. V pořadí jednotek 1st AD nalétávala na cíl jako devátá. Hustá oblačnost ale způsobila, že zaměřit a přesně odhodit bomby provedla jen spodní 358th BS. Celá formace proto musela otočit a pokus opakovat. V ten okamžik podle Sgt. Richarda Bowlera, navigátora B-17 S/N: 43-37597 "Earthquake McGoon" (letoun se před dokončením obratu stal obětí flaku a zřítil se u Libkovic na Mostecku) zaútočily tři Me 262 bez viditelných účinků na spodní 358th BS.

III./JG 7 Staffelkapitän ?./JG 7 Olt. Fritz R. G. Müller - 17.4.1945 sestřelil B-17 u české Elbschleife W. Prag(?). Odkud vzlétl?

Významnějším úspěchům německých stíhačů zabránily doprovodné Mustangy, 67th FW vyslal k přímé ochraně bombardérů 1st AD celkem 257 resp. 230 stíhačů.

První se s Me 262 utkali v 14.00 hod. letci 20th FG, když 1./Lt. Robert M. Scott jeden poškodil jižně od Drážďan. Ve stejném prostoru o půlhodinu později poškodil další F/O Jerome Rosenblum. Ve 14.00 hod. se do odrážení nepřátelských útoků zapojila také 364th FG, jejích 17 Mustangů od 383rd FS se v 6 000 m utkalo s Me 262 útočící na bombardéry. Ve stíhání unikajících Me 262 pokračovali na jih a v prostoru mezi Drážďany a Prahou pokračoval boj s 7 Me 262, v 14.25 hod. 1./Lt. Sterling J. Price poškodil jeden Me 262.

Při přiblížení k letišti u Prahy bylo spatřeno dalších 5-6 Me 262, ale pokus o útok na letiště přerušila intenzivní střelba flaku, který také v 14.35 hod. poškodil jeden z Mustangů. Zasažený stroj P-51 S/N: 44-72358 "N2-P" od 383rd FS, 364th FG se zřítil na železniční vlečku do Tuchlovické šachty (okres Kladno). 1./Lt. Duane O. Hague se zachránil pomocí padáku, nezraněného letce zadrželi protektorátní četníci nedaleko v polích u Kamenných Žehrovic. Ostatní Mustangy poškozený stroj zapálily. Letecká badatelna.

V další činnosti pokračovaly Mustangy 383rd FS rozděleni do jednotlivých flightů, v 14.30 hod. pětičlenný flight od 383rd FS střetl ve výšce 4 000-3 000 m nad Prahou s osamělým Me 262.

V 14.27 hod. Capt. Roy W. Orndorff od 383rd FS, 364th FG sestřelil Me 262 A-1a "bílá 1" od I./KG (J) 54 u Litně (okres Beroun). Fw. Willi Schaffer se zachránil pomocí padáku. Němci ze sladovny po něm začali střílet z kulometu. Letecká badatelna.

Krátce po přerušení útoku na pražské letiště Ruzyně další část 383rd FS, 364th FG v 15.00 hod. napadla 4 Me 262 na letišti identifikované jako Falkenst (Žatec), Capt. George O. Warner zničil 2 Me 262 a 1 poškodil, další zničil 1./Lt. William F. Kissel.

Na letiště v Plzni zaútočily zbývající 2 flighty 383rd FS, 364th FG, ale rovněž musely ustoupit silné palbě flaku. Ještě předtím v 14.45 hod. ale stačil velitel formace Capt. Walter L. Goff sestřelit Me 262 A-1a od 1./JG 7, který dopadl mezi domy plzeňské čtvrti Bory jen necelý půl kilometr od prahu dráhy zdejšího letiště Skvrňany. Oblt. Hans Grünberg se zachránil pomocí padáku a nezraněn dopadl nedaleko k železniční trati na Klatovy.

V 15 hod. 1./ Lt John C. Campbell Jr. na P-51D od 503rd FS, 339th FG sestřelil Me 262 A-1a od ? u Šťáhlavic (okres Plzeň-město). Fw. Fritz Namyslach zahynul. Letecká badatelna.

Mezi třemi nároky velitele Lt.Col. John W. Lowella od 384th FS, 364th FG se objevuje také jeden Me 262. Není zřejmé, zda Lt.Col. Lowell uvedený Me 262 zničil na letišti v Chebu nebo Žatci.

Významně se zapojily do bojů s Me 262 nad Čechami stíhací letci přidělení k části 3rd AD, k doprovodu 93rd BW nad Ústí nad Labem byla určeno 64 Mustangů 357th FG. V prostoru mezi Initial Point (východně od Žatce) a cílem se k svazu v 14.45 hodin přiblížilo až 6 strojů Me 262, dva samostatně a další ve čtyřčlenné skupině. Jejich pronásledování letci 357th FG nebylo úspěšné.

Pouze Lt. Col. Jack W. Hayes Jr. od 363rd FS, 357th FG v 14.55 hod. blízko Mostu sestřelil Me 262 WNr. 111567 od I./JG 7 který se zřítil nedaleko Dubí u Teplic. Pilot Horst Wälsche zahynul. Letecká badatelna.

V 14.55 hod. F/O James A. Steiger od 364th FS, 357th FG sestřelil Me 262 od I./JG 7 u obce Radonice (okres Praha-východ). Uffz. Fick zahynul.

Po úspěšné ochraně bombardérů bylo dalším cílem letiště v Praze-Ruzyni. Útok provedly celkem 4 flighty, po dvou od 364th FS a 362nd FS. Podařilo se zničit celkem 6 letadel, z toho Lt. John Duncan a F/O Anton Schoepke zapálili
v jihozápadním rohu dva Me 262.

Cenou za nevýrazný úspěch byla ztráta hned 3 letadel.

Ruzyňský flak sestřelil P-51D S/N: 44-14648 "C5-D" "Princess Pat" od 364th FS, 357th FG. 2nd Lt. Robert W. Muller nouzově přistál na hrázi Litovického rybníka u města Hostivice (okres Praha-západ). Letecká badatelna.

Ruzyňský flak sestřelil P-51D S/N 44-13783 "C5-M" "Roving Rhoda/4 Bolts" od 364th FS, 357th FG. 1/Lt Irving E. Snedeker nouzově přistál u města Rudná (okres Praha-západ). Letecká badatelna.

Ruzyňský flak sestřelil P-51 S/N 44-14900 "C5-B" "Nellie Jean" od 364th FS, 357th FG. 1./Lt. James C. Monahan přistál u města Jesenice (okres Praha-západ). Letecká badatelna.

Ruzyňský flak poškodil P-51 S/N 44-64073 dokázal ještě F/O Anton Schoepke doletět zpět na základnu.

Společně s bombardéry 3rd AD se do Čech dostalo také 55 Mustangů od 339th FG, jejich hlavním úkolem byly útoky na nepřátelská letiště v oblasti mezi Plzní a rakouským Lincem. Jedním z náhodných cílů byly Klatovy, v 15.30 hod. na plochu zaútočila dvojice Mustangů z Blue Flight 503rd FS. Po dvou útocích spatřil 1./Lt. Robert J. Frich jeden Me 262 na dráze. Ovšem nad správností lokalizace cíle zůstávají pochybnosti. Celkově letci 503rd FS nárokovali 5 na zemi zničených letadel. Cpt. Raymond F. Reuter a 1st Lt William R. Preddy poté se v prostoru Prahy oba letci oddělili od své skupiny a po chvíli rádiem oznámili pronásledování dvou Me 262 směrem na jih, naposledy se ozvali v 14.45 hodin. Nad letištěm v Českých Budějovicích byli sestřeleni flakem. Letecká badatelna. Letecká badatelna.

Na Klatovy, zde patrně správně identifikované, zopakovala po předchozím dni útok 504th FS a zničila 8 dalších letadel. Ostatní útoky již provedla nad Bavorskem. Konečně 505th FS nad Čechy zřejmě nezasáhla. Celkově nárokovali letci od 339th FG na letištích v jihozápadních Čechách, Rakousku a Bavorsku 67 zničených a 9 poškozených letadel nepřítele.

Konečně doprovod bombardérů 4th BW a 45th BW, zbývajících částí 3rd AD kooperující společně s celou 1st AD při útoku na Drážďany, zajistila 78th FG, její 84th FS napadla neidentifikované letiště severně od města a do Čech nezasáhla.

Obě zbývající 83rd FS a 82nd FS, 78th FG se před 15 hodinou objevily nad Prahou, nejdříve Lt. Anthony A. Palopoli od 83rd FS zničil jeden Me 262 na letišti Čakovice, vzápětí velitel 82nd FS Maj. Richard A. Hewitt v čele svého flight narazil na dva Me 262. Po dlouhém pronásledování zamířily Me 262 k letišti s jedinou dráhou, americkými letci (patrně opět mylně) ztotožněné s Kralupy n/Vltavou. Když druhý z obou Me 262 byl těsně před přistáním, Maj. Hewitt zaútočil, střelbou zasažený stroj se zřítil do stromů na kraji dráhy. Mezitím vedoucí z obou Me 262 již přistál a pojížděl na konci dráhy, když jej rovněž zasáhla a zapálila střelba velitele 82nd FS. Z nároků Maj. Hewitta byl uznán pouze Me 262 zničený na zemi.

P-51D S/N 44-72367 "MX-C" od 82nd FS, 78th FG po střetu se zemí během náletu nouzově přistál přímo na ploše. 1/Lt Allen A. Rosenblum zajat. Letecká badatelna.

Patrně pro technickou závadu musel stroj 44-72357 opustit na padáku 2./Lt. Alvin R. Rosenburg. Nezraněn přistál v blízkosti saské obce Adorf. Hypoteticky lze uvažovat, že letci 78th FG omylem zaměnili geografickou situaci Kralup n/Vltavou a Čakovic za rozestavěné letiště Žatec a nouzovou plochu u Postoloprt.

Stranou rozsáhlého útoku na Dráždany byl bombardéry B-24 Liberátor z 2nd AD proveden nálet na železniční zařízení v Karlových Varech, Sokolově, Kladně a Berouně. Nárokovaný sestřel jednoho Me 262 palubními střelci bombardérů je jediným dokladem setkání s německými stíhači.

Doprovodní stíhači od 65th FW po 15 hodině rovněž zasáhli nad západní Čechy, většina potenciálních cílů však již hořela nebo byla zničena jejich předchůdci. Nad Beroun doprovodili bombardéry letci na Thunderboltech od 56th FG. Svaz bombardérů nad Sokolov doprovázelo 50 Mustangů 479th FG, v prostoru Karlových Varů bombardéry opustily a následně zaútočily na České Budějovice a Klatovy, poté se přesunuly nad Německo. Totožný úkol plnilo 52 Mustangů 355th FG, které pro změnu provedly útok na letiště v Chebu a Plzni, kde poškodily 3 stroje Me 262.

Konečně 4th FG a 361st FG operaci bombardérů nepřímo podpořila hlídkováním nad česko-bavorským pomezím. Již v 12.42 hodin dorazili do určeného bojového prostoru letci 4th FG a směřovali k Praze, zde bez úspěchu pronásledovali jeden Me 262. Poté zaútočili na letiště v Plzni, kde se podařilo poškodit 4 nepřátelská letadla. Obránci letiště byl ale zasažen Mustang 44-14387, jeho pilot 1./Lt. Robert O. Davis po několika minutách letu severně od Mariánských Lázní musel poškozený stroj opustit a zachránil se pomocí padáku. Sestřeleného letce zavraždila skupina místních nacistů. Letiště v Plzni navštívili také letci 361st FG, ale zaútočit se rozhodli až na letiště v Chebu. Po přímém zásahu protiletadlovou střelou se zřítil přímo na plochu letiště Mustang 44-14411, pilot 1./Lt. Joseph B.Wolfe na místě zahynul.

Bez zjevné souvislosti s probíhajícími leteckými boji musel na severním Plzeňsku u obce Hadačka, jen nedaleko od místa podobné příhody ze dne 12.4.1945, nouzově přistát další Me 262. Obě události zmiňuje Situační
zpráva Okresního velitelství četnictva v Kralovicích a podrobnosti rozvádí vzpomínky pana Pecha (*1933) z Hadačky: „Jedno německé letadlo muselo přistát na konci války na poli za dnešním kravínem, směrem mezi Týnici a Kralovice. Přistálo na břicho a nebylo nijak hodně poškozené. Byla to proudová Vlaštovka, asi z Plzně. Jako kluci jsme se hned běželi na místo podívat, spolu s námi i několik dospělých. Pilot obcházel letadlo, neměl žádné viditelné zranění a byl velmi nervózní a arogantní. Když jsme si chtěli letoun prohlédnout, začal nás dokonce odhánět s pistolí v ruce. Po příchodu četníků z Kralovic, kteří letoun hlídali i následující den, pilot odešel telefonovat do Plzně. Letoun druhý den Němci rozmontovali, naložili na nákladní automobil a odvezli.“

17.4.1945 u Nesvačil sestřelen Me 262 "bílá 1" od I./KG (J) 54. Kdy?

Popis střetnutí z pohledu americké strany je zřejmým dokladem prvního intenzivního nasazení Me 262 z českých základen. Přes rozkaz zasahovat proti nízko letícím stíhačům vydaným IX. (J) Fliegerkorps pro 17.4.1945 resp. 13.4.1945(odkazoval na rozkaz stejného znění z 13.4.1945), se zapojily do boje proti těžkým bombardérům. Rozkaz dále nařizuje provádět veškeré operační i cvičné lety minimálně v síle Schwarm, vyjímečně Rotte. Letové záznamy pilotů KG (J) 6 a KG (J) 54 hovoří o jejich vzletu před polednem. Günther Parge ze III./KG (J) 6 vzlétl v 11.37 hod. z Ruzyně na Me 262 "12" a přistál bez kontaktu s nepřítelem v 12.13 hod. Gerhardt Eilhardt z I./ KG (J) 54 toho dne letěl s Me 262, "B3+ černá 6", bohužel bez uvedení časových údajů. Poznámka jeho letového deníku uvádí Viermotoren, jak označoval akci proti těžkým bombardérům, a ještě text Kein Fiendbomber, který je však psán jiným písmem a zdá se, že byl doplněn až následně, snad po válce. Již zmiňovaný sestřel Fw. Schafera také potvrzuje účast I./KG (J) 54 v bojích. Do vzduchu se dostala rovněž JG 7, např. Fritz Müller vzlétl z Prahy-Ruzyně a po přistání v Žatci nárokoval sestřel jedné B-17. Veškeré útvary s Me 262 v Praze (a zřejmě i v Žatci) se tak zapojily do bojů.

Souhrnné hlášení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vedle podrobného popisu nepřátelské letecké aktivity uvádí došlé hlášení o způsobených škodách. V Praze-Ruzyni byly na zemi zničeny 1 He 111, 1 Fw 200 a 1 Me 262, v Žatci byly při přistání 4 Me 262 sestřeleny a 1 Me 262 poškozen z 50 %, dále byl v Žatci na zemi zničen 1 Fi 156.

Flak Luftgau VIII nárokoval 8 sestřelů a 5 dalších pravděpodobně. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) reagovalo na americké útoky z předešlého dne a vydalo nařízení k posílení protiletecké obrany letišť proudových letadel ve své pravomoci (tzn. v pravomoci Luftgau VIII). Praví se v něm, že zničení asi 150 letadel na letištích v prostoru Praha - Plzeň - Žatec (míněn útok ze 16.4.1945) bylo zřejmě způsobeno zcela scházející nebo nedostatečnou protiletadlovou obranou, do této doby téměř nenapadaných základen. Protože je třeba počítat s dalšími podobnými útoky, musí se protiletadlová obrana posílit. Toto bude proto požadováno na armádě. Navíc budou staženy protiletadlová děla z obrany Mostu, dle požadavku Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) z 16.4.1945 a budou dle vlastního uvážení nasazeny na letiště Praha-Ruzyně, Plzeň a Žatec.

Ke starosti o protiletadlovou obranu si velké množství operačních strojů vyžadovalo i vyšší přísun paliva. Na začátku dubna 1945 to byl velký problém, protože Luftwaffe v podstatě žila ze skladových zásob. Veškeré podniky vyrábějící letecké palivo už prakticky nefungovaly a pokud ano, bylo nesmírně obtížné dostat ho na místa určení. Právě v tento den vypracovalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) přehled transportů paliva směřujících do jeho lokalit. Dva z nich obsahovaly i palivo J 2, tzn. pro proudové stroje - transport č. 4.489009 s 394 t paliva J2 z Fraihau u Mnichova směřující do skladu v Domašíně (měl tam dorazit po 11.4.) a č. 4.470018 z Derben se 432 t J2, také směřující do Domašína (měl dorazit po 10.4.1945). Jenomže, i když bylo palivo na cestě, pro operační jednotky to vlastně nic neznamenalo. Znovu se ukázalo, že přesun operačních jednotek ze severu byl příliš rychlý a naprosto postrádal pozemní zabezpečení. Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) nebyl schopen reagovat, navíc, když se mu do jeho správy „navezlo“ okolo 50-ti proudových strojů. Například ještě 7.4.1945, kdy už rozhodně existoval záměr přesunu, nedisponoval Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) žádným palivem J2! Me 262 mohly nouzově létat na palivo B4 (po přimíchání oleje), ale i toho nebylo mnoho.

Němci přiznali ztrátu deseti Me 262.

----------

18.4.1945 v 12.55 hod. se v prostoru Ruzyně nejprve objevilo 18 Mustangů od 364th FS. Jejich letci postupně zaznamenali v různých výškách 6 až 10 strojů Me 262, které se ale boji vyhnuly a díky vyšší rychlosti zmizely v mracích. Dále hlásili čtyři Me 262 připravené na pojížděcích drahách letiště a více než 30 dalších ukrytých na severním okraji letištní plochy, z nichž některé byly zničené.

Téměř současně v 13 hodin dorazily hlavní síly 357th FG, které vedl Maj. Leonard K. Carson. 363rd FS a 364th FS poslal hlídat na východ a mezitím s 18 Mustangy od 362nd FS hlídkoval nad Ruzyní. Zde vzápětí došlo k několika soubojům ve kterých sám nárokoval poškození dvou Me 262. O další poškozený Me 262 se podělili 1./Lt. Robert H. Bradner a 2./Lt. Frances A. Dellorto.

V 13.25 hod u obce Trnová (okres Praha-západ) Maj. Donald H. Bochkay od 363rd FS, 357th FG sestřelil Me 262 z Ruzyně. Pilot Lt. Ulrich Wöhnert se zachránil pomocí padáku. Letecká badatelna.

V 13.25 hod byl ruzyňským flakem sestřelen P-51D S/N: 44-14789 "G4-E" "Sad Sack" od 362nd FS, 357th FG. Letoun dopadl poblíž obce Lány (okres Kladno). Pilot 1./Lt Oskar T. Ridley se zachránil pomocí padáku a byl ukryt domorodci. Letecká badatelna.

Z amerických zpráv plyne, že po poledni odstartovalo z Ruzyně asi 10 Me 262, zatímco většina zůstala v úkrytech na základně. Uniknout Mustangům se mohlo podařit asi 5 strojům a z nichž jeden Me 262 dostihl a napadl bombardéry. Letový deník Franze Gappa potvrzuje aktivitu III./KG (J) 6, vzlétl ve 13.04 hod. z Ruzyně na Me 262 "červená 3" a ve 13.48 hod. přistál v Žatci. K záznamu o bojovém letu si Gapp udělal poznámku Abgebrochen ein TL diosf (?). Měl tedy potíže s jedním motorem, ale nezmiňuje žádné střetnutí s nepřítelem, přestože časový údaj souhlasí s přítomností 357th FG nad Ruzyní.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) instruovalo Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) o pořadí důležitosti protektorátních letišť, z nichž operačně létaly Me 262, na prvním místě je Praha-Ruzyně (Prag-Rusin), následuje Plzeň (Pilsen) a Žatec (Saaz). Stále však žádná z proudových jednotek pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nespadala a celý IX. (J) Fliegerkorps podléhal pod Luftflotte Reich. Dále Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) informovalo IX. (J) Fliegerkorps o síle protiletecké obrany těchto základen. V Praze-Ruzyni byly 4 baterie středního a 1 baterie lehkého flaku, v Plzni byla plánována 1 baterie lehkého flaku, ale základna ležela v okruhu flaku plzeňské Škodovky, a v Žatci byla 1 baterie lehkého flaku.

Na řešení se dostala znovu otázka zásobování palivem. Po osobní návštěvě Qu.1 (pravděpodobně plukovníka G. Schmidta) u Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) nebyla situace pro IX. (J) Fliegerkorps nijak dobrá. Stávající zásoby v tomto prostoru nemohly stačit a bylo nutné zorganizovat dopravu paliva po železnici. Ta však vzhledem ke spojeneckým útokům na dopravní síť byla velice komplikovaná. Například snaha o dopravu 240 tun paliva J 2 do Prahy-Ruzyně skončila na zcela zničeném chebském nádraží a palivo se muselo z jednotlivých vozů přečerpávat požárními hadicemi. Pravděpodobně na zoufalé žádosti IX. (J) Fliegerkorps o zablokování 150 tun paliva B 4 pro proudové jednotky v Ruzyni prozatím OKL nevydalo příkaz, takže palivo bylo využito Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) pro zásobování Breslau, jak bylo hořce uvedeno v přehledné zprávě „…zásobování Breslau bylo na prvním místě…“. Tím bylo nenávratně ztraceno a příkaz již ztratil smysl. Pomoci v přesunech paliva motorovými vozidly měla armáda.

Zajímavá je i depeše Luftgau VII (součást Luftflotte Reich), že dle 7. Jagddivision (součást Lfl.Kdo.West) má od 17.4.1945 v pražském prostoru umístěné IX. (J) Fliegerkorps operovat společně s 7. Jagddivision proti náletům bombardérů ze západu. Úkol proudových stíhačů tak zůstával stále stejný tj. boj proti denním bombardovacím svazům ve spolupráci se stíhači Luftflotte Reich. Zároveň si ale IX. (J) Fliegerkorps v tomto dni stěžoval na nedostatečnou koordinaci s 7. Jagddivision a 8. Jagddivision při obraně říšského území. Jednalo se především o využití hlásné a radarové sítě pro varování proudových jednotek a jejich včasný vzlet a také o roztříštěnost velení. Všechny tři celky plnily totožný společný úkol, ale každý měl samostatné velení. Na závěr rušného dne nakonec přišla i jedna důležitá změna v organizaci Luftwaffe. Velení Luftwaffe se rozhodlo, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) převezme od 21.4.1945 v 0.00 hod. velení nad všemi jednotkami v jižním prostoru (Südraum), vyjma jednotek v Itálii. Do jeho podřízenosti se tímto dostane i Luftwaffenkommando West, a Luftwaffenkommando 4 (bývalá Luftflotte 4 (Lfl.Kdo.4), včetně všech leteckých jednotek, flaku a celé infrastruktury zázemí.

----------

19.4.1945 se podařilo proti bombardovacím svazům od 8th USAAF z Velké Británie odstartovat na 30-40 stíhacích Me 262 od I./JG 7, KG (J) 54.

Navedení stíhačů na bombardéry zabezpečily Jägermeßstellung Pegasus-Y, Funkmeßstellung 1. Ordnung Tapir, Funkmeßstellung 1. Ordnung Engerling a Funkmeßstellung 2. Ordnung Seidenspinner. MAPA.

Od 11.50 hod. nad Prahou již hlídkovalo 18 Mustangů 363rd FS. Jejím úkolem bylo preventivně zamezit vzletu proudových stíhačů. Němečtí letci se snažili vyhnout střetnutí s Mustangy, přesto piloti 363rd FS V krátkém okamžiku mezi 12.00 a 12.15 hod. zaznamenali několik úspěchů.

1./Lt. Carroll W. Ofsthun sestřelil Me 262.

Lt.Col. Hayes sestřelil Me 262.

Capt. Robert S. Fifield sestřelil jeden Me 262 a poškodil jeden Me 262 východně Prahy,

Capt. Fifield poškodil jeden Me 262.

1./Lt. Paul N. Bowles sestřelil jeden Me 262.

1./Lt. Frank A. Kyle poškodil jeden Me 262.

1./Lt. Wiliam J. Currie poškodil jeden Me 262.

10./JG 7 Lt. Gerhard Mai - 19.4.1945 při vzletu zahynul v letounu od KG (J) 54.

V 12.25 hod. Uffz. Bruno Reische od I./KG (J) 54 byl sestřelen při vzletu a zřítil se u obce Smečno (okres Kladno). Letecká badatelna.

V 12.30 hod. Lt. Wiliam J. Curie od 357th FG sestřelil startující Me 262 od III./JG 7, který s zřítil západně obce Sobín (okres Hlavní město Praha). Lt. Ernst-Rudolf Geldmacher se zachránil pomocí padáku. Letecká badatelna. Další zřícení u Sobína 28.4.1945.

Těsně před polednem přeletělo přes české hranice 109 bombardérů 93rd BW, které směřovaly opět k nádraží v Ústí nad Labem. První úder přišel jižně od Prahy v prostoru mezi Příbramí a tokem Vltavy. Cílem útočníků byla osamocená formace 30 strojů B-17 Flying Fortress 490th BG letící na konci svazu. Současně byly zasaženy tři bombardéry. MAPA míst zřícených bombardérů.

V 12.10 hod. přeletěly obec Čím (okres Příbram) 4 německé stíhačky, které poté napadly od jihu přilétávající bombardovací svaz. Jedna německá stíhačka musela být zasažena střelbou z bombardérů, protože začala hořet. Pilot vyskočil a větrem byl snesen východním směrem. Zasažen byl také bombardér, který u obce nouzově odhodil několik bomb a občané pozorovali také 3-4 letce na padácích.

Me 262 od 9./KG (J) 6 se zřítil u obce Krchleby (okres Benešov). Pilot Franz Nenning. Jak dopadl? Letecká badatelna.

V 12.30 hod. Me 262 sestřelil nad Sedlčany bombardér B-17G S/N: 43-38701 od 850th BS, 490th BG. Z devítičlenné posádky velitele 2/Lt Paula A. Snydera se třem členům podařilo zachránit pomocí padáku, poté bombardér vybuchl. Sedm členů zahynulo. Rozpadlý letoun dopadl u obce Sestrouň (okres Příbram). Tři muži byli zajati a byli zavražděni u Konopiště (okres Benešov). Letecká badatelna.

Oblt. Hans Grünberg v 12.14.12.34 hod. sestřelil americký bombardér B-17 u Prahy. Který?

Me 262 poškodil jižně Prahy bombardér B-17G S/N: 43-38078 od 849th BS, 490th BG. Z osmičlenné posádky velitele 1/Lt Roberta A. Norvella se pěti mužům podařilo zachránit pomocí padáků východně Sedlčan. Zadní střelec našel úkryt v Tochovicích (okres Příbram). Radista byl zastřelen maďarskými Waffen SS u obce Bučovice (okres Benešov). Pět mužů bylo zajato a byli zavražděni u Konopiště (okres Benešov). Zbylí dva členové velitel stroje Lt. Norvell a mechanik Sgt. Snyder se zachránili pomocí padáků. Snesli se do stráně těsně před bránou závodu Škoda v Doudlevcích a byli zajati. Opuštěný bombardér se zřítil u obce Račetice (okres Chomutov). Letecká badatelna.

Potom zasáhlo 18 Mustangů od 357th FG, v 12.30 hod. Capt. Ivan L. McGuire se podělil s 1./Lt. Gilman N. Weberem o sestřel Me 262 WNr. 501209. Pilot se zachránil padákem. Měl zlomenou nohu a byl odvezen do nemocnice v Sedlčanech. Letoun dopadl u obce Záborná Lhota (okres Příbram). Letecká badatelna.

Me 262 sestřelil bombardér B-17G S/N: 43-38048 od 849th BS, 490th BG. Osmičlenná posádka velitele 1/Lt Buforda E. Stovalla se zachránila pomocí padáků. Dva zranění muži přistáli poblíž Litně (okres Beroun) a skončili v berounské nemocnici, kde radista brzy zemřel. Další se zraněnýma nohama byl nalezen v lese u Berouna. Letoun dopadl u obce Sýkořice (okres Rakovník). Letecká badatelna.

Ofz. Hubert Göbel od III./JG 7 sestřelil u Chomutova americký bombardér B-17G S/N: 42-31188 "Dead Man´s Hand" od 709th BS, 447th BG mířící na Pirnu. Osmičlenná posádka velitele 1/Lt Roberta F. Glazenera se zachránila pomocí padáků, poté bombardér vybuchl. Šest mužů Němci zajali. Tělo druhého pilota 2/Lt Harolda Cramera bylo údajně identifikováno v hromadném hrobě amerických letců v Liticích pod Plzní. Letoun dopadl u obce Kalek (okres Chomutov). Letecká badatelna.

Me 262 poškodil bombardér B-17 S/N: 43-38135, který se zřítil v Krušných horách těsně za českými hranicemi u saského Altenbergu. Z devítičlenné posádky se pomocí padáků zachránilo 5 letců, ovšem ze zajetí se vrátili jen dva muži. Ostatní ze zachráněných patrně i zde byli zavražděni.

V 13 hod. 2./Lt. James P. McMullen sestřelil jeden Me 262 přímo nad letištěm. Oblt. Hans Grünberg od I./JG 7 se zachránil pomocí padáku.

V 13 hod. 1./Lt. Robert Deloach od 339th FS sestřelil jeden Me 262 přímo nad letištěm.

Shrneme-li nároky amerických stíhačů, mělo být v těsné blízkosti ruzyňského letiště sestřeleno celkem 6 strojů Me 262. Další dva, možná tři byly v leteckých soubojích poškozené. Lokální výzkum potvrzuje pouze tři zřícené Me 262.

Bez lokace či bez identifikace. Jak to přiřadit?

Zřícení Me 262 u nádraží Litovice, obec Hostivice.

Fw. Benvenuto Gartmann od I./JG 7 zabit.

Z amerických pramenů vyplývá, že v poledne startovalo z Ruzyně kolem 30 strojů Me 262. Asi 4 stroje byly ihned sestřeleny, ale ostatním se podařilo hlídkujícím americkým stíhačům uniknout. Pouhých 18 Mustangů jedné Squadron bylo dokonce v početní menšině. Neustále posilované pozice flaku v okolí letiště velice účinně kryly nejzranitelnější fáze letu Me 262 a v další fázi kamufláž a zejména rychlost umožňovala letcům s Me 262 nečekaně útočit na bombardéry a vyhýbat se doprovodným stíhačům. Asi 15 Me 262 napadlo formaci bombardérů jižně od Prahy, jiná skupina Me 262 operovala nad Krušnými horami, a dokázaly sestřelit celkem 5 bombardérů. V těchto střetnutích bylo palubními střelci bombardérů a doprovodnými stíhači sestřeleno dalších 4-5 strojů a další dva Me 262 byly sestřeleny během návratu na Ruzyni. Ztráty patrně přesáhly jednu třetinu nasazených strojů. Konkrétní zprávy z německé strany dokumentují pouhé zlomky leteckých operací. Záznamy Hanse Pargeho ze III./KG (J) 6 uvádí bojový let z Ruzyně mezi 11.24 až 12.04 hod. Jeho Me 262 "12" zřejmě unikla pozornosti amerických stíhačů hlídkujícími v blízkosti Ruzyně a jinou bojovou
činnost jeho denník nezmiňuje. Bez záznamu časového údaje vzlétl z Ruzyně s Me 262 "černá 8" také Gerhardt Eilhardt z I./KG (J) 54. Bojový let je opět (též 17.4.1945) opatřen jednoduchou poznámkou Viermotoren. Oba záznamy dokládají bojové nasazení KG (J) 6 a KG (J) 54, současně s hlavní silou reprezentovanou JG 7 (vzhledem k celkovému hlášenému počtu Me 262 ve vzduchu). Denní souhrn Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vystavený v 19.30 hod. obsahuje zhodnocení nepřátelských leteckých operací včetně hlášení 3 sestřelů bombardérů. Souhrn obsahuje časové a místní údaje o pohybu nepřátelských letadel nad Čechami a je dokladem stále efektivně fungující hlásné služby. Zřejmě plynule předávané informace hlasné služby vedly k přesnému navedení stíhačů na dva různé svazy bombardérů.

Odpoledne v 16.00 hod. obdrželo velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dálnopis se seznamem letišť a jejich stavem pro proudové stíhače. Údaje z Prahy-Ruzyně, Plzně a Žatce však nedorazily. Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) vydal rozkaz k dalšímu posílení protiletadlové obrany ruzyňského letiště. Uvolněná děla 8,8 cm 18/37 z obrany Mostu měla být zařazena do sestavy Flugplatzgruppe Prag 24 Geschütze 10,5 cm. Dále měla být prověřena možnost uvolnění flaků z obrany Plzně resp. plzeňské Škodovky a vypracovány plány na jejich využití v rámci Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII).

Na závěr dne v 23.25 hod. odešla také dálnopisem od Chef der Generalstabes der Luftwaffe Gen. Karla Kollera instrukce k další organizaci jednotek proudových stíhaček:

1) S platností od 21.4. převezme Gen.Oberst von Greim vedení Luftwaffe v jihoněmeckém prostoru

2) Nasazení stíhaček a štábu IX. (J) Fliegerkorps setrvá v pražském prostoru. Zůstane zachována možnost přesunu jak do severo i jihoněmeckého prostoru. IX. (J) Fliegerkorps zůstává operačně podřízen OKL.

3) S přesunem do jihoněmeckého prostoru se předpokládá rozpuštění IX. (J) Fliegerkorps a velení nad proudovými stíhači převezme 7. Jagddivision. Předpokládá se začlenění jednotlivých, v nasazení s proudovými stíhačkami obzvláště zkušených důstojníků, do štábu 7. Jagddivision.

4) Navržené rozpuštění bude přikázáno ze štábu Luftwaffe. Okamžitě mohou být uskutečněna potřebná opatření. Existující dvě Gruppe JG 7 jsou složeny z nejlepších osádek JG, KG (J) 54 a III./KG (J) 6.

5) S předpokládaným pozdějším ubytováním jednotek učinit opatření podle vývoje situace.

Rozkaz byl v následujícím dni distribuován v písemné podobě. Potvrzuje záměr velení ponechat proudové útvary v pražském prostoru, tzn. nepokračovat v jejich přesunu dále na jih, ale zároveň je operačně stále spravovat OKL, resp. Luftflotte Reich.

Trvající soustřeďování proudových útvarů v Praze dokládá případ zaznamenaný v Hlášení o nepřátelské letecké činnosti nad Klatovským okresem. Dle dokumentu již v 7 hodin ráno přistál na katastru obce Hradešice (okres KLatovy) německý dvoumotorový letoun. Četnický záznam obsahuje slovo Diesel, ale patrně jde o českými četníky zkomolené slovo düsen a zřejmě se tedy jednalo o Me 262. Letec Uffz. Pramer vypověděl, že přelétával z Berlína do Prahy. Jeho příslušnost se nepodařilo ověřit. Mohl pocházet z operační jednotky, ale také z útvaru přelétávajícímu nové stroje k bojovým jednotkám. V úvahu přichází například SO/Fl.Ü.G 1, která byla od 17.4.1945 umístěna v Praze.

Z Grossenhain do Kbel přilétla také I./JG 27 vyzbrojené stíhacími letouny Bf 109 k ochraně startujících Me 262 z Ruzyně.

Do Prahy-Ruzyně se dostalo více pilotů bývalé JG 400 (19.4.1945 rozpuštěna) a to na žádost Majora Wolfganga Späteho (bývalého velitele JG 400). Někteří, jako například Lt. Friedrich Kelb, se zde připojili a bojovali v rámci JG 7, jiní pokračovali dále do Fürstenfeldbrucku. Z Brandisu přilétali například s Bf 110, používanými k vlekání Me 163 mezi letišti nebo v obyčejných Ju 52. Veškeré Me 163 B však zanechali v Brandisu.

Střetnutím amerických bombardérů s německými proudovými stíhači 19.4.1945 bylo krvavým vyvrcholením dubnových leteckých bojů nad českým územím. Přestože 8th USAAF z Velké Británie v bombardovací ofenzívě významně polevila a nad kontinent vyslala pouhých 600 bombardérů, 1st Air Division bombardoval Falkenberg a Elsterwalde bez odporu ze strany Luftwaffe a svaz 3rd Air Division mířil k železničním zařízením v Karlových Varech, Ústí nad Labem a saské Pirně. Během operace ztratila 3rd Air Division celkem 5 bombardérů, které se všechny zcela výjimečně staly obětí proudových Messerschmittů z pražské Ruzyně.

----------

20.4.1945 neověřené údaje hovoří o operačním nasazení I./KG (J) 54 mezi 10.54 až 11.23 hod. v prostoru München – Memmingen. Protože I./KG (J) 54 létala z Prahy, museli její piloti k této akci vzlétnout ještě před příletem amerických stíhačů. Formace minimálně tří Me 262 zaútočila na skupinu B-26 Marauder od 9th USAAF. Přítomný stíhací doprovod Thunderboltů útočníky rychle od bombardérů odehnal a v následném boji nárokovali letci 370th FG dokonce dva Me 262 poškozené a dva pravděpodobně sestřelené. I./ KG (J) 54 později uvedla, že nebyla schopna provést řádný útok pro silnou eskortu stíhačů.

Nezvěstný Lt. Wolfdieter Zirzow od 9./KG (J) 6.

Hlášení letců 358th FS hlídkujících (krátce před střetnutím s kbelskými Bf 109) nad Ruzyní, zmiňuje na Ruzyni až 15 Me 262.

III./JG 27 ve Kbelích měla krýt vzlety Me 262 a proto se mezi 11.55 a 12.15 hod. střetla se stíhacími letouny P-51 Mustang od americké 355th FG, 8th USAAF z Velké Británie. Jenomže sami ochránci byli napadeni při vzletu z letiště Kbely stíhači z 357th FS a 358th FS. Američané nárokovali celkem 7 – 0 – 4 (6 - 1 - 4) Bf 109.

Radiodepeše I./KG (J) 54 z 21.4.1945, popisující nasazení strojů z předešlého dne: Nasazení proudových letadel 20.4.1945 nebylo možné kvůli blokování letiště nepřátelskými stíhači. Pro ochranu proudových letadel při startu vyžadujeme ponechání jedné bojeschopné Gruppe JG 27 v pražském prostoru jako ochranu letišť.

Letové záznamy Hanse Pargeho ze III./KG (J) 6. Parge si zaznamenal operační let z Prahy-Ruzyně mezi 15.03 a 15.34 hod. na Me 262 "12". Časově je to zcela mimo operace 8th USAAF z Velké Británie a také délka letu ukazuje, že se muselo jednat o akci blízko Prahy. Důvod vzletu neznáme, nicméně v kolonce o účelu letu je zaznamenáno Einsatz (Erdsz.). To by mohlo znamenat nasazení proti pozemním cílům, snad proti Rudé armádě. Byl by to zároveň první ověřený případ změny úkolů proudových jednotek přecházejících od útoků na bombardéry k bitevním akcím.

20.4.1945 americký letecký průzkum 15th USAAF z Itálie zachytil přes částečně zakrytý cíl mraky vedle 28-ti Me 262, také tři Ar 234. Další průzkumy Prahy-Ruzyně už do konce války neproběhly.

V souhrnné zprávě 8th USAAF z Velké Británie je uvedeno, že bylo mimo jiné spatřeno celkem 63 letadel na Ruzyni, z toho 22 proudových, dvoumotorových a více než 100 letadel včetně 20-ti Me 262 na letišti Letňany.

20.4.1945 z Brandenburg-Briest přiletěla (část do Žatce ?) II./JG 7 s asi 20 letouny Me 262.

Velitel Gruppenkommandeur II./JG 7 Major Hans Klemm.

Staffelkapitän 5./JG 7 ?.

Staffelkapitän 6./JG 7 Obltn. Norbert Hanning.

Staffelkapitän 7./JG 7 ?.

Staffelkapitän 8./JG 7 ?.

20.4.1945 se zničená stíhací III./JG 27 přesunula z Kbel do Bad Aiblingu. Patrně nedošlo k okamžitému přesunu všech letadel, možná plánovaný přesun narušily letecké souboje během dne, kterým za oběť padlo podle údajů americké strany 8 Bf 109 sestřelených a 6 poškozených.

20.4.1945 velení Luftwaffe pověřilo Oberstleuntnanta Hermanna Hogebacka velením všech útvarů v prostoru Velká Praha-Grossraum Prag kam kromě pražských letišť patřila ještě letiště Čakovice, Klecany, Kralupy nad Vltavou, Plzeň a Žatec. Uskupení Gefechtsverband Hogeback operačně podléhalo velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Treuenbrietzenu u Berlína a do bojů o Berlín poskytlo všechny své bojeschopné letouny.

----------

21.4.1945 vešel v platnost rozkaz formulovaný už 18.4.1945. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) získalo v 0.00 hod. operační velení nad Luftwaffenkommando West a Luftwaffenkommando 4. Tím samozřejmě nabylo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) na důležitosti, ale hlavním důvodem organizační změny bylo zmenšující se území Říše, kde nebylo nutné mít tolik na sobě nezávislých celků Luftwaffe. Jednotnější velení mělo zároveň zajistit i efektivnější nasazení sil. Podřízením Luftwaffenkommando West se pod přímé velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dostala první jednotka s proudovými letouny - KG 51. V této době operovala v rámci Luftwaffenkommando West pod 7. Jagddivision a byla tvořena Stab, I. a II. Gruppe. Stab a I./KG 51 sídlily v Leipheim, II./KG 51 v Neuburg-Donau. Nějaký operační význam však měla pouze její I. Gruppe, neboť vykazovala sílu zhruba 12-15 Me 262. Večer přišel rozkaz 7. Jagddivision o přemístění I. Gruppe do Memmingenu. Měly být přesunuty veškeré provozuschopné stroje, na letišti měla zůstat malá jednotka pozemního personálu pro zprovozuschopnění co největšího počtu neletuschopných letadel a zbytek následně vyhodit do vzduchu. Další důležitou změnou bylo organizační podřízení IX. (J) Fliegerkorps se všemi jednotkami v jižním Německu pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). To znamenalo, že se o logistiku útvarů IX. (J) Fliegerkorps musela postarat Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) (tzn. její Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII)). Tím se konečně vyřešil problém přítomnosti proudových jednotek na území Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Operačně však IX. (J) Fliegerkorps stále podléhal přímo OKL (resp. Luftflotte Reich), které si chtělo zachovat přímý vliv na své nejcennější útvary. Velitelství IX. (J) Fliegerkorps se touto dobou nacházelo v Klecanech(?) (v Treuenbrietzenu u Berlína). IX. (J) Fliegerkorps měl proto na žádost Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) sdělit své podřízené útvary včetně jejich výzbroje, síly a současných základen.

Zajímavá je i zpráva Kammlera pro Hermanna Göringa, která v tento den shrnuje jeho pohled na tehdejší situaci proudových jednotek. Dle jeho názoru nebylo možné další setrvání těchto jednotek v pražském prostoru vzhledem k nemožnosti dopravy paliva po železnici. Doprava nákladními vozy byla nemožná. Přesun jednotek do severního Německa po zemi také nebyl možný. Sklad leteckého paliva v Hitzacker už byl evakuován. Náhradní díly, opravny a zázemí je nyní přesunováno do jižního Německa. Velitelé proudových jednotek sdělují svůj názor, že operační připravenost nebo schopnost nasazení jednotek je odvislá od odborných znalostí pozemního personálu, který už v severním Německu není. Hitlerovo rozhodnutí o setrvání proudových jednotek v pražském prostoru nesmí být měněno před jeho nabytím v platnost. Ustavení pozemní organizace v jižním Německu, včetně zásobování a servisu, je současným důležitým úkolem. Dle Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) je protiletadlová obrana Prahy nedostatečná a její posílení není jisté. Z vyjádření se zdá, jakoby se Göring snažil organizovat přesun proudových jednotek na sever a Kammler mu v tom chce zabránit. Navíc se odvolával na příkaz samotného Hitlera, který nakonec OKL rozeslalo o den později. Pro jednotky v Praze však tato korespondence neměla žádný význam. Nicméně IX. (J) Fliegerkorps si stěžoval na OKL, že Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) odmítl vydat palivo pro transport leteckého paliva (míněno palivo pro cisternové vozy). Žádal o okamžitou nápravu. Je vidět, že situace v zásobování palivem byla stále kritičtější. Připomeňme, že proudové útvary byly od 16.4.1945 v permanentním nasazení a spotřeba byla značná. Důležité rozhodnutí učinilo OKL (Koller) a svojí instrukcí č.20642 nařídilo okamžité zrušení některých jednotek. Provozuschopné stroje s posádkami se měly včlenit do existujících jednotek, zbylý personál a vybavení mělo být dáno k dispozici OKL, dle instrukce č. 1857 Org. Staff OKL. Co bylo důvodem není zcela jisté, ale velice pravděpodobně to byl nízký stav výzbroje uvedených útvarů a tedy jejich nízká bojová hodnota. OKL se zřejmě domnívalo, že udržování celé organizace těchto operačních útvarů už nemá vzhledem k malé bojové síle smysl a lepší bude zařadit operační části pod nějakou jinou jednotku. O počtu provozuschopných strojů u III./KG (J) 6 jsme se již zmínili a zřejmě ani později nikdy nepřesáhl 14 kusů. Z hlediska organizačního nemělo smysl držet pro tuto sílu celou organizaci operační jednotky. O síle Stab, I. a III./KG (J) 54 nemáme po 12.4.1945 věrohodné zprávy. Ačkoliv se v rozkaze hovořilo o okamžitém zrušení, neznamenalo to ukončení činnosti jednotek v tento den. Rozkaz byl postupně předáván po subordinační linii (OKL – Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nebo Luftflotte Reich – IX. (J) Fliegerkorps nebo Luftwaffenkommando West – vlastní jednotka) až k samotným útvarům a to zabralo několik dní. Můžeme předeslat, že například rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k IX. (J) Fliegerkorps o zrušení Stab, III./KG (J) 54 a III./KG (J) 6 byl vydán až 25.4.1945. I na samém závěru linie velení byl v rozkazu ke konkrétní jednotce navíc určen konkrétní den platnosti pokynu. Zrušení tak nastalo několik dní po prvotním rozkazu OKL a pro vlastní jednotku nemělo žádný okamžitý vliv.

Jedinou známou akcí IX. (J) Fliegerkorps bylo v 4.30 hod. provedení ozbrojeného průzkumu. Průzkumné lety byly zaměřeny zejména na postup Rudé armády, ale sledována byla i situace na západě. Zmíněny jsou prostory dálnic a silnic v okolí Berlína, nebo lokality v prostoru Vetschau, Schonwalde, Lübben, Golszen, Calau a Bayeruth. Průzkum provedly dva Me 262 z I./ KG (J) 54 mezi 4.20 až 5.25 hod. Zároveň postřelovaly kolonu nákladních vozů, kde byly pozorovány zásahy. Jeden Me 262 byl poškozen. Další zprávy o denním nasazení Me 262 z českých základen chybí. Ani pilotní záznamy nebo místní zdroje nezmiňují jejich aktivitu. Americké bombardéry se sice zaměřily na vzdálenější cíle v München a Landsberg, ale hlavní důvod nulové reakce proudových stíhačů byl zřejmě jinde. První byl jistě problém se zásobování palivem, jehož panoval značný nedostatek. Druhý spočíval zřejmě ve stavu techniky, která potřebovala po několika dnech intenzivních bojů opravy. Jak bylo zmíněno v Kammlerově zprávě, údržba proudových letounů vyžadovala sofistikovanější a lépe vycvičený personál a toho nebylo mnoho. Navíc, rychlý přesun IX. (J) Fliegerkorps ze severního Německa značně zasáhl do síly pozemního personálu jednotek. Nepotvrzené údaje hovoří právě tento den o příjezdu pozemních částí I./KG (J) 54 ze Zerbstu do Prahy. Vzhledem k tomu, že první stroje jednotky dosedly na letiště v Ruzyni už 11.4.1945, byla cesta obslužného personálu opravdu dlouhá. I při minimu zpráv však vyplývá jedna důležitá skutečnost. Stroje I./ KG (J) 54 byly použity pro průzkum bojiště východní fronty a to zejména oblasti jižního přístupu k Berlínu. Berlínká operace probíhala již od 16.4.1945 a nyní se situace kolem hlavního města začínala stávat kritickou. Je to první skutečně ověřené použití Me 262 z Prahy proti Rudé armádě (nepočítáme-li záznam v deníku Hanse Pargeho z 20.4.1945). Změnu priorit v úkolech proudových jednotek, přecházejících od boje s americkými bombardéry k útokům na sovětská pozemní vojska tak možná nepřímo rovněž umožnila končící bombardovací ofenziva spojeneckého letectva nad Evropou.

Zajímavou událost popisuje zpráva nebo dotaz pravděpodobně IX. (J) Fliegerkorps k 1. a 2. JD z 23.4.1945. 21.4.1945 ráno měl bez povolení vzlétnout z plzeňského letiště Oblt. Kaiser na Me 262A, WNr. 110959 "bílá 7" k letu do Rechlinu. O dva dny později se IX. (J) Fliegerkorps dotazoval, zda je tento stroj a jeho pilot opravdu v Rechlinu, protože Oblt. Kaiser je podezřelý z útěku. Pokud byl v Rechlinu, měl být ihned zajat. Příslušnost Oblt. Kaisera neznáme (snad JG 7) a také nevíme, jak incident dopadl. Zpráva však potvrzuje přítomnost Me 262 na plzeňském letišti.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) okamžitě zařadilo nově nabyté jednotky Luftwaffenkommando West do svého denního rozkazu. Me 262 od KG 51, zatím bez souvislosti s českým územím, dostaly pozdě odpoledne za úkol společně s Bf 109 od JG 53 napadnout nepřátelské kolony v okolí Göppingenu. Akce skutečně proběhla a jeden Me 262 byl pohřešován.

III./JG 7 Staffelkapitän ?./JG 7 Olt. Fritz R. G. Müller - 21.4.1945 sestřelil B-17 S/N: 44-8613 od 100th BG, který se zřítil u Döbeln v Sasku. Odkud vzlétl?

----------

22.4.1945 bylo na letišti Ruzyně 34 m³ paliva J2. Letiště Cheb, Žatec, Kbely byly bez paliva. Nedostatek paliva může být důvodem minimální aktivity všech Me 262.

OKL zaslalo v 15.30 hod. na Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) depeši o rozhodnutí samotného vůdce o dočasném setrvání a nasazení IX. (J) Fliegerkorps v prostoru Prahy. Gen. Quartiermeister (zásobování) OKL měl zajistit zásobování palivem J2 všemi dostupnými prostředky. Dříve citovaná zpráva Kammlera pro Göringa se určitě odvolává na tento rozkaz, kde je skutečně potvrzeno, že o ponechání (byť dočasném) proudových jednotek v pražském prostoru rozhodl Hitler. Důležitým údajem je hlášení o stavu paliva u Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII).

Nepřátelská letecká aktivita byla registrována v prostoru Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII), odpovídající umístění proudových jednotek IX. (J) Fliegerkorps, pouze ráno mezi 6.47-8.42 hod. v prostoru Plzně, Příbrami, Benešova a Brna. Jednalo se celkem o 75 Mustangů a Thunderboltů. Dalších 10 nepřátelských letadel bylo hlášeno mezi 8.05-8.52 hod. v prostoru Strakonic a Kolína. Žádná vlastní reakce nebo obrana není zmíněna. V tento den nemáme žádné zprávy o vzletech nebo operacích Me 262 od KG (J) útvarů, resp. od IX. (J) Fliegerkorps. Bojů se účastnila opět pouze daleko na jihu Německa umístěná I./KG (J) 51, která útočila na spojence u Dillingenu. Zatímco se její poslední stroje přesunuly z Leipheimu do Memmingenu, jiné už tento den přistávaly na své další základně v München-Riemu.

22.4.1945 u obce Pátek (okres Louny) nouzové přistání dvoumístného Me 262 B-1a Schwalbe od III./EKG 1 (nebo III./KG (J) 6) během přeletu z Alt-Lönnewitz do Plzně. Fw. Kurt Miko a druhý člen posádky uhořeli. Podrobnosti. Letecká badatelna. Zdroj.

----------

23.4.1945. O den dříve vydaný rozkaz o dočasném ponechání proudových jednotek v Praze odeslalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) tohoto dne na Kammlera a Kamhubera a to včetně jeho přesné citace. Zřejmě se jednalo pouze o informování uvedených osob, možná si však Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nebylo tak zcela jisté, kdo vlastně o IX. (J) Fliegerkorps rozhodoval. Dále Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) informovalo radiodepeší OKL o úmyslu dislokovat v pražském prostoru jednu Gruppe JG 2 za účelem ochrany jednotek IX. (J) Fliegerkorps a požádalo o souhlas. Po odletu III./JG 27 tedy měla převzít stíhací ochranu základen Me 262 právě JG 2. Do třetice podalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) návrh na rozpuštění plzeňské I./Erg.KG (J) a uvolněných 1 600 mužů dát k dispozici pro ochranu letišť, případně podle situace jimi doplnit pozemní vojsko. Informace je to zajímavá z toho pohledu, že I./Erg.KG (J) měla být od 29.3.1945 přeznačena na V./EJG 2, ale zde je stále vedena pod původním označením. Navíc, jak jsme zmínili, OKL navrhlo zrušení V./EJG 2 už 21.4.1945… Rozkaz i žádost se tak potkaly na půl cesty, ale spíše to svědčí o zmatku ve značení útvarů a postupnému odpoutávání se vrchního velení Luftwaffe od reality. Ani tento den nemáme informace o nějaké aktivitě Me 262 z Prahy, Plzně nebo Žatce. Nelze ale vyloučit jednotlivé cvičné nebo průzkumné lety.

----------

24.4.1945 snaha o zlepšení situace v zásobování palivem je patrná ze zprávy Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), kde informuje Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) a VIII. Fliegerkorps o dvou železničních transportech směřujících do jejich území. Transport číslo 5603 s 300 m³ paliva C3 a 60 m³ paliva B4 měl být rozdělen na 60 m³ C3 do Plzně, 40 m³ C3 do Prahy a zbytek měl obdržet VIII. Fliegerkorps pro svá operační letiště. 60 m³ B4 bude zasláno do Hradce Králové pro zásobovací lety. Transport číslo 5605 s 240 m³ B4 bude rozdělen na 60 m³ B4 do Prahy, 60 m³ B4 do Plzně, 60 m³ B4 k operačním letištím v jihovýchodním prostoru a 60 m³ B4 do Hradce Králové pro transportní lety. Není zde zmiňováno palivo J2, což je ale pochopitelné, protože v rámci VIII. Fliegerkorps žádné proudové útvary neoperovaly. Nicméně palivo B4 mohlo být použito pro Me 262, takže s uvedeným množstvím mohly kalkulovat i proudové útvary v Praze nebo v Plzni. Zcela bez paliva tak nebyly. Přesto i při zoufalém nedostatku paliva pro operační jednotky bylo velké množství neustále vynakládáno na zásobovací lety do obklíčených měst v Polsku, zejména Breslau. Neznamenalo to však, že by se Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) nestaral o palivo pro Me 262. Organizačně spadaly proudové útvary do jeho správy a tak bylo jeho povinností palivo obstarat. V (pravděpodobné) odpovědi na dotaz z Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII), kde je slibované palivo J2, uvádí Qu.1 (Quartiermeister 1 –zásobovací důstojník na OKL) následující: "7.4.1945 přidělilo OKL 800 t paliva J2 přímo Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII). Polovina, tj. 400 t, bylo 11.4. odvezeno z Neuburgu a 21.4. bylo přivezeno do skladu paliva v Domašíně. Zbytek je nyní nakládán“. Je vidět, že palivo nebo alespoň jeho část, sice bylo ve skladu Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII), ale to pro operační jednotky nic neznamenalo. Z Domašína u Vlašimi se muselo palivo dostat na letiště, což byl v tu dobu téměř nepřekonatelný problém.

Zajímavá je informace, že dle rozkazu velitele Ge. Stabes Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se má operační středisko stíhacích jednotek Poseidon umístěné v bojovém stanovišti Fuhr.Abt.Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) začít v 18.00 hod. vyklízet. Zpráva byla zaslána na Luftwaffenkommando West, 7. Jagddivision a IX. (J) Fliegerkorps. Centrum řízení stíhacích operací Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se tedy začalo stěhovat a to na akceschopnosti německé straně rozhodně nepřidalo. Neméně zajímavá je i depeše Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k Luftwaffenkommando West, 7. Jagddivision a Luftgau VII o tom, že pozemní personál, včetně pilotů, 2./NJG.13 (sic), Stab a I./KG 51 a částí JG 53 umístěných ve Wörishofenu mají být ihned, pod vedením vhodných důstojníků, začleněny k bojovým útvarům armády. Leteckými částmi (Fl.-Teile) uvedených útvarů bude nadále disponovat Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Zpráva tak naznačuje postupné rušení dalších útvarů, i když zmiňuje především pozemní personál. Právě v tento den totiž měla být zrušena KG 51 a své stroje měla předat JV 44 v Mnichově. Toto rozhodnutí máme prozatím podloženo pouze z britského odposlechu, takže není jasné, kdo tzn. který stupeň velení rozkaz vydal. V pravidelném hlášení o síle útvarů KG 51 tento den údaje nedodala a také v denním hlášení o bojové činnosti Luftwaffenkommando West (samozřejmě v rámci Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)) není KG 51 na rozdíl od jiných jednotek (III.(Erg.)/JG 1, JG 27, JG 300, JG 53, JV 44) výslovně uvedena. Pravdou zůstává, že od 23.4.1945 nemáme ověřené důkazy o letech pilotů KG 51, takže jednotka skutečně přestala operačně létat a stroje si převzala JV 44. Do vzduchu se určitě dostaly Me 262 od III./KG (J) 6, o čemž svědčí záznam v letovém deníku Franze Gappa. Ve 12.50 hod. vzlétl na Me 262 "červená 4" a k více než hodinovém letu si udělal těžko srozumitelnou poznámku "2 B-17. Absch. Liberator", kterou můžeme vysvětlit jako těžko uvěřitelný nárok na 2 sestřely B-17 a jednoho Liberatoru. Rovněž americké letectvo neregistruje žádnou odpovídající bojovou ztrátu. Nad Evropou operovala pouze 9th USAAF, její střední bombardéry od 9th Bomb Division dopoledne zaútočily na cíle u Schwabmünchenu, odpoledne dvě formace napadly cíle v Bavorsku. Již dopoledne se Maraudery 17th BG asi kolem 10 hod. utkaly s 11 Me 262 z JV 44, které vedl Oberst Günther Lützow. Boj proběhl jižně od Augsburgu a prokazatelně byl sestřelen B-26 S/N: 42-107729. Proti odpolední akci 9th Bomb Division opět vystartovala skupina 6 Me 262 vedená Oberst Lützovem a kolem 15.30 hod. se jejich cílem stala 344th BG směřují nad sklady paliva v Schröbenhausen, severně od Mnichova. Do boje se rychle zapojily také Thunderbolty 365th FG a jeden Me 262 sestřelily a 3 poškodily. Americká strana neutrpěla žádnou ztrátu, ale JV 44 pohřešovala Oberst Günther Lützowa. Pokud skutečně Gapp provedl bojový let, jeho cílem musely být bombardéry 9th USAAF, ale není pravděpodobné, že by se s bombardéry vůbec setkal. Sporný doklad bojových operací z deníku F.Gappa doplňuje případ havárie Me 262 na Kladensku kolem třetí hodiny odpoledne.

----------

25.4.1945 brzy ráno odletěl letoun Si 204 D (letoun byl do 6.3.1945 od KG 200, poté Regierungstaffel, Chef der Regierungstaffel byl Oberstleutnant Werner Baumbach) s cestujícími: Bienert, Hrubý, Raschhofer a Adolf.

Proběhla poslední rozsáhlá, kombinovaná operace nad Evropou. Železniční zařízení v alpských střediscích napadlo 278 těžkých bombardérů 2nd Air Division, 8th USAAF z Velké Británie zatímco mezi 10.23 a 11.16 h bombardovalo 198 B-17 Flying Fortress 1st Air Division 8th USAAF z Velké Británie zbrojovku Škoda v Plzni a dalších 78 přilehlou leteckou základnu Plzeň-Skvrňany, jedno z páteřních letišť operací Me 262. Doprovod obou svazů tvořilo téměř čtyři sta stíhačů. Současně bylo nasazeno dalších 300 bombardérů 9th USAAF k náletu na letiště Erding. K útokům na rakouská alpská centra se připojilo pět set těžkých bombardérů 15th USAAF z Itálie z Itálie a britské BC RAF vyslalo 376 těžkých bombardérů nad Berchtesgaden, uvažované centrum německého odporu v Alpách. Proti obrovské početní přesile se postavilo jen několik strojů Me 262. Proti odpolední akci bombardérů 9th USAAF se opět zaměřila JV 44, z 13 nasazených strojů se ale 8 muselo předčasně vrátit. Dopoledne, patrně proti svazu B-17 Flying Fortress, se pokusil zasáhnout neznámý počet Me 262 patřící JG 7 z Prahy a hned 5 jejích letců nárokuje celkem 6 sestřelených B-17. Zároveň další pilot z JG 7, Fhr. Hans-Guido Mütke z 9. Staffel, přistál s Me 262 A-1a WNr. 500071 "bílá 3" v 8.46 hod. na švýcarské letecké základně Zürich-Dübendorf. Jak vypověděl, stalo se tak pro nedostatek paliva během letu proti Marauderům nad jihem Německa. Později, po válce doplnil, že startoval z Fürstenfeldbrück, kde se tehdy nacházely pouze další 3 stroje Me 262. Jeho případ je jen dokladem roztříštěnosti skupin a jednotlivců od JG 7 během přesunu ze severního Německa. K soustředění původních sil JG 7 již nikdy nedošlo. Přes nároky německých letců z údajného střetnutí s bombardéry 8th USAAF z Velké Británie se ve skutečnosti s Me 262 setkalo pouze 14 zcela samostatně operující Mustangů 334th FS, 4th FG. Skupina dorazila již v 8.30 hod. nad rakouský Linec, poté se přesunula severně od Prahy a následně nad Ruzyní zastihla Me 262.

1/Lt William B. Hoelscher na P-51D S/N: 44-15347 "QP-V" od 334th FS sestřelil Me 262. Palbou flaku byl ale jeho Mustang natolik poškozen, že pilot opustil svůj stroj na padáku nad obcí Milostín (okres Rakovník). Konce války se dočkal ukryt u tamních obyvatel. Sestřel Me 262 v čase 8.50 hod. byl uznám pouze jako pravděpodobný.

Vzápětí po souboji Lt. Hoelschera se nad letištěm objevilo dalších 4-6 Me 262 chystajících se přistát, od jejich pronásledování odradil americké stíhače flak z okolí základny. Lze se jen domnívat, že uvedené Me 262 náležející III./KG (J) 6 nebo JG 7 vzlétaly k rannímu nasazení do oblasti Berlína. Jak vzpomínal Oblt. Helmut Oberdieck z 9./KG (J) 6, prováděl ozbrojený průzkum v okolí Torgau a postřeloval zde americké pozemní kolony a letiště se sovětskými letouny.

Zoufalý boj o Berlín donutil OKL soustředit všechny dostupné útvary k jeho obraně, a proto vydalo rozkaz o dočasném podřízení IX. (J) Fliegerkorps pod VIII. Fliegerkorps (tzn. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)). OKL, resp. Luftflotte Reich se tak vzdalo velení nad proudovými útvary IX. (J) Fliegerkorps. Proudoví stíhači měli podpořit německá vojska údery na nepřátelské kolony jižně od Berlína. V rozkaze je dále přímo uvedeno, že ochrana vzdušného prostoru, míněno zřejmě proti americkým bombardovacím svazům, musí tomuto úkolu ustoupit, a poněkud nerealisticky zmíněno, že se jedná o dočasné řešení. V budoucnu se měly k boji proti bombardérům vrátit. Rozkaz byl z Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) zaslán jak na IX. (J) Fliegerkorps, tak i na VIII. Fliegerkorps, kde je znovu zdůrazněno, že pro boj VIII. Fliegerkorps o Berlín je mu dočasně podřízen IX. (J) Fliegerkorps s proudovými letouny. Po tomto rozhodnutí vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz (k IX. (J) Fliegerkorps s informací na Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII)) o okamžitém zrušení jednotek Stab./KG (J) 54, III./KG (J) 54 a III./KG (J) 6. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v něm plní rozhodnutí OKL z 21.4.1945 a směřuje jej na útvary pod svým velením, nad kterými toto velení právě získalo. Zajímavé je, že se ze seznamu rušeních jednotek vytratila I./KG (J) 54. Není jasné, zda Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) zvrátilo rozkaz OKL a chtělo ponechat jednotku operační nebo se na ni jednoduše zapomnělo. Provedení rozkazu, tzn. skutečné zrušení, mělo být nahlášeno do 3.5.1945, takže opět zde nebylo žádné okamžité zastavení činnosti jednotky a předání výzbroje a výstroje jinam. Lhůta na provedení byla týden a na činnost jednotek to nemělo okamžitý vliv. Stav v zásobování palivem se příliš nezměnil, i když určité zlepšení bylo v dohledu. Posádky sovětských letounů od 3 шак, 2 ВА si jich poprvé všimli. Deník bitevního korpusu.

V okolí Ruzyně již kroužily Mustangy a vyhlížely si své oběti. Při startu byl okamžitě zasažen jeden Me 262 A. Neovládaný letoun začal klesat a v malé výšce zavadil křídlem o střechu budovy školy v Hostivici a dopadl na zahradu rodinného domu v těsné blízkosti školy. Lt. Sepp Huber od 9./KG (J) 6 zahynul. Letecká badatelna.

V 21 hod. vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz o nasazení pro příští den. V noci a následující den mělo použít veškeré své síly, včetně KG 4 a proudových letounů IX. (J) Fliegerkorps k podpoře bojů o Berlín. Těžištěm mělo být narušování přísunu posil a materiálu výslovně zmíněné sovětské 3. gardové armády, která byla hlavní silou 1. ukrajinského frontu. Podrobněji je to vyjádřeno v rozkaze č.232 pro VIII. Fliegerkorps "VIII. Fliegerkorps bude všemi dostupnými silami důrazně podporovat obranu Berlína od jihovýchodu (v prostoru Sprembergu), útoky na postupující nepřátelské kolony a jejich posily. K tomu je mu podřízen IX. (J) Fliegerkorps." V závorce je uvedeno "trvalý příkaz".

A konečně o půlnoci vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dodatek k organizační změně platné od 21.4.1945, ve kterém je výslovně zmíněna podřízenost IX. (J) Fliegerkorps pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v závorce VIII. Fliegerkorps. Navíc byla pod IX. (J) Fliegerkorps převedena i JG 2 se svou Stab, I. a II./JG 2. Záměrem samozřejmě bylo ji využít jako ochranu letišť proudových letounů. Je zde také uvedeno, že letecké části KG 51 jsou v München-Riemu a její pozemní část má být převedena k pozemním bojům. Tímto se všechny proudové útvary IX. (J) Fliegerkorps dostaly pod operační velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), na jejímž území už několik dní působily a to je ihned zařadilo na své nejdůležitější bojiště – obranu Berlína.

----------

26.4.1945 jednotné velení nad proudovými útvary využilo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k okamžitému uskutečnění organizačních změn k zabezpečení jejich další činnosti a posílení úderné síly. Krátce po půlnoci v 00.50 hod. vydalo pokyny 7. Jagddivision k přesunu letecké části I./KG 51 (předpokládalo se 12 strojů Me 262) do Prahy-Ruzyně. Technické zabezpečení měly zajišťovat jednotky IX. (J) Fliegerkorps. Převelená část I./KG 51 operačně podléhala IX. (J) Fliegerkorps a měla být v prvé řadě nasazena na podporu obrany Berlína proti 3. a 4. gardové armádě. Zmínka o I./KG 51 je zajímavá z toho hlediska, že útvar byl 24.4.1945 zrušen. Přesto s jeho leteckými částmi nové velení o dva dny počítá a míní jimi posílit jednotky v Ruzyni. Piloti I./KG 51, od 22.4.1945 bez letadel, neboť všechny Me 262 předali JV 44, čekali v München-Riem na další rozkazy. Opomíjení a nečinnost zkušených bojových pilotů vycvičených na Me 262 byla vážnou chybou, kterou se Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) snažilo napravit. Nicméně po celou dobu Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o skupině nevyužitých pilotů vědělo.

Britský odposlech zachytil v 01.00 hod. instrukci Oberst. Erhard Kraffta von Dellmensingen (Chef des Generalstabes Ia, IX. (J) Fliegerkorps) vydanou na základě rozhodnutí Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) přikazující, že v případě náhlé změny pozemní situace v pražském prostoru nesměly být jednotky IX. (J) Fliegerkorps ohroženy. V takové situaci se měly přesunout nejdříve do Hörschingu a potom do jižního Bavorska. Prozatím se však OKL domnívalo, že pražský prostor je pro operace stále bezpečný, ale jak z instrukce vyplývá, Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) jisté obavy z ohrožení svých proudových jednotek pozemními operacemi mělo a vážně uvažovalo o jejich dalším přesunu na jih. Ostatně to byl také původní plán ze začátku dubna.

V 01.20 hod. dostal IX. (J) Fliegerkorps za úkol nahlásit na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6):

1) rozmístění jednotek

2) převedení Me 262 ze stavu KG (J) 6 a JG 7 nacházejících se v prostoru Mnichova

3) převedení 12-13 Me 262 od I./KG 51 (bez technického personálu), které měly podléhat IX. (J) Fliegerkorps.

Ve 12.00 hod. odešla další radiodepeše od Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k IX. (J) Fliegerkorps, která byla bohužel zachycena neúplná. Zdá se, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se ptalo IX. (J) Fliegerkorps, zda má vydat rozkaz JG 7 na přesun 20-ti Me 262 ke Gallandovi ( JV 44) do München-Riem. Je to neobvyklá žádost a pravděpodobně souvisí s neznalostí pozemní situace v protektorátu a výše zmíněnou obavou o osud proudových jednotek. Další část zprávy už je silně zkomolena.

V 16.00 hod. Krafft sděluje Peltzovi, že otázka organizace velení činí přítomnost Peltze (?) zde (míněno patrně na velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Praze) nutnou. V tomto bodě navrhoval následující řešení:

1) „AOC KDR GEN“ (takto označen v odposlechnuté zprávě; pravděpodobně míněn Peltz) s Maj. Leythäuserem a Ober. Rieselem (pravděpodobně šlo o požadavek jejich přítomnosti v Praze).

2) Řízení operací v pražském prostoru – Obstlt. Hogeback

3) Je požadován (opět pravděpodobně na velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Praze) zkušený důstojník pro vytvoření přehledu o vzdušné situaci.

Peltz odpověděl Krafftovi vzápětí (16.00 hod.). V současné době je (tzn. IX. (J) Fliegerkorps) pořízen VIII. Fliegerkorps. Probíhají pozemní boje na severu a jihovýchodě (tzn. na východní frontě u Berlína a na Moravě a Rakousku). Požadavky spojené s přesunem na jih (v personální a komunikační úrovni) už nejsou aktuální. Pozemní situace vyžaduje (spíše bude vyžadovat) okamžité rozhodnutí. Peltz požaduje rozhodnutí, zda má být vydán rozkaz o přesunu na jih a také, jaká je skladba vedení. Všechny Me 262 budou v případě přesunu přelétány najednou. Peltz tedy přesnou situaci v Praze neznal. Rozhodnutí, zda přesunout celý IX. (J) Fliegerkorps dále na jih tak záviselo na odpovědi Kraffta. Ten se ještě v 17.00 hod. pokoušel zjistit situaci v přípravě základen na jihu (tzn. v okolí Mnichova). Jak je patrné, nikdo moc přesně neznal pozemní situaci v protektorátu a nevěděl, zda jsou nebo nejsou jednotky IX. (J) Fliegerkorps v Praze ohroženy. Samozřejmě, nikomu se také příliš nechtělo o tom rozhodnout.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dále organizovalo své proudové jednotky a jeho rozkazem byl rozpuštěn Stab/KG 51. Technický personál I./KG 51, nezbytný pro zajištění nasazení Me 262, byl s vybavením přeložen do München-Riem. Ostatní
mužstvo bylo uvolněno pro pozemní nasazení dle rozkazu z 24.4.1945 (den rozkazu o zrušení KG 51). Další zrušení útvarů ohlásila tohoto dne 9. Flieger-Division (J) v Praze a potvrdila definitivní zrušení III./KG (J) 30, I. a II./KG (J) 6. Ani jeden z útvarů nepoužíval Me 262, ale spadaly pod IX. (J) Fliegerkorps). Stejně tak byl zrušen V./(E). JG 2 (dříve I./(E). KG( J)). Stroje a piloti měli přejít k IX. (J) Fliegerkorps), zbylý personál byl určen k zařazení do Panzerkorps Hermann Göring. Také toto se dělo na základě rozkazu z 24.4.1945.

Zajímavostí je zpráva o předzásobení letišť pro proudové stroje pumami. Zásoby byly v Praze několikanásobně vyšší než na jiných základnách, takže nasazení Me 262 proti pozemním vojskům odtud bylo jen logické. Také tento dokument potvrzuje rozhodnutí použít proudové stíhače k podpoře obrany Berlína. Dle záměrů a rozkazů z předešlé noci tak využilo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) okamžitě nové útvary v boji.

Ve 12.15 hod. hlásil IX. (J) Fliegerkorps přes VIII. Fliegerkorps na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), že už začal dle rozkazu s podporou defenzivy u Berlína a vyslal 8 strojů do prostoru dálnice Forst-Cottbus. Me 262 létaly v malých skupinách, někdy i jednotlivě a jižně od Berlína napadaly sovětské kolony. V souhrnném denním hlášení o operační aktivitě uvedlo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), že v průběhu 26.4.1945 provedlo celkem 31 Me 262 od IX. (J) Fliegerkorps útoky na pozemní cíle v prostoru Cottbus - Bautzen a nahlásilo zničení 2 letadel na zemi a zapálení 6 nákladních vozidel. Přitom byl 1 Me 262 zničen, 1 poškozen, 2 pohřešovány, 1 pilot zabit a 1 zraněn. Bohužel nemáme žádné bližší zprávy o konkrétních útvarech, takže nejsme schopni určit, zda se ho účastnily všechny jednotky z Prahy. Vzhledem k celkovému počtu nasazených Me 262 však s velkou pravděpodobností ano. Všechny se účastnily náletů na pozemní kolony sovětských armád a na spojenecké hlídky vůbec nereagovaly.

Stav na ruzyňském letišti popsala ve svém hlášení odbojová skupina Trávnice. V její zprávě se uvádí, že kolem letištní plochy jsou skrytě umístěny letouny v počtu 13-20, většinou Turbinjäger. U silnice Ruzyně – Kněževes je dalších asi 10 dobře maskovaných Me 262. Přímo na letišti přibylo v poslední době mnoho turbinových letounů, nyní asi 50. Na Ruzyni tak zůstávalo stále asi 50 Me 262, i když asi nebyly všechny provozuschopné.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo na závěr dne rozkaz č. 234 o nasazení a cílech pro 27.4. a noc 27./28.4.1945. Jasně zde sděluje, že cíle ani rozkazy se nemění a všechny útvary IX. (J) Fliegerkorps budou použity v severním prostoru k odlehčení situace Berlína. Rozkaz putoval k VIII. Fliegerkorps, Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) a Fli-vo/H.Gr.Mitte. Během jednoho dne byla organizační změna v podřízenosti IX. (J) Fliegerkorps uvedena do praxe a zaměření proudových stíhačů se naprosto změnilo.

V návaznosti na výše uvedené rozkazy je třeba krátce zmínit otázku tzv. Gefechtsverbandu Hogeback. Jedině v citované zprávě z 16.00 hod. je totiž zmíněno jméno velitele KG (J) 6 v souvislosti s návrhem na jeho pověření řízením leteckých akcí v pražském prostoru. Často bývá uváděno, že koncem dubna (snad 20.4.1945) došlo k ustavení Gefechtsverband Hogeback, který tvořily právě útvary operující z Prahy. Vytváření podobných operačních skupin nebylo žádnou výjimkou a v rámci Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) fungovaly 21.4.1945 dva: Lw.Gef.Verband Weiss (pro spolupráci s AOK 17) sdružující NAGr. 4 (2./NAGr. 2 a 11./12), II./SG 77, 3./NSG 4, III./JG 52 a 1./JG 52 - Gef.Verband Rudel s SG 2 (II./SG 2 a 10.(Ps.)/SG 2) I./SG 77 a II./JG 6. Jednalo se o snahu zjednodušit velení a to buď při spolupráci s pozemní armádou nebo utvořením samostatného celku pod jednotným velením zkušeného důstojníka. Uvedené svazky jsou zmíněny v dokumentech z 21.4.1945 a dále ještě i 3.5.1945. Naopak ani v materiálu z 21. nebo 26.4.1945 a ani ze 3.5.1945 není žádná zmínka o Gefechtsverband Hogeback. Korespondence z 26.4.1945, tak jak jsme ji popsali výše, sice naznačuje, že Hogeback měl velet leteckým operacím v pražském prostoru, to však nemuselo nutně znamenat vytvoření takového svazku. Až do konce války jsou všechny jednotky v Praze nebo Žatci uváděny samostatně a pod přímým velením IX. (J) Fliegerkorps. Soustředění proudových jednotek přímo volalo po jednotném velení a zřejmě bylo skutečně Hogebackem po 26.4.1945 (a možná i dříve) vykonáváno, ale existenci Gefechtsverband Hogeback to nepotvrzuje. Vzpomínky pilotů z I./KG (J) 54 hovoří o tom, že z Prahy operovali pod „takzvaným Gefechtsverband Hogeback, ale to není důkaz o vytvoření takového celku. Stejně tak později i příslušníci I./KG 51 vzpomínali, že "všechny útvary podléhají jako Gefechtsverband velení Obstlt. Hogebacka", ale opět to není důkaz o oficiálním existenci v rámci organizační struktury IX. (J) Fliegerkorps. Obstlt. Hogeback pouze velel všem těmto jednotkám v rámci leteckých operací. V žádném z dokumentů Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) od 26.4.1945, tj. od doby, kdy obdrželo přímé velení nad IX. (J) Fliegerkorps, až do konce války se neobjevuje zmínka o Gefechtsverband Hogeback. Důvodem často uváděné existence Gefechtsverband Hogeback je pravděpodobně poválečná vzpomínka samotného Hogebacka uložená v Bundesarchivu. Zde Hogeback uvádí: „V březnu 1945 (sic) byl v Praze vytvořen Gefechtsverband Hogeback. Štábu KG 6 bylo podřízeno několik stíhacích eskader vybavených Me 262, mimo jiné JG 6 (sic), KG 51 a další. Štáb KG 6 byl pro velení posílen několika zkušenými stíhacími piloty. Ale s jedinou výjimkou nedošlo ke společně připravenému nasazení“. Jak je patrné, některé údaje jsou poplatné době výpovědi. V březnu sídlila na pražské Ruzyni pouze Stab a III./KG (J) 6 a samozřejmě JG 6 neměla s proudovými útvary nic společného. Zmínka o jediném koordinovaném nasazení navíc ukazuje, že vytvoření společně operujícího svazku útvarů bylo spíše přáním, než skutečností. Hogeback tak řídil letecké operace, ale pravděpodobně ne na úrovni celých jednotek, ale jednotlivých letounů. Letadel bylo jednoduše příliš málo, aby mohly operovat po útvarech a musela být používána všechna provozuschopná dohromady, bez ohledu na jejich příslušnost. To nijak nesnižuje pravomoci nebo výkony velitele KG (J) 6, jde pouze o upřesnění skutečného stavu věci. Žádný oficiálně vedený útvar Gefeschtsverband Hogeback neexistoval.

K 26.4.1945 I./JG 7 měla 31 kusů Me 262, II./JG 7 měla 31 kusů Me 262, III./JG 7 měla 34 kusů Me 262. Něco v Žatci.

Západní rozptyl , .

Flak byl koncentrován na severní straně dráhy a kolem rozptylů. Bylo tam asi 50 kusů flaku 2 cm a 100 kusů 13,5 mm.

26.4.1945 bylo na letišti Ruzyně 243 m³ a na letišti Žatec 98 m³ paliva J2.

----------

27.4.1945 pokračovaly úkony spojené s rozhodnutím o přesunu KG 51 do Prahy. Krafft informoval Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v 00.15 hod., že přesun letadel I./KG 51 proběhne najednou. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozpracovalo do větších podrobností svůj rozkaz o tomto přesunu. Instrukce, směřovaná na 7. Jagddivision, JV 44, KG 51 a IX. (J) Fliegerkorps uváděla následující úkoly:

I./KG 51 si měla v München-Riem okamžitě převzít od JV 44 zpět své Me 262 a přemístit se do Prahy-Ruzyně, kde bude podřízena IX. (J) Fliegerkorps
7. Jagddivision uvede přesun do svých záznamů jako "Einsatzverlegung mit Einsatz im Schwerpunktraum Regen".
Po příchodu první části KG 51 do Prahy útvar nahlásí, jaké další části tam mají být přesunuty. Další přesuny provede pouze na rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Zbylé části KG 51 prozatím zůstanou v Holzkirchenu a vyčkají dalších rozkazů.
KG 51 má za úkol nahlásit přímo na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6): sériová čísla strojů, které převzala od JV 44, čísla strojů, které předala jiným útvarům v posledních dnech, stav přesunu k 18.00 hod.

Vedle opatření s KG 51 hledalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) další zdroje, jak posílit proudové jednotky v Praze. Nařídilo proto JV 44 okamžitě odeslat osádky (tzn. piloty) JG 7, které se u ní nacházejí, spolu se stroji do Prahy-Ruzyně. Následně měl být zaslán i seznam pilotů a strojů, včetně jejich WNr. Přelet měl být předem nahlášen.

Brzy ráno obdržel Kraft zprávu o tom, že AOC (Peltz) zamýšlí tento večer odletět do Mnichova podat zprávu Generalfeldmarschall von Greimovi. Dále, že je vyhlášena bojová pohotovost pro útoky na severu (je zřejmě míněn prostor jižně od Berlína; tzn. severně od dislokace IX. (J) Fliegerkorps.

Dle denního rozkazu se Me 262 z IX. (J) Fliegerkorps zapojily do útoků na pozemní kolony sovětských vojsk. Do akce byla nasazena i III./KG (J) 6 a Franz Gapp se v odpoledních hodinách zúčastnil na Me 262A "červená 7" útoku na dálnici u Cottbus. Vzlétl ve 14.05 hod. z Ruzyně a po 33 minutách byl v pořádku zpět. Celá akce, trvající jen půlhodinu, ukazuje, že útoky Me 262 z Prahy mohly probíhat téměř kontinuálně. Zásadním omezením operací zřejmě byla náročná údržba Me 262 společně s minimálním technickým zázemím. V provozu se patrně dařilo udržet jen zlomek strojů soustředěných na základnu v Praze-Ruzyni.

Do operací se zapojila také I./KG (J) 54, minimálně to dokumentuje případ nouzového přistání Oblt. Leopolda Becka kdesi západně od Pardubice pro ztrátu orientace a nedostatek paliva. Letec vyvázl nezraněn. Událost se bohužel nepodařilo jednoznačně doložit místními údaji.

Další případ se odehrál kolem poledne nedaleko Družce (okres Kladno). Četník ze stanice v sousední obci Velká Dobrá byl na motorce vyslán na hlídku. Na místě ale zjistil, že se jednalo pouze o nouzové přistání a letadlo ještě ten den odstranili vojáci z blízké Žiliny. Nejasné vzpomínky svědků události naznačují, že i v tomto případě se mohlo jednalo o Me 262.

V 19.48 hod. mohl VIII. Fliegerkorps zaslat na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) radiogram o svém nasazení: Celkem 217 vzletů, z toho 63 SQZA (zřejmě bitevní letouny) 20 v prostoru Brna, 24 u Ostravy, 4 u Breslau, 15 u Bautzen (zničeno) - 8 tanků („Panzer“) východně od Brna 111 stíhačů ve všech prostorech (zničeno) - 1 tank, 60 vozidel, 15 sestřelů, 8 zásobovacích vozů 7 Jabo v prostoru Bautzen 36 Me 262 v prostoru dálnice (zničeno) - 6 sestřelů, 65 zničených vozidel, ztráty 2. Podíl Me 262 na úspěších tedy nebyl malý. Ohlášená vítězství resp. nároky směřovaly do řad sovětského letectva a většinou se jednalo o bitevní Il-2/3m, občas také o stíhače. Uvedené souboje se sovětskými letadly jsou známy ze vzpomínek pilotů operujících z Prahy, zejména JG 7, (např. Ofhr. Günter Wittbold, Lt. Harald Toenniessen (30.4.1945), Lt. Herbert Schlüter), ale není důvod se domnívat, že by také piloti I./KG (J) 54 nebo III./KG (J) 6 nepotkávali sovětské letouny a nenárokovali sestřely. Pokud uvedené hlášení VIII. Fliegerkorps porovnáme s hlášením Armádní skupiny Střed (H.G.Mitte), pak podle něho napadly Me 262 nepřátelské kolony na dálnici Sagan - Cottbus s výsledky: 21 sestřelených letadel, 3 zničená letadel na zemi a 65 zničených nákladních automobilů. Hlášení armády tak úspěchy Me 262 ještě navyšuje. Nemáme však žádnou možnost tato čísla ověřit.

U obce Greifenhain JZ Cottbus letělo šest Me 262 a jeden na vstřícném kurzu byl sestřelen sovětským stíhačem majorem Okolelovem na Jak-3 od 5 иак, 2 ВА. Ostatní unikly jižním směrem. Deník stíhacího korpusu.

Přes celodenní nasazení Me 262 zásoby paliva J2 v Žatci stouply o téměř 100 m³, ale Praha-Ruzyně si o 90 m³ pohoršila. Me 262 tak evidentně operovaly především z pražské základny. Stále také zůstávalo nezanedbatelné množství paliva na cestě.

Na samý závěr dne vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) pro své proudové jednotky v Mnichově na 28.4.45 další pokyny k přesunům. Proudové jednotky z Mnichova mají být "se všemi leteckými částmi I./KG 51 a JG 7" přeloženy do Prahy, JV 44 pak do Hörschingu. Přesun bude řídit IX. (J) Fliegerkorps, kterému jsou všechny proudové jednotky podřízeny.

----------

28.4.1945 v 6.30 hod. ráno musela z Hostivic vyrazit dvoučlenná četnická hlídka velitele Sidoniuse Sobotky a strážmistr Františeka Matějky do Sobína k udržení pořádku u dalšího zříceného letadla. Stroj se zřítil na pole a shořel. Pilot zahynul uvnitř vraku. Předcházející zřícení u Sobína 19.4.1945.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) mělo radiový rozhovor s Gallandem v München-Riem o vydaných rozkazech o přesunech a jejich plnění. Bylo potvrzeno, že přesun KG 51 a JG 7 do Prahy se uskuteční, jakmile počasí dovolí jeho plynulý průběh. Pro případ špatného počasí měl být přelet uskutečněn s mezipřistáním v Hörschingu. Pro JV 44 byly určeny nové destinace, místo do Hörschingu, který nedisponoval dostatečným pozemním zabezpečením, se měl přemístit nejdříve do Salzburgu, kde měl být do 2 dnů připraven úsek dálnice. Konečným místem určení byl Innsbruck, jakmile bude schopen JV 44 přijmout. JV 44 si ještě před přesunem převezme hotová letadla z DLH na letišti München-Riem.

Rozkaz č. 236 Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o nasazení na 28.4.1945 ukazuje, že hlavní cíl nasazení letadel VIII. Fliegerkorps se nezměnil. Nadále zůstával v přímé i nepřímé podpoře pozemních vojsk u Berlína s použitím všech dostupných strojů, včetně proudových a všech zásob paliva.

Stále se neobjevují údaje o I./KG (J) 54, přestože byla aktivní, a stejné je to i v následujících dnech. Jednotka nebyla zrušena, neboť figuruje ještě 3.5.1945 v hlášení o dislokaci, ale počty jejích strojů se nikde neobjevují.

Mezi zajímavé zprávy lze zařadit návrh IX. (J) Fliegerkorps o použití radarového vlaku pro řízení letového provozu v Žatci. Měla být prozkoumána možnost přesunu jednoho vlaku, zdržujícího se 21.4.1945 v Karlových Varech. Není však jasné, jestli bylo míněno jeho obvyklé využití výhradně pro operace nočních stíhačů postupně stahovaných do Čech nebo skutečně pro celodenní řízení provozu dosud radiovými prostředky nevybaveného žateckého letiště. Poválečné zprávy zaznamenávají v Čechách přítomnost 3 radarových vlaků jistě, další 4 se patrně nacházely v pohraničí. Na nádraží v Jenči, těsně na prahu dráhy v Ruzyni zůstal opuštěný radarový, hlásný vlak Sumatra II. S žateckým letištěm možná souvisí radarový vlak zjištěný v Postoloprtech.

28.4.1945 se VIII. Fliegerkorps (v Heřmanově Městci Hermann Städel (okres Chrudim) spojil s Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII)v Praze-Ruzyni či Libochovicích Libochowitz (okres Litoměřice) a vzniklo Luftwaffenkommando VIII.

----------

29.4.1945 ráno si převzala skupina pilotů od KG 51 stroje od JV 44 a zahájila přesun do Prahy. Podle vzpomínek Heinricha Haeffnera od 2./KG 51 proběhla první část přesunu takto: "Ráno si přebíráme od JV 44 zpět naše stroje. Můj má opět staré označení "9K+OK". Během dopoledne jednotlivě přelétáme z München-Riem do Hörschingu u Linz an der Donau. Generall Galland je se svojí JV 44 přeložen do Innsbrucku Ofw. Fröhlich při přistání v Hörschingu havaroval. Na místě mu však můžeme zajistit jinou Me 262. Hptm. Christoph do Hörschingu nedorazil." Byla tedy zvolena trasa pro případ špatného počasí, tak jak se dohodlo v telefonickém rozhovoru s Gallandem předešlý den.

Zajímavá byla neúplně zachycená zpráva IX. (J) Fliegerkorps hovořící o tom, že III./KG (J) 6 bude zrušena 3.5.1945, zatímco I./KG (J) 54 zůstane zachována. Pokud navážeme na předchozí dokumenty, je tato zpráva konečným důsledkem rozkazu OKL z 21.4.1945, kdy OKL rozhodlo zmíněné jednotky zrušit. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo svůj rozkaz o rušení těchto útvarů až 25.4.1945, jak jsme však již zmínili, chyběla zde ale I./KG (J) 54. IX. (J) Fliegerkorps rozkazem z 29.4. plnil nařízení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) a z textu vyplývá, že o vyjmutí I./KG (J) 54 ze seznamu rušených jednotek se zřejmě zasadila právě Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Rozkazy bojových operací Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se nezměnily a VIII. Fliegerkorps tzn. i Me 262 od IX. (J) Fliegerkorps měl nadále útočit na sovětské pozemní kolony. Zároveň IX. (J) Fliegerkorps hlásil nový prostor nasazení Dresden – Meissen – Chemnitz.

Dále oznamoval, že I./KG 51 po příletu bude dále přesunuta do Žatce a Kommando Stamp bude použito pro útoky na pozemní cíle. Důvodem plánu umístit I./KG 51 v Žatci asi byla jeho blízkost k místu bojů a také to, že se jednalo o čistě bombardovací útvar. Tedy vhodný právě pro takové nasazení. Kommando Stamp už oficiálně od 3.2.1945 neexistovalo a jeho piloti byli včleněni do Stab/JG 7, takže je spíše zajímavostí, že se ještě 29.4.1945 objevuje v hlášení. MAPA letišť s provozem proudových letounů Me 262.

Ve vzduchu byli rozhodně příslušníci III./KG (J) 6. Franz Gapp odstartoval z Ruzyně v 10.12 hod., aby postřeloval silnici Bautzen - Weisswasser a po 28 minutách byl zpět. Let uskutečnil na svém Me 262 "červená 7".

Celý IX. (J) Fliegerkorps hlásil nasazení 18 Me 262 k postřelování nákladních vozů v prostoru Cottbus, Franz Gapp byl nepochybně mezi nimi. Během akce jménem neznámý letec sestřelil sovětský Jak-9. Hlášení protivníka, sovětské 2.letecké armády ztrátu potvrzuje záznamem o sestřelení jednoho Jak-9 německým Me 262 v prostoru Weisswasser. Hlášení VIII. Fliegerkorps, tedy přímé nadřízené složky IX. (J) Fliegerkorps, o bojové aktivitě z tohoto dne jsou poněkud neurovnaná. V dálnopise z 20.10 hod. uvádí tato složka celkové nasazení 48 letadel, z toho 8 bitevních, 2 protitankových, 15 stíhačů a 6 průzkumných letounů, přičemž byl jeden tank zničen a dva Il-2 sestřeleny; dále 2 protitankových a 6 průzkumných strojů u Moravské Ostravy, 6 průzkumných strojů u Kamenze a 3 Me 262 u Forstu. Další dálnopis (už z 30.4.1945, z 06.14 hod.) zahrnuje celkové nasazení 76 letounů, z toho 23 bitevních u Wischau, 2 bitevních u Bautzen, 18 stíhacích u Cottbus – Bauzten a 11 stíhacích u Görlitz – Rothenburg. A psaná hlášení, vypracovaná zřejmě také 30.4.1945, pak hovoří o vzletech 29 stíhačů, z toho 18 v prostoru Cottbus-Bautzen, 11 u Görlitz a 45 vzletech bitevních letounů, z toho 22 v prostoru Bautzen a 23 u Wischau. Jak je vidět, hlášení se postupně upravovala, tak jak přicházely informace od dalších jednotek. Důležité je, že všechna se shodují na oblasti nasazení v okolí Cottbus – Bautzen a údaj o 18 stíhačích se shoduje s hlášením IX. (J) Fliegerkorps.

29.4.1945 čtyři Me 262 útočili na autostrádu v oblasti Trebel?. Čtyři La-7 od 5 иак, 2 ВА se je snažily sestřelit. Me 262 s převahou rychlosti unikly. Deník stíhacího korpusu.

Počet nasazených Me 262 se tedy oproti předešlému dni snížil na polovinu. Je vidět, že se po jednom dni nasazení počty nijak dramaticky neměnily. Ztráty opravdu nebyly velké. Zajímavým údajem je navýšení síly o jeden stroj v každé z jednotek. Pravděpodobně se nejednalo o nové kusy, ale letouny z oprav. Z údajů jasně vyplývá, že bylo přibližně třikrát více pilotů než letadel, takže létali jen ti nejzkušenější. Situace s palivem nebyla zcela zoufalá, nepochybně díky zdůrazňování priority v jeho dodávkách. IX. (J) Fliegerkorps se také začal shánět po strojích, které měly dorazit od JV 44. Jednotka hlásila, že disponuje silou 25 Me 262 a všechny stroje nad tento počet budou dle rozkazu předány JG 7. IX. (J) Fliegerkorps to však nestačilo a zaslalo důrazný dotaz a) zda už bylo odesláno 23 Me 262 z KG 51 a JV 44 / JG 7 do Prahy a b) proč nebyl hlášen přesun do Bad Aibling.

29.4.1945 III./KG (J) 6 uvádí 13 Me 262, z toho 11 operačních. Mezi 10. a 29.4.1945 tedy přišlo minimálně 20 kusů Me 262, přičemž jeden z nich byl verze Me 262 B-1 (převzat 12.3.1945), pravděpodobně kompletované v závodě LBB v Českých Budějovicích.
.

----------

30.4.1945 ve 12.00 hod. hlásil IX. (J) Fliegerkorps přistání 8 strojů I./KG 51 a 9 strojů JV 44 v Praze-Ruzyni. Piloti a letouny, požadované Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) od 25.4.1945 se skutečně dostali na místo určení. Vzlétli z Hörschingu (alespoň příslušníci I./KG 51) v 11.10 hod. a v Praze se objevili v 11.42 hod. Místo požadovaných 12-13 strojů z KG 51 jich nakonec dorazilo 8, když se dle vzpomínek letců některé ztratily“ po cestě. O příslušnících KG 51 si, z pozdějších vzpomínek jejich kolegů, můžeme utvořit dobrý přehled. Novými tvářemi v Praze byli: Hptm. Rudolf Abrahamczik, Lt. Schimmel, Oblt. Heinrich Haeffner, Oblt. Heinz Strothmann, Lt.Wilhelm Batel, Fhj. Ofw.Hans Fröhlich, Ofw. Bruns, Uffz. Pöhling. Pouze dva z nich, Fröhlich a Pöhling, se objevují v seznamu pilotů JV 44 z 27.4.1945. Naproti tomu další bývalí příslušníci KG 51 z tohoto seznamu Maj. Brücker, Lt. Strate, Obfhr. Weindl a Fw. Trenke se ve vzpomínkách kolegů z Prahy a ani v jiných materiálech o I./KG 51 v Čechách neobjevují. Není moc jasné, co se vlastně s příslušníky I. a II./KG 51 po jejím zrušení 24.4.1945 v München-Riem dělo a jakým klíčem byli vybíráni pro přelet do Prahy. Na přesun vzpomíná Oblt. Haeffner: "Dopoledne jsme letěli pod vedením Hptm. Abrahamczika do Prahy-Ruzyně. Jakmile jsme dorazili nad letiště, nevěřil jsem svým očím. Na letišti stála německá letadla jako v míru. Bylo vidět mnoho Me 262 a Ju 88. Zde v Praze-Ruzyni sídlí části KG 6, JG 7 a my s Me 262. Všechny útvary podléhají jako Gefechtsverband velení Obstlt. Hogebacka." MAPA letišť s provozem proudových letounů Me 262.

V jednu hodinu odpoledne hlásil Oberst Erhard Krafft von Dellmensingen přesun hlavního štábu IX. (J) Fliegerkorps do Bad Aiblingu, zatímco operační štáb nadále zůstával v Praze.

Ze vzpomínek pilotů (3./JG 7, Lt. Harald Toenniessen) vyplývá, že Me 262 z Prahy byly nasazeny i tento den. Harald Toenniessen staroval ve dvojici s Lt. Fritzem Kelbem okolo 15.30 hod. k útoku na pozemní kolony do prostoru Cottbus. Kelb se údajně zřítil u Mělníka. Toenniessen pokračoval v útoku sám a po postřelování pozemních kolon narazil nad letištěm u Cottbus na čtyři sovětské Il-2. Jeden sestřelil a tři poškodil, utrpěl však poškození jejich odvetnou palbou. Špatně ovladatelný Me 262 tak musel nouzově posadit u Prahy-Ruzyně. Zprávy o letech pilotů III./KG (J) 6, I./KG (J) 54 nebo I./KG 51 v tomto dni nemáme. Nasazení proudových stíhaček IX. (J) Fliegerkorps ale potvrzuje jeho večerní hlášení. Uvádí se v něm, že celkem 12 Me 262 provedlo průzkum počasí a útoky na pozemní kolony v prostoru Forst – Vetschau. Sovětská strana, zastoupená opět 2. leteckou armádou podporující operace pozemních vojsk 1. ukrajinského frontu, naproti tomu nárokuje sestřel dvou Me 262. Na operace z konce dubna vzpomínal Oblt. Martin z I./KG (J) 54 následovně: „Nejdříve jsme byli podřízeni přímo IX. (J) Fliegerkorps, kdy přesně došlo k vytvoření a k podřízenosti pod takzvaný Gefechtsverband Hogeback nemohu říci, pravděpodobně v poslední třetině dubna. Nasazení jsme se účastnili z 50 %. Po prvních nasazeních nás ihned napadaly Mustangy. Naši piloti mohli většinou hlásit nejisté nebo pravděpodobné sestřely, protože nikdo v minutových soubojích nemohl říci, zda se bombardér zřítil, či nikoliv. Fw. Weiss byl až do konce naším nejlepším pilotem a byl mu také uznán jeden sestřel. Také Fw. Nickel byl úspěšný. Při bitevním nasazení jsme Sovětům sestřelili nějaká letadla. Dokonce přeložili svá letadla mimo dosah Me 262. Lidské ztráty jsme při tomto nasazení již neměli."

Večer hlásil IX. (J) Fliegerkorps počty pilotů a letadel I./JG 7, III./KG (J) 6 a I./KG 51. Zvýšila se síla I./JG 7, což byly ale ve skutečnosti stroje od JV 44, které přiletěly v poledne.

Hrozivá situace se však po jednom dni nasazení vyvinula v zásobování palivem J2. V 18.00 hod. hlásily základny Praha-Ruzyně a Žatec nulu. Jen Hörsching, ovšem na území Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4), disponoval 439 m3 benzínu J2. Žádná jiná základna pod Luftwaffenkommando VIII a Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) nevykazovala J2. Je to trochu překvapivé a je možné poněkud pochybovat o úplnosti hlášení. Nicméně zpráva neuvádí, že by některá ze základen hlášení nedodala.

Rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) na další den uvádí, že k dosavadním rozkazům pro Luftwaffenkommando VIII přibývá ještě spolupráce se 7. armádou. Hranice nasazení pro bojové i průzkumné lety mezi Luftwaffenkommando VIII a Luftwaffenkommando West odpovídá hranici mezi skupinami armád Střed a G. Rozkazy a zaměření úroků Luftwaffenkommando VIII zůstává stejné. Navíc je možné provádět průzkum (vzdušné situace) před 7. armádou. Přesun moderních průzkumných letounů (proudových) nyní není možný. Jen ve výjimečných případech na vyžádání Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nebo pozemních armád budou do pražského prostoru přesunuty jednotlivé proudové stroje (průzkumné). Požadavky na způsob nasazení musí být hlášeny. Z důvodu početního stavu je to ale nejisté.

Poměrně obsáhlý text zmiňuje další problém německé strany – průzkum. Proudové průzkumné letouny bylo třeba pro odhalení přesné situace na bojišti, která se nyní měnila každou hodinou, nicméně jich bylo příliš málo. Uvedený dokument však částečně vysvětluje přítomnost Ar 234 na samém konci války v Praze Ruzyni a posléze i v Žatci. Průzkumné lety se prováděly skutečně s velkou intenzitou. Například 30.4.1945 dodalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) informace o pohybu na komunikacích pro prostory Vídeň a Lundenburg mezi 6.40-10.55 hod., Cottbus 6.10-10.55 hod. a Deggendorf - Passau 6.45 hod. Mezi 8.00 a 14.35 hod. se průzkumné stroje objevily nad Brnem, Kojetínem, Proskau, Jihlavou, Liegnitz, Steinau, Rawitsch, nad dálnicemi Liegnitz – Forst, Forst – Veschau, u Naumburgu, Sprottau, Cottbus, Kamenz, Rosenheim, Ruhlad, Riesa, Torgau… V 15.25 hod. znovu pro Cottbus a v 21.35 hod. pro okolí Torgau a Riesa. Četné úkoly nemohly zvládat čistě průzkumné jednotky a určitě vypomáhaly i ostatní. Proto jsou často v hlášeních IX. (J) Fliegerkorps uvedeny "ozbrojené průzkumy" nebo "průzkumy počasí".

Ve 22.10 hod. vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz o rozdělení sil NJG 6 (dosud pod 7. Jagddivision) a přesunu jedné její Staffel do Prahy a druhé do Zeltwegu. Po příletu do Prahy se tato Staffel dostane pod velení IX. (J) Fliegerkorps. Rozkaz sice nemá nic společného s proudovými letouny, ale pod velení IX. (J) Fliegerkorps se tímto dostaly i noční stíhačky.

----------

1.5.1945 jednotky IX. (J) Fliegerkorps podporovaly obranu Berlína až do konce organizovaného odporu. Záznamy hovoří o letech příslušníků III./KG (J) 6. Franz Gapp vystartoval se svojí "červenou 7" v 8.24 hod. z Ruzyně a provedl nálety na dálnici u Vestchau (?) – Cottbus. Po 32 minutách byl zpět. Hans Parge zvedl svoji Me 262 "12" v 10.15 hod. a také on po 45 minutách přistál v pořádku zpět. Parge se však nevrátil do Ruzyně, ale do Žatce. Protože další lety už uskutečnil z tohoto letiště, předpokládáme, že se sem část sil III./KG (J) 6 přesunula z Prahy. Letiště bylo výhodněji položeno pro útoky proti sovětským vojskům. Nasazení pilotů I./KG (J) 54, I./KG 51 nebo JG 7 nemáme ověřené zprávy, nicméně je velice pravděpodobné. Dle vzpomínek Oblt. Haeffnera obdržely Me 262 z I./KG 51 závěsy pro rakety R4M: „Dnes budou naše Me 262 připraveny k boji a budou namontovány držáky pro 55mm rakety. Pod každé křídlo lze umístit 12 raket R4 (R4M). Škoda, že jsme je neměli již na západě. Večer jdou Hptm. Abrahamczik, Oblt. Strohtmann, Lt. Schimmel a já do města. V hospodách je vůči nám nepřátelská nálada, Lt. Schimmel, který umí dobře česky, nám říká, že zde může každou chvíli dojít k povstání. Po návratu na letiště jsme se dozvěděli, že do města je zakázáno chodit."

1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.) "V rádiu slyšíme, že Vůdce v Berlíně padl a vedení převzal Grossadmiral Dönitz."

Poměrně rozsáhlý rozkaz (1,5 strany) vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o dalším nasazení proudových a nočních stíhačů. Říká se v něm jasně, že IX. (J) Fliegerkorps velí všem proudovým útvarům pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) a také nočním stíhačům původně spadajícím pod Luftwaffenkommando West. Pod velení IX. (J) Fliegerkorps spadají nebo budou okamžitě spadat:

1) V každém ohledu:

8. Jagddivision s 4./NJG 100
letecké části I./KG 51 s nejzkušenějším pozemním personálem (zbytek personálu je nasazen do pozemních bojů)
JV 44 Gen. Gallanda, který osobně podléhá přímo pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)
JG 7, KG (J) 6 a KG (J) 54 se všemi podřízenými jednotkami
JG 2 (Z toho Stab a I./JG 2 v likvidaci)

2) Pouze po služební žádosti armády a se zřetelem na technickou obsluhu budou přesouvána letadla a speciální zařízení od:

1.(F)/100 dosud pořízené Luftwaffenkommando West

3) Z organizace Luftwaffenkommando West: jedna Staffel NJG 6 po příchodu do PrahyRuzyně.

Operační nasazení bude probíhat dle instrukcí Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v úzké spolupráci uvedených Lw.Kdo. (tj. Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4), Luftwaffenkommando VIII, Luftwaffenkommando West). Hlavní úkol spočívá v přímém a nepřímém odlehčení Berlína. Jednotky bojující na střední části (tzn. převážně na Moravě) zůstanou v podřízenosti Stab./JG 6 z Luftwaffenkommando VIII. JV 44 je až do dalšího rozhodnutí odpovědná za vzdušnou obranu proti útokům ze západu ze základen Salzburg – Hörsching. 8. Jagddivision je odpovědná za udržování obrazu vzdušné situace a jeho předávání všem útvarům Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Za organizaci dodávek letounů a předzásobení náhradními díly odpovídá Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), které vytvoří příslušné centrum. V tomto čase se nachází v prostoru Prahy. Operační velení IX. (J) Fliegerkorps zůstane v prostoru Prahy, z jižního prostoru bude alespoň hlášen stav. Pokud bude rozkazem OKL přeložen IX. (J) Fliegerkorps do prostoru Luftwaffenkommando West, odpovídá 8. Jagddivision za předání jednotek v prostoru Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) Rozkaz byl distribuován na velitelství IX. (J) Fliegerkorps, Luftwaffenkommando West (jeho 7. Jagddivision), Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) (jeho 8. Jagddivision), Luftwaffenkommando VIII, JV 44, kopii obdrželo OKL, Kammler a samozřejmě příslušné složky Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Hlavním cílem nasazení byly stále boje o Berlín, i když v této době už postupně ustávaly. IX. (J) Fliegerkorps nyní disponoval všemi dosud existujícími jednotkami Me 262 včetně JV 44 (pokud nepočítáme průzkumné) a jak se neustále zmenšovalo ovládané území, vstřebával i útvary s pístovými letouny. JG 2 měla sloužit k ochraně letišť, noční stíhací NJG 6 a NJG 100 pak zajišťovat obranu v noci.

1.5.1945 nový führer Grossadm. Karl Dönitz poslal pro K. H. Franka spěšného leteckého kurýra.

----------

2.5.1945. Minimální teplota na stanici Praha-Karlov se ve dnech 2. až 4.5.1945 pohybovala těsně nad nulou, maximální teplota dne 2.5.1945 nepřesáhla 7° C. Dne 2.5.1945 a v noci na 3.5.1945 napadlo 12 až 15 mm srážek.

Oblt. Haeffner z I./KG 51 vzpomíná, že 2.5.1945 se shledali se svým pozemním personálem, který se přesunul z Mnichova: "Dnes dorazili technici naší 2. Staffel. Museli se sem namáhavě dostat se všemi přístroji. Nyní budou naše stroje dobře zaopatřeny. Všichni piloti Me 262 čekají na rozkaz k nasazení. V doletu stíhaček však nepřicházejí žádná ruská ani americká letadla." Přestože už reálně končily boje o Berlín, Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo rozkaz o nasazení. Cíle měly zůstat stejné jako předešlý den. Nasazení IX. (J) Fliegerkorps bude výlučně proti Rudé armádě. Operace proti západnímu nepříteli budou prováděny pouze na zvláštní rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). JV 44 bude nasazena především v okolí Brna. Velké útoky vně prostoru St. Pölten se budou provádět dle vzdušné situace, jen při velké letecké aktivitě nepřítele a ve spolupráci s Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) a Luftwaffenkommando VIII. Před postupem nepřítele se JV 44 musí včas přemístit, nejprve do Hörschingu, pokud by bylo třeba, tak do prostoru Prahy. Rozkaz tak v postatě ukončil organizovaný letecký odpor proti západním spojencům a všechny síly byly vrženy proti Rudé armádě. Útoky v prostoru samotného Berlína už neměly smysl, ale pravdou zůstává, že proudové jednotky IX. (J) Fliegerkorps operovaly vždy spíše jižněji, v okolí Cottbusu. Zde se stále držela 4. tanková armáda a blokovala přístup sovětským vojskům do českého prostoru, tzn. i základen IX. (J) Fliegerkorps. Nemáme záznamy o konkrétním nasazení strojů z III./KG (J) 6, I./ KG (J) 54, I./KG 51 nebo JG 7. V tuto dobu už musel být akutní nedostatek paliva a náhradních dílů, piloti zřejmě také potřebovali odpočinout. Boje proti pozemním kolonám už trvaly od 26.4.1945. Spíše než pilotů se ale pravděpodobně nedostávalo techniky.

K 2.5.1945 III./JG 7 měla 20 kusů Me 262.

2.5.1945 večer Hptm. Gūnther Eichholz se Si 204 D-1 od Regierungstaffel odvezl státního tajemníka Deutscher Staatsminister für das Protektorat K. H. Franka do Kaltenkirchen ke Grossadm. Dönitzovi. MAPA.

----------

3.5.1945 Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo celkový přehled stavu a umístění jednotek pod svým velením k 12.00 hod. tohoto dne. Jako samostatný útvar je zde veden i IX. (J) Fliegerkorps v Praze-Ruzyni s následujícími útvary:

a) JV 44 - v přestavbě a přejmenování na IV./JG 7 v Salzburg-Maxglan

b) KG (J) 6 - s III./KG (J) 6, v Praze-Ruzyni

c) KG (J) 54 – s pozemní částí v Holzkirchenu a s I./KG (J) 54 se všemi letouny schopnými nasazení v Praze-Ruzyni, II./KG (J) 54 (pouze pozemní část) v Holzkirchenu, III./KG (J) 54 (pouze pozemní část) v Innsbrucku a Zeltwegu

d) JG 7 – s pozemní částí v Mühldorfu a s leteckými částmi I./JG 7 a III./JG 7 v Praze-Ruzyni a pozemní částí v Mühldorfu

e) KG 51 - s leteckou částí I./KG 51 v Praze-Ruzyni a 30-ti muži pozemního personálu v Praze-Ruzyni - dílny JV 44 drženy pod Generalmajorem Kortem. Tužkou je ještě dopsána poznámka o JG 2, zřejmě o jejím roztroušení v protektorátu.

I když v tento den mělo vejít v platnost zrušení Stab a III./KG ( J) 54 a III./ KG (J) 6, není toto v přehledu zaznamenáno. Vzhledem k situaci na frontách už to také bylo celkem jedno. Jeden z nejdůležitějších úkolů vyššího velení armády byl přesun co největšího počtu svých vojáků do zajetí k západním spojencům. Nejsilnějším nebo nejbojeschopnějším celkem v této době zůstávala Schörnerova skupina armád Střed (Heeresgruppe Mitte), ovládající především české území. Plány ústupu na západ byly probírány ještě 2.5.1945 na poradě ve Flensburgu a někteří činitelé neschvalovali jeho rychlé provedení. Prostor protektorátu měl sloužit jako jakási výhoda pro možné jednání německé strany se západními Spojenci a velení se obávalo, aby se ústup nezměnil v úprk. Je z nich zároveň vidět naprostá nereálnost a neschopnost si představit náhled Spojenců na kapitulaci Německa. Sověti zejména kvůli možnému postupu Spojenců horečně připravovali Pražskou operaci, která měla poslední velké uskupení německých vojsk napadnout od severu a východu. Skupina armád Střed ale stále ovládala poměrně velké území a dařilo se jí spořádaně ustupovat a odolávat tlaku. Fronta se táhla zhruba jihozápadně od Brna (zda napojena na severní křídlo armády Süd, 8. armády) – Olomouc – řeka Morava – Freudenthal (až sem 1. tanková armáda) Glatz – Hirschberg (17. armáda) Görlitz – Bautzen – Dresden – Freiberg (4. tanková armáda) – plná zabezpečovací fronta proti spojencům – Chemnizz – Cheb – Weiden (7. armáda). Jak je patrné z mapky, přibližně uprostřed se nacházely všechny důležité základny IX. Flg.K.( J), kterým tak žádné bezprostřední nebezpečí nehrozilo. V mnohem větším nebezpečí byly jednotky v jižní prostoru tzn. i JV 44, což ale velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dobře vědělo a ve svých rozkazech na to reagovalo jejich možným přesunem do Prahy. Proudové útvary na pražském a žateckém letišti se tak dostaly do samého středu závěrečného dění. V tento den nemáme dokumenty o konkrétním nasazení letounů IX. (J) Fliegerkorps v Česku.

----------

4.5.1945. bylo 10 až 12 hodin slunečního svitu, což znamená celkem slunečné počasí, a nevelké množství srážek do 2 mm.

Z Kbel přiletěla II./NJG 100 s nočními stíhačkami Ju 88 G-6.

Letový deník Ofw. Nitschkeho z 1.(F)/100, spolu s jeho svědectvím ukazují, že v Praze byli po 4.5.1945 minimálně tři piloti této jednotky. Nitschke přelétl s Ar 234 B WNr. 140146(?) "T9+NL" z Hörschingu do Prahy 4.5.1945. Zde se setkal se svým bývalým nadřízeným Rudolfem Prassem z Wekusta 26, který v té době velel letišti v Praze-Ruzyni. Naplánovali si úlet do Španělska, ale vše vzalo za své o dva dny později, po vypuknutí pražského povstání. K jednotce mohly přiletět Ar 234 z Plzně.

4.5.1945 aktivitu Me 262 ze III./KG (J) 6 potvrzuje zápisník letů Hanse Pargeho. V 9.33 hod. vzlétl ze Žatce k útokům proti pozemním kolonám (opět je akce označena jako Einsatz (Erdsz.) na Me 262 "12" a po 39 minutách se vrátil zpět. Domníváme se, že cílem byly opět sovětské jednotky v okolí Cottbusu. Ostatní letci, jejichž letové deníky se dochovaly do dnešních dnů nemají 4.5.1945 zaznamenány žádné lety. Jak jsme se zmiňovali v předchozím textu, opravdu vážným problémem se stávalo palivo a také provozuschopnost proudových strojů. Naposledy doplňují zprávy o bojových operacích Me 262 také hlášení americké strany. Taktické letectvo, representované zejména Thunderbolty 9th USAAF opět významně zasáhlo proti železniční dopravě a jen mimochodem došlo k poslednímu střetnutí s proudovými stíhači Luftwaffe. V 10.30 hod. hlídka 12 Thunderboltů 365th FG zahlédla během útoku na kolony vozidel v prostoru Kladna osamělý Me 262, který prchal směrem k Ruzyni. Nad základnou vlétli přímo do střelby flaku, která zasáhla 3 Thunderbolty, a Me 262 díky vyšší rychlosti unikl. Jeho poškození si připsal 2./Lt. Arnold G. Sarrow. V 11 hod. u obce Lužec nad Vltavou nouzově přistál Me 262B "B3+ZM" od 4./KG (J) 54(?). Letoun už nebyl odklizen. Vzápětí ostatní letci hlídky zaútočili přímo na letiště, kde podle jejich svědectví bylo rozmístěno 36 Me 262 a 5 dvoumotorových letadel(?). Během útoku 1./Lt. William R. Mullen dva Me 262 zničil a další 2 poškodil, ostatní přidali ještě 2 poškozené dvoumotoráky(?). Údaj o 36-ti Schwalbe na Ruzyni, který můžeme považovat za minimální, tak ukazuje, že zde stále působila značná síla proudových strojů. Samozřejmě není známo kolik z nich bylo provozuschopných, dále musíme vzít v úvahu i Me 262 v Žatci. Střízlivý odhad se tak pohybuje okolo 50-ti přítomných Me 262 v Česku.

----------

5.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

5.5.1945 odpoledne vypuklo Pražského povstání.

Velitel ruzyňského letiště, které sousedilo s kasárnami 2. záložního praporu SS, Oberst Eger, navázal kontakty s povstalci a byl ochoten ruzyňské letiště jim vydat. Příslušníci revolučního útvaru Garda svobody začaly také letiště obsazovat. Zdroj.

František Hanzelín a Zdeněk Kraus šli po výzvě rozhlasu k povstání na letiště v Ruzyni a žádali vydání letiště bez boje. Kraus byl zatčen a uvězněn v ruzyňských kasárnách.Podrobnosti.

Na vyšší rozkaz byl však Eger odvolán a na jeho místo byl dosazen spolehlivý Oberstleutnant Hermann Hogeback. Příslušníci záložního praporu SS donutili české revoluční hlídky k odchodu a obranu letiště zajistilo asi 300 příslušníků SS ze záložního praporu. Současně převzal prapor pěchotní obranu protiletadlových baterií a část protiletadlových děl ráže 88 mm a jedno protiletadlové čtyřče bylo přesunuto do prostoru kasáren. Kasárna a letiště se chystaly na kruhovou obranu. S vnějším světem měla posádka spojení pouze rádiem. K Praze mířily (Ozbrojené síly Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), kteří měli označení na rukávové nášivce v azbuce POA (Ruská osvobozenecká armáda (ROA)). Když krátce nato dostali rádiem rozkaz vyslat ke gen. Buňačenkovi, veliteli 1. divize Ozbrojených sil KONR parlamentáře, pobočníka velitele praporu SS-Ustf. Liebmana, pochopitelně jej ignorovali. Zdroj.

Na letišti se nacházelo asi 40 letounů Me 262.

K 5.5.1945 2./KG 51 měla 7 bombardovacích Me 262 A-2a.

14./JG 300 s Bf 109. Od kdy?

5.5.1945 a potají vyfocená fotka .

V celém jeho průběhu Němci bezpečně drželi letiště v Ruzyni a ve Kbelích ve svých rukou a letecké útvary sporadicky zasahovaly i do bojů. Na první bojový let od přesunu z Mnichova vzlétl se „svým“ Me 262 "9K+OK" Heinrich Haeffner z I./KG 51. Na akci vzpomínal následovně: "Češi pochodují Prahou. Staví barikády a všude vyvěšují rudé a české vlajky. Vysílač Praha je už také v českých rukách a informuje o nové české vládě. Stále povolává dobrovolníky do českého vojska a divoce štve proti všemu německému v Čechách. Nyní dostáváme rozkaz k letu. Máme letět nad Prahou a zahnat povstalce zpátky do domů. Startuji v 17.20 hod. bez bomb. Tam, kde vidím větší shromáždění povstalců, střílím do vzduchu, aby se rozutekli. Naše kanónová munice se ve vzduchu po chvíli rozprskne pokud nenarazí na cíl. V 17.55 hod. opět hladce přistávám na letišti. Bylo nasazeno asi 40 Me 262. Také odstartoval jeden Ju 188, který měl shodit pumy na vysílač v Praze 1. ... Vysílač nebyl zničen, protože v noci volal na pomoc RAF." V centu Prahy bylo skutečně zaznamenáno několik náletů a další zaznamenali v Roztokách, ale s nasazením Me 262 patrně souvisí jen útoky v otevřeném terénu. Tak byla například střelbou 2 stíhaček rozprášena výprava povstalců před Jenčí, na samém okraji základny v Ruzyni. Okamžité nasazení letectva, které v pražském prostoru tvořily již pouze jednotky z Ruzyně, mělo zprvu sporadický charakter.

Nicméně, ve 21.40 hod. přišel na styčného důstojníka Heeresgruppe Mitte důrazný požadavek Generalleutnat Waffen SS Karla-Friedricha von Pückler-Burghaus (velitele zbraní SS v Čechách a na Moravě) o nasazení následující den:

1) vlastní síly za svítání v útoku na jihovýchodní a jižní okraj města ze směru Benešov na pravém a ze směru Zbraslav na levém břehu Vltavy na sever
2) dbát na hákové kříže na domech a červené kříže na budovách a na signály pro letce
3) Cíle: celé jádro města na východním břehu Vltavy s hlavním cílovým bodem okolí Václavského náměstí (východně Střeleckého ostrova, přes který vede jediný most)
4) mnoho zápalných bomb, celé hnízdo musí hořet."

Požadavek na Luftwaffe pro boj s povstalci tak byl jasný.

KTB – TKL (Kriegstagebuch vedoucího Technische Luftrüstung) ze dne 31.3.1945 uvádí rozkaz Kammlera o vyzbrojení KG 51 raketami R4M, ale kdy tomu skutečně došlo není jisté. Montáže prováděl personál JGr. 10 a začaly v dubnu 1945 u I./KG (J) 54 a skupiny Stamp, kam bylo 5.4.1945 zasláno 25, respektive 5, sad raket a závěsů.

----------

6.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost, hodně srážek, 6 až 16 milimetrů. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

Brzy ráno se situace povstalců v Praze radikálně změnila, protože došlo k dohodám o spolupráci s jednotkami Ruské osvobozenecké armády (ROA) Ozbrojených sil KONR, obecně nazývanými Vlasovci. Útvar složený zejména z ruských zajatců ochotných bojovat proti Stalinovi byl Němci dobře vyzbrojen a jeho početní stav okolo 20 tisíc mužů byl značnou silou. Jeho přechod na protivníkovu stranu znamenal pro Němce značnou komplikaci a zcela zásadně zasáhl do leteckých operací z Prahy-Ruzyně. Jednotky 1. divize ROA vyrazily 5.5.1945 z dočasného shromaždiště v okolí Berouna a dopoledne 6.5.1945 se zapojily do bojů na jihozápadním okraji Prahy. Na levém křídle postupoval po plzeňské silnici 3. pluk, který po poledni dosáhl obce Chrášťany.

Počasí bylo tak špatné, že byl vzlet nemožný. Odpoledne se počasí zlepšilo a v Praze přistál General Peltz velitel IX. (J) Fliegerkorps.

V odpoledních hodinách odbočovaly útvary 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR ze státní silnice Beroun - Praha na sever. Počínaje obcí Chrášťany až po křižovatku Bílý beránek se přibližovaly k ruzyňskému letišti a zaujaly východiště pro útok na karlovarské silnici počínaje obcí Hostivice až po Liboc. Pluk byl zesílen dvěma dělostřeleckými bateriemi a tanky. Toto neobyčejné soustředění těžkých zbraní vzhledem k podmínkám Pražského povstání je vysvětlitelné dvěma okolnostmi. Ani vojenské velitelství Pražského povstání Bartoš, ani velitel divize generál Buňačenko neznalo počty německé ruzyňské posádky. Druhá okolnost, z vojenského hlediska, vážila mnohem víc. Plánovaný útok z východiště musel překročit z převážné části, otevřený terén; jeho dnešní stav - zástavba z poválečných let - situaci zkresluje. V pořadí naléhavosti pro situaci v Praze stálo na čelním místě zastavení leteckého bombardování Prahy. Zdroj.

V době kdy jednotky 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR vstupovaly na karlovarskou silnici, byl vyslán k německé posádce parlamentář, který vyzval velitele německých útvarů, aby se posádky bezpodmínečně vzdaly. Pokud tak do půlhodiny neučiní bude každý německý voják, který padne do rukou Ozbrojených sil KONR pověšen. Celého tohoto jednání se za českou stranu zúčastnil i člen národního výboru Šťastný a škpt. Zrzavý. Zdroj.

Mezi velitelem 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR pplk. Aleksandrovem a Oberstleutnantem Hogebackem došlo dvakrát k dohodám o příměří, která ale nebyla ruskou stranou dodržena. Oberstleutnant Hogeback viní za tento stav německého velitele Prahy generála Toussainta, který stále doporučoval nebojovat a spíše uklidňovat vlasovská vojska.

Gen. Hans Seidemann, velitel Luftwaffenkommando VIII se podvakrát pokusil zasáhnout do situace v Ruzyni. Odpoledne vyslal na místo střetu náčelníka štábu bývalého VIII. Fliegerkorps (v Heřmanově Městci Hermann Städel (okres Chrudim). Oberst. Helmut-Günther Sorge měl situaci, která se dosud označovala za nedorozumění, vyřešil bez boje. Na německé straně se předpokládalo, že se bude jednat s Vlasovem. Sorge přistál na letišti letadlem Fi 156 Storch. Po diskuzi s Hermannem Hogebackem se nabídl jako parlamentář pro jednání s Gen. Vlasovem, který měl být dle jeho vlastního vyjádření jeho přítelem. Autem odjel na karlovarskou silnici. Auto se vrátilo za půl hodiny, nemohl tedy jednat s Vlasovem, ale řidič doručil další ultimatum od pplk. Alexandrova: Jestliže do půlhodiny nedojde ke kapitulaci, bude Sorge oběšen. K tomu zřejmě došlo, protože Sorgeho již nikdo od jeho odjezdu neviděl. Na karlovarské silnici proti hřbitovu byl zastřelen neznámý německý Oberst, který podle výpovědi svědků jezdil na motocyklu několikrát mezi ruskou a německou stranou. Nedá se prokázat, že to byl Sorge. Zdroj.

Vlasovci však odpověď na své jednání s Němci po vypršení ultimata nedostali, když lhůta vypršela zahájili vlasovci palbu z minometů a o něco později i z ručních zbraní. Palba jednotky Ozbrojených sil KONR pak přerušila radiové spojení německého praporu s velitelstvím zbraní SS v Praze a jediným spojením pak zůstala jen radiostanice umístěná u velitele letiště. Velitel letiště onou jedinou radiostanicí hlásil Gen. Seidemannovi veliteli Luftwaffenkommando VIII svou situaci a žádal jej o pomoc. Zdroj.

Letecký průzkum potvrdil, že celý prostor jižně od obce Ruzyň a letiště je obsazen vlasovci a další útvary postupují od západu na Prahu. Jednalo se o 4. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR. Na základě těchto zpráv bylo rozhodnuto napadnout tato vojska leteckým útokem všemi letadly Me 262. Na ruzyňském úseku byly zjištěny dva tanky. Zdroj.

Z letových deníků je patrná velká aktivita Me 262 po 16 hodině, kdy se útoků na pozice ROA podél plzeňské silnice jižně od základny účastnily stroje od všech KG a KG (J) jednotek. Útoky probíhaly střelbou palubními zbraněmi a raketami R4M. Jako návodčí sloužily letouny Arado (zřejmě Ar 96B), které zjišťovaly potencionální cíle, které následně napadaly Me 262.

Na tomto útoku se určitě podílelo přes 30 Me 262.

U obce Rudná-Hořelice (okres Praha-západ) sérii hloubkových útoků proti 3. a 4. pluku 1. pěší divize Ozbrojených sil KONR, které postupovaly po hlavní silnici od Berouna k Praze.

Největší útok se odehrál před Chrášťany, kde se společně s kolonou Vlasovců pohybovalo téměř 500 mužů oddílu Železo. Nálet krátce po 14 hodině provedlo údajně 12 turbín. Shozeny byly bomby, které zapálily dům u silnice. Oddíl Železo měl jednoho padlého, shořela 2 auta s nákladem obvazového materiálu, 1 auto s municí a 2 osobní velitelské vozy, vesměs technika zabavená německé koloně předcházející den. Několik padlých Rusů bylo posléze pohřbeno přímo u silnice. Právě během tohoto útoku mělo dojít k sestřelu Me 262 u Dušníků.

Jednotky Ozbrojených sil KONR sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun dopadl u nádraží v obci Dušníky (dnes Rudná, okres Praha-západ). Lt. Schimmel od 2./KG 51 zahynul. Letecká badatelna.

V průběhu odpoledne se mezi Chrášťany a Zličínem odehrávaly další útoky, ale v nastalém zmatku již nejsou odlišovány. Není jasné, zda šlo o původní plán nebo odpověď na letecké napadení, ale odpoledne 3. pluk zahájil dělostřelecké ostřelování letiště Ruzyně. V pozemních útocích však byl pasivní, a přestože v rychlém postupu k Ruzyni neměl překážek, postupoval dále na Zličín a Řepy.

Jen 7 strojů opět přistálo na Ruzyni. Z naší 2./KG 51 to byli Hptm. Abrahamczik, Oblt. Haeffner a Uffz. Pöling.

Všechny ostatní Me 262 letěly dále do Žatce a přistály tam. Z naší 2./KG 51 to byli Oblt. Strohtmann, Lt. Bartel a Ofw. Fröhlich. Lt. Schimmel byl sestřelen a o Ofw. Brunsovi nemáme zprávy.

Lt. Heinrich Häffner od 2./KG 51.

Franz Gapp od 8./KG (J) 6 uvádí ve svém deníku jako důvod nasazení "Platzsch.(Wlasow Truppe)", tzn. obranu letiště před pozemními jednotkami vlasovovy armády.

Günther Eilhardt z I./KG (J) 54 vzlétl dvakrát na "Schlachteinsatz" s cílem "LK.W.Kolonnen" a při druhém letu měl poruchu motoru. Pravděpodobně po válce dopsaný text však akce označuje jako útoky na dálnici u Odry a ruské letiště u Odry. To je rozhodně zajímavé, protože většina bojových letů z Ruzyně byla zaměřena na útoky proti povstalcům a obrana vlastní základny byl jednoznačně primární úkol.

Jednotky Ozbrojených sil KONR sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun nouzově přistál u obce Choteč (okres Praha-západ). Ofw. Bruns od 2./KG 51 byl zajat a později asi zabit.

Oblt. Wolfgang Löhe (dříve 6./KG (J) 54, zde zřejmě v rámci I./KG (J) 54) v poválečném doplnění svého deníku uvádí "boj proti pozemním cílům vlasovovy armády a českým povstalců". Löhe vzlétl z Ruzyně, ale po boji přistál v Žatci.

II./NJG 100 s nočními stíhačkami Ju 88 G-6 odletěla do Žatce.

Nitschke od 1.(F)/100 se, spolu s ostatní proudovou technikou, musel 6.5.1945 přesunout do Žatce. Pro přelet použil stejné Ar 234 a na palubu vzal ještě kolegu ze své jednotky Ofw. Olbortha.

Dramatický únik z Ruzyně potkal také Günthera Eilhardta z I./KG (J) 54. Při startu mu vysadil motor a jeho stroj Me 262 "žlutá 5“ dopadl zpět na dráhu. Do Žatce se dostal s Aradem Ar 96 B a přivezl s sebou zraněného vojáka.

Letecký útok na rozhlas Sender Prag zdrželo špatné počasí a hlavně postup povstalců a vlasovců.

(Rozhlasové studio na Vinohradech bylo zničeno v 17.40 hod.)

Kolem 19.30 hod. Lt. Heinrich Häffner od 2./KG 51 dostal rozkaz zničit se svým Me 262 "9K+OK" pražský vysílač. Vysílač stále vyzýval Čechy k boji proti všem Němcům a volal na pomoc anglické letectvo. Na mapě Prahy jsem dostal zakreslenu přesnou polohu vysílače a v 19.50 hod. jsem odstartoval se dvěma 250 kg trhavými pumami a s 24 raketami. Dobře jsem rozeznal vysílač a ve dvou náletech jsem odhodil bomby. Při třetím náletu jsem odpálil všechny rakety. V 20.35 hod. jsem bez poškození přistál zpět v Praze-Ruzyni. Tuto noc jsme už o vysílači nic neslyšeli. V noci jsem byl u našich techniků, kterým byl přidělen úsek obrany letiště. Noc ale proběhla klidně, protože Vlasovova armáda ještě nezahájila svůj útok. Technici přitom natankovali letadla, podvěsili pumy a rakety a nabili palubní zbraně.

V této době dopadla puma do Štefánikových kasáren (dnes Justiční palác) na Náměstí Kinských 234/5.

V pozdních odpoledních hodinách zachytila radiová stanice na velitelství letiště následující rozkaz: Všechny německé jednotky zahájí co možná nejdříve přesun na západ a pokusí se probít k předsunutým americkým jednotkám. Rozkaz byl opožděnou reakcí štábu Heeresgruppe Mitte a zároveň předzvěstí kapitulace německých ozbrojených složek v Praze o které se zatím jednalo. Na jeho základě se oba němečtí velitelé dohodli, že společně prolomí obranu vlasovců a probijí se, jak bylo nařízeno, na západ. Ústup z Ruzyně byl koordinován s prostředky německého letectva, které v té době mělo stále ještě dostatek vozidel západně od letiště, ačkoliv se přesně neví kde. Bylo dohodnuto, že až se německé útvary probijí z obklíčení, letectvo dodá autobusy na převoz raněných. Zdroj.

Pozemní personál zůstal v Ruzyni a účastnil se obrany letiště. Obsluhy flaku opustily svá místa bez rozkazu již předtím. Při přípravě odchodu německých jednotek z ruzyňského letiště bylo vyřešeno i krytí probíjejících se německých jednotek Luftwaffe. Krytí zadního voje obou německých útvarů převzal dobrovolně SS Obersturmbannführer Wagner se 120 zkušenými frontovými vojáky z roty rekonvalescentů. Až by zajistil zadní voj, měl se přidat se všemi zase zpět ke své jednotce. Zdroj.

6. a 7.5.1945 Luftwaffe evakuuje letiště Praha-Ruzyně do Žatce.

----------

7.5.1945 napadlo 12 až 24 mm srážek, ale minimální teplotu již nad 10°C a maximální kolem 15° C, tento den již je zaznamenána proměnlivá oblačnost a zvýšený sluneční svit.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo ještě tohoto dne zprávu o dislokaci svých útvarů, bohužel popisuje jen jednotky v jižní oblasti. Z jednotek IX. (J) Fliegerkorps je zde zmíněna pouze JV 44, nyní přejmenovávaná na IV./JG 7, která se nacházela v Salzburg-Maxglan v síle 21 strojů. Opět je zde zopakováno, že v případě postupu nepřítele do Hörschingu má útvar přeletět do Prahy. JV 44 se ale do Prahy nedostala. Piloti jednoduše odmítli rozkaz splnit a vzdali se tento den Američanům. V dokumentu je však také hojně škrtáno, mimo jiné název IX. (J) Fliegerkorps. Buď byla JV 44 vyjmuta z jeho pravomocí nebo celý IX. (J) Fliegerkorps byl na samém konci války zrušen. Zda existoval podobný dokument pro zbylé útvary Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nevíme, nicméně z dokumentu je patrné, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) si zachovalo velení a přehled nad svými jednotkami až do samého konce války. Sovětský postup směrem na Prahu se večer zastavil na českých hranicích. Německá 4. tanková armáda se nadále stahovala k americkým liniím a k bojům docházelo sporadicky. Vždy se jednalo o jednotky zadního voje bránící důležité komunikační křižovatky nebo opěrné body. Letecká podpora, byla zcela minimální a nasazení proudových strojů nemělo na průběh bojů žádný větší význam

, .

Obyvatelé z okolních obcí se vrhli na opuštěné letiště Praha-Ruzyně.

Me 262 A-1a "bílá 8" od I./JG 7.

, , .

Proudový stíhací Me 262 "černá 4" od JG 7.

----------

Bojová činnost však zcela neustala. Dle vzpomínek Oblt. Waltera Bohatsche z 1./JG 7 provedlo několik Me 262 ráno nálet na dálnici Cottbus – Berlin. Walter Bohatsch po návratu zjistil u svého stroje technickou závadu a pro úlet do zajetí musel zvolit jiný letoun.

Ještě dopoledne (kdy?) se Uffz. Maier z 14./JG 300 na Bf 109 účastnil společně se dvěma Me 262 od JG 7 postřelování provozu na silnici v okolí Mostu.

8.5.1945 evakuace Žatce. Kam se co rozuteklo? MAPA.

8.5.1945 pět Me 262 uletělo do Fassbergu v severním Německu. REVI 85/2011

Me 262 A-1a WNr. 111690 "bílá 5" (od 5. nebo 5. nebo 9./JG 7)?, Staffelkapitän 2./JG 7 Oblt. Fritz Stehle sestřelil Bell P-39Q Aircobra pilota lejtěnanta Sergeje Grigorjeviče Stěpanova od 129 гиап, 22 гиад, 6 гиак, 2 ВА z polního letiště Palsdorf. Letecká badatelna.

Me 262 A-1a WNr.112372 "žlutá 7" (od 3. nebo 7. nebo 11./JG 7)?, Uffz. Günther Engler od 2./JG 7 (nebo Staffelkapitän Oblt. Fritz R. G. Müller).

Me 262 A-1a WNr. 500210 "žlutá 17", Lt. Hans Dorn od 3./JG 7.

Me 262 A-1a WNr. 110007 "žlutá 5+I", Uffiz. Anton Schöppler od 11./JG 7.

Me 262 A-1a WNr. 500226 "bílá 4" od 1./KG(J) 6. Staffelkapitän 1./KG (J) 6 Oblt. Walter Bohatsch uletěl na malé letiště Dedelstorf.

Pod ocasem je už napsáno - Keep off.

V 16 hod. Lt. Norbert Hannig odjel na motorce. Svůj stroj "černá 4" vyměnil s Oblt. z Hanoveru za motorku. Byl to Staffelkapitän 2./JG 7 Oblt. Fritz Stehle, který letěl s "bílá 4"? Zdroj.

Neletuschopný Hptm. Walter Schuck Staffelkapitän 3./JG 7 - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (30.9.1944 jako 616. z celkem 863) zažil evakuaci letiště.

Zbylý personál se vydal v konvoji na cestu ke spojencům. Americké linie u Chebu dosáhla následujícího dne většina z nich.

Sověti u nás.

------ 8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

----------

17.5.1945 do Žatce přišla čs. vojenská jednotka.

Nalezeno bylo 36 kusů Me 262 Schwalbe . Byl také nalezen letoun od JG 7?

Velitel Kommodore JG 7 Maj. Theodor Weißenberger,

Velitel Gruppenkommandeur I./JG 7 Maj. Wolfgang Späte - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (23.4.1942, jako 90 z celkem 869) . Na fotce ještě jako Hptm.

1./JG 7, Staffelkapitän 1./JG 7 Oblt. Hans Grünberg do 15.4.1945, 17.4.1945 u letiště Plzeň-Skvrňany sestřelen Mustangem ale zachránil se pomocí padáku. 19.4.1945 sestřelil B-17 poté byl nad Ruzyní sestřelen Mustangem ale zachránil se pomocí padáku. Poté k JV 44.

poté Oblt. Walter Bohatsch. 8.5.1945 uletěl na malé letiště Dedelstorf.

2./JG 7, Staffelkapitän 2./JG 7 Oblt. Fritz Stehle . 8.5.1945 uletěl do Fassbergu v severním Německu. Během cesty sestřelil Bell P-39Q Aircobra pilota lejtěnanta Sergeje Grigorjeviče Stěpanova. Letecká badatelna.
3./JG 7 Staffelkapitän 3./JG 7 Oblt. Hadi Weihs do konce dubna 1945,

poté 3./JG 7 Staffelkapitän 3./JG 7Oblt. Walter Schuck - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (30.11.1944, jako 616 z celkem 869) . Na fotce ještě jako Lt. Zdroj. 8.5.1945 jako neletuschopný zažil evakuaci letiště Žatec.

1./JG 7 Uffz. Harald König - 16.4.1945 ) u obce Řeporyje (okres Hlavní město Praha) sestřelen Mustangem ale zachránil se pomocí padáku Letecká badatelna.

I./JG 7 Fw. Willi Schaffer - 17.4.1945 u obce Liteň (okres Beroun) sestřelen Mustangem ale zachránil se pomocí padáku.

I./JG 7 Horst Wälsche - 17.4.1945 u města Dubí (okres Teplice) sestřelen Mustangem a zahynul Letecká badatelna.

I./JG 7 Uffz. Fick - 17.4.1945 u Radonice (okres Praha-východ) sestřelen Mustangem a zahynul.

I./JG 7 Fw. Benvenuto Gartmann . 19.4.1945 zabit.

2./JG 7 Uffz. Günther Engler. 8.5.1945 uletěl do Fassbergu v severním Německu.

3./JG 7 Lt. Hans Dorn. 8.5.1945 uletěl do Fassbergu v severním Německu.

I./JG 7 Uffz. Heinz Elschner.

3./JG 7 Lt. Harald Toenniessen

3./JG 7 Lt. Fritzem Kelb - 30.4.1945 se údajně zřítil u Mělníka.

I./JG 7 Ofw. Hubert Göbel (od 25.4.1945, do té doby III./JG 7)

Velitel Gruppenkommandeur II./JG 7 Hptm. Ludwig-Wilhelm Burkhard do 15.4.1945,

poté Gruppenkommandeur II./JG 7 Major Hans Klemm.

Staffelkapitän 5./JG 7 ?.
Staffelkapitän 6./JG 7 Oblt. Norbert Hanning - Svůj stroj "černá 4" vyměnil s Oblt. z Hanoveru za motorku. Byl to Staffelkapitän 2./JG 7 Oblt. Fritz Stehle, který letěl s "bílá 4"? V 16 hod. ze Žatce odjel na motorce na letiště Karlovy Vary. Zdroj.
Staffelkapitän 7./JG 7 ?.
Staffelkapitän 8./JG 7 ?.

II./JG 7 Hptm. Georg-Peter Eder - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (25.11.1944, jako 663 z celkem 869). 17.4.1945 během útoku srazil s americkým bombardérem B-17 S/N: 43-38085 ale zachránil se pomocí padáku. Místo havárie se podařilo identifikovat až v roce 1999 na jižním okraji Drážďan.

II./JG 7 Oblt. Wilhelm Martin.

Velitel Gruppenkommandeur III./JG 7 Hptm. Johannes Naumann - nositel vysokého vyznamenání - Rytířský kříž Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (9.11.1944, jeden z 7 313).

9./JG 7, Staffelkapitän 9./JG 7 Werner Wenzel.
10./JG 7, Staffelkapitän 10./JG 7 Oblt. Franz Külp.
11./JG 7. Staffelkapitän 11./JG 7 Lt. Erwin Stahlberg - 15.4.1945 zahynul při nehodě nákladního automobilu na cestě z Feldflugplatz Plotting do Prahy-Ruzyně. Zdroj.

9./JG 7 Lt. Hermann Buchner - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (20.7.1944, jeden z 7 313).

9./JG 7 Lt. Ernst-Rudolf Geldmacher - 19.4.1945 u obce Sobín (okres Hlavní město Praha) během vzletu byl sestřelen Mustangem ale zachránil se pomocí padáku. Letecká badatelna.

9./JG 7 Fhr. Hans-Guido Mütke - 25.4.1945 přistál s Me 262 A-1a WNr. 500071 "bílá 3" v 8.46 hod. na švýcarské letecké základně Zürich-Dübendorf.

10./JG 7 Lt. Gerhard Mai - 19.4.1945 při vzletu zahynul v letounu od KG (J) 54.

11./JG 7 Uffiz. Anton Schöppler - 8.5.1945 uletěl do Fassbergu v severním Německu.

11./JG 7 Staffelkapitän ?./JG 7 Oblt. Fritz R. G. Müller - 17.4.1945 sestřelil B-17 u české Elbschleife W. Prag(?), 21.4.1945 sestřelil B-17 S/N: 44-8613 od 100th BG, který se zřítil u Döbeln v Sasku. Odkud vzlétal?

III./JG 7 Ofw. Hubert Göbel - 19.4.1945 sestřelil B-17G S/N: 42-31188 "Dead Man´s Hand", který dopadl u obce Kalek (okres Chomutov). Letecká badatelna. Od 25.4.1945 sloužil v I./JG 7.

Ofhr. Günter Wittbold

Lt. Herbert Schlüter

Oblt. Adolf Glunz - nositel vysokého vyznamenání - Dubové ratolesti k Rytířskému kříži Železného kříže Eichenlaub zum Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (24.6.1944, jako 508 z celkem 869)

Lt. Ulrich Wöhnert - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (6.12.1944, jeden z 7 313), když sloužil u JG 54. 18.4.1945 u obce Trnová (okres Praha-západ) sestřelen Mustangem ale zachránil se pomocí padáku. Letecká badatelna.