Proudové letouny od KG 51 v Česku

14.04.2026

Zdroj.

Zdroj.

MAPA letišť s provozem proudových letounů Me 262.

Provoz proudových letounů Me 262 u nás

Po celou dobu své operační činnosti na Me 262 v roce 1944 KG 51 (v podstatě šlo o její I. Gruppe) operovala pod Luftwaffenkommando West (v rámci 7. Jagddivision?) a události okolo IX. (J) Fliegerkorps se jí nijak netýkaly.

Do konce března 1945 KG 51 přijala celkem 342 kusů Me 262  z čehož v roce 1945 to bylo ….. v lednu, 42 v únoru a dalších 74 v březnu.

Během března a hlavně dubna 1945 musela své stroje postupně odevzdávat jiným jednotkám. Především k JG 7 a KG (J) 54, s cílem udržet zmíněné útvary plně operační. Část letecké techniky odevzdávali piloti už 2.4.1945 do Obertraublingu k JG 7, další letouny odešly do 10.4.1945. Za první tři měsíce roku 1945 tedy přibylo do jednotky celkem 140 Me 262 z výroby nebo oprav. Důležitým faktem je, že KG 51 do této doby neobdržela žádný Me 262 z jiné operační jednotky. Naopak, zřejmě ještě v březnu 1945 začaly být letouny z KG 51 odesílány k jiným jednotkám. Masivnější odsun pak proběhl zejména mezi 31.3.-10.4.1945, kdy se operační síla KG 51 z původních 79 strojů snížila na pouhých 20! Důvod spočíval ve vojenské situaci, kdy byly přednostně posilovány stíhací útvary bojující v okolí Berlína, tzn. JG 7 a KG (J) 54. Mezi zmíněnými daty tak KG 51 odevzdala 15 Me 262 k JG 7 a plných 29 pak ke KG (J) 54! O zbytek přišla vlivem bojových ztrát, protože byla stále plně operační.

----------

Až 6.4.1945 obdrželo Luftwaffenkommando West přímý rozkaz Hermanna Göringa o vyjmutí KG 51 z podřízenosti Luftwaffenkommando West a jejímu zařazení pod IX. (J) Fliegerkorps. Zda šlo o snahu soustředit veškeré operační jednotky s Me 262 pod jedno velení nebo o další pokus „bombardovací“ části velení Luftwaffe (tedy i velení IX. (J) Fliegerkorps a také Bev.d.Führers für Strahflugzeuge SS-Oberg-Führer und Gen.d. Waffen-SS Dr.Ing.Kammlera a Bev.d.RM für Strahlflugzeuge Gen.d. Flg. Kammhubera) ovládat útvary s nejmodernější výzbrojí lze jen spekulovat.

----------

V každém případě přišlo 7.4.1945 od OKL důrazné sdělení, že na základě rozkazu vůdce zůstane KG 51 nadále v podřízenosti organizační i operační pod Luftwaffenkommando West a nebude přesunuta pod jiné velení. Dále je velice nelibě komentována skutečnost, že Kammler a Kammhuber mohou vydávat takovéto rozkazy aniž by je konzultovali s velením Luftwaffe (OKL). Göring svůj záměr (prozatím) neprosadil.

----------

8.4.1945 vydal IX. (J) Fliegerkorps rozkaz svým operačním útvarům o přemístění na nové základny. I./JG 7 měla  přeletět do Lechfeldu, III./JG 7 do Mnichova a I./KG (J) 54 do Fürstenfeldbrucku. Přílet měl být okamžitě nahlášen na IX. (J) Fliegerkorps. Jednalo se o záměr, jednotky operovaly v tuto dobu z jiných základen (I./JG 7 v Brandenburgu, Burgu, Oranienburgu; III./JG 7 v Parchimu, Oranienburgu, Larzu, Brandenburgu a I./KG (J) 54 v Zerbstu) a nakonec se na zmíněná místa nedostaly. Nicméně rozhodnutí o přesunu na jih je z této zprávy zřejmé. Zajímavé je i hlášení ze stejného dne, kdy 9. Flieger-Division (J) zmiňovala letecké útvary působící v jeho rámci - KG 51, KG (J) 6 a KG (J) 54 a II./EKG (J). Vztah IX. (J) Fliegerkorps a 9. Flieger-Division (J) není zcela jasný. 9. Flieger-Division (J) měla zajišťovat výcvik pilotů pro IX. (J) Fliegerkorps, ale proč jsou v její podřízenosti v tomto hlášení uváděny i KG 51 a KG (J) 54, v tuto dobu již plně operační, nevíme. Samozřejmě, některé Gruppe těchto jednotek byly stále ve výcviku, jiné však už naplno bojovaly. Protože jde o zprávu zachycenou britskou zpravodajskou službou, nemůžeme vyloučit zkomolení, případně neúplné zachycení textu. Objevuje se zde zmínka o II./EKG (J), což byla, vedle I./EKG (J), další část výcvikové jednotky pro doplňování stavů KG (J) útvarů.

----------

9.4.1945 provedla americká 8th USAAF z Velké Británie útoky na letiště v jižním Německu - Fürstenfeldbruck, Oberpfaffenhofen, Neuburg, München-Riem, Lechfeld, Leipheim, Memmingen, Landsberg.

9.4.1945 sídlila I./KG 51 v Leipheimu a II.Gruppe v Linzi a Hörschingu. Její síla byla postupně redukována, protože musela své stroje předávat jednotkám v severním prostoru.

----------

10.4.1945 provedla americká 8th USAAF z Velké Británie útoky na letiště na severu - Brandenburg-Briest, Rechlin-Lärz, Oranienburg, Neuruppin, Burg, Parchim a to tak úspěšně, že základny byly pro další operační činnost nevyhovující. Severoněmecká letiště byla také ohrožena očekávaným útokem na Berlín a bylo tedy nutné přesunout cenné jednotky do bezpečnějších oblastí.

10.4.1945 disponovala 15 stroji u I./KG 51 a 3 stroji u II./KG 51. Další dva vykazovala v rámci IV./EKG 1. Nadále operovala pod Luftwaffenkommando West a napadala spojenecká vojska v jižním prostoru západní fronty. V této době neměla s událostmi IX. (J) Fliegerkorps nic společného.

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

I./KG 51 útočila na spojence u Dillingenu. Zatímco se její poslední stroje přesunuly z Leipheimu do Memmingenu, jiné už tento den přistávaly na své další základně v München-Riemu.

KG 51 se v průběhu 22. a 23.4.1945 postupně přesunula na základnu München-Riem a od tohoto okamžiku operačně nelétala.

----------

----------

24.4.1945 byl útvar oficiálně zrušen, technika, tehdy 12 (7) z I. a 2 (0) z II. Gruppe, předána JV 44 a piloti zůstali na letišti München-Riem. Někteří posílili řady JV 44, ale většina jich zůstala bez zaměstnání. V oficiálním hlášení o síle jednotek ze dne 24.4.1945 je pod KG 51 uvedeno "k. meldung", tzn. bez hlášení.

----------

25.4.1945 zoufalý boj o Berlín donutil OKL soustředit všechny dostupné útvary k jeho obraně, a proto vydalo rozkaz o dočasném podřízení IX. (J) Fliegerkorps pod VIII. Fliegerkorps (tzn. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)). OKL, resp. Luftflotte Reich se tak vzdalo velení nad proudovými útvary IX. (J) Fliegerkorps. Proudoví stíhači měli podpořit německá vojska údery na nepřátelské kolony jižně od Berlína. V rozkaze je dále přímo uvedeno, že ochrana vzdušného prostoru, míněno zřejmě proti americkým bombardovacím svazům, musí tomuto úkolu ustoupit, a poněkud nerealisticky zmíněno, že se jedná o dočasné řešení. V budoucnu se měly k boji proti bombardérům vrátit. Rozkaz byl z Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) zaslán jak na IX. (J) Fliegerkorps, tak i na VIII. Fliegerkorps, kde je znovu zdůrazněno, že pro boj VIII. Fliegerkorps o Berlín je mu dočasně podřízen IX. (J) Fliegerkorps s proudovými letouny. Po tomto rozhodnutí vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz (k IX. (J) Fliegerkorps s informací na Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII)) o okamžitém zrušení jednotek Stab./KG (J) 54, III./KG (J) 54 a III./KG (J) 6. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v něm plní rozhodnutí OKL z 21.4.1945 a směřuje jej na útvary pod svým velením, nad kterými toto velení právě získalo. Zajímavé je, že se ze seznamu rušeních jednotek vytratila I./KG (J) 54. Není jasné, zda Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) zvrátilo rozkaz OKL a chtělo ponechat jednotku operační nebo se na ni jednoduše zapomnělo. Provedení rozkazu, tzn. skutečné zrušení, mělo být nahlášeno do 3.5.1945, takže opět zde nebylo žádné okamžité zastavení činnosti jednotky a předání výzbroje a výstroje jinam. Lhůta na provedení byla týden a na činnost jednotek to nemělo okamžitý vliv.

A konečně o půlnoci vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dodatek k organizační změně platné od 21.4.1945, ve kterém je výslovně zmíněna podřízenost IX. (J) Fliegerkorps pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v závorce VIII. Fliegerkorps. Navíc byla pod IX. (J) Fliegerkorps převedena i JG 2 se svou Stab, I. a II./JG 2. Záměrem samozřejmě bylo ji využít jako ochranu letišť proudových letounů. Je zde také uvedeno, že letecké části KG 51 jsou v München-Riemu a její pozemní část má být převedena k pozemním bojům. Tímto se všechny proudové útvary IX. (J) Fliegerkorps dostaly pod operační velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), na jejímž území už několik dní působily a to je ihned zařadilo na své nejdůležitější bojiště – obranu Berlína.

----------

26.4.1945 v 0.50 hod. přišel rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o předání Me 262 od JV 44 zpět k I./KG 51 (hovoří se o 12 strojích) a jejím následném přesunu do Prahy. Toto je během dne několikráte opakováno, tak jak rozkaz postupně pokračoval k nižším instancím. V ten samý den bylo vypracováno i hlášení o stavu letounů Me 262 na letišti MünchenRiem, zahrnující nejen letouny JV 44, ale i stroje dislokované v opravnách DLH, sídlících tamtéž. JV 44 vykazuje celkem 43 Me 262, dalších 48 bylo u DLH.

Jednotné velení nad proudovými útvary využilo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k okamžitému uskutečnění organizačních změn k zabezpečení jejich další činnosti a posílení úderné síly. Krátce po půlnoci v 00.50 hod. vydalo pokyny 7. Jagddivision k přesunu letecké části I./KG 51 (předpokládalo se 12 strojů Me 262) do Prahy-Ruzyně. Technické zabezpečení měly zajišťovat jednotky IX. (J) Fliegerkorps. Převelená část I./KG 51 operačně podléhala IX. (J) Fliegerkorps a měla být v prvé řadě nasazena na podporu obrany Berlína proti 3. a 4. gardové armádě. Zmínka o I./KG 51 je zajímavá z toho hlediska, že útvar byl 24.4.1945 zrušen. Přesto s jeho leteckými částmi nové velení o dva dny počítá a míní jimi posílit jednotky v Ruzyni. Piloti I./KG 51, od 22.4.1945 bez letadel, neboť všechny Me 262 předali JV 44, čekali v München-Riem na další rozkazy. Opomíjení a nečinnost zkušených bojových pilotů vycvičených na Me 262 byla vážnou chybou, kterou se Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) snažilo napravit. Nicméně po celou dobu Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o skupině nevyužitých pilotů vědělo.

Britský odposlech zachytil v 01.00 hod. instrukci Oberst. Erhard Kraffta von Dellmensingen (Chef des Generalstabes Ia, IX. (J) Fliegerkorps) vydanou na základě rozhodnutí Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) přikazující, že v případě náhlé změny pozemní situace v pražském prostoru nesměly být jednotky IX. (J) Fliegerkorps ohroženy. V takové situaci se měly přesunout nejdříve do Hörschingu a potom do jižního Bavorska. Prozatím se však OKL domnívalo, že pražský prostor je pro operace stále bezpečný, ale jak z instrukce vyplývá, Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) jisté obavy z ohrožení svých proudových jednotek pozemními operacemi mělo a vážně uvažovalo o jejich dalším přesunu na jih. Ostatně to byl také původní plán ze začátku dubna.

V 01.20 hod. dostal IX. (J) Fliegerkorps za úkol nahlásit na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6):

1) rozmístění jednotek

2) převedení Me 262 ze stavu KG (J) 6 a JG 7 nacházejících se v prostoru Mnichova

3) převedení 12-13 Me 262 od I./KG 51 (bez technického personálu), které měly podléhat IX. (J) Fliegerkorps.


Ve 12.00 hod. odešla další radiodepeše od Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) k IX. (J) Fliegerkorps, která byla bohužel zachycena neúplná. Zdá se, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se ptalo IX. (J) Fliegerkorps, zda má vydat rozkaz JG 7 na přesun 20-ti Me 262 ke Gallandovi ( JV 44) do München-Riem. Je to neobvyklá žádost a pravděpodobně souvisí s neznalostí pozemní situace v protektorátu a výše zmíněnou obavou o osud proudových jednotek. Další část zprávy už je silně zkomolena.

V 16.00 hod. Krafft sděluje Peltzovi, že otázka organizace velení činí přítomnost Peltze (?) zde (míněno patrně na velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Praze) nutnou. V tomto bodě navrhoval následující řešení:

1) „AOC KDR GEN“ (takto označen v odposlechnuté zprávě; pravděpodobně míněn Peltz) s Maj. Leythäuserem a Ober. Rieselem (pravděpodobně šlo o požadavek jejich přítomnosti v Praze).

2) Řízení operací v pražském prostoru – Obstlt. Hogeback

3) Je požadován (opět pravděpodobně na velitelství IX. (J) Fliegerkorps v Praze) zkušený důstojník pro vytvoření přehledu o vzdušné situaci.


Peltz odpověděl Krafftovi vzápětí (16.00 hod.). V současné době je (tzn. IX. (J) Fliegerkorps) pořízen VIII. Fliegerkorps. Probíhají pozemní boje na severu a jihovýchodě (tzn. na východní frontě u Berlína a na Moravě a Rakousku). Požadavky spojené s přesunem na jih (v personální a komunikační úrovni) už nejsou aktuální. Pozemní situace vyžaduje (spíše bude vyžadovat) okamžité rozhodnutí. Peltz požaduje rozhodnutí, zda má být vydán rozkaz o přesunu na jih a také, jaká je skladba vedení. Všechny Me 262 budou v případě přesunu přelétány najednou. Peltz tedy přesnou situaci v Praze neznal. Rozhodnutí, zda přesunout celý IX. (J) Fliegerkorps dále na jih tak záviselo na odpovědi Kraffta. Ten se ještě v 17.00 hod. pokoušel zjistit situaci v přípravě základen na jihu (tzn. v okolí Mnichova). Jak je patrné, nikdo moc přesně neznal pozemní situaci v protektorátu a nevěděl, zda jsou nebo nejsou jednotky IX. (J) Fliegerkorps v Praze ohroženy. Samozřejmě, nikomu se také příliš nechtělo o tom rozhodnout.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dále organizovalo své proudové jednotky a jeho rozkazem byl rozpuštěn Stab/KG 51. Technický personál I./KG 51, nezbytný pro zajištění nasazení Me 262, byl s vybavením přeložen do München-Riem. Ostatní
mužstvo bylo uvolněno pro pozemní nasazení dle rozkazu z 24.4.1945 (den rozkazu o zrušení KG 51). Další zrušení útvarů ohlásila tohoto dne 9. Flieger-Division (J) v Praze a potvrdila definitivní zrušení III./KG (J) 30, I. a II./KG (J) 6. Ani jeden z útvarů nepoužíval Me 262, ale spadaly pod IX. (J) Fliegerkorps). Stejně tak byl zrušen V./(E). JG 2 (dříve I./(E). KG( J)). Stroje a piloti měli přejít k IX. (J) Fliegerkorps), zbylý personál byl určen k zařazení do Panzerkorps Hermann Göring. Také toto se dělo na základě rozkazu z 24.4.1945.

Zajímavostí je zpráva o předzásobení letišť pro proudové stroje pumami. Zásoby byly v Praze několikanásobně vyšší než na jiných základnách, takže nasazení Me 262 proti pozemním vojskům odtud bylo jen logické. Také tento dokument potvrzuje rozhodnutí použít proudové stíhače k podpoře obrany Berlína. Dle záměrů a rozkazů z předešlé noci tak využilo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) okamžitě nové útvary v boji.

Ve 12.15 hod. hlásil IX. (J) Fliegerkorps přes VIII. Fliegerkorps na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), že už začal dle rozkazu s podporou defenzivy u Berlína a vyslal 8 strojů do prostoru dálnice Forst-Cottbus. Me 262 létaly v malých skupinách, někdy i jednotlivě a jižně od Berlína napadaly sovětské kolony. V souhrnném denním hlášení o operační aktivitě uvedlo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), že v průběhu 26.4.1945 provedlo celkem 31 Me 262 od IX. (J) Fliegerkorps útoky na pozemní cíle v prostoru Cottbus - Bautzen a nahlásilo zničení 2 letadel na zemi a zapálení 6 nákladních vozidel. Přitom byl 1 Me 262 zničen, 1 poškozen, 2 pohřešovány, 1 pilot zabit a 1 zraněn. Bohužel nemáme žádné bližší zprávy o konkrétních útvarech, takže nejsme schopni určit, zda se ho účastnily všechny jednotky z Prahy. Vzhledem k celkovému počtu nasazených Me 262 však s velkou pravděpodobností ano. Všechny se účastnily náletů na pozemní kolony sovětských armád a na spojenecké hlídky vůbec nereagovaly.

Stav na ruzyňském letišti popsala ve svém hlášení odbojová skupina Trávnice. V její zprávě se uvádí, že kolem letištní plochy jsou skrytě umístěny letouny v počtu 13-20, většinou Turbinjäger. U silnice Ruzyně – Kněževes je dalších asi 10 dobře maskovaných Me 262. Přímo na letišti přibylo v poslední době mnoho turbinových letounů, nyní asi 50. Na Ruzyni tak zůstávalo stále asi 50 Me 262, i když asi nebyly všechny provozuschopné.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo na závěr dne rozkaz č. 234 o nasazení a cílech pro 27.4. a noc 27./28.4.1945. Jasně zde sděluje, že cíle ani rozkazy se nemění a všechny útvary IX. (J) Fliegerkorps budou použity v severním prostoru k odlehčení situace Berlína. Rozkaz putoval k VIII. Fliegerkorps, Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII) a Fli-vo/H.Gr.Mitte. Během jednoho dne byla organizační změna v podřízenosti IX. (J) Fliegerkorps uvedena do praxe a zaměření proudových stíhačů se naprosto změnilo.

V návaznosti na výše uvedené rozkazy je třeba krátce zmínit otázku tzv. Gefechtsverbandu Hogeback. Jedině v citované zprávě z 16.00 hod. je totiž zmíněno jméno velitele KG (J) 6 v souvislosti s návrhem na jeho pověření řízením leteckých akcí v pražském prostoru. Často bývá uváděno, že koncem dubna (snad 20.4.1945) došlo k ustavení Gefechtsverband Hogeback, který tvořily právě útvary operující z Prahy. Vytváření podobných operačních skupin nebylo žádnou výjimkou a v rámci Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) fungovaly 21.4.1945 dva: Lw.Gef.Verband Weiss (pro spolupráci s AOK 17) sdružující NAGr. 4 (2./NAGr. 2 a 11./12), II./SG 77, 3./NSG 4, III./JG 52 a 1./JG 52 - Gef.Verband Rudel s SG 2 (II./SG 2 a 10.(Ps.)/SG 2) I./SG 77 a II./JG 6. Jednalo se o snahu zjednodušit velení a to buď při spolupráci s pozemní armádou nebo utvořením samostatného celku pod jednotným velením zkušeného důstojníka. Uvedené svazky jsou zmíněny v dokumentech z 21.4.1945 a dále ještě i 3.5.1945. Naopak ani v materiálu z 21. nebo 26.4.1945 a ani ze 3.5.1945 není žádná zmínka o Gefechtsverband Hogeback. Korespondence z 26.4.1945, tak jak jsme ji popsali výše, sice naznačuje, že Hogeback měl velet leteckým operacím v pražském prostoru, to však nemuselo nutně znamenat vytvoření takového svazku. Až do konce války jsou všechny jednotky v Praze nebo Žatci uváděny samostatně a pod přímým velením IX. (J) Fliegerkorps. Soustředění proudových jednotek přímo volalo po jednotném velení a zřejmě bylo skutečně Hogebackem po 26.4.1945 (a možná i dříve) vykonáváno, ale existenci Gefechtsverband Hogeback to nepotvrzuje. Vzpomínky pilotů z I./KG (J) 54 hovoří o tom, že z Prahy operovali pod „takzvaným Gefechtsverband Hogeback, ale to není důkaz o vytvoření takového celku. Stejně tak později i příslušníci I./KG 51 vzpomínali, že "všechny útvary podléhají jako Gefechtsverband velení Obstlt. Hogebacka", ale opět to není důkaz o oficiálním existenci v rámci organizační struktury IX. (J) Fliegerkorps. Obstlt. Hogeback pouze velel všem těmto jednotkám v rámci leteckých operací. V žádném z dokumentů Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) od 26.4.1945, tj. od doby, kdy obdrželo přímé velení nad IX. (J) Fliegerkorps, až do konce války se neobjevuje zmínka o Gefechtsverband Hogeback. Důvodem často uváděné existence Gefechtsverband Hogeback je pravděpodobně poválečná vzpomínka samotného Hogebacka uložená v Bundesarchivu. Zde Hogeback uvádí: „V březnu 1945 (sic) byl v Praze vytvořen Gefechtsverband Hogeback. Štábu KG 6 bylo podřízeno několik stíhacích eskader vybavených Me 262, mimo jiné JG 6 (sic), KG 51 a další. Štáb KG 6 byl pro velení posílen několika zkušenými stíhacími piloty. Ale s jedinou výjimkou nedošlo ke společně připravenému nasazení“. Jak je patrné, některé údaje jsou poplatné době výpovědi. V březnu sídlila na pražské Ruzyni pouze Stab a III./KG (J) 6 a samozřejmě JG 6 neměla s proudovými útvary nic společného. Zmínka o jediném koordinovaném nasazení navíc ukazuje, že vytvoření společně operujícího svazku útvarů bylo spíše přáním, než skutečností. Hogeback tak řídil letecké operace, ale pravděpodobně ne na úrovni celých jednotek, ale jednotlivých letounů. Letadel bylo jednoduše příliš málo, aby mohly operovat po útvarech a musela být používána všechna provozuschopná dohromady, bez ohledu na jejich příslušnost. To nijak nesnižuje pravomoci nebo výkony velitele KG (J) 6, jde pouze o upřesnění skutečného stavu věci. Žádný oficiálně vedený útvar Gefeschtsverband Hogeback neexistoval.

Západní rozptyl hel548.jpg (714939 bytes), hel555.jpg (617337 bytes).

Flak byl koncentrován na severní straně dráhy a kolem rozptylů. Bylo tam asi 50 kusů flaku 2 cm a 100 kusů 13,5 mm.

26.4.1945 bylo na letišti Ruzyně 243 m³ a na letišti Žatec 98 m³ paliva J2.

----------

27.4.1945 byl rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) opakován a doplněn o další podrobnosti celé akce. I./KG 51 měla jasně uvést sériová čísla strojů, které převede zpět od JV 44 (rückübernimmt), místo dislokace strojů předaných jiným útvarům v posledních dnech a stav a svou dislokaci (tj. 27.4.1945) v 18.00 hod. JV 44 se musela rozkazu podřídit a musela požadované stroje I./KG 51 odevzdat. Problém je v tom, že nevíme přesně kdy to učinila, zda ihned 26.6.1945 nebo později a jaké letouny skutečně přešly pod I./KG 51. Mohl by nám v tom pomoci již zmiňovaný seznam Me 262 z 26.4.1945. V jeho dochované kopii je totiž u 9 letounů rukou doplněná poznámka "I/KG51" a u dalších třech pak otazník. Jsme přesvědčeni o tom, že veškeré takto označené stroje měla JV 44 v úmyslu předat I./KG 51 a reagovala tak na výše zmíněný rozkaz. Přitom se však nejednalo o stejné letouny, které o dva dny dříve přijala od KG 51! V některých případech samozřejmě ano, ale například Me 262A WNr. 111685 "9K+FH" rozhodně pocházel od KG 51, ale zůstal ve stavu JV 44 až do konce války (byl nalezen poblíž letiště München-Riem) a v seznamu není označen poznámkou "I/KG51" ani otazníkem. JV 44 si jednoduše vybrala, jaké letouny I./KG 51 odevzdá (vrátí) a jaké si ponechá bez ohledu na jejich předchozí příslušnost. Seznam uvádí následující stroje: WNr. 110626, 170106, 500070, 110414, 110836, 110766, 110790, 170003, 111989. Za povšimnutí stojí, že vybrané Me 262 byly ty dříve vyrobené, tzn. že šlo o starší stroje. Pro úplnost musíme dodat, že vlastně nevíme kdo (zda JV 44 nebo KG 51) tyto poznámky do seznamu doplnil a kdy tak učinil. Mohla to být JV 44, jak jsme popsali výše, ale také I./KG 51. Víme, že měla za úkol hlásit sériová čísla strojů převzatých od JV 44 a tak mohla jednoduše použít již vypracovaný seznam. V konečném důsledku je to jedno. Z dokumentu vyplývá, že stroje určené k předání I./KG 51 byly starší výroby, je tedy pravděpodobnější, že je vybírala JV 44. Předání (bylo skutečně jen papírové, protože personál obou útvarů byl fyzicky na stejné základně) proběhlo mezi 26. a 29.4. a 29.4.1945 začala I./KG 51 přesun do Prahy. Nebylo to tak jednoduché a přelet neproběhl, kvůli špatnému počasí, přímo. Z München-Riem přelétaly stroje I./KG 51 jednotlivě do Hörschingu (mezi 14.35 a 15.10 hod.) Je velice pravděpodobné, že přesun zahájilo skutečně 12 pilotů, ale již během cesty došlo ke komplikacím. Heinrich Haeffner vzpomíná, že na letišti v Hörschingu havaroval Ofw. Fröhlich a Hptm. Christoph vůbec nedorazil.

 

Pokračovaly úkony spojené s rozhodnutím o přesunu KG 51 do Prahy. Krafft informoval Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v 00.15 hod., že přesun letadel I./KG 51 proběhne najednou. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozpracovalo do větších podrobností svůj rozkaz o tomto přesunu. Instrukce, směřovaná na 7. Jagddivision, JV 44, KG 51 a IX. (J) Fliegerkorps uváděla následující úkoly:

Vedle opatření s KG 51 hledalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) další zdroje, jak posílit proudové jednotky v Praze. Nařídilo proto JV 44 okamžitě odeslat osádky (tzn. piloty) JG 7, které se u ní nacházejí, spolu se stroji do Prahy-Ruzyně. Následně měl být zaslán i seznam pilotů a strojů, včetně jejich WNr. Přelet měl být předem nahlášen.

Brzy ráno obdržel Kraft zprávu o tom, že AOC (Peltz) zamýšlí tento večer odletět do Mnichova podat zprávu Generalfeldmarschall von Greimovi. Dále, že je vyhlášena bojová pohotovost pro útoky na severu (je zřejmě míněn prostor jižně od Berlína; tzn. severně od dislokace IX. (J) Fliegerkorps.

Dle denního rozkazu se Me 262 z IX. (J) Fliegerkorps zapojily do útoků na pozemní kolony sovětských vojsk. Do akce byla nasazena i III./KG (J) 6 a Franz Gapp se v odpoledních hodinách zúčastnil na Me 262A "červená 7" útoku na dálnici u Cottbus. Vzlétl ve 14.05 hod. z Ruzyně a po 33 minutách byl v pořádku zpět. Celá akce, trvající jen půlhodinu, ukazuje, že útoky Me 262 z Prahy mohly probíhat téměř kontinuálně. Zásadním omezením operací zřejmě byla náročná údržba Me 262 společně s minimálním technickým zázemím. V provozu se patrně dařilo udržet jen zlomek strojů soustředěných na základnu v Praze-Ruzyni.

Do operací se zapojila také I./KG (J) 54, minimálně to dokumentuje případ nouzového přistání Oblt. Leopolda Becka kdesi západně od Pardubice pro ztrátu orientace a nedostatek paliva. Letec vyvázl nezraněn. Událost se bohužel nepodařilo jednoznačně doložit místními údaji.

Další případ se odehrál kolem poledne nedaleko Družce (okres Kladno). Četník ze stanice v sousední obci Velká Dobrá byl na motorce vyslán na hlídku. Na místě ale zjistil, že se jednalo pouze o nouzové přistání a letadlo ještě ten den odstranili vojáci z blízké Žiliny. Nejasné vzpomínky svědků události naznačují, že i v tomto případě se mohlo jednalo o Me 262.

V 19.48 hod. mohl VIII. Fliegerkorps zaslat na Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) radiogram o svém nasazení: Celkem 217 vzletů, z toho 63 SQZA (zřejmě bitevní letouny) 20 v prostoru Brna, 24 u Ostravy, 4 u Breslau, 15 u Bautzen (zničeno) - 8 tanků („Panzer“) východně od Brna 111 stíhačů ve všech prostorech (zničeno) - 1 tank, 60 vozidel, 15 sestřelů, 8 zásobovacích vozů 7 Jabo v prostoru Bautzen 36 Me 262 v prostoru dálnice (zničeno) - 6 sestřelů, 65 zničených vozidel, ztráty 2. Podíl Me 262 na úspěších tedy nebyl malý. Ohlášená vítězství resp. nároky směřovaly do řad sovětského letectva a většinou se jednalo o bitevní Il-2/3m, občas také o stíhače. Uvedené souboje se sovětskými letadly jsou známy ze vzpomínek pilotů operujících z Prahy, zejména JG 7, (např. Ofhr. Günter Wittbold, Lt. Harald Toenniessen (30.4.1945), Lt. Herbert Schlüter), ale není důvod se domnívat, že by také piloti I./KG (J) 54 nebo III./KG (J) 6 nepotkávali sovětské letouny a nenárokovali sestřely. Pokud uvedené hlášení VIII. Fliegerkorps porovnáme s hlášením Armádní skupiny Střed (H.G.Mitte), pak podle něho napadly Me 262 nepřátelské kolony na dálnici Sagan - Cottbus s výsledky: 21 sestřelených letadel, 3 zničená letadel na zemi a 65 zničených nákladních automobilů. Hlášení armády tak úspěchy Me 262 ještě navyšuje. Nemáme však žádnou možnost tato čísla ověřit.

U obce Greifenhain JZ Cottbus letělo šest Me 262 a jeden na vstřícném kurzu byl sestřelen sovětským stíhačem majorem Okolelovem na Jak-3 od 5 иак, 2 ВА. Ostatní unikly jižním směrem. Deník stíhacího korpusu.

Přes celodenní nasazení Me 262 zásoby paliva J2 v Žatci stouply o téměř 100 m³, ale Praha-Ruzyně si o 90 m³ pohoršila. Me 262 tak evidentně operovaly především z pražské základny. Stále také zůstávalo nezanedbatelné množství paliva na cestě.

Na samý závěr dne vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) pro své proudové jednotky v Mnichově na 28.4.45 další pokyny k přesunům. Proudové jednotky z Mnichova mají být "se všemi leteckými částmi I./KG 51 a JG 7" přeloženy do Prahy, JV 44 pak do Hörschingu. Přesun bude řídit IX. (J) Fliegerkorps, kterému jsou všechny proudové jednotky podřízeny.

----------

28.4.1945 v 11.10-11.42 hod. se celkem do Prahy dostalo 8 Me 262 od I./KG 51. Kolik z těchto 8 Me 262 obdržených od JV 44 bylo původních z KG 51 a kolik nových, tj. od JV 44 nebo DLH, není jasné. O původních strojích KG 51 můžeme hovořit pouze v případě Me 262 WNr. 110836 "černé L" a WNr. 110626(?) "9K+FB", se kterým na konci války ulétl Oblt. Wilhelm Batel ze Žatce. Je zřejmé, že uváděný seznam s poznámkami KG 51 neodráží realitu a nelze tvrdit, že zde zaznamenané Me 262 se dostaly do Prahy. Jasným příkladem je WNr. 500200 "černé X". Tento letoun není zaznamenán ani ve výčtu strojů JV 44 ani v seznamu od DLH. Do Prahy se však dostal v rámci , takže musel buďto přijít mezi 26. a 29.4. do Mnichova a následně byl použit pro přelet do Česka nebo jej příslušník KG 51 "sebral" po cestě na novou základnu. Zde je zajímavá poznámka o havárii Ofw. Fröhlicha v Hörschingu 29.4.1945. "Černé X" totiž na konci války dovedl do spojeneckého zajetí právě Ofw. Fröhlich a pokud předpokládáme, že pilot létal většinou s jedním konkrétním strojem (viz. H. Haeffner), je možné, že Fröhlich si tento stroj, po nehodě při přistání, převzal na letišti v Hörschingu. Proto není ve zmiňovaném seznamu strojů JV 44. Na českém území jsou identifikovány následující stroje I./KG 51: Me 262 A-1a WNr. 110836 "černé L", Me 262 A-1a WNr. 500200 "černé X", Me 262 A WNr. 111726(?) "černé O", Me 262 A WNr. 110626(?) "9K+FB".

v 6.30 hod. ráno musela z Hostivic vyrazit dvoučlenná četnická hlídka velitele Sidoniuse Sobotky a strážmistr Františeka Matějky do Sobína k udržení pořádku u dalšího zříceného letadla. Stroj se zřítil na pole a shořel. Pilot zahynul uvnitř vraku. Předcházející zřícení u Sobína 19.4.1945.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) mělo radiový rozhovor s Gallandem v München-Riem o vydaných rozkazech o přesunech a jejich plnění. Bylo potvrzeno, že přesun KG 51 a JG 7 do Prahy se uskuteční, jakmile počasí dovolí jeho plynulý průběh. Pro případ špatného počasí měl být přelet uskutečněn s mezipřistáním v Hörschingu. Pro JV 44 byly určeny nové destinace, místo do Hörschingu, který nedisponoval dostatečným pozemním zabezpečením, se měl přemístit nejdříve do Salzburgu, kde měl být do 2 dnů připraven úsek dálnice. Konečným místem určení byl Innsbruck, jakmile bude schopen JV 44 přijmout. JV 44 si ještě před přesunem převezme hotová letadla z DLH na letišti München-Riem.

Rozkaz č. 236 Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o nasazení na 28.4.1945 ukazuje, že hlavní cíl nasazení letadel VIII. Fliegerkorps se nezměnil. Nadále zůstával v přímé i nepřímé podpoře pozemních vojsk u Berlína s použitím všech dostupných strojů, včetně proudových a všech zásob paliva.

Stále se neobjevují údaje o I./KG (J) 54, přestože byla aktivní, a stejné je to i v následujících dnech. Jednotka nebyla zrušena, neboť figuruje ještě 3.5.1945 v hlášení o dislokaci, ale počty jejích strojů se nikde neobjevují.

Mezi zajímavé zprávy lze zařadit návrh IX. (J) Fliegerkorps o použití radarového vlaku pro řízení letového provozu v Žatci. Měla být prozkoumána možnost přesunu jednoho vlaku, zdržujícího se 21.4.1945 v Karlových Varech. Není však jasné, jestli bylo míněno jeho obvyklé využití výhradně pro operace nočních stíhačů postupně stahovaných do Čech nebo skutečně pro celodenní řízení provozu dosud radiovými prostředky nevybaveného žateckého letiště. Poválečné zprávy zaznamenávají v Čechách přítomnost 3 radarových vlaků jistě, další 4 se patrně nacházely v pohraničí. Na nádraží v Jenči, těsně na prahu dráhy v Ruzyni zůstal opuštěný radarový, hlásný vlak Sumatra II. S žateckým letištěm možná souvisí radarový vlak zjištěný v Postoloprtech.

28.4.1945 se VIII. Fliegerkorps (v Heřmanově Městci Hermann Städel (okres Chrudim) spojil s Luftgau VIII (Lg.Kdo. VIII)v Praze-Ruzyni či Libochovicích Libochowitz (okres Litoměřice) a vzniklo Luftwaffenkommando VIII.

----------

29.4.1945 ráno si převzala skupina pilotů od KG 51 stroje od JV 44 a zahájila přesun do Prahy. Podle vzpomínek Heinricha Haeffnera od 2./KG 51 proběhla první část přesunu takto: "Ráno si přebíráme od JV 44 zpět naše stroje. Můj má opět staré označení "9K+OK". Během dopoledne jednotlivě přelétáme z München-Riem do Hörschingu u Linz an der Donau. Generall Galland je se svojí JV 44 přeložen do Innsbrucku Ofw. Fröhlich při přistání v Hörschingu havaroval. Na místě mu však můžeme zajistit jinou Me 262. Hptm. Christoph do Hörschingu nedorazil." Byla tedy zvolena trasa pro případ špatného počasí, tak jak se dohodlo v telefonickém rozhovoru s Gallandem předešlý den.

Zajímavá byla neúplně zachycená zpráva IX. (J) Fliegerkorps hovořící o tom, že III./KG (J) 6 bude zrušena 3.5.1945, zatímco I./KG (J) 54 zůstane zachována. Pokud navážeme na předchozí dokumenty, je tato zpráva konečným důsledkem rozkazu OKL z 21.4.1945, kdy OKL rozhodlo zmíněné jednotky zrušit. Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo svůj rozkaz o rušení těchto útvarů až 25.4.1945, jak jsme však již zmínili, chyběla zde ale I./KG (J) 54. IX. (J) Fliegerkorps rozkazem z 29.4. plnil nařízení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) a z textu vyplývá, že o vyjmutí I./KG (J) 54 ze seznamu rušených jednotek se zřejmě zasadila právě Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Rozkazy bojových operací Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) se nezměnily a VIII. Fliegerkorps tzn. i Me 262 od IX. (J) Fliegerkorps měl nadále útočit na sovětské pozemní kolony. Zároveň IX. (J) Fliegerkorps hlásil nový prostor nasazení Dresden – Meissen – Chemnitz.

Dále oznamoval, že I./KG 51 po příletu bude dále přesunuta do Žatce a Kommando Stamp bude použito pro útoky na pozemní cíle. Důvodem plánu umístit I./KG 51 v Žatci asi byla jeho blízkost k místu bojů a také to, že se jednalo o čistě bombardovací útvar. Tedy vhodný právě pro takové nasazení. Kommando Stamp už oficiálně od 3.2.1945 neexistovalo a jeho piloti byli včleněni do Stab/JG 7, takže je spíše zajímavostí, že se ještě 29.4.1945 objevuje v hlášení.

Ve vzduchu byli rozhodně příslušníci III./KG (J) 6. Franz Gapp odstartoval z Ruzyně v 10.12 hod., aby postřeloval silnici Bautzen - Weisswasser a po 28 minutách byl zpět. Let uskutečnil na svém Me 262 "červená 7".

Celý IX. (J) Fliegerkorps hlásil nasazení 18 Me 262 k postřelování nákladních vozů v prostoru Cottbus, Franz Gapp byl nepochybně mezi nimi. Během akce jménem neznámý letec sestřelil sovětský Jak-9. Hlášení protivníka, sovětské 2.letecké armády ztrátu potvrzuje záznamem o sestřelení jednoho Jak-9 německým Me 262 v prostoru Weisswasser. Hlášení VIII. Fliegerkorps, tedy přímé nadřízené složky IX. (J) Fliegerkorps, o bojové aktivitě z tohoto dne jsou poněkud neurovnaná. V dálnopise z 20.10 hod. uvádí tato složka celkové nasazení 48 letadel, z toho 8 bitevních, 2 protitankových, 15 stíhačů a 6 průzkumných letounů, přičemž byl jeden tank zničen a dva Il-2 sestřeleny; dále 2 protitankových a 6 průzkumných strojů u Moravské Ostravy, 6 průzkumných strojů u Kamenze a 3 Me 262 u Forstu. Další dálnopis (už z 30.4.1945, z 06.14 hod.) zahrnuje celkové nasazení 76 letounů, z toho 23 bitevních u Wischau, 2 bitevních u Bautzen, 18 stíhacích u Cottbus – Bauzten a 11 stíhacích u Görlitz – Rothenburg. A psaná hlášení, vypracovaná zřejmě také 30.4.1945, pak hovoří o vzletech 29 stíhačů, z toho 18 v prostoru Cottbus-Bautzen, 11 u Görlitz a 45 vzletech bitevních letounů, z toho 22 v prostoru Bautzen a 23 u Wischau. Jak je vidět, hlášení se postupně upravovala, tak jak přicházely informace od dalších jednotek. Důležité je, že všechna se shodují na oblasti nasazení v okolí Cottbus – Bautzen a údaj o 18 stíhačích se shoduje s hlášením IX. (J) Fliegerkorps.

29.4.1945 čtyři Me 262 útočili na autostrádu v oblasti Trebel?. Čtyři La-7 od 5 иак, 2 ВА se je snažily sestřelit. Me 262 s převahou rychlosti unikly. Deník stíhacího korpusu.

Počet nasazených Me 262 se tedy oproti předešlému dni snížil na polovinu. Je vidět, že se po jednom dni nasazení počty nijak dramaticky neměnily. Ztráty opravdu nebyly velké. Zajímavým údajem je navýšení síly o jeden stroj v každé z jednotek. Pravděpodobně se nejednalo o nové kusy, ale letouny z oprav. Z údajů jasně vyplývá, že bylo přibližně třikrát více pilotů než letadel, takže létali jen ti nejzkušenější. Situace s palivem nebyla zcela zoufalá, nepochybně díky zdůrazňování priority v jeho dodávkách. IX. (J) Fliegerkorps se také začal shánět po strojích, které měly dorazit od JV 44. Jednotka hlásila, že disponuje silou 25 Me 262 a všechny stroje nad tento počet budou dle rozkazu předány JG 7. IX. (J) Fliegerkorps to však nestačilo a zaslalo důrazný dotaz a) zda už bylo odesláno 23 Me 262 z KG 51 a JV 44 / JG 7 do Prahy a b) proč nebyl hlášen přesun do Bad Aibling.

----------

30.4.1945 ve 12.00 hod. hlásil IX. (J) Fliegerkorps přistání 8 strojů I./KG 51 a 9 strojů JV 44 v Praze-Ruzyni. Piloti a letouny, požadované Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) od 25.4.1945 se skutečně dostali na místo určení. Vzlétli z Hörschingu (alespoň příslušníci I./KG 51) v 11.10 hod. a v Praze se objevili v 11.42 hod. Místo požadovaných 12-13 strojů z KG 51 jich nakonec dorazilo 8, když se dle vzpomínek letců některé ztratily“ po cestě. O příslušnících KG 51 si, z pozdějších vzpomínek jejich kolegů, můžeme utvořit dobrý přehled. Novými tvářemi v Praze byli: Hptm. Rudolf Abrahamczik, Lt. Schimmel, Oblt. Heinrich Haeffner, Oblt. Heinz Strothmann, Lt.Wilhelm Batel, Fhj. Ofw.Hans Fröhlich, Ofw. Bruns, Uffz. Pöhling. Pouze dva z nich, Fröhlich a Pöhling, se objevují v seznamu pilotů JV 44 z 27.4.1945. Naproti tomu další bývalí příslušníci KG 51 z tohoto seznamu Maj. Brücker, Lt. Strate, Obfhr. Weindl a Fw. Trenke se ve vzpomínkách kolegů z Prahy a ani v jiných materiálech o I./KG 51 v Čechách neobjevují. Není moc jasné, co se vlastně s příslušníky I. a II./KG 51 po jejím zrušení 24.4.1945 v München-Riem dělo a jakým klíčem byli vybíráni pro přelet do Prahy. Na přesun vzpomíná Oblt. Haeffner: "Dopoledne jsme letěli pod vedením Hptm. Abrahamczika do Prahy-Ruzyně. Jakmile jsme dorazili nad letiště, nevěřil jsem svým očím. Na letišti stála německá letadla jako v míru. Bylo vidět mnoho Me 262 a Ju 88. Zde v Praze-Ruzyni sídlí části KG 6, JG 7 a my s Me 262. Všechny útvary podléhají jako Gefechtsverband velení Obstlt. Hogebacka."

V jednu hodinu odpoledne hlásil Oberst Erhard Krafft von Dellmensingen přesun hlavního štábu IX. (J) Fliegerkorps do Bad Aiblingu, zatímco operační štáb nadále zůstával v Praze.

Ze vzpomínek pilotů (3./JG 7, Lt. Harald Toenniessen) vyplývá, že Me 262 z Prahy byly nasazeny i tento den. Harald Toenniessen staroval ve dvojici s Lt. Fritzem Kelbem okolo 15.30 hod. k útoku na pozemní kolony do prostoru Cottbus. Kelb se údajně zřítil u Mělníka. Toenniessen pokračoval v útoku sám a po postřelování pozemních kolon narazil nad letištěm u Cottbus na čtyři sovětské Il-2. Jeden sestřelil a tři poškodil, utrpěl však poškození jejich odvetnou palbou. Špatně ovladatelný Me 262 tak musel nouzově posadit u Prahy-Ruzyně. Zprávy o letech pilotů III./KG (J) 6, I./KG (J) 54 nebo I./KG 51 v tomto dni nemáme. Nasazení proudových stíhaček IX. (J) Fliegerkorps ale potvrzuje jeho večerní hlášení. Uvádí se v něm, že celkem 12 Me 262 provedlo průzkum počasí a útoky na pozemní kolony v prostoru Forst – Vetschau. Sovětská strana, zastoupená opět 2. leteckou armádou podporující operace pozemních vojsk 1. ukrajinského frontu, naproti tomu nárokuje sestřel dvou Me 262. Na operace z konce dubna vzpomínal Oblt. Martin z I./KG (J) 54 následovně: „Nejdříve jsme byli podřízeni přímo IX. (J) Fliegerkorps, kdy přesně došlo k vytvoření a k podřízenosti pod takzvaný Gefechtsverband Hogeback nemohu říci, pravděpodobně v poslední třetině dubna. Nasazení jsme se účastnili z 50 %. Po prvních nasazeních nás ihned napadaly Mustangy. Naši piloti mohli většinou hlásit nejisté nebo pravděpodobné sestřely, protože nikdo v minutových soubojích nemohl říci, zda se bombardér zřítil, či nikoliv. Fw. Weiss byl až do konce naším nejlepším pilotem a byl mu také uznán jeden sestřel. Také Fw. Nickel byl úspěšný. Při bitevním nasazení jsme Sovětům sestřelili nějaká letadla. Dokonce přeložili svá letadla mimo dosah Me 262. Lidské ztráty jsme při tomto nasazení již neměli."

Večer hlásil IX. (J) Fliegerkorps počty pilotů a letadel I./JG 7, III./KG (J) 6 a I./KG 51. Zvýšila se síla I./JG 7, což byly ale ve skutečnosti stroje od JV 44, které přiletěly v poledne.

Hrozivá situace se však po jednom dni nasazení vyvinula v zásobování palivem J2. V 18.00 hod. hlásily základny Praha-Ruzyně a Žatec nulu. Jen Hörsching, ovšem na území Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4), disponoval 439 m3 benzínu J2. Žádná jiná základna pod Luftwaffenkommando VIII a Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) nevykazovala J2. Je to trochu překvapivé a je možné poněkud pochybovat o úplnosti hlášení. Nicméně zpráva neuvádí, že by některá ze základen hlášení nedodala.

Rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) na další den uvádí, že k dosavadním rozkazům pro Luftwaffenkommando VIII přibývá ještě spolupráce se 7. armádou. Hranice nasazení pro bojové i průzkumné lety mezi Luftwaffenkommando VIII a Luftwaffenkommando West odpovídá hranici mezi skupinami armád Střed a G. Rozkazy a zaměření úroků Luftwaffenkommando VIII zůstává stejné. Navíc je možné provádět průzkum (vzdušné situace) před 7. armádou. Přesun moderních průzkumných letounů (proudových) nyní není možný. Jen ve výjimečných případech na vyžádání Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nebo pozemních armád budou do pražského prostoru přesunuty jednotlivé proudové stroje (průzkumné). Požadavky na způsob nasazení musí být hlášeny. Z důvodu početního stavu je to ale nejisté.

Poměrně obsáhlý text zmiňuje další problém německé strany – průzkum. Proudové průzkumné letouny bylo třeba pro odhalení přesné situace na bojišti, která se nyní měnila každou hodinou, nicméně jich bylo příliš málo. Uvedený dokument však částečně vysvětluje přítomnost Ar 234 na samém konci války v Praze Ruzyni a posléze i v Žatci. Průzkumné lety se prováděly skutečně s velkou intenzitou. Například 30.4.1945 dodalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) informace o pohybu na komunikacích pro prostory Vídeň a Lundenburg mezi 6.40-10.55 hod., Cottbus 6.10-10.55 hod. a Deggendorf - Passau 6.45 hod. Mezi 8.00 a 14.35 hod. se průzkumné stroje objevily nad Brnem, Kojetínem, Proskau, Jihlavou, Liegnitz, Steinau, Rawitsch, nad dálnicemi Liegnitz – Forst, Forst – Veschau, u Naumburgu, Sprottau, Cottbus, Kamenz, Rosenheim, Ruhlad, Riesa, Torgau… V 15.25 hod. znovu pro Cottbus a v 21.35 hod. pro okolí Torgau a Riesa. Četné úkoly nemohly zvládat čistě průzkumné jednotky a určitě vypomáhaly i ostatní. Proto jsou často v hlášeních IX. (J) Fliegerkorps uvedeny "ozbrojené průzkumy" nebo "průzkumy počasí".

Ve 22.10 hod. vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) rozkaz o rozdělení sil NJG 6 (dosud pod 7. Jagddivision) a přesunu jedné její Staffel do Prahy a druhé do Zeltwegu. Po příletu do Prahy se tato Staffel dostane pod velení IX. (J) Fliegerkorps. Rozkaz sice nemá nic společného s proudovými letouny, ale pod velení IX. (J) Fliegerkorps se tímto dostaly i noční stíhačky.

----------

1.5.1945 jednotky IX. (J) Fliegerkorps podporovaly obranu Berlína až do konce organizovaného odporu. Záznamy hovoří o letech příslušníků III./KG (J) 6. Franz Gapp vystartoval se svojí "červenou 7" v 8.24 hod. z Ruzyně a provedl nálety na dálnici u Vestchau (?) – Cottbus. Po 32 minutách byl zpět. Hans Parge zvedl svoji Me 262 "12" v 10.15 hod. a také on po 45 minutách přistál v pořádku zpět. Parge se však nevrátil do Ruzyně, ale do Žatce. Protože další lety už uskutečnil z tohoto letiště, předpokládáme, že se sem část sil III./KG (J) 6 přesunula z Prahy. Letiště bylo výhodněji položeno pro útoky proti sovětským vojskům. Nasazení pilotů I./KG (J) 54, I./KG 51 nebo JG 7 nemáme ověřené zprávy, nicméně je velice pravděpodobné. Dle vzpomínek Oblt. Haeffnera obdržely Me 262 z I./KG 51 závěsy pro rakety R4M: „Dnes budou naše Me 262 připraveny k boji a budou namontovány držáky pro 55mm rakety. Pod každé křídlo lze umístit 12 raket R4 (R4M). Škoda, že jsme je neměli již na západě. Večer jdou Hptm. Abrahamczik, Oblt. Strohtmann, Lt. Schimmel a já do města. V hospodách je vůči nám nepřátelská nálada, Lt. Schimmel, který umí dobře česky, nám říká, že zde může každou chvíli dojít k povstání. Po návratu na letiště jsme se dozvěděli, že do města je zakázáno chodit."

1.5.1945 v 22.03 hod. rozhlasové vysílání Unser Führer Adolf Hitler ist gefallen. (Zastřelil se 30.4.1945 v 15.30 hod.) "V rádiu slyšíme, že Vůdce v Berlíně padl a vedení převzal Grossadmiral Dönitz."

Poměrně rozsáhlý rozkaz (1,5 strany) vydalo Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) o dalším nasazení proudových a nočních stíhačů. Říká se v něm jasně, že IX. (J) Fliegerkorps velí všem proudovým útvarům pod Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) a také nočním stíhačům původně spadajícím pod Luftwaffenkommando West. Pod velení IX. (J) Fliegerkorps spadají nebo budou okamžitě spadat:

1) V každém ohledu:

2) Pouze po služební žádosti armády a se zřetelem na technickou obsluhu budou přesouvána letadla a speciální zařízení od:

3) Z organizace Luftwaffenkommando West: jedna Staffel NJG 6 po příchodu do PrahyRuzyně.

Operační nasazení bude probíhat dle instrukcí Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) v úzké spolupráci uvedených Lw.Kdo. (tj. Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4), Luftwaffenkommando VIII, Luftwaffenkommando West). Hlavní úkol spočívá v přímém a nepřímém odlehčení Berlína. Jednotky bojující na střední části (tzn. převážně na Moravě) zůstanou v podřízenosti Stab./JG 6 z Luftwaffenkommando VIII. JV 44 je až do dalšího rozhodnutí odpovědná za vzdušnou obranu proti útokům ze západu ze základen Salzburg – Hörsching. 8. Jagddivision je odpovědná za udržování obrazu vzdušné situace a jeho předávání všem útvarům Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Za organizaci dodávek letounů a předzásobení náhradními díly odpovídá Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6), které vytvoří příslušné centrum. V tomto čase se nachází v prostoru Prahy. Operační velení IX. (J) Fliegerkorps zůstane v prostoru Prahy, z jižního prostoru bude alespoň hlášen stav. Pokud bude rozkazem OKL přeložen IX. (J) Fliegerkorps do prostoru Luftwaffenkommando West, odpovídá 8. Jagddivision za předání jednotek v prostoru Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6)  Rozkaz byl distribuován na velitelství IX. (J) Fliegerkorps, Luftwaffenkommando West (jeho 7. Jagddivision), Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) (jeho 8. Jagddivision), Luftwaffenkommando VIII, JV 44, kopii obdrželo OKL, Kammler a samozřejmě příslušné složky Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). Hlavním cílem nasazení byly stále boje o Berlín, i když v této době už postupně ustávaly. IX. (J) Fliegerkorps nyní disponoval všemi dosud existujícími jednotkami Me 262 včetně JV 44 (pokud nepočítáme průzkumné) a jak se neustále zmenšovalo ovládané území, vstřebával i útvary s pístovými letouny. JG 2 měla sloužit k ochraně letišť, noční stíhací NJG 6 a NJG 100 pak zajišťovat obranu v noci.

1.5.1945 nový führer Grossadm. Karl Dönitz poslal pro K. H. Franka spěšného leteckého kurýra.

----------

2.5.1945. Minimální teplota na stanici Praha-Karlov se ve dnech 2. až 4.5.1945 pohybovala těsně nad nulou, maximální teplota dne 2.5.1945 nepřesáhla 7° C. Dne 2.5.1945 a v noci na 3.5.1945 napadlo 12 až 15 mm srážek.

Oblt. Haeffner z I./KG 51 vzpomíná, že 2.5.1945 se shledali se svým pozemním personálem, který se přesunul z Mnichova: "Dnes dorazili technici naší 2. Staffel. Museli se sem namáhavě dostat se všemi přístroji. Nyní budou naše stroje dobře zaopatřeny. Všichni piloti Me 262 čekají na rozkaz k nasazení. V doletu stíhaček však nepřicházejí žádná ruská ani americká letadla." Přestože už reálně končily boje o Berlín, Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo rozkaz o nasazení. Cíle měly zůstat stejné jako předešlý den. Nasazení IX. (J) Fliegerkorps bude výlučně proti Rudé armádě. Operace proti západnímu nepříteli budou prováděny pouze na zvláštní rozkaz Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6). JV 44 bude nasazena především v okolí Brna. Velké útoky vně prostoru St. Pölten se budou provádět dle vzdušné situace, jen při velké letecké aktivitě nepřítele a ve spolupráci s Luftwaffenkommando 4 (Lw.Kdo.4) a Luftwaffenkommando VIII. Před postupem nepřítele se JV 44 musí včas přemístit, nejprve do Hörschingu, pokud by bylo třeba, tak do prostoru Prahy. Rozkaz tak v postatě ukončil organizovaný letecký odpor proti západním spojencům a všechny síly byly vrženy proti Rudé armádě. Útoky v prostoru samotného Berlína už neměly smysl, ale pravdou zůstává, že proudové jednotky IX. (J) Fliegerkorps operovaly vždy spíše jižněji, v okolí Cottbusu. Zde se stále držela 4. tanková armáda a blokovala přístup sovětským vojskům do českého prostoru, tzn. i základen IX. (J) Fliegerkorps. Nemáme záznamy o konkrétním nasazení strojů z III./KG (J) 6, I./ KG (J) 54, I./KG 51 nebo JG 7. V tuto dobu už musel být akutní nedostatek paliva a náhradních dílů, piloti zřejmě také potřebovali odpočinout. Boje proti pozemním kolonám už trvaly od 26.4.1945. Spíše než pilotů se ale pravděpodobně nedostávalo techniky.

K 2.5.1945 III./JG 7 měla 20 kusů Me 262.

2.5.1945 večer Hptm. Gūnther Eichholz se Si 204 D-1 od Regierungstaffel odvezl státního tajemníka Deutscher Staatsminister für das Protektorat K. H. Franka do Kaltenkirchen ke Grossadm. Dönitzovi. MAPA.

----------

3.5.1945 Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo celkový přehled stavu a umístění jednotek pod svým velením k 12.00 hod. tohoto dne. Jako samostatný útvar je zde veden i IX. (J) Fliegerkorps v Praze-Ruzyni s následujícími útvary:

a) JV 44 - v přestavbě a přejmenování na IV./JG 7 v Salzburg-Maxglan

b) KG (J) 6 - s III./KG (J) 6, v Praze-Ruzyni

c) KG (J) 54 – s pozemní částí v Holzkirchenu a s I./KG (J) 54 se všemi letouny schopnými nasazení v Praze-Ruzyni, II./KG (J) 54 (pouze pozemní část) v Holzkirchenu, III./KG (J) 54 (pouze pozemní část) v Innsbrucku a Zeltwegu

d) JG 7 – s pozemní částí v Mühldorfu a s leteckými částmi I./JG 7 a III./JG 7 v Praze-Ruzyni a pozemní částí v Mühldorfu

e) KG 51 - s leteckou částí I./KG 51 v Praze-Ruzyni a 30-ti muži pozemního personálu v Praze-Ruzyni - dílny JV 44 drženy pod Generalmajorem Kortem. Tužkou je ještě dopsána poznámka o JG 2, zřejmě o jejím roztroušení v protektorátu.

I když v tento den mělo vejít v platnost zrušení Stab a III./KG ( J) 54 a III./ KG (J) 6, není toto v přehledu zaznamenáno. Vzhledem k situaci na frontách už to také bylo celkem jedno. Jeden z nejdůležitějších úkolů vyššího velení armády byl přesun co největšího počtu svých vojáků do zajetí k západním spojencům. Nejsilnějším nebo nejbojeschopnějším celkem v této době zůstávala Schörnerova skupina armád Střed (Heeresgruppe Mitte), ovládající především české území. Plány ústupu na západ byly probírány ještě 2.5.1945 na poradě ve Flensburgu a někteří činitelé neschvalovali jeho rychlé provedení. Prostor protektorátu měl sloužit jako jakási výhoda pro možné jednání německé strany se západními Spojenci a velení se obávalo, aby se ústup nezměnil v úprk. Je z nich zároveň vidět naprostá nereálnost a neschopnost si představit náhled Spojenců na kapitulaci Německa. Sověti zejména kvůli možnému postupu Spojenců horečně připravovali Pražskou operaci, která měla poslední velké uskupení německých vojsk napadnout od severu a východu. Skupina armád Střed ale stále ovládala poměrně velké území a dařilo se jí spořádaně ustupovat a odolávat tlaku. Fronta se táhla zhruba jihozápadně od Brna (zda napojena na severní křídlo armády Süd, 8. armády) – Olomouc – řeka Morava – Freudenthal (až sem 1. tanková armáda) Glatz – Hirschberg (17. armáda) Görlitz – Bautzen – Dresden – Freiberg (4. tanková armáda) – plná zabezpečovací fronta proti spojencům – Chemnizz – Cheb – Weiden (7. armáda). Jak je patrné z mapky, přibližně uprostřed se nacházely všechny důležité základny IX. Flg.K.( J), kterým tak žádné bezprostřední nebezpečí nehrozilo. V mnohem větším nebezpečí byly jednotky v jižní prostoru tzn. i JV 44, což ale velení Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) dobře vědělo a ve svých rozkazech na to reagovalo jejich možným přesunem do Prahy. Proudové útvary na pražském a žateckém letišti se tak dostaly do samého středu závěrečného dění. V tento den nemáme dokumenty o konkrétním nasazení letounů IX. (J) Fliegerkorps v Česku.

----------

4.5.1945. bylo 10 až 12 hodin slunečního svitu, což znamená celkem slunečné počasí, a nevelké množství srážek do 2 mm.

Z Kbel přiletěla II./NJG 100 s nočními stíhačkami Ju 88 G-6.

Letový deník Ofw. Nitschkeho z 1.(F)/100, spolu s jeho svědectvím ukazují, že v Praze byli po 4.5.1945 minimálně tři piloti této jednotky. Nitschke přelétl s Ar 234 B WNr. 140146(?) "T9+NL" z Hörschingu do Prahy 4.5.1945. Zde se setkal se svým bývalým nadřízeným Rudolfem Prassem z Wekusta 26, který v té době velel letišti v Praze-Ruzyni. Naplánovali si úlet do Španělska, ale vše vzalo za své o dva dny později, po vypuknutí pražského povstání. K jednotce mohly přiletět Ar 234 z Plzně.

4.5.1945 aktivitu Me 262 ze III./KG (J) 6 potvrzuje zápisník letů Hanse Pargeho. V 9.33 hod. vzlétl ze Žatce k útokům proti pozemním kolonám (opět je akce označena jako Einsatz (Erdsz.) na Me 262 "12" a po 39 minutách se vrátil zpět. Domníváme se, že cílem byly opět sovětské jednotky v okolí Cottbusu. Ostatní letci, jejichž letové deníky se dochovaly do dnešních dnů nemají 4.5.1945 zaznamenány žádné lety. Jak jsme se zmiňovali v předchozím textu, opravdu vážným problémem se stávalo palivo a také provozuschopnost proudových strojů. Naposledy doplňují zprávy o bojových operacích Me 262 také hlášení americké strany. Taktické letectvo, representované zejména Thunderbolty 9th USAAF opět významně zasáhlo proti železniční dopravě a jen mimochodem došlo k poslednímu střetnutí s proudovými stíhači Luftwaffe. V 10.30 hod. hlídka 12 Thunderboltů 365th FG zahlédla během útoku na kolony vozidel v prostoru Kladna osamělý Me 262, který prchal směrem k Ruzyni. Nad základnou vlétli přímo do střelby flaku, která zasáhla 3 Thunderbolty, a Me 262 díky vyšší rychlosti unikl. Jeho poškození si připsal 2./Lt. Arnold G. Sarrow. V 11 hod. u obce Lužec nad Vltavou nouzově přistál Me 262B "B3+ZM" od 4./KG (J) 54(?). Letoun už nebyl odklizen. Vzápětí ostatní letci hlídky zaútočili přímo na letiště, kde podle jejich svědectví bylo rozmístěno 36 Me 262 a 5 dvoumotorových letadel(?). Během útoku 1./Lt. William R. Mullen dva Me 262 zničil a další 2 poškodil, ostatní přidali ještě 2 poškozené dvoumotoráky(?). Údaj o 36-ti Schwalbe na Ruzyni, který můžeme považovat za minimální, tak ukazuje, že zde stále působila značná síla proudových strojů. Samozřejmě není známo kolik z nich bylo provozuschopných, dále musíme vzít v úvahu i Me 262 v Žatci. Střízlivý odhad se tak pohybuje okolo 50-ti přítomných Me 262 v Česku.

----------

5.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

5.5.1945 odpoledne vypuklo Pražského povstání.

Velitel ruzyňského letiště, které sousedilo s kasárnami 2. záložního praporu SS, Oberst Eger, navázal kontakty s povstalci a byl ochoten ruzyňské letiště jim vydat. Příslušníci revolučního útvaru Garda svobody začaly také letiště obsazovat. Zdroj.

František Hanzelín a Zdeněk Kraus šli po výzvě rozhlasu k povstání na letiště v Ruzyni a žádali vydání letiště bez boje. Kraus byl zatčen a uvězněn v ruzyňských kasárnách.Podrobnosti.

Na vyšší rozkaz byl však Eger odvolán a na jeho místo byl dosazen spolehlivý Oberstleutnant Hermann Hogeback. Příslušníci záložního praporu SS donutili české revoluční hlídky k odchodu a obranu letiště zajistilo asi 300 příslušníků SS ze záložního praporu. Současně převzal prapor pěchotní obranu protiletadlových baterií a část protiletadlových děl ráže 88 mm a jedno protiletadlové čtyřče bylo přesunuto do prostoru kasáren. Kasárna a letiště se chystaly na kruhovou obranu. S vnějším světem měla posádka spojení pouze rádiem. K Praze mířily (Ozbrojené síly Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), kteří měli označení na rukávové nášivce v azbuce POA (Ruská osvobozenecká armáda (ROA)). Když krátce nato dostali rádiem rozkaz vyslat ke gen. Buňačenkovi, veliteli 1. divize Ozbrojených sil KONR parlamentáře, pobočníka velitele praporu SS-Ustf. Liebmana, pochopitelně jej ignorovali. Zdroj.

Na letišti se nacházelo asi 40 letounů Me 262.

K 5.5.1945 2./KG 51 měla 7 bombardovacích Me 262 A-2a.

14./JG 300 s Bf 109. Od kdy?

5.5.1945 a potají vyfocená fotka .

V celém jeho průběhu Němci bezpečně drželi letiště v Ruzyni a ve Kbelích ve svých rukou a letecké útvary sporadicky zasahovaly i do bojů. Na první bojový let od přesunu z Mnichova vzlétl se „svým“ Me 262 "9K+OK" Heinrich Haeffner z I./KG 51. Na akci vzpomínal následovně: "Češi pochodují Prahou. Staví barikády a všude vyvěšují rudé a české vlajky. Vysílač Praha je už také v českých rukách a informuje o nové české vládě. Stále povolává dobrovolníky do českého vojska a divoce štve proti všemu německému v Čechách. Nyní dostáváme rozkaz k letu. Máme letět nad Prahou a zahnat povstalce zpátky do domů. Startuji v 17.20 hod. bez bomb. Tam, kde vidím větší shromáždění povstalců, střílím do vzduchu, aby se rozutekli. Naše kanónová munice se ve vzduchu po chvíli rozprskne pokud nenarazí na cíl. V 17.55 hod. opět hladce přistávám na letišti. Bylo nasazeno asi 40 Me 262. Také odstartoval jeden Ju 188, který měl shodit pumy na vysílač v Praze 1. ... Vysílač nebyl zničen, protože v noci volal na pomoc RAF." V centu Prahy bylo skutečně zaznamenáno několik náletů a další zaznamenali v Roztokách, ale s nasazením Me 262 patrně souvisí jen útoky v otevřeném terénu. Tak byla například střelbou 2 stíhaček rozprášena výprava povstalců před Jenčí, na samém okraji základny v Ruzyni. Okamžité nasazení letectva, které v pražském prostoru tvořily již pouze jednotky z Ruzyně, mělo zprvu sporadický charakter.

Nicméně, ve 21.40 hod. přišel na styčného důstojníka Heeresgruppe Mitte důrazný požadavek Generalleutnat Waffen SS Karla-Friedricha von Pückler-Burghaus (velitele zbraní SS v Čechách a na Moravě) o nasazení následující den:

Požadavek na Luftwaffe pro boj s povstalci tak byl jasný.

KTB – TKL (Kriegstagebuch vedoucího Technische Luftrüstung) ze dne 31.3.1945 uvádí rozkaz Kammlera o vyzbrojení KG 51 raketami R4M, ale kdy tomu skutečně došlo není jisté. Montáže prováděl personál JGr. 10 a začaly v dubnu 1945 u I./KG (J) 54 a skupiny Stamp, kam bylo 5.4.1945 zasláno 25, respektive 5, sad raket a závěsů.

----------

6.5.1945 bylo málo slunečního svitu, tedy velká oblačnost, hodně srážek, 6 až 16 milimetrů. K tomu byla teplota v noci kolem 5° C a přes den stěží 15° C. Tedy déšť a zima, počasí krajně nepříjemné.

Brzy ráno se situace povstalců v Praze radikálně změnila, protože došlo k dohodám o spolupráci s jednotkami Ruské osvobozenecké armády (ROA) Ozbrojených sil KONR, obecně nazývanými Vlasovci. Útvar složený zejména z ruských zajatců ochotných bojovat proti Stalinovi byl Němci dobře vyzbrojen a jeho početní stav okolo 20 tisíc mužů byl značnou silou. Jeho přechod na protivníkovu stranu znamenal pro Němce značnou komplikaci a zcela zásadně zasáhl do leteckých operací z Prahy-Ruzyně. Jednotky 1. divize ROA vyrazily 5.5.1945 z dočasného shromaždiště v okolí Berouna a dopoledne 6.5.1945 se zapojily do bojů na jihozápadním okraji Prahy. Na levém křídle postupoval po plzeňské silnici 3. pluk, který po poledni dosáhl obce Chrášťany.

Počasí bylo tak špatné, že byl vzlet nemožný. Odpoledne se počasí zlepšilo a v Praze přistál General Peltz velitel IX. (J) Fliegerkorps.

V odpoledních hodinách odbočovaly útvary 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR ze státní silnice Beroun - Praha na sever. Počínaje obcí Chrášťany až po křižovatku Bílý beránek se přibližovaly k ruzyňskému letišti a zaujaly východiště pro útok na karlovarské silnici počínaje obcí Hostivice až po Liboc. Pluk byl zesílen dvěma dělostřeleckými bateriemi a tanky. Toto neobyčejné soustředění těžkých zbraní vzhledem k podmínkám Pražského povstání je vysvětlitelné dvěma okolnostmi. Ani vojenské velitelství Pražského povstání Bartoš, ani velitel divize generál Buňačenko neznalo počty německé ruzyňské posádky. Druhá okolnost, z vojenského hlediska, vážila mnohem víc. Plánovaný útok z východiště musel překročit z převážné části, otevřený terén; jeho dnešní stav - zástavba z poválečných let - situaci zkresluje. V pořadí naléhavosti pro situaci v Praze stálo na čelním místě zastavení leteckého bombardování Prahy. Zdroj.

V době kdy jednotky 3. pluku 1. divize Ozbrojených sil KONR vstupovaly na karlovarskou silnici, byl vyslán k německé posádce parlamentář, který vyzval velitele německých útvarů, aby se posádky bezpodmínečně vzdaly. Pokud tak do půlhodiny neučiní bude každý německý voják, který padne do rukou Ozbrojených sil KONR pověšen. Celého tohoto jednání se za českou stranu zúčastnil i člen národního výboru Šťastný a škpt. Zrzavý. Zdroj.

Mezi velitelem 3. pluku 1. divize  Ozbrojených sil KONR pplk. Aleksandrovem a Oberstleutnantem Hogebackem došlo dvakrát k dohodám o příměří, která ale nebyla ruskou stranou dodržena. Oberstleutnant Hogeback viní za tento stav německého velitele Prahy generála Toussainta, který stále doporučoval nebojovat a spíše uklidňovat vlasovská vojska. 

Gen. Hans Seidemann, velitel Luftwaffenkommando VIII se podvakrát pokusil zasáhnout do situace v Ruzyni. Odpoledne vyslal na místo střetu náčelníka štábu bývalého VIII. Fliegerkorps (v Heřmanově Městci Hermann Städel (okres Chrudim). Oberst. Helmut-Günther Sorge měl situaci, která se dosud označovala za nedorozumění, vyřešil bez boje. Na německé straně se předpokládalo, že se bude jednat s Vlasovem. Sorge přistál na letišti letadlem Fi 156 Storch. Po diskuzi s Hermannem Hogebackem se nabídl jako parlamentář pro jednání s Gen. Vlasovem, který měl být dle jeho vlastního vyjádření jeho přítelem. Autem odjel na karlovarskou silnici. Auto se vrátilo za půl hodiny, nemohl tedy jednat s Vlasovem, ale řidič doručil další ultimatum od pplk. Alexandrova: Jestliže do půlhodiny nedojde ke kapitulaci, bude Sorge oběšen. K tomu zřejmě došlo, protože Sorgeho již nikdo od jeho odjezdu neviděl. Na karlovarské silnici proti hřbitovu byl zastřelen neznámý německý Oberst, který podle výpovědi svědků jezdil na motocyklu několikrát mezi ruskou a německou stranou. Nedá se prokázat, že to byl Sorge. Zdroj.

Vlasovci však odpověď na své jednání s Němci po vypršení ultimata nedostali, když lhůta vypršela zahájili vlasovci palbu z minometů a o něco později i z ručních zbraní. Palba jednotky Ozbrojených sil KONR pak přerušila radiové spojení německého praporu s velitelstvím zbraní SS v Praze a jediným spojením pak zůstala jen radiostanice umístěná u velitele letiště. Velitel letiště onou jedinou radiostanicí hlásil Gen. Seidemannovi veliteli Luftwaffenkommando VIII svou situaci a žádal jej o pomoc. Zdroj.

Letecký průzkum potvrdil, že celý prostor jižně od obce Ruzyň a letiště je obsazen vlasovci a další útvary postupují od západu na Prahu. Jednalo se o 4. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR. Na základě těchto zpráv bylo rozhodnuto napadnout tato vojska leteckým útokem všemi letadly Me 262. Na ruzyňském úseku byly zjištěny dva tanky. Zdroj.

Z letových deníků je patrná velká aktivita Me 262 po 16 hodině, kdy se útoků na pozice ROA podél plzeňské silnice jižně od základny účastnily stroje od všech KG a KG (J) jednotek. Útoky probíhaly střelbou palubními zbraněmi a raketami R4M. Jako návodčí sloužily letouny Arado (zřejmě Ar 96B), které zjišťovaly potencionální cíle, které následně napadaly Me 262.

Na tomto útoku se určitě podílelo přes 30 Me 262.

U obce Rudná-Hořelice (okres Praha-západ) sérii hloubkových útoků proti 3. a 4. pluku 1. pěší divize  Ozbrojených sil KONR, které postupovaly po hlavní silnici od Berouna k Praze.

Největší útok se odehrál před Chrášťany, kde se společně s kolonou Vlasovců pohybovalo téměř 500 mužů oddílu Železo. Nálet krátce po 14 hodině provedlo údajně 12 turbín. Shozeny byly bomby, které zapálily dům u silnice. Oddíl Železo měl jednoho padlého, shořela 2 auta s nákladem obvazového materiálu, 1 auto s municí a 2 osobní velitelské vozy, vesměs technika zabavená německé koloně předcházející den. Několik padlých Rusů bylo posléze pohřbeno přímo u silnice. Právě během tohoto útoku mělo dojít k sestřelu Me 262 u Dušníků.

Jednotky Ozbrojených sil KONR sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun dopadl u nádraží v obci Dušníky (dnes Rudná, okres Praha-západ). Lt. Schimmel od 2./KG 51 zahynul. Letecká badatelna.

V průběhu odpoledne se mezi Chrášťany a Zličínem odehrávaly další útoky, ale v nastalém zmatku již nejsou odlišovány. Není jasné, zda šlo o původní plán nebo odpověď na letecké napadení, ale odpoledne 3. pluk zahájil dělostřelecké ostřelování letiště Ruzyně. V pozemních útocích však byl pasivní, a přestože v rychlém postupu k Ruzyni neměl překážek, postupoval dále na Zličín a Řepy.

Po obraně ruzyňského letiště jen 7 strojů opět přistálo na Ruzyni. Z 2./KG 51 to byli Hptm. Abrahamczik, Oblt. Häffner a Uffz. Pöling.  Lt. Schimmel byl sestřelen a o Ofw. Brunsovi nemáme zprávy.

Všechny ostatní Me 262 letěly dále do Žatce a přistály tam. Z 2./KG 51 to byli Oblt. Strohtmann, Lt. Bartel a Ofw. Fröhlich.

Jednotky Ozbrojených sil KONR sestřelily německý Me 262 A-2a. Letoun nouzově přistál u obce Choteč (okres Praha-západ). Ofw. Bruns od 2./KG 51 byl zajat a později asi zabit.

 

Letecký útok na rozhlas Sender Prag zdrželo špatné počasí a hlavně postup povstalců a vlasovců.

(Rozhlasové studio na Vinohradech bylo zničeno v 17.40 hod.)

Kolem 19.30 hod. Lt. Heinrich Häffner od 2./KG 51 dostal rozkaz zničit se svým Me 262 "9K+OK" pražský vysílač. Vysílač stále vyzýval Čechy k boji proti všem Němcům a volal na pomoc anglické letectvo. Na mapě Prahy jsem dostal zakreslenu přesnou polohu vysílače a v 19.50 hod. jsem odstartoval se dvěma 250 kg trhavými pumami a s 24 raketami. Dobře jsem rozeznal vysílač a ve dvou náletech jsem odhodil bomby. Při třetím náletu jsem odpálil všechny rakety. V 20.35 hod. jsem bez poškození přistál zpět v Praze-Ruzyni. Tuto noc jsme už o vysílači nic neslyšeli. V noci jsem byl u našich techniků, kterým byl přidělen úsek obrany letiště. Noc ale proběhla klidně, protože Vlasovova armáda ještě nezahájila svůj útok. Technici přitom natankovali letadla, podvěsili pumy a rakety a nabili palubní zbraně.

V této době dopadla puma do Štefánikových kasáren (dnes Justiční palác) na Náměstí Kinských 234/5.

V pozdních odpoledních hodinách zachytila radiová stanice na velitelství letiště následující rozkaz: Všechny německé jednotky zahájí co možná nejdříve přesun na západ a pokusí se probít k předsunutým americkým jednotkám. Rozkaz byl opožděnou reakcí štábu Heeresgruppe Mitte a zároveň předzvěstí kapitulace německých ozbrojených složek v Praze o které se zatím jednalo. Na jeho základě se oba němečtí velitelé dohodli, že společně prolomí obranu vlasovců a probijí se, jak bylo nařízeno, na západ. Ústup z Ruzyně byl koordinován s prostředky německého letectva, které v té době mělo stále ještě dostatek vozidel západně od letiště, ačkoliv se přesně neví kde. Bylo dohodnuto, že až se německé útvary probijí z obklíčení, letectvo dodá autobusy na převoz raněných. Zdroj.

Pozemní personál zůstal v Ruzyni a účastnil se obrany letiště. Obsluhy flaku opustily svá místa bez rozkazu již předtím. Při přípravě odchodu německých jednotek z ruzyňského letiště bylo vyřešeno i krytí probíjejících se německých jednotek Luftwaffe. Krytí zadního voje obou německých útvarů převzal dobrovolně SS Obersturmbannführer Wagner se 120 zkušenými frontovými vojáky z roty rekonvalescentů. Až by zajistil zadní voj, měl se přidat se všemi zase zpět ke své jednotce. Zdroj.

6. a 7.5.1945 Luftwaffe evakuuje letiště Praha-Ruzyně do Žatce.

----------

7.5.1945 napadlo 12 až 24 mm srážek, ale minimální teplotu již nad 10°C a maximální kolem 15° C, tento den již je zaznamenána proměnlivá oblačnost a zvýšený sluneční svit.

V časných ranních hodinách vyrazila německá ruzyňská posádka z obklíčení ve směru Louny. V čele kolony postupoval protiletadlový kulomet na pojízdné lafetě, pak následovaly roty SS s ručními zbraněmi a téměř bez střeliva. Uprostřed kolony byli převáženi na vozech s koňským potahem těžce ranění. Kolonu uzavíral další protiletadlový kulomet a posádka letiště. Současně ze všech zbraní, které zůstaly v kasárnách, zahájila rota zadního voje palbu na obléhající jednotky Ozbrojených sil KONR a provedla pokus o útok směrem na jih, aby odvedla pozornost od ústupu vlastních sil. Kruh obklíčení zřejmě nebyl úplný, protože prapor ustupující na Louny na útvary Ozbrojených sil KONR nenarazil. Z karlovarské silnice, která byla nejvýše položeným místem na straně Ozbrojených sil KONR, bylo možno velmi dobře pozorovat prostor letiště i kasáren poněkud na východě. Severní část letiště a silnice na Louny však mizí za horizontem a je tedy možné, že ustupující posádku oblehatelé neviděli.

Josef Linhart z Hořelic (dnes Rudná u Prahy): "Časně ráno kroužila nad krajem již německá letadla. Jedno z nich zahájilo před šestou hodinou palbu z palubních děl přímo kolem našeho domu. Ohlušující rány vzbudily ty, kteří ještě spali. Rány zasáhly ulici Na horkách, při čemž byly poškozeny domky našich nejbližších sousedů Vávry, Pittnera, Čipery, Vlacha a Bosáka. U nich byly poškozeny střechy, ploty, rozbita okna, nadělány různé škody, někde v kuchyni, jinde na chodbě, na dvoře atd. U Bosáků byl proražen štít domu. Manželé Vávrovi byli lehce raněni. Také na hlavní ulici Pražské byla poškozena okna... Ještě dříve než spustila palba z  letadel v uvedeném úseku bylo vypáleno několik ran v blízkosti budovy obecního úřadu. Byla poškozena střecha úřadu, na půdě vybuchla jedna puma, vyrazila střechu ze strany severní a druhá puma z jihu nevybuchla..."U dušnického nádraží zasáhly bomby koňské spřežení, dva příslušníci oddílu Železo zahynuli. V Chrášťanech se brzy ráno opakoval útok na trén koňských potahů, shozené bomby usmrtily 5 vlasovců a zabito bylo 23 jejich koní. V průběhu dne se však jednotky ROA a čeští dobrovolníci probojovali k nádraží v Hostivici, odkud již snadno i ručními zbraněmi kontrolovali plochu letiště.

Helmut Haeffner: "za úsvitu připravili technici můj stroj ke startu. Když jsem nasedl do letadla a chtěl spustit startovací motor, dostali jsme se už pod první kulometnou palbu. Odstartoval jsem hned, jakmile byly oba motory v plných otáčkách. Zaútočil jsem pumami, raketami a kanóny na nepřátelské jednotky jižně od letiště. Let trval od 5.25 do 6.10 hod. Účinek pum a raket byl tak dobrý, že se útočníci stáhli. Technici připravili můj stroj opět k letu. Natankovat, zavěsit pumy, nabít kanony a rakety.

Ráno zahájil 3. pluk 1. divize Ozbrojených sil KONR s dělostřeleckou baterií a třemi tanky útok dvěma směry: Západní probíhal otevřeným terénem přes údolí Litoveckého potoka, východní přes obec Ruzyně na kasárna. Oba cíle byly hájeny v té době dohromady pouze 120 muži zadního voje. Ti se udrželi pouze dvě hodiny. Když vystříleli všechnu munici a zničili těžké zbraně, zahájili ústup na západ, a jelikož se rozptýlili po tak velkém prostoru, rozpadli se na několik skupin.

Helmut Haeffner: "v 10.25 hod. startuji znovu nad stejnou oblast. Tentokrát jsem nebyl pod palbou. Chtěl jsem útočníky zatlačit dále, odhodil jsem na ně pumy a na vozidla střílel rakety. Potom jsem letěl zpět na přistání. Už jsem měl vytažený podvozek a vysunuté klapky, když jsem byl rádiem informován, že na východní straně letiště jsou nepřátelské tanky a střílejí na tam odstavená letadla. Při přiblížení k přistávací dráze jsem je uviděl. Trochu jsem odbočil z kurzu a jeden tank jsem zaměřil. Kanóny jsem ještě nevystřílel. Přiblížil jsem se k tanku a během palby jsem si všiml, že nemá zavřený poklop a že světelná stopa je přímo v cíli. V zatáčce jsem uviděl, že tank hořel a že ostatní opustily letiště východním směrem. Při útoku jsem ale i já dostal několik zásahů do nosných ploch. Chtěl jsem zatáhnout podvozek a pronásledovat unikající tanky. Podvozek se ale nedal zatáhnout, protože byl také několikrát zasažen. Protože bych po přistání v Praze nemohl znovu odstartovat, letěl jsem tedy do Žatce. Protože už nebylo radiové navádění, letěl jsem podle letecké mapy 1:500 000.

 

Odpoledne ze Žatce odstartovali z naší Staffel Oblt. Strothmann, Lt. Batel a Uffz. Pöling. Měli za úkol ochranu letiště v Praze-Ruzyni před povstalci a Vlasovovými oddíly a zlikvidovat případné barikády na silnici Praha - Žatec.

Lt. Heinrich Häffner od 2./KG 51 v Žatci viděl, jak se Oblt. Strohtmann chystá na přistání s jedním běžícím motorem. Náhle se jeho Me 262 v zatáčce zřítila. Mohli jsme ho jen mrtvého vyprostit z trosek. Protože vrak neshořel, domnívám se, že mu došlo palivo. Na jeho havárii někde v těsné blízkosti žateckého letiště však Hptm. Abrahamczik vzpomíná odlišně, když uvádí, že kolem 17 hodiny během ohlášeného příletu Oblt. Strothmanna viděli požár po nárazu, ale na místo havárie na území obsazeném českými povstalci se nemohli dostat. Tělo německého letce bylo uloženo do hromadného hrobu v Žatci a dnes je připomenuto v pamětní knize německého vojenského hřbitova v Mariánských Lázních.

Zřícení Me 262 A-2a. Pilot Uffz. Eberhardt Pöhling od 2./KG 51 u obce Ořech (okres Praha-západ). Vlasovci pilota po nouzovém přistání dobili. Letecká badatelna.

Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) vydalo ještě tohoto dne zprávu o dislokaci svých útvarů, bohužel popisuje jen jednotky v jižní oblasti. Z jednotek IX. (J) Fliegerkorps je zde zmíněna pouze JV 44, nyní přejmenovávaná na IV./JG 7, která se nacházela v Salzburg-Maxglan v síle 21 strojů. Opět je zde zopakováno, že v případě postupu nepřítele do Hörschingu má útvar přeletět do Prahy. JV 44 se ale do Prahy nedostala. Piloti jednoduše odmítli rozkaz splnit a vzdali se tento den Američanům.

V dokumentu je však také hojně škrtáno, mimo jiné název IX. (J) Fliegerkorps. Buď byla JV 44 vyjmuta z jeho pravomocí nebo celý IX. (J) Fliegerkorps byl na samém konci války zrušen. Zda existoval podobný dokument pro zbylé útvary Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) nevíme, nicméně z dokumentu je patrné, že Luftflotte 6 (Lfl.Kdo.6) si zachovalo velení a přehled nad svými jednotkami až do samého konce války. Sovětský postup směrem na Prahu se večer zastavil na českých hranicích. Německá 4. tanková armáda se nadále stahovala k americkým liniím a k bojům docházelo sporadicky. Vždy se jednalo o jednotky zadního voje bránící důležité komunikační křižovatky nebo opěrné body. Letecká podpora, byla zcela minimální a nasazení proudových strojů nemělo na průběh bojů žádný větší význam

7.5.1945 na konci dne po evakuaci Ruzyně byly bojeschopné letové části III./KG (J) 6, Stab, I. a III./JG 7, I./KG 51 a I./KG (J)

helo6122.jpg (1392683 bytes), helo8071.jpg (261405 bytes).

Celá noc ze 7. na 8.5.1945 v Žatci byla hektická. Všechny stroje, které byly neletuschopné nebo pro ně nebylo palivo, zničeny, aby nepadly do rukou Rudé armádě. Část našich techniků se ještě v noci probila do Žatce. Přitom s sebou z Prahy vzali několik ženských pomocnic od hlásné služby."

----------

Lt. Heinrich Haeffner z I./KG 51: "Dostali jsme od Generalleutnant Peltze rozkaz, že všechny letuschopné stroje mají být přelétnuty k Američanům nebo Angličanům. Letadla tam neměla být zničena. Šla fáma, že budeme s Američany pokračovat v boji proti Rusům. Bylo ponecháno na pilotech, na kterém letišti obsazeném Američany nebo Angličany v blízkosti jejich domova chtějí přistát. V žádném případě se nesmělo přistát u Rusů. Byl jsem mrzutý, že můj "9K+OK" není schopen letu a byl zapálen. Naši technici mi pozdě odpoledne hlásili, že na letišti stojí jeden Me 262 od JG 7 s označením "+7". Byl prohlášen za neschopný letu, protože mu nešel zatáhnout podvozek. Jinak byl ale v pořádku. Jeho pilot již odjel s ostatními nákladním autem směrem na Karlovy Vary, aby se nechali zajmout Američany. Pro mne závada nebyla důvodem, abych se strojem neodletěl. Hptm. Abrahamczik byl z Breslau a já z Berlína. Tam jsme však letět nemohli, protože tam už byli Rusové. Rozhodli jsme se letět společně do München-Riem. Tam jsme se na jaře 1944 ve IV./KG 51 na Me 410 cvičili na noční a hloubkové lety."

K 8.5.1945 I./KG 51 zbyly 4 kusy Me 262. Ke které hodině?

Nouzové přistání Me 262 "9K+FB" od I./KG 51 u Žatce. Oblt. Wilhelm Batel. Kdy?

8.5.1945 evakuace Žatce. Kam se co rozuteklo? MAPA.

Me 262 A-1a WNr. 500200 "černé X+", Fhj.Ofw.Fröhlich od I./KG 51 letěl se skupinou JG 7 do Fassberg.

Oblt. Wilhelm Batel ze Stab/KG 51 posadil svoji Me 262 "9K+FB" u Lünebergu v severním Německu.

Me 262 A WNr.110836 "černé L+" od 2./KG 51 s Hptm. Abrahamczikem přistál v München-Riem v jižním Německu.

Me 262 A WNr. 501232 "žlutá 5" od 9./KG (J) 6 s Lt. Heinrichem Häffnerem od 2./KG 51 přistál v München-Riem v jižním Německu.

Američan a Häffner.

Zbylý personál se vydal v konvoji na cestu ke spojencům. Americké linie u Chebu dosáhla následujícího dne většina z nich.

Sověti u nás.

 ------  8.5.1945 v 23.01 hod SEČ (u nás 9.5.1945 v 0.01 hod. SELČ) bezpodmínečná kapitulace Německa -----

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

----------

17.5.1945 do Žatce přišla čs. vojenská jednotka.

Nalezeno bylo 36 kusů Me 262 Schwalbe .

Me 262 A-1a WNr. 111726(?) "černé O+" původně "9K+OK" Henricha Häffnera od 2./KG 51.

Velitel Staffelkapitän 2./KG 51 Hauptmann Rudolf Abrahamczik - nositel vysokého vyznamenání - Rytířského kříže Železného kříže Ritterkreuz des Eisernen Kreuzes (29.2.1944, jeden z 7 313) he154.jpg (28029 bytes)  - uletěl do München-Riem.

Oblt. Heinrich Häffner - uletěl do München-Riem.

Oblt. Heinz Strothmann - 7.5.1945 se zřítil u Žatce a zahynul.

Lt.Wilhelm Batel - uletěl do Lüneberg.

Lt. Schimmel - uměl česky. 6.5.1945 se zřítil u obce Dušníky (dnes Rudná, okres Praha-západ) a zahynul. Letecká badatelna.

Fhj. Ofw. Hans Fröhlich - uletěl do Fassberg.

Ofw. Bruns -  6.5.1945 nouzově přistál u obce Choteč (okres Praha-západ), byl zajat a později asi zabit.

Uffz. Eberhardt Pöhling - 7.5.1945 zřícení u obce Ořech (okres Praha-západ). Vlasovci pilota po nouzovém přistání dobili. Letecká badatelna.