Vrtulníky Svazarmu létaly na těchto letištích

14.10.2022

Barevné rozlišení textu: HC-102, Mi-1A, Mi-1M a Mi-1MU.

Česko

Hosín

HC-102 OK-RVM, OK-RXA.

Mi-1 OK-PVH 20.10.1965-15.7.1975, OK-UVD 11.5.1966-31.3.1967, OK-RUA 27.9.1967-23.4.1975, OK-OVA 8.10.1969-15.4.1975, OK-SVC 8.9.1970-15.7.1975.

V roce 1964 byl zahájen výcvik záložních pilotů na HC-102 a v roce 1965 na Mi-1. První pilot a instruktor byl Jiří Jirmus sen. Ten vycvičil piloty Karla Oberleitnera, Karla Douchu a Ivana Hrazdíru. Bylo vycvičeno 18 pilotů - František Dejmek, Miloš Markes, Jan Vobr, Stanislav Vlček, Miroslav Kocourek, Hojdar, František Marek, Jan Kocourek, Kropáček, ... Technici byli Josef Beran a později František Marek.

, .

Strakonice

2 x Mi-1 a Mi-1MU. Záložní výcviková letka Svazarmu. Náčelník pilot instruktor byl Ivan Hrazdíra přišel z Hosína. V Strakonicích létali dále Pavel Hulej, Jiří Vondruška, František Sedláček, Stanislav Kotalík, Václav Stoček, František Dunovský, Josef Hroch, Josef Brož, Josef Holoubek. Technici byli Josef Žemlička a Vlastislav Zeman. Poslední vrtulník OK-OVA byl přelétnut do Trenčína v roce 1976.

Plzeň

HC-102 OK-RVD, OK-RVF, OK-RVS, OK-RXA, OK-RVU.

Mi-1 OK-PVF 6.12.1965-15.7.1975 ?, OK-PUB 10.7.1972-5.6.1975, OK-MVF 15.7.1972-5.6.1975, OK-OVA, OK-SVS (?).

Pilot instruktor Zdeněk Dědek. Piloti - Benda, Bělohlavý, Ježek, Jiří Matějovský, Mann, František Matějovský, Pešek, Pytlík, Alois Lojík, Eduard Krutina, Jiří Kiliánek. (L+K 13/83)

Svazarmu byly předány armádní vrtulníky HC-102 v roce 1964. Armáda odmítla tento typ údajně proto, že byl motoricky slabý. Malý výkon motoru však nebyl jedinou chybou. Tento vrtulník neměl ani dveře, asi by je už neuvezl, přístrojové vybavení bylo jen základní, regulace otáček motoru byla jen ruční, ovladatelnost v turbulenci špatná. Nejprve byl pro plzeňský aeroklub vyškolen v letecké škole Svazarmu ve Vrchlabí instruktor Zdeněk Dědek. Protože s tímto výcvikem a létáním nebyly dosud žádné zkušenosti, byly vybrány dvě skupiny pilotů pro výcvik. V první skupině byli motoroví piloti již se značnou praxí. Tuto skupinu tvořili piloti Benda, Bělohlavý, Ježek, Matějovský, Mann. Druhá experimentální skupina byla složena z plachtařů, kteří měli motorový výcvik začít rovnou na vrtulnících. Do této skupiny byli vybráni dva plachtaři s nevelkou praxí a měla se na nich ověřit metoda výcviku.

Nutno konstatovat, že experiment se nezdařil. Výcvik začínal nejobtížnějším režimem pro vrtulník, tzv. visením. Při visení bylo nutno uhlídat ustálení výškové, směrové ale i výkonové. Při odpoutávání od země bylo nutno udržet provozní otáčky motoru a tím i rotoru v přesném rozmezí. Při pozdním přidání plynu došlo k poklesu otáček pod povolenou mez, slabý motor ve dvojím obsazení víc otáček nedal a bylo třeba proto přistát, odlehčit rotor a myslet dopředu, aby se chyba neopakovala. Už při nácviku visení experimentální skupina předčasně ukončila výcvik. První skupina se ztenčila o jednoho člena (Ježek) a ostatní, každý asi po 6 letových hodinách nácviku visení se dopracovali k letům po okruhu a k dalším cvičením. Na přezkoušení prvních solistů přiletěl do Plzně J.Černý. Sólové létání už bylo veselejší, protože osnova zahrnovala  nácviky startů a přistávání v terénů mimo letiště. Na navigační lety delší než jedna hodina s cestovní rychlostí 90 – 100 km/hod. jsme si na pravé sedadlo brali kanystr s benzínem, kterým se při mezipřistáních doplňovala nádrž, mnohdy i za chodu motoru pro případné nenahození.

0109 OK-RVF (18.3.1963-71) na letišti Staňkov.

V Plzni jsme střídali celkem 5 kusů vrtulníků HC-102: OK-RVD, OK-RVF,OK-RVS, OK-RXA, OK-RVU. Většinou alespoň dva vrtulníky byly v opravě. Tento typ vrtulníků sloužil ve Svazarmu do roku 1971, kdy byly zrušeny.

V roce 1972 nastala příjemná změna, neboť do Svazarmu byly od armády převedeny vrtulníky Mi-1, i když se armáda zbavila starších verzí bez servořízení, pro aerokluby to byly superstroje. Přeškolení plzeňáků na Mi-1 bylo zorganizováno jako vojenské cvičení v Piešťanech v březnu 1972, kam byli z Plzně pozváni Bělohlavý, Benda, Mann, Matějovský. Po přeškolení u 4. lšp v Piešťanech, kde každý nalétal cca 10 hodin, z toho 5 sólo, jsme v aeroklubu létali podle pokračovací osnovy včetně přístrojového létání. Od 1.1.1973 jsou u pluku po dobu 7 měsíců teoreticky přeškolováni svazarmovští piloti (pan Krutina a další) na vrtulník Mi-1.

V Plzni byly postupně následující Mi-1: OK-PUB, OK-MVF, OK-OVA, OK-SVS (?). Mi-1 dolétaly v roce 1974.

Ústí nad Labem

Mi-1 OK-PVJ 16.10.1965-15.7.1975.

Liberec

HC-102 OK-RVN, OK-RXH, OK-RVY, OK-RVZ, OK-RVT.

Mi-1 OK-RUD 14.9.1970-15.7.1975, OK-PVB 14.9.1970-15.7.1975.

Vedoucí byl pilot instruktor Miroslav Mayer. Celkem létalo 11 pilotů: Jiří Cicvárek, Radomír Čivrný, Bohumil Daníček, Václav Kořínek, Ladislav Mach, Miroslav Pašek, Vladimír Pavlata, Miroslav Sázavský, Josef Svátek, Jiří Roubínek. Výbornými mechaniky byli Josef Hlubuček a Václav Šťastný a technickým šéfem se stal mjr. Stříž s jeho oblíbeným rčením - "víte vy blbci do čeho vůbec lezete? A ještě bez padáků!" Ale brali jsme ho vážně, měl s těmi mašinami své osobní zkušenosti - naštěstí bez tělesných následků. (Václav Kořínek) Působili jako radiačně-chemická letka pro severočeský kraj. Instruktor a náčelník M. Mayer předváděl na leteckých dnech driblování s velkým míčem.

Velmi zajímavou kapitolou sportovního letectví v Libereckém kraji je vrtulníkové létání, které bylo provozováno od roku 1964 do října 1974. Pro tento výcvik byli vybráni piloti z dosavadního motorového odboru, kteří byli smířeni s tím, že nebudou již dále pokračovat v létání na klasických motorových letounech. Do výcviku vrtulníků se hlásili dále z velké části plachtaři, kterým nebylo z jistého důvodu umožněno motorové létání. Přestože bylo s počátkem a rozvojem vrtulníkového létání v Liberci nejvíce skloňováno jméno Miroslava Majera, prvním členem libereckého aeroklubu, který létal na HC-102, byl Josef Lesák. Bohužel on své přeškolení nedokončil, jelikož těžce havaroval 26.6.1963 na HC-102 OK-RVH.

Náčelník MAK Liberec Miroslav Majer byl přeškolen na HC-102 v průběhu roku 1964. Ve zmiňovaném roce byla nalezena první zmínka o vrtulníkovém letectví v Liberci, kdy HC-102 sloužila jako stroj, který rozvážel rozhodčí na své pozice při Krajském přeboru v letecké navigaci. Jak bylo zmíněno, výcvik v Liberci začal v roce 1964, o rok později bylo celkem devět žáků dovedeno k samostatnému létání, jelikož výcvik pokračoval nezmenšeným tempem. Jedním z žáků byl i Ing. Radovan Talacko, který vzpomínal na první zážitky s HC-102. "Byl jsem v Liberci dva roky, instruktora mi dělal Míra Majer, výbornej chlap. Začal jsem létat na HC-102, která vycházela z HC-2. Stodvojka měla výkonnější motor… Ale pokud tam seděli dva těžší chlapy, tak to mělo co dělat. Naučili jsme se na tom lítat moc dobře, protože když se létaly sóla, tak byl zvyk, že se na plnění pohonnými hmotami sedalo autorotací. To byl takovej nepsanej zákon. Zajímavý byl přechod z dvojího létání s instruktorem na samostatné lety. Majer byl náročnej instruktor, ale děkuji za to, jelikož jsem se to naučil. On věděl, že jsem absolventem VŠST, tak jsem musel přednášet na zimních školeních teorii rotoru."

Nelze přesně určit přesný počet přidělených HC-102 do Liberce. V rámci leteckých dnů často vystupoval Miroslav Majer s HC-102. Mezi jeho největší „kousky“ patří driblování s velkým míčem. Je známo, že často létaly tyto kusy: HC-102 OK-RVN, OK-RXH, OK-RVY, OK-RVZ, OK-RVT. Vedle těchto ještě několik tři další (OK-RVH, OK-RVE a OK-RVF), které jsou doloženy z pilotního zápisníku Miroslava Sázavského sen., s největší pravděpodobností byly půjčovány na liberecká soustředěné z jiných aeroklubů. Na další zážitky HC-102 vzpomínal Ing. Radovan Talacko: „Já jsem se nechtěně proslavil. Při navigačních letech byl problém s navigací, jelikož HC-102 neměla dveře, tudíž práce s mapou byla dost ztížená. Letěl jsem navigační let do Svatoňovic a úkol byl přistát na fotbalovým hřišti a nejlépe přivést zpět berana (smích). Přiletěl jsem tam a zrovna se hrály Svatoňovice derby se sousední vsí. A musel jsem tam přistát, zakroužil jsem, zavisel a přistál. Sudí na mě křičel, že jsem přerušil zápas. Odpověděl jsem mu, že mě to nezajímá, že to souvisí s armádou a ať mi potvrdí rozkaz k letu. Řekl mi, že bych mohl něco předvést, když jsem přerušil zápas, abych to lidem vynahradil. Něco jsem jim ukázal a letěl zpátky do Liberce. Přistál jsem a příští den přijel nákladní vůz plný piva. Ptal jsem se proč a bylo mi vysvětleno, že Svatoňovice zrovna prohrávaly a tím že jsem tam přistál, tak to bylo nerozhodně. Tak mi obě družstva věnovala sud piva v dubových sudech i s pípou. Problém byl, kam ty sudy uložit. Mechanik Hluboček navrhl, že ty sudy zakopem. Od té doby byl Liberec znám i tak, že na letišti byl pivní pramen, který bohužel nevydržel dlouho." Létání s HC-102 končí v Liberci říjnu 1971, jelikož bylo rozhodnuto, že budou vyměněny za vrtulníky sovětské konstrukce Mil Mi-1.

Sovětské vrtulníky byly provozovány z toho důvodu, že sloužily jako kurýrní vrtulník pro ČSLA a piloti vrtulníků v aeroklubech byli především zálohou, tudíž se účastnili i vojenských činností. Současně s tím byli liberečtí „vrtulníkáři“ zařazeni do radiační letky, která měla za úkol monitorovat rozsah radioaktivity při případné jaderné události. V období působení vrtulníků se tato letka sestávala především z pilotů vrtulníků.

Mil Mi-1 byly v provozu na libereckém letišti v období od června 1971 do října 1974. Létání v roce 1974 ukončilo dvanáct pilotů Jiří Cicvárek, Radomír Čivrný, Bohumil Daníček, Josef Kalenda, Miroslav Pašek, Vladimír Pavlata, Václav Slavík, Milan Stránský, Josef Svátek, Jaroslav Vorel a ing. Oldřich Zatloukal a Miroslav Sázavský, který byl od počátku sedmdesátých let instruktorem a inspektorem vrtulníkového létání v Liberci. Mezi dalšími doloženými piloty, kteří skončili s vrtulníkovou činností před rokem 1974, jsou např. Radovan Talacko (emigroval), nebo Václav Kořínek, Ladislav Mach, Jiří Roubínek. Výbornými mechaniky byli Josef Hlubuček a Václav Šťastný a technickým šéfem se stal po svém nástupu v roce 1969 mjr. Stříž, s jehož oblíbeným rčením bylo: „Víte vy blbci, do čeho vůbec lezete? A ještě bez padáků!“, jak vzpomínal Václav Kořínek.

Mezi doložené jednotlivé kusy Mil Mi-1, které létaly v Liberci, patří OK-RUD a OK-PVB. Jednotlivé „Mí-jedničky“ se mezi sebou lišily tím, zda byly vybaveny dvojím řízením pro výcvik, nebo pouze sólovým pro samostatné lety. OK-RUD byl jednomístný a OK-RVB se zdvojeným řízením. Mezi další doložené kusy patří dvojmístné: OK-PVN, OK-PVG, OK-PVA a sólové OK-NVB, OK-MVD. Posledním dnem, kdy byl organizován vrtulníkový provoz v Liberci na Mi-1 bylo 24.11.1974, kdy piloti Vorel, Stránský, Kalenda, Slavík a Sázavský nalétali čtyřicet startů v celkové době 5 hodin a 1 minuta.

Přeletem poslední Mi-1 OK-PVB do Havlíčkova Brodu skočila vrtulníková činnost v MAK Liberec. Jednotliví piloti se ještě v průběhu sedmdesátých let dvacátého století účastnili vojenských cvičení, kde létali na Mi-1 a po přeškolení také na Mi-4. K tomu se váže vzpomínka Miroslava Sázavského: „Na jednom z vojenských cvičení byli rozřazeni jednotliví piloti na ty, kteří se přeškolí na Mi-4 a na ty, kteří budou létat pouze Mi-1. Toto rozdělení se nelíbilo jednomu mazákovi, který si stěžoval, proč tak mladí létají tak složité stroje jako Čtyrku a on ne. Dostal odpověď: Vy soudruzi, jste nejvíc zkušený a budete lítat s Mí-jedničkou sami, protože budete vozit soudruhy generály, kdežto na Čtyrce jsou pořád tři a vždycky tam bude jenom jeden rezervista, jako druhý pilot.

Vrchlabí

HC-102, Mi-1. Kurzy vedeny inspektorem Jiřím Černým.

Hořice

HC-102 OK-RVJ, OK-RVK, OK-RVX, OK-RXB až do roku 1968.

Mi-1 OK-RUB 25.10.1967-15.7.1975, OK-PVA 6.10.1969-15.7.1975, OK-SVB  9.9.1970-4.8.1975.

Působili jako radiačně-chemická letka pro východočeský kraj. Vedoucí byl pilot instruktor Josef Polívka. Zde létali piloti - Slavibor Fuxa, Josef Vaněk, Václav Kulhavý, Otto Zemek, Václav Vacek, Tomáš Suchánek, Josef Peřina. Mechanik byl Andrys. V roce 1974 byly Mi-1 předány do Havlíčkova Brodu.

, L+K 22/71, , , , , , , , , .

Hradec Králové

Mi-1 OK-PVK 20.10.1965-3.4.1975.

Vysoké Mýto

Mi-1. Létal zde Miroslav Kincl. Technik Miroslav Krška.

Kladno

HC-102, Mi-1, vírník Aerotechnik.

Piloti: Jaroslav Přáda - inspektor Běhounek, Kobr, Petr Mára,.. L+K 10/83

Mladá Boleslav

HC-102 OK-RVE, OK-RXI, OK-RVT.

Mi-1 a Mi-1MU.

V roce 1963 instruktor Tomeš přeškolil na HC-102 Antonína Dytrycha a Jaroslava Rákose. Ti byli později přeškoleni na Mi-1 instruktorem Miroslavem Kobrem. Později zde létali piloti Malý, Josef Rýdl..

L+K 5/68

Letňany

HC-102 OK-RVE, OK-RVF, OK-RVO, OK-RVU.

Mi-1 OK-PVE, 16.10.1965-15.7.1975, OK-PVG, 20.10.1965 -15.7.1975, OK-PVN, 5.6.1967-15.7.1975.

Piloti Placák, Žalud, K.Bříza, Instruktorem na Mi-1 byl Miroslav Kobr, později Mazura a Vaněček. Dále létali - Milan Reichardt. Létalo se až do roku 1974.

Točná

Mi-1 OK-UVE 11.5.1966-28.12.1971, OK-SVA 6.10.1967-15.7.1975, OK-MVC 17.11.1967-15.7.1975, OK-MVD 22.4.1968-15.7.1975, OK-PUA 7.6.1972-15.7.1975, OK-OVJ 7.6.1972-15.7.1975, OK-NVB 10.7.1972-15.7.1975.

Až v roce 1972 zahájili zdejší letci výcvik na vrtulnících Mi-1, jehož úspěšné výsledky se opíraly o práci tehdejšího náčelníka Milana Vaněčka. Létali zde Martin Kvasnička, Tomáš Kořínek, Bohuslav Kotal, František Bžírský, Převrátil, Jiří Findejs, Hendrich, Oldřich Soukup, Vašut, Vaněček. Technik byl Václav Jukl. Vrtulníková "epizoda" trvala jen do roku 1974.

, , , , , , , , L+K 13/73.

Brno

HC-102 OK-RVC, OK-RVP, OK-RXF, OK-RXG.

Instruktor František Novák. První kurs na vrtulník HC-102 byl od 17.11.1963 s vrtulníky OK-RXG, OK-RXF, OK-RVC, OK-RVP. Létali zde pplk. Holubář na HC-102, dále Poslušný, Šafránek, Šustek, Zahradníček.

Na vrtulníkách Mi-1 létali piloti: Jindřich Prokš, ..

Mi-1 OK-OTH 2.10.1965-15.7.1975, OK-UVA (Mi-1NCh) 11.5.1966-31.10.1968, OK-UVV 11.5.1966-24.2.1978, OK-UVC 11.5.1966-13.1.1970, OK-PVL 11.5.1966-23.4.1985, OK-PVM 11.5.1966-15.7.1975, OK-PVM 11.5.1966-15.7.1975, OK-MVA 11.9.1967-23.4.1975, OK-MVB 17.11.1967-4.8.1975, OK-OVI 14.2.1968-4.8.1975, OK-MVE 2.7.1968-28.2.1974, OK-UVF 28.8.1970-5.6.1975.

Olomouc

Mi-1MU OK-PVI. Pilot instruktor Věnceslav Kadlčík. Létali zde Miroslav Rogl, Ivan Rakovič, Starý, Malík, Holusek. První instruktoři byli František Novák a Břetislav Šoch.

Ostrava-Zábřeh

3 x HC 102,  OK-RVJ, OK-RVP, OK-RVQ, OK-RXE, OK-RVL.

3 x Mi-1, OK-PVM, OK-UVB, OK-PVL, OK-OTH, OK-MVB, OK-MVE, Mi-1MU OK-PVI 20.10.1965-4.8.1975, OK-MVF, OK-UVF, OK-OVI.

Pilot instruktor Břetislav Šoch. Létal zde pplk. Lindovský, Zdeněk Vantuch, Vladimír Jirka, Karel Pluhař, Václav Haladěj, Jan Humeňanský, Bronislav Klepek, Ervín Novák, Jaroslav Novák, Posolda, Lanča, Volčík, Nevídal, Lenert, Horáček, Kaloč, Sněhota, Václav Kořínek, Rypel, Rudolf Rabinský, Horkel, ..

V létě 1978 svazarmovští piloti Jirka Vladimír, Klepek Bronislav, Kořínek Václav a Novák Ervi byli povoláni na přeškolení na vrtulník Mi-4. Jeden měsíc strávili v Prešově (cca 14 dnů) a ve VVLŠ Košice (cca 14 dnů). V Prostějově u 51. vrp piloti létali dva měsíce vojenského cvičení záloh. Vojenští instruktoři byli velice příjemně překvapeni jak to umí, nejen co do techniky pilotáže, svým cockpit managementem, ale  hlavně přistáváním do omezených prostorů a létáním na přesný čas, tj. v toleranci na cca 10 sec. (Vylétanost z leteckých navigačních soutěží - to ani ostřílení vojenští piloti vrtulníku zpočátku nemohli pochopit, že to jde!!) U "vojáků" po složení teoretických a praktických zkoušek získali vojenskou III. třídu, včetně vojenského pilotního odznaku.

Otrokovice (stěhování do Holešova v roce 1972)

HC-102 OK-RVA, OK-RXE, OK-RXF.

Létal zde Marek.

Slovensko

Bratislava-Vajnory

HC-102 OK-RVB, OK-RVC, OK-RVH, OK-RVI, OK-RVJ, OK-RVQ, OK-RXC, OK-RVW.

Piloti: Gustáv Schimík, Eugen Pokorný, Miloš Orth, Beckovský, Kováč, Popovič, ..

Letecký den Vajnory 1965 , 1967 plnenie vyvažovacej nádržky , ppkl. Beckovský vo výcviku ako žiak , apríl 1967 letisko Senica - medzipristanie pri preletě do Vrchlabí - doplnenie paliva , , pristatie v poli pri Prostějově pre doplnenie paliva , Vrchlabí - plnenie paliva , asistuje mi Lacko Kron , instruktorský kurz , Nitra leto 1967 , posádka  Beckovský Pokorný , máj 1968, žiak Popovič - fáza pristávania , júl 1968 v kabině žiak Kováč, stojáci Lacko Kron z Prešova, ktorý si nalietaval hodiny na instr. kvalifikáciu . (Fotky uveřejněny laskavostí Eugena Pokorného).

1971

HC-102 OK-RVB, OK-RXD, OK-RVR. OK-RVB "0105" a Viliam Orosz bol vtedy poverenym instruktorom , Vlčince , pod Straníkom , , , Vrchlabí 8.4.1967 .

Mi-1M OK-SVP. Zničen 4.8.1972 v Prievidzi na cvičení.

Pilot instruktor Šmehýl. OK-RUA a V. Orosz , , , , , filmovanie s OK-PVK  , , , , a režisér Juraj Jakubisko . (Fotky uveřejněny laskavostí Viliama Orosze.)

Mi-1MU OK-UVT Staré letisko Žilina Brezový Majer, fungující do roku 1975.

Prievidza

HC-102 OK-RVQ. Zničen 27.10.1969 .

1972 nehoda Mi-1M OK-SVP na letišti Prievidza .

Partizánske

Eduard Homola byl vyškolen na Mi-1. , Pavol Róža a Jozef Pivarči , Dušan Filo a Pavol Róža , Ján Tichý a Jozef Kuník ukončili výcvik na Mi-1 a na Mi-4 . Zdroj.

Poprad

HC-102 OK-RVG, OK-RVP, OK-RVV

Ražňany - 1963-77

HC-102 OK-RVG, OK-RVV 

Mi-1

Piloti: Toman, Dupal, instruktor Kron.

Prešov - 1963

HC-102 OK-RVV, OK-RVR, piloti: Kron

Mi-1 a pilot Milan Kišac a jeho rodina . Zdroj. Kde a kdy?