Údržba v Přerově

04.08.2016

Údržba techniky útvarů a jednotek: LP 43 1946-49, detachment Letectva SNB 1947, PVSL 1952-53, 7. lšp 1953-54, 46. bold 1954-60, 24. bolp 1955-60, 25. bolp 1954-65, 10. prtlo 1965-69, 4. lšp 1962-65, 2. sbold 1965-69, 6. sbolp 1965-91.

Historie útvaru se začala psát na jaře roku 1953, kdy byly založeny opravny pod názvem 46. letecké divizní opravny na letišti Hradčany u Mimoně. Dílny prováděly opravy a odstraňování závad na trofejních letounech Siebel C-3 pod širým nebem. Byly v podřízenosti 46. ld.

V tomtéž roce byly také vytvořeny na letišti Přerov POL-2, které prováděly střední opravy letounů S-102 a Arado C-2.

V březnu 1955 se 46. bold přesunula do Přerova, čímž došlo ke sjednocení obou složek opraven. Hlavní náplní práce 46. LVO byly střední revize na letounech Il-28.

V roce 1960 přešla 46. LVO do podřízenosti 25. bolp a výrobní program byl zaměřen na provádění středních revizí letounů Il-14.

Od roku 1962 patřila LVO do podřízenosti 10. LA.

V letech 1964 až 1965 spadala pod velení VLU Košice. V tomto období se prováděly opravy a revize vrtulníků Mi-4 a Mi-1. Opravny byly přestěhovány do Havlíčkova Brodu v roce 1964, kde vznikly 3. LVO. "Pokračovatelem" s označením 46. LVO se stalo od roku 1964 Brno.

Od roku 1965 patřily přerovské opravny do podřízenosti 2. sbold a byly přečíslovány na 32. LVO. Hlavním výrobním programem byly revize na letounech MiG-15 a od roku 1961 se začaly provádět revize také na letounech Su-7. 

---------- Okupace 21.8.1968 ----------

Údržba techniky útvarů a jednotek: 10. prtlo 1965-69, 2. sbold 1965-69, 6. sbolp 1965-91, VSL 1969-73, 1. lšp 1973-94.

V letech 1970 až 1979 se staly hlavní náplní práce revize, střední opravy a opravy na poškozené letecké technice Su-7, Mig-15 a MiG-21. Zároveň byla v tomto období zahájena výstavba nových objektů útvaru, která byla dokončena v roce 1983. V roce 1984 byl útvar hodnocen jako nejlepší v rámci 10. letecké armády a obdržel putovní standartu velitele 10. letecké armády. Úspěšně byly plněny výrobní úkoly a v průběhu tohoto roku prošlo dílnami LVO celkem 85 letounů typů Su-7, MiG-21, MiG-23, L-410 a Mi-24.

Zástavba prostředků REB do vrtulníků Mi-24D.

Dalším mezníkem byl rok 1987. V prostorách LVO probíhala příprava pracoviště na montáž nové letecké techniky Su-22, která byla přepravována ze SSSR. Zde servisní služba prováděla kompletizaci a zálety letounů, které byly předávány ke 20.stíhacímu bombardovacímu pluku v Náměšti nad Oslavou. Mimo to byly prováděny práce na letounech Su-7, Mig-21, L-29 a vrtulnících Mi-2.

---------- Převrat 17.11.1989 ----------

Údržba techniky útvarů a jednotek: 6. sbolp 1965-91, 1. lšp 1973-94, 4 sslt 1993-94, 33. zVrL 1994-99, 33. zVrL v NATO 1999-2003, 23. zVrL 2004-.

Útvar pokračoval v modernizaci našeho letectva kompletováním 16-ti kusů Su-22 a dále bylo uloženo a dlouhodobě zakonzervováno 21 kusů Su-7 v prostoru LVO (v průběhu roku byl přelétnut poslední letoun Su-7BM / 5330 a předán do Slováckého leteckého muzea Kunovice a Su-7U / 1011 předán do leteckého muzea Praha-Kbely. 1.3.1991 byla u LVO jako doplněk vytvořena Základna pro ošetřování letecké techniky. Ta měla na starosti ošetřování dolétané letecké techniky MiG-21 a Su-7 soustředěné na letišti Praha-Vodochody a Přerov. Skupina byla zrušena 31.12.1994, přičemž za dobu svého působení provedla fyzickou likvidaci 94 kusů letounů.

LVO byly v roce 1991 posíleny příslušníky rušených útvarů a nově byly vytvořeny odborné skupiny PRNK a záchranných prostředků. Výrobní úkoly byly zaměřeny na obnovu resursu letounu Su-22.

Dne 31.12.1993 došlo k přejmenováni 32. LVO na 52. LVO a 3.2.1994 přešla 52. LVO do podřízenosti Velitelství logistiky GŠ AČR.

Od 1.11.1994 technická letka oprav letecké techniky (tlolt) pro údržbu vrtulníků u nově založené 33. zVrL.

1.1.1995 byla 52. LVO přejmenována na 52. LOZ. Hlavní výrobní úkoly spočívaly v předepsaných pracích na L-29 a Su-22, servisní údržby zařízení OZ-88 a překonzervace motoru M-701.

Od 1.7.1997 přechází útvar do podřízenosti Velitelství vzdušných sil a současně je rozšířen o Opravnu prostředků radiotechnického zabezpečení letectva Olomouc OpRTZ a název útvaru se mění na 32. LOZ. V té době má útvar jako hlavní náplň své činnosti revize letounů Su-22 a L-29, odloučená část v Olomouci pak servis, opravy a údržbu prostředků RTZ Vzdušných sil ČR.

Charakterizovat jedním slovem provozuschopnost zhruba čtyř desítek strojů na přerovské základně v roce 2003 nelze. Okolností, které ji ovlivňují, je mnoho a navíc jsou vzájemně propleteny. Přesto začněme čísly. "Provozuschopnost vrtulníků Mi-17 se nám v průběhu minulého roku postupně zvedala. V posledním čtvrtletí se pohybovala okolo čtyřiceti procent," říká podplukovník Ján Kriška - Dunajský, náčelník logistiky letectva na vrtulníkové základně. "Důvody byly v podstatě dva. Nakoupily se náhradní díly z decentrálu a moc se nelétalo, protože byl nedostatek paliva. Tím se šetřil resurs letecké techniky."
V praxi to znamenalo, že se na letovou akci přistavovaly tři čtyři vrtulníky Mi-17. K tomu je třeba přičíst další dvě nebo tři "sedmnáctky" na součinnostní lety a výsledek je nepřímo dán. V průměru se jednalo o pět až šest mašin na jedno létání. Zbytek nebyl provozuschopný.
"Nejčastější závady na tomto typu vrtulníku byly u motorů, konkrétně v nefunkčních čerpadlech regulátorů. Nemalé problémy jsme měli také s tlumiči podvozků a s hlavami nosných rotorů," upřesňuje šéf přerovských techniků.
Nabízí se vcelku jednoduchá otázka. Proč nefungovala intenzivněji opravárenská činnost? "V kompetenci základny je první a druhý stupeň údržby letecké techniky, což je běžná údržba a drobné opravy. Práce od dvou set hodin náletu výše nám provádí LOZ BrnoLOK. Kvůli nedostatku financí respektive zásob náhradních dílů se u nich ale práce prodlužují. Z dnů pak bývají měsíce, z měsíců roky. My jsme ve vleku této situace. Bohužel, někdy to na základně řešíme tak, že vadný agregát vyměníme z vrtulníku, který je dolétán, aby se nemuselo půl roku čekat, než bude odpovídající funkční díl k dispozici. Tyto tzv. vícepráce nás značně zatěžují a samozřejmě, že se nedají dělat do nekonečna," konstatuje pplk. J. Kriška - Dunajský.
Dalším typem techniky provozované na této základně jsou bitevní stroje Mi-24. Také jejich loňská provozuschopnost se pohybovala kolem čtyřiceti procent. "Dnes přistavujeme na letovou akci šest strojů. To je zlepšení, neboť bývaly doby, kdy létaly pouze tři čtyřiadvacítky," říká velitel 1. technické letky major Vilém Geršl a hned uvádí důvod: "Opravny zkrátily termíny revizí a generálních oprav. Základna jim v rámci svých možností operativně dodává těžké agregáty, což jsou motory, reduktory, listy a ocasní vrtule. Někdy tam mašina bývala až dva roky, nyní je opravena třeba za tři čtvrtě roku. Dalším pozitivem je přeškolení zdejší přerovské LOZ z původních typů (Su-25, Su-22) na vrtulníky. Otevřelo se tak další opravárenské pracoviště a je to znát."
Alfou a omegou každé opravárenské činnosti jsou finanční zdroje. Přerovská vrtulníková základna není v tomto směru žádnou výjimkou. Otevřeně při tom deklaruje, že její položky stačí pouze na drobné opravy.
"Na generální opravy už peníze nejsou. Proto jsme nuceni tyto stroje odstavovat z provozu, následně je zakonzervovat a v podstatě čekat, až se odpovídající finanční prostředky najdou," říká náčelník logistiky letectva vrtulníkové základny.
U 1. technické letky, která provozuje Mi-24, jsou v současné době takto zakonzervovány dva stroje. "Je to záležitost maximálně na půl roku. Potom je třeba vrtulník kompletně překonzervovat, což znamená znovu navěsit listy nosného rotoru, provést motorovou zkoušku a výměnu provozních kapalin. Na všechno jsou postupy," říká mjr. Geršl.
Co výše zmíněnému stavu letecké techniky říkají ti, kterých se to bezprostředně týká - technický personál? Z několika nahodilých názorů lze učinit obecný závěr, že současná situace pro ně není nijak stresující a v podstatě si na ni již zvykli. Navíc jsou rádi, že mají práci a mohou vykonávat to, co je baví. 
Zlomovým momentem v činnosti přerovské základny se jeví záměr soustředit zde veškerou vrtulníkovou techniku Vzdušných sil AČR, což by znamenalo navýšení stávajících stavů o několik desítek dalších strojů. Tím by zákonitě vyvstaly zcela nové okolnosti při zabezpečování potřebného technického resursu armádních vrtulníků.

33. základna vrtulníkového letectva byla k 30.11.2003 zrušena a přejmenována na 23. základnu vrtulníkového letectva. 234. technická letka oprav letecké techniky (tlolt) vznikla dne 1.1.2004 sloučením tlolt 33. zVrL a 32. LOZ Přerov

V nové struktuře technické letky jsou 3 dílny oprav (dopravních vrtulníků, bojových vrtulníků a prostředků RTZ) a jeden roj kontroly řízení a jakosti.

Koaliční ministři se 22.10.2007 na jednání vlády shodli na statutu vrtulníkové základny české armády v Přerově. Bude fungovat ve smíšeném provozu. "Tygří letka bude působit z letiště v Náměšti nad Oslavou. První příslušníci 23.vrtulníkové základny Přerov se objevili na základně v Náměšti dne 16.6.2008. Přerovští příslušníci, zde budovali své zázemí Opraven letecké techniky a v kontejnerech stěhovali  měřící přístroje, speciální stoly, agregáty i držáky do nového Hangáru údržby 22. základny letectva. Náměšťská budovaná Opravna vrtulníkové techniky se tak připravovala k provozování tygří letky společně s letouny L-39 Albatros od 1.10.2008.