Vrtulníky (vírníky) za 2. světové války
04.11.2019
Průzkumné rotorové kluzáky (bezmotorové vírníky)
Focke-Achgelis Fa 330 Bachstelze,
vlečené ponorkami, sloužily jako vzdušné pozorovatelny od roku 1942 v
jižním Atlantiku a později v Indickém oceánu. Tyto
bezmotorové vírníky byly používané hlavně na ponorkách typu IX D2 Monzum.
Francouzské vírníky Loiré et Olivier LeO C.30A
Britské vírníky Avro Rota
(Cierva C. 30A) sloužily u britského letectva od srpna 1934. První Rota I RAF, stroj K4230, létala
při zkouškách v Martlesham Heath a později při pokusných operacích z
letadlové lodě HMS Furious. Jinak si stroje rozebraly spojovací squadrony RAF
a škola kooperace činnosti vzdušných sil a pozemní armády. Roty I sloužily
u RAF vcelku spolehlivě až do roku 1938, kdy byly vyřazeny a uskladněny. Po
vypuknutí války byly odkonzervovány a spolu s 13 zrekvírovanými civilními
C.30A (těm Air Ministry přidělilo nová sériová čísla Vl186-Vl187
AP506-AP510, BV999, DR622-DR624 a HM580-HM581) prošly revizemi a zařazením do
služby. Od poloviny roku 1940 tak RAF opět disponovalo více než dvacítkou
typu Rota I (jméno dostaly i zrekvírované stroje). Pět z nich odeslali s
britským expedičním sborem (BEF) do Francie pro spojovací úkoly. Zbytek
dostal pro své výjimečné vlastnosti, zejména schopnost pomalého letu na
malém prostoru, speciální roli cílových objektů při kalibraci radarů
protivzdušné obrany rozmístěných na pobřeží od průlivu La Mance podél
Severního moře až ke Skotsku. Jejich mateřskou jednotkou se stal 74. wing v
Duxfordu, u něhož byly zařazeny k roji pro zvláštní úkoly (Special Duty
Flight-Autogiro Section). V únoru 1942 se jednotka Rot I osamostatnila jako roj
č 1448, v červnu 1943 se z něj pak stala 529. squadrona. Stroj AP507 byl zapůjčen
námořnictvu pro vývoj speciálních protiponorkových prostředků. Ve službě
Roty I vydržely až do konce války v Evropě, poté šly většinou na zrušení.
Jejich válečná kalibrační činnost nebyla pro osádky jednoduchou záležitostí
- v prostředí kde se to jen hemžilo stíhačkami Luftwaffe, musely setrvávat
za každou cenu v úzce vymezeném prostoru a výšce a pohybovat se minimální
rychlostí. Zaznamenán je případ pilota N. Hilla, jehož Rotu I nad Kanálem
napadl Fw 190A, jemuž díky schopnostem vírníku unikl. Často proto Roty I při
kalibraci radarů dostávaly stíhací hlídku. (L+K
1,5/92, 1/03)
Pět strojů ověřovací série vírníku Kellet YG-1B zapůjčilo letectvo pohraniční policii US Border Patrol pro hlídkování na mexické hranici. Pět vírníků Kellet YO-60 létalo v USA pouze pro spojovací účely. Dále bylo v roce 1943 postaveno pět vírníků G A Aircraft Company YO-61, ale ty byly sešrotovány. (L+K 6,10/89)
Japonský vírník
Kayaba Ka-1 vyrobený v počtu až 240 kusů se používal jako dělostřelecký
pozorovací a v počtu 30 kusů v protiponorkové službě na letadlové lodi Akicu Maru se dvěma
hlubinými pumami po 60 kg na palubě. Operovaly v blízkosti pobřeží, zvláště
nad Tungarským a Korejským průlivem ale není znám případ, že by proti
spojeneckým ponorkám zasáhly aktivně. (L+K 20/70)
Video,
video2
Pět sovětských vírníků Kamov A-7bis se ojediněle používaly k průzkumné činnosti v oblasti Smolenska v létě 1941. Sovětské letectvo ale nemohlo jim zajistit požadovanou ochranu, proto pouze rozhazovaly letáky v noci. Jednotka se brzo stáhla do týlu a posléze byla rozpuštěna.
Jeden z prvních létajících vrtulníků byl Breguet
- Dorand Gyroplane Laboratore. 
První let prvního skutečně létajícího vrtulníku Fw
61
D-EBVU se uskutečnil 26.6.1936. Létal až do roku 1939. Z něho se
vyvinul Fa 223.
Flettner Fl 265 (první vzlet v květnu
1939)
sloužil v letech 1939-40 ke zkouškám Krigesmarine v Baltickém moři. Zkoušky se skončili velkým úspěchem. Potvrdili, že stroj je
schopný plnit průzkumné, ale i bojové úlohy, hlavně proti ponorkám. Další
čtyři kusy byly testovány v Baltickém a Středozemním moři z plošin na
několika plavidlech jako průzkumné a protiponorkové. Fl 265 zkoušeli i ženisté při cvičeních v Alpách. Vrtulník při nich například
vlekl pontony při přechodu řeky a sloužil jako létající jeřáb při
stavbě mostů.
Flettnet Fl 282 Kolibri
(vývoj z Fl 265, první
vzlet v
roce 1941) sloužil v letech 1941-42 ke zkouškám Krigesmarine v Baltickém moři.
Do roku 1943 bylo operačním jednotkám odevzdaných asi 20
kusů. Sloužily hlavně k ochraně konvojů a k vyhledávání ponorek ve Středozemním,
Baltickém a Egejském moři. Kriegsmarine používala hlavně jednomístnou
verzi. V armádní službě se vrtulník Fl 282B-2
používal většinou na řízení dělostřelecké palby, navádění tanků v
nepřehledném terénu a to hlavně na východní frontě. Zde byly dokonce
zorganizované i prvé samostatné vrtulníkové roje, přiřazené k dělostřeleckým
brigádám. V aktivní službě vydržely Fl 282 až do obléhání Berlína, z
kterého operovali z letiště Rangsdorf.
Focke-Achgelis Fa 223 Drache
(první vzlet 12.6.1940) předváděl přepravu dílů jiných letadel, osobních a lehkých nákladních
automobilů (do hmotnosti 1300 kg) zavěšené
na laně v nesjízdném či horském terénu.
Škola horských myslivců v Mittenwaldu použila v září 1944 úspěšně dva vrtulníky Fa 223 pro přepravu materiálu v horském terénu. Při těchto pokusech se dospělo k překvapivým závěrům - do téměř nepřístupných oblastí byly za několik minut bez potíží dopraveny dvěma vrtulníky náklady, které by musel dopravovat oddíl nosičů o 500 mužích s mnoha soumary mnoho hodin. Na konci války se proto produkce vrtulníků dostala do nouzového výrobního programu.
Na rozkaz vůdce z
25.2.1945 uskutečnil pilot Gerstenhauer
s Fa 223 E-0 V50
GW+PA, kurýrní
let z Ochsebhausenu do do Danzig- Gdańsk ve dnech 
26.2.-11.3.1945. Let byl pronásledován nepřízní počasí
a malou viditelností, takže vrtulník byl nucen po průletu různě
dlouhých etap přistávat k doplnění pohonných hmot nebo k vyčkání
příznivějších letových podmínek. V průběhu letu byl na jednom
letišti využit i k přepravě těžce raněného pilota Bf 109, který
utrpěl zranění při nouzovém přistání. Danzig mezitím padl. Při letu nad pobřežím
Baltu, které bylo již převážně obsazeno sovětskými vojsky, se osádka
musela vyhýbat protiletadlové palbě nebo setkání se sovětskými stíhači.
Po splnění poslání ve Stettin-Szczecin se p osádka vrátila opět etapovým
letem do Německa na základnu Werder. V průběhu celé akce vrtulník nalétal
1 675 km, s
čistý letovou dobou 16.25 hodin a to bez technické závady. MAPA.
Některé letuschopné vrtulníky Fa 223 a Flettner Fl 282 převzala Luftwaffe v dubnu 1945 do nově zřízené jednotky Transportstaffel 40. Ta byla zřízená na jaře 1945 v Mühldorfu v Bavorsku severozápadně Salzburgu. Jednotce velel
Hauptmann Josef Stangl. Ten jednotku přemístil na letiště Ainring u Salzburgu a poté do Aigen im Ennstal v Rakousku.
Spojencům se
vzdalo několik vrtulníků
Fa 223, Fl 282 a i vrtulník s tryskovým pohonem rotoru Doblhoff
WNF 342.
V SSSR
se zkoušely vrtulníky CAGI
První americký vrtulník Vought - Sikorsky VS-300 létal v roce
1939-43. 
První vzlet amerického vojenského vrtulníku S-48
Vought - Sikorsky VS-316 XR-4
se uskutečnil 13.1.1942. Armáda objednala postupně 130 kusů s označením
R-4A a R-4B, v námořní službě HNS-1 a Howerfly Mk. I ve Velké Británii.
V USA se vrtulník zúčastnil záchranné akce poprvé v lednu 1944, kdy výbuch na torpédoborci USS Turner amerického námořnictva si vynutil k záchraně životů rychlou transfúzi krve, jejíž dopravu zajistil vrtulník HNS-1, a to za podmínek (nízká oblačnost, déšť se sněhem), ve kterých klasický letoun nemohl vůbec vzlétnout.
Pod označením XR-12 byl vyzkoušen
vojenským letectvem typ Bell Aircraft Corporation model 30 v roce 1943, po vývoji
trvajícím od jara 1941. Video