Bratuchin OKB-3 2MG Omega, G-2 Omega II, G-3 AK

22.05.2005

Ivan Pavlovič Bratuchin byl vedoucí konstrukční brigády ve vrtulníkovém odboru OOK CAGI. Začátkem roku 1940 přešel do Moskevského leteckého institutu Seržo Ordžonikidze (MAI). Zde založil s některými bývalými spolupracovníky Výzkumnou konstrukční kancelář, označenou OKB-3 (Opytno-Konstruktorskoje Bjuro). Zpočátkem byl vedoucím této skupiny profesor B. N. Jurjev, ale po třech měsících jej vystřídal Bratuchin.

27. června 1940 vedení MAI schválilo Bratuchinův projekt vrtulníku, označený 2MG Omega (2MG=dvuchmotornyj gelikoptěr).

Stroj měl klasický letounový trup, svařený z ocelových trubek a potažený plátnem, na jehož konci byly ocasní plochy do T. Vodorovná plocha byla plovoucí. Dvoumístná zakrytá kabina měla sedadla v tandemovém uspořádání. Za kabinou vyčnívala z trupu příhradová konstrukce o rozpětí 7 m s motorovými gondolami na obou koncích. Dva třílisté celokovové rotory z duralu, umístěné na pylonech nad motory, byly poháněny řadovými šestiválci MV-6 o výkonu 160 kW. Průměr rotorů byl 7 m. Pohon obou rotorů byl propojen. Synchronizace měla zajistit stejný počet otáček obou rotorů a bezpečný let při vysazení jednoho motorů. Reduktory a spojky byly na vysoké úrovni.

V srpnu 1941 se připravil prototyp k zalétání. Než se však stačil rozběhnout celý zkušební program, musel být MAI evakuován z Moskvy na východ.

Zálet se oddálil o půl roku  a proběhl v roce 1943 s pilotem K. I. Ponomarovem.

Dynamický dostup byl 700 m, maximální rychlost 115 km/h a nosnost 290 kg.

Začátkem roku 1944 se OKB-3 vrátila zpět do Moskvy.

Po úspěšných zkouškách se Bratuchin rozhodl ověřit vlastnosti Omegy se silnějšími motory. Druhý prototyp G-2 Omega-II, postavený v září 1944, dostal prozatímně předválečné hvězdicové devítiválce MG-31F, každý s výkonem 220 kW. Do poloviny roku 1945 byly ukončeny všechny zkoušky, které prokázaly uspokojivé výkony. Dynamický dostup se zvýšil 3000 m, maximální rychlost stoupla na 150 km/h a nosnost na 420 kg.

Ještě v roce 1945 se vyrobily první kudy nulté série vrtulníku AK (Artillerijskij Korrektirovščik), továrnou označeného jako G-3. Byla to Omega II upravená pro řadovou službu a poháněná devítiválcovými motory Pratt Whitney R-985 AN-1 Wasp junior o výkonu 330 kW. 

Dynamický dostup se zvýšil 2500 m, maximální rychlost stoupla na 170 km/h a nosnost na 405 kg a dolet přes 200 km.

Oba kusy AK se s Omegou II se zúčastnily v srpnu 1946 letecké přehlídky v Tušinu.

Ve výrobě se nepokračovalo pro nevhodnost pohonných jednotek.

Provoz vrtulníku skončil pro velké opotřebení motorů.

 

Odkazy: L+K 9,10/73, 5/74, 2/78