04.11.2019
Friedrich von Doblhoff se věnoval myšlence tryskového pohonu rotoru a tak navrhl upevnit vynález René Leduce spalovací trysky na konce listů rotoru. S inženýry firmy Wiener Neustadter Co. ve Vídni Theodorem Lauferem a A. Stefanem postavil jednoduchou zkušebnu s třílistým rotorem.
Dutým nosníkem listů vháněli stlačený vzduch smíšený s benzínem do spalovacích komor na koncích listů, kde automobilová svíčka směs zapálila. Rotor se skutečně za hrozného řevu roztočil, na připojené váze se ukázala velikost vztlaku, ale po dotočení se celá aparatura zhroutila.
Na konci roku 1941, protože potřebovali peníze, návrh předvedli německému ministerstvu letectví. To zadalo oficiální vývojovou zakázku na čtyři prototypy za 500 000 DM..
V těžišti trupu byl uložen pístový motor Walter Mikron II o výkonu 44 kW, který poháněl tlačnou vrtuli a kompresor. Stlačený vzduch byl od kompresoru Argus As 411 přiváděn dutými listy nosného rotoru ke spalovacím komorám reaktivních motorů, které byly na konci každého ze tří rotorových listů. Stejnou cestou bylo do spalovacích komor přiváděno palivo. Vrtulník byl jednomístný, měl pevný tříkolový podvozek a na konci krátkého trupu směrovou ocasní plochu.
Na jaře 1943 se Stefan skutečně s prototypem V1 nadnesl a cyklické ovládání listů pracovalo spolehlivě.
, 
13.8.1943 byl prototyp poškozen během prvního bombardování Vídně. Pak se vrtulník přestěhoval západně Vídně. Testy ukázali, že je potřeba více směrové stability za dopředného letu.
Prototyp V2 měl motor o výkonu 66 kW, jednoduchou svislou ocasní plochu a polozakrytý trup.
, 
Prototyp V3 měl gondolovitý trup s motorem Siemens-Halske Sh 14 o 99 kW v zádi, pohánějící kompresor i vrtuli v tlačném uspořádání. Dva nosníky nesly dvojitou svislou ocasní plochu a vodorovnou mezi nimi. Tryskový rotor sloužil pro vzlet, pak se nastavil na autorotaci a letadlo se změnilo na vírník.
Při prvním pokusu o let nastaly takové vibrace, že se stroj zřítil, ale Stefan si neublížil.
Prototyp V4 byl dvoumístný. Listy rotoru dostaly vyvážení, takže se odstranily vibrace, měli i plné řízení cykliky. S ohledem na spotřebu zůstával nosný rotor v dopředném letu bez pohonu. Směrové řízení zajišťovala jediná svislá ocasní plocha s kormidlem v proudění od tlačné vrtule. Vrtulník létal celkem úspěšně většinou na letišti Obergrafendorf u Vídně.
, 
,
, 
,
7.4.1945 se trojice tvůrců rozhodla ustoupit před rudou armádou k Američanům. Stroj naložili na náklaďák a odjeli na západ. Po dvanácti dnech se v Zell am See dostali do zajetí.
Systém se zkoušel v USA. Letecký den v září 1945 na letišti Freeman Field.
, 
, 
,
, 
Doblhoff tam zůstal a pracoval na konvertaplánu McDonnell XV-1. Laufer působil u francouzské SNCASO, kde vznikly vrtulníky Ariel a Djinn a Stefan se zapojil u britského Faireye při vývoji Gyrodinu.
Vysoká spotřeba paliva měla za následek nemožnost dalšího využití vrtulníku.
Odkazy: L+K
9/96